Výsledky vyhledávání pro dotaz jezero

Výsledky vyhledávání v sekci: Cestopisy

Rusko

Hustota zalidnění: 8.7 lidí na km2Časové Pásmo: GMT (3-13 ) hAdministrativní dělení: 7 federálních okruhů: 21 republik, 6 krajů, 49 oblastí, 1 autonomní oblast, 10 autonomních okruhů, 2 statutární městaNezávislost od: 24. srpna 1991Měna: rubl (Rub) =100 kopějekÚřední jazyk: ruština Největší město: Moskva (8.675.000 obyvatel)Přírodní nebezpečí: vulkanická aktivita, jarní záplavy, lesní požáryPřístaviště: Aleksandrovsk-Sakhalinsky, Arkhangelsk, Astrakhan, De-Kastri, Indigirskiy, Kaliningrad, Kandalaksha, Kazan, Khabarovsk, Kholmsk, Krasnoyarsk, Lazarev, Mago, Mezen, Moscow, Murmansk, Nakhodka, Nevelsk, Novorossiysk, Onega, Petropavlovsk-Kamchatskiy, RostovNáboženská příslušnost: Pravoslavní 80%, muslimové 0%, ostatní 0%Rusko je největším státem světa, zaujímajícím téměř 12% světové souše. Většina území leží v oblastech pro život krajně nepříznivých, a je tudíž velmi řídce osídlena. Rusko sousedí na západě s Norskem, Finskem, Estonskem, Lotyšskem a Běloruskem. Dlouhou hranici má na jihu s Ukrajinou, dále s Gruzií, Ázerbájdžánem. Nejdelší pak s Kazachstánem, Mongolskem a Čínou, jen několik kilometrů se Severní Koreou. Na severu ho obklopují okrajová moře Severního ledového oceánu - Barentsovo a Karské moře, moře Laptěvů a Východosibiřské moře, na východě pak Tichý oceán s mořem Ochotským a Beringovým a na jihovýchodě moře Japonské. Kratšími úseky má Rusko přístup k Baltskému moři (Finský záliv) na západě, Azovskému a Černému moři na jihozápadě a vnitrozemskému Kaspickému moři na jihu.Přírodní poměry Ruska Nejrozlehlejší země světa. Je 1,5-krát větší než Evropa. Rozkládá se na kontinentech Evropa a Asie. Evropskou část zabírá východoevropské nížina rozčleněná pahorkatina. Na jihu ji ohraničuje vrásová pohoří Kavkaz. Na východě ji zase kruhové horské pásmo Ural odděluje od Západosibiřské nížiny. Mezi Jenisejem a Lenou se zvedá říčními údolími protkaná Středosibiřská plošina, ke které se na jihu připojují pásma Altaj a Sajan. Na východ od Leny náhorní plošiny, pánve a nížiny oddělují jednotlivé východosibiřské pohoří. Kamčatka se svými činnými vulkány již patří k tichomořskými vrásová systému.Rusko je možno rozdělit na pět hlavních fyzicko-geografických oblastí: Východoevropskou rovinu, rozkládající se od západních hranic Ruska až k Uralu, samotné pohoří Ural, Západosibiřskou rovinu mezi Uralem a Jenisejem, Středosibiřskou vysočinu - území mezi řekami Jenisejem a Lenou - a horské oblasti jižní a východní Sibiře.Podnebí Podnebí Ruska není tak rozmanité, jak by napovídala jeho obrovská rozloha. V zásadě převažuje chladné kontinentální klima s velkými teplotními rozdíly. Výjimku představuje na jihozápadě oblast Severního Kavkazu a krátké pobřeží Černého moře, které má téměř středomořské klima. Mírnější oceánské podnebí je charakteristické pro jižní část Přímořského kraje kolem Vladivostoku na Dálném východě. Na severovýchodní Sibiři v oblasti Verchojanska dosahují zimní teploty nejnižších hodnot na Zemi s výjimkou Antarktidy (absolutní maxima -70 °C). Přitom v krátkém létě mohou teploty i zde vystoupit až na 30 °C. Prakticky celá Sibiř a Dálný východ se nacházejí v pásmu věčně zmrzlé půdy, která působí značné problémy při výstavbě komunikací i sídlišť. Průměrné letní teploty se pohybují mezi 4-8 °C na arktickém pobřeží až k 25 °C kolem Kaspického moře. Povrch Východoevropská rovina zaujímá většinu evropského Ruska. Na jihu přechází do stepí Kubáňské nížiny ohraničené mohutnou bariérou Kavkazu, který zároveň tvoří hranici s Asií. Její pahorkatiny nikde nepřesahují výšku 500 m nad mořem. Na severozápadě ji omezuje Karelská jezerní plošina a hornatější poloostrov Kola, na severovýchodě Timanské vrchy. Na západ od Moskvy leží Valdajská vrchovina, kde pramení řada velkých řek včetně Volhy, Dněpru a Západní Dviny. Jihozápad vyplňuje rozsáhlá a nízká Středoruská vrchovina. Na východě vytváří přírodní hranici roviny pohoří Ural, které bylo odedávna předělem mezi Evropou a Asií. Na východ od Uralu leží jedna z největších nížin světa - bažinatá Západosibiřská rovina (více než 3 mil. km2), protékaná veletoky Obu s Irtyšem a Jenisejem. Středosibiřská vysočina, tvořená soustavou rozsáhlých plošin a nevysokých pohoří rozčleněných četnými toky, je z hornin, které patří k nejstarším na světě. Na jihu se zvedá ve vyšší Angarskou plošinu a naopak na východ se sklání do Středojakutské roviny v povodí Leny a Viljuje. Náhorní plošina je na severu přerušena bažinatou Severosibiřskou nížinou, za níž se zvedá nevysoké pohoří Byrranga, prostupující poloostrov Tajmyr až k arktickému pobřeží. Prodloužení této soustavy až za 80° severní šířky představují zaledněné ostrovy Severní země. Na jihovýchodě Západosibiřské roviny se zvedají pásma vrásných pohoří. Nejvyšší je Altaj s četnými ledovci na západě, který zasahuje na území čtyř států. Z Altaje vybíhá na východ nižší Západní Sajan a po hranicích s Mongolském divoké pohoří Tannu-Ola. Na mongolské hranici vrcholí další rozsáhlé horské pásmo - Východní Sajan. Na severovýchod od něj vyplňuje velkou příkopovou propadlinu jezero Bajkal, které svojí unikátní hloubkou, 1620 m, představuje největší zásobárnu sladké vody na světě a jedinečný ekosystém. Za Bajkalem se na rozsáhlém území střídají náhorní plošiny (Vitimská, Aldanská) s dlouhými horskými hřbety (Jablonový, Stanový) až k Ochotskému moři. Odtud na jih se rozkládá Burejské pohoří a podél pobřeží Japonského moře divoký Sichote-Aliň. Na severovýchodní Sibiři vyniká délkou téměř 2000 km Verchojanské pohoří. Výšku 3000 m překračuje ledovcové pohoří Čerského, od Ochotského moře za polární kruh se táhne Kolymské pohoří. Nejvýchodnější Čukotské pohoří prostupuje poloostrov Čukotka, kterou necelých 100 km široký Beringův průliv dělí od Aljašky. Podél Beringova moře se na jihovýchod táhne Korjacké pohoří, které na Kamčatském poloostrově přechází v pohoří oddělené sníženinou řeky Kamčatky od pásma vysokých a činných sopek lemujících pacifické pobřeží. Sopečné pohoří pokračuje dále k jihozápadu přes Kurilské ostrovy do severního Japonska. Téměř celá tato oblast včetně ostrovu Sachalin neblaze proslula nejtvrdšími trestaneckými tábory (GULAGy), zřízenými již za carské vlády a široce využívanými stalinským režimem. Celá zabajkalská a tichomořská oblast je také značně seismicky aktivní.Po celou dobu své dlouhé historie bylo Rusko křižovatkou euroasijského kontinentu. Ačkoli v dávných historických dobách bylo neustále ohrožováno nomádskými nájezdníky z Asie, vybudovalo v průběhu 16.