Výsledky vyhledávání pro dotaz stejně

Výsledky vyhledávání v sekci: Cestopisy

Dánsko - Dánské království

Dánsko bylo od starověku osídleno Germány, kteří odtud v 6. a 7. století mohutně expandovali na území dnešní Velké Británie a Německa. Zhruba v 10. století se Dánsko stálo základnou pro Vikingy, kteří odtud podnikali významné výboje směrem na západ.O sto let později vznikla rozsáhlá a mocná říše (tzv. Imperium mari nordici), jejíž součástí byla kromě Dánska také Anglie a Norsko. V následujících staletích bylo Dánsko spojeno s okolními severskými státy, jednotlivá uskupení se ale různě měnila. Postavení velmoci si Dánsko nicméně uchovalo až do třicetileté války, která stála severské země mnoho sil.V krutých časech první světové války bylo Dánsko neutrální. Ve druhé světové válce ho obsadila armáda nacistického Německa. Během německé okupace, v roce 1944, se od Dánska definitivně odtrhl Island. Po vyhlášení míru v roce 1945 se Dánsko vydalo na cestu k prosperitě. V současné době patří k Dánsku také samosprávná území Faerské ostrovy a Grónsko. V obou však existují tendence k vyhlášení samostatnosti.PODNEBÍKlimatické podmínky: Dánsko má mírné klima bez extrémních teplot v létě a zimě. Během letních měsíců v červenci a srpnu, kdy je zároveň nejvyšší počet slunečních dnů, činí průměrná denní teplota okolo 19,5 °C. Naopak nejchladnějším měsícem je únor, kdy průměrná teplota klesá na 1,2 °C. Díky tomuto mírnému podnebí má metropole Kodaň obdobné klimatické podmínky jako například Londýn nebo Amsterodam.Aktuální předpověď počasí na pět dní dopředu najdete na adrese Dánského meteorologického ústavu www.dmi.dk/eng/index.html.Nejlepší doba návštěvy: Mnoho dánských turistických regionů ožívá už koncem dubna, kdy se začíná oteplovat a počet slunečných dnů se zvyšuje. Doba dovolených končí v říjnu, kdy se vše ukládá k zimnímu spánku. Období od dubna do října je proto pro návštěvu Dánska ideální.V květnu a červnu je v Dánsku velmi krásně, protože celá země je zelená a zaplavují ji květy nejrůznějších barev. Počasí je v této době příjemné, navíc se vyhnete hlavní turistické sezóně, která vrcholí v červenci a srpnu. V těchto letních měsících je v Dánsku nejtepleji a je nejvyšší počet slunečních dnů. Koná se celá řada festivalů a koncertů pod širým nebem, muzea a další památky mají delší otevírací hodiny. Tajným tipem na návštěvu je konec srpna, kdy je počasí stále velmi příjemné a davy turistů ze země pomalu mizí.NEBEZPEČÍCharakteristika: Dánsko je bezpečná země. Přesto na to doporučujeme nespoléhat, i tady dochází ke krádežím automobilů a jejich vykrádání, k drobnému zcizování osobních zavazadel, peněženek, dokladů a platebních karet. V noční Kodani je rozumné vyhýbat se Christianii a také drogovým uličkám kolem hlavního nádraží. Turisté by se také měli vyvarovat převážení stopařů přes německo-dánské hranice, protože jim může hrozit obvinění z pašování lidí.Drogová kriminalita: Nedovolená výroba, prodej, nákup, držení, vývoz a dovoz omamných a psychotropních látek jsou postihovány trestem odnětí svobody až 6 let. Pokud se jedná o zvláště nebezpečné látky, je možné uložit trest odnětí svobody až na 10 let.DOPRAVA DO ZEMĚLetecká: Je nejrychlejším a nejpohodlnějším způsobem dopravy do Dánska. Centrálním leteckým (a dopravním) uzlem je hlavní město Kodaň, u kterého se také nachází jedno ze tří dánských mezinárodních letišť.Kodaňské mezinárodní letiště (Kastrup) je situované necelých 10 kilometrů jihovýchodně od města. Moderní letiště je plné duty-free shopů, barů, restaurací (otevřených do půlnoci), směnáren a také půjčoven automobilů, které nabízejí své služby sedm dní v týdnu. Bližší informace o provozu kodaňského letiště a letových řádech najdete na internetových stránkách www.cph.dk.Kodaňské letiště má velmi dobré dopravní spojení s centrem metropole. Jezdí z něj rychlodráha do kodaňské centrální železniční stanice, odkud se koleje rozbíhají do všech koutů Dánska. Železniční stanice na letišti je situována vpravo od letištního terminálu, ve kterém si cestující vyzvedávají zavazadla. Jízdenku si můžete koupit u okénka DSB Travel Centre (DSB je dánská státní železniční společnost), které se nachází vpravo od východu.Jízda vlakem do centra Kodaně trvá se spojem Kystbanen přibližně 12 minut. Je možné využít i jiné spoje, například vlak Inter City, který jezdí přímo do regionů Funen a Jutsko s jedinou zastávkou v Kodani. O všech možnostech dopravy je dobré se informovat přímo na letišti nebo na internetových stránkách DSB www.dsb.dk.Z kodaňského letiště se do centra města dostanete i jinými způsoby dopravy, například autobusem. Jízda trvá přibližně 30 minut a autobusy odjíždějí každou čtvrthodinu. Před letištěm také stojí desítky taxíků.Druhé dánské mezinárodní letiště je u města Arhus (Aarhus). Letiště se nachází necelých 50 kilometrů od centra, dopravní spojení zajišťují pravidelné autobusové linky a taxíky. Na letišti se nachází duty-free shopy, banky, směnárny, pošty, restaurace a půjčovny automobilů. Bližší informace najdete na internetových stránkách www.aar.dk.Přiletět můžete i na mezinárodní letiště Billund. Jeho výhodou je, že se nachází necelé dva kilometry od známého Legolandu.Automobilová: Turisté potřebují řidičský průkaz ČR s textem také v cizím světovém jazyce (lepší je mezinárodní řidičský průkaz), zelenou kartu o pojištění pro zahraničí, doklady o vozidlu a mezinárodní označení CZ z vnějšku vozidla. U vypůjčených vozidel musí mít i notářsky ověřené potvrzení o zapůjčení, a to ve světovém jazyce.Po hlavních evropských silnicích se dostanete až do Kodaně (s pomocí nezbytných trajektů). Nejrychlejší cesta po silnici vede z České republiky do Dánska po komunikaci E 55 na trase Praha – Berlín – Rostock – Warnemünde, odkud jezdí několikrát denně trajekt do dánského přístavu Gedser. Jinou možností je zamířit do německého Lübecku a do přístavního města Puttgardenu, odtud pak trajektem do dánského Rodbyhavnu. Z tohoto přístavu vede až do Kodaně kvalitní dálnice. Bližší informace o trajektech do Dánska získáte na internetové adrese www.scandlines.de.Železniční: Kodaň spojuje s ostatním evropskými velkoměsty kvalitní železnice. Z České republiky je možné jet s přestupem v Německu. Nejrychlejší cesta vede podle některých informací přes Hamburk, kde je třeba přestoupit, dále přes Rostock, pak trajektem do dánského města Gedser a znovu vlakem až do Kodaně. Dánskou národní železniční společností je DSB (www.dsb.dk).Autobusová: Z České republiky jezdí do Dánska několik soukromých společností, většinou vyjíždějí několikrát týdně z Prahy.DOPRAVA V ZEMIAutomobilová doprava: Turisté potřebují řidičský průkaz České republiky s textem také v cizím světovém jazyce (lepší je mezinárodní řidičský průkaz), zelenou kartu o pojištění pro zahraničí, doklady o vozidlu a mezinárodní označení CZ z vnější strany vozu. U vypůjčených automobilů musí mít i notářsky ověřené potvrzení o zapůjčení ve světovém jazyce.V Dánsku je kvalitní silniční síť s perfektními dálnicemi. Transport mezi jednotlivými ostrovy zajišťují trajekty, které převážejí i automobily. Často je možné využít mosty. U dálnic jsou tísňové telefony, nebo je možné v případě nouze kontaktovat dánskou motoristickou organizaci Forenede Danske Motorejere (FDM), e-mail: fdm@fdm.dk. Podrobné informace je možné získat na adrese www.fdm.dk. FDM však nemá vlastní silniční službu, proto v případě tísně funguje non stop zhruba 200 pohotovostních center Falck a Dans Autohjaeopu.Pravidla silničního provozu a dopravní značení je mezinárodní. Jezdí se vpravo. Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,8 promile. Všichni cestující v automobilu musí být připoutaní, malé děti musí sedět v autosedačce. V Dánsku je povinnost jezdit i během letního dne s rozsvícenými světly. Pokuty za nedodržení dopravních předpisů se pohybují většinou od 200 do 1500 DKK.S benzinovými stanicemi není v Dánsku žádný problém, jsou na každém rohu. Často bývají otevřené non-stop, platit je možné i hlavními kreditními kartami. V Dánsku se setkáte i s automatickými pumpami, u kterých platíte za pohonné hmoty bankovkami v hodnotě 100 DKK pomocí platebního automatu.Upozorňujeme na hustou dopravu v hlavním městě Kodani. Lepší, než se trmácet v zácpách, je zaparkovat automobil na bezplatném parkovišti (navedou vás k němu informační cedule) a do centra se vydat hromadnou dopravou. Také můžete od dubna do října využít městská kola. Jednoduše si je půjčíte u speciálního automatu za poplatek 20 DKK a když kolo vrátíte, je vám poplatek vrácen. Bicykl je ostatně častým dopravním prostředkem v Dánsku, někdy to vypadá, že je co do počtu na druhém místě hned za osobním automobilem. Na silnicích jsou speciální jízdní pruhy určené cyklistům, na venkově se zase nacházejí stovky kilometrů cyklostezek v čarokrásné přírodě. Kolo se dá přepravovat v autobusech, ve vlacích, na trajektech i v letadlech na vnitrostátních linkách.Půjčovny automobilů: Pokud si budete v Dánsku půjčovat automobil, můžete využít služeb renomovaných mezinárodních společností i tuzemských firem. Minimální věk pro vypůjčení vozu je 20 let, ale mnohé společnosti požadují věk 25 let. Platit je možné v hotovosti i platebními kartami. Některé autopůjčovny poskytují speciální slevy na pronájem vozu o víkendech.Chcete-li zajistit pronájem vozu už z České republiky, navštivte internetové stránky Dánského turistického úřadu (Danish Tourist Board) www.visitdenmark.com. Na příjemných stránkách i v anglické mutaci najdete pod odkazem Car Rental databázi několika set kanceláří, ve kterých si můžete pronájem vozu předjednat. Jednoduše zvolíte region, ve kterém si chcete automobil pronajmout, a databáze vám připraví přehled kanceláří s adresou, cenami, kontakty a případně i s internetovými stránkami, na nichž je možné vůz rezervovat.ZDRAVOTNICTVÍCharakteristika zdravotnictví: Zdravotní péče v Dánsku je na excelentní úrovni, lékaři jsou profesionálové každým coulem. Turistům z České republiky je nutná první pomoc včetně hospitalizace poskytována zdarma. V jiných případech jsou poplatky za lékařskou konzultaci nebo ošetření poměrně drahé (až 500 DKK za konzultaci). Proto se vyplatí kvalitní zdravotní pojištění sjednané před cestou.V případě nouze mohou turisté volat linku tísňového volání 112 (záchranná služba, policie i hasiči, zdarma i z veřejných telefonních automatů). V Kodani funguje na čísle 38 88 60 41 lékařská služba v noci mezi 16 a 8 hodinou ranní, a to ve všední dny, o víkendech a veřejných svátcích. V turistických kancelářích nebo v hotelu dostanete kontakt na nejbližšího zubaře. Lékaře rovněž můžete hledat v dánských Zlatých stránkách na adrese www.degulesider.dk.Léky a lékárny: Nacházejí se na každém rohu, ve větších městech jsou dokonce otevřené non stop. Najdete je podle označení Apotek. Většina léků je na předpis.Další rady: Voda je v Dánsku pitná i z vodovodního kohoutku, protože Dánsko má údajně nejčistší vodu v Evropské unii. Pokud však dánským vodovodům nevěříte, můžete si koupit balenou pitnou vodu, a to v každém obchodě.UBYTOVÁNÍCharakteristika ubytování: V Dánsku není problém sehnat přijatelné ubytování. K dispozici máte stovky hotelů, kempů, hostelů i hostinců, které mají staletou historii. Nocovat můžete na farmách i v prázdninových chatkách u moře. A dokonce si můžete zajistit pobyt v dánské rodině.Sháníte-li ubytování individuálně, navštivte internetové stránky Dánského turistického úřadu (Danish Tourist Board) www.visitdenmark.com. Na příjemných stránkách (i v angličtině) pod odkazem Accommodation najdete databázi asi tisícovky ubytovacích zařízení v Dánsku.Jednoduše zvolíte typ zařízení a region, ve kterém se chcete ubytovat, a databáze vám připraví přehled podniků s charakteristikou, počtem hvězdiček, adresou, cenami, kontakty a případně i s internetovými stránkami, na nichž je možné pokoj rezervovat.Najít ideální ubytovací zařízení můžete i prostřednictvím jiných stránek, například na adrese www.dkhotellist.dk nebo www.hotels-in-denmark.dk. Kusé informace o dánských hotelech si můžete obstarat i na adrese www.aeroe.byportalen.dk.Hotely: V Dánsku nabízejí své služby stovky hotelových zařízení, která se nacházejí ve všech hlavních přímořských regionech a městech. Dánské hotely jsou rozdělené do pěti kategorií, od jedné do pěti hvězdiček.Většina hotelů (a nejen jich) je sdružena v organizaci HORESTA (Asociace dánských hotelů, restaurací a dalších subjektů podnikajících v turistickém průmyslu). Bližší informace najdete na internetové adrese www.horesta.dk či www.danishhotels.dk. Pracovníky asociace můžete také kontaktovat na adrese Vodroffsvej 46, DK-1900 Frederiksberg C, tel.: 35 35 60 88, fax.: 35 35 93 76, e-mail: horesta@horesta.dk.Kempy: Kempování je v Dánsku velmi rozšířené. Tomu ostatně odpovídá také počet kempů. Registrovaných je přibližně 500. Zákazník potřebuje dánský karnet (v některých případech to není nutnost), který si může koupit přímo v kempu nebo v turistických kancelářích. V těch je také možné koupit brožuru s detailními informacemi o všech kempech v zemi, kterou vydává každý rok společnost Danish Camping Union. Bližší údaje o možnostech kempinku v Dánsku najdete na adrese www.dcu.dk.Ceny se odvíjejí od toho, kolik z maximálně možných pěti hvězdiček kempinkové zařízení má (dítě do čtyř let obvykle platí polovinu). Rozdělení kempů podle hvězdiček kontroluje dánská organizace kempinkových zařízení. Pětihvězdičkové kempy uspokojí i ty nejnáročnější hosty. Tříhvězdičková zařízení disponují sprchami, kuchyněmi a obchody. Jednohvězdičkové kempy většinou mají jen toalety a umývárny.Pozor na to, že v Dánsku je přísně zakázáno nocování pod širým nebem (volné kempování), a to na státní půdě, u silnic, na parkovištích, odpočívadlech u dálnic i na plážích. Pokud hodláte nocovat na soukromém pozemku, je to možné, ale až po svolení od majitele. Dánsko si rovněž chrání přírodu, a proto je zakázáno rozdělávat oheň mimo povolená místa.Hostely: Mladým turistům je v Dánsku k dispozici kolem 100 hostelů (vandrerhjem) po celé zemi, ve všech je nutná karta IYHF (ke koupi přímo v hostelech, je možné ji koupit i v Praze). Stejně jako v mnoha světových hostelech mají i v dánských ubytovacích zařízeních přednost studenti a lidé do 26 let.Hostely jsou rozdělené od jedné do pěti hvězdiček podle kvality služeb, které nabízejí. V zimě bývají často zavřené, během sezóny je lepší rezervace. Aktuální informace získáte v asociaci hostelů Danhostel na adrese Vesterbrogade 39, DK-1620 Copenhagen V. K dispozici máte i internetové stránky www.danhostel.dk.Hostince: Jsou velmi zajímavou možností ubytování. Hostinská zařízení (restauranty a hotely v jednom) byla vytvořena už na konci 13. století, kdy dánský král nařídil zprovoznit síť těchto podniků pod názvem kros. Dnes jsou rozseté po celé zemi.Setkat se můžete s tradičními hostinci, ve kterých se stále vaří a posluhuje podle starých zvyklostí (to ale neznamená, že špatně). V jiných hostincích vás zase překvapí moderní služby a vybavení včetně skvělé mezinárodní kuchyně. V sezóně se doporučuje rezervace.Prázdninové domy: Jsou obdobou našich rekreačních chat. Prázdninové domy stojí zejména na plážích (a vůbec v přímořských oblastech). Zpravidla si můžete pronajmout apartmán i pro deset lidí. V ceně pochopitelně nejsou žádné služby.Farmy: Ideální varianta pro milovníky ekoturistiky. Na klasických farmách je možné nocovat za poplatek jako v hotelu, ale obvyklejší je pronajmout si pokoj na delší dobu a začlenit se do běžného života na farmě (někde je to vyžadováno). Odměnou je nejen poznání života farmářů, ale možnosti jízdy na koni, rybaření ve vlastních rybářských revírech apod.Ubytování v soukromí: Zajímavá a v Dánsku velmi rozšířená možnost ubytování. Turisté si mohou pronajmout (většinou na noc) pokoj se sociálním zařízením, často se snídaní. Jedná se o levnější způsob ubytování. Na volné pokoje narazíte po celé zemi, obvykle je poznáte podle klasického označení Zimmer frei nebo dánsky Varelse. Informace o tomto způsobu ubytování můžete získat i v turistických kancelářích.Ubytování na oplátku: V Dánsku je velmi rozšířené bydlení na oplátku. V praxi to znamená, že se předem domluvíte s konkrétní rodinou, u které pak dohodnutou dobu bydlíte. Můžete se zapojit do jejího fungování, ale nemusíte. Záleží na domluvě. Na oplátku pak někdo z dánské rodiny přijede bydlet k vám. Mladí Dánové to praktikují převážně během letních prázdnin od konce června do srpna. Bližší informace i nabídky je možné získat na internetových stránkách www.bbdk.dk, které provozuje organizace HomeLink Denmark, Dansk Bolig Bytte, P.O. Box 53, Bernstorffsvej 71, DK-2900 Hellerup, tel: 39 61 04 05, fax: 39 61 05 25, e-mailová adresa bed@bbdk.dk.OBCHODY A SLUŽBYObchody: Jsou otevřené ve všední dny od 9 do 17.30 hodin, v pátek zůstávají otevřené až do 20 hodin. V sobotu zavírají kolem 14 hodin. V neděli bývají obchody zavřené. Řada obchodů v Kodani je otevřených dlouho po oficiální otevírací době.Supermarkety jsou otevřené od časného rána do pozdního večera, během turistické sezóny je navíc zavedena speciální otevírací doba dlouho do noci. Omezený sortiment potravin je možné koupit non stop v benzínových stanicích a v pouličních stáncích s občerstvením.Suvenýry: Turisté mají na výběr z mnoha suvenýrů. Typickou památkou na Kodaň je zdejší porcelán. Pro Bornholm je charakteristická keramika, pro Faerské ostrovy výrobky z přírodní vlny. Zapomenout nesmíme na krásné skleněné vázy, stříbrné šperky, kožešiny a samozřejmě na Lego.Pošty: Na budovu pošty narazíte v každém větším dánském městečku. Většinou jsou otevřené ve všední dny od 9 do 17 hodin, v sobotu do 12 hodin. Otevírací hodiny jsou ale stanovovány individuálně, proto se můžete setkat i s jinými časy. Pošta na hlavním nádraží v Kodani bývá otevřené ve všední dny od 9 do 21 hodin, v sobotu do 18 hodin, v neděli do 16 hodin. Dánské pošty jsou velmi kvalitní a poskytují precizní služby.Telefony: Telefonních automatů je mnoho, telefonovat je možné i z pošt a kanceláří Statens Teletjensete. V Dánsku se používají telefonní karty Telekort, které je možné koupit na poště, v prodejně s tiskem, na nádraží. Cena je 30, 50 a 100 DKK. Mezinárodní telefonní kód do Dánska z České republiky je 0045. Když voláte z Dánska domů, vytočte 00420 a předvolbu města bez nuly.Elektřina: Elektrické napětí je 220 V, 50 Hz. Používají se zásuvky našeho typu.AKTIVITYCharakteristika: Dánsko je od základu velice kulturní zemí s bohatou historií a nudit se tady rozhodně nebudete. Kromě klasických kulturních aktivit (návštěva festivalů, koncertů, muzeí, galerií a dalších zařízení) se můžete věnovat turistice, sportu nebo se pobavit v četných barech a diskotékách.Když navštívíte internetovou prezentaci Dánského turistického úřadu (Danish Tourist Board) na adrese www.visitdenmark.com (v angličtině) a zvolíte sekci Events, můžete si v přehledné databázi vybrat aktivitu, které se chcete v Dánsku věnovat – hudební koncert, sport, divadelní představení, kulturní festival, fotografickou výstavu. Jednoduše zvolíte požadovaný program, region nebo dokonce konkrétní město a datum. Databáze vám vyhledá konkrétní akci a pozor, někdy i na tři roky dopředu. A to i s internetovými adresami, na nichž se dozvíte více…Kultura: Centrem kulturního života Dánska je hlavní město Kodaň. Muzeum, divadlo, galerii či koncertní halu však najdete v každém větším městě. Během letních měsíců se navíc konají četné festivaly a kulturní akce pod širým nebem.Podrobné informace o možnostech kulturního vyžití najdete na adrese www.kulturdanmark.dk nebo www.kulturnet.dk. Na těchto stránkách jsou údaje o kulturních aktivitách, památkách a zajímavých projektech. V přehledné tabulce zvolíte požadovanou kulturní aktivitu a databáze vám vyhledá vše potřebné – muzea a odkazy na jejich stránky, knihovny, divadla, kina i vše o dánské televizi…Hudba: Pokud do Dánska míříte za hudbou, jste na správném místě. Koncertní haly najdete v Kodani a každém samosprávném městě. S hudební produkcí se setkáte také v kostelech, na zámcích nebo v měšťanských domech.Dánsko je bohaté na klasickou vážnou hudbu, kterou prezentuje celkem sedm symfonických orchestrů. Dánská opera sídlí ve městech Kodaň a Arthus. Pokud jste milovníky jazzu, můžete navštívit celou řadu klubů, stejně tak jste-li milovníky roku a popu. Rovněž folková hudba je velmi populární. Mísí se v ní vliv Skandinávie, ale také třeba irské a skotské hudby. Podrobné informace o dánské hudbě získáte na internetové adrese www.mic.dk. A pokud jste fandové moderní hudby, pak navštivte stránky momentálně nejznámější dánské popové skupiny Aqua (www.aqua.dk).Muzea: Stejně jako koncertních hal a galerií je v Dánsku i mnoho muzeí. Například v Kodani se nachází nejen proslulé botanické, geologické a technické muzeum, ale i další expozice. Při procházení dlouhého seznamu dánských muzeí máte pocit, že Dánsko má muzeum snad úplně na všechno. Jen namátkou jmenujme několik muzeí, které tu najdete: muzeum zvířat, muzeum zemědělství, muzeum Hanse Christiana Andersena, muzeum pekařství, muzeum hodin. Muzeí jsou zkrátka stovky a stovky. Podrobnosti najdete na adrese www.dmol.dk.Zábava: Stejně jako na kulturu je Dánsko bohaté i na zábavu. Turistům se nabízejí diskotéky, hudební kluby, restaurace, kina, prakticky vše, na co si vzpomenete. Největší počet zábavních podniků je samozřejmě v Kodani, ale ani další města nezůstávají stranou. Oblíbené jsou bary i pivnice, které nezřídka zavírají až k ránu. Nezapomeňme uvést noční kluby.Sport na souši: Dánsko je zemí sportu zaslíbenou. Mezi turisty je například velmi oblíbená cyklistika, protože v dánských městech i vesnicích jsou speciální jízdní pruhy pro cyklisty a v zemi je celá řada cyklistických tras. Podrobné mapy a průvodce koupíte v turistických informacích. Oblíbenou trasou je stezka nedaleko Kodaně, která je dlouhá necelých patnáct kilometrů a vede krásnou krajinou.Dánsko je také Mekkou fotbalu. Mnoho dánských fotbalistů hraje v renomovaných světových klubech a samotná dánská liga je velmi kvalitní. A když hraje národní tým, jedná se doslova o státní svátek. Snad nejznámějším domácím týmem je FC Kodaň (www.fck.dk).Významným dánským sportem je badminton, ve kterém dánští sportovci sklízejí úspěchy i na mezinárodní scéně. Badminton nabral vítr do plachet v roce 1987, kdy Dánové vyhráli turnaj All England Championship.Turisté se mohou věnovat i nenáročným sportům, například jízdě na koni. Na venkově je totiž více krav než koní, čemuž odpovídají poměrně mírné ceny za hodiny ježdění. Koně si můžete najmout za poplatek na farmách.Velmi rozšířeným sportem je golf, protože v Dánsku je téměř 130 golfových kurtů. Podrobné informace o golfu najdete na stránkách www.golfonline.dk (jsou i v angličtině).Rybaření: Stejně jako v celé Skandinávii je i v Dánsku velmi oblíbený rybolov. Ryby můžete chytat na moři, ale i na sladkovodních řekách a jezerech. Nutná je licence, kterou lze koupit na jednodenní, týdenní nebo roční rybaření. K dostání je v turistických informacích.Vodní sporty: Vodní radovánky mají v Dánsku výborné zázemí. Pláže jsou písčité, vybavené vším potřebným pro milovníky plavání, windsurfingu nebo třeba jachtingu. Rovněž je možné využívat vnitrozemské řeky a jezera a samozřejmě i četné vodní parky.Většina turistů se bude v dánských vodách hlavně koupat. Příznivé podmínky panují v letních měsících, kdy teplota vody vystoupá na 20 až 22 stupňů Celsia. Většina pláží se pyšní modrou vlajkou, která je důkazem kvality, čistoty a bezpečnosti. Nejkrásnější pláže najdete na severu Jutska a Sjaellandu. Obyvatelé Kodaně míří na jih na Ishoj strand.U dánského pobřeží se budete často setkávat s windsurfingem, který si Dánové velmi oblíbili. Vybavení se na plážích běžně půjčuje. Nejvíce půjčoven je na západě Jutska, právě tady vane příznivý vítr. Podrobnější informace najdete na stránkách Dánské windsurfingové organizace (www.dbo.dk). Bohužel ne všechny informace jsou v angličtině nebo jiné světové řeči.Jachting je možné provozovat na mnoha místech Dánska. Nejvíce jachet však uvidíte jižně od Sjaellandu, kde se nacházejí také četné půjčovny lodí. Jachtu si můžete zapůjčit s kapitánem i bez něj. Lodě se většinou půjčují na týden s veškerým vybavením.

