Výsledky vyhledávání pro dotaz zvony

Výsledky vyhledávání v sekci: Magazín

Rebelantské zvony - Rovensko pod Troskami

Zvony odpradávna odbíjejí čas, svolávají ke mši, vyzývají k modlitbám či rozjímání a kdysi také varovaly před nebezpečím, ať už to byl oheň, bouře nebo nepřítel. Známe je především z kostelních věží a zvonic. Jsou to vlastně hudební nástroje „naladěné“ na určitý tón, a pokud jich je ve zvonici více, musejí být sladěny do libého souzvuku. Většinou jsou zavěšeny v klasické poloze za tzv. korunu s oušky a rozeznívají se buď úderem srdce volně zavěšeného uvnitř nebo pomocí kladiva narážejícího na vnější stranu zvonu. Najdou se i výjimky, například v Rovensku pod Troskami, kde se mohou pochlubit takzvanými „rebelantskými“ zvony, obrácenými srdcem vzhůru. Jejich historie se začala psát v 17. století. Dřevěná zvonice stála u zdejšího kostela sv. Václava už mnohem dříve, ale shořela při požáru roku 1629. Tehdy žili v Rovensku vesměs protestanti a tvrdošíjně se bránili rekatolizaci. K obrácení je měl po dobrém či po zlém dovést misionář Matěj Burnatius z Jičína, který si vzal na pomoc císařské rejtary. Ani ti však nezmohli nic proti přesile lidu, který své vyznání nechtěl změnit, a proto na ústupu ze msty zapálili zvonici, v níž zdejší rebelanti zvonili na poplach. Vzbouřenci poté vnikli do Libuně, kde Burnatia i jeho průvodce, studenta Jana Rokytu, chytili a zavraždili. Jak tomu ale při selských bouřích obvykle bývá, vrchnosti se nakonec podařilo sedmnáct vzbouřenců pochytat. Až na jednoho však všichni šibenici unikli, protože po „domluvách“ jezuitů přestoupili ke katolické víře. Hned následujícího roku byla zvonice znovu postavena. Dřevěná stavba spočívá na osmiboké kamenné podezdívce. Na první pohled to asi nepoznáte, ale skládá se ze dvou stavebních koster. Jedna nese plášť a střechu samotné zvonice a druhá váhu zvonů. Uvnitř je ochoz pro návštěvníky. Ke zvonům vede 33 schodů, což symbolizuje život Ježíše Krista dlouhý 33 let. Až při pohledu na zvony pochopíte, čím je rovenská zvonice zvláštní a jedinečná. Jak už bylo předesláno, její zvony jsou upevněny obráceně, než je obvyklé, tedy srdcem vzhůru. Přesný důvod nikdo nezná, ale podle jedné z legend za to může vrchnost, která tak chtěla rovenským znemožnit svolávat se pomocí zvonů k rebeliím. Podle jiné verze je to nápad samotných obyvatel městečka – obrácené zvony totiž připomínaly husitský kalich a symbolizovaly jejich příslušnost k protestantské víře. Pravda bude nejspíš někde jinde. Je možné, že zvony získaly svůj přívlastek „rebelantské“ právě proto, že je kdosi naschvál připevnil obráceně, a legendy se objevily až dodatečně. Zvony odlil Martin Schrötter z Hostinného nad Labem. První dva roku 1630 a třetí menší o devět let později. Koruny zvonů zdobí latinsky psané citáty z biblických žalmů. Největší z nich, uprostřed umístěný svatý Václav, váží 24 q, blíže ke kostelu je připevněn Svatý Jan Křtitel o váze 15 q a třetí zvon, Svatý Jiří, má hmotnost pouhých 6 q. Zvony jsou připevněny na dřevěném hřebenu uloženém na kovových ložiskách, která se kvůli hladkému chodu mažou husím sádlem. Největším zážitkem při návštěvě zvonice je samotné zvonění, jehož tradici tu obnovili roku 1990. Sedm rovenských zvoníků pochází z řad dobrovolníků a pravidelně se tu sjíždějí každou neděli. Všichni se však museli nejprve naučit se zvony zacházet, což prý nebylo vůbec jednoduché. Zprvu ani nevěděli, jak se ke zvonům postavit; pomohl jim starý film, který zachytil jejich předchůdce při práci. Každý nový zvoník začínal na nejmenším „Jiříkovi“: zpočátku sledoval ostatní, aby odkoukal techniku, a poté to začal zkoušet sám. Napoprvé to prý ale nejde nikomu, trénink trvá několik měsíců, a teprve když zvoník zvládne nejmenší zvon, může svůj um zkusit na větším. A jak tedy na to? Zvoník se nejprve chytne za držadlo v trámu, aby měl lepší stabilitu, a pak druhou rukou odstraní tyč, která drží zvon v poloze vzhůru. Ten se zhoupne, na druhé straně pokračuje nahoru a pak zase padá zpět… Aby se nezastavil, šlape zvoník na