Výsledky vyhledávání pro dotaz zámek

Výsledky vyhledávání v sekci: Tipy

Větrný mlýn - Partutovice

Krajině, kterou na svém horním toku protéká řeka Odra, se kdysi říkalo „Moravské Holandsko“. Důvodem byl velký počet větrných mlýnů, jejichž koncentrace tu bývala tak vysoká, že průměrně připadal na každou vesnici jeden. Tak tomu ovšem bylo před 150 lety, následná průmyslová revoluce totiž nakonec sebrala práci i soukromým mlynářům. Část z těchto staveb, které měly štěstí a unikly zkáze, byla v poslední době změněna na rekreační objekty nebo upravena na historické expozice. Původní a dosud funkční větrné mlýny, jejichž lopatkami opravdu otáčí vítr, byste dnes spočítali na prstech jedné ruky. Jeden z nich můžete zblízka prozkoumat v Partutovicích nedaleko Hranic na Moravě. Jeho majitel Jan Kandler sice už obilí nemele, ale o unikátní připomínku mlynářského řemesla se stará vzorně. A pokud bude foukat vítr, budete se moci přesvědčit, co lopatky a soukolí jeho mlýna dokáží… Kdysi dávno lidé používali k drcení obilných zrn ruční mlýnky nebo žernovy poháněné zvířecí silou. Později se naučili využívat i další zdroje energie v podobě vody či větru. Vodní mlýny se rozšířily dříve než větrné a byly také efektivnější, protože vodní toky zpravidla nekolísají tolik jako větry, které často mění svůj směr a intenzitu. Ne nadarmo sestrojili první větrné mlýny lidé v persko-arabské oblasti, kde bývá nedostatek vody. Některé z těchto staveb jsou staré až tři tisíce let. Také do Evropy se větrné mlýny dostaly díky Arabům, kteří v 8. století ovládali část Pyrenejského poloostrova. K jejich rozšíření ale přispěly i zprávy vojáků vracejících se z křížových výprav v 11. a 12. století. V té době už vznikaly větrné mlýny ve Francii, Holandsku a Německu a ve 13. století pak i u nás – první z nich stál zřejmě na pražském Petříně nedaleko kostela sv. Vavřince. Na Moravě se „větřáky“ či „povětrňáky“ začaly budovat ve 2. čtvrtině 14. století a jejich rozmach přišel v 18. století, kdy zde rostly jako houby po dešti. Podle dobových záznamů jich v té době stálo na Moravě a ve Slezsku asi 700. Vybrat správné místo pro větřák ale nebylo jen tak. Zatímco pro vodní mlýn stačilo trochu místa u nějakého stálejšího toku, větrník měl větší nároky. Především potřeboval ideální větrné podmínky, neboli vítr, který „hučí hložcem, ale jedle neohýbá“. Nešlo tedy ani tak o jeho sílu, jako spíše o jeho pravidelné proudění bez větších výkyvů. V horských oblastech, kde hrozilo nebezpečí vichřice a zničení celé stavby, se větřáky nebudovaly vůbec, mnohem vhodnější byla rovinatá krajina. A druhým významným požadavkem byl právě nedostatek vodních toků, u nichž by hrozila konkurence vodních mlýnů. Tyto podmínky u nás nejlépe splňovala oblast Moravské brány, kterou po velkou část roku proudí pravidelné severovýchodní a jižní větry. Naopak v Čechách, uzavřených horskými oblastmi, vzniklo větrných mlýnů mnohem méně. Na hřebeni nad Partutovicemi kdysi stály tři větrné mlýny, dnes tu bohužel najdete jen jediný. Stojí v nadmořské výšce 555 m a je od něj krásný výhled. Mlýn postavil roku 1837 Antonín Mocek, ale jak ukazuje letopočet na jednom z trámů, použil k jeho stavbě materiál ze staršího větřáku. Koncem 19. století se majitelem mlýna stal Benedikt Maršálek, a proto se mu dodnes říká také „Maršálkův“. V mlýně se šrotovalo i mlelo obilí na mouku a krupici, ale jen do třicátých let 20. století, neboť cesta do Hranic vedla kopcovitým terénem a doprava zboží byla příliš drahá. Poslední mouku tu tehdejší majitel František Maršálek vyrobil roku 1940 a poté byl jeho mlýn jako většina ostatních zaplombován. A po 2. světové válce už doba větřákům nepřála, nahradily je šrotovníky a další moderní technika. Partutovický mlýn ale zůstal v rodině Maršálků a v padesátých letech se dočkal první rekonstrukce. Stavba má čtvercový půdorys o straně dlouhé necelých 6 m, šindelovou střechu, zastřešenou pavláčku a větrné kolo o průměru téměř 16 m. Sekerníci, kteří většinou mlýny stavěli, však metrické míry neužívali – měřili na sáhy, střevíce a cóly, tedy palce. Mlýn v Partutovicích je německého typu, což znamená, že se mohl otáčet, aby zachytil optimální směr větru. Základem stavby je dřevěný kříž, do jehož středu je zapuštěn nosný sloup, tzv. tatík nebo otec. Ten vlastně spolu se vzpěrami zvanými apoštolové nese tíhu celé stavby. Mlýn se otáčí za pomoci dlouhé voje zvané též ocas, zaklíněné mezi sedlové trámy. K jejímu vyčnívajícímu konci je přivázáno lano, jež se navíjí na přenosný rumpál. Technickým provedením se Maršálkův mlýn příliš neliší od jiných větřáků, zato však vyniká uměleckým ztvárněním svého interiéru. Za pozornost stojí zejména krásně vyřezávané čelo moučnice s vyobrazení srdce s iniciálami IHS, slunce, měsíce a hvězd, nebo vyřezávaná hlava brzdy větrného kola. Jan Kandler vám také rád vysvětlí, jak to v mlýně všechno fungovalo – kde je zanáška či násypka, kde se skrývají mlýnské kameny nebo k čemu sloužilo palečné kolo. Největším zážitkem při návštěvě Maršálkova mlýna je ale okamžik, kdy se jeho soukolí dá do pohybu. Tolik klapání, bouchání a vrzání jinde asi neuslyšíte. Ke zdejšímu větřáku ale samozřejmě patří, vždyť jeho jedinečnost spočívá právě v tom, že přesně takhle se otáčí celých 170 let. Partutovice V obci si můžete prohlédnout kostel sv. Mikuláše, založený roku 1625 a do dnešní podoby přestavěný na konci 18. století. Přístup Partutovice jsou přístupné ze silnice č. 441 (Odry – silnice R 35) nebo ze silnice č. 440 (Hranice – Potštát). Nejbližší železniční stanice se nachází v Hranicích (cca 9 km). Partutovice a jejich okolí najdete na mapě KČT č. 60 Moravská brána a Oderské vrchy.  Zajímavá místa v okolí: Kyžlířov Nejcennější památkou obce je barokní kaple z 18. století, v níž je umístěna gotická Madona pocházející z 15. století. Lipná V obci, která se dříve nazývala Lindava, stojí dřevěný kostelík sv. Jana Křtitele se šindelovou střechou s malou zvoničkou uprostřed. Svůj současný barokní vzhled získal při rekonstrukci roku 1746. Potštát Historické centrum města se rozkládá v okolí čtvercového Bočkova náměstí. V jeho středu stojí původně renesanční hodinová věž, která pochází z konce 16. století a kolem roku 1660 byla barokně přestavěna. Prostor náměstí zdobí ještě morový sloup z roku 1715, polygonální kašna z roku 1881, barokní socha sv. Floriána a sousoší Kalvárie. Někdejší gotická tvrz byla přestavěna na renesanční zámek, později necitlivě empírově upravený. Z původní stavby se zachovaly jen zbytky renesančních sgrafit. Prostory zámku dnes slouží jako škola a archiv. Kostel sv. Bartoloměje, postavený v 16. století, byl několikrát přestavován a dnes má barokní vzhled. Nad městem stojí hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie ze začátku 2. poloviny 17. století; v interiéru se dochovaly barokní fresky. Potštátské skalní město Jihovýchodně od Potštátu si můžete prohlédnout Potštátské skalní město, nacházející se na strmých svazích nad potokem Velička. Tvoří ho zajímavé skalní útvary s romantickými jmény, např. Svatební kámen, Čertova kazatelna či Trpasličí domek. Střítež nad Ludinou Zdejší kostel sv. Matouše byl založen roku 1822 na místě starší stavby. Před ním stojí socha Panny Marie z roku 1874 a socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1773. Na návsi si můžete prohlédnout čtyři kaple z počátku 20. století obrácené do všech světových stran. Kaple Panny Marie Pomocné byla postavena roku 1816 a poté několikrát upravována. Hodnotnou památkou jsou dva vodní mlýny – Humplíkův (čp. 2), zmíněný již roku 1569, a Pečivův (čp. 10), založený kolem roku 1830. Puchart Nad údolím Veličky se nachází zřícenina hradu Puchart (Potštát), který býval jádrem potštátského panství. Vznikl na skalním ostrohu nad vsí Boňkov při cestě vedoucí ze Slezska k Hranicím. Hrad byl ze tří stran chráněn skalami a potoky, na čtvrté straně valem a příkopem. V polovině 14. století se majiteli potštátského panství stali páni z Kunštátu a z roku 1377 pochází první písemná zmínka o hradu. Počátkem 15. století bylo sídlo zřejmě za bojů mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem dobyto a rozbořeno. Do současnosti se dochovaly pouze příkopy, valy a zbytky hradeb a věže. Jindřichov Obec vznikla roku 1953 sloučením Pustých Žibřidovic a několika dalších osad. V Žibřidovicích si můžete prohlédnout hodnotný barokní kostel sv. Máří Magdalény z roku 1735 s oltářním obrazem od Ignáce Raaba. V místní části Nové Losiny stojí také barokní kostel sv. Isidora, vybudovaný v letech 1711–1714, a v jeho blízkosti sousoší Kalvárie z poloviny 19. století. Olšovec V obci stojí za pozornost bývalé fojtství (čp. 17), postavené kolem roku 1700 z tzv. „bochanců“, a kaplička Panny Marie, pocházející z 18. století.

Pokračovat na článek


Jižní Morava: Od Nebojsy až po gazpacho

Dnes jsem tu znovu, a odhalím vám další dva důvody, proč návštěvu jižní Moravy už dál neodkládat! Viděli jste ten horor z osmdesátých let, který se tváří jako pohádka? Jmenuje se Nebojsa. Dobro zde zvítězí nad zlem, ale ve vás nejspíš zvítězí zaječí pud a budete zděšeně utíkat a utíkat, dokud vám nedojde dech. Pohádkové a kouzelné výjevy vás pak budou pronásledovat v nočních můrách ještě celé měsíce. Snad už jen Herzova Panna a netvor je děsivější. Ale k věci!Nebojsa byl natočen v milotickém zámku, stejně jako několik dalších filmů. A pokud navštěvujete Moravu kvůli zámkům, Milotice nesmíte vynechat! Už jen kvůli zachovalému, krásnému nádvoří. Pokud vlastníte nějaké ty potomky, ti se tady nejspíš budou bavit nejvíc – po zahradách se totiž volně procházejí pávi! Není zas tak těžké je přesvědčit, aby vám zobali z ruky. A pokud budete mít štěstí, třeba pro vás upustí nějaké to okaté pírko z ocasu.Dalším lákadlem od „M“ je Mikulov. Zdejší zámek asi ze všech nejvíc připomíná ten prototyp z pohádek, které začínají „za sedmero horami“ – má kuželovitou věžičku, pěstěné zahrady, fontány, jen tu princeznu už bohužel ne. Zato je ale Mikulov – na rozdíl třeba od Milotic, kde prohlídkou krásného zámeckého areálu končí veškerá zábava – sexy městečkem s historickými zákoutími a slušným výběrem cukráren a restaurací. Můžete si tady klidně dát i gazpacho, pokud byste na tom trvali. Jen na okraj dlužno podotknout, že všechny čtyři jihomoravské destinace, o kterých jsem se zmínila, se nacházejí v okruhu asi padesáti kilometrů. Za den to zvládne jen Chuck Norris, ale za víkend to zvládnete i vy. A bude to víkend nezapomenutelně  krásný, na to vemte jed!

