Výsledky vyhledávání pro dotaz zámecký

Výsledky vyhledávání v sekci: Magazín

Zámek Krásný Dvůr

Jeden z nejpůvabnějších českých zámků s rozlehlým anglickým parkem. Původně renesanční dům postavil ve druhé polovině 16. století Jan Mašťovský z Kolovrat, jehož erb můžete vidět na obrázku. Ve polovině 17. století se panství stalo državou Černínů, kteří však neprojevovali přílišný zájem stavbu upravovat a rozšiřovat. V roce 1684 proběhly na domě jen malé stavební úpravy pod taktovkou Francesco Ceresolla. Zásadní přestavby se Krásný Dvůr dočkal s příchodem Františka Josefa Černína, který v roce 1719 pověřil architekta Františka Maxmilána Kaňku k přebudování domu na majestátní lovecký zámek. Základní přestavba v tomto duchu se uskutečnila v letech 1720 až 1724, další dílčí přestavby se pak uskutečnily koncem 18. století. Požár v roce 1870 silně poničil řadu hospodářských staveb v okolí zámku, většina z nich už nebyla nikdy obnovena.Chloubou zámku je jeho anglický park, kdysi zámecká obora. Za změnou obory v park stál Jan Rudolf Černín respektive zahradník Födische, který byl za tímto účelem poslán do Anglie na studia. Park samotný vznikl v letech 1783 až 1793 na pravém břehu Leskovského potoka. V následujících letech byl doplněn o řadu romantických a empírových staveb. Jde o jeden z prvních a zároveň největších anglických parků v Čechách.  Co najdete na zámku? Historické interiéry zámku se mohou pochlubit celou řadou dobře zachovalého dobového nábytku. Najdete zde vzácné sbírky skla a kameniny. Stěny jednotlivých pokojů a komnat vás zase formou obrazů seznámí s bývalými majiteli zámku, jejich předky i příbuznými. Krásný Dvůr je také známý knihovnou ukrývající mnohé cenné svazky.Proslulý zámecký park je skvělým místem pro trochu oddychu. Dobrým způsobem k jeho poznání je procházka po naučné stezce, která jím vede. Ta vás seznámí se všemi kouty parku, systémem zavlažování i jeho romantickými stavbami.  Jak do Krásného Dvora? Vlakem se dostanete do stejnojmenné obce, od železniční stanice je to přibližně půl kilometru k zámku. Autobus vás sveze také do vesnice, ale o přibližně dvě stě metrů blíže zámku. Jízdní řády najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Pokud nechcete učinit pěšky ani krok, nezbývá než jet automobilem. Do vesnice Krásný Dvůr je zapotřebí zabočit vlevo z komunikace číslo 224 směrem od Podbořan. Placené parkování je přímo u zámku.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu a neděli od 9 do 16 hodin, V. a IX. denně mimo pondělí a pátku od 9 do 16 hodin, VI. až VIII. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 40 korun, děti mohou za dědictvím předků za 30 korun.