dřevěný hřeben a tím zvon stále více rozhoupává. Důležitá je samozřejmě trocha odvahy, ale hlavně cit pro rytmus – rozhoupat takový kolos není legrace. Kupodivu nejtěžší je jeho zastavení. To musí zvoník trochu přitlačit, aby se zvon zhoupl téměř kolem své osy, a ve chvíli, kdy ten dosáhne horní úvratě, může ho zachytit a zajistit. O významu rovenských zvonů vypovídá fakt, že nebyly za žádné z řady válek zrekvírovány. Za socialismu se na ně zvonit nesmělo, byly to přeci jen zvony „rebelantské“. V dnešní době si pro výlet do Rovenska vyberte nejlépe neděli: vidět a slyšet zdejší „rebely“ je totiž skutečný zážitek, který vám žádná jiná zvonice u nás nenabídne. Rovensko pod Troskami Zvonice s obrácenými zvony stojí v blízkosti kostela sv. Václava na Týně, založeného již v polovině 14. století. V jeho interiéru si můžete prohlédnout oltářní obraz světce od Václava Vavřince Reinera, cínovou křtitelnici z roku 1575 a renesanční kazatelnu. Nejstarší kostelní památkou je renesanční pískovcový náhrobek Jindřicha Smiřického ze Smiřic z roku 1569. Pod kazatelnou je pochován zdejší rodák a vynikající hudebník Václav Karel Holan Rovenský, někdejší vyšehradský varhaník. Hlavní oltář z roku 1900 je dílem bratří Bušků z Husy u Sychrova. Ve středu města se nalézá rozlehlé náměstí s empírovou radnicí, naposledy upravovanou roku 1906. Barokní mariánský sloup vznikl roku 1744 a jeho výzdobu asi o 100 let později doplnila díla lidového sochaře Jana Zemana ze Žernova. Ten je autorem i dalších dvou městských plastik, sochy sv. Václava a sochy sv. Jana Nepomuckého. Střed náměstí zdobí sousoší Rozhovor, dílo sochaře Josefa Drahoňovského z roku 1937. Přístup Do Rovenska vede silnice č. 282, odbočující ze silnice E442 (Turnov – Jičín), a železniční trať č. 041 (Hradec Králové – Jičín – Turnov). Obec a její okolí najdete na mapě KČT č. 19 Český ráj. Zajímavá místa v okolí Trosky Symbolem Českého ráje je zřícenina hradu, který kolem roku 1380 nechal postavit Čeněk z Vartenberka na strmé čedičové vyvřelině rozdělené na dvě homole. Mezi nimi se nacházel vnitřní hrad, z jihu chráněný strmým svahem a ze severu předhradím. Na obou homolích stály věže, na nižší pětiboká Baba a na vyšší a štíhlejší homoli čtyřboká Panna. Obranu hradu zajišťovaly tři pásy hradeb, vysoké přes 10  m a široké místy až 2 m. Strategické bylo i rozdílné výškové rozložení jednotlivých staveb, které umožňovalo dokonalý přehled o okolí. Roku 1452 se Trosky staly majetkem Jana Zajíce z Hazmburka. Ten byl stoupencem Matyáše Korvína, a proto byly Trosky roku 1469 dobyty vojskem krále Jiřího z Poděbrad. Koncem třicetileté války byl hrad vypálen a nadále zůstal pustý. Roku 1820 ho od Valdštejnů získal Jan Lexa z Aehrentalu, jehož syn Alois začal na vrchol Panny stavět točité schodiště. Roku 2000 byla otevřena vyhlídka na věži Baba, z níž je nádherný výhled do dalekého okolí. Z Rovenska vede k Troskám modrá turistická značka. Hrubá Skála Hrad vystavěný kolem roku 1300 na pískovcových věžích spojených mosty byl v 16. století rodem Smiřických přestavěn na renesanční zámek, později rozšířen a roku 1859 regotizován v duchu romantismu. K zámku vede kamenný most se sochami sv. Floriána a sv. Vavřince. Zámek slouží jako hotel a veřejnosti je přístupné jen nádvoří a vyhlídková věž. Nedaleko Hrubé Skály se v Dračích skalách nachází Mariánská vyhlídka, z níž se nabízí krásný výhled na zámek, Trosky a okolí. Borecké skály Z Rovenska pod Troskami vede západním směrem modrá turistická značka, která vás dovede k přírodní památce Borecké skály. Jsou pojmenovány podle výšiny Bor a poskytují pěkné výhledy do okolní krajiny s Troskami. Nejkrásnější je pohled z vyhlídky Svatopluka Čecha. Sedmihorky Lázně Sedmihorky založil roku 1841 Antonín Šlechta a zavedl zde systém léčení založený na ozdravných účincích studené vody, které v 1. polovině 19. století objevil Vincenz Priessnitz. V době největšího rozmachu lázní zde pobývalo až 500 pacientů ročně. Mezi návštěvníky byly i slavné osobnosti české kultury, například Jan Neruda nebo Eliška Krásnohorská.