-19. století obrovskou mnohonárodnostní říši.Dějiny Ruska Od 6. století si začali Chazaři (skupiny tureckých a íránských národů, které se stahovaly na sever) podmaňovat ugrofinské a slovanské obyvatelstvo, žijící v oblasti dnešního západního Ruska. Chazaři vytvořili prosperující říši, která zabírala většinu dnešní Ukrajiny a jižního Ruska, a roku 737 založili nové hlavní město Itil poblíž ústí Volhy do Kaspického moře. Mezitím si Vikingové, kteří dělali průzkumné výpravy ze Švédska, probojovali obchodní cestu od Baltského až po Černé moře a Konstantinopolis (dnešní Istanbul) s využitím řeky Dněpru (dněperská obchodní cesta). Nejdříve založili na severu Novgorod a pak postupovali na jih a zbudovali Kyjev. Kolem tohoto města se postupně sjednotilo množství slovanských kmenů, které vytvořily mocný stát Kyjevskou Rus. V roce 965 silný kyjevský kníže Svjatoslav (zemřel roku 972) konečné porazil Chazary. V roce 988 Svjatoslavův syn Vladimír (960-1015) přijal křesťanskou víru. Tato událost vytvořila pevné svazky s řeckou Byzantskou říší, jejíž civilizační vlivy sehrály základní roli při vytváření svébytné ruské kulturní identity. Vláda Vladimíra I. Svjatoslavoviče a jeho syna Jaroslava Moudrého (1019-1054) byla obdobím největšího rozkvetu Kyjevské Rusi. Časté nájezdy bojovných jižních sousedů jí však působily neustálé potíže. V roce 1235 se objevila nová hrozba z východu, když z asijských stepí začali postupovat tatarští a mongolští nájezdníci. Mongolský vpád do Ruska byl rozsáhlý a ničivý. Mongolové pálili města a vyháněli z nich obyvatelstvo, vraždili zajatce a vymáhali poplatky. Severozápadně ležící Novgorod unikl mongolským nájezdům, ale musel čelit útokům Švédů a Germánů ze západu. Legendární novgorodský kníže Alexandr Něvský (1220-1263) nakonec porazil své nepřátele ve dvou velkých bitvách; jednu svedl se Švédy na řece Něvě v roce 1240, druhou, proti Němcům, roku 1242 na zmrzlém Čudském jezeře. Tou dobou už ovšem Mongolové došli až do Evropy a založili říši Zlaté hordy, která měla své hlavní město v Sarajbatu (poblíž Kaspického moře). Zatímco východní oblasti Kyjevské Rusi zůstávaly pod vládou Mongolů, západní část zabraly Litva a Polsko. Avšak koncem 13. století začal růst nový mocný stát. Když se syn Alexandra Něvského Daniil Alexandrovič (1276-1304) stal knížetem moskevským, založil dynastii moskevských panovníků, kteří vládli následující tři století až do roku 1598. Během tohoto období se Moskva rychle rozpínala, zvláště za vlády Ivana III.(Ivan Veliký, 1440-1505), který nakonec v roce 1480 vymanil moskevskou oblast z mongolské poroby. V roce 1472 přijal titul "Vladař veškeré Rusi" a zavedl emblém dvouhlavého orla. V roce 1547 byl jeho vnuk Ivan IV. (Ivan Hrozný 1530-1584) korunován na prvního ruského cara. Mladý car přemohl Kazaňský chanát a zahájil velkou ruskou expanzi na východ. Během půl století byla ovládnuta Sibiř a v roce 1649 došli Jermakovi kozáci až k pobřeží Tichého oceánu. Po smrti Ivanova syna Fjodora I. (1557-1598) panoval ve funkci regenta tatarský šlechtic Boris Godunov. Jeho vláda byla v Rusku obdobím řady povstání a proslula pod názvem "doba těžkostí" (1595-1613); období hladomoru, celkem 18 občanských válek a povstání včetně polské invaze bylo ukončeno, když byl carem zvolen Michail Romanov (1596-1645), první zástupce dynastie, která pak v Rusku panovala nepřetržitě až do roku 1917. Petr. I. zvaný Veliký (1672-1725), veden snahou "otevřít se Západu" a poevropštit svou zemi, založil nové hlavní město Petěrburg při ústí řeky Něvy do Finského zálivu. Svými vojenskými úspěchy, zavedením západních technologií a tvrdými vládními reformami dokázal přeměnit Rusko ve velkou evropskou mocnost. Rozšíření vlivu země a její poevropšťování pokračovalo dále i za panování carevny německého původu Kateřiny II. Veliké (1729-1796). Kateřinin vnuk Alexandr I. (1777-1825) po většinu své vlády vedl válku s Napoleonovou Francií. Porážka Napoleona sice proslavila ruské hrdinství, ruská společnost však zůstala nadále feudální a v Krymské válce (1853-1856) vyšla najevo zaostalost jejího průmyslu. Alexandr II. (1818-1881) zrušil nevolnictví a snažil se o sociální a administrativní reformy. Avšak nespokojenost ruské inteligence stále rostla a vyvrcholila jeho zavražděním v roce 1881. Za vlády Alexandra II. si Rusko podrobilo Kavkaz a Kazachstán a proniklo hluboko do Střední Asie. Kolem roku 1900 vládlo obrovské mnohonárodnostní říši, která sahala až k hranicím Persie, Afghánistánu, Indie a Číny. Po katastrofální válce s Japonskem (1904-1905) přinutily domácí nepokoje cara Mikuláše II. (1868-1916), aby souhlasil se zřízením dumy neboli parlamentu. Jak se však ukázalo, tento ústupek nestačil a přišel pozdě. Situace se dále zhoršila po roce 1914, když se Rusko zapojilo do 1. světové války. V bojích padly miliony lidí, hospodářství se hroutilo a zásobování potravinami bylo vážně ohroženo. V březnu 1917, po povstání v Petrohradu, byl car přinucen k abdikaci ve prospěch Prozatímní vlády. V listopadu 1917 se převratem, který svrhl Prozatímní vládu, chopil moci vůdce bolševické strany Vladimír Iljič Lenin (původním jménem Uljanov, 1870-1924). Lenin okamžitě za cenu velkých ústupků ukončil účast Ruska ve válce a rozhodl o rozdělení půdy rolníkům. Následovalo období ničivé občanské války a intervencí (1918-1922), které skončilo v roce 1922 založením Svazu sovětských socialistických republik. Po Leninově smrti vyhrál boj o moc Josif Vissarionovič Džugašvili, zvaný Stalin (1879-1953), když nemilosrdně vyřadil ze hry své soupeře. V roce 1928 vyhlásil první pětiletý plán: etapu intenzivní industrializace a nucené kolektivizace ruského zemědělství. V jejím důsledku klesla zemědělská produkce a následný hladomor na Ukrajině v roce 1932 způsobil smrt milionů lidí. Mnoho těch, kteří se postavili proti Stalinově politice, bylo popraveno nebo deportováno do sibiřských pracovních táborů. V roce 1934 zahájil Stalin systematickou likvidaci všech svých politických odpůrců, včetně nejvyšších vojenských činitelů. Odhaduje se, že v rámci masového teroru let 1936-1938 zahynulo asi 8 milionů lidí. V roce 1941, po vypuknutí 2. světové války, která zastihla Sovětský svaz nepřipravený, byl okupován rozhodující díl evropské části nacistickým Německem. Jeho porážky bylo dosaženo za cenu obrovských obětí ruského lidu, které přesáhly 20 milionů životů. V prvních poválečných letech získal válkou poničený Sovětský svaz značný mezinárodní vliv vytvořením šesti satelitních komunistických režimů v sousedních státech střední a východní Evropy. Následující období studené války charakterizované vývojem atomových zbraní a závody ve zbrojení vedly k nastolení vojenské rovnováhy dvou hlavních světových velmocí, schopných se vzájemně zničit. V roce 1962, za vlády Nikity Chruščova, unikl svět jen o vlásek válce, když se Spojené státy a Sovětský svaz dohodly ve věci