Pokračovat na článek


Zámek Zlín

Krásný zámek v historické části města Zlína. Na jeho místě původně stávala malá gotická tvrz, která byla později přestavěna na renesanční zámek. Jeho majitelem byl Jan Cedlar z Hofu. V roce 1605 byl zámek dobyt vojskem uherských povstalců, poté se mu dostalo barokní přestavby. Nákladné stavební práce financoval hrabě F. A. Khevenhüller.Středověké městečko Zlín bylo připomínáno už na začátku 14. století. V roce 1427 ho dobyli husité, nájezdníci Zlín zpustošili i v roce 1600. Město se však rychle vzmohlo, ale třicetiletá válka mu přidělala mnohé šrámy na krásné tváři. V roce 1894 tu založil Tomáš Baťa továrnu na výrobu obuvi, v pozdějších letech se značka rozšířila do celého světa. Během druhé světové války byl Zlín velmi poničen. V roce 1949 ho komunistická vláda přejmenovala na Gottwaldov, tento název vydržel do roku 1989. Pak se z Gottwaldova stal opět Zlín.  Co ukrývají zámecké zdi? Zlínský zámek je v současnosti domovem Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně a Státní galerie ve Zlíně. V muzeu najdeme hned několik zajímavých expozic, například přírodovědnou a pravěkou expozici. Velkému zájmu se těší také expozice Pěti světadíly, která je věnovaná cestám známých cestovatelů M. Zikmunda a J. Hanzelky. Kromě toho tu najdete i pamětní síň věnovanou životu a dílu etnografa Františka Bartoše. Ve Státní galerii se ukrývá jedinečná expozice českého sochařství a malířství 20. století. Pod obrazy a sochami jsou podepsáni takoví velikáni, jako například J. Čapek, J. Zrzavý, B. Kubišta a další. Kromě stálých expozic zde máte příležitost navštívit celou řadu výstav, které jsou pořádány v průběhu roku. Pokud hledáte trochu odpočinku po náročné prohlídce, navštivte malebný zámecký park.  O kouzelné masti Kousek od Zlína stával kdysi hrad. Mladý hradní pán Miloš se rád toulal po rozlehlém panství, které mu patřilo. Jednou zabloudil k chudé chýši a u ohniště spatřil nádhernou dívku. "Kde ses tu vzala, růžičko krásná," otázal se. Liduška, tak se kráska jmenovala, mu po pravdě vyprávěla, že je sirotek a vychovala ji stará hodná chůva. Miloš byl tak okouzlen dívčiným zjevem, že ji začal často navštěvovat. Liduška však nebyla ráda, ale odporovat vrchnosti se neodvážila. Její srdce totiž patřilo chudému, ale hodnému Slávkovi.Jednoho dne přišel Miloš ve svých nejlepších šatech a požádal Lidušku o ruku. Dívka sebou trhla a zbledla. "Dávám ti tři dny na rozmyšlenou. Ale věz, žes mou poddanou." Pak odešel. Liduška se rozeštkala. Myslela jen na Slávka a teď si musela vzít muže nemilovaného.Uplynuly tři dny a Miloš tu byl jako na koni. Spatřil Lidušku u kamen, jak míchá podivný lektvar. "Co dobrého chystá moje líbezná růžička," zeptal se."Divotvornou mast vařím. Má takovou moc, že zahojí každou ránu. A já tě, můj pane, prosím, abys mi mečem setnul hlavu. Pak pomazej ránu mastí a já opět obživnu. Dala jsem slovo jinému a nechci zradit."Rytíř Miloš se zarazil, ale nakonec souhlasil. Vzal meč a jednou ranou srazil Lidušce hlavu. Pak vzal mast, ale ať mazal, jak mazal, nic se nedělo. Vytřeštil Miloš oči a s hrozivým řevem uháněl zpátky na hrad. Už nikdy se na jeho tváři neobjevil úsměv a nakonec se proklál mečem. Tím samým mečem, kterým zahubil krásnou Lidušku. Ani po smrti však nemá klid. Jeho duch se prý dodnes zjevuje u zlínského hřbitova. Sedí na ohnivém koni, veze bezhlavé dívčí tělo a v ruce má hlavu s vlajícími vlasy.OTVÍRACÍ DOBA Celoročně denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. VSTUPNÉMuzeum - dospělý zaplatí 20 korun, děti 10 korun, rodinné vstupné je 50 korun. Galerie - dospělý zaplatí 10 korun, děti 5 korun.KUDY DO ZLÍNA?Zlín má dobrou dopravní dosažitelnost vlakem i autobusem. Stačí najít odpovídající spojení na www.jizdnirady.cz. Železniční zastávka je přibližně tři sta metrů od zámku, autobus staví dvě stě metrů od zámecké brány. Motoristé mají při cestě do Zlína hned několik možností. Z Přerova mohou jet po silnici číslo 55 do Otrokovic a odtud po silnici číslo 49 do Zlína. Stejným způsobem, jen z opačné strany, lze do Zlína dojet z Uherského Hradiště. Ze směru od Vsetína lze cestovat po silnici číslo 69 do Vizovic a dále po komunikaci číslo 49 až do Zlína. Parkoviště pro osobní automobily je přibližně dvě stě metrů od zámku. 