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Magazín

Španělsko

Španělsko má 40.500.000 obyvatel, kteří hovoří španělštinou, katalánštinou, galicijštinou nebo baskičtinou. Hlavním městem Španělského království je s více než 3 mil. obyvatel město Madrid, které se nachází ve střední části země. Centrum města se vyznačuje širokými třídami se zelenými pruhy, velkými kruhovými náměstími a velkým počtem pompézních staveb, nejen renesančního stylu, ale i zcela hypermoderně vypadajících  mrakodrapů. Na západním okraji historického centra se nachází královský palác Palacio Real. Roku 852 zde arabský emír Muhammad I nechal postavit tzv. Alcázar – pevnostní palác, nazývaný Mayrit. V 11. století používal ipalác křesťanští panovníci jako lovecký zámek, z jeho jména Mayrit se posléze vyvinulo jméno města Madrid. Roku 1561 se Madrid stal hlavním městem Španělska a maurský palác sloužil až do roku 1734 jako královské sídlo. Po jeho vyhoření byla stavba nahrazena novým zámkem Palacioreal, který je přibližně desetkrát větší než londýnský Buckingham Palace Řada jeho sálů s nástropními freskami, zlaceným štukováním a lustry o hmotnosti téměř 100kg působí se zdá být až nekonečná. Ke skvostům paláce patří sály Trůnní, Gaspariniho a Porcelánový. Současný král Juan Carlos I používá tuto monumentální stavbu již jen k reprezentačním účelům. Královský palác patří k nejmonumentálnějším a nejhezčím stavbám města. Palác je obklopen parky jako je Casa de Campo, Jardin. de Sabatini nebo parkatrakcí Parque Atracciónes. Naproti paláci stojí jeden z největšíchkostelů města Virgen de la Almudena. Blízko centra se nachází obrazárna Muzeo del Prado, kde je nejen možné shlédnout některé habsburské panovníky, ale také jedinečnou sbírku šesti tisíc malířských děl mistrůz celé Evropy. Plaza de Espańa je obdélníkové náměstí s parčíkem a pomníkem Miguela de Cervantese a jeho románových postav Dona Quijota a Sancho Panzy. V parku se nacházejí různé vodní plochy. Na náměstí Plaza Mayor, které patří k nejkrásnějším náměstím v Madridu, přihlížela dříve vrchnost ze svého balkónu popravám, býčím zápasům a upalování kacířů.  V museu Museo Arqueológico Nacional je možno shlédnout velký počet exponátů od začátků lidstva přes dobu bronzovou, staré Egypťany, Řeky a Římany až po středověk. Zajímavá je hlavně egyptská mumie kněžky v sarkofágu a také kopiecelé jeskyně Altamira, která stála v zahradě.Při Středozemním moři leží druhé největší město Barcelona (2 000 000 obyvatel ). Je největším obchodním a průmyslovým městem Španělska a kulturním centrem Katalánska a v roce 1992 se zde konaly letní olympijské hry. Hlavním střediskem hospodářsky nerozvinuté Andalusie najihu země je Sevilla (přes 500 000 obyvatel ) s nádhernými paláci a jinými kulturními památkami. Západně odtud při písečném pobřeží leží vývozní přístav mědi a rtuti Huelva. Střediskem pěstováni ovoce a vinné révy je třeti největší město Valencia (přes 500 000 obyvatel ) s dobře zavlažovaným a hustě obydleným okolím a s přístavem při pobřeží Středozemního moře. Jižněji leží přístav Alicante, odkud se vyváží jižní ovoce. Dalším velkým městem je Zaragoza (přes 450 000 obyvatel), středisko obilnářského kraje. Bilbao (400 000 obyvatel ) je přístav a průmyslové město při Biskajském zálivu. Na východ odtud při francouzských hranicích je lázeňské město San Sebastian (150 000 obyvatel ). Obě tato města jsou středisky Basku. Ve Španělsku je řada dalších velkých měst,ve kterých žije více než 100 000 obyvatel, jsou to: Malaga - přístav na španělské riviéře uprostřed subtropické přírody, známý vývozem těžkých vín, dále Murcia, Las Palmas na Kanárských ostrovech, Cordoba s četnými památkami na dobu Mauru (nádherná mešita) a s potravinářským průmyslem, La Coruna v hornaté Galicii přiatlantském pobřeží, Valladolid, kde zemřel Kryštof Kolumbus. Pod Mulhacenem leží Granada s maurským zámkem Alhambrou, přístav Cadiz je důležitý pro zaoceánské linky, nedaleko něho leží Jerez de La Frontera, v jehož okolí se vyrabí známé vínosherry, atd. Hlavním městem Baleár je Parma de Malorca, pro krásnou přírodu a příjemné podnebí jsou tyto ostrovy vyhledávaným cílem zahraničních turistů.   

Pokračovat na článek


Máchův kraj - Doksy

Když se řekne Máchovo jezero, každému se vybaví písčité pláže, koupání a rekreace. Okolí Doks na Českolipsku ale nenabízí jen vodní radovánky a atrakce. Příznivci historie tu najdou gotické hrady i renesanční zámky, muzea a lidovou architekturu v rázovitých vesničkách. Sportovněji založení návštěvníci mohou dát pro změnu přednost zdejším cyklistickým i turistickým stezkám, vystoupit na některý z blízkých vrcholů vulkanického původu nebo se ponořit do ticha přírodních rezervací. Kdo se někdy toulal zdejší krajinou, jistě si alespoň jednou vzpomněl na našeho nejvýznamnějšího romantického básníka. Aby ne, vždyť jeho jméno nese nejen jezero, ale i celá oblast. Ovšem v době, kdy Karel Hynek tvořil slavný Máj, se největší vodní plocha severních Čech nazývala jinak.Tehdy se jí říkalo Velký rybník a vzhledem k početnému německému obyvatelstvu ještě častěji Grosser Teich. Byl to přesnější název, protože se opravdu jedná o rybník, který už roku 1367 nechal vybudovat Karel IV. Básníkovo jméno do názvu navrhl až těsně před 2. světovou válkou turistický spolek z Doks, ovšem příslušná jazyková komise tento nápad odmítla. Ani po osvobození, kdy už německý název nepřipadal v úvahu, nebylo nové pojmenování „jezera“ nijak oficiálně vyhlášeno, ale tak nějak potichu a postupně se vplížilo do map a turistických průvodců a dnes už je zcela zažité. Více než 80 let míří k jezeru na pohodovou dovolenou turisté, kterým vyhovuje pobyt na poněkud lidnatějších plážích a březích. Už roku 1920 tu byl na vodu spuštěn parník Greif, který tehdejším rekreantům nabízel jedinečnou možnost romantické plavby, a o deset let později se ve zdejších hotelech během jednoho roku ubytovalo více než 100 000 hostů. A co má nejnavštěvovanější rybník u nás společného s Karlem Hynkem Máchou? Nejspíš jen to, že leží v krajině, kterou měl básník rád. Podle historických pramenů tu byl za svůj krátký život celkem šestkrát; poprvé roku 1832 na pozvání spolužáka ze studií Eduarda Hindla. Máchově zasmušilé a rozervané duši zdejší krajina doslova učarovala. Její dominanta, hrad Bezděz, byl tehdy zcela opuštěný a Máchu inspiroval k napsání povídky Večer na Bezdězu. „Nade mnou se koupala veliká kulatá věž v čistém paprsku nového měsíce; okna zříceného kláštera v polosvětle míhala se pod ní; a vždy se mi zdálo, jako by vyhlídaly šedé hlavy zemřelých mnichů ze zřícené kobky své v tichou noc…,“ píše romantický poeta a z jeho slov je patrné, jak citlivě vnímal vše, co ho na cestách potkalo. I ke svému největšímu dílu, lyricko-epické básni Máj, čerpal inspiraci tady. Při jedné ze svých cest do okolí Doks vyslechl příběh otcovraždy a různé pověsti o loupežnících, které se v básni odrážejí. Známé a nesčetněkrát vydané dílo ale nemělo tak jednoduchý osud, jak by se dnes mohlo zdát. Mácha vydal Máj roku 1836 vlastním nákladem a musel si kvůli tomu vypůjčit značnou sumu peněz. Literární kritika dílo nepřijala a kvality této balady i dalších Máchových děl ocenila až další generace básníků v čele s Janem Nerudou a Vítězslavem Hálkem. O samotném Máchovi, který zemřel před sto sedmdesáti lety, toho moc nevíme. Velkou záhadou je i jeho podoba. Známá je pouze skutečnost, z níž vycházejí všechny portréty, že měl tmavé vlasy, plnovous, modré oči a křivý nos. Pověstná je také jeho rozervaná, marnivá, ješitná a nesnášenlivá povaha. Koneckonců vrstevníky byl považován za podivína a své milé Lori ztropil řadu nepěkných žárlivých scén. O to zajímavější může být návštěva nejstaršího domu v Doksech (čp. 150), roubené stavby se šindelovou věžičkou, kterou roku 1669 nechala postavit hraběnka Marie Františka Heissenštejnská pro staré a osiřelé. Dnes v něm najdete památník věnovaný životu a dílu onoho slavného rozervance. Kromě několika ukázek dobového oblečení a nábytku se tu vše točí kolem Máje. Nejznámější Máchovo dílo vyšlo v desítkách jazyků a v různých úpravách; mezi nejzajímavější exponáty patří třeba jeho překlad do esperanta nebo bibliofilské vydání vyzdobené grafickými listy předních výtvarníků. Nově otevřenou součástí památníku, která ovšem s Máchou příliš nesouvisí, je expozice Rybářství a rybníkářství na Českolipsku. Karel Hynek Mácha byl tulák s vnímavou duší. Pokud i vy dokážete vychutnat krásy přírody či tajemno hradních zřícenin, bude se vám v okolí Doks líbit. Podněty pro zajímavý výlet najdete v druhé části této kapitoly, ale to správné romantické rozpoložení si už budete muset navodit sami… Doksy Na náměstí Republiky stojí kostel sv. Bartoloměje a Nanebevzetí Panny Marie, založený roku 1638. V 18. století byl upraven v pozdně barokním slohu, později k němu přibyly postranní kaple sv. Barbory, Panny Marie a sv. Kříže. Zařízení interiéru je raně barokní s rokokovými doplňky. Soška Panny Marie Montserratské, tzv. Černé Madony, umístěná na hlavním oltáři z let 1670–1680, pochází z hradní kaple na Bezdězu. Ve středu náměstí uvidíte barokní mariánské sousoší z roku 1723. Radnice a některé domy na náměstí byly postaveny v empírovém slohu. V anglickém parku stojí renesanční zámek z 2. poloviny 16. století, jehož dnešní podoba je výsledkem úprav provedených kolem roku 1700; veřejnosti není přístupný. Zajímavou památkou je tzv. hraběcí čekárna, kterou najdete na železničním nádraží. Sloužila rodině Valdštejnů, jejichž zásluhou byly Doksy roku 1867 spojeny železnicí se světem. Na jižním okraji Doks se nad Čepelským rybníkem zdvíhá stejnojmenný vrch s kapličkou sv. Maří Magdalény. Máchovo jezero Již ve třetihorách bývalo v těchto místech jezero, které postupně zarůstalo a po poslední době ledové se proměnilo v obrovské rašeliniště. Ve 14. století nechal Karel IV. průrvu vytvořenou ledovcem zahradit, a tak roku 1367 vznikl Velký rybník, dnešní Máchovo jezero. Při jeho jihovýchodním břehu se nachází přírodní rezervace Swamp chránící zbytky zmíněného rašeliniště. Z vodní plochy vystupují Myší a Kachní ostrov, významné ornitologické lokality (vstup na ně je zakázán). Na Myším ostrově stojí zbytky tvrze z 15. století. Na severním břehu jezera se nachází tzv. Jarmilina skála, kde dřív stával pomník K. H. Máchy z roku 1936. O dva roky později ho nacisté shodili do jezera a dnes je umístěn na Hůrce v Bělé pod Bezdězem. V době K. H. Máchy mělo jezero rozlohu asi 350 ha a jeho jižní cíp sahal až k dnešnímu hotelu Grand (dnes má jen 280 ha). Jeho břehy lemují písečné pláže a můžete také využít nabídky okružní plavby po jezeře. Přístup Doksy a Staré Splavy leží na silnici č. 38 spojující Mladou Boleslav a silnici č. 9 (Česká Lípa – Mělník) a na železniční trati č. 080 (Bakov nad Jizerou – Jedlová). Oblast najdete na mapě KČT č. 15 Máchův kraj. DALŠÍ Zajímavá místa Máchova KRAJE Staré Splavy Z Doks vede červená turistická značka po břehu Máchova jezera do rekreační osady ležící u jeho severního okraje. V její blízkosti se tyčí výhledový kopec Šroubený (375 m), na který vede modrá značka. Braniborská jeskyně Západně od Splavů se můžete po zelené značce vydat k 44 m dlouhému skalnímu převisu, který v minulosti sloužil místním obyvatelům jako úkryt v době válek. Jestřebí Zdejší kostel sv. Ondřeje vznikl v letech 1780–1781 v rokokově-klasicistním stylu a o deset let později byl vyzdoben malbami Josefa Kramolína. Pozůstatkem staršího kostela je zvonice z 1. poloviny 16. století, do současné podoby upravená po roce 1768. Nad obcí se nachází zřícenina hradu, založeného na konci 14. století zřejmě Berky z Dubé. V 16. století hrad sloužil již jen hospodářským účelům a postupně chátral. Zachovaly se zbytky zdiva a schodiště ve skále; přístupná je vyhlídková plošina. Hradčanské bučiny Po modré značce se ze Starých Splavů můžete vydat do Hradčanských bučin, nazývaných někdy Prolomené hory. Jejich součástí jsou Hradčanské stěny se zajímavými skalními útvary a tajemnými roklemi a turistům nepřístupná obora s vysokou a mufloní zvěří. Břehyně-Pecopala Hlavním přítokem Máchova jezera je Břehyňský potok vytékající ze stejnojmenného rybníka. Ten je součástí přírodní rezervace Břehyně-Pecopala chránící vodní ptáky a vzácné rostliny. Bezděz Jedním ze symbolů Máchova kraje je zřícenina hradu, který v letech 1250–1280 nechal vybudovat král Přemysl Otakar II. Po roce 1621 patřil Albrechtu z Valdštejna, který zde založil klášter Panny Marie Montserratské, jenž se stal významným poutním místem. Císař Josef II. klášter roku 1785 zrušil a poté byl hrad opuštěn. Nejvýznamnější budovou areálu je raně gotická hradní kaple. Z Velké věže je nádherný kruhový výhled do okolí. Od Velkého Bezdězu je hlubokým sedlem oddělen Malý Bezděz, na němž se nacházejí zbytky předsunutého opevnění, tzv. Švédské šance. Bezděz je z Doks dostupný po červené značce. Králův stolec