Pokračovat na článek


Ukrajina

Na území dnešní Ukrajiny zasahovaly ve starověku výboje okolních kmenů, především Sarmatů a Skytů. Později bylo celé pobřeží kolonizováno Řeky. Přibližně v 5. století před naším letopočtem vznikla na pobřeží Azovského moře tzv. Bosporská říše, která se rozpadla až po dlouhých devíti stech letech. Následující staletí byla ve znamení bezvládí, kdy se po území Ukrajiny potloukaly stejně jako po území dnešního Ruska různé kočovné kmeny, mezi nimi i Slované.Právě Slovanům vyvstala velká hrozba, nájezdy vikingských kmenů. To byl hlavní důvod toho, proč se Slované v 9. století sjednotili, a tak vznikl první slovanský státní útvar, Kyjevská Rus, která se rozkládala na části dnešní Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Centrem říše byl starověký Kyjev, v němž v té době vyrostla celá řada významných staveb.Po rozpadu Kyjevské Rusi se území rozdělilo na početná knížectví, mimo jiné na Haličské, Kyjevské a Vladimirské, ale ve 13. století se velké části země zmocnily kmeny Polovců a později Mongolů (Tatarů), kteří ho začlenili do tzv. Zlaté hordy, tedy do obrovské mongolské říše. Po rozpadu Zlaté hordy byla dnešní Ukrajina rozdělena mezi Uhry, Polsko, Litvu a Moskevské knížectví. Jižních regionů se zmocnili krymští Tataři a Turci, část území zůstala samostatná (Halič a Volyň).V roce 1654 vznikla dohoda o sjednocení Ukrajiny a Ruska, které proběhlo v roce 1667. Poslední velký ukrajinských region, tzv. pravobřežní Ukrajina, byl k Rusku připojen v letech 1793 až 1795. Rusové sice Ukrajinu zbavili Turků, ale země přišla o autonomii a v podstatě se stala pouhou kolonií Ruska. Nic na tom nezměnila ani občanská válka v letech 1918 až 1920 ani polsko-ruská válka v letech 1920 a 1921. Ukrajina stále fakticky patřila k Rusku, jen Zakarpatská Ukrajina (Podkarpatská Rus) byla v té době částí Československa. V roce 1922 se Ukrajina stala součástí SSSR, a to dokonce jako jeden ze zakládajících členů. Během 2. světové války byla okupována Německem. Po válce byly k Ukrajině na základě ruského nátlaku připojeny také části patřící Polsku a Československu (Podkarpatská Rus). Nezávislost vyhlásila Ukrajina po rozpadu SSSR v roce 1991. V roce 1997 byly vyřešeny poslední sporné záležitosti s Ruskem ohledně Krymu. Z toho se stala autonomní republika v rámci Ukrajiny a zdejší námořní základny byly propůjčeny Rusku.PODNEBÍKlimatické podmínky: Ukrajina má mírné kontinentální podnebí, z něhož vybočuje pouze typické středozemní klima na pobřeží Krymského moře. Srážky jsou na území Ukrajiny velmi nerovnoměrné, více prší na západě a severu, méně pak na východě a jihovýchodě. Zima bývá velmi chladná, zato léto je na většině území dosti teplé, na jihu dokonce horké. Nejvíce ukazuje rtuť teploměru v červnu, červenci a srpnu, kdy teploty dosahují až 25 °C. Naopak nejchladněji je v prosinci, lednu a únoru, kdy teploty klesají často pod – 10 °C. Velmi chladno je však i v březnu a listopadu. Aktuální počasí na Ukrajině společně s předpovědí na další dny naleznete na adrese http://ukrainian.wunderground.com/global/UR.html.Nejlepší doba návštěvy: Nejvhodnější dobou pro cestování po Ukrajině je jaro (od konce dubna do začátku června), kdy jsou všechny květiny a stromy v rozkvětu. V tomto období zde ještě není mnoho turistů a i počasí je celkem příznivé, protože neprší tolik jako v létě. Pokud milujete slunce, které dopadá na holé hřbety polonin na Podkarpatské Rusi, přicestujte sem ve žhavých letních měsících, tedy v červenci a srpnu. Letní měsíce jsou ideální i pro pobyt na plážích v Oděse a na Krymu, které však v tuto dobu bývají přelidněné.Zima, konkrétně měsíce prosinec a leden, je chladná s velkým množstvím sněhových srážek. Zasněžená Ukrajina je také velice krásná. Při cestování v zimním období však doporučujeme zajistit si odpovídající ubytování a vybavení na cestu. Místy extrémní mrazy mohou být pro nezvyklého našince nepřekonatelnou překážkou.VSTUPNÍ PODMÍNKYUpozornění: Vstupní podmínky na Ukrajinu jsou velmi složité a nepřehledné. Proto doporučujeme kontaktovat před cestou ministerstvo zahraničních věcí a vyžádat si aktuální předpisy.Doklady: Nutný je platný cestovní pas, k němuž je nutné přikládat pozvání ověřené pasovou službou Ukrajiny nebo turistický voucher. Pokud dotyčný nevlastní ověřené pozvání či turistický voucher, musí mít v cestovním dokladu razítko AB SLUŽBOVA. Držitelé diplomatických a služebních pasů mohou cestovat pouze na své pasy – bez dalších formalit. Minimální vyžadovaná doba platnosti cestovního dokladu je jeden měsíc.V případě cesty motorovým vozidlem je nutné, aby řidič vlastnil mezinárodní řidičský průkaz (ukrajinské orgány však akceptují také české řidičské průkazy) a technický průkaz. Vyžadována je i tzv. zelená karta. Upozorňujeme na to, že je nutné prokazovat vlastnický vztah k automobilu. Pokud se jedná o vozidlo zapůjčené od fyzické osoby, je nutno celním orgánům předložit plnou moc k užívání vozu opatřenou ukrajinským (případně ruským) překladem. Při použití vozidel z půjčoven či od leasingových společností je nutno předkládat příslušnou smlouvu (opětovně s překladem).Vízová povinnost: Je zavedena. Občané České republiky potřebují vízum, které vydává velvyslanectví Ukrajiny v Praze (viz. Důležité kontakty). Zde také zjistíte aktuální informace a podrobnosti ohledně procedury před vydáním víza.Základní celní předpisy: Celní předpisy Ukrajiny tvoří nepřehledný konglomerát zákonů, vyhlášek, předpisů a rozhodnutí prezidenta, z čehož vyplývá, že se cizinec může setkat na různých hraničních přechodech s jejich různou interpretací. Z tohoto důvodu doporučujeme, aby se cestovatel před cestou informoval na patřičných místech. Rozumné je mimo jiné deklarovat veškeré cennější přivážené věci, zejména šperky, umělecké předměty a peníze. Při výjezdu ze země se celní orgány zaměřují především na kontrolu vývozu uměleckých předmětů (zejména ikon).NEBEZPEČÍBezpečnostní situace: Na celém území Ukrajiny je vysoká úroveň kriminality. Oblíbenými objekty zájmu kriminálních živlů jsou především cizinci, u nichž lze předpokládat finanční hotovost a zboží zahraniční výroby. Ve velkých městech je nutné dodržovat pravidla obdobná bezpečnostním pravidlům megapolisů v USA. Oblíbený cíl českých turistů – Podkarpatská Rus – je relativně bezpečná, ale i tady doporučujeme dodržovat základní bezpečnostní opatření, tedy neukazovat hotovost, nenechávat věci bez dozoru a vyvarovat se cestování v noci.Riziková je i automobilová doprava na území Ukrajiny. Silnice jsou v převážné většině ve velmi špatném stavu. Upozorňujeme především na množství dosti hlubokých děr a jam, které nejsou označené. Pro Ukrajinu je typická také značná nekázeň řidičů a nerespektování základních pravidel silničního provozu. Velmi často platí právo silnějšího a rychlejšího – vítězí tedy silné terénní vozy. Na silnicích mimo Kyjev se velmi často vyskytuje volně se pohybující dobytek a povozy. Proto nedoporučujeme jezdit v noci a při řízení ve dne být velmi obezřetný.Drogová kriminalita: Na území Ukrajiny se stále rozšiřuje obchod s narkotiky. Ukrajina je tranzitní zemí pro několik pašeráckých cest (zakavkazská, turecká, afghánsko-středoasijská). Ukrajinské orgány se snaží obchod s narkotiky a jejich výrobu postihovat, trestní sazby jsou poměrně vysoké. Proto je nutno se vyvarovat jakéhokoliv dovozu nebo vývozu omamných a psychotropních látek. Za nedovolenou výrobu a držení, eventuálně užívání omamných a psychotropních látek a jedů a šíření toxikomanie hrozí trest odnětí svobody na 3 až 10 let s možností zabavení majetku. Při přitěžujících okolnostech (například při spáchání trestného činu v organizované skupině nebo prodej drog nezletilým osobám) hrozí trest odnětí svobody na 8 až 12 let a zabavení majetku. V případě držení a výroby omamných nebo psychotropních látek pro vlastní potřebu je možné uložit trest odnětí svobody do 2 let nebo peněžitý trest do výše 300 minimálních mezd.DOPRAVA DO ZEMĚLetecká doprava: Letecky lze na Ukrajinu přiletět přímou linkou ČSA či ukrajinské letecké společnosti Aerosveet Airlines (www.aerosvit.com), a to na pravidelní lince z Prahy do Kyjeva. Národní letecká společnost Ukraine International Airlines (www.ukraine-international.com) do České republiky podle našich informací nelétá. Cestovat, byť s přestupem většinou ve Vídni, je možné i do dalších ukrajinských měst, například do Oděsy nebo Dnepropetrovsku. Do dalších měst se zpravidla dostanete z Kyjeva.Mezinárodní letiště Kyjev-Borispol International (www.ts.kiev.ua/kiev/transpor/air/bore.htm) leží asi 35 kilometrů od centra metropole. Letiště prošlo rozsáhlou rekonstrukcí, takže je dnes vybaveno nonstop bankou, směnárnou, duty free obchody, restauracemi, poštou, úschovnou zavazadel a lékárnou. Hromadná doprava na letiště je poměrně spolehlivá, ale lepší je si vzít taxi, které by vás mělo vyjít asi na 20 USD.Železniční doprava: Cestovat lze pravidelnou železniční linkou, která jezdí denně po trase: Praha – Olomouc – Vsetín – Púchov (SVK) – Žilina (SVK) – Ružomberok (SVK) – Poprad (SVK) – Košice (SVK) – Chop (Čop, hraniční přechod) Mukačevo (UA) – Lvov (UA) – Kyjev. V ideálním případě by cesta z Prahy do Kyjeva neměla trvat déle než 32 hodin. Tento způsob dopravy je sice o něco pohodlnější než cesta autobusem, zato je dražší a výrazně pomalejší. Mezinárodní vlaky přijíždějí na Ukrajinu ze sedmi zemí. Většina ukrajinských měst má denní železniční spojení s Moskvou. Můžete také jet z Berlína do Kyjeva přes Varšavu a Brest. Lvov je spojen s většinou východoevropských a ruských měst, nádraží se nachází necelé tři kilometry západně od centra. Přímé spoje jezdí i do Polska (Varšava), Maďarska (Budapešť) a Rumunska (Bukurešť).Autobusová doprava: Autobus je častým dopravním prostředkem českých turistů, kteří míří na Podkarpatskou Rus. Pro cestovatele, kteří chtějí jet dále na východ, je ale cesta autobusem příliš dlouhá. Na Podkarpatskou Rus vás zaveze celá řada pravidelných linek, které provozují různí dopravci. Počet spojů sice po zavedení oboustranné vízové povinnosti poněkud poklesl, ale stále existuje dostatek linek do celé řady měst, například do Mukačeva, do Lvova nebo jen do pohraničního Užhorodu. Některé linky míří z Prahy, lepší spojení ale zajišťují autobusy vypravované z Brna. Také je možné cestovat pravidelnou linkou do slovenských Michalovců, odkud jezdí do ukrajinského Užhorodu několik linek denně. Do dalších ukrajinských měst se dostanete bez větších problémů pravidelnými linkami nebo návaznými spoji železnicí.Výhodou cestování autobusem je na rozdíl od cestování vlastním automobilem fakt, že autobusy mají na ukrajinsko-slovenských hranicích přednost. Sice vás pravděpodobně donutí vystoupit z autobusu a nechat zrentgenovat zavazadla, ale přesto je to rychlejší způsob překročení hranic.Automobilová doprava: Jízdu osobním vozem na území Ukrajiny nedoporučujeme, protože tomuto druhu dopravy nepřeje špatná bezpečnostní situace v zemi, katastrofální stav mnoha komunikací ani další okolnosti, mimo jiné komplikace na celnicích. Pokud se přesto rozhodnete pro cestu osobním vozem, budete potřebovat mezinárodní řidičský průkaz (podle některých informací však ukrajinské orgány akceptují také české řidičské průkazy), doklady od vozidla, označení CZ na vnějšku vozu a technický průkaz. Vyžadována je i tzv. zelená karta.Upozorňujeme na to, že je nutné prokazovat vlastnický vztah k automobilu. Pokud se jedná o vozidlo zapůjčené od fyzické osoby, je nutno celním orgánům předložit plnou moc k užívání vozu opatřenou ukrajinským (případně ruským) překladem. Při použití vozidel z půjčoven či od leasingových společností je nutno předkládat příslušnou smlouvu (opětovně s překladem). U západních značek automobilů často dochází ke zdlouhavým kontrolám na hraničních přechodech, zda nejde o kradené vozidlo. Počítejte s tím, že dopravní prostředek s cizí státní poznávací značkou se smí používat na území Ukrajiny maximálně 10 kalendářních dnů. Po uplynutí této doby musí být dopravní prostředek registrován celnicí, která vystavuje potvrzení o registraci dopravního prostředku k jeho dalšímu použití na území Ukrajiny. Vyřizování formalit k prodloužení používání dopravního prostředku s českou poznávací značkou nad 10 dnů je zdlouhavé, komplikované a rovněž finančně náročné.Při cestě automobilem je nutno počítat se značným zdržením při odbavování na hranici, téměř jisté je vymáhání různých úplatků ze strany pohraničníků a celníků – pod záminkou platby připojištění, různých cel, ekologických daní, pokut za neodpovídající stav vozidla. Vymáhány mohou být i naturální dávky (alkohol, cigarety nebo čokoláda). Stejná situace se pak většinou opakuje na všech kontrolních stanovištích DAI (Dopravní policie). Upozorňujeme na to, že předpisy se mohou měnit, a proto doporučujeme před cestou kontaktovat české ministerstvo zahraničních věcí nebo přímo ukrajinskou ambasádu, která vám sdělí právě platné předpisy ohledně vjezdu na území Ukrajiny osobním vozem.Pokud zvládnete všechna úskalí, můžete do země vstoupit mimo jiné hraničními přechody Užhorod a Chop (Čop), které čeští motoristé používají nejčastěji. Hned za přechodem se setkáte s katastrofální kvalitou místních silnic. Doporučujeme proto okamžitě zmírnit tlak ve vašich pneumatikách.Námořní a říční doprava: Hlavním přístavem na Dunaji a Oděse je Izmail, který zajišťuje spojení do ruských přístavů Novosibirsk a Soči a do gruzínských přístavů Batumi a Suchumi. Největší význam z hlediska vnitrostátní říční dopravy má řeka Dněpr. Snadno dostupné jsou plavby po Černém moři kolem Krymského poloostrova, které jsou doporučovány.Většina lodí vyplouvá z Turecka, Bulharska a Rumunska a končí v Jaltě, ale některé z Jalty i vyplouvají. Hlavní mezinárodní destinace, které mají několikrát do roka spojení s Ukrajinou, jsou Haifa (Izrael), Limassol (Kypr), Pireus (Řecko) a Port Said (Egypt). Nejfrekventovanější a nejspolehlivější je plavba z Oděsy do Istanbulu.DOPRAVA V ZEMIAutomobilová doprava: Jízdu osobním vozem po území Ukrajiny nedoporučujeme, protože tomuto druhu dopravy nepřeje špatná bezpečnostní situace v zemi, katastrofální stav mnoha komunikací ani další okolnosti, mimo jiné komplikace na celnicích. Pokud se přesto pro cestu osobním vozem rozhodnete, budete potřebovat mezinárodní řidičský průkaz (podle některých informací však ukrajinské orgány akceptují také české řidičské průkazy), doklady od vozidla, označení CZ na vnějšku vozu a technický průkaz. Vyžadována je tzv. zelená karta. Vzhledem k obstrukcím v případě přechodu ukrajinských hranic za volantem osobního vozu (informace najdete v kapitole Doprava do země) doporučujeme necestovat na Ukrajinu vlastním vozem, ale případně si pronajmout vůz až v zemi. Upozorňujeme však na to, že pronájem vozu není na Ukrajině příliš běžný. Na autopůjčovny narazíte jen ve velkých městech či na letištích.Na Ukrajině se jezdí vpravo, auta s volantem na pravé straně jsou dokonce podle některých informací zcela zakázaná. Nejvyšší povolená rychlost v obci je 60 km/h, mimo obec 90 km/h a na dálnici 110 km/h. Pokud je z řidiče cítit alkohol, hrozí mu velmi vysoká pokuta. V zemi je téměř 180 tisíc kilometrů silnic. Hlavní ukrajinské silnice v současné době začínají splňovat slušné podmínky k jízdě, mnoho komunikací je bohužel stále v katastrofálním stavu. Výhodu mají vozidla s náhonem na všechny čtyři kola. V zimních měsících jsou často i hlavní silnice neudržované a najdete na nich celé plochy ledu. Pro Ukrajinu je typická i značná nekázeň řidičů, kteří nerespektují ani základní pravidla silničního provozu. Je s podivem, jaká vozidla dokáží Ukrajinci dostat na silnici, protože se tu běžně setkáte s archaickými žigulíky, volhami a moskviči. Upozorňujeme na to, že na ukrajinských silnicích jsou kontrolní stanoviště Státní automobilové inspekce (DAI), na nichž musí řidiči zastavit. Mohou se tu setkat i s tím, že po nich podnapilí policisté budou vyžadovat úplatek. Podle některých informačních zdrojů trpí Ukrajina nedostatkem pohonných hmot, které jsou jinak poměrně levné. Proto doporučujeme nevyrážet bez naplněných kanystrů.Autobusová doprava: V zemi funguje síť dálkových autobusových linek, které jezdí mezi většími městy. Nasednout je možné i do lokálních spojů. Na dálkových trasách jezdí poměrně kvalitní autobusy, ale na lokálních linkách narazíte většinou na archaické, hlučné, nepohodlné a pomalé stroje, které jsou velmi často přeplněné a špinavé. Jejich výhodou je, že jízdné je velmi nízké. Jízdenky se kupují přímo u řidiče nebo na autobusových terminálech. Jízdní řády autobusy příliš nedodržují a některé autobusové zastávky vůbec nenajdete. Na přesné místo zastavení autobusu a na přibližný jízdní řád je nejjistější zeptat se místních lidí. Vhledem ke kvalitě místních silnic a nedostatku financí na odklízení sněhu jsou některé spoje v zimních měsících provozovány jen částečně nebo jsou úplně zrušené. Do některých částí země se tedy musíte dostat po svých.Při cestování po Ukrajině je možné využít rovněž služeb místních podnikavců, kteří disponují vlastními autobusy či dodávkami. Jízdné je sice o něco dražší, ale na místě budete o poznání rychleji.