Pokračovat na článek


Zámek HORŠOVSKÝ TÝN

Zámek je nejvýznamnější památkou stejnojmenného města, Horšovského Týna. Předchůdcem nynějšího zámku bylo obyčejné dřevěné tvrziště, respektive opevněný biskupský dvorec. Ve druhé polovině 13. století tady stál kamenný hrad, který dále upravovali arcibiskupové Arnošt z Pardubic a Jan z Jenštejna. Právě jemu patřil erb na obrázku.Jan z Jenštejna byl zvláštní postavou naší historie. Studoval v Římě a připravoval se na dráhu duchovního. Záhy dosáhl titulu míšeňského biskupa a pražského arcibiskupa, ale spíše než na duchovní záležitosti se zaměřoval na zájmy světské. Trávil mnoho času na honech, účastnil se divokých pitek a otáčel se za každou sukní. Navíc byl nesnesitelný, často a rád vyvolával pře. Postupem času zabředl do svárů s králem Václavem IV. Dokonce na něj žaloval papeži, ale marně. Nakonec se musel před královým hněvem ukrýt v Římě, kde zemřel a s ním i celý rod. Ale zpátky do Horšovského Týna.Hrad v roce 1547 vyhořel a musel být přestavěn, tentokráte renesančně. Další úpravy, jenž mu vtiskly definitivní zámecký ráz, přišly v 17. století. Po stavovském povstání se Horšovského Týna zmocnil levně Maxmilián Trautsmansdorf, který stál celý život věrně při Habsburcích. Poslední přestavba zámek čekala v 19. století, kdy Horšovský Týn získal novorenesanční háv.  Kudy půjdeme s průvodcem? Návštěvníci mají možnost prohlédnout si areál zámku a hradu v Horšovském Týně celkem v pěti placených trasách. Návštěvníci proházejí raně gotickou biskupskou kaplí, renesančními interiéry, zbrojnicí i gotickým sklepením. V dalších trasách se věnují zámku a nahlížejí do života a způsobu bydlení šlechty od 16. do počátku 20. století. Za návštěvu stojí i kuchyně, která hostí stálou výstavu historického nádobí a porcelánu, osvětlovacích těles, osobních i cestovních potřeb a textilu. V jiné trase se turisté seznámí s historickými interiéry purkrabského paláce, jízdárnou a ochozovou chodbou.Kromě placených tras můžete navštívit zámecký park v krajinářském stylu nebo jižní parkán, který obývá roztomilý mýval Ronýš. Po náročné prohlídce se nabízí možnost dát si kávu nebo něco na zub v zámecké restauraci.  O bílém jelenovi Na zámku býval starý hrabě Trautsmandorf. Byl vdovec a jeho jedinou láskou byl lov. Chodil jen v loveckém oblečení a celý den se dokázal kochat pohledem na trofeje vystavené v zámeckých chodbách. Jednoho dne mu přivezli vzácného bílého jelena, kterému hrabě věnoval veškerý čas a péči. Chodil ho krmit a osobně dohlížel na to, jakou stravu mu sluhové připravují.Mezi lidmi se však začaly šířit zvláštní povídačky. Stará kuchařka v krčmě například říkala, že v jelenovi je zakletý duch hraběte. A opravdu to tak vypadalo. Od té doby, co se hrabě staral o jelena, jen chřadl. Tváře mu zbělely, záda rozbolela a zrak už mu tak nesloužil.Když si jelen na nové prostředí zvykl, rozhodl se hrabě, že ho pustí do zámecké obory. Každý den pak z okna vyhlížel, jestli se jelen nevrací. A skutečně, čas od času se u zámeckých zdí mihl bílý stín.Jednoho rána se hraběti udělalo opravdu zle. Ulehl do postele a věrný sluha Johan rychle volal pro doktora. Marně mu lékaři pouštěli žilou, marně ho obkládali poduškami, marně mu vařili bylinkové čaje. Bylo vidět, že přichází zubatá. "Johane, celý život jsi mi věrně sloužil. Teď tě požádám o poslední službu. Přines mi tu nejlepší brokovnici, ale nabitou," řekl hrabě.Pak se i s puškou přestěhoval k oknu a čekal. Už se setmělo, když k zámecké hradě přiběhl bílý jelen. Podíval se směrem k hraběti, ozval se výstřel. Vystrašený Johan přiběhl k hraběti, ale ten už byl mrtev. Druhý den ráno našli bílého jelena, v jeho srdci zela krvavá rána. "Já to povídala, že v jelenovi je zaklet zámecký duch. Kdyby hrabě jelena nezastřelil, nemohl by z tohoto světa," říkala pak stará kuchařka.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu a neděli od 9 do 15 hodin, V. a IX. denně mimo pondělí od 9 do16 hodin, VI. až VIII. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. 25. XII. až 1. I. denně od 10 do 15 hodin. Jindy je možné objednat pouze prohlídku pro skupinu nad 10 osob.VSTUPNÉPrvní trasa: dospělí 30 korun, děti 20 a 5 korun. Druhá trasa: dospělí 40 korun, děti 30 a 10 korun. Třetí trasa: dospělí 25 korun, děti 15 a 5 korun. Čtvrtá trasa: dospělí 30 korun a děti 20 a 5 korun. Pátá trasa: dospělí 20 a děti 10 a 1 korunu.CESTOU NECESTOUDo Horšovského Týna se dostanete vlakem i autobusem. Stačí jen najít vhodné spojení. To naleznete například na www.jizdnirady.cz. Vhodná cesta pro motoristy vede z Plzně po silnici číslo 26 vedoucí až do městečka. Osobní automobily mohou parkovat na parkovišti v těsné blízkosti areálu  