Pokračovat na článek


Smírčí kříže - Náchodsko

Obvyklým cílem rodinných výletů bývají hrady, zámky, jejich zříceniny, nebo místa známá svými přírodními krásami. Při putování krajinou si povšimneme osamělého kostelíka, kapličky nebo roubenky, zkrátka nějaké stavby, která připoutá naši pozornost svými rozměry nebo zajímavým vzhledem. Existuje však skupina drobných památek, kolem nichž často procházíme téměř bez zájmu. Jsou nenápadné, někdy stojí přímo u cesty či silnice, jindy bývají skryté hluboko v lesích. Říká se jim smírčí kříže, a i když nepatří mezi turistické atrakce, jsou zajímavou připomínkou dávné historie místa, kde stojí. Smírčí kříže udivují svou mohutností, umístěním, zpracováním nebo nápisem, který nesou. Zpravidla se jedná o hrubě tesané nepravidelné kameny ve tvaru kříže a někdy jim část chybí. Na první pohled působí starobylým dojmem a nesou těžko rozeznatelný nápis, letopočet nebo rytinu. Patří mezi ně i kameny, do nichž je kříž pouze vyrytý, a také křížová kola s křížem vytesaným v kruhu. Díky svému tajuplnému vzhledu lákají snad od nepaměti amatérské i profesionální badatele, kteří se pokoušeli najít odpověď na otázky, kdo a proč je vlastně vytvořil. S řadou těchto pozoruhodných památek je navíc svázána nějaká pověst či legenda. Podle nich bývají připomínkou dávné tragické události – přepadení, loupeže, chladnokrevné vraždy nebo smrti za nešťastných okolností. Tomu v mnoha případech odpovídá symbol vyrytý na kříži v podobě meče, sekery, nože, ale také srpu nebo nůžek, to když si do vlasů vjeli sedláci nebo mistr krejčí se svým tovaryšem. Lidové pověsti se však často liší, a tak se na ně badatelé při pátrání po původu křížů nemohou spolehnout. Průlom v jejich práci znamenal až překvapivý objev profesora Wilhelma z Lokte, který ve starých archivech našel smírčí listiny. V nich je popsáno, kdo, kdy a co spáchal a jaký trest mu byl za to vyměřen. Třeba právě povinnost vyrobit smírčí kříž, u něhož pak někdy hříšník musel také odprosit pozůstalé; odtud pochází název kříže. Jednalo se totiž o jakési přiznání viny a pokus o smíření s obětí a jejími příbuznými. Jen zhotovení smírčího kříže ale k odčinění hříchu nestačilo, provinilci bývali odsuzováni i k řadě dalších těžkých trestů. Pěknou ukázkou je například dochovaná smírčí listina, nalezená roku 1950 v sokolovském archivu profesorem Heinrichem Zimmermanem. Týká se smírčího kříže u Horního Slavkova: „V pondělí na sv. Vavřince ve zkráceném 13. roce bylo s vědomím urozeného pána Jana Pluha z Rabštejna a na Bečově učiněno narovnání pro Jorga ze Sandtu (Týn u Sokolova), toho času hejtmana na Bečově, pro Wolfa Spora z Klingenu (Hlínová u Nebanic) a též purkmistra a radní v Bečově ve věci zabití, jež se událo v Horním Slavkově na Hansu Hajerovi, jemuž buď Bůh milostiv. Pachatelem je Wilhelm Zeidler z Altenburgsteinu. Narovnání bylo sjednáno, jak jest následovně psáno: Za prvé budiž pachatel zbaven všech duchovních a světských úřadů. Také ať vystrojí pohřeb se šesti kněžími a dá k tomu 4 libry vosku a nechť dá 1 libru vosku na obětní svíčky. Za další ať pachatel vykoná pouť do Říma v nejbližší možné době. Rovněž nechť vykoná pouť do Cách vlastním tělem. Za další musí dát sloužit 30 zádušních mší v nejkratším čase. Za další ať nechá sloužit pamětní mše v místě, kde leží zesnulý. Rovněž budiž pachatelem postaven kamenný kříž vysoký 6 stop a 3 stopy široký na místě podle přání příbuzných zabitého.“ Většina smírčích křížů pochází ze 13. až 16. století. Mnoho z nich však nemá letopočet ani příslušnou smírčí listinu, a tak se můžeme jen dohadovat, kdy vznikly. Naštěstí se dochoval dopis z roku 1556, v němž páter Usmarus napsal Ignáci z Loyoly: „…na cestách lesy, které se kdysi nazývaly Hercynský les, jsem spatřoval četné kamenokříže s vytesanými meči, sekyrami, dýkami…“ Hercynský les byl kdysi název pro oblast mezi dnešním Magdeburgem a Bratislavou, a tak víme alespoň to, že přinejmenším část smírčích křížů na našem území je nejméně 400 let starých. Změnu této smírčí tradice znamenal rok 1532, kdy císař Karel V. vydal nařízení, kterým byl na území římsko-německé říše za zabití člověka stanoven trest smrti. V českých zemích byl zaveden po bitvě na Bílé hoře, kdy městské právo nově zavedené Koldínovým zákoníkem dávalo vrchnosti možnost libovolně trestat nebo promíjet zločiny poddaných. Odčinit zločin smírem už tedy nebylo možné. Od té doby vznikaly kříže spíše jen jako symbol uctění památky. Pro ilustraci toho, jak rozmanitá je historie smírčích křížů, se vydejme za několika příklady na Náchodsko. Na kopci Libiny západně od Jaroměře se tyčí jeden z největších smírčích křížů u nás – měří 163 cm. Pověst praví, že až na jeho ramena usedne panna Liběna a zahlédne v dálce věže královéhradeckého biskupského chrámu, přijde soudný den. U obce Běluň stojí další kříž, už značně ohlodaný zubem času. Označuje místo, kde při sporu o hranice pozemků zabil rolník svého souseda. Do Dolního Adršpachu byly zase přeneseny dva kříže ze zaniklé obce Libná, přičemž jeden z nich stál původně na místě, na němž roku 1790 došlo ke smrti dřevorubce. V Heřmánkovicích můžete pro změnu spatřit dva kříže zazděné do ohradní zdi hřbitova při kostele Všech svatých. Podle pověsti se tu za třicetileté války utkali dva vojáci a bitka se stala osudnou pro oba. Zatímco jeden z nich zemřel přímo u kostela, druhý skonal jen o několik desítek metrů dál. Jiný kříž u České Metuje je z jedné strany ozdoben rytinou sekery a z druhé strany poměrně dlouhým nápisem. Kříž údajně připomíná událost, která se zde stala; je však podvrhem z 19. století. I v tomto případě se nám však zachovala lidová pověst, podle níž zde zemřel švédský voják. Na závěr přiznejme, že tajemství smírčích křížů, těchto němých svědků zapomenutých událostí, není ještě zdaleka odhaleno. K většině z nich se nedochovaly smírčí listiny ani žádné legendy, a co si například počít s výkladem těch, na nichž je zobrazen preclík nebo chléb? Na vražedný nástroj to nevypadá… A tak, až nějaký podobný kříž uvidíte, můžete popustit uzdu své fantazii a zkusit si k němu nějaký příběh vymyslet. (Použity informace z textu Richarda Švandrlíka „Záhadné památníky“ a Stanislava Burachoviče „Smírčí smlouva z Horního Slavkova 1513“.) Východiska ke smírčím křížům na Náchodsku Police nad Metují Centrem historické části města je čtvercové Masarykovo náměstí. Roku 1595 zde byla dokončena stavba nové radnice, počátkem 18. století barokně upravené a roku 1876 vybavené novou osmibokou věží ve stylu tudorské gotiky. Nejvýznamnější městskou památkou je klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, raně gotická trojlodní bazilika, založená ve 13. století a později barokně přestavěná K. I. Dientzenhoferem. Ke kostelu přiléhá budova kláštera. Dnes je zde umístěno Městské muzeum s expozicí věnovanou historii Policka a se sbírkami porcelánu, skla, keramiky a nábytku. Obec Česká Metuje leží asi 5 km západně od Police nad Metují. Smírčí kříž najdete v blízkosti silnice vedoucí do Žďáru nad Metují, asi 500 m za obcí. Jaroměř Historické centrum se nachází v okolí protáhlého náměstí ČSA, které obklopují domy se zachovalými gotickými a renesančními jádry. Mezi nimi vyniká původně renesanční radnice v současné empírové podobě. Dominantou náměstí je barokní mariánský sloup postavený v letech 1723–1727, dílo Matyáše Brauna a Řehoře Thényho. Cihlový, původně gotický kostel sv. Mikuláše, vznikl v průběhu 15. století. Později prošel barokními úpravami, přesto zůstal cennou památkou lucemburské a jagellonské gotiky. Hlavním zástupcem secese ve městě je Fügnerova sokolovna, postavená v letech 1901–1903 (dnes Městské divadlo na náměstí Dukelských hrdinů). V někdejším obchodním domě firmy Wenke, který vznikl v letech 1910–1911 podle projektu architekta Josefa Gočára, je dnes umístěno Městské muzeum s galerií (Husova 295). V areálu nádraží ČD můžete navštívit železniční muzeum s historickými lokomotivami a vagóny. V letech 1780–1785 v bezprostřední blízkosti města vznikla pevnost Josefov, vrcholné dílo evropského fortifikačního stavitelství. Pevnost se skládala z několika vzájemně nezávislých celků; jejím centrem byla tzv. Horní pevnost s obytnými budovami. Součástí areálu je i klasicistní kostel Nanebevstoupení Páně. Strategický význam měl systém podzemních chodeb, jejichž celková délka dosahovala 45 km; dnes je zhruba kilometrový úsek přístupný veřejnosti. Ke kopci Libiny vede z Jaroměře západním směrem žlutá turistická značka (asi 3 km z centra). Do obce Běluň se z města dostanete po modré značce (4 km). Pokračujte až k lesu, na jehož okraji se v blízkosti velkého posedu nachází kříž. Broumov V polovině 14. století zde byl založen benediktinský klášter sv. Václava, jehož dnešní podoba je výsledkem barokní přestavby v letech 1728–1733 podle projektu architekta K. I. Dientzenhofera. V klášteře je od roku 1980 umístěno Muzeum Broumovska, zaměřené na kulturní historii kláštera, měst a vesnic zdejšího kraje. Na Mírovém náměstí si můžete prohlédnout budovu staré radnice z roku 1419. Při dolní bráně stojí kostel sv. Václava, postavený podle plánů K. I. Dientzenhofera roku 1729. Mnohem starší je kostel sv. Petra a Pavla na Kostelním náměstí, založený v polovině 13. století a později barokně přestavěný. Cennou památkou je i hřbitovní kostel Panny Marie, údajně nejstarší dřevěný kostel v Čechách. Byl založen zřejmě již ve 12. století a poté, co jej vypálili husité, byl roku 1459 obnoven. Z Broumova vede severním směrem žlutá turistická značka do obce Heřmánkovice. Zdejší dominantou je barokní kostel Všech Svatých, postavený roku 1723 podle projektu K. I. Dientzenhofera. Adršpach Obec leží v údolí Metuje při severním okraji Adršpašsko-teplických skal. V 15. století Berkové z Dubé v Dolním Adršpachu založili tvrz, která byla později přestavěna na renesanční zámek. Prohlédnout si můžete také kostel Povýšení svatého kříže, postavený v letech 1827–1831. Smírčí kříže stojí na soukromém pozemku na konci polní cesty, která vede od zámku kolem rybníka směrem k trati. Zmíněné lokality najdete na mapách KČT č. 23 Podkrkonoší a č. 26 Broumovsko, Góry Kamienne a Stołowe.