rozmístění sovětských nukleárních raket na Kubě. Chruščovovy pozdější snahy o zlepšení vztahů se Západem byly roku 1964 násilně ukončeny jeho odvoláním vedením Komunistické strany, v níž se moci brzy chopil Leonid Iljič Brežněv. Když se Brežněvovi nepodařilo urovnat rostoucí roztržku mezi Sovětským svazem a komunistickou Čínou, snažil se uzavřít mír se Západem. Avšak sílící brežněvovská náboženská i politická perzekuce, týkající se zvláště Židů, způsobila odliv sympatií Západu a sovětská invaze do Afghánistánu v roce 1980 vyvolala všeobecné mezinárodni odsouzení. Tato situace pokračovala až do března roku 1985, kdy se stal generálním tajemníkem Komunistické strany Michail Sergejevič Gorbačov. Zavedl nový, otevřenější styl vedení, zaměřený na přestavbu vlády a ekonomiky. V roce 1988 stáhl sovětská vojska z Afghánistánu a inicioval odzbrojovací rozhovory se Západem. Doma se však musel vyrovnávat se stagnující ekonomikou, zvětšujícími se rozdíly mezi jednotlivými republikami, sílícími snahami o dlouho potlačovanou národní suverenitu a s etnickými konflikty, které začaly vypukat na mnoha místech Ruska. Koncem 80. let, kdy se zhroutily komunistické režimy po celé Evropě, žádal Gorbačov vyšší prezidentské pravomoci ve snaze zabránit rozpadu Svazu. Boris Jelcin a další radikální reformátoři varovali před "novou diktaturou". Začátkem roku 1990 se však Komunistická strana prakticky vzdala mocenského monopolu a se ztrátou podpory většiny obyvatel ztratila i schopnost ovládat dění v zemi. V důsledku toho se v květnu 1990 Jelcin stal prvním svobodně zvoleným prezidentem Ruské federace. Mezitím Gorbačovovův politický úspěch ve Spojených státech a Velké Británii signalizoval skutečný konec studené války a další snižování zbrojení. Jakkoliv byl Gorbačov oblíbený v zahraničí, doma jeho popularita rychle klesala. Zatímco první svazové republiky vyhlašovaly svou nezávislost, Gorbačov usiloval o zachování určitého stupně centrální autority na základě nové svazové smlouvy. V srpnu 1991 se však skupina konzervativních zastánců tvrdé linie pokusila o uchopení moci. Následující masové demonstrace v Moskvě a Leningradě nedovolily skalním komunistům převrat dokončit. Gorbačov, který byl zadržen v domácím vězení na Krymu, se vrátil do hlavního města, kde však již jeho mocenskou pozicí otřásl Jelcin, který se zde rozhodně postavil proti puči. Neúspěch pučistů potvrdil, že autorita Komunistické strany je zlomena a obrovský monolit Sovětského svazu se začal hroutit. Formálně byl rozpuštěn v prosinci 1991 a 11 z 15 svazových republik s výjimkou pobaltských států a Gruzie vytvořilo Společenství nezávislých států (SNS). Gorbačov neměl jinou volbu než rezignovat. Od té doby vede Rusko zápas o transformaci své ekonomiky, reformu politického systému a o nalezení nové pozice ve světové politice. Přes nesmírné těžkosti, vyvolané Jelcinovými reformami, vyjádřil ruský národ v lidovém referendu v dubnu 1993 jeho vedení podporu. Pokračující rozvrat hospodářství a citelný pokles životní úrovně většiny obyvatel změnil opět politickou situaci. Po srážkách Jelcina s konzervativním parlamentem v říjnu 1993 vítězí v následujících prvních svobodných parlamentních volbách populistický Vladimír Žirinovskij, vůdce nacionálně fašistické orientace. Roku 1996 byl ve volbách zvolen Boris Jelcin, roku 2000 byl zvolen Vladimir Putin.Obyvatelstvo Ruská federace sdružuje na svém území obrovské množství národu, národností i nepočetných etnik. Žije tu více než 100 různých národností a etnických skupin (vedle dominantních Rusů však pouze 6 má více než 1 milion příslušníků a jen Tatarů je více než 5 milionů), které patří zhruba ke 4 hlavním jazykovým skupinám (větvím). Součástí indoevropské skupiny je více než 130 milionů převážně rusky mluvících slovanských obyvatel obývajících území od Baltu až k Pacifiku (vedle Rusů jde především o Ukrajince a Bělorusy). Ostatní tři jazykové skupiny jsou: ugrofinská, rozšířená v oblastech evropské tajgy a tundry (Karelové, Komijci) a v Povolží (Mordvini, Marijci a Udmurti); turkickými neboli turkotatarskými jazyky se hovoří místy na severním Kavkaze, a zejména v Povolží (Tataři, Baškirci, Čuvaši) a Asii, a konečně kavkazská skupina, kam patří jazyky, kterými se mluví na západním Kavkaze a v Dagcstánu. Relikt v této oblasti představuje mongolský jazyk Kalmyků. Ruská většina se od množství neslovanských etnik výrazně liší kulturou, náboženstvím i jazykem. Ve slovanské populací přežila silná pravoslavná tradice, je tu také mnoho baptistů a mnohé národnosti si zachovaly svá tradiční náboženství: islám u některých turkotatarských a kavkazských národů a buddhismus u mnohých Kalmyků a Burjatů. Migrací neustále ubývá židů. V posledních třech letech prodělává Rusko obrovský pokles porodnosti, který vyústil v takový úbytek obyvatel přirozenou měnou, jaký nemá na světě obdoby. Počínaje rokem 1993 ani rozsáhlá imigrace nedokáže zabránit snižování počtu obyvatel.Hospodářství Ruska Rusko soustřeďovalo rozhodující potenciál bývalého Sovětského svazu. Jeho obrovské energetické a další nerostné zdroje zajišťovaly přísun energie a surovin průmyslovým i jiným odvětvím všech ostatních svazových republik i východní Evropy. Ohromná rozloha země a nepříznivé přírodní podmínky však vždy představovaly velkou překážku rozvoje. Přes své ambiciózní a velkorysé zemědělské programy musí Rusko stále ještě dovážet potraviny a jeho zastaralý průmysl nemůže dobře soupeřit s pokrokovými technologiemi vyspělých průmyslových států.Průmysl Páteří ruského hospodářství je těžký průmysl, zpracovávající obrovské množství surovin, které země poskytuje. Nejdůležitější z hlediska fungování celého hospodářství je těžba energetických surovin, jejichž vývoz je rozhodujícím zdrojem příjmů. Severozápadní Sibiř má vedle oblasti Perského zálivu největší zásoby ropy a zemního plynu na světě. Ropa se dále těží mezi Volhou a Uralem (Tatarstán), na severním Kavkaze a ostrově Sachalin. Největší jsou také zásoby černého i hnědého uhlí na střední a východní Sibiři (Jakutsko), v Kuzněcké a Kansko-ačinské pánvi. Největší ložiska zemního plynu jsou na severu Západosibiřské roviny u polárního kruhu a na Jamalském poloostrově. Problémem je těžba paliv v extrémních podmínkách, místy za polárním kruhem, velké ztráty při těžbě a těžké poškozování životního prostředí. Obavy vyvolává velký pokles těžby ropy. Velké jsou i zásoby železných rud, zejména v oblasti Kurské magnetické anomálie při hranicích s Ukrajinou a na jižní Sibiři. Na Urale lze nalézt většinu rud barevných kovů, ale ložiska některých jsou již z velké části vyčerpána. Velmi významná je těžba zlata na východní Sibiři a Dálném východě, světově důležitá je produkce niklu (Norisk, poloostrov Kola), mědi (Ural), bauxitu (Ural, východní Sibiř), polymetalických rud (Kuzbas a Ural), wolframu (jižní Sibiř), cínu (Zabajkalsko) a platiny (Ural, Sibiř), z nerudných surovin pak azbestu, apatitů (poloostrov Kola), diamantů (Jakutsko), draselných solí, slídy a tuhy. Ohromné jsou zásoby vodní energie. Největší vodní elektrárny jsou na Jeniseji s Angarou a Volze. Na výstavbu dalších chybějí finanční prostředky. Program výstavby atomových elektráren byl pozastaven v roce 1986, když výbuch reaktoru v Černobylu na Ukrajině odhalil bezpečnostní slabiny řady zařízení. Za sovětského systému zabezpečovalo Rusko rozhodující část průmyslové produkce a potřeb celého svazu. Charakteristická byla převaha těžkých odvětví, materiálově a energeticky velmi náročných, zaměřených na produkci výrobních prostředků, výroba spotřebního zboží byla druhořadá. To je také jedním z důvodů velkého poklesu průmyslové produkce, po které není v současnosti poptávka. Jen nejvyspělejší technické výrobky jako letadla, některé druhy zbraní, případně další dopravní prostředky a strojní zařízení vybavené mikroprocesorovou technikou mohou být konkurenceschopné na světových trzích.Zemědělství Zemědělství Ruska má i přes obrovskou rozlohu relativně omezené agroklimatické zdroje. Orná půda zabírá pouze 8 %, louky a pastviny dalších 5 % plochy území. Naprostá většina orné půdy se nachází v jižních oblastech evropské části Ruska. Rostlinná výroba má menší význam a její produkce není schopna zajistit dostatek obilovin pro vlastní potřebu. Nejdůležitější plodinou je pšenice (4. místo na světě), významná je produkce ječmene, žita a ovsa, méně kukuřice. Rusko je stále největším světovým producentem brambor. Z technických plodin má největší význam pěstování slunečnice, cukrové řepy a lnu. Stavy hospodářského zvířectva (skotu, vepřů, drůbeže a ovcí) patří k nejvyšším na světě, ale produktivita je nízká a výroba v posledních letech upadá. I přes velké změny kolchozně sovchozní sektor stále hospodaří asi na polovině zemědělské půdy. Skutečně soukromá hospodářství (farmáři) obhospodařují asi 5 % zemědělské půdy. Ruské rybářské loďstvo, které operuje od polárních vod až po Tichý oceán, patří k největším na světě a také v produkci ryb patří Rusku jedno z předních míst. Rusko má také největší zásoby dřeva na světě. Jednoznačně dominují jehličnaté dřeviny, na prvním místě modřín.Doprava a komunikace Doprava v podmínkách Ruska, tj. především ohromných vzdáleností míst produkce (surovin a potravin) a spotřeby, hraje mimořádnou důležitost. Po destrukci centrálního plánování a rozpadu SSSR se stala doprava jedním z nejslabších míst, která ohrožují ekonomickou transformaci. Často se stává, že i potraviny, které je nutné ve značných objemech dovážet, se zkazí ve skladech či při transportu, dříve než se dostanou ke spotřebiteli. Základem ruské dopravy je železniční systém, který slouží přepravě nákladů na velké vzdálenosti a dociluje i přes její velký pokles stále největších výkonů na světě. Železniční doprava je rozvinuta především v evropské části s radiální sítí tratí směřujících z Moskvy do všech důležitých center Ruska i blízkého zahraničí. Ještě větší význam má železniční doprava pro spojení evropské části se Sibiří a Dálným východem, který zabezpečuje již po celé délce zdvojená sibiřská magistrála. Její severní větev - Bajkalsko-amurská magistrála (BAM), vybudovaná s obrovskými náklady, není plně využita. Automobilová doprava sice přepravuje mnohem více nákladů, ale jen na malé vzdálenosti, takže výkony jsou srovnatelné s přepravou po železnici. Silniční síť je rozsáhlá, skutečně kvalitních silnic je však relativně málo. Automobilizace je nízká, ale počet osobních aut se rychle zvyšuje (výroba osobních aut představuje jediné odvětví, které roste). Svůj význam si uchovává levná doprava nákladů po řekách, zejména na Volze a sibiřských veletocích. Velmi rozsáhlá je potrubní doprava, která přepravuje naprostou většinu ropy i zemního plynu, a to ze západní Sibiře až do střední Evropy. Zahraniční obchod je většinou uskutečňován osvědčeným obchodním loďstvem. Na dalekém severu a východě představuje námořní doprava často jediné spojení mezi komunitami roztroušenými po zhruba 50 000 km dlouhém pobřeží. Některé přístavy v zimě zamrzají, jiné, např. Murmansk, fungují celý rok. Největšími přístavy jsou Novorossijsk na Černém moři, St. Petěrburg na Baltu a Nachodka na Dálném východě. Síť leteckých linek byla nejdelší na světě. Se vzrůstem cen paliv a letenek doprava silně poklesla. Stále však pro četné oblasti představuje jediný druh spojení.Zdravotnictví, sociální péče a školství Za sovětského režimu byla v celé Ruské federaci lékařská péče zdarma a široce dostupná, přesto např. naděje dožití byla zejména u mužů velmi nízká. Životní úroveň obyvatel nebyla vysoká, velmi špatné byly podmínky bydlení. Na druhé straně prakticky neexistovala nezaměstnanost. Zhroucení sovětského systému způsobilo chaos ve staré síti sociální péče. Rusko se nyní potýká se stejnými problémy, jakými trpí řada rozvojových zemí: s vysokou inflací, nezaměstnaností a prudkým vzestupem kriminality. Hyperinflace na začátku 90. let způsobila prudké snížení životní úrovně a stále více Rusů se ocitá pod hranicí životního minima. Zastaralá mašinérie systému sociální péče se musí potýkat s obrovským nárůstem bezdomovců, uprchlíků a zbídačených lidí a v současnosti i nezaměstnaných. Roste i kojenecká úmrtnost, zhoršuje se zdravotní i psychický stav obyvatel, extrémní je nárůst alkoholismu a sebevražd.Informace o krásách, životě a kultuře Ruska nás za minulého režimu bombardovali na všech stupních škol. Všichni jsme se učili rusky, v prvopisech četli ruskou poezii a dopisovali jsme si s korespondenční kamarády ze Sovětského Svazu. Naše soužití s Ruskem však bylo nenáviděným ideologií a tak všechno, co přicházelo z východu, se nám příčilo. Svou negace jsme dali najevo v posledním desetiletí, kdy jsme se k Rusku otočili zády a otevřely se západnímu světu. Cestujeme po Evropě, vydáváme se na výpravy do zemí všech kontinentů a Rusko se nám rok od roku vzdaluje. Až nyní si začínáme uvědomovat, že se tento kdysi nesympatický region pro nás stává exotickou krajinou, jejíž přitažlivost nevyzvedl palmy nebo orientální nádech, ale naše školní znalosti a touha navštívit stát, kde zítra znamenalo včera. Objevte Rusko jako zemi čárů, spisovatelů, ledových jezer tonoucích v hlubokých lesích, ale také neuceleným venkově a nepovedených stavebním experimentů. Věříme, že nabídka poznání historických památek a duchovního bohatství Vás osloví stejně jako špičkových sportovců nalákali do Ruska cinkání zlaťáků novodobých ruských bohatýrů......... 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tipy