Pokračovat na článek


Zámek KOZEL

Původně lovecký zámeček přestavěný na letní sídlo v obci Šťáhlavice v Radyňské vrchovině. Zámeček Kozel byl vystavěn v letech 1784 až 1789 podle návrhu pražského stavitele Václava Haberditze pro Jana Vojtěcha Černína, jehož erb můžete vidět na obrázku.Na samotném konci 18. století byl zámeček rozšířen o hospodářské budovy architektem Ignácem Janem Nepomukem Palliardim tak, aby vyhovoval představám Černínů, kteří jej chtěli využívat jako letní sídlo. Valdštejnové, kteří se v roce 1816 stali majiteli zámku, nechali v prostorách dřívějších stájí zřídit divadlo a v druhé polovině 19. století založili zámecký park v krajinářském stylu.  Čím se chlubí Kozel? Zámek je ukázkovým příkladem obydleného letního sídla. Historické interiéry zdobí skvostná malířská výzdoba pražského mistra Antonína Tuvora. Společenské salóny, soukromé i hostinské pokoje a reprezentační místnosti jsou plné dobového zařízení.Další z řady zajímavostí je zámecká kaple s vzácným oltářem a empírové divadlo, které v minulosti sloužilo k zábavě zámeckých hostí. V budově zámecké jízdárny najdete stálou galerijní expozici.Rozlehlý park obklopující zámek je vhodným místem pro trochu oddychu i příjemnou procházku. Okružní prohlídková trasa, která zabere asi dvě hodiny, vás dokonale seznámí s jedním z dendrologicky nejcennějších parků u nás. Poznáte také celou řadou drobných staveb a plastik, které mu vtiskly romantickou tvář.  Jak k zámku? Do blízkosti zámku vlak nejezdí, a tak zarytým stoupencům cestování po kolejích nezbývá než přicestovat do vesnice Šťáhlavy, odkud je to k zámecké bráně dva kilometry. Autobusem se dostanete půl kilometru od zámku. Stačí jen najít odpovídající spojení například na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé se k zámku mohou vypravit po dálnici D50 směrem od Prahy, odbočit do Rokycan a dále po silnici 183 do vesnice Šťáhlavy, odkud je to už jen kousek k zámku. Placené parkování pro osobní automobily i autobusy je půl kilometru od jeho brány. Motoristé mohou přijet z dálnice D1 mezi Prahou a Brnem, značená odbočka na Český Šternberk je přivede na silnici číslo 111, která vede přímo do Českého Šternberka. Placené parkoviště pro automobily i autobusy je tři sta metrů od hradu, hned vedle je přijatelná restaurace.OTVÍRACÍ DOBA IV., X. a XI. v sobotu, neděli a o svátcích od 9 do 16 hodin. V. a IX. denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin. VI. až VIII. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. Návštěva v jiných termínech po telefonické domluvě.VSTUPNÉDo zámku mohou dospělí za 50 korun, děti od šesti do patnácti let, důchodci a studenti za 30 korun, děti do šesti let za 5 korun. Jazykové příplatky živý výklad 60 korun, magnetofon 40 korun, cizojazyčný text 30 korun. Do jízdárny mohou dospělí za 20 korun, děti od šesti do patnácti let, důchodci a studenti za 10 korun, děti do šesti let za 1 korunu.