Pokračovat na článek


Rebelantské zvony - Rovensko pod Troskami

Zvony odpradávna odbíjejí čas, svolávají ke mši, vyzývají k modlitbám či rozjímání a kdysi také varovaly před nebezpečím, ať už to byl oheň, bouře nebo nepřítel. Známe je především z kostelních věží a zvonic. Jsou to vlastně hudební nástroje „naladěné“ na určitý tón, a pokud jich je ve zvonici více, musejí být sladěny do libého souzvuku. Většinou jsou zavěšeny v klasické poloze za tzv. korunu s oušky a rozeznívají se buď úderem srdce volně zavěšeného uvnitř nebo pomocí kladiva narážejícího na vnější stranu zvonu. Najdou se i výjimky, například v Rovensku pod Troskami, kde se mohou pochlubit takzvanými „rebelantskými“ zvony, obrácenými srdcem vzhůru. Jejich historie se začala psát v 17. století. Dřevěná zvonice stála u zdejšího kostela sv. Václava už mnohem dříve, ale shořela při požáru roku 1629. Tehdy žili v Rovensku vesměs protestanti a tvrdošíjně se bránili rekatolizaci. K obrácení je měl po dobrém či po zlém dovést misionář Matěj Burnatius z Jičína, který si vzal na pomoc císařské rejtary. Ani ti však nezmohli nic proti přesile lidu, který své vyznání nechtěl změnit, a proto na ústupu ze msty zapálili zvonici, v níž zdejší rebelanti zvonili na poplach. Vzbouřenci poté vnikli do Libuně, kde Burnatia i jeho průvodce, studenta Jana Rokytu, chytili a zavraždili. Jak tomu ale při selských bouřích obvykle bývá, vrchnosti se nakonec podařilo sedmnáct vzbouřenců pochytat. Až na jednoho však všichni šibenici unikli, protože po „domluvách“ jezuitů přestoupili ke katolické víře. Hned následujícího roku byla zvonice znovu postavena. Dřevěná stavba spočívá na osmiboké kamenné podezdívce. Na první pohled to asi nepoznáte, ale skládá se ze dvou stavebních koster. Jedna nese plášť a střechu samotné zvonice a druhá váhu zvonů. Uvnitř je ochoz pro návštěvníky. Ke zvonům vede 33 schodů, což symbolizuje život Ježíše Krista dlouhý 33 let. Až při pohledu na zvony pochopíte, čím je rovenská zvonice zvláštní a jedinečná. Jak už bylo předesláno, její zvony jsou upevněny obráceně, než je obvyklé, tedy srdcem vzhůru. Přesný důvod nikdo nezná, ale podle jedné z legend za to může vrchnost, která tak chtěla rovenským znemožnit svolávat se pomocí zvonů k rebeliím. Podle jiné verze je to nápad samotných obyvatel městečka – obrácené zvony totiž připomínaly husitský kalich a symbolizovaly jejich příslušnost k protestantské víře. Pravda bude nejspíš někde jinde. Je možné, že zvony získaly svůj přívlastek „rebelantské“ právě proto, že je kdosi naschvál připevnil obráceně, a legendy se objevily až dodatečně. Zvony odlil Martin Schrötter z Hostinného nad Labem. První dva roku 1630 a třetí menší o devět let později. Koruny zvonů zdobí latinsky psané citáty z biblických žalmů. Největší z nich, uprostřed umístěný svatý Václav, váží 24 q, blíže ke kostelu je připevněn Svatý Jan Křtitel o váze 15 q a třetí zvon, Svatý Jiří, má hmotnost pouhých 6 q. Zvony jsou připevněny na dřevěném hřebenu uloženém na kovových ložiskách, která se kvůli hladkému chodu mažou husím sádlem. Největším zážitkem při návštěvě zvonice je samotné zvonění, jehož tradici tu obnovili roku 1990. Sedm rovenských zvoníků pochází z řad dobrovolníků a pravidelně se tu sjíždějí každou neděli. Všichni se však museli nejprve naučit se zvony zacházet, což prý nebylo vůbec jednoduché. Zprvu ani nevěděli, jak se ke zvonům postavit; pomohl jim starý film, který zachytil jejich předchůdce při práci. Každý nový zvoník začínal na nejmenším „Jiříkovi“: zpočátku sledoval ostatní, aby odkoukal techniku, a poté to začal zkoušet sám. Napoprvé to prý ale nejde nikomu, trénink trvá několik měsíců, a teprve když zvoník zvládne nejmenší zvon, může svůj um zkusit na větším. A jak tedy na to? Zvoník se nejprve chytne za držadlo v trámu, aby měl lepší stabilitu, a pak druhou rukou odstraní tyč, která drží zvon v poloze vzhůru. Ten se zhoupne, na druhé straně pokračuje nahoru a pak zase padá zpět… Aby se nezastavil, šlape zvoník na dřevěný hřeben a tím zvon stále více rozhoupává. Důležitá je samozřejmě trocha odvahy, ale hlavně cit pro rytmus – rozhoupat takový kolos není legrace. Kupodivu nejtěžší je jeho zastavení. To musí zvoník trochu přitlačit, aby se zvon zhoupl téměř kolem své osy, a ve chvíli, kdy ten dosáhne horní úvratě, může ho zachytit a zajistit. O významu rovenských zvonů vypovídá fakt, že nebyly za žádné z řady válek zrekvírovány. Za socialismu se na ně zvonit nesmělo, byly to přeci jen zvony „rebelantské“. V dnešní době si pro výlet do Rovenska vyberte nejlépe neděli: vidět a slyšet zdejší „rebely“ je totiž skutečný zážitek, který vám žádná jiná zvonice u nás nenabídne. Rovensko pod Troskami Zvonice s obrácenými zvony stojí v blízkosti kostela sv. Václava na Týně, založeného již v polovině 14. století. V jeho interiéru si můžete prohlédnout oltářní obraz světce od Václava Vavřince Reinera, cínovou křtitelnici z roku 1575 a renesanční kazatelnu. Nejstarší kostelní památkou je renesanční pískovcový náhrobek Jindřicha Smiřického ze Smiřic z roku 1569. Pod kazatelnou je pochován zdejší rodák a vynikající hudebník Václav Karel Holan Rovenský, někdejší vyšehradský varhaník. Hlavní oltář z roku 1900 je dílem bratří Bušků z Husy u Sychrova. Ve středu města se nalézá rozlehlé náměstí s empírovou radnicí, naposledy upravovanou roku 1906. Barokní mariánský sloup vznikl roku 1744 a jeho výzdobu asi o 100 let později doplnila díla lidového sochaře Jana Zemana ze Žernova. Ten je autorem i dalších dvou městských plastik, sochy sv. Václava a sochy sv. Jana Nepomuckého. Střed náměstí zdobí sousoší Rozhovor, dílo sochaře Josefa Drahoňovského z roku 1937. Přístup Do Rovenska vede silnice č. 282, odbočující ze silnice E442 (Turnov – Jičín), a železniční trať č. 041 (Hradec Králové – Jičín – Turnov). Obec a její okolí najdete na mapě KČT č. 19 Český ráj. Zajímavá místa v okolí Trosky Symbolem Českého ráje je zřícenina hradu, který kolem roku 1380 nechal postavit Čeněk z Vartenberka na strmé čedičové vyvřelině rozdělené na dvě homole. Mezi nimi se nacházel vnitřní hrad, z jihu chráněný strmým svahem a ze severu předhradím. Na obou homolích stály věže, na nižší pětiboká Baba a na vyšší a štíhlejší homoli čtyřboká Panna. Obranu hradu zajišťovaly tři pásy hradeb, vysoké přes 10  m a široké místy až 2 m. Strategické bylo i rozdílné výškové rozložení jednotlivých staveb, které umožňovalo dokonalý přehled o okolí. Roku 1452 se Trosky staly majetkem Jana Zajíce z Hazmburka. Ten byl stoupencem Matyáše Korvína, a proto byly Trosky roku 1469 dobyty vojskem krále Jiřího z Poděbrad. Koncem třicetileté války byl hrad vypálen a nadále zůstal pustý. Roku 1820 ho od Valdštejnů získal Jan Lexa z Aehrentalu, jehož syn Alois začal na vrchol Panny stavět točité schodiště. Roku 2000 byla otevřena vyhlídka na věži Baba, z níž je nádherný výhled do dalekého okolí. Z Rovenska vede k Troskám modrá turistická značka. Hrubá Skála Hrad vystavěný kolem roku 1300 na pískovcových věžích spojených mosty byl v 16. století rodem Smiřických přestavěn na renesanční zámek, později rozšířen a roku 1859 regotizován v duchu romantismu. K zámku vede kamenný most se sochami sv. Floriána a sv. Vavřince. Zámek slouží jako hotel a veřejnosti je přístupné jen nádvoří a vyhlídková věž. Nedaleko Hrubé Skály se v Dračích skalách nachází Mariánská vyhlídka, z níž se nabízí krásný výhled na zámek, Trosky a okolí. Borecké skály Z Rovenska pod Troskami vede západním směrem modrá turistická značka, která vás dovede k přírodní památce Borecké skály. Jsou pojmenovány podle výšiny Bor a poskytují pěkné výhledy do okolní krajiny s Troskami. Nejkrásnější je pohled z vyhlídky Svatopluka Čecha. Sedmihorky Lázně Sedmihorky založil roku 1841 Antonín Šlechta a zavedl zde systém léčení založený na ozdravných účincích studené vody, které v 1. polovině 19. století objevil Vincenz Priessnitz. V době největšího rozmachu lázní zde pobývalo až 500 pacientů ročně. Mezi návštěvníky byly i slavné osobnosti české kultury, například Jan Neruda nebo Eliška Krásnohorská.