Peru - Peruánská republika

AREQUIPABílé město, takovou přezdívkou se pyšní Arequipa obklopená okázalými horami, ke kterým patří i sopka El Misti. Město je charakteristické množstvím krásných budov ze světlého sopečného kamene. Nejvíce fascinující náboženskou stavbou v zemi je Convento de Sanyta Catalina, která byla až donedávna domovem 450 jeptišek. Mnoho krásných městských domů, jako například Casa Ricketts, je nyní využíváno jako galerie či muzeum. Oblíbeným cílem výletů z Arequipy je Kaňon Colca, prokazatelně nejhlubší kaňon na světě.Východně od města leží ve výšce téměř 4000 metrů jezero Titicaca, nejvýše položené splavné jezero na světě. S délkou 170 kilometrů je také největším jezerem v Jižní Americe. Vzhledem k jeho nadmořské výšce je tu neobvykle čisté ovzduší a azurově modrá voda. Z Puna, nejvýznamnějšího přístavu na jezeře, se dají podnikat zajímavé výlety na loďkách.CUZCOArcheologické město je nejstarší souvisle obydlené město na kontinentu a tvoří důležitou část v dopravní síti Jižní Ameriky. Většina ulic ve městě je lemována kamennými zdmi, které stavěli Inkové. Město má velkolepou sbírku koloniálního umění, což dokládá například Katedrála z konce 16. století a Chrám La Merced.Východně od centra města se nachází zřícenina Coricancha, která byla kdysi pozlacená, a Museo de Arqueologia, jehož interiér je vyplněn zařízením z kovu a zlata, hrnčířskými a textilními předměty a najdete tu i několik mumií. Nedaleko odtud leží další čtyři zříceniny: Sacsayhuamán, Qenko, Puca Pucara a Tambo Machay. Největší renomé mezi cestovateli však má jednoznačně Machu Picchu ležící severně od Cuzca.Machu Picchu je tajemstvím opředené město nad řekou Urumbambou. Jeho objevitelem je archeolog Hiram Bingham, který měl tu čest poprvé spatřit zarostlé sídlo Inků vysoko v Peruánských Andách. Předpokládá se, že Machu Picchu bylo postaveno někdy v 15. století, tedy v době, kdy Incká říše zažívala doby největší slávy a rozmachu. Žilo v něm několik tisíc lidí a počet žen byl desetkrát vyšší než počet mužů. Sloužilo nejen jako dokonalý úkryt, ale také jako místo uctívání Slunce. Důkazem je i Sluneční kámen, na němž se vždy při slunečním slunovratu konaly sluneční obřady. Impozantní Machu Picchu dodnes udivuje svou přesností, s jakou tu byly jednotlivé mohutné kameny kladeny na sebe. Mezery mezi díly jsou totiž nepatrné. Stejně je tomu u obyčejných domů i chrámů zasvěcených Slunci, které tvořily velkolepý komplex plný zeleně, paláců i důmyslných vodních kanálů. Ty jsou dodnes skvěle zachovány, protože Machu Picchu zůstalo španělským dobyvatelům navždy utajeno. Záhadou však zůstává, proč ho původní obyvatelstvo v poklidu opustilo a nechalo zarůst neprostupnou džunglí, aby Machu Picchu zůstalo zachováno pro příští generace.CHAN CHANKdysi hlavní město tajemné a mocné říše Chinú leží poblíž pobřežního města Trujillo. Ve své době měl Chan Chan impozantní rozměry, rozkládal se na osmnácti kilometrech čtverečních. Na této ploše stálo několik stovek staveb, postavených z cihel adobe, které původní obyvatelstvo uplácalo ze zdejší žlutavé hlíny. Díky dokonalému systému zásobování vodou tady mohly žít tisíce lidí, v obydlích, z nichž mnohé možná byly pokryty bohatě zdobenými zlatými deskami. Dnes už je samozřejmě Chan Chan bez jediné cennosti, pokud ovšem nepočítáme historickou hodnotu města, kterou nelze vyčíslit. Založení města kolem 12. století se samozřejmě neobejde bez poutavých pověstí. První říká, že Chan Chan založil stvořitel slunce a měsíce. Druhá zase tvrdí, že Chan Chan založil tajemný muž Naymlap, který přišel odkudsi od moře, aby hned po vzniku města zase odešel.Dnes je jisté jen to, že město mělo obdélníkový tvar a jeho centrem byl chrámový hrad Čudi. V okolí byl jeden z nejbohatších okrsků města, obehnaný vysokou, asi devítimetrovou zdí. Dodnes se tu zachovalo velké množství staveb, jejichž střechy ale dávno odnesl zub času. Obzvláště vyhledávanou stavbou je Hala čtyřiadvaceti výklenků se stejným počtem sedadel. Podle odborníků jde o bývalý diskusní sál, v němž se možná rozhodovalo o osudech celé říše. Budova stále udivuje neuvěřitelnou akustikou. Mezi další zachovalé stavby patří okolní chaty, chatrče, vodní zásobníky i speciální plac, na němž se konaly náboženské obřady. Smaragdový chrám byl objeven teprve v roce 1923. Je proslulý zejména svou pyramidovou podobou a také desítkami poutavých reliéfů, které se zachovaly do současnosti. Za zmínku stojí i Chrám duhy nebo Chrám draka, oba bohatě zdobené.V okolí Trujilla je možné vidět i další zajímavosti, například Chrám slunce a Chrám měsíce poblíž řeky Moche. Oba jsou zřejmě starší než Chan Chan, archeologové je datují do 6. století a přičítají je příslušníkům kmene Mochiků. Chrám slunce má impozantní rozměry, leží vysoko nad řekou na plošině téměř 230 krát 140 metrů. V Chrámu měsíce jsou zase krásné fresky se zbraněmi, které mají lidské rysy. Poblíž byl nalezen prastarý hřbitov a mnoho dalších staveb.IQUITOSNedaleko od tohoto města se vody obrovské řeky Ucayali spojují s řekou Maranon, aby vytvořily působivou Amazonku. Tato pověstná řeka je dlouhá více než 3500 kilometrů a teče přes džungli do Atlantického oceánu. Největší řeka na světě je tak široká, že je někdy obtížné dohlédnout na opačný břeh.Iquitos je ideálním místem, odkud se vydat na průzkum této impozantní síly přírody. Z města je několik způsobů, jak spatřit mohutný vodní tok i džungli. Můžete plout po řece do typických chatek hluboko ve vegetaci nebo můžete navštívit vesnice Yagna a Bora, které si přísně chrání své původní zvyky. Rovněž můžete prozkoumat fascinující přítoky a ostrovy Amazonky nebo rybařit v řekách a jezerech. Tady v amazonské džungli je přírodní rezervace Pacaya-Samlrla, která oplývá panenskou florou a faunou.Město Iquitos nejvíce rozkvétalo během 19. století, což se projevilo v architektuře zdejších panství. Dnes nabízí bohatý noční život a typická jídla, která se skládají z množství ryb a exotického ovoce. Turisté by neměli vynechat Národní turistickou rezervaci Quistococha, aby si zaplavali v jezeře nebo si užívali klidu v izolovaných amazonských chatkách.LIMAHlavní město Peru je přeplněné, znečištěné, hlučné a často je zde špatné počasí. Přesto jsou jeho obyvatelé přátelští a pohostinní. V Limě je mnoho příležitostí k posezení nad dobrým jídlem, stejně jako k nočnímu životu. Lima má také velký výběr muzeí. V současnosti je v plánu obnova městského koloniálního centra, takže se metropole v blízké budoucnosti možná stane lákavějším cílem cestovatelů.Mezi hlavní památky patří Museo de Oro del Peru, které nabízí množství předmětů ze zlata, stříbra a drahých kamenů a Museo Nacional de Antropología y Arquelogía, známé výstavou Prehistorické Peru. Chrámy San Francisco a Santo Domingo poskytují vítaný odpočinek od venkovního ruchu. Většina obchodů v Limě, mezi nimiž stojí za zmínku Polvos Azules, je zaplavena množstvím řemeslnických výrobků. Je zde spousta náměstí, nádherné koloniální budovy a zoologická zahrada.NAZCATéměř mystické místo, které skrývá velké tajemství a které už zamotalo hlavu mnoha badatelům. Po nehostinné pouštní ploše o rozloze 500 kilometrů čtverečních je rozmístěno několik set geometricky dokonalých čar, které tvoří známé obrazce. K vidění tu je například pavouk dlouhý asi 45 metrů. Je z rodu Ricinulei, jednoho z nejvzácnějších druhů na světě, jehož příslušníci žijí pouze v nepřístupných místech v amazonské džungli. Je význačný tím, že má jednu nohu prodlouženou s pohlavním orgánem, což je vidět pouze pod mikroskopem. V peruánské Nazce je však zaznamenána s neskutečnou přesností i tato odchylka.Obří kolibřík udivuje přesností jednotlivých čar, která skládají fantastický obraz. Neuvěřitelně přesné spirály zase vytvářejí obraz obrovské opice, vysoké přesně sto metrů. Kondor má rozpětí křídel neskutečných 120 metrů, ještěrka měří ještě o šedesát metrů více. Ztvárněná tu jsou i další zvířata, například velryba, had, lama a dokonce i člověk se svatozáří. Nechybí tu desítky přesných čar, trojúhelníků i jiných geometrických obrazců. Nejpůsobivější pohled na umění dávných civilizací je buď z malých letadel, která startují z okolních letišť, nebo ze speciálně postavené vyhlídkové věže, odkud je výhled na tři obrazy.Vznik mystických kreseb nelze přesně určit, podle archeologů vznikaly průběžně po dlouhá staletí. Nejstarší však vznikly zhruba kolem přelomu letopočtu, nejmladší o šest set let později. Na svědomí je mají původní obyvatelé nehostinné krajiny, kteří za pomoci holých rukou odstranili tuny horniny, aby na tmavé poušti vytvořili světlejší čáry. Učinili to tak důkladně, že obrazy z povrchu země nikdy nezmizí. První písemné zmínky o zdejší podivuhodnosti jsou datovány do 16. století, podrobně je však spatřili až piloti prvních letadel na začátku 20. století. Okamžitě vznikla řada mýtů, k čemu mohly mistrně ztvárněné obrazce sloužit. Podle některých názorů jde o největší astronomickou knihu světa, kdy jednotlivé čáry znázorňují polohu a cesty jednotlivých planet. Podle nejbláznivějších představ jde o obrovský přistávací areál pro lodě mimozemšťanů. Otazník visí i nad tím, jak mohli starověcí obyvatelé nehostinné plochy načrtnout tak dokonale přesné obrazce, když jsou viditelné jen ze vzduchu. Podle některých teorií disponovali horkovzdušnými balóny, ale to se zdá nepravděpodobné.Rozloha: 1 285 221 km2Počet obyvatel: 23 milionů

Pokračovat na článek


Koupání v Olbersdorfu v německu, ideální pro rodiny.

