Výsledky vyhledávání pro dotaz velmi

Výsledky vyhledávání v sekci: Cestopisy

Dánsko - Dánské království

Dánsko bylo od starověku osídleno Germány, kteří odtud v 6. a 7. století mohutně expandovali na území dnešní Velké Británie a Německa. Zhruba v 10. století se Dánsko stálo základnou pro Vikingy, kteří odtud podnikali významné výboje směrem na západ.O sto let později vznikla rozsáhlá a mocná říše (tzv. Imperium mari nordici), jejíž součástí byla kromě Dánska také Anglie a Norsko. V následujících staletích bylo Dánsko spojeno s okolními severskými státy, jednotlivá uskupení se ale různě měnila. Postavení velmoci si Dánsko nicméně uchovalo až do třicetileté války, která stála severské země mnoho sil.V krutých časech první světové války bylo Dánsko neutrální. Ve druhé světové válce ho obsadila armáda nacistického Německa. Během německé okupace, v roce 1944, se od Dánska definitivně odtrhl Island. Po vyhlášení míru v roce 1945 se Dánsko vydalo na cestu k prosperitě. V současné době patří k Dánsku také samosprávná území Faerské ostrovy a Grónsko. V obou však existují tendence k vyhlášení samostatnosti.PODNEBÍKlimatické podmínky: Dánsko má mírné klima bez extrémních teplot v létě a zimě. Během letních měsíců v červenci a srpnu, kdy je zároveň nejvyšší počet slunečních dnů, činí průměrná denní teplota okolo 19,5 °C. Naopak nejchladnějším měsícem je únor, kdy průměrná teplota klesá na 1,2 °C. Díky tomuto mírnému podnebí má metropole Kodaň obdobné klimatické podmínky jako například Londýn nebo Amsterodam.Aktuální předpověď počasí na pět dní dopředu najdete na adrese Dánského meteorologického ústavu www.dmi.dk/eng/index.html.Nejlepší doba návštěvy: Mnoho dánských turistických regionů ožívá už koncem dubna, kdy se začíná oteplovat a počet slunečných dnů se zvyšuje. Doba dovolených končí v říjnu, kdy se vše ukládá k zimnímu spánku. Období od dubna do října je proto pro návštěvu Dánska ideální.V květnu a červnu je v Dánsku velmi krásně, protože celá země je zelená a zaplavují ji květy nejrůznějších barev. Počasí je v této době příjemné, navíc se vyhnete hlavní turistické sezóně, která vrcholí v červenci a srpnu. V těchto letních měsících je v Dánsku nejtepleji a je nejvyšší počet slunečních dnů. Koná se celá řada festivalů a koncertů pod širým nebem, muzea a další památky mají delší otevírací hodiny. Tajným tipem na návštěvu je konec srpna, kdy je počasí stále velmi příjemné a davy turistů ze země pomalu mizí.NEBEZPEČÍCharakteristika: Dánsko je bezpečná země. Přesto na to doporučujeme nespoléhat, i tady dochází ke krádežím automobilů a jejich vykrádání, k drobnému zcizování osobních zavazadel, peněženek, dokladů a platebních karet. V noční Kodani je rozumné vyhýbat se Christianii a také drogovým uličkám kolem hlavního nádraží. Turisté by se také měli vyvarovat převážení stopařů přes německo-dánské hranice, protože jim může hrozit obvinění z pašování lidí.Drogová kriminalita: Nedovolená výroba, prodej, nákup, držení, vývoz a dovoz omamných a psychotropních látek jsou postihovány trestem odnětí svobody až 6 let. Pokud se jedná o zvláště nebezpečné látky, je možné uložit trest odnětí svobody až na 10 let.DOPRAVA DO ZEMĚLetecká: Je nejrychlejším a nejpohodlnějším způsobem dopravy do Dánska. Centrálním leteckým (a dopravním) uzlem je hlavní město Kodaň, u kterého se také nachází jedno ze tří dánských mezinárodních letišť.Kodaňské mezinárodní letiště (Kastrup) je situované necelých 10 kilometrů jihovýchodně od města. Moderní letiště je plné duty-free shopů, barů, restaurací (otevřených do půlnoci), směnáren a také půjčoven automobilů, které nabízejí své služby sedm dní v týdnu. Bližší informace o provozu kodaňského letiště a letových řádech najdete na internetových stránkách www.cph.dk.Kodaňské letiště má velmi dobré dopravní spojení s centrem metropole. Jezdí z něj rychlodráha do kodaňské centrální železniční stanice, odkud se koleje rozbíhají do všech koutů Dánska. Železniční stanice na letišti je situována vpravo od letištního terminálu, ve kterém si cestující vyzvedávají zavazadla. Jízdenku si můžete koupit u okénka DSB Travel Centre (DSB je dánská státní železniční společnost), které se nachází vpravo od východu.Jízda vlakem do centra Kodaně trvá se spojem Kystbanen přibližně 12 minut. Je možné využít i jiné spoje, například vlak Inter City, který jezdí přímo do regionů Funen a Jutsko s jedinou zastávkou v Kodani. O všech možnostech dopravy je dobré se informovat přímo na letišti nebo na internetových stránkách DSB www.dsb.dk.Z kodaňského letiště se do centra města dostanete i jinými způsoby dopravy, například autobusem. Jízda trvá přibližně 30 minut a autobusy odjíždějí každou čtvrthodinu. Před letištěm také stojí desítky taxíků.Druhé dánské mezinárodní letiště je u města Arhus (Aarhus). Letiště se nachází necelých 50 kilometrů od centra, dopravní spojení zajišťují pravidelné autobusové linky a taxíky. Na letišti se nachází duty-free shopy, banky, směnárny, pošty, restaurace a půjčovny automobilů. Bližší informace najdete na internetových stránkách www.aar.dk.Přiletět můžete i na mezinárodní letiště Billund. Jeho výhodou je, že se nachází necelé dva kilometry od známého Legolandu.Automobilová: Turisté potřebují řidičský průkaz ČR s textem také v cizím světovém jazyce (lepší je mezinárodní řidičský průkaz), zelenou kartu o pojištění pro zahraničí, doklady o vozidlu a mezinárodní označení CZ z vnějšku vozidla. U vypůjčených vozidel musí mít i notářsky ověřené potvrzení o zapůjčení, a to ve světovém jazyce.Po hlavních evropských silnicích se dostanete až do Kodaně (s pomocí nezbytných trajektů). Nejrychlejší cesta po silnici vede z České republiky do Dánska po komunikaci E 55 na trase Praha – Berlín – Rostock – Warnemünde, odkud jezdí několikrát denně trajekt do dánského přístavu Gedser. Jinou možností je zamířit do německého Lübecku a do přístavního města Puttgardenu, odtud pak trajektem do dánského Rodbyhavnu. Z tohoto přístavu vede až do Kodaně kvalitní dálnice. Bližší informace o trajektech do Dánska získáte na internetové adrese www.scandlines.de.Železniční: Kodaň spojuje s ostatním evropskými velkoměsty kvalitní železnice. Z České republiky je možné jet s přestupem v Německu. Nejrychlejší cesta vede podle některých informací přes Hamburk, kde je třeba přestoupit, dále přes Rostock, pak trajektem do dánského města Gedser a znovu vlakem až do Kodaně. Dánskou národní železniční společností je DSB (www.dsb.dk).Autobusová: Z České republiky jezdí do Dánska několik soukromých společností, většinou vyjíždějí několikrát týdně z Prahy.DOPRAVA V ZEMIAutomobilová doprava: Turisté potřebují řidičský průkaz České republiky s textem také v cizím světovém jazyce (lepší je mezinárodní řidičský průkaz), zelenou kartu o pojištění pro zahraničí, doklady o vozidlu a mezinárodní označení CZ z vnější strany vozu. U vypůjčených automobilů musí mít i notářsky ověřené potvrzení o zapůjčení ve světovém jazyce.V Dánsku je kvalitní silniční síť s perfektními dálnicemi. Transport mezi jednotlivými ostrovy zajišťují trajekty, které převážejí i automobily. Často je možné využít mosty. U dálnic jsou tísňové telefony, nebo je možné v případě nouze kontaktovat dánskou motoristickou organizaci Forenede Danske Motorejere (FDM), e-mail: fdm@fdm.dk. Podrobné informace je možné získat na adrese www.fdm.dk. FDM však nemá vlastní silniční službu, proto v případě tísně funguje non stop zhruba 200 pohotovostních center Falck a Dans Autohjaeopu.Pravidla silničního provozu a dopravní značení je mezinárodní. Jezdí se vpravo. Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,8 promile. Všichni cestující v automobilu musí být připoutaní, malé děti musí sedět v autosedačce. V Dánsku je povinnost jezdit i během letního dne s rozsvícenými světly. Pokuty za nedodržení dopravních předpisů se pohybují většinou od 200 do 1500 DKK.S benzinovými stanicemi není v Dánsku žádný problém, jsou na každém rohu. Často bývají otevřené non-stop, platit je možné i hlavními kreditními kartami. V Dánsku se setkáte i s automatickými pumpami, u kterých platíte za pohonné hmoty bankovkami v hodnotě 100 DKK pomocí platebního automatu.Upozorňujeme na hustou dopravu v hlavním městě Kodani. Lepší, než se trmácet v zácpách, je zaparkovat automobil na bezplatném parkovišti (navedou vás k němu informační cedule) a do centra se vydat hromadnou dopravou. Také můžete od dubna do října využít městská kola. Jednoduše si je půjčíte u speciálního automatu za poplatek 20 DKK a když kolo vrátíte, je vám poplatek vrácen. Bicykl je ostatně častým dopravním prostředkem v Dánsku, někdy to vypadá, že je co do počtu na druhém místě hned za osobním automobilem. Na silnicích jsou speciální jízdní pruhy určené cyklistům, na venkově se zase nacházejí stovky kilometrů cyklostezek v čarokrásné přírodě. Kolo se dá přepravovat v autobusech, ve vlacích, na trajektech i v letadlech na vnitrostátních linkách.Půjčovny automobilů: Pokud si budete v Dánsku půjčovat automobil, můžete využít služeb renomovaných mezinárodních společností i tuzemských firem. Minimální věk pro vypůjčení vozu je 20 let, ale mnohé společnosti požadují věk 25 let. Platit je možné v hotovosti i platebními kartami. Některé autopůjčovny poskytují speciální slevy na pronájem vozu o víkendech.Chcete-li zajistit pronájem vozu už z České republiky, navštivte internetové stránky Dánského turistického úřadu (Danish Tourist Board) www.visitdenmark.com. Na příjemných stránkách i v anglické mutaci najdete pod odkazem Car Rental databázi několika set kanceláří, ve kterých si můžete pronájem vozu předjednat. Jednoduše zvolíte region, ve kterém si chcete automobil pronajmout, a databáze vám připraví přehled kanceláří s adresou, cenami, kontakty a případně i s internetovými stránkami, na nichž je možné vůz rezervovat.ZDRAVOTNICTVÍCharakteristika zdravotnictví: Zdravotní péče v Dánsku je na excelentní úrovni, lékaři jsou profesionálové každým coulem. Turistům z České republiky je nutná první pomoc včetně hospitalizace poskytována zdarma. V jiných případech jsou poplatky za lékařskou konzultaci nebo ošetření poměrně drahé (až 500 DKK za konzultaci). Proto se vyplatí kvalitní zdravotní pojištění sjednané před cestou.V případě nouze mohou turisté volat linku tísňového volání 112 (záchranná služba, policie i hasiči, zdarma i z veřejných telefonních automatů). V Kodani funguje na čísle 38 88 60 41 lékařská služba v noci mezi 16 a 8 hodinou ranní, a to ve všední dny, o víkendech a veřejných svátcích. V turistických kancelářích nebo v hotelu dostanete kontakt na nejbližšího zubaře. Lékaře rovněž můžete hledat v dánských Zlatých stránkách na adrese www.degulesider.dk.Léky a lékárny: Nacházejí se na každém rohu, ve větších městech jsou dokonce otevřené non stop. Najdete je podle označení Apotek. Většina léků je na předpis.Další rady: Voda je v Dánsku pitná i z vodovodního kohoutku, protože Dánsko má údajně nejčistší vodu v Evropské unii. Pokud však dánským vodovodům nevěříte, můžete si koupit balenou pitnou vodu, a to v každém obchodě.UBYTOVÁNÍCharakteristika ubytování: V Dánsku není problém sehnat přijatelné ubytování. K dispozici máte stovky hotelů, kempů, hostelů i hostinců, které mají staletou historii. Nocovat můžete na farmách i v prázdninových chatkách u moře. A dokonce si můžete zajistit pobyt v dánské rodině.Sháníte-li ubytování individuálně, navštivte internetové stránky Dánského turistického úřadu (Danish Tourist Board) www.visitdenmark.com. Na příjemných stránkách (i v angličtině) pod odkazem Accommodation najdete databázi asi tisícovky ubytovacích zařízení v Dánsku.Jednoduše zvolíte typ zařízení a region, ve kterém se chcete ubytovat, a databáze vám připraví přehled podniků s charakteristikou, počtem hvězdiček, adresou, cenami, kontakty a případně i s internetovými stránkami, na nichž je možné pokoj rezervovat.Najít ideální ubytovací zařízení můžete i prostřednictvím jiných stránek, například na adrese www.dkhotellist.dk nebo www.hotels-in-denmark.dk. Kusé informace o dánských hotelech si můžete obstarat i na adrese www.aeroe.byportalen.dk.Hotely: V Dánsku nabízejí své služby stovky hotelových zařízení, která se nacházejí ve všech hlavních přímořských regionech a městech. Dánské hotely jsou rozdělené do pěti kategorií, od jedné do pěti hvězdiček.Většina hotelů (a nejen jich) je sdružena v organizaci HORESTA (Asociace dánských hotelů, restaurací a dalších subjektů podnikajících v turistickém průmyslu). Bližší informace najdete na internetové adrese www.horesta.dk či www.danishhotels.dk. Pracovníky asociace můžete také kontaktovat na adrese Vodroffsvej 46, DK-1900 Frederiksberg C, tel.: 35 35 60 88, fax.: 35 35 93 76, e-mail: horesta@horesta.dk.Kempy: Kempování je v Dánsku velmi rozšířené. Tomu ostatně odpovídá také počet kempů. Registrovaných je přibližně 500. Zákazník potřebuje dánský karnet (v některých případech to není nutnost), který si může koupit přímo v kempu nebo v turistických kancelářích. V těch je také možné koupit brožuru s detailními informacemi o všech kempech v zemi, kterou vydává každý rok společnost Danish Camping Union. Bližší údaje o možnostech kempinku v Dánsku najdete na adrese www.dcu.dk.Ceny se odvíjejí od toho, kolik z maximálně možných pěti hvězdiček kempinkové zařízení má (dítě do čtyř let obvykle platí polovinu). Rozdělení kempů podle hvězdiček kontroluje dánská organizace kempinkových zařízení. Pětihvězdičkové kempy uspokojí i ty nejnáročnější hosty. Tříhvězdičková zařízení disponují sprchami, kuchyněmi a obchody. Jednohvězdičkové kempy většinou mají jen toalety a umývárny.Pozor na to, že v Dánsku je přísně zakázáno nocování pod širým nebem (volné kempování), a to na státní půdě, u silnic, na parkovištích, odpočívadlech u dálnic i na plážích. Pokud hodláte nocovat na soukromém pozemku, je to možné, ale až po svolení od majitele. Dánsko si rovněž chrání přírodu, a proto je zakázáno rozdělávat oheň mimo povolená místa.Hostely: Mladým turistům je v Dánsku k dispozici kolem 100 hostelů (vandrerhjem) po celé zemi, ve všech je nutná karta IYHF (ke koupi přímo v hostelech, je možné ji koupit i v Praze). Stejně jako v mnoha světových hostelech mají i v dánských ubytovacích zařízeních přednost studenti a lidé do 26 let.Hostely jsou rozdělené od jedné do pěti hvězdiček podle kvality služeb, které nabízejí. V zimě bývají často zavřené, během sezóny je lepší rezervace. Aktuální informace získáte v asociaci hostelů Danhostel na adrese Vesterbrogade 39, DK-1620 Copenhagen V. K dispozici máte i internetové stránky www.danhostel.dk.Hostince: Jsou velmi zajímavou možností ubytování. Hostinská zařízení (restauranty a hotely v jednom) byla vytvořena už na konci 13. století, kdy dánský král nařídil zprovoznit síť těchto podniků pod názvem kros. Dnes jsou rozseté po celé zemi.Setkat se můžete s tradičními hostinci, ve kterých se stále vaří a posluhuje podle starých zvyklostí (to ale neznamená, že špatně). V jiných hostincích vás zase překvapí moderní služby a vybavení včetně skvělé mezinárodní kuchyně. V sezóně se doporučuje rezervace.Prázdninové domy: Jsou obdobou našich rekreačních chat. Prázdninové domy stojí zejména na plážích (a vůbec v přímořských oblastech). Zpravidla si můžete pronajmout apartmán i pro deset lidí. V ceně pochopitelně nejsou žádné služby.Farmy: Ideální varianta pro milovníky ekoturistiky. Na klasických farmách je možné nocovat za poplatek jako v hotelu, ale obvyklejší je pronajmout si pokoj na delší dobu a začlenit se do běžného života na farmě (někde je to vyžadováno). Odměnou je nejen poznání života farmářů, ale možnosti jízdy na koni, rybaření ve vlastních rybářských revírech apod.Ubytování v soukromí: Zajímavá a v Dánsku velmi rozšířená možnost ubytování. Turisté si mohou pronajmout (většinou na noc) pokoj se sociálním zařízením, často se snídaní. Jedná se o levnější způsob ubytování. Na volné pokoje narazíte po celé zemi, obvykle je poznáte podle klasického označení Zimmer frei nebo dánsky Varelse. Informace o tomto způsobu ubytování můžete získat i v turistických kancelářích.Ubytování na oplátku: V Dánsku je velmi rozšířené bydlení na oplátku. V praxi to znamená, že se předem domluvíte s konkrétní rodinou, u které pak dohodnutou dobu bydlíte. Můžete se zapojit do jejího fungování, ale nemusíte. Záleží na domluvě. Na oplátku pak někdo z dánské rodiny přijede bydlet k vám. Mladí Dánové to praktikují převážně během letních prázdnin od konce června do srpna. Bližší informace i nabídky je možné získat na internetových stránkách www.bbdk.dk, které provozuje organizace HomeLink Denmark, Dansk Bolig Bytte, P.O. Box 53, Bernstorffsvej 71, DK-2900 Hellerup, tel: 39 61 04 05, fax: 39 61 05 25, e-mailová adresa bed@bbdk.dk.OBCHODY A SLUŽBYObchody: Jsou otevřené ve všední dny od 9 do 17.30 hodin, v pátek zůstávají otevřené až do 20 hodin. V sobotu zavírají kolem 14 hodin. V neděli bývají obchody zavřené. Řada obchodů v Kodani je otevřených dlouho po oficiální otevírací době.Supermarkety jsou otevřené od časného rána do pozdního večera, během turistické sezóny je navíc zavedena speciální otevírací doba dlouho do noci. Omezený sortiment potravin je možné koupit non stop v benzínových stanicích a v pouličních stáncích s občerstvením.Suvenýry: Turisté mají na výběr z mnoha suvenýrů. Typickou památkou na Kodaň je zdejší porcelán. Pro Bornholm je charakteristická keramika, pro Faerské ostrovy výrobky z přírodní vlny. Zapomenout nesmíme na krásné skleněné vázy, stříbrné šperky, kožešiny a samozřejmě na Lego.Pošty: Na budovu pošty narazíte v každém větším dánském městečku. Většinou jsou otevřené ve všední dny od 9 do 17 hodin, v sobotu do 12 hodin. Otevírací hodiny jsou ale stanovovány individuálně, proto se můžete setkat i s jinými časy. Pošta na hlavním nádraží v Kodani bývá otevřené ve všední dny od 9 do 21 hodin, v sobotu do 18 hodin, v neděli do 16 hodin. Dánské pošty jsou velmi kvalitní a poskytují precizní služby.Telefony: Telefonních automatů je mnoho, telefonovat je možné i z pošt a kanceláří Statens Teletjensete. V Dánsku se používají telefonní karty Telekort, které je možné koupit na poště, v prodejně s tiskem, na nádraží. Cena je 30, 50 a 100 DKK. Mezinárodní telefonní kód do Dánska z České republiky je 0045. Když voláte z Dánska domů, vytočte 00420 a předvolbu města bez nuly.Elektřina: Elektrické napětí je 220 V, 50 Hz. Používají se zásuvky našeho typu.AKTIVITYCharakteristika: Dánsko je od základu velice kulturní zemí s bohatou historií a nudit se tady rozhodně nebudete. Kromě klasických kulturních aktivit (návštěva festivalů, koncertů, muzeí, galerií a dalších zařízení) se můžete věnovat turistice, sportu nebo se pobavit v četných barech a diskotékách.Když navštívíte internetovou prezentaci Dánského turistického úřadu (Danish Tourist Board) na adrese www.visitdenmark.com (v angličtině) a zvolíte sekci Events, můžete si v přehledné databázi vybrat aktivitu, které se chcete v Dánsku věnovat – hudební koncert, sport, divadelní představení, kulturní festival, fotografickou výstavu. Jednoduše zvolíte požadovaný program, region nebo dokonce konkrétní město a datum. Databáze vám vyhledá konkrétní akci a pozor, někdy i na tři roky dopředu. A to i s internetovými adresami, na nichž se dozvíte více…Kultura: Centrem kulturního života Dánska je hlavní město Kodaň. Muzeum, divadlo, galerii či koncertní halu však najdete v každém větším městě. Během letních měsíců se navíc konají četné festivaly a kulturní akce pod širým nebem.Podrobné informace o možnostech kulturního vyžití najdete na adrese www.kulturdanmark.dk nebo www.kulturnet.dk. Na těchto stránkách jsou údaje o kulturních aktivitách, památkách a zajímavých projektech. V přehledné tabulce zvolíte požadovanou kulturní aktivitu a databáze vám vyhledá vše potřebné – muzea a odkazy na jejich stránky, knihovny, divadla, kina i vše o dánské televizi…Hudba: Pokud do Dánska míříte za hudbou, jste na správném místě. Koncertní haly najdete v Kodani a každém samosprávném městě. S hudební produkcí se setkáte také v kostelech, na zámcích nebo v měšťanských domech.Dánsko je bohaté na klasickou vážnou hudbu, kterou prezentuje celkem sedm symfonických orchestrů. Dánská opera sídlí ve městech Kodaň a Arthus. Pokud jste milovníky jazzu, můžete navštívit celou řadu klubů, stejně tak jste-li milovníky roku a popu. Rovněž folková hudba je velmi populární. Mísí se v ní vliv Skandinávie, ale také třeba irské a skotské hudby. Podrobné informace o dánské hudbě získáte na internetové adrese www.mic.dk. A pokud jste fandové moderní hudby, pak navštivte stránky momentálně nejznámější dánské popové skupiny Aqua (www.aqua.dk).Muzea: Stejně jako koncertních hal a galerií je v Dánsku i mnoho muzeí. Například v Kodani se nachází nejen proslulé botanické, geologické a technické muzeum, ale i další expozice. Při procházení dlouhého seznamu dánských muzeí máte pocit, že Dánsko má muzeum snad úplně na všechno. Jen namátkou jmenujme několik muzeí, které tu najdete: muzeum zvířat, muzeum zemědělství, muzeum Hanse Christiana Andersena, muzeum pekařství, muzeum hodin. Muzeí jsou zkrátka stovky a stovky. Podrobnosti najdete na adrese www.dmol.dk.Zábava: Stejně jako na kulturu je Dánsko bohaté i na zábavu. Turistům se nabízejí diskotéky, hudební kluby, restaurace, kina, prakticky vše, na co si vzpomenete. Největší počet zábavních podniků je samozřejmě v Kodani, ale ani další města nezůstávají stranou. Oblíbené jsou bary i pivnice, které nezřídka zavírají až k ránu. Nezapomeňme uvést noční kluby.Sport na souši: Dánsko je zemí sportu zaslíbenou. Mezi turisty je například velmi oblíbená cyklistika, protože v dánských městech i vesnicích jsou speciální jízdní pruhy pro cyklisty a v zemi je celá řada cyklistických tras. Podrobné mapy a průvodce koupíte v turistických informacích. Oblíbenou trasou je stezka nedaleko Kodaně, která je dlouhá necelých patnáct kilometrů a vede krásnou krajinou.Dánsko je také Mekkou fotbalu. Mnoho dánských fotbalistů hraje v renomovaných světových klubech a samotná dánská liga je velmi kvalitní. A když hraje národní tým, jedná se doslova o státní svátek. Snad nejznámějším domácím týmem je FC Kodaň (www.fck.dk).Významným dánským sportem je badminton, ve kterém dánští sportovci sklízejí úspěchy i na mezinárodní scéně. Badminton nabral vítr do plachet v roce 1987, kdy Dánové vyhráli turnaj All England Championship.Turisté se mohou věnovat i nenáročným sportům, například jízdě na koni. Na venkově je totiž více krav než koní, čemuž odpovídají poměrně mírné ceny za hodiny ježdění. Koně si můžete najmout za poplatek na farmách.Velmi rozšířeným sportem je golf, protože v Dánsku je téměř 130 golfových kurtů. Podrobné informace o golfu najdete na stránkách www.golfonline.dk (jsou i v angličtině).Rybaření: Stejně jako v celé Skandinávii je i v Dánsku velmi oblíbený rybolov. Ryby můžete chytat na moři, ale i na sladkovodních řekách a jezerech. Nutná je licence, kterou lze koupit na jednodenní, týdenní nebo roční rybaření. K dostání je v turistických informacích.Vodní sporty: Vodní radovánky mají v Dánsku výborné zázemí. Pláže jsou písčité, vybavené vším potřebným pro milovníky plavání, windsurfingu nebo třeba jachtingu. Rovněž je možné využívat vnitrozemské řeky a jezera a samozřejmě i četné vodní parky.Většina turistů se bude v dánských vodách hlavně koupat. Příznivé podmínky panují v letních měsících, kdy teplota vody vystoupá na 20 až 22 stupňů Celsia. Většina pláží se pyšní modrou vlajkou, která je důkazem kvality, čistoty a bezpečnosti. Nejkrásnější pláže najdete na severu Jutska a Sjaellandu. Obyvatelé Kodaně míří na jih na Ishoj strand.U dánského pobřeží se budete často setkávat s windsurfingem, který si Dánové velmi oblíbili. Vybavení se na plážích běžně půjčuje. Nejvíce půjčoven je na západě Jutska, právě tady vane příznivý vítr. Podrobnější informace najdete na stránkách Dánské windsurfingové organizace (www.dbo.dk). Bohužel ne všechny informace jsou v angličtině nebo jiné světové řeči.Jachting je možné provozovat na mnoha místech Dánska. Nejvíce jachet však uvidíte jižně od Sjaellandu, kde se nacházejí také četné půjčovny lodí. Jachtu si můžete zapůjčit s kapitánem i bez něj. Lodě se většinou půjčují na týden s veškerým vybavením.