Pokračovat na článek


Slatíňanská procházka - Slatiňany

Na rozhraní Železných hor a úrodného Polabí leží město Slatiňany, které díky svým památkám a okolní přírodě patří k oblíbeným a vyhledávaným výletním místům. Pokud máte rádi historii, koně a procházky nádhernými parky, o cíli svého dalšího výletu nemusíte přemýšlet. Ve městě i v jeho blízkém okolí najdete vše zmíněné a na své si určitě přijdou i děti. První písemné doklady o existenci Slatiňan pocházejí z konce 13. století, kdy zde stála dřevěná gotická tvrz vladyky Františka. Na sklonku 16. století ji koupil pražský měšťan Bohuslav Mazanec z Frymburka, který nechal na místě tvrze vystavět renesanční zámek. Z dalších vlastníků panství byli důležití zejména Auerspergové, za jejichž správy se Slatiňany proměnily v hospodářsky i kulturně významné místo. V 19. století zde vznikla řada průmyslových podniků a roku 1971 byly Slatiňany povýšeny na město. Zámek je dodnes jednou ze zdejších dominant. Základní podobu mu v 2. polovině 16. století vtiskl císařský stavitel Ulric Aostallis de Sala, současný vzhled však získal až v 19. století za Auerspergů. V téže době v jeho blízkosti vznikl anglický park, v němž se nachází druhá nejbohatší sbírka dřevin ve východních Čechách. Uvidíte zde sochu koně, která byla jedním z návrhů sochaře Bohumila Kafky pro pomník Jana Žižky z Trocnova na pražském Vítkově. Není tu náhodou, neboť po druhé světové válce bylo v prostorách zámku zřízeno Hippologické muzeum. Vzniklo zásluhou univerzitního profesora PhDr. MUDr. Františka Bílka, Dr.Sc., světově uznávaného genetika, který roku 1921 zakoupil tři koně Převalského. Dva z nich stáli na počátku chovu tohoto posledního druhu divokého koně, který je spjat zejména s pražskou zoologickou zahradou. Profesor Bílek rovněž realizoval projekt záchrany starokladrubského vraníka, jehož stádo bylo roku 1945 přemístěno právě do Slatiňan, do bývalých knížecích stájí, a navrhl zřízení koňského muzea ve zdejším zkonfiskovaném zámku. V následujícím období sem byly svezeny sbírkové předměty z více než 120 českých hradů, vysokých škol a výzkumných ústavů. Vzniklo ojedinělé muzeum, kde si dnes můžete ve 34 zámeckých místnostech prohlédnout největší evropskou sbírku exponátů a obrazů s koňskou tematikou. A poté máte samozřejmě ještě možnost potěšit se krásou živých koní v zámeckém parku. Zajímavé jsou však i samotné prostory zámku, zejména stará kuchyně, jídelna a knihovna s bohatě intarzovanými knihovními skříněmi. Jen ve dvou z nich jsou ale uloženy knihy z původní auersperské knihovny, ostatní díla se týkají koní. Po prohlídce zámku a hřebčína si nenechte ujít ani procházku po zámeckém parku a nedalekém lesoparku. Najdete zde romantickou stavbu Švýcárny a potěšeny budou i děti, kterým se zalíbí Kočičí hrádek, miniatura středověkého hradu, stojící na malé skalce. Pro své vlastní děti ho původně nechala vystavět kněžna Vilemína z Auerspergu, a v té době jistě netušila, že se stane pohádkovým královstvím pro mnoho dalších pokolení malých návštěvníků. Parkem vede okružní naučná stezka věnovaná ochraně přírody a koním. Druhou slatiňanskou dominantou je kostel sv. Martina. O jeho vzniku toho moc nevíme, snad jen, že byl založen v dobách Přemyslovců. V 15. století jej, stejně jako celé město, zničilo vojsko uherského krále Matyáše a až roku 1881 původní stavbu nahradil novogotický kostel vystavěný podle plánů Františka Schmoranze. Tento významný architekt, stavitel a restaurátor památek, známý svou zálibou v novogotickém stylu, žil od roku 1834 ve Slatiňanech. V blízkosti kostela se nachází socha sv. Jana Nepomuckého a morový sloup, postavený k uctění sv. Salvátora a připomínající krutou epidemii z konce 17. století. Vycházkou za historickými pamětihodnostmi poznávání tohoto kouzelného města zdaleka nekončí. Z jeho jihozápadního okraje se můžete vydat na Vrchlického návrší, zdvihající se nad zámeckým parkem. Známý básník zde na přelomu 19. a 20. století rád pobýval, a proto tu najdete jeho pamětní desku, kterou zhotovil sochař Otakar Španiel. Prohlédnout si můžete také obraz Panny Marie, umístěný v kamenném podstavci na křemencové skále. Pochází z roku 1444 a ze zbořeného kláštera v Dolních Rakousích ho přivezla kněžna Gabriela z Auerspergu. Místo je opředeno legendami o zázračné moci Panny Marie. Kněžna se tu prý jednou modlila tak usilovně, že zachránila panství před vzpourou sedláků. Jihovýchodně od návrší se nachází slatiňanská místní část Škrovád. Uprostřed obce stojí památník obětem obou světových válek. Do poloviny 20. století se v okolí Škrovádu těžil pískovec, dnes už opuštěné lomy slouží jen jako cvičné horolezecké terény. Ze zdejšího pískovce byla například vytvořena socha sv. Jana Nepomuckého stojící před slatiňanským kostelem a posloužil i při výstavbě zámku. Můžete se odtud vydat k nedalekým Kochánovickým rybníkům. Spolu s okolními mokřadními loukami, na nichž se vyskytuje mnoho vzácných rostlin a živočichů, tvoří součást Chráněné krajinné oblasti Železné hory. Podle zdejších slatin také vzniklo jméno města. Místem prochází naučná stezka Krajem Chrudimky, která začíná u Filipovského pramene Chrudimky a vede přes nejdůležitější historické a přírodní zajímavosti v okolí řeky až do Chrudimi. Její celková délka přesahuje 80  km, a proto poskytuje ideální příležitost pro poznávání kouzelné krajiny Železných hor a jejich okolí. Přístup Slatiňany leží na silnici č. 37 (Chrudim–Žďár nad Sázavou) a na železniční trati č. 238 (Pardubice–Havlíčkův Brod). Slatiňany najdete na mapě KČT č. 45 Železné hory. Zajímavá místa v okolí Chrudim Centrum historické části města tvoří Resselovo náměstí s chrámem Nanebevzetí Panny Marie z roku 1291. Presbytář kostela vznikl zřejmě ještě před založením města a původně sloužil jako kaple zeměpanského hradu. Dříve měl kostel dvě věže různých velikostí a tvarů. Levá Černá věž i pravá věž Trubačka roku 1702 vyhořely po zásahu bleskem a při rekonstrukci obě získaly dnešní vzhled. Sakristie, presbytář i lodě kostela jsou zaklenuty původními gotickými klenbami. Mezi nejcennější části interiéru patří křídlový oltář Panny Marie ze 16. století v severní lodi kostela a kamenná gotická kazatelna z poloviny 15. století. Uprostřed náměstí byl v letech 1719–1732 vztyčen monumentální morový sloup Proměnění Páně. Socha Nanebevzetí Panny Marie je dílem známého sochaře Františka Pacáka. Na jižní straně náměstí stojí nová radnice, původně dva domy, spojené roku 1883. Na opačné straně náměstí si můžete prohlédnou renesančně-barokní budovu staré radnice s vížkou (č. 1). Současný vzhled získala při přestavbě roku 1721. Na nádvoří se dochovaly renesanční arkády. Na náměstí najdete i několik dalších měšťanských domů s goticko-renesančními jádry, z nichž stojí za zmínku zejména Rozvodovský dům (č. 76) s empírovým průčelím na jižní straně. Nedaleko chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Břetislavově ulici upoutá pozornost nádherný renesanční Mydlářovský dům (č. 74), pojmenovaný po chrudimském měšťanovi Matěji Mydlářovi. Třípatrový dům směrem do ulice zdobí ve dvou patrech lodžie s pěti oblouky s bohatou figurální výzdobou v prvním poschodí; třetí patro tvoří dřevěná pavlač. Zadní fronta domu je opatřena arkádami a vystupuje z ní vyšší válcová věž v podobě minaretu nazývaná hvězdárna a nižší šestiboká věž. V budově je umístěno Muzeum loutkářských kultur založené roku 1972; expozice obsahuje přes 7 000 loutek z celého světa. Východně od Resselova náměstí si na Školním náměstí prohlédněte také bývalý kostel sv. Josefa s kapucínským klášterem, postavený roku 1665. Po 2. světové válce byl odsvěcen a v současné době v něm sídlí úřady města. Pod kostelem se nachází tzv. Boží hrob, který býval cílem poutníků při chrudimské pouti a při významných církevních svátcích. Jihovýchodně od kostela sv. Josefa můžete ve Sladkovského ulici navštívit novogoticky upravený kostel sv. Michala. Na křižovatce Husovy a Havlíčkovy ulice se nachází pozdně gotický kostel sv. Kateřiny z 2. poloviny 15. století. Na hřbitově ležícím jižně od historického centra na druhém břehu Chrudimky stojí v ulici Nejedlého kostel sv. Kříže. Jeho současná podoba je výsledkem novogotické úpravy z roku 1874. Severozápadně od Resselova náměstí se nachází Regionální muzeum, jehož dvě budovy vznikly na přelomu 19. a 20. století. Zatímco pseudorenesanční budova slouží muzejním účelům, v pseudobarokní budově s restaurací a vinárnou se konají různé společenské akce. V nedaleké ulici Čs. partyzánů poutá pozornost konstruktivistická budova divadla Karla Pippicha, pojmenovaná podle významného hudebníka, režiséra a divadelníka. Byla postavena v letech 1931–1934 podle projektu Jindřicha Freiwalda a Jaroslava Böhma. Dalším zástupcem moderní architektury je tzv. Sýkorova vila, nacházející se v jihozápadní části města ve Fibichově ulici (č. 27). Secesní stavba s prvky lidové architektury vznikla roku 1907 podle návrhu architekta Jana Kotěry. Kočí Nejcennější památkou v obci je původně gotický kostel sv. Bartoloměje postavený roku 1397, později novogoticky upravený. V jeho interiéru si můžete prohlédnout nástěnné malby ze 16. a 18. století, malovaný kazetový strop pocházející z roku 1678, kazatelnu z roku 1681 a tabulový obraz Korunování Panny Marie vytvořený na počátku 16. století. Kostel byl v 17. století rozšířen o dřevěnou zvonici jehlancovitého tvaru, krytou šindelem. Do ní ústí dřevěný krytý most s arkádami a valbovou šindelovou střechou, který překonává malý vodní příkop. Tři Bubny Zdejší kostel sv. Jiří byl postaven ve 14. století a v jeho interiéru se dochovaly nástěnné malby z 1. poloviny 15. století. Dva presbytáře kostela jsou zaklenuty křížovými klenbami. V okolí se nacházejí zbytky hvězdicovitého opevnění z prusko-rakouské války z roku 1778 s pětibokými bastiony. Zaječice V obci stojí socha sv. Jana Nepomuckého zhotovená roku 1737 a bývalá tvrz (čp. 64) se zbytky pozdně gotických okenních ostění.

Pokračovat na článek


ČESKÝ KRUMLOV

Hrad přestavěný na honosný zámek je dominantou stejnojmenného města Českého Krumlova. První zmínky o zdejším hradu pocházejí z roku 1253 a hovoří o tom, že mohutnou stavbu tady nechali postavit Vítkovci.Na začátku 14. století se hrad stal sídlem Rožmberků, za Petra z Rožmberka se stavba dočkala první velké renovace. Další úpravy hrad čekaly v 15. a 16. století. Přestavbu vedli stavitelé Antonio Ericer a později Baltasaare Maggi. V roce 1555 byla založena obora, malý letohrádek a rozsáhlé stavby v bývalém podhradí. Během doby, kdy Českým Krumlovem kráčely šlépěje Rožmberků, se objekty dočkaly mnoha stavebních úprav. Rožmberský erb, který můžete vidět na obrázku, je proto právem vetkán do dějin zámku jako tlustá červená niť.Do historie Českého Krumlova se zapsali i Eggenbergové, pro které tady letech 1682 až 1687 pracoval stavitel Giacomo de Maggi. V roce 1675 tu bylo zřízeno první divadlo, které bavilo zámecké majitele i hosty mnoho dlouhých let.Poslední majitelé zámku Schwarzenberkové nechali v letech 1719 a 1720 přestavět mincovnu na dolním nádvoří. Zaplatili i další stavební práce, mimo jiné si objednali rokokovou výzdobu ve skvostném Maškarním sále. V letech 1766 a 1767 bylo vystavěno nové divadlo, tentokráte zděné. Díky své monumentální kráse bylo město Český Krumlov včetně zámku zařazeno do seznamu UNESCO.  O co pečuje kastelán? Hrad a zámek Český Krumlov si můžete prohlédnout ve dvou prohlídkových okruzích. První trasa vám představí zdejší historické interiéry, které se chlubí bohatou renesanční, rokokovou a barokní výzdobou. Je to zejména Maškarní sál a Eggenberský sál se Zlatým kočárem. Druhá prohlídková trasa vás provede schwarzenberskými apartmá z 19. století.Kromě klasických prohlídkových tras se můžete podívat po zaplacení samostatného vstupné také do zámeckého divadla s unikátním otáčecím pódiem, do 74 metrů vysoké zámecké věže, máselnice a mincovny. Dále můžete navštívit Václavské sklepy s výstavou keramické tvorby. Další expozice je v zámecké konírně.A pokud vás prohlídka zámku zmůže, můžete zamířit do příjemného zámeckého parku a jeho zahrad nebo se potěšit pohledem na medvědy, kteří jsou chováni v zámeckém příkopu.  O bílé paní krumlovské Dlouhá staletí vládli na Krumlově mocní páni z Růže - Rožmberkové. Posledním potomkem rodu byl pan Petr Vok. Pověst vypráví, že když byl malý, pečovala o něj bílá paní. Byla z rodu Rožmberků a o malého Petříčka se přicházela starat vždy o půlnoci. Když nějaká chůva u kolébky usnula, bílá paní ji zastoupila a sama děcko chovala a utěšovala. Chůvy už ji znaly, a tak se žádná nebála.Až jednou přišla na Krumlov nová chůva. O Petříčka se starala pečlivě, darmo mluvit, ale jednou v noci přece jen usnula. V tu chvíli vešla do komnaty bílá paní, vzala děcko do náručí a začala mu zpívat pěknou ukolébavku. Chůva se však probudila a když viděla cizí ženu, kterak o dítě pečuje, začala křičet a Petříčka jí rychle vzala. Bílá paní se rozzlobila: "Proč bych se nemohla i dítě starat, když je z mého rodu? Ale ty mi překážíš, už se o něj starat nebudu. Ale až bude velký, řekněte mu, kdo ho po nocích choval," řekla. Pak ukázala na místo ve zdi a zmizela.Po letech, když byl z Petra statný muž, poprvé slyšel o bílé paní. Celou příhodu si pečlivě vyslechl a pak nechal prozkoumat místo, na které paní ukázala. Shledal, že je tam duté místo, ve kterém našel cenný zlatý poklad.Jak k zámku Do Českého Krumlova se dostanete vlakem i autobusem. Vhodné spojení můžete vyhledat například na www.jizdnirady.cz. Železniční stanice je vzdálená přibližně dva kilometry od zámku, z autobusové zastávky je cesta o kilometr kratší. Motoristé se do Českého Krumlova dostanou po komunikaci E 55 směrem z Prahy přes České Budějovice a dále po silnici číslo 39 na Český Krumlov. Placené parkování pro osobní automobily i autobusy je necelý kilometr od areálu. Zaparkovat můžete na záchytných parkovištích na okraji města. Ty jsou pochopitelně placené.

Pokračovat na článek


HLUBOKÁ NAD VLTAVOU

Romantický zámek na severu českobudějovické kotliny. Hluboká nad Vltavou byla postavena na základech královského hradu Frohnburgu založeného už ve 13. století. Vítkovci, do jejichž rukou hrad nakrátko padl po smrti krále Přemysla Otakara, se z jeho vlastnictví netěšili dlouho. Po obléhání v roce 1290 a následné popravě Záviše z Falkenštejna pod hradbami se Hluboká stala znovu královským majetkem.Dalšími majiteli byli Jan Lucemburský, který hrad zastavil, a Karel IV., za něhož se Hluboká vrátila zpátky do majetku království. Po mnoha majitelích se vlastníky hradu stali v roce 1562 páni z Hradce. A právě Adam z Hradce začal koncem 16. století přeměňovat hrad na zámek. Další hradečtí páni, Jáchym I. a Adam II., zámek nakonec zcela přestavěli.Dalších úpravy, tentokráte barokní, vykonali Schwarzenberkové, v jejichž rukou se Hluboká ocitla roku 1661 a jimž patřil hezký erb na obrázku. Dnešní podobu zámek získal po radikální přestavbě ve stylu windsorské gotiky na renesanční sídlo. V současné době patří Hluboká nad Vltavou českému státu.  Co vám ukáže sličná průvodkyně? Zámek Hluboká nad Vltavou patří mezi naše nejpopulárnější historické památky a není divu. Srdce návštěvníků si zámek získá už vnější podobou, jakoby vystřiženou z pohádky. Interiéry jsou plné přepychového zařízení, které se jen blyští bohatstvím a dýchá noblesou. Jednotlivé sály, pokoje a salóny pak představují unikátní sbírky dobového vybavení a dokumentují život jeho majitelů.Velké oblibě turistů se těší především zámecká kaple a zbrojnice. V zámeckých prostorách jsou také umístěny mnohé sbírky. V jízdárně najdete expozici Alšovy galerie. Do té je třeba zaplatit vstupné zvlášť. Unikátní je i zasklená zimní zahrada. Pro trochu oddychu po náročné prohlídce zámku se nabízí příjemný anglický park. Rozloha zeleně je úctyhodná, zahrnuje rovných 190 hektarů.  S jízdenkou, nebo s řidičským průkazem? Přímo do Hluboké nad Vltavou vlak nejezdí. Nejbližší železniční stanice je až v obci Zámostí, která je vzdálená asi pět kilometrů od zámku. Autobus vás zaveze do městečka, k zámeckým skvostem je třeba dojít asi sedm set metrů. Optimální spojení si můžete vyhledat například na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé se k zámku dostanou po silnici E 55 od Prahy. Před Českými Budějovicemi je třeba zabočit doleva na silnici číslo 146, která vede až do Hluboké nad Vltavou. Další možností je cesta po komunikaci číslo 20 od Písku a na začátku jihočeské metropole zahnout na silnici číslo 105, která vede do Hluboké nad Vltavou. Placené parkoviště pro automobily i autobusy je necelý jeden kilometr od zámecké brány.