OLBERSDORF (Německo)Cca 10 km od Žitavy.Ideální pro celé rodiny.Super cenyČistá vodaTobogán a jiné atrkaceKoupaliště pro děti, dospělé, vodní proudy, masážní proudy.Tento tip Vám dávám na základě své vlastní zkušenosti. Jelikož jsem z Českolipska, mohl bych Vám doporučit Máchovo jezero, ale neučiním tak. Naopak dám vám tip ka m jezdíme se svými ratolestmi již několik let. Místo se nachází směrem z České Lípy na Liberec, Před Jablonném v podještědí odbočíte směrem na Petrovice. Pak následuje rychlý přejezd Hranic. Po ceste se můžete zastavit na sklaním městečku Oybin v Žitavském pohoří. Zde se můžete svézt na kole, vláčkem, nebo pěšky. Možností máte vícero. Pokud budete pokračovat dostanete se zanedouho do Žitavy. Kde sei můžete kvalitně a dobře nakoupit. Pokud budeme pokračovat tak se dostaneme do Olbersdorfu. Zde Vás uvítá krásné velké parkoviště na jako v České Republice a ceny? Lidové. Parkovné 4 eura na celý den.Koupaliště je otevřeno v měsících květen až zaří v době od 09.00 do 19 hodin a v měsících červen - srpen 09.00 - 20.00 hod.Koupaliště je čisté, všude jsou atrkace pro děti, tobogán. V areálu je také občerstvení, toalety, převlékárna, hřiště na beach a další věci.Na kouplišti jsou samozřejmě plavčíci a výhodou je, že se domluvíte česky.Ceny jsou také lidové: 5 eruo dospělí, děti 2,50 k tomu máte rodinné vstupné a další slevy.Když to porovnám se zmiňovaným Máchovým jezerem, tak poměr cena / výkon včetně benzínu je jednoznačný: OLBERSDORF.Osobně vám doporučuji.Třeba se tam potkáme:)

Pokračovat na článek


PRAHA - TROJA - BOTANICKÁ ZAHRADA - SKLENÍK FATA MORGANA - podrobně

V květnu roku 2003 byl zkolaudován skleník Fata Morgana. Tento skleník není jen nahodilou sbírkou tropických rostlin. Původní vizí bylo realistické napodobení skutečných přírodních společenstev vybraných oblastí. Proto nebudou v expozicích chybět dřeviny, liány, zástupci nejtypičtějších čeledí, epifyty, cibuloviny, ale i trávy nebo parazitické rostliny. Vnitřní expoziční prostor skleníku je rozdělen stěnami na celkem tři části s odlišnými teplotami a vlhkostí. První část je polopouštní, druhá a zároveň největší představuje biom nížinného tropického deštného lesa a poslední nejmenší, ale speciálně chlazená, ukáže rostlinný život vysokých tropických hor. Veškeré výsadby budou členěné i geograficky, podle kontinentů. PolopoušťProhlídka skleníku začíná v části suché - polopouštní. Část plochy je věnovaná Austrálii, expozice má charakter suchého buše východní části světadílu. Na terasách ve svahu návštěvník spatří keře z obtížně pěstovatelné čeledi Proteaceae, eukalypty, akácie a další zajímavé rostliny. Druhá expozice je zaměřena na oblast jižního Mexika, konkrétně států Puebla a Oaxaca, malá část zahrnuje polopouštní oblasti Guatemaly a dalších států střední Ameriky. Veřejnost zde nenajde pouze sbírku kaktusů (na které se mnohem lépe specializují jiné botanické zahrady), ale přírodní společenstvo s rozptýleným dřevinným patrem, podrostem zemních bromélií, sukulentů, trvalek, cibulovin a trav. Kaktusy chceme naopak minimalizovat jen jako doplněk ve skalních trhlinách. Nejvíce prostoru jsme věnovali africkým rostlinám z několika států jižní Afriky. Hlavní důraz opět nedáváme na jednostranně zaměřenou sbírku sukulentů, ale na celkový průřez typickou vegetací konkrétního území. Návštěvníci tedy neuvidí jen pryšce (Euphorbia), aloe a živé kameny, ale i drobné dřeviny a pereny, expozici doplníme i sbírkou cibulovin a letniček Teploty v expozici Polopoušť: zimní min. 16 °C, letní max. 30 °C Tropický nížinný deštný lesZ horké a suché procházky polopouštní vegetací vede cesta do nitra skály. Návštěvník se náhle ocitne ve staré podzemní štole s hrubou výdřevou. Za ohybem cesty štola skončí a plynule přechází do skleněného tunelu, dělícího desetimetrové tropické jezero na dvě poloviny. Po pravé ruce bude moci návštěvník pozorovat vodní život Starého světa, levá polovina je věnována biotopům světa Nového. Odtud návštěvník vystoupá opět do skleníku a přes lávku přejde stejnou trasou, kterou před tím absolvoval pod hladinou. Pokračovat bude tropickým deštným lesem čtyř kontinentů. Největší část téměř celý skalní masív severní stěny je věnován Střední a Jižní Americe. Ve svahu nad jezerem bude možno obdivovat skalní floru Ekvádoru, Kolumbie, Venezuely a Brazílie. Druhou polovinu skalní stěny obsadí rostliny z Guatemaly a Nikaraguy. Dominantu expozice tvoří sedmimetrový vodopád, vytékající několika prameny z umělé části skály včleněné do přírodního terénu. Partie věnovaná Austrálii a Tichomoří je zaměřena především na rostliny ostrovů Nová Kaledonie a Nová Guinea. Největšími cennostmi zde budou jehličnaté stromy rodu Agathis vzácné jehličnany s listy širokými až několik centimetrů. Další část tvoří kamenitá expozice zahrnující vegetaci Afriky a Madagaskaru s několika vyššími dřevinami a keřovým patrem.Dále se návštěvníci budou moci seznámit s květenou jihovýchodní Asie, rozdělenou podle flory na oblasti jižní a jihovýchodní Asie. Skutečně unikátní je sbírka vietnamských orchidejí, která v Evropě nemá obdoby. Teploty v expozici Tropický deštný les: min. 22 °C, optimum 24 °C, max. 30 °C Chlazený horský skleníkPoslední, nejmenší, ale zároveň nejzajímavější je chlazená část tropických hor. Zde se představí vegetace horského mlžného lesa v tropickém a subtropickém klimatickém pásmu s teplotami mezi 12 - 18 oC. Své místo tu najdou společenstva z andských horských hřbetů, vysokohorské Afriky i Asie. K nejcennějším sbírkám patří kolekce dřevin z nejvyšší hory Bornea - Mount Kinabalu nebo vysokohorské druhy masožravých láčkovek. Teploty v expozici Chlazený horský skleník: noční min. 8 °C, denní max. 20 °C O skleníkuTvar skleníku připomíná protáhlé písmeno S, jehož délka je 130 m a je podél vrstevnice vtisknuto do prudkého svahu. Šířka skleníku je 17 m, výška vrcholu střechy od terénu se pohybuje mezi 4,5 a 11 m. Expoziční plocha o rozloze 2190 m2 je protkaná 225 m cest pro návštěvníky a doplněna vyhlídkovou terasou o ploše 58 m2. Zastřešení nesou mohutná oblouková žebra, zapuštěná do původního terénu. Teplota, vlhkost vzduchu a spouštění zalévání ve všech částech expozice je řízena regulátory klimatu, napojenými na malou meteorologickou stanici, která poskytuje systému údaje o venkovních teplotách, vlhkosti vzduchu, síle a směru větru a intenzitě slunečního záření. Veškeré údaje vyhodnocuje centrální počítač a ten zároveň řídí jednotlivé regulátory. Skleník je vybaven vlastní plynovou kotelnou se dvěma kotli.