Pokračovat na článek


Zřícenina hradu TROSKY

Vysoko nad Českým rájem se klene jeho dominanta, tajemná zřícenina hradu Trosky na 488 vysoké čedičové vyvřelině. První zmínky o Troskách pocházejí z roku 1396. Hrad nechal vystavět tehdejší majitel Čeněk z Vartemberka, nositel tohoto krásného erbu.Na dvou sopečných sopouších vyrostly dvě mohutné věže, vyšší čtverhranná Panna a nižší rozložitější Baba. Na začátku 15. století byly Trosky majetkem Oty z Bergova. V roce 1424 se ho marně snažili dobýt Husité, ale zlatý věk Trosek už končil. V roce 1467 ho zničila vojska Jiřího z Poděbrad. Poslední obyvatelé hrad definitivně opustili v 17. století, ještě před tím byl obýván loupežníky. Noví návštěvníci sem začali mířit v období romantismu v 19. století. V roce 1840 byla při věži Panna vybudována vyhlídková terasa, jedna z prvních známek šířícího se zájmu o historické a přírodní památky.  Co najdete u věže? Milovníky památek Trosky lákají především svou polohou v srdci Českého ráje. V areálu hradu mohou obdivovat charakteristické věže Pannu a Babu. Pod Pannou stával mohutný palác s hlavními obytnými prostory. Interiéry třípatrové budovy osvětlovaly obrovská okna. Obytný palác zčásti vystavěný ze dřeva stával také pod věží Babou. Pozůstatky všech částí hradu jsou v ruinách stále patrné. Pod věží Pannou je navíc vyhlídka, ze které je krásný rozhled do všech koutů Českého ráje.V nedalekém Rovensku pod Troskami je další zajímavost - zvonice z poloviny 17. století, ve které jsou tři tzv. rebelantské zvony obrácené srdcem vzhůru. Do pohybu je uvádělo šlapání a jsou přístupné.  O věčných půtkách Kdysi prý na hradě bydlely dvě urozené šlechtičny z rodu pánů z Bergova. Letitá paní Markéta a mladá panna Barbora, která na hradě čekala, až se její milý vrátí z války proti Turkům. Každá bydlela v jedné hradní věži. Jak se ty dvě ženy nesnášely! Když mohly, hned hleděly tu druhou nějak potrápit. Dělaly si zle, jak jen to šlo. Když se paní Markéta rozhodla, že v nedalekých Troskovicích postaví kostelík, panna Barbora hned uháněla za dělníky, aby jí postavily kostel, a to rychleji. Když si panna Barbora usmyslela, že si pořídí novou výbavu do šatníku, paní Markéta hned nechala zapřahat do kočáru, aby si nové prádélko koupila první. "Paní bábo, jste čertova děvečka. Jak já se nemůžu dočkat, až vás odtud vynesou nohama ze dveří," křičela panna Barbora na paní Markétu. Když byly v dalším sváru, přijel na hrad posel z daleka. Nesl dopis pro pannu Barboru. Paní Markéta hned otevřela okno ve své věži a čekala, copak to je za novinku. Jak tak vyhlížela, viděla, že se naproti otevřelo okno a panna Barbora se z něj zřítila na holou skálu. Vyšlo najevo, že dopis od milého byl poslední, protože umíral po líté bitvě. Panna Barbora dobrovolně odešla ze světa. Paní Markéta jí vystrojila slavný pohřeb. Ale jen pannu pochovala, vše se změnilo. Stala se jedinou paní na hradě, nic ji to však netěšilo. A po několika týdnech umřela žalem. Tak odešly obě paní ze světa brzy za sebou. Od té doby se věži, kde bydlela Markéta, říká Baba. A věži, která byla sídlem Barbory, zase Panna.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. sobota, neděle a svátky od 8.30 do 16 hodin, V. až IX. denně mimo pondělí od 8 do 18 hodin, jindy po předchozí telefonické domluvě.VSTUPNÉDospělí při vstupu na Trosky zaplatí 25 korun, dětští návštěvníci 15 korun.JAK NA TROSKYPřímo na Trosky nejezdí autobus ani vlak. Autobusová zastávka je necelý jeden kilometr odsud v Troskovicích, železniční stanice dva kilometry ve Ktové. Jízdní řády najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé volí nejčastěji silnici E 442 z Jičína do Turnova. Značená odbočka vede přes Troskovice až na parkoviště pod hradem, kde končí.

Pokračovat na článek