Pokračovat na článek


Ukrajina

Na území dnešní Ukrajiny zasahovaly ve starověku výboje okolních kmenů, především Sarmatů a Skytů. Později bylo celé pobřeží kolonizováno Řeky. Přibližně v 5. století před naším letopočtem vznikla na pobřeží Azovského moře tzv. Bosporská říše, která se rozpadla až po dlouhých devíti stech letech. Následující staletí byla ve znamení bezvládí, kdy se po území Ukrajiny potloukaly stejně jako po území dnešního Ruska různé kočovné kmeny, mezi nimi i Slované.Právě Slovanům vyvstala velká hrozba, nájezdy vikingských kmenů. To byl hlavní důvod toho, proč se Slované v 9. století sjednotili, a tak vznikl první slovanský státní útvar, Kyjevská Rus, která se rozkládala na části dnešní Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Centrem říše byl starověký Kyjev, v němž v té době vyrostla celá řada významných staveb.Po rozpadu Kyjevské Rusi se území rozdělilo na početná knížectví, mimo jiné na Haličské, Kyjevské a Vladimirské, ale ve 13. století se velké části země zmocnily kmeny Polovců a později Mongolů (Tatarů), kteří ho začlenili do tzv. Zlaté hordy, tedy do obrovské mongolské říše. Po rozpadu Zlaté hordy byla dnešní Ukrajina rozdělena mezi Uhry, Polsko, Litvu a Moskevské knížectví. Jižních regionů se zmocnili krymští Tataři a Turci, část území zůstala samostatná (Halič a Volyň).V roce 1654 vznikla dohoda o sjednocení Ukrajiny a Ruska, které proběhlo v roce 1667. Poslední velký ukrajinských region, tzv. pravobřežní Ukrajina, byl k Rusku připojen v letech 1793 až 1795. Rusové sice Ukrajinu zbavili Turků, ale země přišla o autonomii a v podstatě se stala pouhou kolonií Ruska. Nic na tom nezměnila ani občanská válka v letech 1918 až 1920 ani polsko-ruská válka v letech 1920 a 1921. Ukrajina stále fakticky patřila k Rusku, jen Zakarpatská Ukrajina (Podkarpatská Rus) byla v té době částí Československa. V roce 1922 se Ukrajina stala součástí SSSR, a to dokonce jako jeden ze zakládajících členů. Během 2. světové války byla okupována Německem. Po válce byly k Ukrajině na základě ruského nátlaku připojeny také části patřící Polsku a Československu (Podkarpatská Rus). Nezávislost vyhlásila Ukrajina po rozpadu SSSR v roce 1991. V roce 1997 byly vyřešeny poslední sporné záležitosti s Ruskem ohledně Krymu. Z toho se stala autonomní republika v rámci Ukrajiny a zdejší námořní základny byly propůjčeny Rusku.PODNEBÍKlimatické podmínky: Ukrajina má mírné kontinentální podnebí, z něhož vybočuje pouze typické středozemní klima na pobřeží Krymského moře. Srážky jsou na území Ukrajiny velmi nerovnoměrné, více prší na západě a severu, méně pak na východě a jihovýchodě. Zima bývá velmi chladná, zato léto je na většině území dosti teplé, na jihu dokonce horké. Nejvíce ukazuje rtuť teploměru v červnu, červenci a srpnu, kdy teploty dosahují až 25 °C. Naopak nejchladněji je v prosinci, lednu a únoru, kdy teploty klesají často pod – 10 °C. Velmi chladno je však i v březnu a listopadu. Aktuální počasí na Ukrajině společně s předpovědí na další dny naleznete na adrese http://ukrainian.wunderground.com/global/UR.html.Nejlepší doba návštěvy: Nejvhodnější dobou pro cestování po Ukrajině je jaro (od konce dubna do začátku června), kdy jsou všechny květiny a stromy v rozkvětu. V tomto období zde ještě není mnoho turistů a i počasí je celkem příznivé, protože neprší tolik jako v létě. Pokud milujete slunce, které dopadá na holé hřbety polonin na Podkarpatské Rusi, přicestujte sem ve žhavých letních měsících, tedy v červenci a srpnu. Letní měsíce jsou ideální i pro pobyt na plážích v Oděse a na Krymu, které však v tuto dobu bývají přelidněné.Zima, konkrétně měsíce prosinec a leden, je chladná s velkým množstvím sněhových srážek. Zasněžená Ukrajina je také velice krásná. Při cestování v zimním období však doporučujeme zajistit si odpovídající ubytování a vybavení na cestu. Místy extrémní mrazy mohou být pro nezvyklého našince nepřekonatelnou překážkou.VSTUPNÍ PODMÍNKYUpozornění: Vstupní podmínky na Ukrajinu jsou velmi složité a nepřehledné. Proto doporučujeme kontaktovat před cestou ministerstvo zahraničních věcí a vyžádat si aktuální předpisy.Doklady: Nutný je platný cestovní pas, k němuž je nutné přikládat pozvání ověřené pasovou službou Ukrajiny nebo turistický voucher. Pokud dotyčný nevlastní ověřené pozvání či turistický voucher, musí mít v cestovním dokladu razítko AB SLUŽBOVA. Držitelé diplomatických a služebních pasů mohou cestovat pouze na své pasy – bez dalších formalit. Minimální vyžadovaná doba platnosti cestovního dokladu je jeden měsíc.V případě cesty motorovým vozidlem je nutné, aby řidič vlastnil mezinárodní řidičský průkaz (ukrajinské orgány však akceptují také české řidičské průkazy) a technický průkaz. Vyžadována je i tzv. zelená karta. Upozorňujeme na to, že je nutné prokazovat vlastnický vztah k automobilu. Pokud se jedná o vozidlo zapůjčené od fyzické osoby, je nutno celním orgánům předložit plnou moc k užívání vozu opatřenou ukrajinským (případně ruským) překladem. Při použití vozidel z půjčoven či od leasingových společností je nutno předkládat příslušnou smlouvu (opětovně s překladem).Vízová povinnost: Je zavedena. Občané České republiky potřebují vízum, které vydává velvyslanectví Ukrajiny v Praze (viz. Důležité kontakty). Zde také zjistíte aktuální informace a podrobnosti ohledně procedury před vydáním víza.Základní celní předpisy: Celní předpisy Ukrajiny tvoří nepřehledný konglomerát zákonů, vyhlášek, předpisů a rozhodnutí prezidenta, z čehož vyplývá, že se cizinec může setkat na různých hraničních přechodech s jejich různou interpretací. Z tohoto důvodu doporučujeme, aby se cestovatel před cestou informoval na patřičných místech. Rozumné je mimo jiné deklarovat veškeré cennější přivážené věci, zejména šperky, umělecké předměty a peníze. Při výjezdu ze země se celní orgány zaměřují především na kontrolu vývozu uměleckých předmětů (zejména ikon).NEBEZPEČÍBezpečnostní situace: Na celém území Ukrajiny je vysoká úroveň kriminality. Oblíbenými objekty zájmu kriminálních živlů jsou především cizinci, u nichž lze předpokládat finanční hotovost a zboží zahraniční výroby. Ve velkých městech je nutné dodržovat pravidla obdobná bezpečnostním pravidlům megapolisů v USA. Oblíbený cíl českých turistů – Podkarpatská Rus – je relativně bezpečná, ale i tady doporučujeme dodržovat základní bezpečnostní opatření, tedy neukazovat hotovost, nenechávat věci bez dozoru a vyvarovat se cestování v noci.Riziková je i automobilová doprava na území Ukrajiny. Silnice jsou v převážné většině ve velmi špatném stavu. Upozorňujeme především na množství dosti hlubokých děr a jam, které nejsou označené. Pro Ukrajinu je typická také značná nekázeň řidičů a nerespektování základních pravidel silničního provozu. Velmi často platí právo silnějšího a rychlejšího – vítězí tedy silné terénní vozy. Na silnicích mimo Kyjev se velmi často vyskytuje volně se pohybující dobytek a povozy. Proto nedoporučujeme jezdit v noci a při řízení ve dne být velmi obezřetný.Drogová kriminalita: Na území Ukrajiny se stále rozšiřuje obchod s narkotiky. Ukrajina je tranzitní zemí pro několik pašeráckých cest (zakavkazská, turecká, afghánsko-středoasijská). Ukrajinské orgány se snaží obchod s narkotiky a jejich výrobu postihovat, trestní sazby jsou poměrně vysoké. Proto je nutno se vyvarovat jakéhokoliv dovozu nebo vývozu omamných a psychotropních látek. Za nedovolenou výrobu a držení, eventuálně užívání omamných a psychotropních látek a jedů a šíření toxikomanie hrozí trest odnětí svobody na 3 až 10 let s možností zabavení majetku. Při přitěžujících okolnostech (například při spáchání trestného činu v organizované skupině nebo prodej drog nezletilým osobám) hrozí trest odnětí svobody na 8 až 12 let a zabavení majetku. V případě držení a výroby omamných nebo psychotropních látek pro vlastní potřebu je možné uložit trest odnětí svobody do 2 let nebo peněžitý trest do výše 300 minimálních mezd.DOPRAVA DO ZEMĚLetecká doprava: Letecky lze na Ukrajinu přiletět přímou linkou ČSA či ukrajinské letecké společnosti Aerosveet Airlines (www.aerosvit.com), a to na pravidelní lince z Prahy do Kyjeva. Národní letecká společnost Ukraine International Airlines (www.ukraine-international.com) do České republiky podle našich informací nelétá. Cestovat, byť s přestupem většinou ve Vídni, je možné i do dalších ukrajinských měst, například do Oděsy nebo Dnepropetrovsku. Do dalších měst se zpravidla dostanete z Kyjeva.Mezinárodní letiště Kyjev-Borispol International (www.ts.kiev.ua/kiev/transpor/air/bore.htm) leží asi 35 kilometrů od centra metropole. Letiště prošlo rozsáhlou rekonstrukcí, takže je dnes vybaveno nonstop bankou, směnárnou, duty free obchody, restauracemi, poštou, úschovnou zavazadel a lékárnou. Hromadná doprava na letiště je poměrně spolehlivá, ale lepší je si vzít taxi, které by vás mělo vyjít asi na 20 USD.Železniční doprava: Cestovat lze pravidelnou železniční linkou, která jezdí denně po trase: Praha – Olomouc – Vsetín – Púchov (SVK) – Žilina (SVK) – Ružomberok (SVK) – Poprad (SVK) – Košice (SVK) – Chop (Čop, hraniční přechod) Mukačevo (UA) – Lvov (UA) – Kyjev. V ideálním případě by cesta z Prahy do Kyjeva neměla trvat déle než 32 hodin. Tento způsob dopravy je sice o něco pohodlnější než cesta autobusem, zato je dražší a výrazně pomalejší. Mezinárodní vlaky přijíždějí na Ukrajinu ze sedmi zemí. Většina ukrajinských měst má denní železniční spojení s Moskvou. Můžete také jet z Berlína do Kyjeva přes Varšavu a Brest. Lvov je spojen s většinou východoevropských a ruských měst, nádraží se nachází necelé tři kilometry západně od centra. Přímé spoje jezdí i do Polska (Varšava), Maďarska (Budapešť) a Rumunska (Bukurešť).Autobusová doprava: Autobus je častým dopravním prostředkem českých turistů, kteří míří na Podkarpatskou Rus. Pro cestovatele, kteří chtějí jet dále na východ, je ale cesta autobusem příliš dlouhá. Na Podkarpatskou Rus vás zaveze celá řada pravidelných linek, které provozují různí dopravci. Počet spojů sice po zavedení oboustranné vízové povinnosti poněkud poklesl, ale stále existuje dostatek linek do celé řady měst, například do Mukačeva, do Lvova nebo jen do pohraničního Užhorodu. Některé linky míří z Prahy, lepší spojení ale zajišťují autobusy vypravované z Brna. Také je možné cestovat pravidelnou linkou do slovenských Michalovců, odkud jezdí do ukrajinského Užhorodu několik linek denně. Do dalších ukrajinských měst se dostanete bez větších problémů pravidelnými linkami nebo návaznými spoji železnicí.Výhodou cestování autobusem je na rozdíl od cestování vlastním automobilem fakt, že autobusy mají na ukrajinsko-slovenských hranicích přednost. Sice vás pravděpodobně donutí vystoupit z autobusu a nechat zrentgenovat zavazadla, ale přesto je to rychlejší způsob překročení hranic.Automobilová doprava: Jízdu osobním vozem na území Ukrajiny nedoporučujeme, protože tomuto druhu dopravy nepřeje špatná bezpečnostní situace v zemi, katastrofální stav mnoha komunikací ani další okolnosti, mimo jiné komplikace na celnicích. Pokud se přesto rozhodnete pro cestu osobním vozem, budete potřebovat mezinárodní řidičský průkaz (podle některých informací však ukrajinské orgány akceptují také české řidičské průkazy), doklady od vozidla, označení CZ na vnějšku vozu a technický průkaz. Vyžadována je i tzv. zelená karta.Upozorňujeme na to, že je nutné prokazovat vlastnický vztah k automobilu. Pokud se jedná o vozidlo zapůjčené od fyzické osoby, je nutno celním orgánům předložit plnou moc k užívání vozu opatřenou ukrajinským (případně ruským) překladem. Při použití vozidel z půjčoven či od leasingových společností je nutno předkládat příslušnou smlouvu (opětovně s překladem). U západních značek automobilů často dochází ke zdlouhavým kontrolám na hraničních přechodech, zda nejde o kradené vozidlo. Počítejte s tím, že dopravní prostředek s cizí státní poznávací značkou se smí používat na území Ukrajiny maximálně 10 kalendářních dnů. Po uplynutí této doby musí být dopravní prostředek registrován celnicí, která vystavuje potvrzení o registraci dopravního prostředku k jeho dalšímu použití na území Ukrajiny. Vyřizování formalit k prodloužení používání dopravního prostředku s českou poznávací značkou nad 10 dnů je zdlouhavé, komplikované a rovněž finančně náročné.Při cestě automobilem je nutno počítat se značným zdržením při odbavování na hranici, téměř jisté je vymáhání různých úplatků ze strany pohraničníků a celníků – pod záminkou platby připojištění, různých cel, ekologických daní, pokut za neodpovídající stav vozidla. Vymáhány mohou být i naturální dávky (alkohol, cigarety nebo čokoláda). Stejná situace se pak většinou opakuje na všech kontrolních stanovištích DAI (Dopravní policie). Upozorňujeme na to, že předpisy se mohou měnit, a proto doporučujeme před cestou kontaktovat české ministerstvo zahraničních věcí nebo přímo ukrajinskou ambasádu, která vám sdělí právě platné předpisy ohledně vjezdu na území Ukrajiny osobním vozem.Pokud zvládnete všechna úskalí, můžete do země vstoupit mimo jiné hraničními přechody Užhorod a Chop (Čop), které čeští motoristé používají nejčastěji. Hned za přechodem se setkáte s katastrofální kvalitou místních silnic. Doporučujeme proto okamžitě zmírnit tlak ve vašich pneumatikách.Námořní a říční doprava: Hlavním přístavem na Dunaji a Oděse je Izmail, který zajišťuje spojení do ruských přístavů Novosibirsk a Soči a do gruzínských přístavů Batumi a Suchumi. Největší význam z hlediska vnitrostátní říční dopravy má řeka Dněpr. Snadno dostupné jsou plavby po Černém moři kolem Krymského poloostrova, které jsou doporučovány.Většina lodí vyplouvá z Turecka, Bulharska a Rumunska a končí v Jaltě, ale některé z Jalty i vyplouvají. Hlavní mezinárodní destinace, které mají několikrát do roka spojení s Ukrajinou, jsou Haifa (Izrael), Limassol (Kypr), Pireus (Řecko) a Port Said (Egypt). Nejfrekventovanější a nejspolehlivější je plavba z Oděsy do Istanbulu.DOPRAVA V ZEMIAutomobilová doprava: Jízdu osobním vozem po území Ukrajiny nedoporučujeme, protože tomuto druhu dopravy nepřeje špatná bezpečnostní situace v zemi, katastrofální stav mnoha komunikací ani další okolnosti, mimo jiné komplikace na celnicích. Pokud se přesto pro cestu osobním vozem rozhodnete, budete potřebovat mezinárodní řidičský průkaz (podle některých informací však ukrajinské orgány akceptují také české řidičské průkazy), doklady od vozidla, označení CZ na vnějšku vozu a technický průkaz. Vyžadována je tzv. zelená karta. Vzhledem k obstrukcím v případě přechodu ukrajinských hranic za volantem osobního vozu (informace najdete v kapitole Doprava do země) doporučujeme necestovat na Ukrajinu vlastním vozem, ale případně si pronajmout vůz až v zemi. Upozorňujeme však na to, že pronájem vozu není na Ukrajině příliš běžný. Na autopůjčovny narazíte jen ve velkých městech či na letištích.Na Ukrajině se jezdí vpravo, auta s volantem na pravé straně jsou dokonce podle některých informací zcela zakázaná. Nejvyšší povolená rychlost v obci je 60 km/h, mimo obec 90 km/h a na dálnici 110 km/h. Pokud je z řidiče cítit alkohol, hrozí mu velmi vysoká pokuta. V zemi je téměř 180 tisíc kilometrů silnic. Hlavní ukrajinské silnice v současné době začínají splňovat slušné podmínky k jízdě, mnoho komunikací je bohužel stále v katastrofálním stavu. Výhodu mají vozidla s náhonem na všechny čtyři kola. V zimních měsících jsou často i hlavní silnice neudržované a najdete na nich celé plochy ledu. Pro Ukrajinu je typická i značná nekázeň řidičů, kteří nerespektují ani základní pravidla silničního provozu. Je s podivem, jaká vozidla dokáží Ukrajinci dostat na silnici, protože se tu běžně setkáte s archaickými žigulíky, volhami a moskviči. Upozorňujeme na to, že na ukrajinských silnicích jsou kontrolní stanoviště Státní automobilové inspekce (DAI), na nichž musí řidiči zastavit. Mohou se tu setkat i s tím, že po nich podnapilí policisté budou vyžadovat úplatek. Podle některých informačních zdrojů trpí Ukrajina nedostatkem pohonných hmot, které jsou jinak poměrně levné. Proto doporučujeme nevyrážet bez naplněných kanystrů.Autobusová doprava: V zemi funguje síť dálkových autobusových linek, které jezdí mezi většími městy. Nasednout je možné i do lokálních spojů. Na dálkových trasách jezdí poměrně kvalitní autobusy, ale na lokálních linkách narazíte většinou na archaické, hlučné, nepohodlné a pomalé stroje, které jsou velmi často přeplněné a špinavé. Jejich výhodou je, že jízdné je velmi nízké. Jízdenky se kupují přímo u řidiče nebo na autobusových terminálech. Jízdní řády autobusy příliš nedodržují a některé autobusové zastávky vůbec nenajdete. Na přesné místo zastavení autobusu a na přibližný jízdní řád je nejjistější zeptat se místních lidí. Vhledem ke kvalitě místních silnic a nedostatku financí na odklízení sněhu jsou některé spoje v zimních měsících provozovány jen částečně nebo jsou úplně zrušené. Do některých částí země se tedy musíte dostat po svých.Při cestování po Ukrajině je možné využít rovněž služeb místních podnikavců, kteří disponují vlastními autobusy či dodávkami. Jízdné je sice o něco dražší, ale na místě budete o poznání rychleji.Železniční doprava: Železniční spojení mezi velkými ukrajinskými městy je v řadě případů lepší než autobusy. Vlaky jezdí poměrně často a jsou levné. Po celé Ukrajině vede téměř 23 tisíc kilometrů železničních tratí, které spojují většinu ukrajinských měst a pokračují dále za hranice. Ukrajinské vlaky jsou ale dosti pomalé, některá cesta vlakem může být příjemná, ale ve většině případů jde spíše o záležitost značně nepohodlnou. Ani bezpečnost není zaručena, vyskytlo se mnoho případů přepadení. Pokud cestujete v noci, nenechejte kupé bez dohledu.Letecká doprava: Nedostatek pohonných hmot způsobil omezení v letecké dopravě uvnitř Ukrajiny, ale v posledních letech se situace poněkud zlepšila. Přemalovaná letadla Aeroflotu ale mají ke komfortu daleko. Vnitrostátní linky provozuje letecká společnost Aerosveet Airlines (www.aerosvit.com) a rovněž národní letecká společnost Ukraine International Airlines (www.ukraine-international.com). Hlavní dopravním uzlem je tradičně Kyjev, ale letět lze i do Oděsy, Dnepropetrovsku, Donětsku nebo Charkova.Městská doprava: Městskou hromadnou dopravu většinou zajišťují autobusy, ale v Kyjevě je k dispozici i metro. Je čisté, levné a výkonné, ačkoliv v současnosti nejezdí tak často jako kdysi. Autobusy a trolejbusy jsou vždy velmi přeplněné, a tak je lepší se jim vyhnout. Taxíky jsou dostupné a poměrně levné.Velmi častým a levným způsobem dopravy ve městech i mimo ně je stopování, které se však nedoporučuje. Místní řidiči se po zastavení často změní v taxikáře a začnou smlouvat o ceně dopravy.ZDRAVOTNICTVÍCharakteristika zdravotnictví: Úroveň lékařské péče na Ukrajině je velmi nízká, naráží na absolutní nedostatek finančních prostředků. Technické vybavení nemocnic je silně zastaralé, vybavení lékařskými potřebami a léky zcela minimální. V některých nemocnicích je situace tak zoufalá, že si do ní pacienti musí přinést vlastní postel, ale to jsou samozřejmě extrémy. Běžnou samozřejmostí však je to, že si pacienti musí sami shánět a hradit léky, které lze volně zakoupit v lékárnách (jsou dosti rozšířené), ale nejsou k dispozici v nemocnicích. Stravování je v lékařských zařízeních absolutně nevyhovující. Vzhledem k těmto skutečnostem nemůžeme v žádném případě doporučit léčbu v ukrajinských státních zdravotnických zařízeních. Přípustné je pouze nezbytně nutné ošetření ve vážných případech, po němž doporučujeme okamžitý transport do lékařských zařízení na území České republiky.Druhou variantou je léčení v soukromých zdravotnických zařízeních, která se nacházejí především v Kyjevě (například firmy BORIS, MEDIKOM a další). Tyto instituce jsou schopny poskytnout komplexní služby včetně transportu nemocných. Ošetření v nich je však velmi drahé a je nutné u zaplatit v hotovosti ihned.Mezi Českou republikou a Ukrajinou stále platí smlouva o bezplatném poskytování lékařské péče. I přes existenci této smlouvy však ukrajinské orgány vyžadují, aby byli čeští občané připojištěni u ukrajinské pojišťovny. Cizinci tak mají povinnost zakoupit si při obdržení víza nebo při překročení státní hranice zdravotní pojistku vydávanou státní akciovou pojišťovací společností Ukrinmedstrach. Upozorňujeme na to, že ukrajinské pohraniční orgány nerespektují cestovní zdravotní pojištění sjednané občany České republiky s českými zdravotními pojišťovnami.Podle zkušeností zastupitelského úřadu České republiky v Kyjevě však na některých hraničních přechodech toto připojištění u ukrajinské pojišťovny prozatím nevyžadují (například na letišti Kyjev – Borispol). Na hraničním přechodu mezi Slovenskem a Ukrajinou u města Užhorod, přes který čeští turisté míří na Podkarpatskou Rus, celníci neuznávají pojišťění u české pojišťovny a turisté se musí pojistit na místě v malé kanceláři pojišťovny Ukrinmedstrach.Léky a lékárny: Počet lékáren na Ukrajině je dostatečný. Navzdory špatné situaci ve zdravotnictví jsou dobře vybavené a disponují kvalitním personálem. Mnoho léků, které tu můžete koupit, je ruské provenience. Platí se v hotovosti. Obvykle je otevřeno ve všední dny od 9 do 17 hodin. Mnohé lékárny však mají pohotovostní službu na zazvonění.Další zdravotnické rady: Upozorňujeme na výskyt některých infekčních onemocnění, která nejsou v České republice běžná. Pravidelně v letních měsících se v jižních oblastech Ukrajiny (Oděsa, Mariupol) vyskytuje cholera (omezený počet případů), běžný je záškrt, leptospiróza, TBC a TBC krav. Doporučujeme proto dodržovat zvláště v létě přísná hygienická opatření. Není bezpečné konzumovat mléko a mléčné výrobky zakoupené na trzích. Vzhledem k černobylské havárii nedoporučujeme konzumovat místní ryby, houby a dokonce ani vodu z vodovodů v okolí Kyjeva.V posledních letech se značně šíří také AIDS. Jeho výskyt je spojen s rozšířenou prostitucí a migrací námořníků (především Oděsa), ale také se stále stoupajícím počtem narkomanů. Podle některých odhadů se Ukrajina v této oblasti dostává na úroveň rozvojových afrických zemí.MĚNA A CENOVÝ KOŠCharakteristika: Měnovou jednotkou Ukrajiny je 1 hřivna (UHA) = 100 kopejek (kopiyka). Používají se bankovky v těchto nominálních hodnotách: 100, 50, 20, 10, 5, 2 a 1 hřivna. Mince jsou v oběhu v těchto hodnotách: 50, 25, 10, 5, 2 a 1 kopejka. Ukrajina je v drtivé většině případů zemí hotovosti. Místní obchodníci přijímají kromě ukrajinských hřiven také tvrdou západní měnu, eura a nejlépe americké dolary. Proto doporučujeme dovoz bankovek (nejlépe dolarů) v malých nominálech. Snadno se směňují a pokud nebudete mít hřivny, můžete s nimi klidně zaplatit. Bližší informace o ukrajinském bankovnictví a finančnictví získáte na stránkách Národní banky Ukrajiny (www.bank.gov.ua).Směna valut: Peníze lze vyměnit v pouličních stáncích, směnárnách nebo v bankách. Kurzy jsou různé, a proto je vhodné se na ně předem informovat. Některé banky a směnárny nechtějí přijímat poškozené (popsané, potištěné) bankovky nebo staré americké dolary. Rozumné je vyměnit vždy jen tolik peněz, kolik utratíte. Většina směnáren vám totiž vymění pouze dolary za hřivny, ale za hřivny od nich dolary ani eura nedostanete. Všichni směnárníci do jednoho unisono tvrdí, že jim tvrdá západní měna právě došla. V žádném případě nedoporučujeme směnu valut na černém trhu, protože to může být nebezpečné.Při výměně valut na Ukrajině máte k dispozici i tyto bankovní ústavy: United Commercial Bank (www.ucb.crimea.ua), Ukribank (www.ukrinbank.com) a Privatbank (www.privbank.com).Cestovní šeky, platební karty: Jsou akceptovány pouze v několika restauracích a hotelech, a to jen ve velkých městech. Ačkoliv počet zařízení, v nichž vám platební kartu nebo cestovní šek přijmou, stále stoupá, je jich stále velmi málo. Proto počítejte s tím, že v Kyjevě platební karty Visa, EuroCard, MasterCard a Diners Club uplatníte v nejluxusnějších podnicích, ale ve městečkách Podkarpatské Rusi vám je nepřijmou prakticky nikde.UBYTOVÁNÍCharakteristika ubytování: Ukrajina rozhodně není turistickou velmocí. Ze zájmu turistů se těší prakticky jen velká města a mořské pobřeží, kde najdete nejvíce ubytovacích možností. Třetím cílem je kouzelná příroda Zakarpatské Ukrajiny, ale tady cestovatelé vyhledávají spíše svobodné nocování po širákem. Pokud toužíte po noclehu pod střechou, můžete se ubytovat v hotelech, v soukromí nebo třeba v kempech. Někdy je však hledání velice těžké.Hotely: Kvalita ukrajinských hotelů je na mnohem nižší úrovni než v zemích s rozvinutějším cestovním ruchem. Nejlepší hotely jsou v Kyjevě, Oděse a přímořských oblastech Jalty. Tady seženete hotely srovnatelné s luxusními hotely v západoevropských zemích. Často však jde o obludné paneláky sovětského stylu. Mimo velká města kvalita hotelů rapidně klesá. V malých městech sice mohou být hotely neuvěřitelně levné, ale hygiena se v nich příliš nedodržuje. A navíc se v nich nevaří a hosté se ani nemohou vykoupat v teplé vodě. Hotel vyhovující vašim požadavkům můžete najít na adrese www.hotelsukraine.com.Ubytování v soukromí: Ubytování v soukromí je skvělým druhem nocování, protože zdejší lidé jsou přátelští a pohostinní a ceny jsou velmi rozumné. Bohužel tu neexistuje žádná organizace, která by tento druh ubytování zajišťovala. Návštěvníci se mohou poptávat po okolí, ale i zde je nutné dodržovat jistou obezřetnost. Ceny jsou pak spíše symbolické, záleží na dohodě. Lidé z České republiky využívají ubytování v soukromí především na Podkarpatské Rusi. Třeba ve vesnici Koločava, která je jejich častým cílem, lze nocleh pod střechou sehnat velmi snadno. Stačí se zeptat místních lidí, kteří vás nasměrují buď k učitelce Natálii Tumarecové, která je i dobrým průvodcem Koločavou, nebo k manželům Glebovým.Kempy: Na Ukrajině se kempy nacházejí na perifériích města a na pobřeží. Není jich mnoho, jejich kvalita navíc silně kolísá. Podle některých informací navíc mají absolutně nevyhovující hygienické podmínky. Stanování se kvůli vysoké kriminalitě nedoporučuje.STRAVOVÁNÍCharakteristika kuchyně: Ukrajinská kuchyně je známá pestrostí a kvalitou chutí a vůní. Snad v každé restauraci si můžete poručit polévku boršč z červené řepy nebo některou z jejích variant, které se připravují z masa, hub, fazolí a dokonce i sušených švestek. Neméně populární jsou i další druhy polévek, houbová, fazolová a hrachová, z nichž některé se podávají s noky. Tradičním jídlem Ukrajiny jsou holubci (plněná kapusta) a vareniky, což je něco jako škubánky s různými druhy náplně – s brambory, masem, sýrem nebo ovocem, například třešněmi nebo borůvkami. Vareniky jsou často zmiňované i v národních lidových písních, takže ochutnáním navíc poznáte i staré ukrajinské tradice.Ukrajinci mají rádi i mléčné výrobky, například chalupářský sýrový lívanec, rjazanku (zkvašené tuhé mléko) a nalysniky (plněné sýry). Žádné svátky se neobejdou bez pirohů, známé jsou také pampušky, baba a medové dorty. Ukrajinské omáčky jsou velice husté a syté a jejich druhy se liší region od regionu. Bližší podrobnosti o ukrajinské kuchyni se dozvíte na internetové adrese www.litech.lviv.ua/~guenon/cuisine.Nápoje: Oblíbeným nápojem ukrajinských rodin je víno, které v drtivé většině případů pochází z domácí produkce. Vynikající jsou krymská vína, zvláště potom dezertní víno Krasnyj Kamen (Rudý kámen). Pro cestovatele, kteří dávají přednost suchým vínům, doporučujeme Abrau nebo Mischako, což jsou skvělé značky kabernetu. Dalším skvělým nápojem je šampaňské Artjomov, které se vyrábí ve východní Ukrajině, nebo ochucená vína z Massandry, z nichž jedno nese velmi zajímavý název Černý doktor.Rozšířená je také domácí vodka, tzv. samohonka, která je velice silná a chuťově velmi zvláštní. Připravuje se podle zaběhlých receptů a její konzumace může pro neznalé cizince dopadnout katastrofálně. Na Ukrajině se také hojně pije pivo, a to místní i dovážené, které je dražší. Na Zakarpatské Ukrajině je to především pivo slovenské. Nealkoholickým nápojům pak kraluje čaj a silná káva. V létě jsou populární sladké limonády.Možnosti stravování: Především ve velkých městech naleznete kvalitní restaurace, které vám okamžitě připomenou restaurace u nás doma. I v menších městech kvalita stravovacích zařízení roste. V malých vesnicích vždy najdete alespoň jednu restauraci, výběr z jídel však budete mít velmi omezený. K dostání jsou zpravidla tradiční ukrajinská a ruská jídla. Ceny jsou nízké.OBCHODY A SLUŽBYObchody: Ekonomická krize se na Ukrajině projevila samozřejmě i v kupní síle obyvatelstva. Větší obchody najdete prakticky jen ve městech. V největších ukrajinských městech také vyrůstají supermarkety a výběr zboží je poměrně široký. Otevřeno mají ve všední dny od 8 do 19 hodin, v sobotu do 17 hodin. Nejlepší supermarkety mají otevřeno dlouho do noci.Ve venkovských vesničkách se většinou nachází pouze několik obchodů. Obvykle jsou všude k dostání základní potraviny, i když i u těch je dobré zkontrolovat datum spotřeby. Oblíbeným místem nákupů jsou trhy, které se pořádají alespoň jeden den v týdnu (většinou v sobotu) ve všech větších vesnicích. Nakoupit zde můžete levnou zeleninu a ovoce, mléko, víno a dále řadu věcí z dovozu, například sušenky, hygienické potřeby nebo oblečení. Někdy je možné nakoupit i léky. Cenová hladině je oproti České republice výrazně nižší.Pošty: Ukrajinské pošty nejsou na příliš vysoké úrovni. Často dochází k otevírání obálek, které slibují lákavý obsah. Proto doporučujeme nezasílat z Ukrajiny nic jiného než pohlednice a slabé dopisy. Na poštu narazíte ve větších městech, na vesnicích jsou maximálně poštovní schránky. Z pošty si většinou můžete i zatelefonovat.Telefony: Telekomunikační služby se na území Ukrajiny dynamicky rozvíjejí, takže ve větších městech jsou běžné digitální linky, pagery a mobilní telefony. Veřejné automaty ale bývají často rozbité a dovolat se z nich může být problém. Telefonní předvolba Ukrajiny je + 380.Suvenýry: Z Ukrajiny pochází celá řada hezkých suvenýrů. Fajnšmekři si odtud mohou přivézt umělecká díla, například obrazy vysoké kvality, keramiku nebo šperky, které můžete koupit o poznání levněji v galeriích nebo přímo od umělců na ulici. Vyhněte se státním obchodům, které prodávají nekvalitní zboží. Oblíbené jsou také tradiční výzdoby a zdobená vejce.Elektřina: 220 voltů, 50 Hz.AKTIVITYKultura: Ukrajina je zemí s bohatou kulturou, o čemž svědčí mimo jiné i to, že má kolem devadesáti profesionálních divadel, které zahrnují i operu, operetu, balet a loutková divadla. Na jevišti Národní opery se konala vynikající vystoupení ukrajinského a světového baletu, prvním byla v červnu 1994 Mezinárodní taneční soutěž Serge Lifara. Serge Lifar byl světově proslulý choreograf, který se narodil v Kyjevě. Přes 30 let vedl hereckou společnost legendární Velké opery v Paříži a Francouzskou taneční akademii v Paříži. Nejznámější ukrajinská hudební seskupení jsou Státní akademická skupina Dumka, Státní akademický chorál G. Verjovky a Státní akademický sbor lidového tance P. Virského.Opera se hraje v nádherně zdobených divadlech v Kyjevě, Lvově a Oděse. Ukrajinci mají hluboce zakořeněné muzikální tradice a zpívání je velmi populární. Většina měst má také výborná hudebně-komediální a baletní divadla. Postsovětská ekonomika bohužel způsobila, že mnoho divadelních a hudebních představení má velmi nízkou návštěvnost. Přední umělci vystupují především v obrovském kyjevském Ukrajinském divadle, kde je vyšší vstupné. A pokud jste milovníky galerií, máme pro vás jeden internetový tip: http://art.online.com.ua.Svátky a dny pracovního klidu: 1. leden – Nový rok, 7. leden – Pravoslavné Vánoce, 8. březen – Den žen, Velikonoční svátky, 1. a 2. květen – Svátek práce, 9. květen – Den vítězství ve 2. světové válce, poslední sobota a neděle v květnu – Kyjevské dny (platí jen pro Kyjev), Svátky svaté Trojice (červen), 28. červen – Den ústavy, 24. srpen – Den nezávislosti.Zábava: Kromě divadel, muzeí, baletu a hudebních představení jsou ve velkých městech i kina, diskotéky, hudební i noční kluby a pořádají se tu četné koncerty. Oblíbené jsou také tradiční poutě. Za zábavou lze zamířit i do restaurací nebo barů.Sport: Nejlepší podmínky pro turistiku, trekking a kempink jsou na Krymu a v Karpatech, u několika chráněných národních parků. Na jihozápadě Krymu vedou lehké turistické stezky k jeskynním městečkům Chuft-Kale a Manhup-Kale. Jiné turistické stezky vedou k 300 metrů hlubokému Velkému kaňonu a k vodopádům Dzhur-Dzhur a Uchansu. Pokud budete mít dobrou mapu, můžete se procházet kdekoliv v Karpatech, protože tu je neobydlená a velmi úchvatná krajina. Nejvhodnějším startovním bodem je Karpatský národní park vzdálený asi 55 kilometrů jihozápadně od Kolomyja a 500 kilometrů jihozápadně od Kyjeva. Cestovatelé z České republiky často míří i na Podkarpatsku Rus, bývalou součást naší vlasti. Vyhlášená je nejen příjemnými lidmi a odkazem Nikoly Šuhaje loupežníka, ale také krásnou přírodou. Vystoupat je možné na četné poloniny, tedy horské hřbety porostlé hustou trávou, na které si pochutnávají stáda koz a ovcí. Vyhlášenou poloninou je Krásná či Boržava, jejíž návštěvu je možné spojit s prohlídkou vesničky Koločava.Populárním sportem na Ukrajině je také lyžování. Ukrajinci lyžují v západní části Karpat, nejvyšší střediska jsou Jeremcha a Vorochta nedaleko rumunských hranic a Slavsko poblíž slovenských hranic. Podrobnosti naleznete mimo jiné na stránkách Karpatského lyžařského klubu (www.klk.lviv.ua).Nejoblíbenějším diváckým sportem je fotbal, ačkoliv mezinárodních úspěchů dosáhli rodáci z Ukrajiny i v jiných sportech, například Andrej Medveděv v tenise nebo Sergej Bubka v atletice. Ale co naplat, kopaná prostě vede. Možná je to i tím, že ve světové kopané září ukrajinská hvězda Andrej Ševčenko (www.andrishevchenko.com). Bližší informace o kopané naleznete na stránkách Ukrajinské fotbalové federace (www.ffu.org.ua).