Pokračovat na článek


zámek NÁMĚŠŤ NA HANÉ

Krásný zámek byl původně malým hradem ze 13. století, který však téměř zcela zanikl. Místo něj dělníci v 16. století vystavěli tvrz, na jejímž místě později vznikl dnešní Dolní zámek. Za třicetileté války byl poničen, ale po roku 1665 byl obnoven. Největší doba slávy však už minula, protože od roku 1768 byl Dolní zámek využíván jen jako textilní manufaktura. Pozdně barokní Horní zámek pochází z šedesátých let 18. století.   Čím se pyšní zdejší zámek? Zámecký areál přitahuje turisty hned několika lákadly. Jsou to především historické interiéry převážně z 18. století vybavené unikátním dobovým zařízením. Dalším cílem návštěvníků je sbírka obrazů převážně českých umělců z 19. století. Skutečnou perličkou je pak ojedinělá sbírka kočárů olomouckých biskupů. Místem, kam mnoho návštěvníků zamíří pro trochu oddychu, je kruhovitý park obklopující zámek s lipovou alejí starou více než dvě stě let.  Kudy k zámku? Do Náměště na Hané se dostanete vlakem i autobusem. Stačí jen najít odpovídající spojení na adrese www.jizdnirady.cz. a koupit jízdenku. Zastávka autobusu i vlaku je vzdálená od zámku asi jeden kilometr. Motoristé mohou přijet po silnici E 442 mezi Olomoucí a městečkem Mohelnice a odbočit k Náměšti na Hané, tedy na silnici číslo 449. Po stejné silnici lze pochopitelně přijet i z druhé strany, tedy od Prostějova. Parkoviště pro osobní automobily je vzdálené jen kousek od zámeckých bran. Autobusy mohou zaparkovat asi půl kilometru od zámku na vyznačeném stání.OTVÍRACÍ DOBA I. až IV. v sobotu a neděli od 9 do 15 hodin. V.až X. denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin, XI. a XII. v sobotu a neděli od 9 do 15 hodin. Návštěva v jiných termínech je možná po předchozí dohodě.VSTUPNÉKaždý dospělý zaplatí 50 korun, děti 25 korun.

Pokračovat na článek


Zámek HORNÍ BRANNÁ

Renesanční zámek ve Vrchlabské vrchovině, který stojí na místě původní mohutné dřevěné tvrze. Zámek vyrostl v letech 1533 až 1582 na popud Zdeňka z Valdštejna. Horní Branná měla původně velké dřevěné patro, které však Švédové v roce 1646 podpálili a nenávratně zničili. Krásná sgrafitová výzdoba naštěstí jejich řádění přečkala. Ale o trochu zpátky do historie, k jednomu z nejslavnějších období v dějinách zámku. V letech 1627 a 1628 se tady totiž ukrýval před svým odchodem do exilu Jan Amos Komenský. Útočiště mu poskytl Václav Záruba z Hustířan, tehdejší majitel zámku a nositel tohoto krásného erbu. Ve čtyřicátých letech 20. století prošla Horní Branná rekonstrukcí, skvěle zrekonstruována byla mimo jiné i sgrafitová výzdoba.  Co se skrývá za zdmi? Návštěvníci dnes mohou v útrobách zámku obdivovat především odkaz Jana Amose Komenského. V roce 1957 byla otevřena pamětní síň a památník Učitele národů. Za zmínku stojí také krásný zámecký park plný romantiky. A pokud jste milovníky heraldiky, na východním průčelí zámku můžete obdivovat erby stavebníků z konce 16. století a stejně staré česko-latinské nápisy.  O CHUDÁKU HANESOVI Městečko Horní Branná je opředené poutavou pověstí o hrbáči Hanesovi. Když v kraji vypuklo těžařské šílenství a páni najímali chudáky na těžkou práci v dolech, najali také Hanese. Dostal jako zálohu pár šestáků a rozhodl se, že se s nimi pochlubí svému příbuznému právě v Horní Branné. Dorazil do městečka, zabušil na dveře chalupy a dostalo se mu příjemného přijetí.Co ale čert nechtěl, v noci se v Branné rozzuřil červený kohout. Běhal po střechách domů a zapaloval jednu chalupu za druhou. Zámecký pán chtěl po ohnivé noci najít viníka a nechal si na zámek přivolal všechny, kteří v městečku nebydleli. Hanes byl mezi nimi. Zámecký pán ho okamžitě nařkl ze žhářství a uvrhl do vězení. Marně se Hanes hájil, marně padal na kolena, marně prosil o milost. Pravdy se nedovolal, protože jeho příbuzný se k němu neznal. Měl strach, že také skončí ve vězení.Zámecký pán byl s ortelem rychle hotov, vyřkl smrt. Hanes měl zemřít na šibenici na nedalekém vrchu Principálka. Druhý den ráno se na Principálce sešlo mnoho lidí, kteří s popravou nesouhlasili. Strach je však nenechal promluvit. Hanes ještě jednou prosil zámeckého pána o milost, ale zbytečně. Nakonec se otočil směrem ke Krkonoším a v zoufalství promluvil k nejvyššímu pánu krkonošských hor, ke králi Zlatohlavovi. "Pomoz mi, Zlatohlave, jsem nevinen." A král Zlatohlav jeho prosbu vyslyšel. Sestoupil z nebes a hrozivě se podíval na zámeckého pána. "Slyšte mne, krále Zlatohlava. Netrestejte nevinného chudáka, nebo se má zloba obrátí proti vám." Zámecký pán zbledl strachy a udělil Hanesovi milost. A Hanes? Ten utíkal, seč mu nohy stačily.OTVÍRACÍ DOBA Otevřeno celoročně po předchozí dohodě. VSTUPNÉVstupné je 10 korun pro dospělé, 5 korun pro děti.CESTOU NECESTOUDo Horní Branné se dostanete vlakem i autobusem, stanice se nacházejí jen kousek od zámku. Informace o jízdních řádech najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé se do Horní Branné dostanou z Vrchlabí po silnici číslo 295 směrem na Novou Paku. Z opačné strany vede silnice z Jičína na Novou Paku, pak po silnici číslo 16 na Trutnov, v Horce u Staré Paky je odbočka vlevo na silnici číslo 293, v Rovnáčově odbočka vpravo na silnici číslo 295 směrem na Vrchlabí