Pokračovat na článek


Bozkovské jeskyně

V čarovném a  kopcovitém  kraji na pomezí Krkonoš, Jizerských hor a Českého ráje leží unikátní dolomitové Bozkovské jeskyně. Pokud plánujete pro další zimní sezonu lyžovačku v našich nejvyšších horách a kromě svištění po sjezdovkách chcete obdivovat i přírodního krásy našeho podzemí, pak je to pro Vás ten správný tip na výlet.Otevřeno mají po celý rok, ale v zimním období se raději teple oblečte, aby se z Vás nestal zmrzlý krápník. Dolomitové jeskyně jsou jediné v severních Čechách. Tento kouzelný klenot byl objeven zcela náhodou ve čtyřicátých letech při těžbě v tamním dolomitovém lomu. Veřejnosti byl areál podzemních jeskyní otevřen v roce 1969.Přesně tolik je dlouhá je prohlídková trasa. Labyrint chodeb krášlí krápníky, křemenné lavice, římsy a lišty. Pitoreskní tvary svádí k různým pojmenováním. A tak mnohé krásné tvary nezůstaly bez jména. Hřebínek, Anděl, Panenka nebo Tři králové to je jen část z nich. Najdeme zde také největší podzemní jezero v Čechách a několik malých jezírek.Neuvěřitelné skulptury paní přírody ohromují dodnes, o tom svědčí i velká přízeň návštěvníků z celého Česka. Prohlídka se uskutečňuje v desetiminutových intervalech v menších skupinkách. Asi největším lákadlem celé prohlídky jsou romantická nazelenalá jezírka, jejichž krásu podtrhuje potemnělá atmosféra. To nejkrásnější nese název Labutí. Dno jezer je místy poseto drobnými mincemi, které sem lidé házejí pro štěstí.Rovněž v obci najdete několik zajímavých památek, které stojí za Vaši pozornost. Horský poutní kostelík Navštívení Panny Marie se vzácnou gotickou plastikou madony, kterou místní nazývají „Královnou hor“. Zajímavým místem je i kaple „U Matičky“, kde vyvěrá pramen „Boží vody“.Jak již říká titulek, do Bozkova se dostanete různými prostředky. Nejkrásnější cesta je však ta pěší. Vlakem dojedete do stanice Bozkov a odtud se po strmém  kopci vyškrábete až úplně na vrchol,  kde se Vám naskytne krásný pohled na vesnici a její roubené chalupy. Pěší túru však raději naplánujte na letní období.Vyhlášený rázovitý hostinec, který navštívila už nejedna česká osobnost. Přitom ještě v roce 1987 kvůli katastrofálnímu stavu hrozila roubence demolice. Dnes je tomu už naštěstí jinak. Vaří tu skvostně! Řekněte sami, takové Podkrkonošské česnečce a Babiččiným jahodovým knedlíkům nelze odolat. A co teprve až ochutnáte místní specialitu, pikantní kuřecí směs s názvem Bozkovská bašta. Výbornou kuchyni vhodně doplňuje stylové prostředí venkovské roubené chalupy. Odtud se Vám rozhodně nebude chtít zpátky domů.

Pokračovat na článek


Tahiti

Přístaviště: Mataura, Papeete, Rikitea, Uturoa Objevte souostroví Francouzské Polynésie, známé také jako Tahiti a její ostrovy. Luxusní dovolená osvěží vaše tělo i duši. Aby byla co nejrozmanitější, doporučuji kombinaci několika ostrovů. Hlavní ostrov Tahiti spojte s návštěvou sesterské Moorea, světoznámého Bora Bora i klidnějších atolů Huahine, Raiatea, Rangiroa či Manihi. Poznejte nefalšovaný půvab nejkrásnějších ostrovů světa. Není zde žádná masová turistika a žádné znečištění přírody. A srovnatelné bydlení v bungalovu nad vodou s prosklenou podlahou, s vlastní terasou a schůdky do vody Tichého oceánu nenajdete snad nikde jinde na světě. Každému návštěvníkovi ostrova se dostává zvláštní pozornost. Za každým úsměvem se skrývá příslib luxusní dovolené v Pacifiku. Ihned po příletu začíná dokonalá péče o Vaši osobu. Klimatizovaný mikrobus, případně osobní auto Vás dopraví do hotelu, který jste si vybrali. Mezi ostrovy máte zajištěny přelety na palubě moderních letadel Air Tahiti. Nepotřebujete žádné očkování, ale k návštěvě Polynésie je nutné vízum do USA vzhledem k mezipřistání v Los Angeles (letadlo Air France zde čerpá palivo. Vychutnejte si rozmanitosti Polynésie - na ostrově Tahiti navštivte muzeum perel nebo Paula Gauguin. U letiště se můžete potápě okolo vraků letadel nebo si zahrajte golf na hřišti Antimalbo. Ve vnitrozemí na Moorea najdete hory s vodopády. Pro sportovně založené je zde vodní lyžování, parasailing, surfování, tenis či horská kola. Místní obyvatelé jsou velmi přátelští, jejich kultura a pohostinnost Vás jistě okouzlí a uvolní od každodenních stresů. A jako suvenýr si kromě nezapomenutelných zážitků z Vaší dovolené určitě přineste i některou z překrásných perel, které se zde pěstují na farmách.TAHITI v Polynésii je největším a nejznámějším ostrovem Francouzské Polynésie, patří do skupiny Sociálních ostrovů. Pokud lidé myslí na mořské útočiště před civilizací, určitě mají na mysli Tahiti. Je tak krásný, že se ho určitě vyplatí jet na dovolenou právě tam. Pobřeží je lemované bílo-písčitými plážemi, v pozadí černé lávové útvary, kokosové palmy vrhající stíny na tyrkysovou hladinu oceánu a večer je neobvyklým zážitkem obloha posetá miliony hvězd. Místní trh a umělecké galerie v Papeete, muzea, kostely a katedrála, botanická zahrada v Papeari, historický maják Puente Venus, královská hrobka rodiny Pomar v Arue, jezero Vaihiria, útesy a neuvěřitelné množství vodopádů, nebo neobvyklá černá pláž Pointe Venus na východním pobřeží, to vše vás čeká na Tahiti.Tahiti je prostě nádherná, exotická dovolená, kdy si můžete odpočívat i naopak zažít nádherné dobrodružství a jako někde v pohádce.  