Pokračovat na článek


Víkend v Istanbulu

Dnes ráno jsme s přítelkyní vyrazili z Prahy přes Miláno (se společností Alitalia) do Istanbulu, města na rozhraní Evropy a Asie.S přestupem proto, že ČSA létají do Istanbulu až pozdě večer, a my bychom buď ztratili den na poznávání města anebo museli zaplatit o jednu noc v hotelu více. Sedíme v letadle MD 82 (letadlo tohoto typu je sice starší, ale jinak spolehlivé. Jen pozor na to, že má větší stoupavost a hrozí více zaléhání uší apod. Doporučuji bonbóny nebo žvýkačku pro Vás, kteří jste citlivější vnímání změn výšky při vzletu a přistání. ) společnosti Alitalia s odletem z Prahy v 7.15, ale bohužel je špatné počasí a než posolí, odklidí runwaye a odmrazí nás (de-iceing), tak odlétáme z Prahy v 8.05. Ale naštěstí let je nejpřímější, jak může být, a v 9.05 dosedáme na letiště Malpensa v Miláně. Obletěli jsme celé Miláno a přistáváme z jižní strany. Na letišti je 90% letadel od Alitalie, ale vidíme zde i Deltu, ANA Cargo, Qatar airways apod. Bohužel zastavujeme mimo „choboty“ a musíme do terminálu autobusem Normálně nám to nevadí, ale bohužel za 55 minut máme pokračovat dále. Avšak právě včera byla zahájena olympiáda v Turíně, a proto jsou v Miláně mimořádná opatření a procházíme neuvěřitelně přísnou tranzitní kontrolou včetně vyzouvání bot, trávíme zde 25 min. Let stíháme a jedeme opět k letadlu autobusem. Tentokrát poletíme s Airbusem 321, který je zaplněn asi z 60%. Vzlétáme o 30 min déle, ale dostává se nám ujištění od kapitána, že budeme v Istanbulu za 2 h a 10 min (let by měl trvat podle plánu trvat 2 h 40 min). Při letu míjíme Benátky a Terst. Po dalších 15 minutách letu míjíme v nejbližší možné vzdálenosti let Lufthansy (hezký pohled, ale bohužel netuším, o jaký let jde ). Přesně po 2 h a 10 min přistáváme na letišti Atatürk v Istanbulu. Procházíme pasovou kontrolou, poté si vyzvedáváme kufry. Naštěstí dorazily (bohužel to není moc obvyklé – speciálně s Alitálií a Air France) a vyrážíme na taxíka. Podaří se nám „ulovit“ 20 let starý vůz Fiat Regata a frčíme do čtvrti Taksim, kde je náš hotel. V Istanbulu si dejte pozor na to, aby taxikář měl vždy taxu cenové skupiny č. 1 (ceny jsou v tureckých lirách, které jsou cca v kurzu za 1 USD = 1.31 tureckých lir)… Cena za dopravu z letiště do čtvrti Sultanahmet (staré město, krytý bazar, nejznámější mešity) je kolem 15 tureckých lir. V případě cesty, jako je ta naše (na náměstí Taksim, které je hlavním náměstím pro obchod a zábavu), zaplatíte kolem 20 tureckých lir. Taxikář byl poctivý a cena byla opravdu dle předpokladů (což není vždy obvyklé, jak ještě uvidíte) Ubytování v hotelu s výhledem na město nemá chybu. Odjíždíme z Taksimu na Sultanahmet ke krytému bazaru. Z Taksim square se tam dostanete autobusem T4 za necelou tureckou liru (zastávka na Sultanahmetu je přesně mezi mešitami Hagia Sofia a Modrou mešitou – pak musíte jít 5-10 minut do kopečka ulicí Divanyolu Cad) anebo taxíkem v ceně kolem 7 až 8 lir. Krytý bazar je nádherná směsice obchůdků se vším možným. Ať tradičními tureckými koberci, hrníčky, vodními dýmkami nebo „zaručeně pravými“ kabelkami a oblečením všech světových značek. Bazar zavírá v 19 h a v neděli bývá zavřený (ale obchůdků kolem se stejným zbožím je všude kolem spousta). Jsme unaveni nákupy a odcházíme na jídlo. Ceny jídel v restauracích v oblasti mešit či krytého bazaru pořídíte v cenách kolem 11 až 20 lir, v typických tureckých fast foodech kolem 3 až 6 lir. Odjíždíme zpět do hotelu taxíkem – bohužel narážíme na obdobu některých pražských taxikářů. Za cestu, která by měla stát kolem 8 lir, po nás požaduje 24 lir a ještě nezastavuje přímo u hotelové recepce s výmluvou, že je zácpa. Cenu odmítáme a požadujeme odvoz až před hotel, nikoliv za roh hotelu. Stále se vymlouvá na zácpu a ustupuje s cenou na 15 lir. Pod pohrůžkou zavolání policie mění cenu na 12 lir a nakonec na 10, na které přistupujeme my. V případě, že Vás potká něco podobného, nejlepší věcí je pohrozit zavoláním policie. Pokud bydlíte v čtyř- nebo pětihvězdičkovém hotelu, stačí říct problém portýrovi a on už taxikáře přesvědčí o správnosti ceny . Po chvilce odpočinku odcházíme na procházku po náměstí Taksim. Je sobota večer a po náměstí se pohybuje více lidí než na demonstracích v listopadu 89…je tady snad celý Istanbul…. V oblasti Taksimu je nejvíce restaurací, barů a nočních podniků. Ceny jsou zde cca o 20 % levnější než ve čtvrti Sultanahmet.Tak je další den a my se vydáváme na Galatskou věž, ze které je krásný výhled na celý Istanbul (v turečtině Galata Kulesi). Byla postavena v roce 1348 a je 60 metrů vysoká. Vstupné stojí 8 lir na osobu a nahoru na věž se jede výtahem. Máme bohužel smůlu a zrovna se přes Istanbul přehání sněhová bouřka, takže si výhled ne město nemůžeme tak vychutnat. Sjíždíme dolů a kupujeme pár pohledů (ceny pohledů se v Istanbulu pohybují od 0,15 do 0,25 lir za kus). Po nákupu uděláme ještě pár fotek věže zvenku a pokračujeme pěšky dolů z kopce přes most Galata Köprüsü a potom nahoru do kopce k Modré mešitě. Na první pohled nás uchvátí a jdeme se podívat dovnitř. Do Modré mešity se musíme vyzout boty a dát si je do igelitové tašky, kterou nám půjčují u vstupu.  Ženy by měly mít pokrývku hlavy, my jsme ovšem viděli uvnitř i ženy bez ní, nekontroluje se to, ale považuje se za slušnost jí mít. Modrá mešita se jí říká proto, že většina interiéru mešity je z modrých kachliček. Mešita má zvláštnost: 6 minaretů, které v době stavby vyvolaly vlnu nevole, protože znevažovaly Mekku, kde je také 6 minaretů. Po prohlídce se vydáváme na prohlídku Bazilikové cisterny (Yerabatan Sarayi), která je jednou z největších turistických atrakcí ve městě. Jedná se o rozlehlou podzemní vodní nádrž s nádhernými 8 metrů vysokými sloupy (je jich 336), kterou doporučujeme určitě navštívit. Je nádherně nasvícená a krásně tam na Vás bude kapat voda a i za 10 lir na osobu stojí za to ji vidět. Po prohlídce, která nás naprosto očarovala, postupujeme o 100 metrů dále k chrámu Hagia Sofia, která již neslouží jako mešita, ale je z ní muzeum. Do ní se platí vstupné (narozdíl od Modré mešity) ve výši 10 lir a před samotným vstupem musíte projít podobnou kontrolou jako na letišti, zavazadla projíždí rentgenovou kontrolou a vy musíte projít detektorem kovů  V nynější době se uvnitř této největší mešity stále něco restauruje, takže Vám při focení bude překážet nějaké to lešení. Kromě přízemí v ní objevíte v patře galerii s krásnými vystavenými mozaikami. Pokračujeme k paláci Topkaki. Jedná se o velmi rozsáhlou stavbu s mnoha nádvořími a budovami, kde jsou teď muzea zbraní, oblečení, archeologické muzeum apod. Již se začíná stmívat a my se těšíme na možnost krásných výhledů na mešity v noci při nasvícení. Rozhodně doporučujeme vydržet do setmění, naskytne se Vám úžasný pohled na nejkrásnější mešity města doprovázený jako vždy skřehotáním racků.Tak to by bylo z Istanbulu skoro vše.Jen ještě pár zajímavostí: - jste-li student, pak nepočítejte s tím, že Vám při prohlídce památek dají studentskou slevu – bohužel je vše za plnou taxu  Také Vás nikam nepustí se stativem, ale to je v dnešní době skoro u všech památek na světě. (Ale nám se ho občas podařilo propašovat dovnitř. Také Vás při procházce městem bez problémů osloví Turek a zeptá se Vás odkud jste a jak se máte? A řekne Vám,že je Váš přítel Patrně Vám však chce nabídnout nějakou koženou bundu nebo výrobky z kůže či Vás jen informovat,že zná někoho v továrně na výrobu kožených produktů A ještě Vám občas na Vaši odpověď,že jste z ČR odpoví „Ahoj“ anebo „levná koža“.Zítra už odlétáme zpět do Prahy (s Alitálií a opět s přestupem) ,ale rozhodně plánujeme návrat do města, která nás vzalo svou tajemnou atmosférou a krásou.