Pokračovat na článek


zámek JÁNSKÝ VRCH

Zámek na ostrohu Jánského vrchu. Stojí na základech hradu založeného na konci 13. století. Majiteli hradu byli vratislavští biskupové a arcibiskupové, kteří jej užívali také jako své sídlo. V polovině 15. století byl hrad dobyt Husity a krátce na to z příkazu vratislavského biskupa zbořen. Pozůstatky hradu se na začátku 16. století staly základem gotického zámku Jánský vrch. Dnešní podoby se zámku dostalo až na konci 18. století po rozsáhlých stavebních úpravách. Rozsáhlý zámecký park pochází z přelomu 18. a 19. století. Dnes je zámek i park přístupný veřejnosti. Co ukrývají zámecké zdi? Neprávem trochu opomíjený zámek Jánský vrch toho návštěvníkům nenabízí málo. Historické interiéry jsou plné dobového zařízení a vzácných sbírek nashromážděných v době od 16. do 19. století. Velice zajímavá je například sbírka dýmek. Zámek je jedinečnou možností, jak nahlédnout do stylu života vratislavských biskupů.Velkému zájmu se těší i prostory v minulosti tvořící hospodářské zázemí zámku. Je to hlavně kaple, kuchyně, jídelna služebnictva a byt správce. V letních měsících vám prohlídku zámku zpestří krátký koncert. Hudební tradice zámku ostatně sahají hluboko do minulosti. V 18. století tu dokonce načas působil hudební skladatel Karl Dittersdorf.Prohlídka zámku je rozdělena dvou okruhů. V rámci prvního můžete vidět zmíněné místnosti vratislavských biskupů. V rámci druhého okruhu můžete obdivovat hospodářské prostory.  Po silnici, nebo po kolejích? Do města Javorník se bez problémů dostanete vlakem i autobusem, stačí jen najít odpovídající spojení na adrese www.jizdnirady.cz. Z železniční stanice vás pak čeká jeden kilometr cesty, z autobusové stanice jen tři sta metrů. Motoristé by měli zamířit po komunikaci číslo 60 směrem od Jeseníku do Javorníku. Parkování pro osobní automobily i autobusy je necelých tři sta metrů o zámecké brány.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu a neděli od 9 do 16 hodin. V. až VIII. denně mimo pondělí od 8 do 17 hodin. IX. denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin. Návštěva v jiných termínech je možná po předchozí telefonické domluvě.VSTUPNÉPrvní trasa stojí dospělého návštěvníka 40 korun, dítě 20 korun. Druhá trasa stojí dospělého návštěvníka 20 korun, dítě 15 korun. 