Pokračovat na článek


KRAVAŘE

Krásný barokní zámek je dominantou obce Kravaře. Impozantní stavba byla postavena pro Jana Rudolfa z Eichendorfu v letech 1721 až 1728 na místě starého renesančního zámku. Na začátku 20. století byl zámek opraven, ale v roce 1937 ho čekala zkáza - celý vyhořel. Proto musel být v letech 1955 až 1970 zrekonstruován.V okolí zámku se ve druhé světové válce odehrávala významná bitva, Ostravská operace. Během sedmapadesáti dnů se v ní střetlo přes šedesát divizí. Vojenskou důležitost oblasti dokládají také četné pevnůstky v okolí.  Co se skrývá na zámku? Malebný zámek v Kravařích postihl v roce 1937 rozsáhlý požár, který zničil velkou část jeho vybavení a zařízení. Dnes je objekt domovem Zámeckého muzea a místního Kulturního střediska. Muzeum nabízí návštěvníkům v expozicích možnost nahlédnout do života obyvatel Kravař a Hlučínska v průběhu staletí. Mimo to zde najdete mnohé sbírky včetně sbírek řemeslných. Detailně se můžete seznámit také se způsobem bydlení rodiny Eichendorfů. Za pozornost stojí zámecká kaple, která jakoby zázrakem unikla řádění červeného kohouta.Po náročné prohlídce můžete zamířit za trochou klidu a odpočinku do zámeckého parku, který se rozkládá na rozloze 22 hektarů. Jen si dejte pozor, abyste nedostali zásah golfovým míčkem! Součástí parku je totiž i golfové hřiště. Kudy k zámku? Kravaře mají dobrou dopravní dosažitelnost vlakem i autobusem. Vhodné spojení najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Železniční zastávka je vzdálená půl kilometru od zámku, autobus staví kousek od zámecké brány. Motoristé mohou cestovat po silnici číslo 56 z Olomouce nebo Ostravy. Parkoviště pro automobily i autobusy je přibližně sto metrů od zámku.

Pokračovat na článek


HRAD LEMBERK

Hrad přestavěný na zámek nad malou vsí Lvová. Hrad založili Markvartici ve 13. století, ale v dalších staletích získal Lemberk novou renesanční zámeckou podobu. Majitelem zámku se stal i slavný Albrecht z Valdštejna, jehož erb můžete vidět na obrázku. Právě on nechal zámek znovu přestavět, pracemi byl pověřen známý stavitel Niccola Sebregondi. Jeho odkaz byl ten úplně poslední, protože Lemberk se nám dochoval v prakticky stejné podobě, jakou mu vtiskl italský mistr.Samostatnou kapitolou Lemberka byla přítomnost Zdislavy z Lemberka, která tu dlouhá léta žila. Odkazu této ochránkyně trpících a nemocných je také v zámku věnována samostatná expozice.  Co se skrývá za branou? Návštěvníkům je přístupný prakticky celý areál stavby. Na pozůstatky hradu je možné narazit jen zřídka, protože Lemberk je dnes téměř čistokrevným zámkem. Turisté v něm mohou vidět mnoho zajímavostí. Prohlídka zámku je rozdělena dvou okruhů. V rámci první trasy je možné obdivovat historické expozice, především renesanční a barokní interiéry, kapli nebo kuchyni. Druhá trasa vede do muzea Zdislavy z Lemberka včetně jejích místnůstek. Zapomenout však nesmíme ani na výstavu moderního uměleckého sklářství.  Jak dobýt Lemberk? Na Lemberk se dostanete poměrně snadno, protože autobus i vlak jezdí do nedaleké Lvové. Zastávky jsou necelý jeden kilometr od zámku. Přesné spojení zjistíte na internetové adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé se k zámku dostanou po silnici číslo 13 z Jablonného v Podještědí, od kterého je Lemberk vzdálený asi tři kilometry.

Pokračovat na článek


HUKVALDY

Mohutný hrad v hustých lesích mezi Frýdkem-Místkem a Frenštátem. Základní kámen hradu byl položen kolem roku 1230. Prvními obyvateli byli pánové z Hückeswagenu. Později Hukvaldy přešly do majetku olomouckých biskupů, kteří hrad velkoryse přestavovali. Pozdně gotická část přibyla kolem roku 1530, renesanční o padesát let později a později ještě barokní část. Po nezdařeném povstání v roce 1695 bylo na hradě vězněno mnoho poddaných. Právě z Hukvald osvobodil legendární zbojník Ondráš svého otce fojta Šebestu. V roce 1762 Hukvaldy vyhořely a opustil je poslední obyvatel.Víska pod hradem se jmenuje také Hukvaldy. Je významná tím, že se v ní nachází krásný zámek s oborou. Slavným rodákem je hudební skladatel Leoš Janáček, jehož pracovnu můžete vidět v rodném domě číslo 79, bývalé škole.  Co chrání hradby? Hukvaldy jsou dnes zříceninou, která prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Hradní areál je téměř celý přístupný návštěvníkům. Mohutné zdi a hradby dnes jen nesměle naznačují bývalou majestátnost a architektonickou jedinečnost této stavby. Při prohlídce, kterou můžete absolvovat samostatně nebo s průvodcem byste rozhodně neměli přehlédnout barokní kapli sv. Ondřeje. Pro skvělý rozhled po okolní krajině se můžete vyšplhat na hradní věž, odkud se vám za dobrého počasí bude jasně rýsovat panorama Beskyd. V prostorách hradu stojí za návštěvu expozice o historii hradu a jeho výstavbě. Příjemnou procházkou po vyčerpávající prohlídce může být návštěva obory, která se rozkládá pod areálem hradu.  Kterak dobýt hrad? Vlakové spojení přímo ke zřícenině hradu ani její těsné blízkosti neexistuje, a tak nezbývá než cestovat po vlastní ose nebo autobusem. Vhodné spojení autobusem najdete na internetové adrese www.jizdnirady.cz. Zastávka autobusu je od hradu vzdálená asi jeden kilometr. Motoristé mohou k hradu zamířit z Ostravy po silnici číslo 486 směrem na Frenštát pod Radhoštěm nebo z Olomouce po silnici E 462 přes Hranice, Nový Jičín a Příbor, za kterým je zapotřebí odbočit na silnici číslo 486 a dále na Hukvaldy. Placené parkoviště pro automobily i autobusy je jeden kilometr od hradu.

Pokračovat na článek


ZÁMEK FRÝDEK

Zámek má velmi staré kořeny. Na jeho místě totiž původně stával gotický hrad, který byl postaven v první polovině 14. století. V letech 1636 až 1651 byla opevněná stavba přestavěna na raně barokní zámek. Poslední přestavba přišla na konci 18. století.Město Frýdek-Místek má zajímavou historii. Malé město Místek stál u brodu na obchodní stezce už ve 13. století. Ve druhé polovině 14. století bylo na druhé straně břehu založeno město Frýdek. Za třicetileté války byla obě města dobyta Dány a později i Švédy. V roce 1943 byly obě části sloučeny a vznikl Frýdek-Místek. Kromě zámku dnes ve městě můžete vidět mnoho krásných staveb. Především hlavní náměstí je plné pozdně renesančních domů. V jednom z nich se v roce 1781 sešli císař Josef II. a pruský král Fridrich II.  Čím se chlubí Frýdek? Malebný zámek Frýdek nabízí návštěvníkům hned několik prohlídkových tras. První z nich je věnována zámku samotnému a jeho majitelům. Prochází obytnými pokoji a salóny. Nabízí nahlédnutí do života šlechty v rozmezí 18. a 20. století, seznámí vás s dobovým zařízením. Jednou z nejpozoruhodnějších zastávek na této trase je Rytířský sál.Druhá trasa je muzejní. Okresní muzeum je tématicky věnováno především Beskydám, přírodě a lidem, lidovým řemeslům i samotným řemeslníkům. Třetí a poslední trasou je expozice v sakristii kaple sv. Barbory představující Frýdek jako poutní místo. V průběhu celého roku jsou na zámku organizovány početné kulturní a společenské akce, například jarmarky.  O zrádném Jurášovi Pánem Beskyd byl dlouhá léta zbojník Ondráš. Okrádal bohaté, ale chudým naopak dával. Asi nejvíce měl počíháno na frýdeckého vrchního. Právě on dal Ondrášovu otci vysázet pětadvacet lískovkou a Ondráše ta pohana velmi mrzela.Jednou jel frýdecký hrabě Pražma s chotí lesem, když ho přepadli zbojníci vedení Ondrášem. Pražmu si ponechali jako rukojmí a samotný Ondráš nasedl k hraběnce za kozlík a přijel na zámek. Tam si nechal zavolat vrchního. Vojáci chtěli nejdříve zbojníky zastřelit, ale hraběnka to zakázala. Vždyť v lese čekal její choť.Vrchnímu nezbylo, než nasednout do kočáru, který se vydal zpátky do houští. Už v bezpečí zbojníci vrchního přivázali na lavici a nasázeli mu přesně pětadvacet lískovkou. To bylo řevu, až se stromy třásly. Když bylo pomstě učiněno zadost, pustili zbojníci Pražmu i vrchního a utekli.Dlouhého života se ale Ondráš nedočkal. Když vrchnost poznala, že je v úzkých a že Ondráše nechytí, vypsali na jeho hlavu odměnu sto zlatých. Jednou seděl Ondráš s nejlepším přítelem zbojníkem Jurášem v krčmě a popíjeli. Juráš se ptá: "Poslyš, Ondráši. Čím to je, že tě ještě nikdo nedokázal chytit.""To máš tak," povídá Ondráš. "Ten, kdo by mě chtěl zabít, musel by nejdříve vzít můj čakan, omočit ho v mých slinách a pak mě třikrát praštit do hlavy." Později v noci, když byl Ondráš už úplně namol, vzal Juráš jeho čakan, omočil ho v Ondrášových slinách a pak buch, buch, buch. Slavný zbojník byl mrtev.

Pokračovat na článek


ZÁMEK DOLNÍ KOUNICE

Velmi zajímavá obec, jejíž dominantou je premonstrátský ženský klášter Rosa coeli. Církevní stavba byla založena na konci 12. století, její obyvatelky pocházely z českých Louňovic. Během husitských válek byl klášter vypálen, ale církev ho rychle obnovila. Největší doba slávy komplexu však definitivně pominula. Chudý klášter byl obýván ještě na začátku 16. století, ale pak byl premonstrátkami opuštěn. Místo jeptišek se sem nastěhovali příslušníci různých sekt - novokřtěnců, valdenských, českých bratří apod. Dnes klášter opět slouží svému účelu.Dolní Kounice stojí za návštěvu i kvůli ostatním historickým stavbám. Přímo nad obcí se například nachází malý gotický hrádek přestavěný na renesanční zámek. Ve městě zase stojí zříceniny bývalého klášterního kostela z konce 14. století. Krásná stavba na začátku 18. století totálně vyhořela a byla opuštěna. Dolní Kounice byly domovem mnoha Židů, proto tu najdete i krásnou synagogu.  Jaké je tajemství kláštera? Areál kláštera je prakticky celý přístupný, a tak jeho návštěvníci dnes mohou obdivovat rajský dvůr, křížovou chodbu, sakristii, kapli i věž. Oči turistů přitahuje také bohatě zdobený vstupní portál. Střecha hlavní lodi kostela už nebyla po požáru v roce 1703 obnovena, a tak chybí. Asi právě proto působí klášter na návštěvníky pocitem splynutí s přírodou a okolí. Pokud se vám poštěstí navštívit klášter v době konání některého z příležitostných koncertů, nebudete litovat. Jedná se famózní zážitek.  O papežské klatbě Založení kláštera je opředené zajímavou pověstí. Krutý rytíř, pan Vilém z Kounic, byl slavný voják, který mnohá vítězství zaznamenal a desítky soubojů vyhrál. Mezi jeho nejslavnější činy patří dobytí Vídně, kdy porazil mnohem silnější vojsko Rakušanů a poražené vojáky hnal až k branám rakouské metropole. Zajal tehdy i následníka trůnu knížete Lipolta a jeho dvě sestry.O mnoho let později se vydal opět na válečnou výpravu do Rakous. Postupoval vítězně a nebyl, kdo by ho zastavil. Jeho vojsko však vypálilo mnoho klášterů a jejich opati ho zato pomluvili u papeže. Ten se velmi rozzlobil, dal Viléma do klatby a nařídil všem věřícím, aby zprávu o klatbě šířili dál. To bylo velmi zlé, protože Vilém už nemohl do žádného kostela a žádný kněz se neodvážil k němu na hrad.Dlouho Vilém vzdoroval, ale nakonec vykonal pouť do Říma a požádal papeže o odpuštění. Hlava církve dlouze rozmýšlela, ale nakonec z něj klatbu sňala. Vilém však za to musel na Moravě zřídit klášter pro sto zbožných panen. Tak vznikla Rosa coeli.VSTUPNÉDospělý zaplatí 20 korun, děti mohou do útrob kláštera za 15 korun.JAK K ZÁMKUPřímo do Dolní Kounice vlak nejezdí, přiveze vás alespoň do tři kilometry vzdálené vesničky Moravské Bránice. Naopak autobusem se dostanete pouhých tři sta metrů od kláštera, stačí si jen najít vhodné spojení, například na www.jizdnirady.cz. Motorizovaní návštěvníci Dolní Kounice zpravidla volí cestu po dálnici D1, poté sjezd na Rosice/Ivančice (EXIT 182), dále do Ivančic po komunikaci číslo 394 a pak po silnici číslo 152 přímo do Dolní Kounice.