Pokračovat na článek


Rusko

Hustota zalidnění: 8.7 lidí na km2Časové Pásmo: GMT (3-13 ) hAdministrativní dělení: 7 federálních okruhů: 21 republik, 6 krajů, 49 oblastí, 1 autonomní oblast, 10 autonomních okruhů, 2 statutární městaNezávislost od: 24. srpna 1991Měna: rubl (Rub) =100 kopějekÚřední jazyk: ruština Největší město: Moskva (8.675.000 obyvatel)Přírodní nebezpečí: vulkanická aktivita, jarní záplavy, lesní požáryPřístaviště: Aleksandrovsk-Sakhalinsky, Arkhangelsk, Astrakhan, De-Kastri, Indigirskiy, Kaliningrad, Kandalaksha, Kazan, Khabarovsk, Kholmsk, Krasnoyarsk, Lazarev, Mago, Mezen, Moscow, Murmansk, Nakhodka, Nevelsk, Novorossiysk, Onega, Petropavlovsk-Kamchatskiy, RostovNáboženská příslušnost: Pravoslavní 80%, muslimové 0%, ostatní 0%Rusko je největším státem světa, zaujímajícím téměř 12% světové souše. Většina území leží v oblastech pro život krajně nepříznivých, a je tudíž velmi řídce osídlena. Rusko sousedí na západě s Norskem, Finskem, Estonskem, Lotyšskem a Běloruskem. Dlouhou hranici má na jihu s Ukrajinou, dále s Gruzií, Ázerbájdžánem. Nejdelší pak s Kazachstánem, Mongolskem a Čínou, jen několik kilometrů se Severní Koreou. Na severu ho obklopují okrajová moře Severního ledového oceánu - Barentsovo a Karské moře, moře Laptěvů a Východosibiřské moře, na východě pak Tichý oceán s mořem Ochotským a Beringovým a na jihovýchodě moře Japonské. Kratšími úseky má Rusko přístup k Baltskému moři (Finský záliv) na západě, Azovskému a Černému moři na jihozápadě a vnitrozemskému Kaspickému moři na jihu.Přírodní poměry Ruska Nejrozlehlejší země světa. Je 1,5-krát větší než Evropa. Rozkládá se na kontinentech Evropa a Asie. Evropskou část zabírá východoevropské nížina rozčleněná pahorkatina. Na jihu ji ohraničuje vrásová pohoří Kavkaz. Na východě ji zase kruhové horské pásmo Ural odděluje od Západosibiřské nížiny. Mezi Jenisejem a Lenou se zvedá říčními údolími protkaná Středosibiřská plošina, ke které se na jihu připojují pásma Altaj a Sajan. Na východ od Leny náhorní plošiny, pánve a nížiny oddělují jednotlivé východosibiřské pohoří. Kamčatka se svými činnými vulkány již patří k tichomořskými vrásová systému.Rusko je možno rozdělit na pět hlavních fyzicko-geografických oblastí: Východoevropskou rovinu, rozkládající se od západních hranic Ruska až k Uralu, samotné pohoří Ural, Západosibiřskou rovinu mezi Uralem a Jenisejem, Středosibiřskou vysočinu - území mezi řekami Jenisejem a Lenou - a horské oblasti jižní a východní Sibiře.Podnebí Podnebí Ruska není tak rozmanité, jak by napovídala jeho obrovská rozloha. V zásadě převažuje chladné kontinentální klima s velkými teplotními rozdíly. Výjimku představuje na jihozápadě oblast Severního Kavkazu a krátké pobřeží Černého moře, které má téměř středomořské klima. Mírnější oceánské podnebí je charakteristické pro jižní část Přímořského kraje kolem Vladivostoku na Dálném východě. Na severovýchodní Sibiři v oblasti Verchojanska dosahují zimní teploty nejnižších hodnot na Zemi s výjimkou Antarktidy (absolutní maxima -70 °C). Přitom v krátkém létě mohou teploty i zde vystoupit až na 30 °C. Prakticky celá Sibiř a Dálný východ se nacházejí v pásmu věčně zmrzlé půdy, která působí značné problémy při výstavbě komunikací i sídlišť. Průměrné letní teploty se pohybují mezi 4-8 °C na arktickém pobřeží až k 25 °C kolem Kaspického moře. Povrch Východoevropská rovina zaujímá většinu evropského Ruska. Na jihu přechází do stepí Kubáňské nížiny ohraničené mohutnou bariérou Kavkazu, který zároveň tvoří hranici s Asií. Její pahorkatiny nikde nepřesahují výšku 500 m nad mořem. Na severozápadě ji omezuje Karelská jezerní plošina a hornatější poloostrov Kola, na severovýchodě Timanské vrchy. Na západ od Moskvy leží Valdajská vrchovina, kde pramení řada velkých řek včetně Volhy, Dněpru a Západní Dviny. Jihozápad vyplňuje rozsáhlá a nízká Středoruská vrchovina. Na východě vytváří přírodní hranici roviny pohoří Ural, které bylo odedávna předělem mezi Evropou a Asií. Na východ od Uralu leží jedna z největších nížin světa - bažinatá Západosibiřská rovina (více než 3 mil. km2), protékaná veletoky Obu s Irtyšem a Jenisejem. Středosibiřská vysočina, tvořená soustavou rozsáhlých plošin a nevysokých pohoří rozčleněných četnými toky, je z hornin, které patří k nejstarším na světě. Na jihu se zvedá ve vyšší Angarskou plošinu a naopak na východ se sklání do Středojakutské roviny v povodí Leny a Viljuje. Náhorní plošina je na severu přerušena bažinatou Severosibiřskou nížinou, za níž se zvedá nevysoké pohoří Byrranga, prostupující poloostrov Tajmyr až k arktickému pobřeží. Prodloužení této soustavy až za 80° severní šířky představují zaledněné ostrovy Severní země. Na jihovýchodě Západosibiřské roviny se zvedají pásma vrásných pohoří. Nejvyšší je Altaj s četnými ledovci na západě, který zasahuje na území čtyř států. Z Altaje vybíhá na východ nižší Západní Sajan a po hranicích s Mongolském divoké pohoří Tannu-Ola. Na mongolské hranici vrcholí další rozsáhlé horské pásmo - Východní Sajan. Na severovýchod od něj vyplňuje velkou příkopovou propadlinu jezero Bajkal, které svojí unikátní hloubkou, 1620 m, představuje největší zásobárnu sladké vody na světě a jedinečný ekosystém. Za Bajkalem se na rozsáhlém území střídají náhorní plošiny (Vitimská, Aldanská) s dlouhými horskými hřbety (Jablonový, Stanový) až k Ochotskému moři. Odtud na jih se rozkládá Burejské pohoří a podél pobřeží Japonského moře divoký Sichote-Aliň. Na severovýchodní Sibiři vyniká délkou téměř 2000 km Verchojanské pohoří. Výšku 3000 m překračuje ledovcové pohoří Čerského, od Ochotského moře za polární kruh se táhne Kolymské pohoří. Nejvýchodnější Čukotské pohoří prostupuje poloostrov Čukotka, kterou necelých 100 km široký Beringův průliv dělí od Aljašky. Podél Beringova moře se na jihovýchod táhne Korjacké pohoří, které na Kamčatském poloostrově přechází v pohoří oddělené sníženinou řeky Kamčatky od pásma vysokých a činných sopek lemujících pacifické pobřeží. Sopečné pohoří pokračuje dále k jihozápadu přes Kurilské ostrovy do severního Japonska. Téměř celá tato oblast včetně ostrovu Sachalin neblaze proslula nejtvrdšími trestaneckými tábory (GULAGy), zřízenými již za carské vlády a široce využívanými stalinským režimem. Celá zabajkalská a tichomořská oblast je také značně seismicky aktivní.Po celou dobu své dlouhé historie bylo Rusko křižovatkou euroasijského kontinentu. Ačkoli v dávných historických dobách bylo neustále ohrožováno nomádskými nájezdníky z Asie, vybudovalo v průběhu 16.-19. století obrovskou mnohonárodnostní říši.Dějiny Ruska Od 6. století si začali Chazaři (skupiny tureckých a íránských národů, které se stahovaly na sever) podmaňovat ugrofinské a slovanské obyvatelstvo, žijící v oblasti dnešního západního Ruska. Chazaři vytvořili prosperující říši, která zabírala většinu dnešní Ukrajiny a jižního Ruska, a roku 737 založili nové hlavní město Itil poblíž ústí Volhy do Kaspického moře. Mezitím si Vikingové, kteří dělali průzkumné výpravy ze Švédska, probojovali obchodní cestu od Baltského až po Černé moře a Konstantinopolis (dnešní Istanbul) s využitím řeky Dněpru (dněperská obchodní cesta). Nejdříve založili na severu Novgorod a pak postupovali na jih a zbudovali Kyjev. Kolem tohoto města se postupně sjednotilo množství slovanských kmenů, které vytvořily mocný stát Kyjevskou Rus. V roce 965 silný kyjevský kníže Svjatoslav (zemřel roku 972) konečné porazil Chazary. V roce 988 Svjatoslavův syn Vladimír (960-1015) přijal křesťanskou víru. Tato událost vytvořila pevné svazky s řeckou Byzantskou říší, jejíž civilizační vlivy sehrály základní roli při vytváření svébytné ruské kulturní identity. Vláda Vladimíra I. Svjatoslavoviče a jeho syna Jaroslava Moudrého (1019-1054) byla obdobím největšího rozkvetu Kyjevské Rusi. Časté nájezdy bojovných jižních sousedů jí však působily neustálé potíže. V roce 1235 se objevila nová hrozba z východu, když z asijských stepí začali postupovat tatarští a mongolští nájezdníci. Mongolský vpád do Ruska byl rozsáhlý a ničivý. Mongolové pálili města a vyháněli z nich obyvatelstvo, vraždili zajatce a vymáhali poplatky. Severozápadně ležící Novgorod unikl mongolským nájezdům, ale musel čelit útokům Švédů a Germánů ze západu. Legendární novgorodský kníže Alexandr Něvský (1220-1263) nakonec porazil své nepřátele ve dvou velkých bitvách; jednu svedl se Švédy na řece Něvě v roce 1240, druhou, proti Němcům, roku 1242 na zmrzlém Čudském jezeře. Tou dobou už ovšem Mongolové došli až do Evropy a založili říši Zlaté hordy, která měla své hlavní město v Sarajbatu (poblíž Kaspického moře). Zatímco východní oblasti Kyjevské Rusi zůstávaly pod vládou Mongolů, západní část zabraly Litva a Polsko. Avšak koncem 13. století začal růst nový mocný stát. Když se syn Alexandra Něvského Daniil Alexandrovič (1276-1304) stal knížetem moskevským, založil dynastii moskevských panovníků, kteří vládli následující tři století až do roku 1598. Během tohoto období se Moskva rychle rozpínala, zvláště za vlády Ivana III.(Ivan Veliký, 1440-1505), který nakonec v roce 1480 vymanil moskevskou oblast z mongolské poroby. V roce 1472 přijal titul "Vladař veškeré Rusi" a zavedl emblém dvouhlavého orla. V roce 1547 byl jeho vnuk Ivan IV. (Ivan Hrozný 1530-1584) korunován na prvního ruského cara. Mladý car přemohl Kazaňský chanát a zahájil velkou ruskou expanzi na východ. Během půl století byla ovládnuta Sibiř a v roce 1649 došli Jermakovi kozáci až k pobřeží Tichého oceánu. Po smrti Ivanova syna Fjodora I. (1557-1598) panoval ve funkci regenta tatarský šlechtic Boris Godunov. Jeho vláda byla v Rusku obdobím řady povstání a proslula pod názvem "doba těžkostí" (1595-1613); období hladomoru, celkem 18 občanských válek a povstání včetně polské invaze bylo ukončeno, když byl carem zvolen Michail Romanov (1596-1645), první zástupce dynastie, která pak v Rusku panovala nepřetržitě až do roku 1917. Petr. I. zvaný Veliký (1672-1725), veden snahou "otevřít se Západu" a poevropštit svou zemi, založil nové hlavní město Petěrburg při ústí řeky Něvy do Finského zálivu. Svými vojenskými úspěchy, zavedením západních technologií a tvrdými vládními reformami dokázal přeměnit Rusko ve velkou evropskou mocnost. Rozšíření vlivu země a její poevropšťování pokračovalo dále i za panování carevny německého původu Kateřiny II. Veliké (1729-1796). Kateřinin vnuk Alexandr I. (1777-1825) po většinu své vlády vedl válku s Napoleonovou Francií. Porážka Napoleona sice proslavila ruské hrdinství, ruská společnost však zůstala nadále feudální a v Krymské válce (1853-1856) vyšla najevo zaostalost jejího průmyslu. Alexandr II. (1818-1881) zrušil nevolnictví a snažil se o sociální a administrativní reformy. Avšak nespokojenost ruské inteligence stále rostla a vyvrcholila jeho zavražděním v roce 1881. Za vlády Alexandra II. si Rusko podrobilo Kavkaz a Kazachstán a proniklo hluboko do Střední Asie. Kolem roku 1900 vládlo obrovské mnohonárodnostní říši, která sahala až k hranicím Persie, Afghánistánu, Indie a Číny. Po katastrofální válce s Japonskem (1904-1905) přinutily domácí nepokoje cara Mikuláše II. (1868-1916), aby souhlasil se zřízením dumy neboli parlamentu. Jak se však ukázalo, tento ústupek nestačil a přišel pozdě. Situace se dále zhoršila po roce 1914, když se Rusko zapojilo do 1. světové války. V bojích padly miliony lidí, hospodářství se hroutilo a zásobování potravinami bylo vážně ohroženo. V březnu 1917, po povstání v Petrohradu, byl car přinucen k abdikaci ve prospěch Prozatímní vlády. V listopadu 1917 se převratem, který svrhl Prozatímní vládu, chopil moci vůdce bolševické strany Vladimír Iljič Lenin (původním jménem Uljanov, 1870-1924). Lenin okamžitě za cenu velkých ústupků ukončil účast Ruska ve válce a rozhodl o rozdělení půdy rolníkům. Následovalo období ničivé občanské války a intervencí (1918-1922), které skončilo v roce 1922 založením Svazu sovětských socialistických republik. Po Leninově smrti vyhrál boj o moc Josif Vissarionovič Džugašvili, zvaný Stalin (1879-1953), když nemilosrdně vyřadil ze hry své soupeře. V roce 1928 vyhlásil první pětiletý plán: etapu intenzivní industrializace a nucené kolektivizace ruského zemědělství. V jejím důsledku klesla zemědělská produkce a následný hladomor na Ukrajině v roce 1932 způsobil smrt milionů lidí. Mnoho těch, kteří se postavili proti Stalinově politice, bylo popraveno nebo deportováno do sibiřských pracovních táborů. V roce 1934 zahájil Stalin systematickou likvidaci všech svých politických odpůrců, včetně nejvyšších vojenských činitelů. Odhaduje se, že v rámci masového teroru let 1936-1938 zahynulo asi 8 milionů lidí. V roce 1941, po vypuknutí 2. světové války, která zastihla Sovětský svaz nepřipravený, byl okupován rozhodující díl evropské části nacistickým Německem. Jeho porážky bylo dosaženo za cenu obrovských obětí ruského lidu, které přesáhly 20 milionů životů. V prvních poválečných letech získal válkou poničený Sovětský svaz značný mezinárodní vliv vytvořením šesti satelitních komunistických režimů v sousedních státech střední a východní Evropy. Následující období studené války charakterizované vývojem atomových zbraní a závody ve zbrojení vedly k nastolení vojenské rovnováhy dvou hlavních světových velmocí, schopných se vzájemně zničit. V roce 1962, za vlády Nikity Chruščova, unikl svět jen o vlásek válce, když se Spojené státy a Sovětský svaz dohodly ve věci rozmístění sovětských nukleárních raket na Kubě. Chruščovovy pozdější snahy o zlepšení vztahů se Západem byly roku 1964 násilně ukončeny jeho odvoláním vedením Komunistické strany, v níž se moci brzy chopil Leonid Iljič Brežněv. Když se Brežněvovi nepodařilo urovnat rostoucí roztržku mezi Sovětským svazem a komunistickou Čínou, snažil se uzavřít mír se Západem. Avšak sílící brežněvovská náboženská i politická perzekuce, týkající se zvláště Židů, způsobila odliv sympatií Západu a sovětská invaze do Afghánistánu v roce 1980 vyvolala všeobecné mezinárodni odsouzení. Tato situace pokračovala až do března roku 1985, kdy se stal generálním tajemníkem Komunistické strany Michail Sergejevič Gorbačov. Zavedl nový, otevřenější styl vedení, zaměřený na přestavbu vlády a ekonomiky. V roce 1988 stáhl sovětská vojska z Afghánistánu a inicioval odzbrojovací rozhovory se Západem. Doma se však musel vyrovnávat se stagnující ekonomikou, zvětšujícími se rozdíly mezi jednotlivými republikami, sílícími snahami o dlouho potlačovanou národní suverenitu a s etnickými konflikty, které začaly vypukat na mnoha místech Ruska. Koncem 80. let, kdy se zhroutily komunistické režimy po celé Evropě, žádal Gorbačov vyšší prezidentské pravomoci ve snaze zabránit rozpadu Svazu. Boris Jelcin a další radikální reformátoři varovali před "novou diktaturou". Začátkem roku 1990 se však Komunistická strana prakticky vzdala mocenského monopolu a se ztrátou podpory většiny obyvatel ztratila i schopnost ovládat dění v zemi. V důsledku toho se v květnu 1990 Jelcin stal prvním svobodně zvoleným prezidentem Ruské federace. Mezitím Gorbačovovův politický úspěch ve Spojených státech a Velké Británii signalizoval skutečný konec studené války a další snižování zbrojení. Jakkoliv byl Gorbačov oblíbený v zahraničí, doma jeho popularita rychle klesala. Zatímco první svazové republiky vyhlašovaly svou nezávislost, Gorbačov usiloval o zachování určitého stupně centrální autority na základě nové svazové smlouvy. V srpnu 1991 se však skupina konzervativních zastánců tvrdé linie pokusila o uchopení moci. Následující masové demonstrace v Moskvě a Leningradě nedovolily skalním komunistům převrat dokončit. Gorbačov, který byl zadržen v domácím vězení na Krymu, se vrátil do hlavního města, kde však již jeho mocenskou pozicí otřásl Jelcin, který se zde rozhodně postavil proti puči. Neúspěch pučistů potvrdil, že autorita Komunistické strany je zlomena a obrovský monolit Sovětského svazu se začal hroutit. Formálně byl rozpuštěn v prosinci 1991 a 11 z 15 svazových republik s výjimkou pobaltských států a Gruzie vytvořilo Společenství nezávislých států (SNS). Gorbačov neměl jinou volbu než rezignovat. Od té doby vede Rusko zápas o transformaci své ekonomiky, reformu politického systému a o nalezení nové pozice ve světové politice. Přes nesmírné těžkosti, vyvolané Jelcinovými reformami, vyjádřil ruský národ v lidovém referendu v dubnu 1993 jeho vedení podporu. Pokračující rozvrat hospodářství a citelný pokles životní úrovně většiny obyvatel změnil opět politickou situaci. Po srážkách Jelcina s konzervativním parlamentem v říjnu 1993 vítězí v následujících prvních svobodných parlamentních volbách populistický Vladimír Žirinovskij, vůdce nacionálně fašistické orientace. Roku 1996 byl ve volbách zvolen Boris Jelcin, roku 2000 byl zvolen Vladimir Putin.Obyvatelstvo Ruská federace sdružuje na svém území obrovské množství národu, národností i nepočetných etnik. Žije tu více než 100 různých národností a etnických skupin (vedle dominantních Rusů však pouze 6 má více než 1 milion příslušníků a jen Tatarů je více než 5 milionů), které patří zhruba ke 4 hlavním jazykovým skupinám (větvím). Součástí indoevropské skupiny je více než 130 milionů převážně rusky mluvících slovanských obyvatel obývajících území od Baltu až k Pacifiku (vedle Rusů jde především o Ukrajince a Bělorusy). Ostatní tři jazykové skupiny jsou: ugrofinská, rozšířená v oblastech evropské tajgy a tundry (Karelové, Komijci) a v Povolží (Mordvini, Marijci a Udmurti); turkickými neboli turkotatarskými jazyky se hovoří místy na severním Kavkaze, a zejména v Povolží (Tataři, Baškirci, Čuvaši) a Asii, a konečně kavkazská skupina, kam patří jazyky, kterými se mluví na západním Kavkaze a v Dagcstánu. Relikt v této oblasti představuje mongolský jazyk Kalmyků. Ruská většina se od množství neslovanských etnik výrazně liší kulturou, náboženstvím i jazykem. Ve slovanské populací přežila silná pravoslavná tradice, je tu také mnoho baptistů a mnohé národnosti si zachovaly svá tradiční náboženství: islám u některých turkotatarských a kavkazských národů a buddhismus u mnohých Kalmyků a Burjatů. Migrací neustále ubývá židů. V posledních třech letech prodělává Rusko obrovský pokles porodnosti, který vyústil v takový úbytek obyvatel přirozenou měnou, jaký nemá na světě obdoby. Počínaje rokem 1993 ani rozsáhlá imigrace nedokáže zabránit snižování počtu obyvatel.Hospodářství Ruska Rusko soustřeďovalo rozhodující potenciál bývalého Sovětského svazu. Jeho obrovské energetické a další nerostné zdroje zajišťovaly přísun energie a surovin průmyslovým i jiným odvětvím všech ostatních svazových republik i východní Evropy. Ohromná rozloha země a nepříznivé přírodní podmínky však vždy představovaly velkou překážku rozvoje. Přes své ambiciózní a velkorysé zemědělské programy musí Rusko stále ještě dovážet potraviny a jeho zastaralý průmysl nemůže dobře soupeřit s pokrokovými technologiemi vyspělých průmyslových států.Průmysl Páteří ruského hospodářství je těžký průmysl, zpracovávající obrovské množství surovin, které země poskytuje. Nejdůležitější z hlediska fungování celého hospodářství je těžba energetických surovin, jejichž vývoz je rozhodujícím zdrojem příjmů. Severozápadní Sibiř má vedle oblasti Perského zálivu největší zásoby ropy a zemního plynu na světě. Ropa se dále těží mezi Volhou a Uralem (Tatarstán), na severním Kavkaze a ostrově Sachalin. Největší jsou také zásoby černého i hnědého uhlí na střední a východní Sibiři (Jakutsko), v Kuzněcké a Kansko-ačinské pánvi. Největší ložiska zemního plynu jsou na severu Západosibiřské roviny u polárního kruhu a na Jamalském poloostrově. Problémem je těžba paliv v extrémních podmínkách, místy za polárním kruhem, velké ztráty při těžbě a těžké poškozování životního prostředí. Obavy vyvolává velký pokles těžby ropy. Velké jsou i zásoby železných rud, zejména v oblasti Kurské magnetické anomálie při hranicích s Ukrajinou a na jižní Sibiři. Na Urale lze nalézt většinu rud barevných kovů, ale ložiska některých jsou již z velké části vyčerpána. Velmi významná je těžba zlata na východní Sibiři a Dálném východě, světově důležitá je produkce niklu (Norisk, poloostrov Kola), mědi (Ural), bauxitu (Ural, východní Sibiř), polymetalických rud (Kuzbas a Ural), wolframu (jižní Sibiř), cínu (Zabajkalsko) a platiny (Ural, Sibiř), z nerudných surovin pak azbestu, apatitů (poloostrov Kola), diamantů (Jakutsko), draselných solí, slídy a tuhy. Ohromné jsou zásoby vodní energie. Největší vodní elektrárny jsou na Jeniseji s Angarou a Volze. Na výstavbu dalších chybějí finanční prostředky. Program výstavby atomových elektráren byl pozastaven v roce 1986, když výbuch reaktoru v Černobylu na Ukrajině odhalil bezpečnostní slabiny řady zařízení. Za sovětského systému zabezpečovalo Rusko rozhodující část průmyslové produkce a potřeb celého svazu. Charakteristická byla převaha těžkých odvětví, materiálově a energeticky velmi náročných, zaměřených na produkci výrobních prostředků, výroba spotřebního zboží byla druhořadá. To je také jedním z důvodů velkého poklesu průmyslové produkce, po které není v současnosti poptávka. Jen nejvyspělejší technické výrobky jako letadla, některé druhy zbraní, případně další dopravní prostředky a strojní zařízení vybavené mikroprocesorovou technikou mohou být konkurenceschopné na světových trzích.Zemědělství Zemědělství Ruska má i přes obrovskou rozlohu relativně omezené agroklimatické zdroje. Orná půda zabírá pouze 8 %, louky a pastviny dalších 5 % plochy území. Naprostá většina orné půdy se nachází v jižních oblastech evropské části Ruska. Rostlinná výroba má menší význam a její produkce není schopna zajistit dostatek obilovin pro vlastní potřebu. Nejdůležitější plodinou je pšenice (4. místo na světě), významná je produkce ječmene, žita a ovsa, méně kukuřice. Rusko je stále největším světovým producentem brambor. Z technických plodin má největší význam pěstování slunečnice, cukrové řepy a lnu. Stavy hospodářského zvířectva (skotu, vepřů, drůbeže a ovcí) patří k nejvyšším na světě, ale produktivita je nízká a výroba v posledních letech upadá. I přes velké změny kolchozně sovchozní sektor stále hospodaří asi na polovině zemědělské půdy. Skutečně soukromá hospodářství (farmáři) obhospodařují asi 5 % zemědělské půdy. Ruské rybářské loďstvo, které operuje od polárních vod až po Tichý oceán, patří k největším na světě a také v produkci ryb patří Rusku jedno z předních míst. Rusko má také největší zásoby dřeva na světě. Jednoznačně dominují jehličnaté dřeviny, na prvním místě modřín.Doprava a komunikace Doprava v podmínkách Ruska, tj. především ohromných vzdáleností míst produkce (surovin a potravin) a spotřeby, hraje mimořádnou důležitost. Po destrukci centrálního plánování a rozpadu SSSR se stala doprava jedním z nejslabších míst, která ohrožují ekonomickou transformaci. Často se stává, že i potraviny, které je nutné ve značných objemech dovážet, se zkazí ve skladech či při transportu, dříve než se dostanou ke spotřebiteli. Základem ruské dopravy je železniční systém, který slouží přepravě nákladů na velké vzdálenosti a dociluje i přes její velký pokles stále největších výkonů na světě. Železniční doprava je rozvinuta především v evropské části s radiální sítí tratí směřujících z Moskvy do všech důležitých center Ruska i blízkého zahraničí. Ještě větší význam má železniční doprava pro spojení evropské části se Sibiří a Dálným východem, který zabezpečuje již po celé délce zdvojená sibiřská magistrála. Její severní větev - Bajkalsko-amurská magistrála (BAM), vybudovaná s obrovskými náklady, není plně využita. Automobilová doprava sice přepravuje mnohem více nákladů, ale jen na malé vzdálenosti, takže výkony jsou srovnatelné s přepravou po železnici. Silniční síť je rozsáhlá, skutečně kvalitních silnic je však relativně málo. Automobilizace je nízká, ale počet osobních aut se rychle zvyšuje (výroba osobních aut představuje jediné odvětví, které roste). Svůj význam si uchovává levná doprava nákladů po řekách, zejména na Volze a sibiřských veletocích. Velmi rozsáhlá je potrubní doprava, která přepravuje naprostou většinu ropy i zemního plynu, a to ze západní Sibiře až do střední Evropy. Zahraniční obchod je většinou uskutečňován osvědčeným obchodním loďstvem. Na dalekém severu a východě představuje námořní doprava často jediné spojení mezi komunitami roztroušenými po zhruba 50 000 km dlouhém pobřeží. Některé přístavy v zimě zamrzají, jiné, např. Murmansk, fungují celý rok. Největšími přístavy jsou Novorossijsk na Černém moři, St. Petěrburg na Baltu a Nachodka na Dálném východě. Síť leteckých linek byla nejdelší na světě. Se vzrůstem cen paliv a letenek doprava silně poklesla. Stále však pro četné oblasti představuje jediný druh spojení.Zdravotnictví, sociální péče a školství Za sovětského režimu byla v celé Ruské federaci lékařská péče zdarma a široce dostupná, přesto např. naděje dožití byla zejména u mužů velmi nízká. Životní úroveň obyvatel nebyla vysoká, velmi špatné byly podmínky bydlení. Na druhé straně prakticky neexistovala nezaměstnanost. Zhroucení sovětského systému způsobilo chaos ve staré síti sociální péče. Rusko se nyní potýká se stejnými problémy, jakými trpí řada rozvojových zemí: s vysokou inflací, nezaměstnaností a prudkým vzestupem kriminality. Hyperinflace na začátku 90. let způsobila prudké snížení životní úrovně a stále více Rusů se ocitá pod hranicí životního minima. Zastaralá mašinérie systému sociální péče se musí potýkat s obrovským nárůstem bezdomovců, uprchlíků a zbídačených lidí a v současnosti i nezaměstnaných. Roste i kojenecká úmrtnost, zhoršuje se zdravotní i psychický stav obyvatel, extrémní je nárůst alkoholismu a sebevražd.Informace o krásách, životě a kultuře Ruska nás za minulého režimu bombardovali na všech stupních škol. Všichni jsme se učili rusky, v prvopisech četli ruskou poezii a dopisovali jsme si s korespondenční kamarády ze Sovětského Svazu. Naše soužití s Ruskem však bylo nenáviděným ideologií a tak všechno, co přicházelo z východu, se nám příčilo. Svou negace jsme dali najevo v posledním desetiletí, kdy jsme se k Rusku otočili zády a otevřely se západnímu světu. Cestujeme po Evropě, vydáváme se na výpravy do zemí všech kontinentů a Rusko se nám rok od roku vzdaluje. Až nyní si začínáme uvědomovat, že se tento kdysi nesympatický region pro nás stává exotickou krajinou, jejíž přitažlivost nevyzvedl palmy nebo orientální nádech, ale naše školní znalosti a touha navštívit stát, kde zítra znamenalo včera. Objevte Rusko jako zemi čárů, spisovatelů, ledových jezer tonoucích v hlubokých lesích, ale také neuceleným venkově a nepovedených stavebním experimentů. Věříme, že nabídka poznání historických památek a duchovního bohatství Vás osloví stejně jako špičkových sportovců nalákali do Ruska cinkání zlaťáků novodobých ruských bohatýrů......... 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tipy