Železniční doprava: Železniční spojení mezi velkými ukrajinskými městy je v řadě případů lepší než autobusy. Vlaky jezdí poměrně často a jsou levné. Po celé Ukrajině vede téměř 23 tisíc kilometrů železničních tratí, které spojují většinu ukrajinských měst a pokračují dále za hranice. Ukrajinské vlaky jsou ale dosti pomalé, některá cesta vlakem může být příjemná, ale ve většině případů jde spíše o záležitost značně nepohodlnou. Ani bezpečnost není zaručena, vyskytlo se mnoho případů přepadení. Pokud cestujete v noci, nenechejte kupé bez dohledu.Letecká doprava: Nedostatek pohonných hmot způsobil omezení v letecké dopravě uvnitř Ukrajiny, ale v posledních letech se situace poněkud zlepšila. Přemalovaná letadla Aeroflotu ale mají ke komfortu daleko. Vnitrostátní linky provozuje letecká společnost Aerosveet Airlines (www.aerosvit.com) a rovněž národní letecká společnost Ukraine International Airlines (www.ukraine-international.com). Hlavní dopravním uzlem je tradičně Kyjev, ale letět lze i do Oděsy, Dnepropetrovsku, Donětsku nebo Charkova.Městská doprava: Městskou hromadnou dopravu většinou zajišťují autobusy, ale v Kyjevě je k dispozici i metro. Je čisté, levné a výkonné, ačkoliv v současnosti nejezdí tak často jako kdysi. Autobusy a trolejbusy jsou vždy velmi přeplněné, a tak je lepší se jim vyhnout. Taxíky jsou dostupné a poměrně levné.Velmi častým a levným způsobem dopravy ve městech i mimo ně je stopování, které se však nedoporučuje. Místní řidiči se po zastavení často změní v taxikáře a začnou smlouvat o ceně dopravy.ZDRAVOTNICTVÍCharakteristika zdravotnictví: Úroveň lékařské péče na Ukrajině je velmi nízká, naráží na absolutní nedostatek finančních prostředků. Technické vybavení nemocnic je silně zastaralé, vybavení lékařskými potřebami a léky zcela minimální. V některých nemocnicích je situace tak zoufalá, že si do ní pacienti musí přinést vlastní postel, ale to jsou samozřejmě extrémy. Běžnou samozřejmostí však je to, že si pacienti musí sami shánět a hradit léky, které lze volně zakoupit v lékárnách (jsou dosti rozšířené), ale nejsou k dispozici v nemocnicích. Stravování je v lékařských zařízeních absolutně nevyhovující. Vzhledem k těmto skutečnostem nemůžeme v žádném případě doporučit léčbu v ukrajinských státních zdravotnických zařízeních. Přípustné je pouze nezbytně nutné ošetření ve vážných případech, po němž doporučujeme okamžitý transport do lékařských zařízení na území České republiky.Druhou variantou je léčení v soukromých zdravotnických zařízeních, která se nacházejí především v Kyjevě (například firmy BORIS, MEDIKOM a další). Tyto instituce jsou schopny poskytnout komplexní služby včetně transportu nemocných. Ošetření v nich je však velmi drahé a je nutné u zaplatit v hotovosti ihned.Mezi Českou republikou a Ukrajinou stále platí smlouva o bezplatném poskytování lékařské péče. I přes existenci této smlouvy však ukrajinské orgány vyžadují, aby byli čeští občané připojištěni u ukrajinské pojišťovny. Cizinci tak mají povinnost zakoupit si při obdržení víza nebo při překročení státní hranice zdravotní pojistku vydávanou státní akciovou pojišťovací společností Ukrinmedstrach. Upozorňujeme na to, že ukrajinské pohraniční orgány nerespektují cestovní zdravotní pojištění sjednané občany České republiky s českými zdravotními pojišťovnami.Podle zkušeností zastupitelského úřadu České republiky v Kyjevě však na některých hraničních přechodech toto připojištění u ukrajinské pojišťovny prozatím nevyžadují (například na letišti Kyjev – Borispol). Na hraničním přechodu mezi Slovenskem a Ukrajinou u města Užhorod, přes který čeští turisté míří na Podkarpatskou Rus, celníci neuznávají pojišťění u české pojišťovny a turisté se musí pojistit na místě v malé kanceláři pojišťovny Ukrinmedstrach.Léky a lékárny: Počet lékáren na Ukrajině je dostatečný. Navzdory špatné situaci ve zdravotnictví jsou dobře vybavené a disponují kvalitním personálem. Mnoho léků, které tu můžete koupit, je ruské provenience. Platí se v hotovosti. Obvykle je otevřeno ve všední dny od 9 do 17 hodin. Mnohé lékárny však mají pohotovostní službu na zazvonění.Další zdravotnické rady: Upozorňujeme na výskyt některých infekčních onemocnění, která nejsou v České republice běžná. Pravidelně v letních měsících se v jižních oblastech Ukrajiny (Oděsa, Mariupol) vyskytuje cholera (omezený počet případů), běžný je záškrt, leptospiróza, TBC a TBC krav. Doporučujeme proto dodržovat zvláště v létě přísná hygienická opatření. Není bezpečné konzumovat mléko a mléčné výrobky zakoupené na trzích. Vzhledem k černobylské havárii nedoporučujeme konzumovat místní ryby, houby a dokonce ani vodu z vodovodů v okolí Kyjeva.V posledních letech se značně šíří také AIDS. Jeho výskyt je spojen s rozšířenou prostitucí a migrací námořníků (především Oděsa), ale také se stále stoupajícím počtem narkomanů. Podle některých odhadů se Ukrajina v této oblasti dostává na úroveň rozvojových afrických zemí.MĚNA A CENOVÝ KOŠCharakteristika: Měnovou jednotkou Ukrajiny je 1 hřivna (UHA) = 100 kopejek (kopiyka). Používají se bankovky v těchto nominálních hodnotách: 100, 50, 20, 10, 5, 2 a 1 hřivna. Mince jsou v oběhu v těchto hodnotách: 50, 25, 10, 5, 2 a 1 kopejka. Ukrajina je v drtivé většině případů zemí hotovosti. Místní obchodníci přijímají kromě ukrajinských hřiven také tvrdou západní měnu, eura a nejlépe americké dolary. Proto doporučujeme dovoz bankovek (nejlépe dolarů) v malých nominálech. Snadno se směňují a pokud nebudete mít hřivny, můžete s nimi klidně zaplatit. Bližší informace o ukrajinském bankovnictví a finančnictví získáte na stránkách Národní banky Ukrajiny (www.bank.gov.ua).Směna valut: Peníze lze vyměnit v pouličních stáncích, směnárnách nebo v bankách. Kurzy jsou různé, a proto je vhodné se na ně předem informovat. Některé banky a směnárny nechtějí přijímat poškozené (popsané, potištěné) bankovky nebo staré americké dolary. Rozumné je vyměnit vždy jen tolik peněz, kolik utratíte. Většina směnáren vám totiž vymění pouze dolary za hřivny, ale za hřivny od nich dolary ani eura nedostanete. Všichni směnárníci do jednoho unisono tvrdí, že jim tvrdá západní měna právě došla. V žádném případě nedoporučujeme směnu valut na černém trhu, protože to může být nebezpečné.Při výměně valut na Ukrajině máte k dispozici i tyto bankovní ústavy: United Commercial Bank (www.ucb.crimea.ua), Ukribank (www.ukrinbank.com) a Privatbank (www.privbank.com).Cestovní šeky, platební karty: Jsou akceptovány pouze v několika restauracích a hotelech, a to jen ve velkých městech. Ačkoliv počet zařízení, v nichž vám platební kartu nebo cestovní šek přijmou, stále stoupá, je jich stále velmi málo. Proto počítejte s tím, že v Kyjevě platební karty Visa, EuroCard, MasterCard a Diners Club uplatníte v nejluxusnějších podnicích, ale ve městečkách Podkarpatské Rusi vám je nepřijmou prakticky nikde.UBYTOVÁNÍCharakteristika ubytování: Ukrajina rozhodně není turistickou velmocí. Ze zájmu turistů se těší prakticky jen velká města a mořské pobřeží, kde najdete nejvíce ubytovacích možností. Třetím cílem je kouzelná příroda Zakarpatské Ukrajiny, ale tady cestovatelé vyhledávají spíše svobodné nocování po širákem. Pokud toužíte po noclehu pod střechou, můžete se ubytovat v hotelech, v soukromí nebo třeba v kempech. Někdy je však hledání velice těžké.Hotely: Kvalita ukrajinských hotelů je na mnohem nižší úrovni než v zemích s rozvinutějším cestovním ruchem. Nejlepší hotely jsou v Kyjevě, Oděse a přímořských oblastech Jalty. Tady seženete hotely srovnatelné s luxusními hotely v západoevropských zemích. Často však jde o obludné paneláky sovětského stylu. Mimo velká města kvalita hotelů rapidně klesá. V malých městech sice mohou být hotely neuvěřitelně levné, ale hygiena se v nich příliš nedodržuje. A navíc se v nich nevaří a hosté se ani nemohou vykoupat v teplé vodě. Hotel vyhovující vašim požadavkům můžete najít na adrese www.hotelsukraine.com.Ubytování v soukromí: Ubytování v soukromí je skvělým druhem nocování, protože zdejší lidé jsou přátelští a pohostinní a ceny jsou velmi rozumné. Bohužel tu neexistuje žádná organizace, která by tento druh ubytování zajišťovala. Návštěvníci se mohou poptávat po okolí, ale i zde je nutné dodržovat jistou obezřetnost. Ceny jsou pak spíše symbolické, záleží na dohodě. Lidé z České republiky využívají ubytování v soukromí především na Podkarpatské Rusi. Třeba ve vesnici Koločava, která je jejich častým cílem, lze nocleh pod střechou sehnat velmi snadno. Stačí se zeptat místních lidí, kteří vás nasměrují buď k učitelce Natálii Tumarecové, která je i dobrým průvodcem Koločavou, nebo k manželům Glebovým.Kempy: Na Ukrajině se kempy nacházejí na perifériích města a na pobřeží. Není jich mnoho, jejich kvalita navíc silně kolísá. Podle některých informací navíc mají absolutně nevyhovující hygienické podmínky. Stanování se kvůli vysoké kriminalitě nedoporučuje.STRAVOVÁNÍCharakteristika kuchyně: Ukrajinská kuchyně je známá pestrostí a kvalitou chutí a vůní. Snad v každé restauraci si můžete poručit polévku boršč z červené řepy nebo některou z jejích variant, které se připravují z masa, hub, fazolí a dokonce i sušených švestek. Neméně populární jsou i další druhy polévek, houbová, fazolová a hrachová, z nichž některé se podávají s noky. Tradičním jídlem Ukrajiny jsou holubci (plněná kapusta) a vareniky, což je něco jako škubánky s různými druhy náplně – s brambory, masem, sýrem nebo ovocem, například třešněmi nebo borůvkami. Vareniky jsou často zmiňované i v národních lidových písních, takže ochutnáním navíc poznáte i staré ukrajinské tradice.Ukrajinci mají rádi i mléčné výrobky, například chalupářský sýrový lívanec, rjazanku (zkvašené tuhé mléko) a nalysniky (plněné sýry). Žádné svátky se neobejdou bez pirohů, známé jsou také pampušky, baba a medové dorty. Ukrajinské omáčky jsou velice husté a syté a jejich druhy se liší region od regionu. Bližší podrobnosti o ukrajinské kuchyni se dozvíte na internetové adrese www.litech.lviv.ua/~guenon/cuisine.Nápoje: Oblíbeným nápojem ukrajinských rodin je víno, které v drtivé většině případů pochází z domácí produkce. Vynikající jsou krymská vína, zvláště potom dezertní víno Krasnyj Kamen (Rudý kámen). Pro cestovatele, kteří dávají přednost suchým vínům, doporučujeme Abrau nebo Mischako, což jsou skvělé značky kabernetu. Dalším skvělým nápojem je šampaňské Artjomov, které se vyrábí ve východní Ukrajině, nebo ochucená vína z Massandry, z nichž jedno nese velmi zajímavý název Černý doktor.Rozšířená je také domácí vodka, tzv. samohonka, která je velice silná a chuťově velmi zvláštní. Připravuje se podle zaběhlých receptů a její konzumace může pro neznalé cizince dopadnout katastrofálně. Na Ukrajině se také hojně pije pivo, a to místní i dovážené, které je dražší. Na Zakarpatské Ukrajině je to především pivo slovenské. Nealkoholickým nápojům pak kraluje čaj a silná káva. V létě jsou populární sladké limonády.Možnosti stravování: Především ve velkých městech naleznete kvalitní restaurace, které vám okamžitě připomenou restaurace u nás doma. I v menších městech kvalita stravovacích zařízení roste. V malých vesnicích vždy najdete alespoň jednu restauraci, výběr z jídel však budete mít velmi omezený. K dostání jsou zpravidla tradiční ukrajinská a ruská jídla. Ceny jsou nízké.OBCHODY A SLUŽBYObchody: Ekonomická krize se na Ukrajině projevila samozřejmě i v kupní síle obyvatelstva. Větší obchody najdete prakticky jen ve městech. V největších ukrajinských městech také vyrůstají supermarkety a výběr zboží je poměrně široký. Otevřeno mají ve všední dny od 8 do 19 hodin, v sobotu do 17 hodin. Nejlepší supermarkety mají otevřeno dlouho do noci.Ve venkovských vesničkách se většinou nachází pouze několik obchodů. Obvykle jsou všude k dostání základní potraviny, i když i u těch je dobré zkontrolovat datum spotřeby. Oblíbeným místem nákupů jsou trhy, které se pořádají alespoň jeden den v týdnu (většinou v sobotu) ve všech větších vesnicích. Nakoupit zde můžete levnou zeleninu a ovoce, mléko, víno a dále řadu věcí z dovozu, například sušenky, hygienické potřeby nebo oblečení. Někdy je možné nakoupit i léky. Cenová hladině je oproti České republice výrazně nižší.Pošty: Ukrajinské pošty nejsou na příliš vysoké úrovni. Často dochází k otevírání obálek, které slibují lákavý obsah. Proto doporučujeme nezasílat z Ukrajiny nic jiného než pohlednice a slabé dopisy. Na poštu narazíte ve větších městech, na vesnicích jsou maximálně poštovní schránky. Z pošty si většinou můžete i zatelefonovat.Telefony: Telekomunikační služby se na území Ukrajiny dynamicky rozvíjejí, takže ve větších městech jsou běžné digitální linky, pagery a mobilní telefony. Veřejné automaty ale bývají často rozbité a dovolat se z nich může být problém. Telefonní předvolba Ukrajiny je + 380.Suvenýry: Z Ukrajiny pochází celá řada hezkých suvenýrů. Fajnšmekři si odtud mohou přivézt umělecká díla, například obrazy vysoké kvality, keramiku nebo šperky, které můžete koupit o poznání levněji v galeriích nebo přímo od umělců na ulici. Vyhněte se státním obchodům, které prodávají nekvalitní zboží. Oblíbené jsou také tradiční výzdoby a zdobená vejce.Elektřina: 220 voltů, 50 Hz.AKTIVITYKultura: Ukrajina je zemí s bohatou kulturou, o čemž svědčí mimo jiné i to, že má kolem devadesáti profesionálních divadel, které zahrnují i operu, operetu, balet a loutková divadla. Na jevišti Národní opery se konala vynikající vystoupení ukrajinského a světového baletu, prvním byla v červnu 1994 Mezinárodní taneční soutěž Serge Lifara. Serge Lifar byl světově proslulý choreograf, který se narodil v Kyjevě. Přes 30 let vedl hereckou společnost legendární Velké opery v Paříži a Francouzskou taneční akademii v Paříži. Nejznámější ukrajinská hudební seskupení jsou Státní akademická skupina Dumka, Státní akademický chorál G. Verjovky a Státní akademický sbor lidového tance P. Virského.Opera se hraje v nádherně zdobených divadlech v Kyjevě, Lvově a Oděse. Ukrajinci mají hluboce zakořeněné muzikální tradice a zpívání je velmi populární. Většina měst má také výborná hudebně-komediální a baletní divadla. Postsovětská ekonomika bohužel způsobila, že mnoho divadelních a hudebních představení má velmi nízkou návštěvnost. Přední umělci vystupují především v obrovském kyjevském Ukrajinském divadle, kde je vyšší vstupné. A pokud jste milovníky galerií, máme pro vás jeden internetový tip: http://art.online.com.ua.Svátky a dny pracovního klidu: 1. leden – Nový rok, 7. leden – Pravoslavné Vánoce, 8. březen – Den žen, Velikonoční svátky, 1. a 2. květen – Svátek práce, 9. květen – Den vítězství ve 2. světové válce, poslední sobota a neděle v květnu – Kyjevské dny (platí jen pro Kyjev), Svátky svaté Trojice (červen), 28. červen – Den ústavy, 24. srpen – Den nezávislosti.Zábava: Kromě divadel, muzeí, baletu a hudebních představení jsou ve velkých městech i kina, diskotéky, hudební i noční kluby a pořádají se tu četné koncerty. Oblíbené jsou také tradiční poutě. Za zábavou lze zamířit i do restaurací nebo barů.Sport: Nejlepší podmínky pro turistiku, trekking a kempink jsou na Krymu a v Karpatech, u několika chráněných národních parků. Na jihozápadě Krymu vedou lehké turistické stezky k jeskynním městečkům Chuft-Kale a Manhup-Kale. Jiné turistické stezky vedou k 300 metrů hlubokému Velkému kaňonu a k vodopádům Dzhur-Dzhur a Uchansu. Pokud budete mít dobrou mapu, můžete se procházet kdekoliv v Karpatech, protože tu je neobydlená a velmi úchvatná krajina. Nejvhodnějším startovním bodem je Karpatský národní park vzdálený asi 55 kilometrů jihozápadně od Kolomyja a 500 kilometrů jihozápadně od Kyjeva. Cestovatelé z České republiky často míří i na Podkarpatsku Rus, bývalou součást naší vlasti. Vyhlášená je nejen příjemnými lidmi a odkazem Nikoly Šuhaje loupežníka, ale také krásnou přírodou. Vystoupat je možné na četné poloniny, tedy horské hřbety porostlé hustou trávou, na které si pochutnávají stáda koz a ovcí. Vyhlášenou poloninou je Krásná či Boržava, jejíž návštěvu je možné spojit s prohlídkou vesničky Koločava.Populárním sportem na Ukrajině je také lyžování. Ukrajinci lyžují v západní části Karpat, nejvyšší střediska jsou Jeremcha a Vorochta nedaleko rumunských hranic a Slavsko poblíž slovenských hranic. Podrobnosti naleznete mimo jiné na stránkách Karpatského lyžařského klubu (www.klk.lviv.ua).Nejoblíbenějším diváckým sportem je fotbal, ačkoliv mezinárodních úspěchů dosáhli rodáci z Ukrajiny i v jiných sportech, například Andrej Medveděv v tenise nebo Sergej Bubka v atletice. Ale co naplat, kopaná prostě vede. Možná je to i tím, že ve světové kopané září ukrajinská hvězda Andrej Ševčenko (www.andrishevchenko.com). Bližší informace o kopané naleznete na stránkách Ukrajinské fotbalové federace (www.ffu.org.ua).