Pokračovat na článek


Zámek Nové Hrady

Krásný zámek postavený v letech 1774 až 1778. Nové Hrady si nechal vystavět první majitel Jan Antonín Harbuval de Chamaré, většinu prací řídil Josef Jäger. Okolní budovy ale vznikaly ještě v dalších letech, to platí i pro četné hospodářské budovy. Poslední stavební úpravy Nové Hrady čekaly ještě v letech 1936 a 1937, iniciátorem byl Cyril Bartoň z Dobení Co najdete za branou? Čerstvě opravené zámecké interiéry nabízejí návštěvníkům možnost nahlédnout do pokojů a sálu v rokokovém stylu s řadou dobového zařízení. Kromě prohlídky samotných zámeckých prostor může být zajímavé i poznávání dalších budov v zámeckém areálu, například návštěva správní budovy. Klasickým rokokovým prvkem je také vstupní brána a špejchar. Příjemnou procházkou může být návštěva zámeckého parku.  Autobusem nebo vozem? Do Nových Hradů a blízkého okolí vlaky nejezdí, a tak nezbývá než cestovat autobusem nebo po vlastní ose. Autobus vás zaveze přibližně dvě stě metrů od zámku. Spojení, které ale není příliš časté, můžete vyhledat na adrese www.jizdnirady.cz. Autem se k zámku dostanete například z Litomyšle po silnici číslo 358 nebo po silnici číslo 357, když předtím odbočíte z komunikace číslo 34 mezi Hlinskem a Poličkou. Parkoviště pro osobní vozy i autobusy je v bezprostřední blízkostí zámku.OTVÍRACÍ DOBA Celoročně denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin po předchozí domluvě.VSTUPNÉNení stanoveno pevné vstupné, výše příspěvku je dobrovolná.

Pokračovat na článek


Zámek Krásný Dvůr

Jeden z nejpůvabnějších českých zámků s rozlehlým anglickým parkem. Původně renesanční dům postavil ve druhé polovině 16. století Jan Mašťovský z Kolovrat, jehož erb můžete vidět na obrázku. Ve polovině 17. století se panství stalo državou Černínů, kteří však neprojevovali přílišný zájem stavbu upravovat a rozšiřovat. V roce 1684 proběhly na domě jen malé stavební úpravy pod taktovkou Francesco Ceresolla. Zásadní přestavby se Krásný Dvůr dočkal s příchodem Františka Josefa Černína, který v roce 1719 pověřil architekta Františka Maxmilána Kaňku k přebudování domu na majestátní lovecký zámek. Základní přestavba v tomto duchu se uskutečnila v letech 1720 až 1724, další dílčí přestavby se pak uskutečnily koncem 18. století. Požár v roce 1870 silně poničil řadu hospodářských staveb v okolí zámku, většina z nich už nebyla nikdy obnovena.Chloubou zámku je jeho anglický park, kdysi zámecká obora. Za změnou obory v park stál Jan Rudolf Černín respektive zahradník Födische, který byl za tímto účelem poslán do Anglie na studia. Park samotný vznikl v letech 1783 až 1793 na pravém břehu Leskovského potoka. V následujících letech byl doplněn o řadu romantických a empírových staveb. Jde o jeden z prvních a zároveň největších anglických parků v Čechách.  Co najdete na zámku? Historické interiéry zámku se mohou pochlubit celou řadou dobře zachovalého dobového nábytku. Najdete zde vzácné sbírky skla a kameniny. Stěny jednotlivých pokojů a komnat vás zase formou obrazů seznámí s bývalými majiteli zámku, jejich předky i příbuznými. Krásný Dvůr je také známý knihovnou ukrývající mnohé cenné svazky.Proslulý zámecký park je skvělým místem pro trochu oddychu. Dobrým způsobem k jeho poznání je procházka po naučné stezce, která jím vede. Ta vás seznámí se všemi kouty parku, systémem zavlažování i jeho romantickými stavbami.  Jak do Krásného Dvora? Vlakem se dostanete do stejnojmenné obce, od železniční stanice je to přibližně půl kilometru k zámku. Autobus vás sveze také do vesnice, ale o přibližně dvě stě metrů blíže zámku. Jízdní řády najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Pokud nechcete učinit pěšky ani krok, nezbývá než jet automobilem. Do vesnice Krásný Dvůr je zapotřebí zabočit vlevo z komunikace číslo 224 směrem od Podbořan. Placené parkování je přímo u zámku.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu a neděli od 9 do 16 hodin, V. a IX. denně mimo pondělí a pátku od 9 do 16 hodin, VI. až VIII. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 40 korun, děti mohou za dědictvím předků za 30 korun.

Pokračovat na článek


Zámek Líčkov

Zámek Líčkov stojí na základech gotického hrádku ze 14. století. O změnu hradu na zámek se s největší pravděpodobností postaral Bohuslav Hrobčický, jehož erb můžete vidět na obrázku. Dnešní podobu však zámek získal až v roce 1765 s příchodem nového majitele Josefa Vonibalda z Ebenu. Ten vybudoval mimo jiné vstupní bránu a interiéry stavby vyzdobil rokokovými detaily.V roce 1807 se zámek stal vlastnictvím řezníka Thadeuse André ze Žatce, který začal areál využívat jako palírnu lihu. Po první světové válce se majitelem krásného objektu stal umělec Oskar Brázda, jeho ženě byl zámek vrácen v restituci.  Čím se chlubí Líčkov? Dnešní zámek nezapře původ gotického hrádku. Důkazem je zachovaná válcová věž, která je stále jeho součástí. Místní interiéry nabízejí velmi zajímavou historickou výzdobu a galerii někdejšího majitele zámku, malíře Oskara Brázdy. Jehož žena dokázala dílo na zámku Líčkov uchovat i během temné doby socialismu, a to přes veškerý útlak tehdejších mocipánů.Důležitou památkou je také kaple sv. Anny se zařízením z druhé poloviny 18. století. Trochu odpočinku a klidu pak najdete v původní zámecké zahradě.  Kudy do zámku? Vlakem se dostanete neblíže do pět kilometrů vzdálených Velenic. Autobus vás zaveze přímo do vesnice Líčkov, zastávka je necelých dvě stě metrů od zámku. Podrobné jízdní řády najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Cesta automobilem je poněkud komplikovanější, protože Líčkov stojí mimo hlavní silniční trasy. Vhodná cesta je přes Louny po silnici číslo 225 až do obce Drahomyšl, kde je nutné zabočit doleva na Dubčany a v Dubčanech doprava na Liběšice. Z Liběšic pak pokračujete přímo do Líčkova. Neplacené parkoviště pro osobní vozy a autobusy je dvě stě metrů od zámku.OTVÍRACÍ DOBA IV. až IX. v sobotu a neděli od 10 do 17 hodin. Návštěva v jiném termínu je možná po předchozí telefonické dohodě. VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 20 korun, děti mohou na Líčkov za 10 korun.

Pokračovat na článek


Záměk Lešná

Impozantní zámek je postavený na základech zámeckého objektu ze začátku 18. století, ve kterém působil jako vychovatel slavný rakouský básník Franz Grillparzer. Tento objekt však byl stržen, aby ho v letech 1887 až 1893 nahradil moderní areál, jeden z nejmodernějších u nás. Nejenže byl opatřen rozvodem elektřiny, ale disponoval vlastní vodárnou a vodovodem, domácím telefonem i ústředním topením. Jaké je kouzlo zámku? Vzhled zámku je tím prvním, co návštěvníky okouzlí. Důmyslná romantická architektura a rozlehlý anglický park působí až pohádkovým dojmem. Krásou však oplývají i zámecké interiéry. Ty jsou bohatě zdobené, zařízené unikátní dobovým zařízením. Nechybí ani celá řada sbírek. Mezi ty nejcennější patří sbírky porcelánu a archeologické vzácnosti.Po náročné prohlídce nezbývá než zamířit do malebného zámeckého parku s malou zoologickou zahradou. Jedná se o jeden z dendrologicky nejcennějších parků u nás.  O rusalčině pomstě Povídá se, že velmi dávno stál na místě dnešního zámku malý vodní hrádek. Pán lešenského majetku Dětřich zaslechl jednoho rána krásný zpěv od řeky. Píseň tak lahodila jeho sluchu, že nemeškal a vydal se k vodě. U staré vrby spatřil dívku tak krásnou, až mu zrak přecházel. Sotva ho však kráska zahlédla, zmizela. Tak to chodilo několik dlouhých týdnů, až jednou se Dětřichovi přece jen podařilo s dívkou promluvit. "Jsi tak krásná, že musíš být mou ženou. Vezmi si mě za muže a pojď se mnou na Lešnou. Nikdy tě neopustím a vždy tě budu věrně milovat," pronesl všechen oblouzněn.Dívčina odpověď mu naplnila srdce radostí. "I já na tě už dlouho myslím a přijímám. Jen mi musíš slíbit, že se nikdo nezeptá na můj původ," řekla krásná neznámá. Dětřich slíbil a přivedl dívku na Lešnou.Všem se líbila, ale sotva se ztratila v měsíčním třpytu, přitočil se k Dětřichovi jeho bratr Záviš a povídá: "Nic za to nedám, ale je to rusalka ze zámecké studny, o které mi kdysi vyprávěla chůva. Lem šatů měla kráska podivně lesklý, jakoby od vody." Také Závišova choť Dětřichovi lásku rozmlouvala a starý štolba Barnabáš jakbysmet.Dětřich přestal dívku navštěvovat a časem na ní zapomněl úplně. Když Záviš zemřel, musel Dětřich zachovat rod. Vybral si bohatou nevěstu, Hildegundu z nedalekého říkovského zámku. Svatba byla krásná, stoly se prohýbaly pod váhou skvělého jídla a vína. Ale manželství si Dětřich dlouho neužil. Když se ráno po svatební noci Hildegunda probudila, byl Dětřich na onom světě. Rusalka se pomstila za Dětřichovu zpronevěru.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu, neděli a o svátcích od 9 do 16 hodin, V. úterý až pátek od 9 do 16 hodin, víkendy od 9 do 17 hodin. VI. až VIII. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin, IX. denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin.VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 45 korun, děti zaplatí 25 korun.JAK K ZÁMKUVlakové spojení k zámku nebo do jeho blízkého okolí neexistuje, a tak nezbývá než vzít zavděk cestování autobusem. Ten staví necelého půl kilometru od zámecké brány. Vhodné spojení naleznete například na www.jizdnirady.cz. Po vlastní ose se k zámku dostanete po silnici 490 ze Zlína nebo Holešova do Fryštáku, kde je zapotřebí zabočit na silnici 489 a ve vesnici Lukov znovu zabočit k zámku Lešná.

Pokračovat na článek


Zámek Vizovice

Městečko bylo sídlem cisterciáckého kláštera Smilheimu založeného roku 1261 rytířem Smilem ze Střílek. V dobách husitských válek byl klášter poničen, ale církev ho po čase obnovila. Po roce 1500 však klášter definitivně zanikl a místo něj byl po roce 1570 vystavěn renesanční zámek. Tato podoba mu zůstala pouhých dvě stě let, pak dostal barokní háv s rysy francouzského klasicismu.Město Vizovice utrpělo velké škody během valašského povstání a také ho v roce 1663 poničili Turci. Za druhé světové války se ve Vizovicích usídlily jednotky SS, které odtud podnikaly útoky na vsi podílející se na odboji.  Co skrývá zámek? Barokní zámek Vizovice nabízí návštěvníkům pozoruhodné interiéry s unikátní výzdobou. Mezi nejzajímavější prostory zámku patří hlavní sál, knihovna a zámecká kaple. Tyto místnosti se stejně jako některé další mohou pochlubit zajímavou malbou. Samotné pokoje a salónky jsou vybaveny z velké části ve stylu Ludvíka XVI. Najdete v nich hned několik zajímavých sbírek včetně starého nábytku a porcelánu nebo rozsáhlou obrazovou galerii s díly A. Dürera, L. Cranacha a dalších. Zámek obklopuje malebný anglický park se sochařskou výzdobou z dílny O. Schweigla. Pokud se tedy po náročné prohlídce budete cítit znaveni, lepší místo nelze doporučit.  Kudy vede cesta? Vizovice mají dobré dopravní spojení vlakem i autobusem. Stačí najít odpovídající spojení na www.jizdnirady.cz, koupit jízdenku a nastoupit. Z železniční stanice vás čeká půl kilometru pěšky k zámecké bráně. Autobus vás zaveze o dvě stě metrů blíže. Motoristé by měli do Vizovic zamířit po silnici číslo 49 ze Zlína směrem na Vsetín. Parkoviště pro osobní automobily i autobusy je jen pár kroků od zámecké brány. 