Příprava a použití léčivých rostlin

S použitím léčivých rostlin souvisejí následující názvy a jejich definice:Obklady. Tento název dáváme rozdrceným listům nebo jiným částem rostlin (případně zahřátých), které použijete na zraněné nebo bolavé místo buď rovnou, nebo zabalené do látky, či papíru.Nálev, výluh, nebo čaj. Příprava léčivých bylin pro vnitřní nebo zevní použití. Vložte malé množství léčivé byliny do nádoby, zalijte ji horkou vodou a před použitím nádobu nechejte buď zakrytou, nebo odkrytou.Odvar. Výtažek ze svařeného, nebo povařeného listí bylin, nebo kořenů. Listy nebo kořeny bylin vložíte do vody. Přiveďte ji k trvalému varu, nebo ji zvolna vařte a tím se jejich chemikálie vylouhují do vody. Průměrná dávka je asi 28 až 56 gramů léčivé rostliny na 0,5 litru vody.Vytlačená šťáva. Tekutina nebo míza vymačkaná z rostlinného materiálu se používá buď přímo na poranění, nebo pro přetvoření na jiný lék. Mnohé přírodní léky účinkují pomaleji, než léky které znáte. Proto začněte menšími dávkami a ponechejte jim více času na zapůsobení. Přirozeně, že některé budou působit rychleji, než druhé.Typické lékyPrůjem. Na zastavení průjmu, pijte čaj uvařený z kořenů ostružin a jejich příbuzných druhů. Účinný je také čaj z kůry bílého dubu, nebo z jiné kůry obsahující tanin. Nicméně ho užívejte s opatrností, když není nic jiného k dispozici, kvůli možným negativním účinkům na ledviny. Průjem můžete také zastavit snědením bílého jílu, nebo popele z táborového ohně. Také účinkuje čaj udělaný z brusinek, klikvy bahenní, nebo listů lísky.Proti krvácení. Lék na zastavení krvácení zhotovíte přiložením obkladu z houby pýchavky, z listů banánovníku, nebo nejúčinněji z listů běžného řebříčku obecného, nebo úročníku bolhoje (Achilles bursa millefolium).Dezinfekční prostředky. Používají se na vyčištění zranění, vředů, nebo vyrážky. Můžete je zhotovit z vymačkané šťávy z divoké cibule, česneku, listů ptačince nebo z rozdrcených listů šťovíku. Dezinfekci můžete také vyrobit vyvařením kořenu lopuchu, listů nebo kořenů slézu, nebo kůry bílého dubu. Všechny tyto prostředky jsou pouze pro vnější použití.Horečky. Horečku léčíme čajem udělaným z kůry vrby, nálevem z květů nebo plodu černého bezu, čajem z lipových květů, nebo odvaru z kůry jilmu.Nachlazení a zánět hrtanu. Tyto nemoci se léčí odvarem udělaným buď z listí jitrocele, nebo z vrbové kůry. Můžete také použít čaj udělaný z kořenů lopuchu, květů či kořenů slézu, divizny, nebo listů máty.Bolest, přetažení a výron. Ošetřujte je zevně aplikovaným obkladem z jitrocele, ptačince, vrbového listí, česneku, nebo šťovíku tupolistého. Můžete také použít masti zhotovené z výše uvedených rostlin smícháním šťávy vymačkané z těchto rostlin se zvířecím tukem, nebo rostlinným olejem.Svědění. Na úlevu od svědění po bodnutí hmyzem, spálením sluncem, nebo na vyrážky z rostlinných jedů použijte obklad z chaluh (Impatiens biflora), nebo listů Vilínu virginského (Hamamelis virginiana). Šťáva z chaluh bude pomáhat při použití na vyrážky z jedu břečťanu, nebo píchnutí hmyzem. Na spáleniny od slunce působí stejně dobře, jako Aloe vera.Uklidňující prostředky (sedativa). Pomoc při nespavosti získáte uvařením čaje z mátového listí, nebo listů mučenky.Hemeroidy. Léčete je omýváním čajem z jilmové, nebo dubové kůry, z vymačkané šťávy listů banánovníku, nebo vývaru z kořenu kokoříku mnohokvětého.Zácpa. Zácpy se zbavíte pitím vývaru z listů pampelišky, šípků, nebo kůry vlašského ořechu.Červi nebo střevní parazité. Použijte umírněnou léčbu pomocí čaje z vratiče obecného (Tanacetum hrubý) nebo z natě mrkve.Plynatost a žaludeční křeče. Proti nadýmání užívejte čaj, udělaný ze semen mrkve. Žaludek uklidní čaj udělaný z mátového listí.Protiplísňové koupele. Na léčení plísní a onemocnění nazvaného "atletická noha" udělejte vývar z listů vlašského ořechu, nebo z dubové kůry či žaludů. Tyto koupele často používejte na postižená místa a střídejte je s vystavením postižených míst přímému slunečnímu světlu.Seznam jedlých a léčivých rostlinMedvědice lékařská Arctostaphylos uvaursiJedlé části:Její bobule jsou jedlé syrové a vařené. Z jejích mladých listů můžete připravit osvěžující čaj.Buk Odrůdy FagusJedlé části: Zralé bukvice snadno vypadávají ze svých tobolek. Tyto tmavě hnědé trojúhelníkové oříšky můžete jíst když nehtem odtrhnete tenkou skořápku a vyjmete bílé vnitřní sladké jádro. Bukvice jsou jedny z nejchutnějších ze všech přírodních ořechů. Jsou nejužitečnější jídlo pro přežití díky vysokému obsahu olejů v jádrech. Bukvice také můžete využít jako náhražku kávy. Upražte je tak, že jádra budou zlatě kaštanové barvy a úplně tvrdé. Potom jádra rozdrťte a po uvaření nebo vylouhování  v horké vodě budete mít dostatečnou kávovou náhražku.Ostružiník, Maliník a Ostružiník ježiník Odrůdy RubusJedlé části: Plody a oloupané mladé výhonky jsou jedlé. Chutě se velmi mění.Jiné využití: Listy můžete použít na přípravu čaje. Pro léčbu průjmu pijte čaj zhotovený vařením sušené kůry z kořene ostružiníku.Borůvka a Brusinka Odrůdy Vacciniuma GaylussaciaJedlé části: Jejich ovoce je jedlé syrové.Lopuch Arctium lappaJedlé části: Oloupejte křehké listové lodyhy a jezte je syrové, nebo vařené jako zeleninu. Kořeny jsou také jedlé vařené, nebo pečené.VAROVÁNÍ Nespleťte si lopuch s rebarborou, která má jedovaté listy.Jiné využití: Tekutina vyrobená z kořenů bude pomáhat vytváření potu a působí močopudně. Usušte kořen, zvolna ho povařte ve vodě, sceďte tekutinu a přecezenou tekutinu vypijte. Vlákna z usušených lodyh použijte na tkaní provazů.Orobinec Typha latifoliaJedlé části: Mladé, křehké výhonky jsou jedlé syrové nebo vařené. Oddenek je často velmi tuhý, ale je bohatým zdrojem škrobu. Roztlučením suchého oddenku získáte škrob a můžete ho používat jako mouku. Pyl je také výjimečný zdroj škrobu. Když je orobinec nezralý a ještě zelený, můžete uvařit samičí části (doutníky) a jíst je jako kukuřici z vařených kukuřičných klasů.Jiné využití: Sušené listy jsou znamenitým zdrojem tkalcovského materiálu, který můžete použít na zhotovení rohoží, zástěn, plavidel a vorů. Semena podobná bavlně jsou dobrá jako výplň polštářů a tepelná izolace. Chmýří z vyschlých „doutníků“ tvoří vynikající troud. Sušený orobinec je při spalování účinným odpuzovačem hmyzu.Čekanka obecná Cichorium intybusLokalita a rozšíření: Čekanku hledejte na starých polích, pustých oblastech, zaplevelených pozemcích a podél cest. Pochází z Evropy a Asie, ale roste také v Africe a většině Severní Ameriky, kde roste jak plevel.Jedlé části: Všechny části jsou jedlé. Mladé listy můžete jíst syrové jako salát, nebo je uvařit a jíst jako zeleninu. Kořeny vařte jako zeleninu. Pro použití jako náhražky kávy upražte kořeny až budou tmavě hnědé a pak je rozemelte.Šáchor Cyperus esculentusJedlé části: Hlízy jsou jedlé syrové, vařené, nebo pečené. Můžete je také rozemlít a používat  jako náhražku kávy.Pampeliška Taraxacum officinaleJedlé části: Všechny části jsou jedlé. Listy jezte syrové, nebo vařené. Kořeny vařte jako zeleninu. Upražené a rozemleté kořeny jsou dobrou náhražkou kávy. Pampelišky mají vysoký obsah vitamínů A a C a vápníku.Jiné využití: Bílou šťávu z kvetoucích stonků použijte jako lepidlo.Bez černý Sambucus canadensisJedlé části: Květy a plody jsou jedlé. Můžete připravit nápoj namočením květů na 8 hodin do vody, potom odstraňte květy a tekutinu vypijte.VAROVÁNÍ Všechny ostatní části rostliny jsou jedovaté a nebezpečné při snědení.Líska obecná Odrůdy CorylusJedlé části: Lískové ořechy zrají na podzim, kdy je můžete úderem otevřít a jíst jádro. Suchý ořech je velmi chutný. Vysoký obsah olejů dělá z lístkových oříšků dobrou potravinu pro přežití. V nezralém stavu, je můžete vyloupnout a jíst čerstvě jádro.Jalovec Odrůdy JuniperusJedlé části: Bobule a větvičky jsou jedlé. Bobule jezte syrové nebo opečené. Semena využijte jako náhražku kávy. Usušené a rozdrcené bobule použijte jako koření na maso. Z nasbíraných mladých větviček můžete uvařit čaj.VAROVÁNÍ Řada rostlin může být nazývána cedry ale ty  nesouvisejí s jalovcem a mohou být zhoubné. Abyste si byli jistí že jste našli jalovec, vždy hledejte bobulovité struktury, jehlovité listí a pryskyřičně vonící šťávu.Blatouch bahenní Caltha palustrisJedlé části: Všechny části jsou po uvaření jedlé.VAROVÁNÍ Jako všechny vodní rostliny, nejezte tuto rostlinu syrovou. Syrové vodní rostliny mohou nést nebezpečné organismy, které jsou odstranitelné pouze vařením.Kopřiva Odrůdy Urticaa LaporteaJedlé části: Mladé výhonky a listy jsou jedlé. Vaření rostlin po dobu 10 až 15 minut zničí ve štětinách žahavou látku. Tato rostlina je velmi výživná.Jiné využití:Zralé stonky mají vláknitou vrstvu kterou můžete rozdělit na jednotlivá vlákna a užívat je na tkaní nití nebo provazů.Dub Odrůdy QuercusJedlé části: Všechny části jsou jedlé, ale často obsahují velké množství hořčiny. Žaludy bílého dubu mají obvykle lepší vůni než žaludy dubu červeného. Žaludy nasbírejte a oloupejte. Namočte je na 1 až 2 dny do vody, aby se odstranily hořčiny. Proces vyluhování můžete urychlit tím, že do vody ve které máčíte žaludy přidáte popel ze dřeva. Žaludy můžete uvařit, nebo je semlít na mouku, kterou budete užívat na pečení. Jako náhražku kávy můžete použít žaludy upražené do tmavé barvy.VAROVÁNÍ Žaludům dodává jejich hořkou chuť kyselina tříselná. Jedení nadměrného množství žaludů s vysokým obsahem kyseliny tříselné může vést k selhání ledvin. Před jedením žaludů tuto chemikálii vyluhujte ve vodě.Jiné využití: Dubové dřevo je znamenité na stavění nebo pálení. Malé duby se mohou rozštípnout a nařezat na dlouhé tenké proužky (3 až 6 milimetru silné a 1,2 centimetru široké) a použít je na pletení rohoží, košíků, nebo kostry pro torny, saní, nábytku, atd..Dubová kůra namočená ve vodě vytvoří tříselný roztok používaný ke konzervaci kůží.Jitrocel (široký a kopinatý) Odrůdy PlantagoJedlé části: Mladé křehké listy jsou jedlé syrové. Starší listy by se měly uvařit. Semena jsou jedlá syrová nebo pražená.Jiné využití: Na ulehčení bolestem ze zranění a vředů, omyjte a nakrátko namočte celou rostlinu do vody a přiložte jí na zraněné místo. K léčbě průjmu, pijte čaj udělaný z 28 gramů listů jitrocele uvařených v 0,5 litru vody. Semena a slupky semen působí jako projímadlo.Rákos Phragmites australisJedlé části: Všechny části rostliny jsou v jakémkoliv ročním období jedlé syrové, nebo vařené. Sklízejte stonky jakmile se vynoří se z půdy a uvařte je. Můžete je také sklízet těsně předtím, než vytvoří květy, pak je usušit a roztlouct na mouku. Můžete také vykopat a uvařit podzemní stonky, ale ty bývají často tuhé. Semena jsou jedlá syrová nebo vařená, ale najdete je pouze zřídka.Šťovík menší Rumex acerosellaJedlé části: Rostliny jsou jedlé syrové nebo vařené.VAROVÁNÍ Rostliny obsahují kyselinu šťavelovou která může být po snězení velkého množství syrových rostlin škodlivá. Chemikálii pravděpodobně zničí vaření ve vodě.Stulík Odrůdy NupharJedlé části: Všechny části rostliny jsou jedlé. Plody obsahují několik tmavohnědých semen, které můžete pražit nebo opékat a pak rozemlít na mouku. Velké oddenky obsahují škrob. Vyhrabejte je z bahna, vnějšek oloupejte, a uvařte dužina. Někdy oddenek obsahuje velké množství velmi hořké látky. Vařením v několika vyměňovaných vodách se může hořkost odstranit.Jahodník Odrůdy FragariaJedlé části: Plody jsou jedlé čerstvé, vařené, nebo sušené. Jahody jsou dobrým zdrojem vitamínu C. Jíst můžete také listy rostlin, nebo je usušit a udělat z nich čaj.VAROVÁNÍ Jezte pouze bíle kvetoucí, pravé jahody. Ostatní podobné rostliny bez bílých květů mohou být jedovaté.Pcháč obecný (bodlák) Odrůdy CirsiumJedlé části: Oloupejte lodyhy, nařezejte je na malé kousky a potom je uvařte. Kořeny jsou jedlé syrové nebo vařené.VAROVÁNÍ Některé druhy bodláku jsou jedovaté.Jiné využití: Ke zhotovení silné nitě spleťte tuhá vlákna ze stonků.Ořešák (Vlašský ořech) Juglans speciesJedlé části: Jádro ořechu dozrává na podzim. Jádra vlašských ořechů získáte rozlousknutím skořápky. Jádra jsou vysoce výživná kvůli obsahu proteinů a oleje.Jiné využití: Vlašské ořechy můžete uvařit a vzniklý vývar používat jako protiplísňový (fungicidní) prostředek. Slupky nezralých vlašských ořechy vytvářejí tmavě hnědé barvivo, které můžete použít na barvení oděvů, nebo k maskování. Zelené slupky černých vlašských ořechy můžete použít jako rybí jed tak, že slupky rozdrtíte a vhodíte je do vody na mělčině rybníků, nebo stojatých vod..Leknín Nymphaea odorataJedlé části: Květy, semena a oddenky jsou jedlé syrové, nebo vařené. Abyste připravili oddenky k jídlu, oloupejte korkovitou kůru. Jezte je syrové, nebo je nakrájejte na tenké plátky, nechejte je usušit a usušené rozemelte na mouku. Semena usušte, upražte a rozemelte na mouku.Jiné využití:Tekutina ze silnějších kořenů vyvařených ve vodě se používá jako lék proti průjmu, nebo jako kloktadlo při bolestech v krku.Planá cibule a česnek Odrůdy AlliumJedlé části:Cibulky a mladé listy jsou jedlé syrové nebo vařené. Přidávejte je do polévek, nebo je používejte jako příchuť do masových jídel.VAROVÁNÍ Existuje několik rostlin s cibulkovitými hlízami, které jsou smrtelně jedovaté. Musíte si být absolutně jistí, že rostlinu kterou chcete použít je opravdová cibule nebo česnek. Nejezte cibulky, které nemají charakteristickou vůni česneku, nebo cibule.Jiné využití:Snědení většího množství cibule, nebo česneku dodá vaší kůži zápach, který pomáhá odpuzovat hmyz. Česneková šťáva funguje při poranění jako antibiotikum.Růže šípková (Planá růže) Rosa speciesJedlé části: Květy a pupeny jsou jedlé syrové nebo vařené. V případě nouze můžete oloupat a jíst mladé výhonky. Na přípravu čaje můžete uvařit ve vodě mladé, čerstvé listy. Po odpadu okvětních lístků jezte šípky, dužina je vysoce výživná a je znamenitým zdrojem vitamínu C. Mouku můžete získat rozdrcením, nebo umletím šípků.VAROVÁNÍ Jezte pouze vnější část plodu, protože semena určitých druhů jsou značně pichlavá a mohou způsobit vnitřní potíže.Šťavel kyselý OxalisspeciesJedlé části: Uvařte celou rostlinu.VAROVÁNÍ Této rostliny jezte jen malé množství, protože obsahuje poměrně vysokou koncentraci kyseliny šťavelové, která může být škodlivá.

Pokračovat na článek


Irsko

Úřední jazyk: irština a angličtina Jak se tam dostat: Do irské metropole Dublinu létají každodenně hlavní evropské aerolinie a jezdí pravidelné autobusové linky. Cestování: V Irsku je nejvýhodnější pronajmout si auto v půjčovně, použít lze také spolehlivou a pohodlnou železniční i autobusovou dopravu. Cesta z Dublinu do oblasti Mayo trvá 6-7 hodin.Spropitné: Je vhodné nechávat v restauracích i taxikářům asi 10 procent z ceny. Upozornění: Počasí se v Irsku může měnit velmi rychle. Nehledě na roční období je proto vhodné vzít si s sebou teplejší svetr a deštník či pláštěnku. Tip: Po výletu na Horu sv. Patrika si nejlépe odpočinete v některé z mnoha hospůdek u irské whisky nebo černého piva Guinness.Zajímavost Každoročně Irové a příznivci Irska po celém světě nedočkavě očekávají 17. březen jako den bujarých oslav, průvodů, písní, tanců a hodování. Jeto den, kdy roku 461 zemřel sv. Patrik (česky Vlastimil), patron a věrozvěst Irů. Svatý Patrik se narodil roku 385 n. l. v Británii v rodině římského prefekta. V mládí vedl nezřízený a bouřlivý život. Poté byl unesen irskými piráty a prodán v Irsku do otroctví. Tato zkušenost ho obrátila k Bohu a on přijal křesťanství. Po dramatickém útěku z otroctví se rozhodl odjet do Francie, kde strávil několik let v klášterech. Roku 432 byl vysvěcen na biskupa a vyslán do Irska. Zde působil téměř 30 let. Cestoval, kázal, pokřtil přes 120000 lidí a založil více než 300 chrámů. Podle pověstí vykonal velké množství zázraků. Další pověst vypráví, že svatý Patrik vysvětloval pohanům dogma o svaté Trojici a použil přitom příkladu trojlístku jetele. Tento symbol je dodnes znakem Irska, stejně jako jeho zelená barva. Svatý Patrik zemřel v Glastonbury 17. března 461 a stal se irským národním světcem.

Pokračovat na článek


Kempování v České republice

Málo co se vyrovná pocitu tepla slunečních paprsků na tváři brzy ráno, kdy ještě v polospánku vaříme kávu, která provoňuje celý kemp, a připravujeme svačinu na výlet za poznáním přírodních krás. Je to spojení nekonečného dobrodružství, pocitu svobody, odpočinku a romantiky. Pobyty v přírodě se často zcela vyrovnají lázeňským procedurám a kde lépe si vyčistit hlavu od každodenních starostí, než právě zde. Pokud toužíme po klidném prostředí, nebo aktivním odpočinku, je využití možnosti kempů opravdu dobrý nápad.Kempování v České republice se stává rok od roku stále atraktivnějším. Tomu se také přizpůsobují kempy a místa učená lidem vyhledávajícím aktivity s kempováním spojené. U těchto můžeme nalézt propracovanější kvalitní zázemí, ať už z hlediska sociálních, stravovacích zařízení, co do kapacity nabídky, tak velmi dobrý lidský přístup k zákazníkovi.Výhody kempování v České RepubliceVýhodou kempování všeobecně, je fakt, že pokud s sebou na dovolenou plánujeme vzít domácí mazlíčky, v mnoha kempech je to možné! Další výhody kempovaní v České republice, se dají shrnout jedním slovem. Tím slovem je- levné. Na místo se dá snadno dostat za pár korun, autem, autobusem, vlakem, nebo na kole, což samo o sobě bývá často velmi dobrodružné. Také pak samotné ubytování v kempech, vychází v poměru s jinými destinacemi o dost levněji.Pokud se rozhodnete pro dovolenou plnou romantických večerů u ohně, v pohodovém tempu v nízké cenové relaci, mohou pro vás být slevy na kempování v České republice, často velmi příjemným způsobem cestování. Při hledání vhodného ubytování v kempu, vám pomůže slevový portál Newgo.cz, na němž se dočtete o výhodných slevách pro pobyty v kempech v České republice. Nenechte si ujít aktuální nabídku slev na pobyty a dopřejte si zajímavou dovolenou za exkluzivní cenu!

Pokračovat na článek


Mexiko: Bez Becherovky ani ránu!

Když se vysloví Mexiko, mnoho z vás si nejspíš cynicky vybaví zdvižený šéfův prst a jeho ďábelský úšklebek, když vám posílá výplatu, která vám sotva koupí kafe na nádraží. Mexiko přitom zdaleka není tak drahou destinací, jak jej prezentují cestovky. Je zde jediná položka, na kterou si asi budete muset naspořit, a to je letenka. I na té ale lze ušetřit!Kdybych to neměla zažité, asi bych tomu ani nevěřila, ale Mexiko je opravdu velmi levná země (a ne, není to kvůli nepřítomným úsměvům a rozšířeným očím). Protože je ale docela nákladné a zdlouhavé se tam dostat, vyplatí se vám pořádně nacpat batohy a kufry a vyrazit na cesty aspoň na tři týdny.Plánujte dopředu! Letenky si můžete koupit klidně půl roku předem, a když se vyhnete červenci, zpáteční lístek vás vyjde mezi osmnácti – dvaceti tisíci (pokud narazíte na akci, možná i méně).Dorazíte do Mexico City a já vám doporučuji se tam nějaký ten den zdržet. Pokud vůbec nevládnete španělštinou, je fajn si sehnat nějakého parťáka, který španělsky mluví, protože Mexičané nejsou zrovna odborníky na angličtinu. Ubytujte se! Vyhýbejte se ale centru, je tam příšerně aut i lidí. Doporučuji čtvrť Coyoacán – je bezpečná a krásná, je zde mnoho muzeí i malých kaváren, a metrem se do centra k památkám dostanete rychle. Ubytujete se v pohodě do tří set pesos (cca 450 Kč) za noc. Přibalte si Becherovku nebo Iberogast a jezte pouliční jídlo! Ty chutě jsou jedinečné a nezapomenutelné, ale váš evropský žaludek zpočátku nejspíš dostane zabrat, tak je fajn mít kapky na trávení. ;) Ale věřte tomu nebo ne, velká porce jídla na ulici vás vyjde v přepočtu do padesáti korun.Cestujte s „VivaAerobus“ – legendární mexickou leteckou společností, která vás za hubičku dopraví do Cancúnu (jo, tam jsou ty pohádkové pláže) i do Guadalajary (tam je zase kolébka Tequily). Pokud budete toužit po plážích, chytněte si v Cancúnu autobus do Tulumu a koupejte a sluňte se přímo v místní archeologické oblasti pod pyramidami! Pokud preferujete tradičnější turismus, zvolte Guadalajaru, nebo třeba pohádkové Guanajuato s uličkami tak úzkými, že jsou pojmenovány po polibcích.Podstatné je také si uvědomit, že v Mexiku od června do listopadu prší. Bohužel. Nejteplejší měsíce jsou březen až květen, ale kdykoliv mimo období dešťů vám místní klima jistě přijde k chuti.Ať už budete v Mexiku kdekoliv a kdykoliv, všude vás bude pronásledovat vůně kukuřičné mouky (na tohle pronikavé aroma v životě nezapomenete). Nejspíš vám nevleze do hlavy, jak někdo na té samé budově může zkombinovat tyrkysovou a oranžovou barvu. A taky nepochopíte, jak se do jednoho taxíku vejde patnáct lidí. Ale, věřte mi, zážitků si odnesete tolik, že je budete přátelům vyprávět ještě po několika letech.

Pokračovat na článek


Rümunsko

Hustota zalidnění: 94 lidí na km2Časové Pásmo: GMT 2 h ( 3 h v létě)Administrativní dělení: 40 žup a hlavní městoMěna: leu =100 bani Průmyslová odvětví: chemický, dřevozpracující, textilní, potravinářský prům.Zemědělství: pěst. kukuřice, pšenice, brambor, slunečnice, cukrovky, ovoce, vinné révy, chov ovcí, prasat, skotu, koníPřírodní zdroje: ropa, zemní plyn, zinek, olovo, měď, stříbro, zlatoNejvyšší hora: Moldoveanu - 543 m n. mNejnižší bod: Černé moře - 0 m n. mNejdelší řeka: Dunarea (v zemi 1.065 km)Největší město: Bukuresti (2.060.000 obyvatel)Přírodní nebezpečí: zemětřesení, sesuvy půdyPřístaviště: Braila, Constanta, Galati, Mangalia, Sulina, TulceaNáboženská příslušnost: římští katolíci 5%, pravoslavení 91% Rumunsko je 3. největší evropskou zemí. Rumunsko leží na pobřeží Černého moře. Nejvýznamnějším rumunským pohořím jsou Karpaty, jejichž oblouk vstupuje na rumunské území ze severu a postupně se stáčí k západu. Karpaty pokrývají asi třetinu povrchu země. Pásmo Karpat ohraničuje Transylvánii ležící na náhorní plošině na severozápadě Rumunska. Karpaty se dále v Rumunsku člení na Východní Karpaty, Jižní Karpaty (tzv. Transylvánské Alpy) a Západní Karpaty. Jejich geologická stavba je příčinou zemětřesení.Jižně od Transylvánských Alp až po řeku Dunaj se rozkládá relativně rovinatý region Valašska. Dunaj je nejvýznamnější rumunskou řekou. Velmi pestré je také zastoupení divoké zvěře. V Rumunsku žije neustále obrovské množství vysoké i černé, v horách můžete potkat medvědy (v Rumunských Karpatech žije 60% populace evropských medvědů) nebo rysy.V Rumunsku jsou i krásná jezera a pokud jedete po vlastní ose, tak se jistě u nich zastavíte. Uděláte si krásné snímky na památku stejně jak já s mojí Květinkou ...... Leží na rozhraní střední a východní Evropy a řadí se mezi balkánské krajiny. Je to známá, ale přece za poslední roky pro nás trochu zapomenutá krajina. Na její území kralují rozsáhlé hřebeny a kotliny Východních a Jižních Karpat. Překvapí Vás krásnou přírodou a vybudovanými horskými středisky. Významnou roli hraje řeka Dunaj, která protéká zemí v délce 1075 km a do Černého moře se vlévá deltou o rozloze 4340 km čtverečních.Většina obyvatel se hlásí k rumunskému pravoslavné víře.Pobřeží země je 245 km dlouhé, přičemž pro cestovní ruch je čerpaných necelých 45 km od města Constance směrem na jih.Po obnovení turistických středisek na černomořském pobřeží a vybudování infrastruktury by se mohlo stát turisticky vyhledávanou krajinou. Od města Constance směrem na jih jsou úzce propojeny letoviska - Neptun, Jupiter, Venus, Saturn a Mangalia. Jsou to letoviska s písečnými plážemi, dobrými hotely, včetně množství barů a restaurací, které nabízejí rybí speciality, ale i tradiční pokrmy.MangaliaJe nejjižnější oblast černohorského pobřeží Rumunska. Jeho název pochází ze staré řečtiny a znamená,, nejkrásnější ". Písčité a dostatečně velké pláže zaručují soukromí během pobytu v tomto středisku. Množstvo obchodů se širokým sortimentem zboží, obchůdků se suvenýry, restaurací a bufetů umožňuje zpříjemnit chvíle během večerních procházek. Delta Dunaje - za městem Tulcea mohutný tok Dunaje dělí svou sílu do tří ramen. Medzi nimi vznikl vodní ráj, který působí jako nedotčený ráj. Počas mnoha století příroda vytvořila desítky kanálů, ostrovů a ostrůvků, které neustále mění svou velikost i tvar. Všechno určuje výška hladiny vody v této známé řece, stejně jako množství nánosů, které přináší. Územie, velké více než 4 000 km čtverečních, se stalo domovem pro mnohé vzácné druhy ptáků i vodních živočichů. Nachádzame zde asi 1 200 druhů stromů a rostlin. Jak deltu navštívíte, zapomenete na auto. Je zde zbytečné, neboť většina zařízení je dostupná pouze na člunech a parníkem.MěstaAlba, Arges, Bihor, Brasov, Bucharest, Caras-Severin, Cluj, Constanta, Harghita, Hunedoara, Iasi, Maramures, Mehedinti, Mures, Neamt, Prahova, Sibiu, Suceava, Tulcea, Vâlcea, Vrancea, Arad, Bacau, Bistrita-Nasaud, Botosani, Braila, Buzau, Calarasi, Covasna, Dâmbovita, Dolj, Galati, Giurgiu, Gorj, Ialomita, Olt, Salaj, Satu Mare, Teleorman, Timis, Vaslui

Pokračovat na článek


Tahiti

Přístaviště: Mataura, Papeete, Rikitea, Uturoa Objevte souostroví Francouzské Polynésie, známé také jako Tahiti a její ostrovy. Luxusní dovolená osvěží vaše tělo i duši. Aby byla co nejrozmanitější, doporučuji kombinaci několika ostrovů. Hlavní ostrov Tahiti spojte s návštěvou sesterské Moorea, světoznámého Bora Bora i klidnějších atolů Huahine, Raiatea, Rangiroa či Manihi. Poznejte nefalšovaný půvab nejkrásnějších ostrovů světa. Není zde žádná masová turistika a žádné znečištění přírody. A srovnatelné bydlení v bungalovu nad vodou s prosklenou podlahou, s vlastní terasou a schůdky do vody Tichého oceánu nenajdete snad nikde jinde na světě. Každému návštěvníkovi ostrova se dostává zvláštní pozornost. Za každým úsměvem se skrývá příslib luxusní dovolené v Pacifiku. Ihned po příletu začíná dokonalá péče o Vaši osobu. Klimatizovaný mikrobus, případně osobní auto Vás dopraví do hotelu, který jste si vybrali. Mezi ostrovy máte zajištěny přelety na palubě moderních letadel Air Tahiti. Nepotřebujete žádné očkování, ale k návštěvě Polynésie je nutné vízum do USA vzhledem k mezipřistání v Los Angeles (letadlo Air France zde čerpá palivo. Vychutnejte si rozmanitosti Polynésie - na ostrově Tahiti navštivte muzeum perel nebo Paula Gauguin. U letiště se můžete potápě okolo vraků letadel nebo si zahrajte golf na hřišti Antimalbo. Ve vnitrozemí na Moorea najdete hory s vodopády. Pro sportovně založené je zde vodní lyžování, parasailing, surfování, tenis či horská kola. Místní obyvatelé jsou velmi přátelští, jejich kultura a pohostinnost Vás jistě okouzlí a uvolní od každodenních stresů. A jako suvenýr si kromě nezapomenutelných zážitků z Vaší dovolené určitě přineste i některou z překrásných perel, které se zde pěstují na farmách.TAHITI v Polynésii je největším a nejznámějším ostrovem Francouzské Polynésie, patří do skupiny Sociálních ostrovů. Pokud lidé myslí na mořské útočiště před civilizací, určitě mají na mysli Tahiti. Je tak krásný, že se ho určitě vyplatí jet na dovolenou právě tam. Pobřeží je lemované bílo-písčitými plážemi, v pozadí černé lávové útvary, kokosové palmy vrhající stíny na tyrkysovou hladinu oceánu a večer je neobvyklým zážitkem obloha posetá miliony hvězd. Místní trh a umělecké galerie v Papeete, muzea, kostely a katedrála, botanická zahrada v Papeari, historický maják Puente Venus, královská hrobka rodiny Pomar v Arue, jezero Vaihiria, útesy a neuvěřitelné množství vodopádů, nebo neobvyklá černá pláž Pointe Venus na východním pobřeží, to vše vás čeká na Tahiti.Tahiti je prostě nádherná, exotická dovolená, kdy si můžete odpočívat i naopak zažít nádherné dobrodružství a jako někde v pohádce.  

Pokračovat na článek


Bulharsko Primorsko

Bulharsko - Primorsko je malé městečko ležící na poloostrově. Patří mezi nejoblíbenější cíl Čechů jezdících do Bulharska. Primorsko není tak ideální ani pro návštěvníky zajímavé místo jako je třeba Sozopol nebo Zlaté Písky. Primorsko leží 54 km od Burgasu. Je to velmi živé město. Vedle obchodů, restaurací, barů, diskoték a klubů zde naleznete směnárny, poštu, banku, 24 hod zdravotní službu a i ovocný trh V hlavních turistických oblastech byla po privatizaci obnovena a doplněna infrastruktura služeb, takže známá letoviska jako Zlaté Písky, Primorsko, Albena nebo Sluneční pobřeží jsou schopny nabízet kvalitní služby srovnatelné s místy ve Španělsku a Řecku.  Pláže nachází se zde 2 známé pláže, které jsou snadno dostupné z každého místa poloostrova. Severní pláž je otevřené moře a je živější, větrnější a s poměrně velkými vlnami. Na jejím konci naleznete nudistickou pláž. Naopak poloostrovem chráněná druhá jižní pláž zde má k dispozici tobogán, větší klid na koupání a dobré podmínky pro dovolenou s dětmi. Na obou těchto plážích nabízí pak letovisko Bulharsko - Primorsko bohatou nabídku sportovních aktivit a vodních sportů. Zajímavá místa a památky Nesebar: památka UNESCO - jedno z nejstarších evropských měst doby před více než 2000. Město si zachovalo staletý půdorys křivolakých uliček s malebnými domy z 19.stol., nejstarším chrámem je zde trojlodní chrám Stará metropole a chrám Světa Bogorodica z 6. stol, Vsedržatel, Svatý archangel Michail a Gavril, Svatá Pareskeva, Svatý Todor. Novou metropolí je nazýván Svatý Štefan - částečně se zde zachovaly městské hradby z 4.-5. stol. Rilski Monastir: největší a také nejslavnější klášter Bulharska leží 123 km od Sofie. Symbolizuje slovanské centrum odporu proti turecké nadvládě. Památka UNESCO.