Pokračovat na článek


Na portské do Porta aneb Usmrkanec v Orient Expressu

Vyrážíme s kamarádkou na vlako-čundr do Portugalska. Kamarádka je ta samá, kterou pomlouvám v reportáži Svítání na Stromboli. A stejně se mnou zase jela. Hrdinka. Jsou to naše jarní jízdy, kdy už se doma odmítáme podívat z okna na bílou barvu, kdy se venkovní teploměr stává naším úhlavním nepřítelem, kdy už nenávidím péřovku stejně tak jako rukavice, čepici i šálu... prostě kdy už nevěříme, že snad ještě někdy přijde JARO. A tak mu jedeme naproti. Letos bylo vydáno téma „Na portské do Porta,“ a jelikož zima byla opravdu dlouhá, chtěly jsme vlakovou cestu urychlit použitím letadla do Madridu. Zjištění, že inzerované levné letenky nejsou po připočtení poplatků vůbec levné, vedlo k návratu na koleje. A když od Věry přišel mail: „Čau, tak tady brouzdám po internetu a hledám vlakové spojení, co takhle svést se Orient Expressem?“ je rozhodnuto. Můj vysněný vlak! Když jsme za místenky z Vídně do Paříže zacálovaly 87 korun českých, byť za jednu a na sezení, pojala jsem podezření, že před námi nebudou rozrolovávat koberec, k jídlu budou zase paštiky v aluminiu bez stříbrných podnosů a na setkání s Hercule Poirotem jsem se taky přestala těšit. Ale kurňa, jednou se to jmenuje Orient Express, tak to je fuk. Pak už jen stačilo prokouknout zákeřnost, že Lisabon je Lisboa a nádraží s názvem Lisboa Oriente je opravdu v Portugalsku. Jako vždy získávám těsně před odjezdem informace z internetu a od kolegyně půjčeného průvodce z dob kvetoucího socialismu. Navíc získávám rýmu. V den odjezdu je přesně ve stadiu zvaném kapavka, kdy proud z nosu neustává ani na okamžik. Já vyrážím z Pardubic, v nichž je čerstvý poprašek sněhu, ale Věra přistupuje v České Třebové, kde ty bílý sračky leží od listopadu a snaží se tvářit, že jiný povrch už pod podrážkama nikdy v životě nenajdeme. Moji rodiče tamtéž přes sněhové bariéry nevidí z okna. Věra vysíleně dopadá do vlakové sedačky: „Ty brďo, to bylo o fous, jela jsem pro zásoby do obchodu a zapadla jsem s autem do závěje. Hodinu mě vytahovali a stihla jsem všechno do batohu jen naházet.“ První zjištění, že zapomněla průvodce Portugalskem, mě mrzí, protože má aktuální verzi. Druhé zjištění, že Věra zapomněla kudlu, mě nemrzí vůbec. Živě si vzpomínám na anabázi s jejím bajonetem vloni ve Vatikánu.  Do Vídně si Věra stíhá porovnat obsah Gemmy, zmateně ukázat průvodčímu svačinu místo jízdenky a vyfotit okolí tratě zasypané sněhem až po kolejnice. Prohlašujeme slovo sníh za sprosté a vulgární a zakazujeme jeho používání. Za Břeclaví český celník studuje můj pas asi půl hodiny, takže to komentuju: „Vy ten pas čtete jako detektivku.“ Celník odpoví: „Netušíte, co se z takovýho pasu všechno dozvím.“ No jo 25 razítek z loňské Afriky. Věra má nový pas a vyžaduje razítko, že ho chce pokřtít. Celník oplátkou vyžaduje na křest šampaňské. To nemáme, ale razítko s mašinkou ano. Ve Vídni musíme měnit bánhof Süd za West. Musíme ho měnit tramvají a v trafice mají jízdenky jen po čtyřech. S klidem je bereme, bude i na zpáteční cestu, ale s menším klidem koukáme na jeden lístek, v němž jsou jakýsi čtyři divný chlívky. Před nádražím je všude okolo sprostý slovo. Ať už jsme pryč z téhle zeměpisné šířky! V tramvaji Věra geniálně objevuje fígl použití jízdenek - přehne se na patřičný chlívek, orazítkuje a přehne se na další. Už to začíná, vesničanky ve světě. A je tady! Náš Orient Express EN 262. Vypadá jako trochu lepší rychlík, a tak si neustále opakujeme jeho jméno. Sugesce působí natolik, že se stydíme i rozdělat tlačenku v takovým nóbl cugu. Ale hlad je hlad. Já koukám hladově i na cedule s označením vlaku. To by byl důkaz! Věra jejich přemístění do našeho batohu moc nakloněna není. Odjíždíme s dvacetiminutovým zpožděním, Věra lítá s digitálem okolo okýnek a touží vyfotit informaci oznamující zpoždění tak známého vlaku. V devět večer konečně vyrážíme. Máme úžasnou kliku a za celou noc k nám do kupé nikdo nepřistoupil. Je to tím, že cestujeme v zimě a navíc v úterý. Budili nás jen celníci a průvodčí - rakouští, němečtí a francouzští. Ale víte, co to je, když vás někdy uprostřed noci někde uprostřed Evropy vzbudí uniforma? Na jednu jsem přitrouble civěla slepenýma očima s červeným frňákem a rozespale vznesla dotaz: „France?“ A německý průvodčí mně česky odpověděl: „Ahoj. Německo.“ Tím jeho znalost češtiny začínala i končila, ale bylo to milé. Ještě milejší byl pohled z okna, kde bílou barvu vystřídala hnědá. Ucpaný nos mě vzbudil asi tisíckrát a já vzpomínala na rčení nastydlého Petra Jahody: „Zlatá malárie.“ Při vystupování zanechávám v expressu tunu posmrkaných kapesníků a aby se jim váha vyrovnala, sundávám ceduli s označením vlaku. Takže když na nástupišti Věra pronese: „Jak to vyřešíme s těma cedulema?“ v klidu odpovím: „Nijak. Už ji mám v batohu.“  Zpoždění Orienťák nedocválal a tudíž jsme v Paříži místo 10:27 v jedenáct. Ale máme čas a opět měníme nádraží. Tentokrát Est za Montparnasse. Odjezd máme ve čtyři, takže s báglama procházíme pařížské bulváry. Před Notre Damem si symbolicky sníme Pařížskou paštiku, zakoupenou v českém Tescu. Ale je na ní Eiffelovka. A kus za Sienou taky. V Luxemburských zahradách to odnese chleba se salámem. Pozorujeme rojení policistů, vodních děl, černooděnců, zamřížovaných antonů a raděj pokračujeme. Zmrzlé docházíme na nádraží. V Paříži sice není sprostý slovo, ale vítr je studenej a jediný kvetoucí kytky jsme viděly na ptačím trhu. Jo a v trávníku krokusy. Bojím se, jestli je Portugalsko dostatečně na jihu a uvažuju, kolik by v nejhorším stál trajekt do Afriky. Dochází mi první balík papírových kapesníků.  Přesně podle jízdního řádu v 15:50 roztáčí kola francouzský vlak TGV. Kdo máte představu o vlaku TGV jako o komfortu, tak na to zapomeňte. Jede rychle, to jo, ale sedět by v něm mohl pohodlně člověk do výšky tak 130 cm. My jsme přerostlé a naproti sedící lidi taky, takže se neustále okopáváme. Zabírá na ně až moje rýma. Po desátém vysmrkání a dvacátém kejchnutí se kolegové domlouvají s průvodčím a přesunují se jinam. V deset večer končí naše trápení a na hranicích se Španělskem přestupujeme do dalšího vlaku. Teda měly bychom, jenže nás ve francouzském Hendaye naženou do autobusu a vezou přes hranice do španělského Irunu. Tím pádem si v Irunu nestíháme koupit místenky. Ale odjíždíme přesně v deset večer. Průvodčí ovšem místenky vyžaduje a já natvrdle vysvětluju, že ON nám říkal, že je nepotřebujeme. Průvodčí bouchne: „Kdo ON, tvůj přítel?“ Méně natvrdle ukazuju místenky z TGV a vysvětluju, že když jsem je v Paříži kupovala, ptala jsem se a tam mi ON řekl, že ve Španělsku nic nepotřebuju. Lžu, jak když tiskne, lžu anglicky a kašlu na minulý i předminulý časy. Ale zabralo to. Průvodčí se usmiřuje a jen nabádá, že když přijde někdo s místenkou, máme ho pustit. To víme taky. Sotva se zavrtám do spacáku a zaberu, sedá si na druhý konec mojí sedačky kluk. Výška ke dvou metrům. Dokud sedí, dá se to, ale jakmile lehne, je to děs. Vždycky usne a automaticky natáhne nohy, tím pádem mě kopne do nějaké části těla, která se jim zrovna připlete do cesty. Nejčastěji jsou to zuby. Asi tisíckrát za noc se opakuje situace, že odstrčím jeho nohy, přepočítám svoje zuby a zase usnu. Ani nově nastoupivší portugalský průvodčí nemá sílu zasahovat do našeho propletence. A nejvíc mě na tom štve Věra, která na protější sedačku vyfasovala takový nedochůdče a spokojeně chrupe. Vše se snažím dohnat nad ránem, kdy můj basketbalista odchází do jídeláku. Natáhnu se a usnu, jenže v tom vyspalá Věra začne z dlouhé chvíle hrát hry na mobilu. A se zvukama! Ze spánku vrčím: „Teda až to budu psát, já tě tak šíleně pomluvím.“ Jenže to už se rozednívá, Věra mě budí, neb viděla kvetoucí strom, dělám poslední dentistickou inventůru a vstáváme. HURÁ, za oknem je zeleno! Máme vystupovat v jakési Pampilhose, ze které chceme odjet nahoru do Porta, ale nenašly jsme ji na mapě. Pomáhá nám strejdula, který vystřídal Věřino nedochůdče a portugalsky nám vysvětluje, kde máme vystoupit. Je hodnej, ale když přistoupil a já uviděla jeho zimní bundu a šálu, chtěla jsem mu ublížit. Na oplátku za radu se kvůli němu z mého historického průvodce učím portugalsky nashledanou, takže když při odchodu vybafnu: „Até a vista!“ nejdřív se lekne a pak je nadšen a mává nám ještě z odjíždějícího vlaku. Jeho vlak pokračuje do Lisabonu. Tam se dá z Čech dojet na tři přestupy. To by mohl pan Havel jezdit na chalupu vlakem. Z Pampilhosy odjíždíme načas v 8:32, okolo tratě vidíme zrající pomeranče a pro větší rozradostnění si připomínáme, že je u nás doma metr sprostýho slova. V 10:30 přistáváme v Portu. Ale na špatném nádraží. Takže pětiminutový přejezd a jsme tady!!! Nádraží Svatého Benedikta je uvnitř vyzdobeno obkladačkami s historickými náměty. Pár metrů od něho začíná portský Václavák tedy Avenida dos Aliados a to notně rozkopanos a zaplotavanos. Místo Václava tu sedí na koni Pedro IV. Všude se dává nová dlažba, takže se prodíráme mezi ploty, řemeslníky, turisty, domorodci a hned asi na desátý pokus nacházíme turistické centrum, kde nám dávají typ na levné ubytování. Po dalším vymotání ho nacházíme, platíme 15 eurošu za osobu a hlavně shazujeme bágly. Bez nich už jako srnky vbíháme zpět do města.  Nechtějte po mě výčet všech katedrál, kostelů, věží a historických budov, ale je to nádhera. A hlavně... kvetou úžasné rudé magnólie, kytky, tráva je po kotníky, svítí slunce a teplota minimálně patnáct a ještě k tomu nad nulou. A další nádhera - keramické obklady! Fasády i interiéry paláců, kostelů, chrámů, nádraží, obchodů i obyčejných domů, starých i nových budov jsou obloženy keramickými kachlemi. Tady se jim říká azulejos, čteno azuležuš, velikosti 14 x 14 centimetrů. Podle zaručeného zdroje je slovo odvozeno z arabského al-zulaji, což v překladu znamená malý broušený kámen. Podle jiného zaručeného zdroje dostaly tyto dlaždice svůj název od slova azul, neboli modrý, což je převládající barva dekoru těchto obkládaček. Tož si vyberte. Ale rozhodující je, že jsou krásné. Nejkrásnější je okeramikovaný kostel Congregados, u kterého bydlíme a je to náš orientační bod a naše světlo, které uviděla Mařenka s Jeníčkem. V úzkých uličkách mě Věra poučuje, že to, o co si vyklepávám botu, je pračka. Je to takový betonový kvádr na nožičkách. Nevěřícně oddělávám příkrov a opravdu kvádr je nádoba a nahoře je beton ubetonován do tvaru valchy. No to sem vám to popsala, fuj. Ale stojí to před každým domkem, odvod z toho nikam nevede, voda stéká ulicí dolů a dolů, až se buďto vypaří nebo skončí v řece. Stejně tak dříve probíhala likvidace odpadků - v ulicích jsou roury s deklem, něco jako potrubní pošta a ta končí v řece. Dnes už snad ne. Tedy jako ekolog doufám.Věra si kupuje přívěšek na klíče s podobou galského kohouta a já mezitím čtu historku o poutníkovi, který kráčel ke hrobu sv. Jakuba v Santiago de Compostela. Jednou v noci ho na jeho pouti vytáhli z postele a obvinili z vraždy. Poutník se sice zapřísahal, že je nevinen, ale soudce ho odsoudil k trestu smrti garotou. Jelikož v Portugalském království existovalo poslední přání odsouzeného, bylo mu dovoleno, aby ho soudci sdělil. Ten se zrovna chystal k večeři a na stole před sebou měl v pekáči upečeného kohouta. Poutník prohlásil, že až ho nevinného budou škrtit, kohout zakokrhá. Odsouzence tedy odvedli na popraviště i s upečeným kohoutem. Když se smyčka garoty dotkla hrdla poutníka, pečený kohout vyskočil z pekáče a začal kokrhat. Od té doby má Portugalsko ve znaku kohouta, ale není pro ně nijak posvátný. V restauracích i domácnostech se připravuje na mnoho způsobů. Tak svět odplácí. Křivolakými uličkami scházíme k řece Douro, kde obdivujeme mosty. Celokovový železniční most královny Marie Zbožné stavěl v roce 1877 pan Gustave Eiffel a opravdu vypadá jako vlastní brácha Eiffelovky. Druhý most krále Ludvíka I. podle něj za deset let obšlehla jakási belgická společnost. Tento nevlastní brácha je pro auta a chodce. Nádherné jsou oba. Další dva jsou sice betonové, ale štíhlé a elegantní. Jenže to jsme pořád u řeky a já chci Atlantik. Vydáváme se po proudu Doura s tím, že dojdeme k jeho ústí. Ovšem i na mapě je to pořádný flák. Za chvíli nás bolí nohy, mně se vrací rýma a když si Věra zakopnutím o obrubník ustele, zamíříme k MHD. Ale abychom neklesly tak hluboko, použijeme historickou tramvaj. Má číslo 1 a je to krásná ukázka techniky. Sedačky jsou překlápěcí, takže můžete stále sedět po směru jízdy. Na konečné nám průvodčí něco vysvětluje a přestože jí angličtina jde líp než mně, nechápu. Vyleze tedy s námi a ukazuje mi, že musíme pokračovat další tramvají, jejíž číslo je škrtnutá jednička. Tak nejsem takovej blb, koho by napadlo, že po městě jezdí škrtnutá jednička, ovšem na ceduli je opravdu napsaná a za chvíli i přijíždí.  Na konečné škrtnuté jedničky už jsme u Atlantického oceánu. Věra jde fotit maják, já jdu po pláži zdravit oceán, pozorovat bouřící vlny a sbírat mušle. Z blízké stavby jsou na mě upřeny oči několika mužů, kteří kvůli tomu dokonce i přestali pracovat. Lichotí to mé dušičce ženy středního věku, ale jen do té doby než se zase sejdu s Věrou, a ta mě sjede: „Co tam lezeš! Četlas tu ceduli, že se tam od 14.30 do 15.30 nesmí?! A kolik je?“ Odpovídám na obě otázky: „Nečetla. Jsou tři.“ Naštěstí příliv byl zrovna milosrdný. Na cestu zpět už nemáme sil a na škrtnutou jedničku taky ne. Potřebujeme do města. Jediný autobus, který tu jede je číslo 500, vůbec nestudujeme jízdní řád, nalezeme do něj a při naší klice opravdu na kopci ve městě vystupujeme. Okolo našeho kachlíkového kostela se doplížíme do příbytku. Věra vyžaduje zprovoznit její nový vařič. Rozdělujeme funkce, já si beru brýle a čtu návod, Věra vykonává čtené instrukce, jenže se zadrhneme u textu „otáčejte kartuší ...“ Jó vědět tak, co je kartuš. Moje informace směrem k Věře, že se tak jmenoval francouzský Jánošík ve stejnojmenném filmu, který okrádal bohatý, dával chudejm a vždycky po sobě nechal napsané C, nepomáhá. Věra dál zápasí s mechanismem. Nepomáhá ani významná informace, že ho hrál Belmondo. Takže už bez návodu, který nás jen blbne, a naprosto intuitivně vítězíme nad technikou, vaříme kafe a těstoviny s kuřetem. Posilněné vyrážíme do večerního Porta za naším cílem - PORTSKÉ. Máme možnost navštívit sklepy na druhé straně řeky nebo si koupit láhev. Jo k té druhé straně řeky vám musím prozradit - ta se jmenovala Cale. Ta naše se jmenovala Portus. Takže v římské době ústí řeky ovládala dvě protilehlá města. Pak asi nějak zastupitelé vypili víc portského nebo co a spojili města i jména na Portocale. A od toho později vznikla celá země Portugalsko. Ještě na naší portské straně kupujeme láhev portského a po Ludvíkově mostě přecházíme na stranu Cale. Uznaly jsme, že ve sklípcích bychom sice dostaly poučení o zraní portského, o tom, jak podle starých zákonů musí lahodné víno pocházet pouze z Vila Nova de Gaia, protože jenom zde v podzemních sklepích a věkem poznamenaných obrovitých sudech dozrává pravé portské víno, jak všichni výrobci podléhají vinařské komoře v Regni, která je přísná, ale spravedlivá, jak ona rozhoduje o tom, kolik každému výrobci přidělí "agurdente", kořalky, prý brandy, která se míchá do vinného kvasu ve sklepě vinaře a jak nejdůležitější z těchto etap je ta první, která zásadním způsobem ovlivní proces kvašení a rozhodne o druhu portského vína, které potom může nést světoznámou značku "Vinho de Porto", ale neviděly bychom město. A tak si na calové straně řeky sedáme na schodech pro válení sudů z lodí do sklípků a zpět, otvíráme láhev portského a plníme náš cíl. Přitom pozorujeme osvícené historické budovy i korálkově svítící mosty. A zaparkované zvláštní lodičky, které dodnes převáží sudy s vínem. Portské je výborné, sladké a silné. S ubývající tekutinou přibývá světýlek. Když začínáme mít strach, abychom taky nekoulely sudy, zvedáme se a s nedopitou lahví v ruce se potácíme přes řeku, do kopce a okolo osvětleného kachláku domů. Díky portskému mně ani nevadí úpadek českých čundráků, kdy spíme v posteli, vaříme v koupelně na vařiči a Věra něco mele o přepírání. Alespoň nostalgicky vytahuji spacák, usínám současně s ulehnutím a do rána mě nebudí nic. Ani rýma, která ustoupila teplému podnebí. Ráno přejíždíme příměstským vláčkem na druhé nádraží. Jede s námi bláznivá černoška, která zřejmě trpí představou, že před sebou někoho má a neustále mu nahlas a procítěně něco vykládá. Brečí, směje se, křičí, šeptá. Celý vagón ji pozoruje. Včetně nás. A málem bychom kvůli ní prošvihly pohled na mosty. Když si jich všimnu, okamžitě na Věru zařvu: „Jéžíši, koukééééj, mostííííky.