Pokračovat na článek


Zámek Zlín

Krásný zámek v historické části města Zlína. Na jeho místě původně stávala malá gotická tvrz, která byla později přestavěna na renesanční zámek. Jeho majitelem byl Jan Cedlar z Hofu. V roce 1605 byl zámek dobyt vojskem uherských povstalců, poté se mu dostalo barokní přestavby. Nákladné stavební práce financoval hrabě F. A. Khevenhüller.Středověké městečko Zlín bylo připomínáno už na začátku 14. století. V roce 1427 ho dobyli husité, nájezdníci Zlín zpustošili i v roce 1600. Město se však rychle vzmohlo, ale třicetiletá válka mu přidělala mnohé šrámy na krásné tváři. V roce 1894 tu založil Tomáš Baťa továrnu na výrobu obuvi, v pozdějších letech se značka rozšířila do celého světa. Během druhé světové války byl Zlín velmi poničen. V roce 1949 ho komunistická vláda přejmenovala na Gottwaldov, tento název vydržel do roku 1989. Pak se z Gottwaldova stal opět Zlín.  Co ukrývají zámecké zdi? Zlínský zámek je v současnosti domovem Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně a Státní galerie ve Zlíně. V muzeu najdeme hned několik zajímavých expozic, například přírodovědnou a pravěkou expozici. Velkému zájmu se těší také expozice Pěti světadíly, která je věnovaná cestám známých cestovatelů M. Zikmunda a J. Hanzelky. Kromě toho tu najdete i pamětní síň věnovanou životu a dílu etnografa Františka Bartoše. Ve Státní galerii se ukrývá jedinečná expozice českého sochařství a malířství 20. století. Pod obrazy a sochami jsou podepsáni takoví velikáni, jako například J. Čapek, J. Zrzavý, B. Kubišta a další. Kromě stálých expozic zde máte příležitost navštívit celou řadu výstav, které jsou pořádány v průběhu roku. Pokud hledáte trochu odpočinku po náročné prohlídce, navštivte malebný zámecký park.  O kouzelné masti Kousek od Zlína stával kdysi hrad. Mladý hradní pán Miloš se rád toulal po rozlehlém panství, které mu patřilo. Jednou zabloudil k chudé chýši a u ohniště spatřil nádhernou dívku. "Kde ses tu vzala, růžičko krásná," otázal se. Liduška, tak se kráska jmenovala, mu po pravdě vyprávěla, že je sirotek a vychovala ji stará hodná chůva. Miloš byl tak okouzlen dívčiným zjevem, že ji začal často navštěvovat. Liduška však nebyla ráda, ale odporovat vrchnosti se neodvážila. Její srdce totiž patřilo chudému, ale hodnému Slávkovi.Jednoho dne přišel Miloš ve svých nejlepších šatech a požádal Lidušku o ruku. Dívka sebou trhla a zbledla. "Dávám ti tři dny na rozmyšlenou. Ale věz, žes mou poddanou." Pak odešel. Liduška se rozeštkala. Myslela jen na Slávka a teď si musela vzít muže nemilovaného.Uplynuly tři dny a Miloš tu byl jako na koni. Spatřil Lidušku u kamen, jak míchá podivný lektvar. "Co dobrého chystá moje líbezná růžička," zeptal se."Divotvornou mast vařím. Má takovou moc, že zahojí každou ránu. A já tě, můj pane, prosím, abys mi mečem setnul hlavu. Pak pomazej ránu mastí a já opět obživnu. Dala jsem slovo jinému a nechci zradit."Rytíř Miloš se zarazil, ale nakonec souhlasil. Vzal meč a jednou ranou srazil Lidušce hlavu. Pak vzal mast, ale ať mazal, jak mazal, nic se nedělo. Vytřeštil Miloš oči a s hrozivým řevem uháněl zpátky na hrad. Už nikdy se na jeho tváři neobjevil úsměv a nakonec se proklál mečem. Tím samým mečem, kterým zahubil krásnou Lidušku. Ani po smrti však nemá klid. Jeho duch se prý dodnes zjevuje u zlínského hřbitova. Sedí na ohnivém koni, veze bezhlavé dívčí tělo a v ruce má hlavu s vlajícími vlasy.OTVÍRACÍ DOBA Celoročně denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. VSTUPNÉMuzeum - dospělý zaplatí 20 korun, děti 10 korun, rodinné vstupné je 50 korun. Galerie - dospělý zaplatí 10 korun, děti 5 korun.KUDY DO ZLÍNA?Zlín má dobrou dopravní dosažitelnost vlakem i autobusem. Stačí najít odpovídající spojení na www.jizdnirady.cz. Železniční zastávka je přibližně tři sta metrů od zámku, autobus staví dvě stě metrů od zámecké brány. Motoristé mají při cestě do Zlína hned několik možností. Z Přerova mohou jet po silnici číslo 55 do Otrokovic a odtud po silnici číslo 49 do Zlína. Stejným způsobem, jen z opačné strany, lze do Zlína dojet z Uherského Hradiště. Ze směru od Vsetína lze cestovat po silnici číslo 69 do Vizovic a dále po komunikaci číslo 49 až do Zlína. Parkoviště pro osobní automobily je přibližně dvě stě metrů od zámku. 

Pokračovat na článek


Zámek HORŠOVSKÝ TÝN

Zámek je nejvýznamnější památkou stejnojmenného města, Horšovského Týna. Předchůdcem nynějšího zámku bylo obyčejné dřevěné tvrziště, respektive opevněný biskupský dvorec. Ve druhé polovině 13. století tady stál kamenný hrad, který dále upravovali arcibiskupové Arnošt z Pardubic a Jan z Jenštejna. Právě jemu patřil erb na obrázku.Jan z Jenštejna byl zvláštní postavou naší historie. Studoval v Římě a připravoval se na dráhu duchovního. Záhy dosáhl titulu míšeňského biskupa a pražského arcibiskupa, ale spíše než na duchovní záležitosti se zaměřoval na zájmy světské. Trávil mnoho času na honech, účastnil se divokých pitek a otáčel se za každou sukní. Navíc byl nesnesitelný, často a rád vyvolával pře. Postupem času zabředl do svárů s králem Václavem IV. Dokonce na něj žaloval papeži, ale marně. Nakonec se musel před královým hněvem ukrýt v Římě, kde zemřel a s ním i celý rod. Ale zpátky do Horšovského Týna.Hrad v roce 1547 vyhořel a musel být přestavěn, tentokráte renesančně. Další úpravy, jenž mu vtiskly definitivní zámecký ráz, přišly v 17. století. Po stavovském povstání se Horšovského Týna zmocnil levně Maxmilián Trautsmansdorf, který stál celý život věrně při Habsburcích. Poslední přestavba zámek čekala v 19. století, kdy Horšovský Týn získal novorenesanční háv.  Kudy půjdeme s průvodcem? Návštěvníci mají možnost prohlédnout si areál zámku a hradu v Horšovském Týně celkem v pěti placených trasách. Návštěvníci proházejí raně gotickou biskupskou kaplí, renesančními interiéry, zbrojnicí i gotickým sklepením. V dalších trasách se věnují zámku a nahlížejí do života a způsobu bydlení šlechty od 16. do počátku 20. století. Za návštěvu stojí i kuchyně, která hostí stálou výstavu historického nádobí a porcelánu, osvětlovacích těles, osobních i cestovních potřeb a textilu. V jiné trase se turisté seznámí s historickými interiéry purkrabského paláce, jízdárnou a ochozovou chodbou.Kromě placených tras můžete navštívit zámecký park v krajinářském stylu nebo jižní parkán, který obývá roztomilý mýval Ronýš. Po náročné prohlídce se nabízí možnost dát si kávu nebo něco na zub v zámecké restauraci.  O bílém jelenovi Na zámku býval starý hrabě Trautsmandorf. Byl vdovec a jeho jedinou láskou byl lov. Chodil jen v loveckém oblečení a celý den se dokázal kochat pohledem na trofeje vystavené v zámeckých chodbách. Jednoho dne mu přivezli vzácného bílého jelena, kterému hrabě věnoval veškerý čas a péči. Chodil ho krmit a osobně dohlížel na to, jakou stravu mu sluhové připravují.Mezi lidmi se však začaly šířit zvláštní povídačky. Stará kuchařka v krčmě například říkala, že v jelenovi je zakletý duch hraběte. A opravdu to tak vypadalo. Od té doby, co se hrabě staral o jelena, jen chřadl. Tváře mu zbělely, záda rozbolela a zrak už mu tak nesloužil.Když si jelen na nové prostředí zvykl, rozhodl se hrabě, že ho pustí do zámecké obory. Každý den pak z okna vyhlížel, jestli se jelen nevrací. A skutečně, čas od času se u zámeckých zdí mihl bílý stín.Jednoho rána se hraběti udělalo opravdu zle. Ulehl do postele a věrný sluha Johan rychle volal pro doktora. Marně mu lékaři pouštěli žilou, marně ho obkládali poduškami, marně mu vařili bylinkové čaje. Bylo vidět, že přichází zubatá. "Johane, celý život jsi mi věrně sloužil. Teď tě požádám o poslední službu. Přines mi tu nejlepší brokovnici, ale nabitou," řekl hrabě.Pak se i s puškou přestěhoval k oknu a čekal. Už se setmělo, když k zámecké hradě přiběhl bílý jelen. Podíval se směrem k hraběti, ozval se výstřel. Vystrašený Johan přiběhl k hraběti, ale ten už byl mrtev. Druhý den ráno našli bílého jelena, v jeho srdci zela krvavá rána. "Já to povídala, že v jelenovi je zaklet zámecký duch. Kdyby hrabě jelena nezastřelil, nemohl by z tohoto světa," říkala pak stará kuchařka.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu a neděli od 9 do 15 hodin, V. a IX. denně mimo pondělí od 9 do16 hodin, VI. až VIII. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. 25. XII. až 1. I. denně od 10 do 15 hodin. Jindy je možné objednat pouze prohlídku pro skupinu nad 10 osob.VSTUPNÉPrvní trasa: dospělí 30 korun, děti 20 a 5 korun. Druhá trasa: dospělí 40 korun, děti 30 a 10 korun. Třetí trasa: dospělí 25 korun, děti 15 a 5 korun. Čtvrtá trasa: dospělí 30 korun a děti 20 a 5 korun. Pátá trasa: dospělí 20 a děti 10 a 1 korunu.CESTOU NECESTOUDo Horšovského Týna se dostanete vlakem i autobusem. Stačí jen najít vhodné spojení. To naleznete například na www.jizdnirady.cz. Vhodná cesta pro motoristy vede z Plzně po silnici číslo 26 vedoucí až do městečka. Osobní automobily mohou parkovat na parkovišti v těsné blízkosti areálu  

Pokračovat na článek


TACHOVSKÝ Klášter

Půvabná církevní stavba na dřívějším Špitálském předměstí. Františkánský klášter tu byl postaven už v roce 1466, ale hlavních úprav se dočkal až v letech 1686 až 1690. V temných časech druhé světové války byl silně poškozen bombardováním. Obnova byla sice možná, ale klášter navždy přišel o věž.Druhou krásnou památkou Tachova je hrad přestavěný na zámek. První opevněná stavba se tu nacházela už za knížete Soběslava v polovině 12. století. Hrad v pravém slova smyslu tady však vyrostl až o sto let později. V časech, kdy na českém trůnu seděl Přemysl Otakar II., se tachovský hrad dočkal prvních stavebních úprav. Největší období slávy však objekt čekalo až za vlády Karla IV., který si Tachov obzvláště oblíbil. Naopak temná stránka minulosti hradu přišla v roce 1427, kdy byl po desetidenním obléhání dobyt.V polovině 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek, práce zaplatil tehdejší majitel Hanuš Pluh z Rabštejna. Jeho erb vidíte na obrázku. Zdá se, že přeměna na zámek nepřinesla Tachovu mnoho štěstí - roku 1536 ho totiž postihl katastrofální požár. Objektu se tehdy ujali Lobkovicové, kteří zámek opravili a vtiskli mu novou barokní podobu, ale ani k nim se štěstí neobrátilo čelem. V roce 1770 Tachov vyhořel podruhé.Novým majitelem zpustošeného zámku se stal J. M. Windischgrätz, který ho nechal přestavět klasicistně. K zemi se přitom poroučela vysoká věž i ostatní památky na doby, kdy hrad patřil mezi pevná obranná sídla.  Klášter, nebo muzeum? Tachovský klášter je v současné době domovem Okresního muzea Tachov. Návštěvníci si tak mohou prohlédnout nejen prostory kláštera, ale také zajímavé expozice muzea. Mezi nejpůvabnější části prohlídky klášterního areálu patří bezesporu křížová chodba, kostel sv. Maří Magdaleny a jídelna s hodnotnými nástěnnými malbami.Chloubou tachovského kláštera je píšťalový orchestrion s měchy ve funkčním stavu a sousoší Poslední večeře páně provedené v životní velikosti. V prostorách muzea najdeme expozici věnovanou historii regionu, četné přírodopisné a řemeslné sbírky, expozici věnovanou přírodě Českého lesa nebo sbírku kamenných plastik a zbytků stavebních památek.  Kudy do Tachova? Vlakem i autobusem se do Tachova dopravíte bez problémů. Vhodné spojení najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Železniční stanice je od kláštera vzdálená přibližně jeden kilometr, z autobusové zastávky vás čeká cesta o polovinu kratší. Motoristé mohou do Tachova zamířit po silnici 198 z Plané nebo po silnici číslo 199 ze Stříbra. Z Prahy je cesta nejrychlejší po dálnici E 50 směr Plzeň-Rozvadov, tady sjet na silnici číslo 199 do Tachova (EXIT 128). Zaparkovat automobil nebo autobus můžete v těsné blízkosti kláštera.OTVÍRACÍ DOBA I. až VI. a IX. až XII. od pondělí do pátku od 9 do16 hodin, VII. a VIII. od pondělí do pátku od 9 do 17 hodin, v neděli od 10 do 16 hodin. Jindy po předchozí dohodě.VSTUPNÉDospělý zaplatí 10 korun, děti 5 korun. Cizinci zaplatí za dospělého i za dítě 20 korun.

Pokračovat na článek