Pokračovat na článek


Madeira

Madeira – „Ostrov květin“také „perla Atlantiku“, „zelený ráj“ tedy přírodní ráj… je to portugalský malý ostrov (na šířku měří pouhých 22 km a na délku 57 km). Madeira patří pod Portugalko, ačkoli leží hluboko v Atlantském oceánu. Je to ostrov sopečného původu je velký jen jako polovina Českého Středohoří. Pro své hornaté vnitrozemí budí Madeira dojem rozlehlého divokého ostrova. Na Madeiře je po celý rok příjemné subtropické podnebí, proto se zde daří jak květinám, zeleni, tak turistům. Jedinými obydlenými ostrovy zde - je přijíždějící na dovolenou sem - hojně navštěvovaná Madeira a menší Porto Santo.  Dovolená Madeira turisté si svou dovolenou právě sem vybírají také z důvodu velmi teplého a rozmanitého počasí po celý rok - mírné léto a mírná zima. Na ostrově nalezneme 2 písečné a několik oblázkových pláží, ale se vstupem do moře přes mola. Koupání v oceánu ocení turisté, kteří mají rádi vlny. Pokud chcete zažít opravdovou raritu, pak vyzkoušejte při Vaší dovolené koupel ve zdejších lávových jezírcích ležících na severozápadě ostrova, která jsou známa svými blahodárnými účinky na pleť. Jako v ráji se na Madeiře budou cítit milovníci pěší turistiky - celé vnitrozemí zaplňují dosti vysoké zelené kopce a hory, jenž jsou stejně příkré jako některé známé Kanárské ostrovy. Zajímavosti na dovolené Funchal - vilová čtvrť nad městem, zdejší botanické zahrady, jízda v proutěných saních po silnici do Funchalu za plného provozu. Porto Moniz – možnost koupat se v bazénu s mořskou vodou, vybudovaný ve skalách. Pico Ruivo - trek na nejvyšší vrchol ostrova Pico Ruivo. Santana - městečko známé tradičními domky se střechou ze slámy. Levady – možné procházky podél zavlažovacích kanálů. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Magazín

Horizont na VIRTU

Dubrovník Celodenní výlet autokarem Výlet zahrnuje návštěvu historického města Dubrovníku, které je vedeno na seznamu světového dědictví UNESCO a patří z historického hlediska k jednomu z nejzajímavějších měst Evropy. Prohlídka města s odborným průvodce začíná na hlavní třídě Stradum. Navštívíte velkou a malou Onofriovu kašnu, Palác Sponza ze 16. století, dále pak na jižní straně náměstí Luža s Orlandovým sloupem a kostelem sv. Blažeje, Františkánský klášter a další pamětihodnosti. Po skončení prohlídky je individuální volno, které většina turistů využívá k prohlídce středověkých hradeb, které vedou kolem celého města. Určitě si nenechte ujít i posezení v některé ze stylových konob, které jsou rozmístěny v úzkých přilehlých uličkách a podávají se zde místní gastronomické speciality. Výlet je doprovázen česky mluvícím průvodcem. Orientační cena: cca 40,- € Korčula Celodenní výlet autokarem a lodí Při celodenním výletu navštívíte jeden z nejzajímavějších ostrovů v Jaderském moři. Prohlídku hlavního města s bohatou historií, které nese stejné jméno jako ostrov – tedy Korčula, budete absolvovat s místním průvodcem. Město Korčula je též nazýváno „Malým Dubrovníkem“ a patří k nejcennějším památkovým rezervacím Chorvatska. Historické centrum s pravidelně vybudovanými ulicemi obklopují mohutné středověké hradby. Dle místně dochovaných informací pochází z tohoto města legendární cestovatel Marco Polo, jehož údajný rodný dům můžete navštívit. Uvidíte zde i katedrálu sv. Marka, která je vyzdobena obrazem Zvěstování Panny Marie od Tintoretta. Dále je zde k vidění historická radnice, dóžecí palác a kostel sv. Marka. Výlet je doprovázen česky mluvícím průvodcem. Orientační cena: cca 45,- € Korčula, Mljet Celodenní výlet autokarem a lodí Spojení prohlídky historické Korčuly (podrobný popis ve výletě Korčula) a prohlídkou národního parku Mljet – přírodní rezervace. Výlet je doprovázen česky mluvícím průvodcem. Orientační cena: cca 90,- € Rybí piknik Celodenní výlet lodí Toto je typický dalmatinský výlet lodí, který je spojený především s koupáním, sluněním, hudbou, dobrou zábavou na lodi (ochutnávka místních nápojů) a tradičně dobrou kuchyní z produktů moře. Tento výlet Vám budou nabízet naši delegáti v jednotlivých střediscích. Výlet je doprovázen česky mluvícím průvodcem. Orientační cena: cca 25,- € Omiš a řeka Cetina Celodenní výlet autobusem Odjez do města Omiš - individuální prohlídka historické části města a místní tržnice. Projížďka po řece Cetina romantickým kaňonem dlouhým cca 7 km k Radvanovým Mlýnům. Tento kaňon se proslavil natáčením filmů o Vinnetouovi. Výlet je doprovázen česky mluvícím průvodcem. Orientační cena: 30,-€ Jako samostatný výlet lze na řece Cetina u místního průvodce objednat rafting. Medžugorje Celodenní výlet autokarem Cesta do tohoto poutního místa s mariánským kultem vede přes údolí řeky Neretvy, jejíž delta je přirovnávána k deltě řeky Nilu. Po překročení hranic do Bosny-Hercegoviny vede cesta do horské vesničky Medžugorje, které se od r. 1981 stalo jedním z nejznámějších poutních míst v Evropě a to na základě zjevení Panny Marie. Toto místo již navštívilo několik milionů poutníků z celého světa a modlí se zde. Během výletu se navštíví místní kostel a kopec zjevení. V místních obchodech lze zakoupit předměty s náboženskou tématikou. Výlet je doprovázen česky mluvícím průvodcem. Orientační cena: cca 25,- € Split, Trogir Celodenní výlet autokarem Během tohoto výletu navštívíte centra dvou historických měst. Split – nejkrásnější přístavní město Chorvatska je známe především Diokleciánovým palácem, který si dal vybudovat v roce 295 římský císař Dioklecián. Tento palác tvoří jádro města a je velmi zachovalý. Je zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO. V rámci prohlídky rozhodně stojí za návštěvu katedrála sv. Domnia, dále pak Peristyl - malé náměstíčko s kolonádami. Severně od Diokleciánova paláce je zlatá brána, za kterou stojí známá socha biskupa Grgura z Ninu. Pokud se dotknete jeho palce u nohy – splní se vám přání. Trogir je od r. 1997 zapsán do listiny světového kulturního dědictví UNESCO. Staré jádro je obklopeno zbytkem opevnění z 13. – 16. století jehož součástí je obranná věž sv. Marka. Hlavní památkou je románská katedrála sv. Vavřince, dále pak soudní dvůr, městská hodinová věž, románský kostel sv. Barbory, Knížecí palác a další pamětihodnosti. Výlet je doprovázen česky mluvícím průvodcem. Orientační cena: cca 85,- € Vodopády Krka Celodenní výlet autokarem Hlavní náplní tohoto výletu je návštěva národního parku Krka. Jedná se o přírodní ráj vodopádů a soutěsek. Tento přírodní úkaz je stejně zajímavý jako Plitvická jezera. Navíc zde bývá většinou méně turistů, takže pobyt v tomto parku je velice příjemný. Cestou k vodopádům Krka budou realizovány krátké zastávky v historicky zajímavých městech Primošten, Šibenik a Trogir. Výlet je doprovázen česky mluvícím průvodcem. Orientační cena: cca 50,- € Ostrov Vis a Modrá jeskyně Celodenní výletů organizovaný z ostrovů Hvar a Brač Návštěva exotického ostrova Vis, který je situovaný uprostřed otevřeného moře. Zastávka v přístavu Komiža s rázovitou architekturou a překrásnou pláží. Pokračování lodí na ostrůvek Biševo s prohlídkou podmořské jeskyně, která je pro svou krásu srovnávána s jeskyní na ostrově Capri v Itálii. Výlet je doprovázen česky mluvícím průvodcem. Orientační cena: cca 45,- € Rent a car Orientační cena za pronájem auta: 1.500,- až 2.000,- CZK Orientační cena za pronájem skútru: cca 450,- CZK/hod., cca 1.200,- CZK/ den

Pokračovat na článek


Katar - Katarský stát

V 7. století byl součástí Arabské říše, pak o něj soupeřily sousední státy, Persie a Osmanská říše. V 18. století došlo ke vzniku emirátu, který byl až do první poloviny 20. století součástí Osmanské říše. Poté byl Katar pod britskou správou. V roce 1971 byla vyhlášena nezávislost, když Katar odmítl stát se součástí Spojených arabských emirátů.KDY A JAKZima dokáže být v Kataru neuvěřitelně studená, na jaře tu zase vládnou časté písečné bouře. V létě se teploty šplhají až ke 45 °C. Nejvhodnější dobou návštěvy proto zůstává podzim, kdy jsou teploty snesitelné a nepříjemný vítr minimální, přitom si však můžete pořádně vychutnat zdejší úžasné moře.Cesta do Kataru je poměrně komplikovanější, protože na mezinárodní letiště u hlavního města Dauhá létají jen některé společnosti. Využít můžete například přesedání v Londýně, odkud let trvá zhruba sedm hodin. Pozemní cesta vede přes Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty, což se však kvůli časové náročnosti nedoporučuje.NEMOCNICE, SLUŽBYZdravotnická péče je na dobré úrovni. Základní ošetření i náročnější zákroky se provádějí ve státní nemocnici Hamad (Hamad Medical Corporation 392222, Hamad Medical Corporation Emergency 393507). Provedené úkony jsou však drahé a lékaři očekávají platbu v hotovosti. Proto nezapomeňte na kvalitní pojištění, počítejte však s tím, že náklady na léčbu vám budou proplaceny až po návratu do vlasti.Katar není zrovna levnou zemí pro cestovatele. I při maximální úspoře peněz a stravování ze svých zásob budete potřebovat kolem 40 USD denně. Reálnější denní útrata ovšem bude činit spíše kolem 80 USD. Pro náročného cestovatele není problém utratit i 300 USD denně. Měnit peníze můžete v Kataru bez problémů v husté síti bank, oficiálních směnáren i na černém trhu na ulici. Platební karty i cestovní šeky jsou akceptovány ve většině podniků.Ubytování v Kataru si můžete zajistit bez nejmenších starostí, protože slušné hotely fungují i v malých městečkách. Většina ubytovacích zařízení vás plně uspokojí, jejich ceny však trochu podráždí vaši peněženky. Naštěstí tu existují i tříhvězdičkové, cenově příznivější hotely.V Kataru existuje hojnost restaurací, která servírují jídla mnoha národních kuchyní – západní, čínská, indická, thajská i syrská. V hotelích mají kvalitní podniky, v nichž podávají výborné pokrmy. Využít však můžete i desítky stravovacích zařízení mimo hotely – bary, restaurace i pouliční občerstvení. Jejich počet však klesá úměrně ke vzdálenosti od metropole. Alkohol je v Kataru zakázaný a nesmí se pít na veřejnosti. Lepší hotely ale mají k prodeji alkoholických nápojů oprávnění. Elektrické napětí je 230 V, 50 Hz.DOPRAVA, ČASPro řízení osobního vozu na území Kataru potřebujete mezinárodní řidičský průkaz, ale měli byste zažádat o místní licenci, kterou vám úřady vystaví po předvedení řidičského průkazu. Tuzemské i mezinárodní půjčovny nabízejí své služby ve větších městech a na letištích. Jezdí se vpravo. Stav silniční sítě je všeobecně dobrý, ale během dešťů se rapidně zhoršuje. Silnice v Dauhá a katarský dálniční systém je dobře plánovaný, ale nezvyklé místní zvyklosti mohou návštěvníky těžce potrápit. Ve venkovských územích je navíc chudé osvětlení a po silnicích se neustále prohání velbloudi a koně.Klasická autobusová doprava v Kataru neexistuje, proto je dobré využívat k cestování vozidla taxislužby. Řidiči používají taxametry, ale můžete si je najmout i na celou hodinu za paušální poplatek. Železniční doprava v Kataru nefunguje. Čas je plus dvě hodin.NEBEZPEČÍKatar je zemí s velmi nízkou mírou kriminality. Cestovatelům tady proto hrozí pouze drobné krádeže, ani s těmi se ovšem prakticky nesetkají. Násilná trestná činnost je v Kataru událostí, která plní titulní stránky novin.OSOBNÍ ZKUŠENOSTIPokud do Kataru míříte během horkého léta, zabalte si jen lehké letní bavlněné prádlo. Na nepromokavé oděvy nezapomeňte, pokud sem jedete v zimě.

Pokračovat na článek


Japonsko

Japonsko je Vážení ostrovním státem v Asii. Skládá se z mnoha různých ostrovů rozkládajících se na jihovýchod od Číny, celkem je těch ostrovù kolem 4000. Japonsko, kvůli tomu, žže nemělo veliké styky s ostatními civilizacemi, rozvíjelo hodně vlastní kulturu, která je velmi specifická. Ve 20. století se vššak z Japonska stala jedna z nejvyspělejšších zemí na světì. Pokud byste chtěli procestovat napříč vššemi Japonskými ostrovy, jako já, museli byste překonat 2500 km. Vššak to taky dalo pěkné práce, abych si vydělal na cestu a zaplatil převozníkùm. Japonsko jako ostrov je celé obklopené mořem. Na západě je Japonské moře. To je velmi mělké (mělkým mořím do 200 m hloubky se říká šelfová) a proto se v něm loví mnoho ryb. Na východ je potom Tichý oceán, přes který se lze dostat až do Ameriky. Hlavním městěm Japonska je Tokio. Rozloha Japonska je přibližně 380 000 km2. Japonsko má 124 900 000 obyvatel. V Japonsku se platí v jenech. Japonsko má bohatou historii. Civilizace zde byla velmi vyspělá. Shrnutí aneb co byste si měli zapamatovat:GASTRONOMIEZÁBAVAKULTURAŠINTOISMUSPočet obyvatel: 124 900 000Hlavní město: Tokio

Pokračovat na článek


Bobři - Svatá Kateřina

Pád železné opony po roce 1989 neznamenal větší svobodu jen pro obyvatele tehdejšího Československa, ale „těží“ z něho i některé druhy zvířat. Týká se to třeba bobrů, které byste dříve v oblasti Českého lesa či Šumavy hledali marně. Dnes se jim v západních Čechách výborně daří hned na několika místech, zejména v povodí Kateřinského a Farského potoka, jež se pomalu, ale jistě mění v bobří ráj. Jsou to tvorové velmi plaší a představit vám je můžeme jen díky fotografovi Ladislavu Vogeltanzovi, který se jejich „lovu beze zbraní“ věnuje už několik let. Bobři obývali české země od nepaměti, vždyť většinu našeho území kdysi pokrývaly husté lesy protkané tehdy ještě neregulovanými potoky a řekami. Mnoho přirozených nepřátel neměli, ostatně není nijak jednoduché ulovit zvířata, která velkou část života tráví ve vodě či v její blízkosti. Tak tomu ale bylo jen do chvíle, kdy se o bobry začali zajímat lidé. Nejvíce je lákala kvalitní kožešina a také aromatický výměšek žlázy u kořene ocasu, jenž se používal v lékařství a kosmetice. Zvýšená poptávka po těchto artiklech znamenala pro krásná zvířata ohrožení a asi od 12. století jich u nás začalo ubývat. V 18. století pak nastal „soumrak bobrů“ a přibližně v jeho polovině byli vyhubeni. Následovalo několik pokusů o jejich opětovné vysazení a kolem roku 1830 se prý vyskytovali dokonce i na pražských vltavských ostrovech. Jenže za nějaký čas bobři znovu zcela vymizeli. Co nedokázali napravit lidé, o to se nakonec museli postarat bobři sami. Koncem osmdesátých let 20. století byli na některých našich tocích spatřeni první jedinci, kteří k nám podél vody dorazili z Polska, Německa a Rakouska. A dnes je situace ještě lepší, nastálo obývají asi šest oblastí v Čechách a na Moravě. Kateřinský potok pramení nedaleko Lesné a pak teče směrem k jihu. Kousek od Rozvadova podtéká dálnici D5 a za Svatou Kateřinou se noří do hlubokých lesů. Tady se kolem roku 1990 objevili první bobři. Pronikli sem proti proudu potoka, který jen o několik kilometrů dál vtéká na území Bavorska. Prozradily je čerstvé i starší okusy a o několik let později, když se zde natrvalo usadilo několik párů, tu vyrostly i bobří stavby. Při procházce podél potoka určitě narazíte na nakousané či zporážené stromy a větve, a pokud budete mít štěstí, objevíte možná i bobří hrad. Na první pohled vypadá jako neforemná hromada roští, ale je to domov těchto přičinlivých zvířátek. Ovšem spatřit ohryzané dřeviny je něco jiného než vidět samotné bobry, kteří se při každém neznámém zvuku ihned ponoří do bezpečí pod vodní hladinu. Šanci můžete mít jen v případě, že zůstanete zcela v klidu a budete opravdu velmi trpělivě čekat. Musíte si však také vybrat ten pravý okamžik, v poledne byste číhali marně. Ve dne bobři spí a aktivní jsou jen v noci a brzy po ránu, takže jedinou možností, jak je spatřit, je vypravit se na místo už večer a strávit tu celou noc. Podobně to musel dělat i fotograf Ladislav Vogeltanz, díky jehož snímkům si můžete udělat představu, jak bobři tráví svou pracovní dobu i volný čas. Podívaná je to rozhodně zajímavá. Když vydržíte, ukáží vám bobříci mnoho ze svých zvyků. Nejvíce času věnují získávání potravy, případně stavebního materiálu. Ačkoliv jsou výhradně býložravci, jejich jídelníček je velmi pestrý. Patří do něj různé byliny, lýko a drobné větvičky, přičemž nejvíc jim chutná topol, vrba, olše, jasan a bříza. A dokonce si vytvářejí zásoby v podobě větviček, zapíchaných do dna tůněk. Nepohrdnou však ani zemědělskými plodinami a rádi si občas smlsnou na řepě nebo obilí. Jejich loupeživé výpravy na pole většinou prozrazují vyšlapané cestičky. Aby se dostali k tenkým větvičkám nebo mladé kůře, neváhají občas nějaký ten strom porazit; v tom jsou skutečnými mistry. Většinou se zajímají o dřeviny o průměru do 20 cm, ale v případě potřeby si poradí i s mnohem silnějším kmenem. Dokáží strom porazit tak, aby padl do vody, kde k němu mají lepší a bezpečnější přístup. Místo překousané bobry má typický tvar přesýpacích hodin a při bližším průzkumu na něm najdete otisky zubů ostřejších než dláto. Kácení křovin a stromů však bobrům neslouží jen k získávání potravy, opatřují si tak zároveň i stavební materiál pro své hrady a hráze. Stavějí je společně „tlapkou nerozdílnou“ členové celé kolonie a jsou nesmírně pracovití. Pokud o příbytek přijdou, během několika dní si dokáží vystavět nový. Budování hrází ve volné přírodě je spíše užitečné. Mění sice často charakter vodního toku, ale vznikající jezera zabraňují odplavování půdy a podílejí se na usazování důležitých sedimentů. V hrázích bobři spí a pečují o mláďata, která přicházejí na svět na jaře. Může jich být až pět a v mateřské kolonii zůstávají dva roky. Bobr evropský je po jihoamerické kapybaře druhým největším hlodavcem na světě. V dospělosti váží až 30 kg a jeho tělo pokrývá hustá černohnědá srst, impregnovaná tukovou hmotou ze žlázy v blízkosti ocasu. S pomocí výměšku z jiné žlázy si označuje své teritorium, které dokáže tvrdě bránit před vetřelci. Stejně jako některým dalším hlodavcům mu dala příroda do vínku částečně protistojný prst na předních končetinách, což mu umožňuje obratnou manipulaci s větvemi. Mezi prsty má plovací blány, takže se může výborně pohybovat pod vodou i na hladině. Pokud se vám někdy podaří pozorovat bobry zblízka, určitě si povšimnete jejich nejtypičtějšího znaku, kterým je široký ocas. Kromě toho, že slouží jako kormidlo, hodí se i v případě nebezpečí. Vyplašený bobr jím plácne o hladinu, čímž varuje všechny členy své rodiny před možným nepřítelem, a ponoří se do vody. Pak vám nezbude, než se znovu na dlouhou chvíli obrnit trpělivostí. Ovšem i dnes se najdou lidé, kteří vodní osadníky příliš nemilují. Obvyklou námitkou jsou škody, jichž se prý bobři dopouštějí na břehových porostech nebo zemědělských plochách, často se také argumentuje jejich přemnožením. Ve skutečnosti je však zatím bobrů tak málo, že o nějaké hrozbě pro přírodu nemůže být ani řeč. Spíše bychom měli být rádi, že u nás opět žijí – koneckonců, zdejší krajina jim kdysi patřila možná více než nám, prostě se jen vrátili domů. Svatá Kateřina Místo je prvně zmíněno už roku 1306, kdy zde stávala poustevna. Koncem 16. století tu Švamberkové založili sklárny a z domků sklářů se později vyvinula zemědělská osada. Své jméno získala podle kostela sv. Kateřiny, který vznikl přestavbou kaple založené ve 14. století benediktiny z Kladrub. Kolem roku 1792 získal kostel barokní vzhled. Bohatý interiér pochází z 18. a 19. století. V podlaze kostela jsou zasazeny náhrobky císařských výběrčích cla z Rozvadova. Na místním hřbitově si můžete prohlédnout řadu kovaných křížů. O necelý kilometr jižněji se zachovaly zbytky opevnění z třicetileté války. Svatá Kateřina je dnes místní částí obce Rozvadov. Přístup Svatá Kateřina je přístupná odbočkou z dálnice D5 (exit 145 Kateřina) vedoucí z Plzně na hraniční přechod Rozvadov/Waidhaus. Oblast najdete na mapách KČT č. 28 Český les-sever a č. 29 Český les-jih. Zajímavá místa v okolí  Český les Český les je horský masív, který v délce asi 80 km tvoří přirozenou hranici mezi Českou republikou a Německem. Dělí se na několik částí: Dyleňský les, Přimdský les, Kateřinskou kotlinu a Čerchovský les. Jeho nejvyšší horou je Čerchov (1 042 m), do roku 1990 nepřístupný. Na vrcholu stojí 24 m vysoká kamenná rozhledna z roku 1905 s výhledem až k Alpám. Na pravěké osídlení Českého lesa odkazují drobné nálezy učiněné například na úpatí vrchu Přimda. Ve středověku jeho územím procházela důležitá obchodní stezka spojující Prahu a Norimberk. Od 13. století zde Chodové střežili hranice státu a za to měli četná privilegia. Až do 2. světové války bylo asi 90 % zdejších obyvatel německé národnosti. Po válce se velká část území stala součástí nepřístupného pohraničního pásma a více než 20 vesnic zaniklo. Díky četným rašeliništím je Český les významnou zásobárnou vody. Jeho převážnou část odvodňuje Mže, významnými toky jsou také Hamerský, Bezděkovský a Kateřinský potok. Původní porosty tvořily bukové lesy se silnou příměsí jedle, většina z nich však byla vykácena a z 80 % je nahradily smrkové monokultury. Hojně se zde vyskytuje vysoká a černá zvěř, ojediněle rys ostrovid. Roku 2005 byla v části území o rozloze 473 km2 vyhlášena CHKO Český les. Přibližně středem masivu prochází dálnice D5, která ho rozděluje na dvě samostatné části, neboť blízké okolí dálnice je z CHKO vyčleněno. Předmětem ochrany je zachovalá krajina, která paradoxně díky vyhlášení pohraničního pásma unikla větší devastaci. Součástí CHKO je 18 přírodních rezervací. Lesná Zdejší kostel sv. Mikuláše, založený ve 14. století, získal svou současnou podobu roku 1774, kdy sloužil jako rodinná hrobka rodu Schirndingerů, tehdejších majitelů obce. Uvnitř si můžete prohlédnout jejich náhrobky. V současné době je kostel využíván pravoslavnou církví. V zámku, roku 1787 barokně upraveném, dnes sídlí obecní úřad a konají se tu společenské akce. Socha sv. Jana Nepomuckého pochází z roku 1752. Jihozápadně od obce si můžete projít okružní naučnou stezku Sklářství v okolí Lesné, která začíná u bývalé Staré Knížecí Huti; má 13 zastavení a měří asi 10 km. Hošťka Obec se pod názvem Hosskowo prvně připomíná roku 1482 jako ves přimdských Chodů, kteří střežili zdejší část hranice. Dominantou obce je kostel sv. Margarety, přestavěný z kapličky založené na počátku 18. století. Zařízení kostela je převážně rokokové z doby kolem roku 1744. V obci stojí dvě sochy sv. Jana Nepomuckého. Rozvadov Obec je známá hlavně díky blízkému hraničnímu přechodu do Německa. Už roku 1115 je v historických pramenech zmíněna obchodní stezka vedoucí těmito místy do Bavorska, existence osady je však doložena až k roku 1581. Od roku 1613 tu fungovala císařská celnice. Zdejší kostel sv. Vavřince, založený roku 1816, je dnes neudržovaný. Milíře Na kopci (550 m) u obce Milíře najdete radiokomunikační věž z roku 2001 s vyhlídkovou plošinou ve výšce 25 m. Je celoročně přístupná. Diana Jihovýchodně od Přimdy byla již roku 1933 vyhlášena přírodní rezervace Diana, která ochraňuje původní bučiny a bažiny Kateřinského potoka. Zdejší porost je stářím asi 260 let údajně nejstarším na území Českého lesa. Roste zde také mnoho vzácných teplomilných i podhorských bylinných druhů a v mokřadech hnízdí chráněné vodní druhy ptáků. Při jihozápadním okraji rezervace stojí lovecký zámeček Diana, který nechal v 1. polovině 18. století postavit hrabě František Kolowrat podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Zámeček má půdorys rovnoramenného kříže a jeho střed tvoří pavilon zakončený kupolí s kovovým sedícím jelenem. Největší síň zámečku zdobí fresky znázorňující mytologické výjevy s bohyní Dianou. K zámku přiléhá rozsáhlý anglický park s běžnými listnáči i exotickými jehličnany; celkem zde roste přes 80 druhů dřevin. Dřevěnou kapli nechal roku 1939 postavit Jindřich Kolowrat, jehož potomkům dnes patří zdejší pozemky. Zámeček není využíván.