“ Všichni cestující uhnou pohledy od černošky a nasměrují je na mě. Zračí se v nich přesvědčení, že je šílenství nakažlivé. A proklatě rychle. Ale to už vystupujme na nádraží Porto Campanha a v 8:15 nastupujeme do portugalského pendolína jménem Alfa Pendular. Mimochodem Věra stále s lahví nedopitého portského v ruce, protože nejde zašpuntovat. Podél pobřeží jedeme směr hlavní město Lisabon. Co jedem, my si to svištíme okolo 200 km za hodinu. Když jsem na displeji tuto cifru uviděla poprvé, okamžitě jsem od Věry vyloudila digitál a nachystala se na focení. Bohužel přišla zastávka a nechápající cestující. Když jsme se opět rozjeli a rychlost se přibližovala k dvoustovce, cestující pochopili. Všichni se mnou sledovali ukazatel a fandili jak na fotbale. Nejdřív jsem zmáčkla dvě stě, ale rychlost lezla dál. Finálních 220 bylo nejvíc. A to byl příplatek jen 4 eura. Kam se hrabou České dráhy, a. s. se svým šnečím Pendolínem a palubním lístkem za dvě kila. Navíc jsme zdarma dostali sluchátka a v televizi jsou volitelné programy. Já jsem nevolitelně usnula a Věra chvíli po mně. Na nádraží v Lisabonu nás odchytl starší chlapík s nabídkou noclehu za pouhých deset euro. Je natolik postarší, že nemám ani strach, že bychom si levný nocleh musely odpracovat a navíc se k nám přidávají další tři kluci. Chlapík nás mikrobusem odváží do pensionu, z kluků se vyklubávají Australani a z ceny se v případě koupelny u pokoje vyklubává 12 euro. Ale nechť. Australani jsou fajn, chválí Českou republiku, líbila se jim prý Praha a Český Krumlov. Já jim na oplátku chválím Austrálii a rozesměju je názvem své knihy „Hi kangaroos.“ Ale jinej překlad názvu Ahoj klokani mě nenapad. Z pensionu seběhneme s kopce a procházíme historická náměstí krále Petra IV. (to je ten samej Pedro), náměstí zvané Terasa paláce, taky náměstí Obchodní, Chiado, Rossio a Restaurátorů až k řece Tejo. Řeka tady v jejím ústí tvoří obrovskou zátoku, přes kterou byl nedávno vystavěn nejdelší most v Evropě. Což je náš další cíl. Autobusem číslo 28 se proti proudu řeky, okolo doků, dostáváme do nové čtvrti, postavené u příležitosti Expa 98, tj. v mém průvodci vůbec není, ve Věřiným by asi byla, ale průvodce je v Čechách. Je to nová zástavba vybudovaná na tovární zóně, skládce a zrušených rafineriích. A teď zde stojí nádherné výškové domy ve tvaru lodí, věž ve tvaru plachty, komerční centrum, obchodní domy, byty i koncertní sály. Nad vším jezdí kabinková lanovka, které jsme odolaly. Ale do Oceánia mě Věra dotáhla. Argumentovala, že je tu ve třiceti nádržích se slanou vodou více než 10 000 živočichů. A to ve dvou patrech: zemském a podmořském. Největší centrální nádrž je viditelná v průběhu celé prohlídky. Představuje otevřené moře a soužití všech živočišných a rostlinných druhů v něm. Horní patro prezentuje 4 specifické oblasti: Atlantik, Severní ledový oceán, Pacifik a Indický oceán. Dolní patro představuje jednotlivé zástupce světové fauny a flory. Hezké to bylo, ale nejhezčí byly mořské vydry. No a hlavně ten most - most Vasco da Gamy dlouhý podle různých údajů 16 až 18 kilometrů. Nádherná stavba spojující oba břehy zátoky v této délce je něco úžasného. Po mnoha bezradných pokusech o nafocení sedáme opět do autobusu číslo 28. Tentokrát pojedeme na druhou konečnou. Výhoda této linky je, že jezdí v Lisabonu podél vody několik kilometrů. My jsme předtím nastoupily uprostřed tj. historické centrum a vystoupily jsme na jednom konci křivolaké přímky v nové čtvrti. Teď pojedeme na druhý konec - do čtvrti Belem. Já si lpím na památníku Objevitelů. Jenže dřív než objevíme památník, objevujeme nádherný klášter Svatého Jeronýma. Je ze 16. století a nechal ho postavit král Manuel I. z radosti nad objevem Indie. Je zdobený bohatě jako máslový svatební dort. Tedy klášter, král je mrtev. Na tomhle králi je zvláštní, že se podle něj jmenuje celý sloh v architektuře - manuelský. A taky je pohřben v tomto klášteře. Stejně jako Vasco da Gama a další portugalské osobnosti tehdejší doby zámořských objevů. Když už tak ty dva pomlouvám, tak ještě pár drbů - Z první cesty do Indie přivezl Vasco da Gama slony, které v Portugalsku nikdo neznal. Věděli, že slon existuje, ale nevěděli, jak vypadá. Král se tudíž přestal projíždět na koni a začal jezdit na slonovi, aby upoutal pozornost. Udělal z nich i královský symbol a dodnes jejich kamenná varianta nese Manuelův hrob. Je mi divný, proč si je nepřivezli už z blízké Afriky. Asi to budou kecy.  Pak už okolo Belémské věže (Torre de Belém, taky manuelská), která tvoří jakousi vstupní mořskou bránu do města, nacházíme obrovský památník Objevitelů (Padrao dos Descobrimentos). Monument z bílého vápence znázorňující lodní příď vznikl v roce 1960 u příležitosti pětistého výročí smrti Jindřicha Mořeplavce. Jeho jméno v portugalštině je kouzelné - Henrique Navegador. Ten stojí na špici, následuje Vasco da Gama, Diogo Caoe a Fern o Magalhaes. A další odborníci symbolizující své podíly na objevech - včetně vojáků, mnichů, jeptišek. Focení je otázkou odvahy, protože je tma. Ale pohled je úžasný a ještě ho znásobují dvě pro mě záhadné stavby, které tvoří pozadí. Most 25. dubna, který jako by vypadl z oka sanfranciské Zlaté bráně a na kopci za ním na druhé straně zátoky socha, která zase padala z oka Ježíšovi, jenž rozpíná ochranné paže nad Rio de Janeirem. Dočítáme se, že most byl postaven v letech 1962-1966 a původně se jmenoval Salazarův most. Na počest karafiátové revoluce v roce 1974, která vrátila zemi demokracii, byl přejmenován na most 25. dubna. Socha rozpaženého Ježíše byla postavena z vděčnosti za to, že Portugalsko bylo ušetřeno útrap druhé světové války. To se holt někdo má, objeví Indii, pak obsadí Brazíli a další kolonie, druhá světová ho mine, sameťák má o patnáct let dřív a hlavně je u moře a z toho kouká záplava mořeplavců, objevů, nových zemí a nových prachů. To se to pak staví monumenty. Nám už pro dnešek stačí návrat metrem do města a vyšlapání kopce k pensionu. Mám objevů plný brejle, takže je musím spláchnout poslední dávkou portského. Proti hluku z ulice sice zadělávám žaluzie i dřevěná balkónová vrátka, ale mám pocit, že by mě nerušilo, ani kdyby oživli všichni objevitelé z památníku. Důsledně vytahuji na bíle povlečenou postel svůj spacák. Jednou jsem na čundru, tak to muší bejt.Někdy v noci Věra začne štrachat. Hrubě nenadávám jenom proto, že by to znamenalo se úplně vzbudit. Pak pustí televizi a do tmy se míhají světýlka monitoru. To už se k hrubosti začínám přibližovat, ale zatím jen přikrývám hlavu polštářem. Když jde ovšem k balkónovým dveřím a bere za kličku otvírání žaluzií, riskuju probuzení a otvírám pusu napěchovanou velice silnými výrazy. Jenže včas mi ji zavře denní světlo z ulice a Věřina slova: „Už bys mohla vstávat. Je devět.“ Mankote, vždyť já večer zatemnila jak před náletem! A to jsem navíc lámanou angličtino-končetino-portugalštinou domluvila s domácím, že nás v deset zaveze na nádraží. Stíháme vše a ode dneška doporučuji portské víno místo prášků na spaní. Domácí s námi profrčí třídou Svobody (Avenida de Liberdade), nejširší a nejzelenější jakou jsem kdy viděla. Na nádraží pronikavě inteligentně pochopíme zákeřnost úschovny zavazadel, kterou zabouchnete, hodíte dvě aura a vypadne vám lísteček s kódem. Takže si ho nemusíte pamatovat, ale taky nesmíte ztratit. Informace pro šetřivé - vešly se nám oba batohy do jedné skříňky. I když se moje Gemma chabě bránila. Od nádraží jdeme přímo do kopců nejstarší čtvrti v Lisabonu Alfamou. Projdeme bleší trh zvaný Trh zlodějky, mineme několik kostelů a klášterů, nakoukneme do pantheonu Svaté Engrácie, kterému Věra zásadně říká Panthenol a snaží se ho vecpat do foťáku. Ostatně já taky. Je to nádherná bílá stavba a slouží jako panthen... zpět, jako pantheon významných osobností. Za maurů byla Alfama čtvrtí aristokracie, po zemětřesení čtvrtí námořníků a rybářů, pak zase hogo-fogo. Ale je stále kopcovitá, plná křivolakých uliček s kachlíkovými domy s balkóny, s nádhernými katedrálami, kostely. Doslova jako bonbónek na špičce dortu - kopce sedí hrad Svatého Jiří. Je z něho rozhled na celé město. Proto se asi hrady stavěly a proto má deset věží a děla. A mohutné opevnění. Vidíme všechny mosty, v dálce rozpíná paže socha Ježíše, pod námi sedí staré město, které jsme prochodily včera a nad vším je tak azulejová obloha, jako kdyby byla taky obložena keramickými kachlíky. Vlaje zde portugalská a lisabonská vlajka. Tu má Věra jakožto ornitoložka ráda, protože na ní jsou dva ptáci sedící na lodi. Když jsme u těch vlajek, nikde jsme neviděly vlajku EU. Na nádvoří roste korkový dub a ve věži se nabízí Camera Obscura. Dub prohlížíme, obskurní kameru ignorujeme. Možná kdyby byla obscénní a ne obskurní. Věra fotí všechno. Před odjezdem si koupila novou kartu do svého digitálu a rozhodla se ji Portugalskem zaplnit. Vždy hlásí, kolik stovek snímků ještě zbývá. Znám Věru, tak vím, že mě a můj kinofilmový foťák nechce naštvat. Ale naštve. Svítí slunce, opalujeme se na lavičce a nedá nám nevzpomenout sprostého slova, které jako bílý flór zahaluje naši rodnou zemi. Brrrr. Tady je tričková teplota a my vyrážíme s kopce na poslední úsek cesty. Věra loví na foťák tramvaje svištící a cinkající v kopcovitých uličkách. Já lovím v mapě poslední bod - Diamantový dům (Casa dos Bicos). Po několikerém zahnutí do slepých uliček ho nacházíme. Je to stavební kuriozita, někdy 1521 byl postaven pro syna guvernéra v Indii. Ten asi chtěl dokázat, že na potomkovi nešetří a fasádu domu nechal udělat z kamenů, který každý jeden vypadá jako pyramida a na jeho hrotu je diamant. Teda byl. To víte, prohlídly jsme stavební šutry hezky zblízka, čestné slovo, diamant žádnej. A to už nám začalo pršet portugalské štěstí a s deštěm docházíme k nádraží. Kód na lístku z půjčovny opravdu funguje, jen od nás požadovala další dvě eura, batohy tam jsou, za chvíli je tady i vlak a ve čtyři odpoledne se loučíme s Lisabonem. Lisabon se s námi loučí duhou, takže Věra svůj digitál trápí z vlakového okýnka. V té nové čtvrti, pro zapomnětlivce - postavené k Expu 98 - zastavujeme na nádraží Lisboa Oriente a Věra zachycuje elektronickou podobu nástupišť, nad kterými se klene palmová střecha. Je kovová, ale napodobení palem vytváří iluzi prostoru a vzdušnosti. A navíc je to hezký.  Procenzurování od průvodčího tentokrát dopadne bez úhony, protože rezervace jsme zakoupily už v Portu, co kdyby jel ten samej a naše lži už na něj neplatily. Upadám do něčeho mezi spánkem a bezvědomím. Občas se přinutím otevřít alespoň jedno oko k rozloučení s portugalskou přírodou. Já si vždycky myslela, že Portugalsko žije ve stínu velkého sousedního Španělska. Byl to jeden z mnoha mých životních omylů. Portugalsko je osobité. I tou přírodou, je zelené, rozmanité, milé a krásné. A stejně tak Portugalci. Jen nejsou zelení. Ale jinak ochotní, přívětiví, hezcí, usměvaví a zásadně mluvící portugalsky. Angličtinu v nouzi znásilňovali asi stejným způsobem jako já. Ovšem jakmile jsme se kdekoliv zastavily s mapou v ruce, okamžitě se nás kolemjdoucí ptali, co hledáme, jak nám mohou pomoci a sypali rady z rukávu. Sypali portugalsky. Ale když lidé chtějí, domluví se. A jen na úplné doplnění atmosféry - tentokrát jsme s Věrou netrpěly ponorkou. Vysvětlení je dvojí a prosté. Za prvé Věra propadla vášni luštění křížovek sudok, vzala si jich zásobu a při luštění zaměstnala mozek a propustila pusu. No a já jsem zdecimovaná rýmou pořád spala. Bohužel se opravdu budím až ráno po projetí nejen Portugalska, ale i celého Španělska a přestupujeme do francouzského TGV pro skrčence. Ten nás proveze krajinou připomínající lívanec a ve dvě odpoledne vyhodí v Paříži na Montparnasse a my opět s batohama procházíme centrem módy a bohémů. První moment v duchu sakruju, že mám zase šlapat po Paříži a pak se taky v duchu okřiknu: „Pelda zmlkni! Co bys za to před pár lety dala.“ Poslušně zmlknu a vybírám cestu tentokrát přes Louvre a královský palác. Z titulků novin se dovídáme, že tu probíhají bitvy mezi policií a studenty. Přidáváme do kroku, co kdyby mydlili i studenty university třetího věku. Na nádraží Est nás tentokrát nečeká Orient Express, ale vlak do Frankfurtu. Ovšem jede na čas a v 16:50 se loučíme i s Paříží. Naslepo sahám do batohu, aby ruka šátralka vytáhla nějakou ze zbývajících paštik. Je to vcelku jedno, řízek stejně nenahmátnu. Příjezd vlak dodržuje přesně ve čtvrt na dvanáct v noci, což je naše štěstí, protože tím pádem stíháme ve Frankfurtu vyměnit nástupiště i vlak za rychlík do Prahy. Rozdělávám spacák a dávám tělu příkaz k probuzení v osm ráno v Praze. Tělo neposlouchá a občas se mátožně hlásí k otočení nebo změně polohy. Pokaždé odolám pokušení pohlédnout z okna. Bojím se, co uvidím. Jenže tomu stejně neuniknu a před Plzní uvidím to, co nechci - sprostý slovo. Člověk třikrát přestoupí a místo zrajících pomerančů jsou okolo zase bílý sračky. Přemýšlím, kdy by to mohlo jet z Plzně zpátky do teplých krajin. V kupé mě udrží Věra plánováním další cesty. Za rok. Ovšem mezitím zase bude dva týdny léto a jedenáct a půl měsíce zima. Ach jo. Sčítám kilometry - ujely jsme jich vlakama přes 7000 a zbyly nám dvě jízdenky na tramvaj ve Vídni. V osm ráno v Praze vytahuju první papírový kapesník, házím batoh na záda a vyrážím přímo na pracoviště. Všichni mě mohutně vítají, ale dostávám zákaz příští dovolené. Pokaždé s mým odjezdem přijdou personální katastrofy. Minule vyměnili ředitele, takže jsme ten rok vyfasovali třetího, ne vždy k lepšímu. Tentokrát mimo jiné nechutné chuťovky dostala výpověď kolegyně, která je u firmy třicet let, je zkušená, znalá, pracovitá - zkrátka všechny vlastnosti, které se nenosí. A má pět let do důchodu.  Vytahuju další kapesníky, pouštím počítač a hledám v jízdních řádech, kdy odjíždí nejbližší vlak jižním směrem. Nebo západním, nebo východním. Nebo úplně jiným, hlavně pryč.