Pokračovat na článek


Zámek OPOČNO

Krásný zámek v Třebechovické tabuli. Na místě bývalého významného hradiště Slavníkovců byl postaven gotický hrad přemyslovských knížat zaznamenaný Kosmou v 11. století. Na jeho místě vyrostl za šlechtice Viléma Trčky v letech 1560 až 1567 renesanční zámek s arkádami. Z původního hradu se zachovala jen bašta. Pozdější majitel zámku Adam Trčka byl jedna ruka s Albrechtem z Valdštejna, a tak byl společně s ním v Chebu zavražděn. K trčkovskému majetku a k Opočnu se tak dostali Colloredové, konkrétně Rudolf Colloredo. Jeho erb můžete obdivovat na obrázku.Po požáru na konci 17. století byl zámek mírně upraven. Další úpravy, tentokráte barokní, provedl pravděpodobně Giovanni Battista Allprandi. Začátkem 19. století byl založen krásný anglický park přecházející v oboru.  Za čím do Opočna? Zdejší historické interiéry nabízejí skutečně mnoho zajímavostí. Je to hlavně dobové vybavení a nejrůznější umělecké sbírky. Určitě byste si při prohlídce zámku měli povšimnout několika místností, které jsou skutečně jedinečné. Jsou to především zámecké salóny, ale i obrazárny, knihovna, zbojnice a etnografické sály, které tvoří první z tras, kterou mohou návštěvníci absolvovat. Méně náročným návštěvníkům je k dispozici zkrácená trasa, která vede zámeckými salóny, obrazárnami a knihovnou.Na hlavním zámecké nádvoří stojí za zmínku expozice současného výtvarného umění. Pokud se po procházce zámkem budete cítit znaveni, můžete zamířit do příjemného parku nebo si dát kávu v zámecké restauraci.  O lakotné paní Mandě Na Opočně kdysi žila paní Manda. Lakotná byla až až. Zato její manžel byl dobrota sama. Rychtářům dával v krutých časech válek na dluh, hospodským prodával pivo ze svého pivovaru téměř zadarmo. Manda jen skřípala zuby, ale když byl pán doma, neopovažovala se nic udělat. Ale sotva se za ním zavřela brána, už spěchala do zámecké kanceláře. "Ukažte mi účty," poroučela vrchnímu a jeho účetním.Dlouho pak lamentovala. To bylo samé: "Takhle by to dál nešlo. Takhle bychom se za chvíli ocitli na huntě. Žádné dávání na dluh." Co řekla, to také udělala. Samozřejmě, že jen do té doby, než se zámecký pán vrátil z cest. To pak bylo nadělení. Pán nadával na manželčinu lakotu a Manda mu zase spílala za přílišnou dobrotu. A že měla jazyk ostrý, pán nakonec vždy zmlkl a raději utekl.Jednou, když byl pán vyřizovat důležité obchodní záležitosti až v Praze, začala Manda zase řádit. Z účetních knih zjistila, že sedláci dluží zámku pěknou řádku zlaťáků. Dluhy měli v těch zlých časech vyřezány na dubových holích a řeknu vám, byla jich už pěkná řádka. Manda tehdy vyhlásila: "Do týdne ať jsou všechny dluhy vyrovnány."Sedláci však dali hlavy dohromady. "Když počkáme týden, až se pán vrátí, určitě nás pochopí," prohlásil jeden z nich. A jak se dohodli, tak také udělali. Manda zuřila. Každý den vyhlížela z okna, ale sedláci nikde. Až když se pán vrátil, hned se na zámek začal sjíždět jeden sedlák za druhým. Každý z nich přinesl několik dubových holí se zaznamenanými účty. Když to pán viděl, velmi se podivil. "Proč mi nosí dřevo, vždyť ho máme ve sklepích dost?"Sedláci mu vysvětlili, že přijeli na zámek skládat účty. Manda, která přihlížela z okna, sípala vzteky, jak ji sedláci doběhli. A zámecký pán? Ten byl pobaven, s jakým důvtipem si sedláci počínali. Prohlásil: "Projednou zámecká pokladna nezchudne," a hromadu dubových holí zapálil. V celém kraji se o jeho štědrosti ještě dlouho vyprávělo.Příběh však neměl příliš šťastný konec. Paní Manda totiž svou lakotností pána umořila tak, že umřel. Za to ji prý čert unesl do pekla, jinak by prý na Opočně dodnes strašila.Jak na Opočno Vlaky přímo do Opočna nejezdí, a tak zapřísáhlí stoupenci cestování po kolejích budou muset ujít asi tři kilometry, které dělí zámek od nejbližší železniční zastávky. Milovníci cestování autobusem to mají mnohem jednodušší. Stanice je pouhých dvě stě metrů od zámeckých bran. Spojení můžete najít na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé by se měli vydat po silnici číslo 11 z Hradce Králové či Ostravy. V Třebechovicích pod Orebem je třeba zahnout na silnici 298 do Opočna. Placené parkoviště pro osobní vozidla i autobusy je pár kroků od zámku.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu, neděli a o svátcích od 9 do 16 hodin. V., VI. a IX. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. VII. a VIII. denně mimo pondělí od 9 do 18 hodin. Návštěva v jiných termínech je možná po předchozí telefonické domluvě.VSTUPNÉVýše vstupného je následující: První trasa přijde dospělého na 60 korun, dítě na 30 korun. Druhá trasa stojí dospělého 40 korun, dítě 20 korun.