Pokračovat na článek


ŠPILBERK

To, co je pro naši metropoli Pražský hrad, je pro Brno Špilberk. Dominantní, nově opravený hrad, je velmi starý, protože první obranné stavby tu vznikly už v období Velkomoravské říše. První kamenné budovy však začaly na místě dnešního Špilberku vyrůstat zřejmě až ve 13. století. Na začátku 17. století byl Špilberk přestavěn na mohutnou barokní pevnost, která od konce 17. století do roku 1858 sloužila jako státní vězení smutně známé od doby Velké francouzské revoluce. V první polovině 19. století tu nuceně pobývalo mnoho evropských revolucionářů. Vězni se na Špilberk nastěhovali i v období první a druhé světové války. Dnes už je Špilberk jen připomínkou temných časů, kdy v jeho útrobách zvonily okovy a trestanci ve špinavých mundůrech čekali na milost.Město Brno leží v místech, které byly osídleny už za Velkomoravské říše. Postupem času se stalo důležitým obchodním centrem, o němž hovoří písemné prameny už v 11. století. O dvě staletí později už bylo Brno obehnané hradbami a na konci 14. století se stalo hlavním městem Moravy.Během třicetileté války se ho Švédové snažili dobýt, což se jim nepovedlo. Brno však bylo těžce poškozeno. Stratégové si ve druhé polovině 17. století dobře uvědomovali, že Brno je důležitým městem, a proto ho nechali přestavět na mohutnou pevnost zrušenou až v roce 1861. Později byl v Brně nastartován velký rozvoj řemesel, především textilního průmyslu. Za druhé světové války bylo Brno silně poničeno, ale obyvatelé ho rychle obnovili. Dnes je druhým nejdůležitějším městem země.Turisté mohou v Brně vidět mnoho zajímavostí, jejichž výčet by si vyžádal mnoho a mnoho stránek textu. Jmenujme například dóm svatého Petra a Pavla, gotickou Měnínskou bránu nebo dům pánů z Lipé, jejichž erb můžete vidět na obrázku. Za zmínku stojí také bývalý kapucínský kostel známý hrobkou s mumifikovanými pohřbenými. Mezi nimi leží i známý velitel pandurů baron Fr. Trenck.  Co chrání pevnost Špilberk? Prohlídka hradu je možná několika trasami. První vás provede světem barokního pevnostního stavitelství a vězeňstvím josefské doby. Druhá trase je procházkou temnou dobou v historii hradu, kdy byl neblaze proslulý jako žalář národů. Dále na hradě najdete expozici Brno na Špilberku, která dokumentuje historii pevnosti i celého města. Další z výstav pojednává o současné tváři města. Pokud si Špilberk důkladně prohlédnete a zbude vám trochu a času a elánu, pak neváhejte zamířit do vnitřního města. Rozhodně má co nabídnout.  Kudy do Brna? Do Brna se dostanete vlakem i autobusem. Stačí vybrat z desítek spojení to pravé, například na www.jizdnirady.cz. Motoristé směřující do Brna od Prahy využijí dálnici D1, stejně tak motoristé z Olomouce. S parkováním je to jako v každém velkém městě složité. Možností je parkování na náměstích. To bývá zpravidla zpoplatněné formou parkovacích automatů.

Pokračovat na článek


ZÁMEK FRÝDEK

Zámek má velmi staré kořeny. Na jeho místě totiž původně stával gotický hrad, který byl postaven v první polovině 14. století. V letech 1636 až 1651 byla opevněná stavba přestavěna na raně barokní zámek. Poslední přestavba přišla na konci 18. století.Město Frýdek-Místek má zajímavou historii. Malé město Místek stál u brodu na obchodní stezce už ve 13. století. Ve druhé polovině 14. století bylo na druhé straně břehu založeno město Frýdek. Za třicetileté války byla obě města dobyta Dány a později i Švédy. V roce 1943 byly obě části sloučeny a vznikl Frýdek-Místek. Kromě zámku dnes ve městě můžete vidět mnoho krásných staveb. Především hlavní náměstí je plné pozdně renesančních domů. V jednom z nich se v roce 1781 sešli císař Josef II. a pruský král Fridrich II.  Čím se chlubí Frýdek? Malebný zámek Frýdek nabízí návštěvníkům hned několik prohlídkových tras. První z nich je věnována zámku samotnému a jeho majitelům. Prochází obytnými pokoji a salóny. Nabízí nahlédnutí do života šlechty v rozmezí 18. a 20. století, seznámí vás s dobovým zařízením. Jednou z nejpozoruhodnějších zastávek na této trase je Rytířský sál.Druhá trasa je muzejní. Okresní muzeum je tématicky věnováno především Beskydám, přírodě a lidem, lidovým řemeslům i samotným řemeslníkům. Třetí a poslední trasou je expozice v sakristii kaple sv. Barbory představující Frýdek jako poutní místo. V průběhu celého roku jsou na zámku organizovány početné kulturní a společenské akce, například jarmarky.  O zrádném Jurášovi Pánem Beskyd byl dlouhá léta zbojník Ondráš. Okrádal bohaté, ale chudým naopak dával. Asi nejvíce měl počíháno na frýdeckého vrchního. Právě on dal Ondrášovu otci vysázet pětadvacet lískovkou a Ondráše ta pohana velmi mrzela.Jednou jel frýdecký hrabě Pražma s chotí lesem, když ho přepadli zbojníci vedení Ondrášem. Pražmu si ponechali jako rukojmí a samotný Ondráš nasedl k hraběnce za kozlík a přijel na zámek. Tam si nechal zavolat vrchního. Vojáci chtěli nejdříve zbojníky zastřelit, ale hraběnka to zakázala. Vždyť v lese čekal její choť.Vrchnímu nezbylo, než nasednout do kočáru, který se vydal zpátky do houští. Už v bezpečí zbojníci vrchního přivázali na lavici a nasázeli mu přesně pětadvacet lískovkou. To bylo řevu, až se stromy třásly. Když bylo pomstě učiněno zadost, pustili zbojníci Pražmu i vrchního a utekli.Dlouhého života se ale Ondráš nedočkal. Když vrchnost poznala, že je v úzkých a že Ondráše nechytí, vypsali na jeho hlavu odměnu sto zlatých. Jednou seděl Ondráš s nejlepším přítelem zbojníkem Jurášem v krčmě a popíjeli. Juráš se ptá: "Poslyš, Ondráši. Čím to je, že tě ještě nikdo nedokázal chytit.""To máš tak," povídá Ondráš. "Ten, kdo by mě chtěl zabít, musel by nejdříve vzít můj čakan, omočit ho v mých slinách a pak mě třikrát praštit do hlavy." Později v noci, když byl Ondráš už úplně namol, vzal Juráš jeho čakan, omočil ho v Ondrášových slinách a pak buch, buch, buch. Slavný zbojník byl mrtev.

Pokračovat na článek


ZÁMEK DOLNÍ KOUNICE

Velmi zajímavá obec, jejíž dominantou je premonstrátský ženský klášter Rosa coeli. Církevní stavba byla založena na konci 12. století, její obyvatelky pocházely z českých Louňovic. Během husitských válek byl klášter vypálen, ale církev ho rychle obnovila. Největší doba slávy komplexu však definitivně pominula. Chudý klášter byl obýván ještě na začátku 16. století, ale pak byl premonstrátkami opuštěn. Místo jeptišek se sem nastěhovali příslušníci různých sekt - novokřtěnců, valdenských, českých bratří apod. Dnes klášter opět slouží svému účelu.Dolní Kounice stojí za návštěvu i kvůli ostatním historickým stavbám. Přímo nad obcí se například nachází malý gotický hrádek přestavěný na renesanční zámek. Ve městě zase stojí zříceniny bývalého klášterního kostela z konce 14. století. Krásná stavba na začátku 18. století totálně vyhořela a byla opuštěna. Dolní Kounice byly domovem mnoha Židů, proto tu najdete i krásnou synagogu.  Jaké je tajemství kláštera? Areál kláštera je prakticky celý přístupný, a tak jeho návštěvníci dnes mohou obdivovat rajský dvůr, křížovou chodbu, sakristii, kapli i věž. Oči turistů přitahuje také bohatě zdobený vstupní portál. Střecha hlavní lodi kostela už nebyla po požáru v roce 1703 obnovena, a tak chybí. Asi právě proto působí klášter na návštěvníky pocitem splynutí s přírodou a okolí. Pokud se vám poštěstí navštívit klášter v době konání některého z příležitostných koncertů, nebudete litovat. Jedná se famózní zážitek.  O papežské klatbě Založení kláštera je opředené zajímavou pověstí. Krutý rytíř, pan Vilém z Kounic, byl slavný voják, který mnohá vítězství zaznamenal a desítky soubojů vyhrál. Mezi jeho nejslavnější činy patří dobytí Vídně, kdy porazil mnohem silnější vojsko Rakušanů a poražené vojáky hnal až k branám rakouské metropole. Zajal tehdy i následníka trůnu knížete Lipolta a jeho dvě sestry.O mnoho let později se vydal opět na válečnou výpravu do Rakous. Postupoval vítězně a nebyl, kdo by ho zastavil. Jeho vojsko však vypálilo mnoho klášterů a jejich opati ho zato pomluvili u papeže. Ten se velmi rozzlobil, dal Viléma do klatby a nařídil všem věřícím, aby zprávu o klatbě šířili dál. To bylo velmi zlé, protože Vilém už nemohl do žádného kostela a žádný kněz se neodvážil k němu na hrad.Dlouho Vilém vzdoroval, ale nakonec vykonal pouť do Říma a požádal papeže o odpuštění. Hlava církve dlouze rozmýšlela, ale nakonec z něj klatbu sňala. Vilém však za to musel na Moravě zřídit klášter pro sto zbožných panen. Tak vznikla Rosa coeli.VSTUPNÉDospělý zaplatí 20 korun, děti mohou do útrob kláštera za 15 korun.JAK K ZÁMKUPřímo do Dolní Kounice vlak nejezdí, přiveze vás alespoň do tři kilometry vzdálené vesničky Moravské Bránice. Naopak autobusem se dostanete pouhých tři sta metrů od kláštera, stačí si jen najít vhodné spojení, například na www.jizdnirady.cz. Motorizovaní návštěvníci Dolní Kounice zpravidla volí cestu po dálnici D1, poté sjezd na Rosice/Ivančice (EXIT 182), dále do Ivančic po komunikaci číslo 394 a pak po silnici číslo 152 přímo do Dolní Kounice.

Pokračovat na článek


Zámek Líčkov

Zámek Líčkov stojí na základech gotického hrádku ze 14. století. O změnu hradu na zámek se s největší pravděpodobností postaral Bohuslav Hrobčický, jehož erb můžete vidět na obrázku. Dnešní podobu však zámek získal až v roce 1765 s příchodem nového majitele Josefa Vonibalda z Ebenu. Ten vybudoval mimo jiné vstupní bránu a interiéry stavby vyzdobil rokokovými detaily.V roce 1807 se zámek stal vlastnictvím řezníka Thadeuse André ze Žatce, který začal areál využívat jako palírnu lihu. Po první světové válce se majitelem krásného objektu stal umělec Oskar Brázda, jeho ženě byl zámek vrácen v restituci.  Čím se chlubí Líčkov? Dnešní zámek nezapře původ gotického hrádku. Důkazem je zachovaná válcová věž, která je stále jeho součástí. Místní interiéry nabízejí velmi zajímavou historickou výzdobu a galerii někdejšího majitele zámku, malíře Oskara Brázdy. Jehož žena dokázala dílo na zámku Líčkov uchovat i během temné doby socialismu, a to přes veškerý útlak tehdejších mocipánů.Důležitou památkou je také kaple sv. Anny se zařízením z druhé poloviny 18. století. Trochu odpočinku a klidu pak najdete v původní zámecké zahradě.  Kudy do zámku? Vlakem se dostanete neblíže do pět kilometrů vzdálených Velenic. Autobus vás zaveze přímo do vesnice Líčkov, zastávka je necelých dvě stě metrů od zámku. Podrobné jízdní řády najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Cesta automobilem je poněkud komplikovanější, protože Líčkov stojí mimo hlavní silniční trasy. Vhodná cesta je přes Louny po silnici číslo 225 až do obce Drahomyšl, kde je nutné zabočit doleva na Dubčany a v Dubčanech doprava na Liběšice. Z Liběšic pak pokračujete přímo do Líčkova. Neplacené parkoviště pro osobní vozy a autobusy je dvě stě metrů od zámku.OTVÍRACÍ DOBA IV. až IX. v sobotu a neděli od 10 do 17 hodin. Návštěva v jiném termínu je možná po předchozí telefonické dohodě. VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 20 korun, děti mohou na Líčkov za 10 korun.

Pokračovat na článek


Záměk Lešná

Impozantní zámek je postavený na základech zámeckého objektu ze začátku 18. století, ve kterém působil jako vychovatel slavný rakouský básník Franz Grillparzer. Tento objekt však byl stržen, aby ho v letech 1887 až 1893 nahradil moderní areál, jeden z nejmodernějších u nás. Nejenže byl opatřen rozvodem elektřiny, ale disponoval vlastní vodárnou a vodovodem, domácím telefonem i ústředním topením. Jaké je kouzlo zámku? Vzhled zámku je tím prvním, co návštěvníky okouzlí. Důmyslná romantická architektura a rozlehlý anglický park působí až pohádkovým dojmem. Krásou však oplývají i zámecké interiéry. Ty jsou bohatě zdobené, zařízené unikátní dobovým zařízením. Nechybí ani celá řada sbírek. Mezi ty nejcennější patří sbírky porcelánu a archeologické vzácnosti.Po náročné prohlídce nezbývá než zamířit do malebného zámeckého parku s malou zoologickou zahradou. Jedná se o jeden z dendrologicky nejcennějších parků u nás.  O rusalčině pomstě Povídá se, že velmi dávno stál na místě dnešního zámku malý vodní hrádek. Pán lešenského majetku Dětřich zaslechl jednoho rána krásný zpěv od řeky. Píseň tak lahodila jeho sluchu, že nemeškal a vydal se k vodě. U staré vrby spatřil dívku tak krásnou, až mu zrak přecházel. Sotva ho však kráska zahlédla, zmizela. Tak to chodilo několik dlouhých týdnů, až jednou se Dětřichovi přece jen podařilo s dívkou promluvit. "Jsi tak krásná, že musíš být mou ženou. Vezmi si mě za muže a pojď se mnou na Lešnou. Nikdy tě neopustím a vždy tě budu věrně milovat," pronesl všechen oblouzněn.Dívčina odpověď mu naplnila srdce radostí. "I já na tě už dlouho myslím a přijímám. Jen mi musíš slíbit, že se nikdo nezeptá na můj původ," řekla krásná neznámá. Dětřich slíbil a přivedl dívku na Lešnou.Všem se líbila, ale sotva se ztratila v měsíčním třpytu, přitočil se k Dětřichovi jeho bratr Záviš a povídá: "Nic za to nedám, ale je to rusalka ze zámecké studny, o které mi kdysi vyprávěla chůva. Lem šatů měla kráska podivně lesklý, jakoby od vody." Také Závišova choť Dětřichovi lásku rozmlouvala a starý štolba Barnabáš jakbysmet.Dětřich přestal dívku navštěvovat a časem na ní zapomněl úplně. Když Záviš zemřel, musel Dětřich zachovat rod. Vybral si bohatou nevěstu, Hildegundu z nedalekého říkovského zámku. Svatba byla krásná, stoly se prohýbaly pod váhou skvělého jídla a vína. Ale manželství si Dětřich dlouho neužil. Když se ráno po svatební noci Hildegunda probudila, byl Dětřich na onom světě. Rusalka se pomstila za Dětřichovu zpronevěru.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu, neděli a o svátcích od 9 do 16 hodin, V. úterý až pátek od 9 do 16 hodin, víkendy od 9 do 17 hodin. VI. až VIII. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin, IX. denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin.VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 45 korun, děti zaplatí 25 korun.JAK K ZÁMKUVlakové spojení k zámku nebo do jeho blízkého okolí neexistuje, a tak nezbývá než vzít zavděk cestování autobusem. Ten staví necelého půl kilometru od zámecké brány. Vhodné spojení naleznete například na www.jizdnirady.cz. Po vlastní ose se k zámku dostanete po silnici 490 ze Zlína nebo Holešova do Fryštáku, kde je zapotřebí zabočit na silnici 489 a ve vesnici Lukov znovu zabočit k zámku Lešná.

Pokračovat na článek


Zámek Zlín

Krásný zámek v historické části města Zlína. Na jeho místě původně stávala malá gotická tvrz, která byla později přestavěna na renesanční zámek. Jeho majitelem byl Jan Cedlar z Hofu. V roce 1605 byl zámek dobyt vojskem uherských povstalců, poté se mu dostalo barokní přestavby. Nákladné stavební práce financoval hrabě F. A. Khevenhüller.Středověké městečko Zlín bylo připomínáno už na začátku 14. století. V roce 1427 ho dobyli husité, nájezdníci Zlín zpustošili i v roce 1600. Město se však rychle vzmohlo, ale třicetiletá válka mu přidělala mnohé šrámy na krásné tváři. V roce 1894 tu založil Tomáš Baťa továrnu na výrobu obuvi, v pozdějších letech se značka rozšířila do celého světa. Během druhé světové války byl Zlín velmi poničen. V roce 1949 ho komunistická vláda přejmenovala na Gottwaldov, tento název vydržel do roku 1989. Pak se z Gottwaldova stal opět Zlín.  Co ukrývají zámecké zdi? Zlínský zámek je v současnosti domovem Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně a Státní galerie ve Zlíně. V muzeu najdeme hned několik zajímavých expozic, například přírodovědnou a pravěkou expozici. Velkému zájmu se těší také expozice Pěti světadíly, která je věnovaná cestám známých cestovatelů M. Zikmunda a J. Hanzelky. Kromě toho tu najdete i pamětní síň věnovanou životu a dílu etnografa Františka Bartoše. Ve Státní galerii se ukrývá jedinečná expozice českého sochařství a malířství 20. století. Pod obrazy a sochami jsou podepsáni takoví velikáni, jako například J. Čapek, J. Zrzavý, B. Kubišta a další. Kromě stálých expozic zde máte příležitost navštívit celou řadu výstav, které jsou pořádány v průběhu roku. Pokud hledáte trochu odpočinku po náročné prohlídce, navštivte malebný zámecký park.  O kouzelné masti Kousek od Zlína stával kdysi hrad. Mladý hradní pán Miloš se rád toulal po rozlehlém panství, které mu patřilo. Jednou zabloudil k chudé chýši a u ohniště spatřil nádhernou dívku. "Kde ses tu vzala, růžičko krásná," otázal se. Liduška, tak se kráska jmenovala, mu po pravdě vyprávěla, že je sirotek a vychovala ji stará hodná chůva. Miloš byl tak okouzlen dívčiným zjevem, že ji začal často navštěvovat. Liduška však nebyla ráda, ale odporovat vrchnosti se neodvážila. Její srdce totiž patřilo chudému, ale hodnému Slávkovi.Jednoho dne přišel Miloš ve svých nejlepších šatech a požádal Lidušku o ruku. Dívka sebou trhla a zbledla. "Dávám ti tři dny na rozmyšlenou. Ale věz, žes mou poddanou." Pak odešel. Liduška se rozeštkala. Myslela jen na Slávka a teď si musela vzít muže nemilovaného.Uplynuly tři dny a Miloš tu byl jako na koni. Spatřil Lidušku u kamen, jak míchá podivný lektvar. "Co dobrého chystá moje líbezná růžička," zeptal se."Divotvornou mast vařím. Má takovou moc, že zahojí každou ránu. A já tě, můj pane, prosím, abys mi mečem setnul hlavu. Pak pomazej ránu mastí a já opět obživnu. Dala jsem slovo jinému a nechci zradit."Rytíř Miloš se zarazil, ale nakonec souhlasil. Vzal meč a jednou ranou srazil Lidušce hlavu. Pak vzal mast, ale ať mazal, jak mazal, nic se nedělo. Vytřeštil Miloš oči a s hrozivým řevem uháněl zpátky na hrad. Už nikdy se na jeho tváři neobjevil úsměv a nakonec se proklál mečem. Tím samým mečem, kterým zahubil krásnou Lidušku. Ani po smrti však nemá klid. Jeho duch se prý dodnes zjevuje u zlínského hřbitova. Sedí na ohnivém koni, veze bezhlavé dívčí tělo a v ruce má hlavu s vlajícími vlasy.OTVÍRACÍ DOBA Celoročně denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. VSTUPNÉMuzeum - dospělý zaplatí 20 korun, děti 10 korun, rodinné vstupné je 50 korun. Galerie - dospělý zaplatí 10 korun, děti 5 korun.KUDY DO ZLÍNA?Zlín má dobrou dopravní dosažitelnost vlakem i autobusem. Stačí najít odpovídající spojení na www.jizdnirady.cz. Železniční zastávka je přibližně tři sta metrů od zámku, autobus staví dvě stě metrů od zámecké brány. Motoristé mají při cestě do Zlína hned několik možností. Z Přerova mohou jet po silnici číslo 55 do Otrokovic a odtud po silnici číslo 49 do Zlína. Stejným způsobem, jen z opačné strany, lze do Zlína dojet z Uherského Hradiště. Ze směru od Vsetína lze cestovat po silnici číslo 69 do Vizovic a dále po komunikaci číslo 49 až do Zlína. Parkoviště pro osobní automobily je přibližně dvě stě metrů od zámku. 

Pokračovat na článek


Zřícenina PŘIMDA

Dominantní zřícenina hradu nedaleko města Tachova. Přimda byla založena na vysokém kopci, odkud bylo možné ovládat důležité obchodní stezky. Vznik hradu je velmi zajímavý, protože podle kronikáře Kosmy Přimdu postavili němečtí šlechtici, zřejmě Děpold II. z Vohburku, ale aniž by k tomu měli královské povolení. Když se to český kníže Vladislav dozvěděl, hrad oblehl a dobyl. V pozdějších letech začali čeští panovníci Přimdu využívat k ochraně hranic.Během husitských válek byl hrad dobyt, konkrétně v roce 1427. Po válkách byla Přimda často zastavována, držiteli se stal mimo jiné šlechtický rod pánů ze Švamberka. Právě jim patřil erb na obrázku. Švamberkové hrad sice udržovali, avšak Přimda přesto chátrala. První zajišťovací práce začaly už v 19. století a pokračovaly ve století následujícím. Co ukrývají rozvaliny? Zříceniny údajně nejstaršího kamenného hradu na našem území jsou dominantou stejnojmenné vesnice. Z původního hradu se zachovala pouze hranolová románská věž s výraznými architektonickými fragmenty. Úctu budí i šířka zdí, která v některých místech dosahuje až čtyř metrů. Věž doposud stojí do výšky dvou pater. V prvním patře se v minulosti nacházela hlavní obytná místnost s krbem. V malém výklenku v přízemí přístavku se zachoval prévet. Jedná se pravděpodobně o nestarší ukázku záchodu na území České republiky. Jak na Přimdu Do stejnojmenné vesničky vlak nejezdí, a tak musíte autobusem. Vhodné spojení najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Z vesnice vede ke zřícenině hradu úzká pěšina. Cesta zabere 10 až 15 minut. Motoristé mohou cestovat po dálnici D 5 směrem na Rozvadov a sjet na silnici vedoucí přímo do Přimdy (EXIT 136 - Mlýnec). Další možností je cestovat po komunikaci číslo 501 ze směru od Plzně na Rozvadov. Parkovat můžete například na hlavním náměstí.VSTUPNÉPřimda je čistokrevnou zříceninou, do které můžete kdykoliv a zadarmo

Pokračovat na článek


Hrad KÁMEN

Krásně zachovalý hrad nedaleko Pacova. První zmínky o objektu pocházejí z roku 1316, ale největší doba slávy čekala Kámen až za časů Karla IV. To se hrad skvěl jako královské léno v plné kráse. Ve druhé polovině 14. století patřil Jindřichu z Ziegelheinu, který ho v letech 1356 až 1366 podrobil rozsáhlé přestavbě. Nový háv v té době dostal především hlavní palác.Od roku 1523 patřil Kámen Malovcům z Malovic, kteří se pyšnili erbem na obrázku. V jejich rukou získal hrad novou podobu, v letech 1640 až 1677 ho totiž nechali přestavět na honosný barokní zámek. Ani to však nebyla poslední přestavba, která zámek čekala. V letech 1860 až 1870 ho totiž majitelé nechali upravit tak, aby získal poněkud romantičtější vzezření.  Co to duní v Kameni? Jak už bylo řečeno, hrad-zámek Kámen je dnes ve skvělé formě. Je krásně opravený a kromě nádherných exteriérů návštěvníkům nabízí také zajímavé expozice. První pojednává o historii hradu. Mnohem zajímavější však je druhá sbírka, která se skládá z desítek starých motocyklů s temně dunivými motory. Největší cenností je motocykl Laurin & Klement z roku 1898.  O třech sestrách Na hradu Kámen žil kdysi bohatý a vlivný muž. Měl tři dcery, o které se velmi dobře staral. Když zemřel, zbyl po něm rozsáhlý majetek. Tři dcery se ale ne a ne shodnout, kdo bude mít na Kameni hlavní slovo."Já jsem tu nejrozumnější, já budu na Kameni vládnout," křičela ta nejstarší, ošklivá stará panna. "Já mám nejlepší vzdělání," oponovala prostřední, taktéž bez muže i nápadníků. Jen ta nejmladší mlčela. Byla to hodná dívka, milá a usměvavá. Už za otcova života za ní jezdil krásný rytíř, kterého jí sestry záviděly.Ostré hádky mezi sestrami nebraly konce, až jednou tu nejmladší napadlo: "Zasadíme každá pod hradem tři lípy. Které z nás bude lípa vzrostlejší a košatější, té bude Kámen patřit." Obě sestry na okamžik zmlkly. "Dobře, necháme lípy růst po tři léta a pak se uvidí. Ale do té doby se žádná z nás nesmí vdát," povídá nakonec ta nejstarší.Nejmladší nemohla oponovat, a tak se boj o lípy rozhořel silou nebývalou. Každá chodila ráno lípu zalévat. Dvě nejstarší z touhy po majetku, ta nejmladší z lásky k přírodě. Po třech letech rostly pod hradem tři krásné stromy, ale nejkrásnější lípu vypěstovala nejmladší sestra. Jak jí ty dvě záviděly. Nakonec se rozhodly, že to tak nenechají. Vsadily nejmladší do hradní věže a utrápily ji k smrti. A aby se to nikdo nedozvěděl, nechaly její tělo zazdít v nejtemnější částí Kamene.Po čase je však stihly výčitky svědomí. "Ty a tvoje lakota jste zabily naši hodnou sestřičku," plakala prostřední. "Ne, to ty a tvoje hamižnost to byla," pokřikovala na ni nejstarší. Hradní čeládka Kámen opouštěla po tuctech, nikdo už nemohl snášet věčné hádky. Sestry nakonec na hradě zůstaly samy, dočista pomatené. Až po dlouhých letech našli dělníci při opravách hradu zazděnou lidskou kostru, ale o už byly vražednice dávno po smrti.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu, neděli a o svátcích od 9 do 16 hodin. V. až IX. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. Návštěva v jiném termínu je možná po předchozí domluvě.VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 40 korun, děti mohou do hradu za 20 korun.JAK KE KAMENIK hradu se dostanete poměrně jednoduše autobusem, protože stanice je sto metrů od hradních bran. Železniční stanice je proti tomu daleko, až v pět kilometrů vzdálené obci Obrataň. Jízdní řády najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé se k lokalitě dostanou nejlépe po trase Praha - Humpolec - Pelhřimov. Nesmí však minout odbočku na silnici číslo 19, která je spolehlivě dovede až ke Kameni.    