Pokračovat na článek


Rusko

Hustota zalidnění: 8.7 lidí na km2Časové Pásmo: GMT (3-13 ) hAdministrativní dělení: 7 federálních okruhů: 21 republik, 6 krajů, 49 oblastí, 1 autonomní oblast, 10 autonomních okruhů, 2 statutární městaNezávislost od: 24. srpna 1991Měna: rubl (Rub) =100 kopějekÚřední jazyk: ruština Největší město: Moskva (8.675.000 obyvatel)Přírodní nebezpečí: vulkanická aktivita, jarní záplavy, lesní požáryPřístaviště: Aleksandrovsk-Sakhalinsky, Arkhangelsk, Astrakhan, De-Kastri, Indigirskiy, Kaliningrad, Kandalaksha, Kazan, Khabarovsk, Kholmsk, Krasnoyarsk, Lazarev, Mago, Mezen, Moscow, Murmansk, Nakhodka, Nevelsk, Novorossiysk, Onega, Petropavlovsk-Kamchatskiy, RostovNáboženská příslušnost: Pravoslavní 80%, muslimové 0%, ostatní 0%Rusko je největším státem světa, zaujímajícím téměř 12% světové souše. Většina území leží v oblastech pro život krajně nepříznivých, a je tudíž velmi řídce osídlena. Rusko sousedí na západě s Norskem, Finskem, Estonskem, Lotyšskem a Běloruskem. Dlouhou hranici má na jihu s Ukrajinou, dále s Gruzií, Ázerbájdžánem. Nejdelší pak s Kazachstánem, Mongolskem a Čínou, jen několik kilometrů se Severní Koreou. Na severu ho obklopují okrajová moře Severního ledového oceánu - Barentsovo a Karské moře, moře Laptěvů a Východosibiřské moře, na východě pak Tichý oceán s mořem Ochotským a Beringovým a na jihovýchodě moře Japonské. Kratšími úseky má Rusko přístup k Baltskému moři (Finský záliv) na západě, Azovskému a Černému moři na jihozápadě a vnitrozemskému Kaspickému moři na jihu.Přírodní poměry Ruska Nejrozlehlejší země světa. Je 1,5-krát větší než Evropa. Rozkládá se na kontinentech Evropa a Asie. Evropskou část zabírá východoevropské nížina rozčleněná pahorkatina. Na jihu ji ohraničuje vrásová pohoří Kavkaz. Na východě ji zase kruhové horské pásmo Ural odděluje od Západosibiřské nížiny. Mezi Jenisejem a Lenou se zvedá říčními údolími protkaná Středosibiřská plošina, ke které se na jihu připojují pásma Altaj a Sajan. Na východ od Leny náhorní plošiny, pánve a nížiny oddělují jednotlivé východosibiřské pohoří. Kamčatka se svými činnými vulkány již patří k tichomořskými vrásová systému.Rusko je možno rozdělit na pět hlavních fyzicko-geografických oblastí: Východoevropskou rovinu, rozkládající se od západních hranic Ruska až k Uralu, samotné pohoří Ural, Západosibiřskou rovinu mezi Uralem a Jenisejem, Středosibiřskou vysočinu - území mezi řekami Jenisejem a Lenou - a horské oblasti jižní a východní Sibiře.Podnebí Podnebí Ruska není tak rozmanité, jak by napovídala jeho obrovská rozloha. V zásadě převažuje chladné kontinentální klima s velkými teplotními rozdíly. Výjimku představuje na jihozápadě oblast Severního Kavkazu a krátké pobřeží Černého moře, které má téměř středomořské klima. Mírnější oceánské podnebí je charakteristické pro jižní část Přímořského kraje kolem Vladivostoku na Dálném východě. Na severovýchodní Sibiři v oblasti Verchojanska dosahují zimní teploty nejnižších hodnot na Zemi s výjimkou Antarktidy (absolutní maxima -70 °C). Přitom v krátkém létě mohou teploty i zde vystoupit až na 30 °C. Prakticky celá Sibiř a Dálný východ se nacházejí v pásmu věčně zmrzlé půdy, která působí značné problémy při výstavbě komunikací i sídlišť. Průměrné letní teploty se pohybují mezi 4-8 °C na arktickém pobřeží až k 25 °C kolem Kaspického moře. Povrch Východoevropská rovina zaujímá většinu evropského Ruska. Na jihu přechází do stepí Kubáňské nížiny ohraničené mohutnou bariérou Kavkazu, který zároveň tvoří hranici s Asií. Její pahorkatiny nikde nepřesahují výšku 500 m nad mořem. Na severozápadě ji omezuje Karelská jezerní plošina a hornatější poloostrov Kola, na severovýchodě Timanské vrchy. Na západ od Moskvy leží Valdajská vrchovina, kde pramení řada velkých řek včetně Volhy, Dněpru a Západní Dviny. Jihozápad vyplňuje rozsáhlá a nízká Středoruská vrchovina. Na východě vytváří přírodní hranici roviny pohoří Ural, které bylo odedávna předělem mezi Evropou a Asií. Na východ od Uralu leží jedna z největších nížin světa - bažinatá Západosibiřská rovina (více než 3 mil. km2), protékaná veletoky Obu s Irtyšem a Jenisejem. Středosibiřská vysočina, tvořená soustavou rozsáhlých plošin a nevysokých pohoří rozčleněných četnými toky, je z hornin, které patří k nejstarším na světě. Na jihu se zvedá ve vyšší Angarskou plošinu a naopak na východ se sklání do Středojakutské roviny v povodí Leny a Viljuje. Náhorní plošina je na severu přerušena bažinatou Severosibiřskou nížinou, za níž se zvedá nevysoké pohoří Byrranga, prostupující poloostrov Tajmyr až k arktickému pobřeží. Prodloužení této soustavy až za 80° severní šířky představují zaledněné ostrovy Severní země. Na jihovýchodě Západosibiřské roviny se zvedají pásma vrásných pohoří. Nejvyšší je Altaj s četnými ledovci na západě, který zasahuje na území čtyř států. Z Altaje vybíhá na východ nižší Západní Sajan a po hranicích s Mongolském divoké pohoří Tannu-Ola. Na mongolské hranici vrcholí další rozsáhlé horské pásmo - Východní Sajan. Na severovýchod od něj vyplňuje velkou příkopovou propadlinu jezero Bajkal, které svojí unikátní hloubkou, 1620 m, představuje největší zásobárnu sladké vody na světě a jedinečný ekosystém. Za Bajkalem se na rozsáhlém území střídají náhorní plošiny (Vitimská, Aldanská) s dlouhými horskými hřbety (Jablonový, Stanový) až k Ochotskému moři. Odtud na jih se rozkládá Burejské pohoří a podél pobřeží Japonského moře divoký Sichote-Aliň. Na severovýchodní Sibiři vyniká délkou téměř 2000 km Verchojanské pohoří. Výšku 3000 m překračuje ledovcové pohoří Čerského, od Ochotského moře za polární kruh se táhne Kolymské pohoří. Nejvýchodnější Čukotské pohoří prostupuje poloostrov Čukotka, kterou necelých 100 km široký Beringův průliv dělí od Aljašky. Podél Beringova moře se na jihovýchod táhne Korjacké pohoří, které na Kamčatském poloostrově přechází v pohoří oddělené sníženinou řeky Kamčatky od pásma vysokých a činných sopek lemujících pacifické pobřeží. Sopečné pohoří pokračuje dále k jihozápadu přes Kurilské ostrovy do severního Japonska. Téměř celá tato oblast včetně ostrovu Sachalin neblaze proslula nejtvrdšími trestaneckými tábory (GULAGy), zřízenými již za carské vlády a široce využívanými stalinským režimem. Celá zabajkalská a tichomořská oblast je také značně seismicky aktivní.Po celou dobu své dlouhé historie bylo Rusko křižovatkou euroasijského kontinentu. Ačkoli v dávných historických dobách bylo neustále ohrožováno nomádskými nájezdníky z Asie, vybudovalo v průběhu 16.-19. století obrovskou mnohonárodnostní říši.Dějiny Ruska Od 6. století si začali Chazaři (skupiny tureckých a íránských národů, které se stahovaly na sever) podmaňovat ugrofinské a slovanské obyvatelstvo, žijící v oblasti dnešního západního Ruska. Chazaři vytvořili prosperující říši, která zabírala většinu dnešní Ukrajiny a jižního Ruska, a roku 737 založili nové hlavní město Itil poblíž ústí Volhy do Kaspického moře. Mezitím si Vikingové, kteří dělali průzkumné výpravy ze Švédska, probojovali obchodní cestu od Baltského až po Černé moře a Konstantinopolis (dnešní Istanbul) s využitím řeky Dněpru (dněperská obchodní cesta). Nejdříve založili na severu Novgorod a pak postupovali na jih a zbudovali Kyjev. Kolem tohoto města se postupně sjednotilo množství slovanských kmenů, které vytvořily mocný stát Kyjevskou Rus. V roce 965 silný kyjevský kníže Svjatoslav (zemřel roku 972) konečné porazil Chazary. V roce 988 Svjatoslavův syn Vladimír (960-1015) přijal křesťanskou víru. Tato událost vytvořila pevné svazky s řeckou Byzantskou říší, jejíž civilizační vlivy sehrály základní roli při vytváření svébytné ruské kulturní identity. Vláda Vladimíra I. Svjatoslavoviče a jeho syna Jaroslava Moudrého (1019-1054) byla obdobím největšího rozkvetu Kyjevské Rusi. Časté nájezdy bojovných jižních sousedů jí však působily neustálé potíže. V roce 1235 se objevila nová hrozba z východu, když z asijských stepí začali postupovat tatarští a mongolští nájezdníci. Mongolský vpád do Ruska byl rozsáhlý a ničivý. Mongolové pálili města a vyháněli z nich obyvatelstvo, vraždili zajatce a vymáhali poplatky. Severozápadně ležící Novgorod unikl mongolským nájezdům, ale musel čelit útokům Švédů a Germánů ze západu. Legendární novgorodský kníže Alexandr Něvský (1220-1263) nakonec porazil své nepřátele ve dvou velkých bitvách; jednu svedl se Švédy na řece Něvě v roce 1240, druhou, proti Němcům, roku 1242 na zmrzlém Čudském jezeře. Tou dobou už ovšem Mongolové došli až do Evropy a založili říši Zlaté hordy, která měla své hlavní město v Sarajbatu (poblíž Kaspického moře). Zatímco východní oblasti Kyjevské Rusi zůstávaly pod vládou Mongolů, západní část zabraly Litva a Polsko. Avšak koncem 13. století začal růst nový mocný stát. Když se syn Alexandra Něvského Daniil Alexandrovič (1276-1304) stal knížetem moskevským, založil dynastii moskevských panovníků, kteří vládli následující tři století až do roku 1598. Během tohoto období se Moskva rychle rozpínala, zvláště za vlády Ivana III.(Ivan Veliký, 1440-1505), který nakonec v roce 1480 vymanil moskevskou oblast z mongolské poroby. V roce 1472 přijal titul "Vladař veškeré Rusi" a zavedl emblém dvouhlavého orla. V roce 1547 byl jeho vnuk Ivan IV. (Ivan Hrozný 1530-1584) korunován na prvního ruského cara. Mladý car přemohl Kazaňský chanát a zahájil velkou ruskou expanzi na východ. Během půl století byla ovládnuta Sibiř a v roce 1649 došli Jermakovi kozáci až k pobřeží Tichého oceánu. Po smrti Ivanova syna Fjodora I. (1557-1598) panoval ve funkci regenta tatarský šlechtic Boris Godunov. Jeho vláda byla v Rusku obdobím řady povstání a proslula pod názvem "doba těžkostí" (1595-1613); období hladomoru, celkem 18 občanských válek a povstání včetně polské invaze bylo ukončeno, když byl carem zvolen Michail Romanov (1596-1645), první zástupce dynastie, která pak v Rusku panovala nepřetržitě až do roku 1917. Petr. I. zvaný Veliký (1672-1725), veden snahou "otevřít se Západu" a poevropštit svou zemi, založil nové hlavní město Petěrburg při ústí řeky Něvy do Finského zálivu. Svými vojenskými úspěchy, zavedením západních technologií a tvrdými vládními reformami dokázal přeměnit Rusko ve velkou evropskou mocnost. Rozšíření vlivu země a její poevropšťování pokračovalo dále i za panování carevny německého původu Kateřiny II. Veliké (1729-1796). Kateřinin vnuk Alexandr I. (1777-1825) po většinu své vlády vedl válku s Napoleonovou Francií. Porážka Napoleona sice proslavila ruské hrdinství, ruská společnost však zůstala nadále feudální a v Krymské válce (1853-1856) vyšla najevo zaostalost jejího průmyslu. Alexandr II. (1818-1881) zrušil nevolnictví a snažil se o sociální a administrativní reformy. Avšak nespokojenost ruské inteligence stále rostla a vyvrcholila jeho zavražděním v roce 1881. Za vlády Alexandra II. si Rusko podrobilo Kavkaz a Kazachstán a proniklo hluboko do Střední Asie. Kolem roku 1900 vládlo obrovské mnohonárodnostní říši, která sahala až k hranicím Persie, Afghánistánu, Indie a Číny. Po katastrofální válce s Japonskem (1904-1905) přinutily domácí nepokoje cara Mikuláše II. (1868-1916), aby souhlasil se zřízením dumy neboli parlamentu. Jak se však ukázalo, tento ústupek nestačil a přišel pozdě. Situace se dále zhoršila po roce 1914, když se Rusko zapojilo do 1. světové války. V bojích padly miliony lidí, hospodářství se hroutilo a zásobování potravinami bylo vážně ohroženo. V březnu 1917, po povstání v Petrohradu, byl car přinucen k abdikaci ve prospěch Prozatímní vlády. V listopadu 1917 se převratem, který svrhl Prozatímní vládu, chopil moci vůdce bolševické strany Vladimír Iljič Lenin (původním jménem Uljanov, 1870-1924). Lenin okamžitě za cenu velkých ústupků ukončil účast Ruska ve válce a rozhodl o rozdělení půdy rolníkům. Následovalo období ničivé občanské války a intervencí (1918-1922), které skončilo v roce 1922 založením Svazu sovětských socialistických republik. Po Leninově smrti vyhrál boj o moc Josif Vissarionovič Džugašvili, zvaný Stalin (1879-1953), když nemilosrdně vyřadil ze hry své soupeře. V roce 1928 vyhlásil první pětiletý plán: etapu intenzivní industrializace a nucené kolektivizace ruského zemědělství. V jejím důsledku klesla zemědělská produkce a následný hladomor na Ukrajině v roce 1932 způsobil smrt milionů lidí. Mnoho těch, kteří se postavili proti Stalinově politice, bylo popraveno nebo deportováno do sibiřských pracovních táborů. V roce 1934 zahájil Stalin systematickou likvidaci všech svých politických odpůrců, včetně nejvyšších vojenských činitelů. Odhaduje se, že v rámci masového teroru let 1936-1938 zahynulo asi 8 milionů lidí. V roce 1941, po vypuknutí 2. světové války, která zastihla Sovětský svaz nepřipravený, byl okupován rozhodující díl evropské části nacistickým Německem. Jeho porážky bylo dosaženo za cenu obrovských obětí ruského lidu, které přesáhly 20 milionů životů. V prvních poválečných letech získal válkou poničený Sovětský svaz značný mezinárodní vliv vytvořením šesti satelitních komunistických režimů v sousedních státech střední a východní Evropy. Následující období studené války charakterizované vývojem atomových zbraní a závody ve zbrojení vedly k nastolení vojenské rovnováhy dvou hlavních světových velmocí, schopných se vzájemně zničit. V roce 1962, za vlády Nikity Chruščova, unikl svět jen o vlásek válce, když se Spojené státy a Sovětský svaz dohodly ve věci rozmístění sovětských nukleárních