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Magazín

Máchův kraj - Doksy

Když se řekne Máchovo jezero, každému se vybaví písčité pláže, koupání a rekreace. Okolí Doks na Českolipsku ale nenabízí jen vodní radovánky a atrakce. Příznivci historie tu najdou gotické hrady i renesanční zámky, muzea a lidovou architekturu v rázovitých vesničkách. Sportovněji založení návštěvníci mohou dát pro změnu přednost zdejším cyklistickým i turistickým stezkám, vystoupit na některý z blízkých vrcholů vulkanického původu nebo se ponořit do ticha přírodních rezervací. Kdo se někdy toulal zdejší krajinou, jistě si alespoň jednou vzpomněl na našeho nejvýznamnějšího romantického básníka. Aby ne, vždyť jeho jméno nese nejen jezero, ale i celá oblast. Ovšem v době, kdy Karel Hynek tvořil slavný Máj, se největší vodní plocha severních Čech nazývala jinak.Tehdy se jí říkalo Velký rybník a vzhledem k početnému německému obyvatelstvu ještě častěji Grosser Teich. Byl to přesnější název, protože se opravdu jedná o rybník, který už roku 1367 nechal vybudovat Karel IV. Básníkovo jméno do názvu navrhl až těsně před 2. světovou válkou turistický spolek z Doks, ovšem příslušná jazyková komise tento nápad odmítla. Ani po osvobození, kdy už německý název nepřipadal v úvahu, nebylo nové pojmenování „jezera“ nijak oficiálně vyhlášeno, ale tak nějak potichu a postupně se vplížilo do map a turistických průvodců a dnes už je zcela zažité. Více než 80 let míří k jezeru na pohodovou dovolenou turisté, kterým vyhovuje pobyt na poněkud lidnatějších plážích a březích. Už roku 1920 tu byl na vodu spuštěn parník Greif, který tehdejším rekreantům nabízel jedinečnou možnost romantické plavby, a o deset let později se ve zdejších hotelech během jednoho roku ubytovalo více než 100 000 hostů. A co má nejnavštěvovanější rybník u nás společného s Karlem Hynkem Máchou? Nejspíš jen to, že leží v krajině, kterou měl básník rád. Podle historických pramenů tu byl za svůj krátký život celkem šestkrát; poprvé roku 1832 na pozvání spolužáka ze studií Eduarda Hindla. Máchově zasmušilé a rozervané duši zdejší krajina doslova učarovala. Její dominanta, hrad Bezděz, byl tehdy zcela opuštěný a Máchu inspiroval k napsání povídky Večer na Bezdězu. „Nade mnou se koupala veliká kulatá věž v čistém paprsku nového měsíce; okna zříceného kláštera v polosvětle míhala se pod ní; a vždy se mi zdálo, jako by vyhlídaly šedé hlavy zemřelých mnichů ze zřícené kobky své v tichou noc…,“ píše romantický poeta a z jeho slov je patrné, jak citlivě vnímal vše, co ho na cestách potkalo. I ke svému největšímu dílu, lyricko-epické básni Máj, čerpal inspiraci tady. Při jedné ze svých cest do okolí Doks vyslechl příběh otcovraždy a různé pověsti o loupežnících, které se v básni odrážejí. Známé a nesčetněkrát vydané dílo ale nemělo tak jednoduchý osud, jak by se dnes mohlo zdát. Mácha vydal Máj roku 1836 vlastním nákladem a musel si kvůli tomu vypůjčit značnou sumu peněz. Literární kritika dílo nepřijala a kvality této balady i dalších Máchových děl ocenila až další generace básníků v čele s Janem Nerudou a Vítězslavem Hálkem. O samotném Máchovi, který zemřel před sto sedmdesáti lety, toho moc nevíme. Velkou záhadou je i jeho podoba. Známá je pouze skutečnost, z níž vycházejí všechny portréty, že měl tmavé vlasy, plnovous, modré oči a křivý nos. Pověstná je také jeho rozervaná, marnivá, ješitná a nesnášenlivá povaha. Koneckonců vrstevníky byl považován za podivína a své milé Lori ztropil řadu nepěkných žárlivých scén. O to zajímavější může být návštěva nejstaršího domu v Doksech (čp. 150), roubené stavby se šindelovou věžičkou, kterou roku 1669 nechala postavit hraběnka Marie Františka Heissenštejnská pro staré a osiřelé. Dnes v něm najdete památník věnovaný životu a dílu onoho slavného rozervance. Kromě několika ukázek dobového oblečení a nábytku se tu vše točí kolem Máje. Nejznámější Máchovo dílo vyšlo v desítkách jazyků a v různých úpravách; mezi nejzajímavější exponáty patří třeba jeho překlad do esperanta nebo bibliofilské vydání vyzdobené grafickými listy předních výtvarníků. Nově otevřenou součástí památníku, která ovšem s Máchou příliš nesouvisí, je expozice Rybářství a rybníkářství na Českolipsku. Karel Hynek Mácha byl tulák s vnímavou duší. Pokud i vy dokážete vychutnat krásy přírody či tajemno hradních zřícenin, bude se vám v okolí Doks líbit. Podněty pro zajímavý výlet najdete v druhé části této kapitoly, ale to správné romantické rozpoložení si už budete muset navodit sami… Doksy Na náměstí Republiky stojí kostel sv. Bartoloměje a Nanebevzetí Panny Marie, založený roku 1638. V 18. století byl upraven v pozdně barokním slohu, později k němu přibyly postranní kaple sv. Barbory, Panny Marie a sv. Kříže. Zařízení interiéru je raně barokní s rokokovými doplňky. Soška Panny Marie Montserratské, tzv. Černé Madony, umístěná na hlavním oltáři z let 1670–1680, pochází z hradní kaple na Bezdězu. Ve středu náměstí uvidíte barokní mariánské sousoší z roku 1723. Radnice a některé domy na náměstí byly postaveny v empírovém slohu. V anglickém parku stojí renesanční zámek z 2. poloviny 16. století, jehož dnešní podoba je výsledkem úprav provedených kolem roku 1700; veřejnosti není přístupný. Zajímavou památkou je tzv. hraběcí čekárna, kterou najdete na železničním nádraží. Sloužila rodině Valdštejnů, jejichž zásluhou byly Doksy roku 1867 spojeny železnicí se světem. Na jižním okraji Doks se nad Čepelským rybníkem zdvíhá stejnojmenný vrch s kapličkou sv. Maří Magdalény. Máchovo jezero Již ve třetihorách bývalo v těchto místech jezero, které postupně zarůstalo a po poslední době ledové se proměnilo v obrovské rašeliniště. Ve 14. století nechal Karel IV. průrvu vytvořenou ledovcem zahradit, a tak roku 1367 vznikl Velký rybník, dnešní Máchovo jezero. Při jeho jihovýchodním břehu se nachází přírodní rezervace Swamp chránící zbytky zmíněného rašeliniště. Z vodní plochy vystupují Myší a Kachní ostrov, významné ornitologické lokality (vstup na ně je zakázán). Na Myším ostrově stojí zbytky tvrze z 15. století. Na severním břehu jezera se nachází tzv. Jarmilina skála, kde dřív stával pomník K. H. Máchy z roku 1936. O dva roky později ho nacisté shodili do jezera a dnes je umístěn na Hůrce v Bělé pod Bezdězem. V době K. H. Máchy mělo jezero rozlohu asi 350 ha a jeho jižní cíp sahal až k dnešnímu hotelu Grand (dnes má jen 280 ha). Jeho břehy lemují písečné pláže a můžete také využít nabídky okružní plavby po jezeře. Přístup Doksy a Staré Splavy leží na silnici č. 38 spojující Mladou Boleslav a silnici č. 9 (Česká Lípa – Mělník) a na železniční trati č. 080 (Bakov nad Jizerou – Jedlová). Oblast najdete na mapě KČT č. 15 Máchův kraj. DALŠÍ Zajímavá místa Máchova KRAJE Staré Splavy Z Doks vede červená turistická značka po břehu Máchova jezera do rekreační osady ležící u jeho severního okraje. V její blízkosti se tyčí výhledový kopec Šroubený (375 m), na který vede modrá značka. Braniborská jeskyně Západně od Splavů se můžete po zelené značce vydat k 44 m dlouhému skalnímu převisu, který v minulosti sloužil místním obyvatelům jako úkryt v době válek. Jestřebí Zdejší kostel sv. Ondřeje vznikl v letech 1780–1781 v rokokově-klasicistním stylu a o deset let později byl vyzdoben malbami Josefa Kramolína. Pozůstatkem staršího kostela je zvonice z 1. poloviny 16. století, do současné podoby upravená po roce 1768. Nad obcí se nachází zřícenina hradu, založeného na konci 14. století zřejmě Berky z Dubé. V 16. století hrad sloužil již jen hospodářským účelům a postupně chátral. Zachovaly se zbytky zdiva a schodiště ve skále; přístupná je vyhlídková plošina. Hradčanské bučiny Po modré značce se ze Starých Splavů můžete vydat do Hradčanských bučin, nazývaných někdy Prolomené hory. Jejich součástí jsou Hradčanské stěny se zajímavými skalními útvary a tajemnými roklemi a turistům nepřístupná obora s vysokou a mufloní zvěří. Břehyně-Pecopala Hlavním přítokem Máchova jezera je Břehyňský potok vytékající ze stejnojmenného rybníka. Ten je součástí přírodní rezervace Břehyně-Pecopala chránící vodní ptáky a vzácné rostliny. Bezděz Jedním ze symbolů Máchova kraje je zřícenina hradu, který v letech 1250–1280 nechal vybudovat král Přemysl Otakar II. Po roce 1621 patřil Albrechtu z Valdštejna, který zde založil klášter Panny Marie Montserratské, jenž se stal významným poutním místem. Císař Josef II. klášter roku 1785 zrušil a poté byl hrad opuštěn. Nejvýznamnější budovou areálu je raně gotická hradní kaple. Z Velké věže je nádherný kruhový výhled do okolí. Od Velkého Bezdězu je hlubokým sedlem oddělen Malý Bezděz, na němž se nacházejí zbytky předsunutého opevnění, tzv. Švédské šance. Bezděz je z Doks dostupný po červené značce. Králův stolec

Pokračovat na článek