Pokračovat na článek


Hrad KARLŠTEJN

Nejslavnější a nejznámější český hrad. Karlštejn je dílo jediného muže, krále Karla IV. Hrad byl založen roku 1348, aby sloužil jako místo královského odpočinku. Nakonec se stal místem uložení českých i říšských korunovačních klenotů a symbolem Českého království. Poslední tečkou za výstavbou hradu se stalo vysvěcení kaple sv. Kříže v roce 1365, byť podstatná část hradu byla dokončena už o deset let dříve.První pokus o dobytí hradu přišel v roce 1422, kdy na Karlštejn zaútočila husitská vojska. Po delším obléhání ovšem od marné snahy upustila. Stopy po obléhání jsou na okolních kopcích dodnes patrné.V následujících staletích hrad prošel mnoha přestavbami. Jedna z nejdůležitějších se odehrála v letech 1578 až 1597, kdy Karlštejn dostal renesanční háv stavitele Oldřicha Avostallisa da Sala. Roku 1646 byl hrad vyloupen Švédy a začal upadat. Stihl ho podobný osud jako mnoho jiných českých hradů, chátral. Návrat ke slávě nastal v období romantismu v 19. století, kdy si hradu začali všímat umělci. V letech 1888 až 1897 prošel Karlštejn necitlivou přestavbou pod taktovkou architektů F. Schmidta a J. Mockera. Byly zbořeny četné historicky cenné součásti hradu, obě hlavní brány byly postaveny znovu a Karlštejn dostal podobu romantického hradu, jakým měl být údajně ve středověku. Jeho podoba však byla úplně jiná. Romantická přestavba byla kritizována už během prací a také současní odborníci ji hodnotí kriticky.  Co ukrývají karlštejnské hradby? Turisticky přístupná je většina karlštejnských interiérů včetně skvostného Císařského paláce a Mariánské věže. Návštěvníci mohou dále vidět královské ložnice, audienční síň, sál předků, klenotnice a pokladnice, Studniční věž a mnohé další památky. Pod Karlštejnem je městečko plné zajímavých suvenýrů a restaurací. Mnohé jsou však orientovány na zahraniční klientelu, čemuž odpovídají ceny.  O statečném ovčákovi Karlštejn byl právem chloubou krále Karla IV. Hrad byl dobře stavěný, se silnými zdmi a na místě, odkud bylo možné přehlédnout velký kus krajiny. Jednoho dne ho však potkalo neštěstí. Na nedaleké cestě, kde královi urození páni vybírali mýtné, se usídlili dva skřeti. Každého pocestného přepadli a pořádně vystrašili. Hodně obchodníků tehdy neušlo smrti. Není divu, že se lidé začali bát po cestě jezdit a přísun mýta do královské pokladnice se zastavil. K tomu všemu se přidalo ještě velmi suché léto, potok vyschl a v karlštejnské studni bylo vody pomálu.Když přijel král na hrad, aby práci svých poddaných zkontrolovat, stáli urození páni v řadě. Vítali krále a hovořili jen o samých úspěších, o strašidlech se nikomu mluvit nechtělo a o vodě také ne.Druhý den ráno začal král se státnickými povinnosti a audiencemi. Vyslechl každého, kdo k němu přišel s prosbou nebo s návrhem. Náhle vtrhl do místnosti odrbaný ovčák. Byl statné figury, ale šaty měl špinavé a umazané. "Můj králi, přicházím ti pomoci. Na mýtné cestě řádí už drahnou dobu dva ďáblové a lidé se bojí vystrčit z domovů nos. Já tě skřetů zbavím."Král se velmi rozzlobil. Ne však na ovčáka a jeho opovážlivost, ale na urozené hradní pány. "Proč se takovou věc dovídám od ovčáka a ne od vás. Karlštejn je moje chlouba a nestrpím, aby jeho pověst kazila nějaká strašidla." Marně se urození páni bránili, král se velmi hněval.Na ovčáka se však obrátil v dobrém. "Věřím ti. Pokud Karlštejn ďáblů zbavíš, dostaneš ode mne velikou odměnu a všude budu vyprávět o tvém hrdinství. Purkrabí ti dá vše potřebné."Ovčák si vzal dva koně a tři prázdné pytle. Do dvou dal hrachovinu a do jednoho si vlezl sám. Obtěžkaní oři jeli pomalu po prokleté cestě, když je přepadly dvě ošklivé stvůry. Hnáty měly samý dráp a kůži samou bradavici. Hned se vrhly na pytle s hrachovinou a žraly a žraly. Když ovčák viděl, že přecpáním jen sípou, vylezl z posledního pytle a začal ďábly mlátit hlava nehlava. "Já vám dám přepadat a děsit pocestné," křičel.Když skřeti viděli, že se jich ovčák nebojí, dostali strach. "Pusť nás, my ti škodu nahradíme," prosili. "Dobrá, ale nejdřív mi povězte, proč se ztratila všechna voda z Karlštejna," povídá ovčák.Ďáblové byli rádi, když viděli, že už je ovčák nechce bít. Vedli ho do lesa ke skále, o kterou byl opřený veliký balvan. Společnými silami balvan odvalili a ze země vytryskl silný vodní proud, který za chvíli přivedl životodárnou vodu až na Karlštejn. A skřeti? Ti se vrhli na vodu a pili, protože měli po výprasku pořádně sucho v ústech. To však neměli dělat, protože hrachovina jim v žaludku nabobtnala tak, až praskli. Král splnil svůj slib a ovčáka odměnil tak, že mu mnozí urození páni dlouho záviděli. Jak na Karlštejn Na Karlštejn se dostanete autobusem i vlakem, železniční stanice je přibližně dva kilometry od hradu. Správný spoj hledejte na adrese www.jizdnirady.cz. Pokud se na Karlštejn chystáte automobilem, máte na výběr několik tras. Nejpoužívanější vede od Berouna po silnici číslo 116, která navazuje na dálnici E 50 mezi Prahou a Plzní. Upozorňujeme na to, že u Karlštejna je nutné dodržovat správné parkování, protože policisté hříšníky často pokutují. Velká plocha pro parking je v podhradí, poplatky jsou přijatelné.OTVÍRACÍ DOBA IV. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin (kromě 17. dubna), V. a VI. denně mimo pondělí od 9 do 18 hodin, VII. a VIII. denně mimo pondělí od 9 do 19 hodin, IX. denně mimo pondělí od 9 do 18 hodin, X. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin, XI. denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin.VSTUPNÉJe různé podle jednotlivých hradních okruhů. První trasa: dospělí 120 korun, děti 60 a 20 korun, rodinné vstupné 300 korun. Druhá trasa včetně kaple sv. Kříže: dospělí 300 korun, děti 100 korun.

Pokračovat na článek


ZNOJEMNSKÝ Zámek

Dominanta Znojma a jedna z nejnavštěvovanějších památek tohoto moravského města. Na místě dnešního areálu stál v 11. století gotický hrad Přemyslovců, jejichž erbovní znamení vám představujeme na obrázku. Hrad byl vystavěný na zbytcích malého strážního hrádku. Na začátku 18. století však byla opevněná stavba téměř celá zbořena a na jejích základech vyrostl skvostný barokní zámek. Později byl klasicistně upraven a ještě o několik let poté změněn na lazaret. Po roce 1910 ho odborníci upravili pro muzejní účely.Město Znojmo, to však není jen zdejší zámek, ale také mnoho dalších památek. Znojemskému klášteru jsme věnovali samostatnou kapitolu, proto pojďme namátkou k dalším zajímavostem. Asi největší jsou stará sklepení v měšťanských domech z 15. až 17. století. Nacházejí se na náměstí a vstup do nich je přímo proti radniční věži.  Na hrad nebo zámek? Opevněný areál hradu a zámku v sobě skrývá lákavé historické interiéry s unikátní malířskou výzdobou a dobovým mobiliářem. Po úpravách v roce 1910 byla budova zámku upravena potřebám muzea, v němž se nachází expozice mapující historii Znojemska. Součástí expozice jsou nejrůznější sbírky, mimo jiné sbírka starých tisků a nábytku, loveckých a vojenských zbraní nebo výstava vranovské a znojemské kameniny. Zajímavá je také prohlídka hradního podzemí a samotného hradu, v němž najdete expozice historie řemesel a přírodovědné sbírky. Kromě toho můžete navštívit místní lapidárium a nedávno zpřístupněnou rotundu.  Kudy do Znojma? Znojmo je velmi dobře dosažitelné vlakem i autobusem. Stačí si jen najít vhodné spojení, například na adrese www.jizdnirady.cz. Železniční stanice je vzdálená 2 kilometry od areálu hradu a zámku, nejinak je tomu i v případě autobusové zastávky. Motoristé se do Znojma dostanou po komunikaci E 59 ze směru od Jihlavy a Moravské Třebové nebo po silnici číslo 53 směrem od Pohořelic a Brna (E 461). Parkoviště pro automobily i autobusy je jen pár kroků od areálu.OTVÍRACÍ DOBA V. o víkendech od 10 do 18 hodin, VI. až IX. denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin.VSTUPNÉKaždý dospělý zaplatí 35 korun, děti 15 korun, rodinné vstupné je 80 korun.

Pokračovat na článek


ZNOJEMSKÝ Klášter

Zrenovovaný církevní komplex dokumentuje důležitost, jakou se město Znojmo v minulosti pyšnilo. Klášter minoritů byl založen ve 13. století, kdy ve Znojmě rostl jeden kostel za druhým. V roce 1534 byly objekty odevzdány františkánům, kteří je nechali krásně barokně přestavět. V roce 1784 však byl klášter císařem Josefem II. zrušen.Město Znojmo, to však není jen zdejší klášter, ale také mnoho dalších památek. Znojemskému hradu a zámku plnému skvostných expozic jsme věnovali samostatnou kapitolu, proto pojďme namátkou k dalších zajímavostem. Asi největší jsou stará sklepení v měšťanských domech z 15. až 17. století. Nacházejí se na náměstí a vstup do nich je přímo proti radniční věži.  Čím se chlubí znojemský klášter? Budova kláštera je zajímavá už svou architekturou. Pozoruhodná v tomto smyslu je především křížová chodba, rajský dvůr a kapitulní síň. Mystický dojmem pak působí klášterní krypta. V budově kláštera je Jihlavské muzeum ve Znojmě. Jeho expozice sestávají z rozličných přírodovědných sbírek a také sbírek řemeslných, jako je například expozice kovářství. Další zajímavou částí muzea je soubor orientálních zbraní. Unikátní kolekci nabízí sbírka archeologická, mapující historii osídlování Znojma i celého regionu.  Kudy do Znojma? Znojmo je velmi dobře dosažitelné vlakem i autobusem. Stačí si jen najít vhodné spojení, například na adrese www.jizdnirady.cz. Železniční stanice je vzdálená 2 kilometry od areálu hradu a zámku, nejinak je tomu i v případě autobusové zastávky. Motoristé se do Znojma dostanou po komunikaci E 59 ze směru od Jihlavy a Moravské Třebové nebo po silnici číslo 53 směrem od Pohořelic a Brna (E 461). Parkoviště pro automobily i autobusy je jen pár kroků od areálu.OTVÍRACÍ DOBA I. až IV. ve všední dny od 8 do 18 hodin, V. až VIII. ve všední dny od 8 do 18 hodin, v sobotu a neděli od 10 do 18 hodin, IX. až XII. ve všední dny od 8 do 18 hodin.VSTUPNÉDospělý zaplatí 20 korun, děti 10 korun.

Pokračovat na článek


zámek ÚSOV

Raně gotický hrádek, pod kterým se rozrostla malá vesnice. První zmínky o hradu pocházejí ze 13. století, kdy patřil do královského majetku. Později však na něj králové poněkud zanevřeli, protože ho často zastavovali. V hradních chodbách proto zněly kročeje mnoha českých a moravských šlechticů.V 15. století byl Úsov pozdně goticky přestavěn, rozšířen a ještě více opevněn. Na konci 17. století byla do hradního areálu vestavěna podle projektu Domenica Martinelliho barokní zámecká budova Lichtenštejnů. Jejich erb můžete vidět na obrázku.   Na hrad nebo na zámek? Areál hradu zaujme návštěvníky válcovými věžemi, mohutnými hradbami i krytými ochozy. Barokní zámecká budova je už od roku 1898 domovem unikátního Muzea lesnictví a lovectví. Kromě toho tu najdete nejrůznější přírodovědné sbírky založené posledními majiteli v 19. století. Součástí sbírek muzea je i kuriózní soubor pytláckých zbraní.  Kudy do Úsova? Přímo do Úsova vlak nejezdí. Jedinou variantou je cestovat do 4,5 kilometru vzdálené vesnice Troubelice. Autobusem se naopak do města dostanete velmi pohodlně. Autobusová zastávka je půl kilometru od areálu zámku a hradu. Vhodné dopravní spojení najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Po vlastní ose se do Úsova dostanete po komunikaci E 442 z Olomouce do Mohelnice a dále po silnici číslo 444 do Úsova. Do Mohelnice, ze které pokračuje silnice dál do Úsova, můžete dojet také ze Zábřehu na Moravě po silnici číslo 44 nebo z Moravské Třebové po komunikaci číslo 35 (E 442). Parkoviště pro automobily i autobusy je od bran areálu vzdálené jen pár kroků.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu, neděli a o svátcích od 9 do 16 hodin, V. až VIII. denně mimo pondělí od 8 do 17 hodin, IX. denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin.VSTUPNÉDospělí zaplatí 50 korun, děti 25 nebo 10 korun podle věku, důchodci 30 korun

Pokračovat na článek


Skanzen STRÁŽNICE

Historicky cenný skanzen budovaný od roku 1960. Jeho součástí jsou velmi stavby, ve kterých kdysi žili obyčejní lidé Slovácka.Město Strážnice je velmi staré, poprvé se připomíná už v roce 1302. Na konci století patřila Strážnice pánům z Kravař, z nichž někteří byli přívrženci strany podobojí. Město proto obléhal vojevůdce krále Zikmunda Pipo Spano z Ozory. Také později Strážnice trpěla mnoha vpády nájezdníků.  Čím se chlubí Strážnice? Skanzen Moravského Slovácka pod zámeckou budovou je souborem 65 objektů lidových staveb, z nichž každý je unikátem. Stavby jsou rozdělené do několika skupin podle oblasti, ze které pocházejí. Prohlídka skanzenu je jedinečnou příležitostí k nahlédnutí do způsobu života a bydlení obyvatel Slovácka před desítkami let. Najdete tu nejen obytné stavby, ale také četné hospodářské budovy.V interiérech pozoruhodných staveb můžete obdivovat dobové zařízení i příjemnou řemeslnou výzdobu. Strážnický skanzen je známý také proslulými folklórními festivaly, které se tu každoročně konají. Tím nejznámějším je Mezinárodní folklórní festival Strážnice, který se odehrává vždy na konci měsíce června. Zbude-li vám po prohlídce skanzenu ještě trocha času, doporučujeme navštívit místní zámek s jedinečnou expozicí hudebních nástrojů.  Kudy do skanzenu? Do Strážnice se dostanete vlakem i autobusem. Stačí najít vhodné spojení na adrese www.jizdnirady.cz. Autobusovou i železniční zastávku přitom dělí od skanzenu pouhých tři sta metrů. Motoristé by měli do Strážnici zamířit po silnici číslo 55 z Hodonína nebo z Veselí nad Moravou. Parkoviště pro osobní automobily i autobusy je přímo u vstupu do skanzenu.OTVÍRACÍ DOBA V. až X. denně mimo pondělí od 8 do 17 hodin.VSTUPNÉKaždý dospělý zaplatí 35 korun, děti 15 korun, rodinné vstupné je 80 korun.

Pokračovat na článek


Zámek OPOČNO

Krásný zámek v Třebechovické tabuli. Na místě bývalého významného hradiště Slavníkovců byl postaven gotický hrad přemyslovských knížat zaznamenaný Kosmou v 11. století. Na jeho místě vyrostl za šlechtice Viléma Trčky v letech 1560 až 1567 renesanční zámek s arkádami. Z původního hradu se zachovala jen bašta. Pozdější majitel zámku Adam Trčka byl jedna ruka s Albrechtem z Valdštejna, a tak byl společně s ním v Chebu zavražděn. K trčkovskému majetku a k Opočnu se tak dostali Colloredové, konkrétně Rudolf Colloredo. Jeho erb můžete obdivovat na obrázku.Po požáru na konci 17. století byl zámek mírně upraven. Další úpravy, tentokráte barokní, provedl pravděpodobně Giovanni Battista Allprandi. Začátkem 19. století byl založen krásný anglický park přecházející v oboru.  Za čím do Opočna? Zdejší historické interiéry nabízejí skutečně mnoho zajímavostí. Je to hlavně dobové vybavení a nejrůznější umělecké sbírky. Určitě byste si při prohlídce zámku měli povšimnout několika místností, které jsou skutečně jedinečné. Jsou to především zámecké salóny, ale i obrazárny, knihovna, zbojnice a etnografické sály, které tvoří první z tras, kterou mohou návštěvníci absolvovat. Méně náročným návštěvníkům je k dispozici zkrácená trasa, která vede zámeckými salóny, obrazárnami a knihovnou.Na hlavním zámecké nádvoří stojí za zmínku expozice současného výtvarného umění. Pokud se po procházce zámkem budete cítit znaveni, můžete zamířit do příjemného parku nebo si dát kávu v zámecké restauraci.  O lakotné paní Mandě Na Opočně kdysi žila paní Manda. Lakotná byla až až. Zato její manžel byl dobrota sama. Rychtářům dával v krutých časech válek na dluh, hospodským prodával pivo ze svého pivovaru téměř zadarmo. Manda jen skřípala zuby, ale když byl pán doma, neopovažovala se nic udělat. Ale sotva se za ním zavřela brána, už spěchala do zámecké kanceláře. "Ukažte mi účty," poroučela vrchnímu a jeho účetním.Dlouho pak lamentovala. To bylo samé: "Takhle by to dál nešlo. Takhle bychom se za chvíli ocitli na huntě. Žádné dávání na dluh." Co řekla, to také udělala. Samozřejmě, že jen do té doby, než se zámecký pán vrátil z cest. To pak bylo nadělení. Pán nadával na manželčinu lakotu a Manda mu zase spílala za přílišnou dobrotu. A že měla jazyk ostrý, pán nakonec vždy zmlkl a raději utekl.Jednou, když byl pán vyřizovat důležité obchodní záležitosti až v Praze, začala Manda zase řádit. Z účetních knih zjistila, že sedláci dluží zámku pěknou řádku zlaťáků. Dluhy měli v těch zlých časech vyřezány na dubových holích a řeknu vám, byla jich už pěkná řádka. Manda tehdy vyhlásila: "Do týdne ať jsou všechny dluhy vyrovnány."Sedláci však dali hlavy dohromady. "Když počkáme týden, až se pán vrátí, určitě nás pochopí," prohlásil jeden z nich. A jak se dohodli, tak také udělali. Manda zuřila. Každý den vyhlížela z okna, ale sedláci nikde. Až když se pán vrátil, hned se na zámek začal sjíždět jeden sedlák za druhým. Každý z nich přinesl několik dubových holí se zaznamenanými účty. Když to pán viděl, velmi se podivil. "Proč mi nosí dřevo, vždyť ho máme ve sklepích dost?"Sedláci mu vysvětlili, že přijeli na zámek skládat účty. Manda, která přihlížela z okna, sípala vzteky, jak ji sedláci doběhli. A zámecký pán? Ten byl pobaven, s jakým důvtipem si sedláci počínali. Prohlásil: "Projednou zámecká pokladna nezchudne," a hromadu dubových holí zapálil. V celém kraji se o jeho štědrosti ještě dlouho vyprávělo.Příběh však neměl příliš šťastný konec. Paní Manda totiž svou lakotností pána umořila tak, že umřel. Za to ji prý čert unesl do pekla, jinak by prý na Opočně dodnes strašila.Jak na Opočno Vlaky přímo do Opočna nejezdí, a tak zapřísáhlí stoupenci cestování po kolejích budou muset ujít asi tři kilometry, které dělí zámek od nejbližší železniční zastávky. Milovníci cestování autobusem to mají mnohem jednodušší. Stanice je pouhých dvě stě metrů od zámeckých bran. Spojení můžete najít na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé by se měli vydat po silnici číslo 11 z Hradce Králové či Ostravy. V Třebechovicích pod Orebem je třeba zahnout na silnici 298 do Opočna. Placené parkoviště pro osobní vozidla i autobusy je pár kroků od zámku.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu, neděli a o svátcích od 9 do 16 hodin. V., VI. a IX. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. VII. a VIII. denně mimo pondělí od 9 do 18 hodin. Návštěva v jiných termínech je možná po předchozí telefonické domluvě.VSTUPNÉVýše vstupného je následující: První trasa přijde dospělého na 60 korun, dítě na 30 korun. Druhá trasa stojí dospělého 40 korun, dítě 20 korun.

Pokračovat na článek


Hrad VALEČOV

Zajímavý skalní hrad na kraji Českého ráje, údajně jeden z nejkomplikovanějších v naší zemi. Podoba Valečova je totiž silně ovlivněna pískovcovými skalami, v nichž je zčásti vytesán a z části vystavěn.Hrad byl založen na začátku 14. století. Během první epochy sestával ze světniček vytesaných ve skále a z dřevěné budovy. Za husitských válek patřil husitským hejtmanům Bernartovi a Bartošovi z Valečova, dokonce se tady do dnešních dob dochovalo rozsáhlé opevněné zimoviště, v němž přebývali husitští vojáci.Roku 1433 byl celý Valečov vypálen, o čemž svědčí dodnes patrné stopy po požáru. V následujících letech byl znovu vystavěn, tentokráte z kamene. Za vlády Jiřího z Poděbrad patřil hrad Vaňkovi z Valečova, podkomořímu královských měst známému z románu Aloise Jiráska Husitský král. Hrad poté často střídal majitele a v 16. století se o něj dokonce přeli hned dva šlechtici. Za Albrechta z Valdštejna (erb na obrázku) byl Valečov roku 1652 připojen k panství Mnichovo Hradiště a začal pustnout. Některé skalní světničky však byly obývány ještě na začátku 20. století.  Co najdete ve skalách? Valečov je skrytý v lesích, ale vede k němu kupodivu velmi příjemná cesta. Dokonce je bodem na dobře značené turistické stezce. Návštěvníci tu mohou vidět vše, co zbylo ze slavného husitského hradu - předhradí se skalními obydlími, vězením a hladomornou, hradní jádro se zděným palácem, skalními komorami a chodbami. Zajímavá je i vyhlídka, odkud je možné přehlédnout široké okolí. Ve vstupní expozici je k vidění výstavka archeologických nálezů ze sbírek Okresního muzea v Mladé Boleslavi.  Po svých nebo vozem? Přímo k Valečovu nejezdí autobus ani vlak. Autobusová zastávka je necelé dva kilometry daleko v Bosni, železniční stanice je pět kilometrů odtud v Mnichově Hradišti. Podrobné informace a jízdní řády najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé se k Valečovu dostanou přes Mnichovo Hradiště, u města je odbočka vpravo na silnici číslo 268 téměř až k hradu. Druhou možností je příjezd od Jičína po silnici číslo 16 přes Sobotku až do Horního Bousova, odtud na silnici číslo 268 téměř až k hradu. Přímo pod Valečovem je placené parkoviště pro automobily i autobusy. Krčma Tábor Chuť po dobrém moku byla v Češích odjakživa. Nejinak tomu bylo i v případě obyvatel Valečova. Dobové kanály vyprávějí, že hradním pánům a jejich pochopům chyběla krčma natolik, že se rozhodli vystavět si vlastní. Dřevěná putyka pod hradem nesla pro husitskou minulost hradu název Tábor a údajně v ní nejeden hradní služebník propil, co mohl.OTVÍRACÍ DOBA I. až IV. sobota, neděle od 10 do 16.30 hodin, V. až VIII. denně mimo pondělí od 9 do 18 hodin, IX. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin, X. až XII. sobota, neděle od 10 do 16.30 hodin, jindy po předchozí telefonické domluvě. VSTUPNÉValečov je celkem levným hradem. Dospělý návštěvník zaplatí vstupné ve výši 20 korun, dítě zaplatí 10 korun.

Pokračovat na článek


Hrad ŽIROVNICE

Původně mohutný hrad byl později přestavěn na zajímavý zámek. Ale zpátky do nejstarších časů Žirovnice. Hrad byl založen ve 13. století, přesné datum historické prameny neuvádějí. První písemné zmínky pocházejí až z roku 1345, kdy byl v majetku pánů z Hradce. Na konci století prodali hradečtí šlechtici Žirovnici Kamarýtům, kteří ji o mnoho let později převedli na Václava Venclíka z Vrchovišť. Právě on hrad kolem roku 1494 goticky přestavěl.V 16. století se na Žirovnici vrátili Hradečtí, kteří hrad podrobili několika přestavbám. Poté je Žirovnice zmiňována už jako zámek. Za třicetileté války stavba velmi trpěla, protože ji v roce 1645 oblehli Švédové.Slavnější časy Žirovnici čekaly na začátku 18. století, kdy po zdejší kamenné dlažbě kráčeli hrdí Šternberkové. Právě jim patřil krásný erb na obrázku. Příslušníci tohoto rodu zámek opět přestavěli, během stavebních úprav byly starý palác snížen o jedno patro. V roce 1910 zámek koupilo město, které se však k budovám zachovalo poměrně macešsky. O sedm let později se totiž k zemi zřítila věž v prvním nádvoří, kterou nechalo vedení města strhnout. Ani to ovšem nebyla poslední rána pro Žirovnici, protože ji v roce 1964 stihl krutý požár. Dnes je naštěstí znovu přístupná veřejnosti.  Kudy běhají zámecké myšky? Zámek Žirovnice skrývá ve svých interiérech unikátní nástěnné malby, pravděpodobně z 16. století. Místní kapli zdobí fresky z konce 15. století. Mimo to tady najdete jedinečné muzeum knoflíkářství a perleťářství. Další zajímavostí je expozici 150 let vývoje šicích strojů, v jiné části zámku se zase nachází galerie Jana Havlíka.  O bujném panu Kryštofovi Na hradu Žirovnici prý kdysi sídlil Albrech z Gutštejna. Byl to moudrý starý muž, ale měl velmi nezdárného syna, Kryštof se jmenoval. Místo práce chodil za pochybnými ženštinami, hrdlem žejdlíky piva proléval a v kartách prohrál celé jmění. Pan Albert se velmi trápil, ale umravnit syna nedovedl.V městečku pod hradem žil řezník Brikci. Měl krásnou ženu Dynu, která však k manželovi láskou zrovna nehořela. Zato na Kryštofovi mohla oči nechat. I on si jí brzy všiml a tajně za ní začal choditi. Nebyla to láska, spíše vilnost, a lidé si o tom také často povídali. Dobrák Brikci však nic netušil. Věnoval se jen tomu, jak zaopatřit rodinu.Až jednoho dne přišel dříve domů a přistihl krásnou Dynu, jak se krášlí pro svého milého. Když poběhlice viděla, že z večera s Kryštofem nic nebude, rozčílila se. "Co tu děláš tak brzy? Jsi hlupák. Copak nevíš, co si o nás lidi povídají? Já mám už dávno jiného, urozeného pana Kryštofa."Chudák Brikci jen zalapal po dechu, tak ho nevěra vlastní ženy ranila. V tu chvíli však už Kryštof vkráčel do dveří. Brikcimu se zatmělo před očima, popadl mohutný řeznický nůž a vrazil ho Kryštofovi přímo do srdce. Mladík byl mrtev v okamžiku.Verbíři ho okamžitě přivedli na Žirovnici. Když se pan Albrecht z Gutštejna dozvěděl, jak přišel o syna, hrozně naříkal. U soudu pak byl Brikci odsouzen k trestu smrti stětím na Žirovnici, ortel byl hned vykonán. Krásnou Dynu nechali z města bičem vypráskat. Pan Albrecht se synovou smrtí tak soužil, až se usoužil k smrti. Pověst povídá, že nešťastný Brikci dodnes chodí po Žirovnici se zakrvaveným nožem v ruce a nemůže najít pokoje.OTVÍRACÍ DOBA V.,VI. a IX. denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin, VII. a VIII. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. Návštěva  je možná telefonické domluvě. VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 35 korun, děti zaplatí 15 korun.NEJLEPŠÍ SPOJENÍVlakové spojení do Žirovnice neexistuje, a tak se milovníci cestování po kolejích mohou dopravit jen do tři kilometry vzdálené vesničky Stojčín. Využijete-li služeb autobusové dopravy, ušetříte své podrážky. Autobusová zastávka je pouhých dvě stě metrů od zámku. Vhodné dopravní spojení najdete například na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé mohou k zámku cestovat po silnici číslo 34 (E 551) z Pelhřimova nebo Jindřichova Hradce, v Kamenici nad Libou pak zabočit na silnici číslo 409, která je zavede až do Žirovnice.

Pokračovat na článek