raket na Kubě. Chruščovovy pozdější snahy o zlepšení vztahů se Západem byly roku 1964 násilně ukončeny jeho odvoláním vedením Komunistické strany, v níž se moci brzy chopil Leonid Iljič Brežněv. Když se Brežněvovi nepodařilo urovnat rostoucí roztržku mezi Sovětským svazem a komunistickou Čínou, snažil se uzavřít mír se Západem. Avšak sílící brežněvovská náboženská i politická perzekuce, týkající se zvláště Židů, způsobila odliv sympatií Západu a sovětská invaze do Afghánistánu v roce 1980 vyvolala všeobecné mezinárodni odsouzení. Tato situace pokračovala až do března roku 1985, kdy se stal generálním tajemníkem Komunistické strany Michail Sergejevič Gorbačov. Zavedl nový, otevřenější styl vedení, zaměřený na přestavbu vlády a ekonomiky. V roce 1988 stáhl sovětská vojska z Afghánistánu a inicioval odzbrojovací rozhovory se Západem. Doma se však musel vyrovnávat se stagnující ekonomikou, zvětšujícími se rozdíly mezi jednotlivými republikami, sílícími snahami o dlouho potlačovanou národní suverenitu a s etnickými konflikty, které začaly vypukat na mnoha místech Ruska. Koncem 80. let, kdy se zhroutily komunistické režimy po celé Evropě, žádal Gorbačov vyšší prezidentské pravomoci ve snaze zabránit rozpadu Svazu. Boris Jelcin a další radikální reformátoři varovali před "novou diktaturou". Začátkem roku 1990 se však Komunistická strana prakticky vzdala mocenského monopolu a se ztrátou podpory většiny obyvatel ztratila i schopnost ovládat dění v zemi. V důsledku toho se v květnu 1990 Jelcin stal prvním svobodně zvoleným prezidentem Ruské federace. Mezitím Gorbačovovův politický úspěch ve Spojených státech a Velké Británii signalizoval skutečný konec studené války a další snižování zbrojení. Jakkoliv byl Gorbačov oblíbený v zahraničí, doma jeho popularita rychle klesala. Zatímco první svazové republiky vyhlašovaly svou nezávislost, Gorbačov usiloval o zachování určitého stupně centrální autority na základě nové svazové smlouvy. V srpnu 1991 se však skupina konzervativních zastánců tvrdé linie pokusila o uchopení moci. Následující masové demonstrace v Moskvě a Leningradě nedovolily skalním komunistům převrat dokončit. Gorbačov, který byl zadržen v domácím vězení na Krymu, se vrátil do hlavního města, kde však již jeho mocenskou pozicí otřásl Jelcin, který se zde rozhodně postavil proti puči. Neúspěch pučistů potvrdil, že autorita Komunistické strany je zlomena a obrovský monolit Sovětského svazu se začal hroutit. Formálně byl rozpuštěn v prosinci 1991 a 11 z 15 svazových republik s výjimkou pobaltských států a Gruzie vytvořilo Společenství nezávislých států (SNS). Gorbačov neměl jinou volbu než rezignovat. Od té doby vede Rusko zápas o transformaci své ekonomiky, reformu politického systému a o nalezení nové pozice ve světové politice. Přes nesmírné těžkosti, vyvolané Jelcinovými reformami, vyjádřil ruský národ v lidovém referendu v dubnu 1993 jeho vedení podporu. Pokračující rozvrat hospodářství a citelný pokles životní úrovně většiny obyvatel změnil opět politickou situaci. Po srážkách Jelcina s konzervativním parlamentem v říjnu 1993 vítězí v následujících prvních svobodných parlamentních volbách populistický Vladimír Žirinovskij, vůdce nacionálně fašistické orientace. Roku 1996 byl ve volbách zvolen Boris Jelcin, roku 2000 byl zvolen Vladimir Putin.Obyvatelstvo Ruská federace sdružuje na svém území obrovské množství národu, národností i nepočetných etnik. Žije tu více než 100 různých národností a etnických skupin (vedle dominantních Rusů však pouze 6 má více než 1 milion příslušníků a jen Tatarů je více než 5 milionů), které patří zhruba ke 4 hlavním jazykovým skupinám (větvím). Součástí indoevropské skupiny je více než 130 milionů převážně rusky mluvících slovanských obyvatel obývajících území od Baltu až k Pacifiku (vedle Rusů jde především o Ukrajince a Bělorusy). Ostatní tři jazykové skupiny jsou: ugrofinská, rozšířená v oblastech evropské tajgy a tundry (Karelové, Komijci) a v Povolží (Mordvini, Marijci a Udmurti); turkickými neboli turkotatarskými jazyky se hovoří místy na severním Kavkaze, a zejména v Povolží (Tataři, Baškirci, Čuvaši) a Asii, a konečně kavkazská skupina, kam patří jazyky, kterými se mluví na západním Kavkaze a v Dagcstánu. Relikt v této oblasti představuje mongolský jazyk Kalmyků. Ruská většina se od množství neslovanských etnik výrazně liší kulturou, náboženstvím i jazykem. Ve slovanské populací přežila silná pravoslavná tradice, je tu také mnoho baptistů a mnohé národnosti si zachovaly svá tradiční náboženství: islám u některých turkotatarských a kavkazských národů a buddhismus u mnohých Kalmyků a Burjatů. Migrací neustále ubývá židů. V posledních třech letech prodělává Rusko obrovský pokles porodnosti, který vyústil v takový úbytek obyvatel přirozenou měnou, jaký nemá na světě obdoby. Počínaje rokem 1993 ani rozsáhlá imigrace nedokáže zabránit snižování počtu obyvatel.Hospodářství Ruska Rusko soustřeďovalo rozhodující potenciál bývalého Sovětského svazu. Jeho obrovské energetické a další nerostné zdroje zajišťovaly přísun energie a surovin průmyslovým i jiným odvětvím všech ostatních svazových republik i východní Evropy. Ohromná rozloha země a nepříznivé přírodní podmínky však vždy představovaly velkou překážku rozvoje. Přes své ambiciózní a velkorysé zemědělské programy musí Rusko stále ještě dovážet potraviny a jeho zastaralý průmysl nemůže dobře soupeřit s pokrokovými technologiemi vyspělých průmyslových států.Průmysl Páteří ruského hospodářství je těžký průmysl, zpracovávající obrovské množství surovin, které země poskytuje. Nejdůležitější z hlediska fungování celého hospodářství je těžba energetických surovin, jejichž vývoz je rozhodujícím zdrojem příjmů. Severozápadní Sibiř má vedle oblasti Perského zálivu největší zásoby ropy a zemního plynu na světě. Ropa se dále těží mezi Volhou a Uralem (Tatarstán), na severním Kavkaze a ostrově Sachalin. Největší jsou také zásoby černého i hnědého uhlí na střední a východní Sibiři (Jakutsko), v Kuzněcké a Kansko-ačinské pánvi. Největší ložiska zemního plynu jsou na severu Západosibiřské roviny u polárního kruhu a na Jamalském poloostrově. Problémem je těžba paliv v extrémních podmínkách, místy za polárním kruhem, velké ztráty při těžbě a těžké poškozování životního prostředí. Obavy vyvolává velký pokles těžby ropy. Velké jsou i zásoby železných rud, zejména v oblasti Kurské magnetické anomálie při hranicích s Ukrajinou a na jižní Sibiři. Na Urale lze nalézt většinu rud barevných kovů, ale ložiska některých jsou již z velké části vyčerpána. Velmi významná je těžba zlata na východní Sibiři a Dálném východě, světově důležitá je produkce niklu (Norisk, poloostrov Kola), mědi (Ural), bauxitu (Ural, východní Sibiř), polymetalických rud (Kuzbas a Ural), wolframu (jižní Sibiř), cínu (Zabajkalsko) a platiny (Ural, Sibiř), z nerudných surovin pak azbestu, apatitů (poloostrov Kola), diamantů (Jakutsko), draselných solí, slídy a tuhy. Ohromné jsou zásoby vodní energie. Největší vodní elektrárny jsou na Jeniseji s Angarou a Volze. Na výstavbu dalších chybějí finanční prostředky. Program výstavby atomových elektráren byl pozastaven v roce 1986, když výbuch reaktoru v Černobylu na Ukrajině odhalil bezpečnostní slabiny řady zařízení. Za sovětského systému zabezpečovalo Rusko rozhodující část průmyslové produkce a potřeb celého svazu. Charakteristická byla převaha těžkých odvětví, materiálově a energeticky velmi náročných, zaměřených na produkci výrobních prostředků, výroba spotřebního zboží byla druhořadá. To je také jedním z důvodů velkého poklesu průmyslové produkce, po které není v současnosti poptávka. Jen nejvyspělejší technické výrobky jako letadla, některé druhy zbraní, případně další dopravní prostředky a strojní zařízení vybavené mikroprocesorovou technikou mohou být konkurenceschopné na světových trzích.Zemědělství Zemědělství Ruska má i přes obrovskou rozlohu relativně omezené agroklimatické zdroje. Orná půda zabírá pouze 8 %, louky a pastviny dalších 5 % plochy území. Naprostá většina orné půdy se nachází v jižních oblastech evropské části Ruska. Rostlinná výroba má menší význam a její produkce není schopna zajistit dostatek obilovin pro vlastní potřebu. Nejdůležitější plodinou je pšenice (4. místo na světě), významná je produkce ječmene, žita a ovsa, méně kukuřice. Rusko je stále největším světovým producentem brambor. Z technických plodin má největší význam pěstování slunečnice, cukrové řepy a lnu. Stavy hospodářského zvířectva (skotu, vepřů, drůbeže a ovcí) patří k nejvyšším na světě, ale produktivita je nízká a výroba v posledních letech upadá. I přes velké změny kolchozně sovchozní sektor stále hospodaří asi na polovině zemědělské půdy. Skutečně soukromá hospodářství (farmáři) obhospodařují asi 5 % zemědělské půdy. Ruské rybářské loďstvo, které operuje od polárních vod až po Tichý oceán, patří k největším na světě a také v produkci ryb patří Rusku jedno z předních míst. Rusko má také největší zásoby dřeva na světě. Jednoznačně dominují jehličnaté dřeviny, na prvním místě modřín.Doprava a komunikace Doprava v podmínkách Ruska, tj. především ohromných vzdáleností míst produkce (surovin a potravin) a spotřeby, hraje mimořádnou důležitost. Po destrukci centrálního plánování a rozpadu SSSR se stala doprava jedním z nejslabších míst, která ohrožují ekonomickou transformaci. Často se stává, že i potraviny, které je nutné ve značných objemech dovážet, se zkazí ve skladech či při transportu, dříve než se dostanou ke spotřebiteli. Základem ruské dopravy je železniční systém, který slouží přepravě nákladů na velké vzdálenosti a dociluje i přes její velký pokles stále největších výkonů na světě. Železniční doprava je rozvinuta především v evropské části s radiální sítí tratí směřujících z Moskvy do všech důležitých center Ruska i blízkého zahraničí. Ještě větší význam má železniční doprava pro spojení evropské části se Sibiří a Dálným východem, který zabezpečuje již po celé délce zdvojená sibiřská magistrála. Její severní větev - Bajkalsko-amurská magistrála (BAM), vybudovaná s obrovskými náklady, není plně využita. Automobilová doprava sice přepravuje mnohem více nákladů, ale jen na malé vzdálenosti, takže výkony jsou srovnatelné s přepravou po železnici. Silniční síť je rozsáhlá, skutečně kvalitních silnic je však relativně málo. Automobilizace je nízká, ale počet osobních aut se rychle zvyšuje (výroba osobních aut představuje jediné odvětví, které roste). Svůj význam si uchovává levná doprava nákladů po řekách, zejména na Volze a sibiřských veletocích. Velmi rozsáhlá je potrubní doprava, která přepravuje naprostou většinu ropy i zemního plynu, a to ze západní Sibiře až do střední Evropy. Zahraniční obchod je většinou uskutečňován osvědčeným obchodním loďstvem. Na dalekém severu a východě představuje námořní doprava často jediné spojení mezi komunitami roztroušenými po zhruba 50 000 km dlouhém pobřeží. Některé přístavy v zimě zamrzají, jiné, např. Murmansk, fungují celý rok. Největšími přístavy jsou Novorossijsk na Černém moři, St. Petěrburg na Baltu a Nachodka na Dálném východě. Síť leteckých linek byla nejdelší na světě. Se vzrůstem cen paliv a letenek doprava silně poklesla. Stále však pro četné oblasti představuje jediný druh spojení.Zdravotnictví, sociální péče a školství Za sovětského režimu byla v celé Ruské federaci lékařská péče zdarma a široce dostupná, přesto např. naděje dožití byla zejména u mužů velmi nízká. Životní úroveň obyvatel nebyla vysoká, velmi špatné byly podmínky bydlení. Na druhé straně prakticky neexistovala nezaměstnanost. Zhroucení sovětského systému způsobilo chaos ve staré síti sociální péče. Rusko se nyní potýká se stejnými problémy, jakými trpí řada rozvojových zemí: s vysokou inflací, nezaměstnaností a prudkým vzestupem kriminality. Hyperinflace na začátku 90. let způsobila prudké snížení životní úrovně a stále více Rusů se ocitá pod hranicí životního minima. Zastaralá mašinérie systému sociální péče se musí potýkat s obrovským nárůstem bezdomovců, uprchlíků a zbídačených lidí a v současnosti i nezaměstnaných. Roste i kojenecká úmrtnost, zhoršuje se zdravotní i psychický stav obyvatel, extrémní je nárůst alkoholismu a sebevražd.Informace o krásách, životě a kultuře Ruska nás za minulého režimu bombardovali na všech stupních škol. Všichni jsme se učili rusky, v prvopisech četli ruskou poezii a dopisovali jsme si s korespondenční kamarády ze Sovětského Svazu. Naše soužití s Ruskem však bylo nenáviděným ideologií a tak všechno, co přicházelo z východu, se nám příčilo. Svou negace jsme dali najevo v posledním desetiletí, kdy jsme se k Rusku otočili zády a otevřely se západnímu světu. Cestujeme po Evropě, vydáváme se na výpravy do zemí všech kontinentů a Rusko se nám rok od roku vzdaluje. Až nyní si začínáme uvědomovat, že se tento kdysi nesympatický region pro nás stává exotickou krajinou, jejíž přitažlivost nevyzvedl palmy nebo orientální nádech, ale naše školní znalosti a touha navštívit stát, kde zítra znamenalo včera. Objevte Rusko jako zemi čárů, spisovatelů, ledových jezer tonoucích v hlubokých lesích, ale také neuceleným venkově a nepovedených stavebním experimentů. Věříme, že nabídka poznání historických památek a duchovního bohatství Vás osloví stejně jako špičkových sportovců nalákali do Ruska cinkání zlaťáků novodobých ruských bohatýrů......... 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tipy