Pokračovat na článek


zámek Dačice

Většina tuzemských zámků stojí na základech tvrzí a hradů. To se ale nedá tvrdit o Dačicích, protože jsou čistokrevným zámkem. Impuls ke stavbě krásného sídla vydali Albrecht a Ondřej Krajířové z Krajku, jejichž erb vidíte na obrázku. Stalo se tak někdy kolem roku 1591.Dačice měly poměrně pohnutou historii, protože několikrát vyhořely. Poprvé v roce 1645, pak v roce 1721. Následovala významná přestavba, během které zámek získal barokní podobu. Ve století osmnáctém však přišly další stavební úpravy, které Dačicím vtiskly výrazný klasicistní ráz. Na přestavbách pracovali známí stavitelé, mimo jiné Heinrich Riedel. V roce 1818 vznikl výtečně udržovaný zámecký park v anglickém stylu.  Co nám poví krásná průvodkyně? Malebný dačický zámek se právem pyšní historickými interiéry, které jsou plné unikátních souborů empírového vybavení. Mezi místnosti zámku, které by rozhodně měly zaujmout vaši pozornost, patří zrcadlový sál a secesní knihovna. Jižní křídlo zámku je domovem expozice dokumentující historii Dačicka. Dále je tu expozice Malíři Vysočiny. Její součástí jsou mnohá umělecká díla z 19. a 20. století. Pro trochu oddychu po prohlídce, která trvá necelou hodinu, můžete zamířit do rozlehlého parku kolem zámku.  O Liščím mlýnu V hustém lese kousek za Dačicemi prý stával starý mlýn, přezdívaný Liščí. Byla to krčma pověsti pochybné, ve které se scházely samé hříšné duše. Sám mlynář-hostinský byl vůdcem lupičské bandy, která trápila široké okolí. Však těšil se Liščí mlýn pověsti nevalné, všichni kupci se ho báli.Jednou jel kolem po staré kupecké stezce bohatý obchodník s pacholkem a nákladem vzácného zboží. Dohonil ho chudý pocestný a žádal obchodníka, aby ho kousek svezl. Kupec ale nechtěl, znal příliš dobře pověst kraje. Práskl do koní a začal ujíždět. Pocestný ho však tajně doběhl a posadil se na zadek vozu, aby na chvíli ulevil znaveným údům.Když spřežení projíždělo kolem Liščího mlýna, vyřítila se z houští čeládka ozbrojených ničemů. Kupce i jeho pacholka povraždili a zboží ukradli. Jen chudáka na zadku vozu si nevšimli. Když bylo po všem, uháněl pocestný do Dačic a za tepla tam o přepadení vyprávěl. Měšťané, kterým byl Liščí mlýn už dlouho trnem v oku, nemeškali. Popadli kyje a běželi do krčmy. Tam už byly stopy po hrozném činu zamaskované, hostinský a jeho kumpáni seděli nad večeří a dělali, jakoby se nechumelilo.Měšťané je přesto zajali a soud nad nimi vyřkl spravedlivý trest. Muži byli pověšeni na Šibeničním kopci za františkánským klášterem a ženy postínány. Liščí mlýn byl zbořen, aby se v něm nemohla usadit zase nějaká pakáž. V kraji se opět usídlil klid.Jak na zámek Do městečka Dačice se dostanete vlakem i autobusem. Stačí vyhledat vhodné spojení. Zkuste například adresu www.jizdnirady.cz. Železniční zastávka je vzdálená asi kilometr od zámku, z autobusové stanice vás čeká cesta o polovinu kratší. Motoristé s mohou k zámku dopravit buď z Jindřichova Hradce po silnicích číslo 23 a 151, nebo z Jihlavy po komunikacích číslo 19 a 406. Parkoviště pro osobní automobily i autobusy je jen pár kroků od zámecké brány.OTVÍRACÍ DOBA Zámek - IV. a X. v sobotu, neděli a o svátcích od 9 do 15 hodin, V. a IX. denně mimo pondělí od 9 do 15.30 hodin, VI. až VIII. od 9 do 16.30 hodin. Muzeum - IV., V. a IX., X. denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin, VI. až VIII. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin, XI. až III. od pondělí do pátku od 9 do 16 hodin. Návštěva v jiném termínu je možná po předchozí domluvě.VSTUPNÉZámek - dospělí zaplatí 50 korun, děti 25 korun, rodinné vstupné činí 100 korun. Muzeum - dospělí zaplatí 20 korun, děti 10 korun

Pokračovat na článek