Peru - Peruánská republika

AREQUIPABílé město, takovou přezdívkou se pyšní Arequipa obklopená okázalými horami, ke kterým patří i sopka El Misti. Město je charakteristické množstvím krásných budov ze světlého sopečného kamene. Nejvíce fascinující náboženskou stavbou v zemi je Convento de Sanyta Catalina, která byla až donedávna domovem 450 jeptišek. Mnoho krásných městských domů, jako například Casa Ricketts, je nyní využíváno jako galerie či muzeum. Oblíbeným cílem výletů z Arequipy je Kaňon Colca, prokazatelně nejhlubší kaňon na světě.Východně od města leží ve výšce téměř 4000 metrů jezero Titicaca, nejvýše položené splavné jezero na světě. S délkou 170 kilometrů je také největším jezerem v Jižní Americe. Vzhledem k jeho nadmořské výšce je tu neobvykle čisté ovzduší a azurově modrá voda. Z Puna, nejvýznamnějšího přístavu na jezeře, se dají podnikat zajímavé výlety na loďkách.CUZCOArcheologické město je nejstarší souvisle obydlené město na kontinentu a tvoří důležitou část v dopravní síti Jižní Ameriky. Většina ulic ve městě je lemována kamennými zdmi, které stavěli Inkové. Město má velkolepou sbírku koloniálního umění, což dokládá například Katedrála z konce 16. století a Chrám La Merced.Východně od centra města se nachází zřícenina Coricancha, která byla kdysi pozlacená, a Museo de Arqueologia, jehož interiér je vyplněn zařízením z kovu a zlata, hrnčířskými a textilními předměty a najdete tu i několik mumií. Nedaleko odtud leží další čtyři zříceniny: Sacsayhuamán, Qenko, Puca Pucara a Tambo Machay. Největší renomé mezi cestovateli však má jednoznačně Machu Picchu ležící severně od Cuzca.Machu Picchu je tajemstvím opředené město nad řekou Urumbambou. Jeho objevitelem je archeolog Hiram Bingham, který měl tu čest poprvé spatřit zarostlé sídlo Inků vysoko v Peruánských Andách. Předpokládá se, že Machu Picchu bylo postaveno někdy v 15. století, tedy v době, kdy Incká říše zažívala doby největší slávy a rozmachu. Žilo v něm několik tisíc lidí a počet žen byl desetkrát vyšší než počet mužů. Sloužilo nejen jako dokonalý úkryt, ale také jako místo uctívání Slunce. Důkazem je i Sluneční kámen, na němž se vždy při slunečním slunovratu konaly sluneční obřady. Impozantní Machu Picchu dodnes udivuje svou přesností, s jakou tu byly jednotlivé mohutné kameny kladeny na sebe. Mezery mezi díly jsou totiž nepatrné. Stejně je tomu u obyčejných domů i chrámů zasvěcených Slunci, které tvořily velkolepý komplex plný zeleně, paláců i důmyslných vodních kanálů. Ty jsou dodnes skvěle zachovány, protože Machu Picchu zůstalo španělským dobyvatelům navždy utajeno. Záhadou však zůstává, proč ho původní obyvatelstvo v poklidu opustilo a nechalo zarůst neprostupnou džunglí, aby Machu Picchu zůstalo zachováno pro příští generace.CHAN CHANKdysi hlavní město tajemné a mocné říše Chinú leží poblíž pobřežního města Trujillo. Ve své době měl Chan Chan impozantní rozměry, rozkládal se na osmnácti kilometrech čtverečních. Na této ploše stálo několik stovek staveb, postavených z cihel adobe, které původní obyvatelstvo uplácalo ze zdejší žlutavé hlíny. Díky dokonalému systému zásobování vodou tady mohly žít tisíce lidí, v obydlích, z nichž mnohé možná byly pokryty bohatě zdobenými zlatými deskami. Dnes už je samozřejmě Chan Chan bez jediné cennosti, pokud ovšem nepočítáme historickou hodnotu města, kterou nelze vyčíslit. Založení města kolem 12. století se samozřejmě neobejde bez poutavých pověstí. První říká, že Chan Chan založil stvořitel slunce a měsíce. Druhá zase tvrdí, že Chan Chan založil tajemný muž Naymlap, který přišel odkudsi od moře, aby hned po vzniku města zase odešel.Dnes je jisté jen to, že město mělo obdélníkový tvar a jeho centrem byl chrámový hrad Čudi. V okolí byl jeden z nejbohatších okrsků města, obehnaný vysokou, asi devítimetrovou zdí. Dodnes se tu zachovalo velké množství staveb, jejichž střechy ale dávno odnesl zub času. Obzvláště vyhledávanou stavbou je Hala čtyřiadvaceti výklenků se stejným počtem sedadel. Podle odborníků jde o bývalý diskusní sál, v němž se možná rozhodovalo o osudech celé říše. Budova stále udivuje neuvěřitelnou akustikou. Mezi další zachovalé stavby patří okolní chaty, chatrče, vodní zásobníky i speciální plac, na němž se konaly náboženské obřady. Smaragdový chrám byl objeven teprve v roce 1923. Je proslulý zejména svou pyramidovou podobou a také desítkami poutavých reliéfů, které se zachovaly do současnosti. Za zmínku stojí i Chrám duhy nebo Chrám draka, oba bohatě zdobené.V okolí Trujilla je možné vidět i další zajímavosti, například Chrám slunce a Chrám měsíce poblíž řeky Moche. Oba jsou zřejmě starší než Chan Chan, archeologové je datují do 6. století a přičítají je příslušníkům kmene Mochiků. Chrám slunce má impozantní rozměry, leží vysoko nad řekou na plošině téměř 230 krát 140 metrů. V Chrámu měsíce jsou zase krásné fresky se zbraněmi, které mají lidské rysy. Poblíž byl nalezen prastarý hřbitov a mnoho dalších staveb.IQUITOSNedaleko od tohoto města se vody obrovské řeky Ucayali spojují s řekou Maranon, aby vytvořily působivou Amazonku. Tato pověstná řeka je dlouhá více než 3500 kilometrů a teče přes džungli do Atlantického oceánu. Největší řeka na světě je tak široká, že je někdy obtížné dohlédnout na opačný břeh.Iquitos je ideálním místem, odkud se vydat na průzkum této impozantní síly přírody. Z města je několik způsobů, jak spatřit mohutný vodní tok i džungli. Můžete plout po řece do typických chatek hluboko ve vegetaci nebo můžete navštívit vesnice Yagna a Bora, které si přísně chrání své původní zvyky. Rovněž můžete prozkoumat fascinující přítoky a ostrovy Amazonky nebo rybařit v řekách a jezerech. Tady v amazonské džungli je přírodní rezervace Pacaya-Samlrla, která oplývá panenskou florou a faunou.Město Iquitos nejvíce rozkvétalo během 19. století, což se projevilo v architektuře zdejších panství. Dnes nabízí bohatý noční život a typická jídla, která se skládají z množství ryb a exotického ovoce. Turisté by neměli vynechat Národní turistickou rezervaci Quistococha, aby si zaplavali v jezeře nebo si užívali klidu v izolovaných amazonských chatkách.LIMAHlavní město Peru je přeplněné, znečištěné, hlučné a často je zde špatné počasí. Přesto jsou jeho obyvatelé přátelští a pohostinní. V Limě je mnoho příležitostí k posezení nad dobrým jídlem, stejně jako k nočnímu životu. Lima má také velký výběr muzeí. V současnosti je v plánu obnova městského koloniálního centra, takže se metropole v blízké budoucnosti možná stane lákavějším cílem cestovatelů.Mezi hlavní památky patří Museo de Oro del Peru, které nabízí množství předmětů ze zlata, stříbra a drahých kamenů a Museo Nacional de Antropología y Arquelogía, známé výstavou Prehistorické Peru. Chrámy San Francisco a Santo Domingo poskytují vítaný odpočinek od venkovního ruchu. Většina obchodů v Limě, mezi nimiž stojí za zmínku Polvos Azules, je zaplavena množstvím řemeslnických výrobků. Je zde spousta náměstí, nádherné koloniální budovy a zoologická zahrada.NAZCATéměř mystické místo, které skrývá velké tajemství a které už zamotalo hlavu mnoha badatelům. Po nehostinné pouštní ploše o rozloze 500 kilometrů čtverečních je rozmístěno několik set geometricky dokonalých čar, které tvoří známé obrazce. K vidění tu je například pavouk dlouhý asi 45 metrů. Je z rodu Ricinulei, jednoho z nejvzácnějších druhů na světě, jehož příslušníci žijí pouze v nepřístupných místech v amazonské džungli. Je význačný tím, že má jednu nohu prodlouženou s pohlavním orgánem, což je vidět pouze pod mikroskopem. V peruánské Nazce je však zaznamenána s neskutečnou přesností i tato odchylka.Obří kolibřík udivuje přesností jednotlivých čar, která skládají fantastický obraz. Neuvěřitelně přesné spirály zase vytvářejí obraz obrovské opice, vysoké přesně sto metrů. Kondor má rozpětí křídel neskutečných 120 metrů, ještěrka měří ještě o šedesát metrů více. Ztvárněná tu jsou i další zvířata, například velryba, had, lama a dokonce i člověk se svatozáří. Nechybí tu desítky přesných čar, trojúhelníků i jiných geometrických obrazců. Nejpůsobivější pohled na umění dávných civilizací je buď z malých letadel, která startují z okolních letišť, nebo ze speciálně postavené vyhlídkové věže, odkud je výhled na tři obrazy.Vznik mystických kreseb nelze přesně určit, podle archeologů vznikaly průběžně po dlouhá staletí. Nejstarší však vznikly zhruba kolem přelomu letopočtu, nejmladší o šest set let později. Na svědomí je mají původní obyvatelé nehostinné krajiny, kteří za pomoci holých rukou odstranili tuny horniny, aby na tmavé poušti vytvořili světlejší čáry. Učinili to tak důkladně, že obrazy z povrchu země nikdy nezmizí. První písemné zmínky o zdejší podivuhodnosti jsou datovány do 16. století, podrobně je však spatřili až piloti prvních letadel na začátku 20. století. Okamžitě vznikla řada mýtů, k čemu mohly mistrně ztvárněné obrazce sloužit. Podle některých názorů jde o největší astronomickou knihu světa, kdy jednotlivé čáry znázorňují polohu a cesty jednotlivých planet. Podle nejbláznivějších představ jde o obrovský přistávací areál pro lodě mimozemšťanů. Otazník visí i nad tím, jak mohli starověcí obyvatelé nehostinné plochy načrtnout tak dokonale přesné obrazce, když jsou viditelné jen ze vzduchu. Podle některých teorií disponovali horkovzdušnými balóny, ale to se zdá nepravděpodobné.Rozloha: 1 285 221 km2Počet obyvatel: 23 milionů

Pokračovat na článek


Peking - čína

Restaurace Zlatý Drak v Pekingu je narvaná k prasknutí. Sedím s agentama u otočnýho stolku a snažím se zapomenout na to, co jsem právě spolknul. Od okolních stolů se ozýva hlasité srkání a mlaskání. Sem tam to pleskne, když někdo odhodí na zem to, co mu zrovna nejede. Napiju se kafe a zapálím si cigáro. Dnešní večeře pro mě skončila. Restaurace připomíná jídelní místnost na Titaniku. Mezi stoly proudí Číňani ve špatně střižených oblecích a nasládlý smrádek okupuje moje sliznice a zažírá se mi do šatů. V televizi, která je puštěná víc nahlas než v kavárnách u Václavského náměstí běží pořád dokola upoutávky na olympijské hry, které proběhnou v Pekingu. „Havlik, budeš se chtít jít podívat na Olympiádu? Mohli bysme pro tebe zajistit vstupenky. Stejně tady určitě budeš.“ Ptá se mě agentka. Vyfukuju kouř a nevím, co jí mám odpovědět. Jak vysvětlit totálně dezinformovaný osobě fakta, který nikdy nedokáže pochopit. A ona přitom není žádná debilní blbka. Když tak procházím šedivým Pekingem, nad kterým se vznáší smogový mrak větší než je ozónová díra nad Antarktidou, nemůžu přestat kroutit hlavou. Jak tady chtějí udělat Olympiádu? Pominu-li politické důvody, tak je to stejně nerealizovatelná záležitost. Tady běžet maraton je stejné, jako lehnout si na devět minut k výfuku od Vétřiesky. Všudypřítomný smrad je obtěžující a inverze, která se usídlila nad gigantickýma komunistickýma stavbama dodává městu pochmurný nádech. Vláda začala omezovat pohyb cyklistů a motorek po městě. Jako kdyby to mělo mít nějakej efekt. Procházíme postraními ulicemi kolem turisticky zajímavé historické části Pekingu. Je přeplněná bary, hospodami, kde si koupíte Heineken a whisky dle vlastního výběru. Je plná Němců, rusáků a Američanů. Maldí Amíci sem utíkají, protože jim vadí Bushova politika teroru. Sedíme v hospodě, která mi připomíná plzeňský Jazz Rock, popíjíme Jamesona a debatujeme o životě. Ptám se jich, jestli jim teda nevadí, že Čína terorizuje svět a vlastní obyvatelstvo stejným způsobem, jako Američané. Tvrdým úderem zprovodila ze světa revoluci v Barmě. Sem tam pozabíjí pár Mnichů v Tibetu, podporuje Severní Koreu a politickým tlakem usiluje o Taiwan. „To je něco jinýho.“ Odpovídá mi Jack ze San Franciska. Nakrčím čelo. Zvláštní názor.Přmýšlím co je jiného na tom, co Čína dělá. Terorizuje vlastní národ a omezuje jeho možnost svobodně se projevovat. Potlačuje všechny demokratické principy, které známe a které jakž takž fungují v civilozovaném světě. Na druhou stranu, Amerika dodržuje tyhle demokratické zásady velice benevolentně vzhledem k tomu, jaké mocenské zájmy má v té které zemi, do které právě vysílá své „Mírové jednotky“. A není to je USA. Připojili jsme se s nimi do jejich války proti terorismu. Většina států, které podporují demokratické principy si nebre servítky, pokud jde o jejich vlastní zájmy a hlavně o jejich investice. Projděme se pekingem. Dejme si nějakou ňamku v McDonalds, PizzaHut, KFC nebo Subway. Zasurfujte si na Googlu a Yahoo, kupte si oblečení Quiksilver, Mambo, Luis Vuitton, Prada nebo AlpinePro. Užasněte nad novým mobilem SonnyEricsson, Ipodem anebo si kupte botky kterékoliv značky odkudkoliv ze světa. Tohle všechno děláme tady. Korporace uzavírají jakoukoliv dohodu o omezování svých aktivit v rámci spokojenosti Číny, jen aby tam mohli prodávat. Je to největší trh na světě. Číňané se vzpamatovali z toho, že je velký Mao skoro vyvraždil. Svůj vlastní národ, kterým pohrdal. Přežili to, zemřelo jich víc než ve 2. Světové válce, ale oni se z toho zvedli. Povstali z prachu a bahna. Naučili se otrocky makat a my jsme jen všichni využili toho, co je pro nás výhodné. Chodíme nakupovat levné věci, které hovno vydrží. Chceme kvalitu a nejnižší cenu. Chceme paradoxy, které sami o sobě nejdou dohromady. Když musíme pustit kačku na víc, dokážeme se hodiny rozčilovat na zákaznických linkách. Podporujeme Komunistickou stranu, která se dodnes nedistancovala od zvěrstev, které napáchala na nšem národu. Přesto je třetí nejsilnější stranou u nás. Obdivuju naší udatnou vlastnost hovořit o věcech, o kterých máme minimum informací. Zametat před vlastním prahem nás nebaví. A kritizovat módní témata nás baví jen tak dlouho, dokud jsou středem zájmu. Náměstí Nebeského Klidu. Ohromná betonová plocha, obklopená komunistickýma stavbama. Bere dech. Dopadné na vás jako gigantická deska, která tíží vědomí. Drtivá většina Číňanů neví, co se tady stalo. Nikdo z nich neviděl záběry tanků, které tady před pár lety drtily těla studentských rebelů, kteří chtěli udělat něco pro sebe a svůj národ. Neví to. A kdo něco tuší, ten si to ve své vlastní hlavě bagatelizuje. Čína roste a z velké části za to vděčí Straně. Sbírá se ze země a počítá miliony mrtvých, kteří zemřeli během Kulturní revoluce, která se svojí krutostí nedá srovnat snad s ničím na světě. Čína se otevírá světu. Je tak velká, že tenhle proces bude trvat desítky let. Jednoho dne padne i komunistický režim, který pevně svírá otěže moci a s historickou ironíí diktuje své podmínky Západním mocnostem. A ony rádi poslechnout, protože v Číně leží miliardy dolarů na zemi. Stačí je jen sebrat a trochu přitom přimhouřit oči. Tak, jako je dokážeme přimhouřit před každodenníma Zprávama z naší politcký scény, kdy v přímém přenosu sledujem lži jako z druhé třídy základní školy. Čína v historii prohrála všechno co mohla. Sotva se probrala z kolonizace Angličanů, ponížilo je Japonsko. Demokraté si nedokázali poradit s poválečnou situací a byl to bohužel Mao, který měl dost odvahy a nedostatek svědomí na to, aby zabíjel a ničil vlastní zemi a dovedl ji k bezduché poslušnosti. Dali jsme Číně jadernou bombu. Ano, dali jsme jim jí my. Rusové se dlouho sami báli předat tajemství obohacování Uranu. Měli proč. Kdyby Číně tento proces odtajnili jen o pár let dřív, Mao byl ochoten rozpoutat na vlastní pěst jadernou válku. Chtěl to, protože mu na ztrátách ve vlastním národě nezáleželo a bariéry, které drželi Západ a Východ v rovnováze u něj neplatili. Rudové to věděli a přesto se Čína stala jadernou velmocí. A kdo má jadernou bombu, ten má ve světě výrazné slovo. Nemůžete si z něj jen tak zbůhdarma dělat prdel. Tak to prostě chodí.Stojím před Mauzoleem, které ukrývá největšího vraha v dějinách. Majitele zkažených zubů, které si nikdy v žvotě nečistil, milovníka poezie a držitele několika pohlavních nemocí. Člověka, který úřadoval ze své postele a chlapa, kterej neváhal zabíjet lidi po milionech. Dovnitř jsem se nepodíval. Trochu toho lituju. Kdo ví, kdy se sem zase dostanu. Po zádech mi stéká kapička potu a na stožáru vedle vlaje Olympijská zástava. Důkaz toho, že se Čína mění. Stejně jako v historii, jde na to ze špatného konce. Neumí jednat diplomaticky. Neumí komunikovat. Roky izolace jí to nenaučili, stejně jako není v naší zemi drtivá většina lidí schopna samostaného projevu. Individuality se tady teprve začínají rodit. Lidé, kterým tohle všechno začne vadit a jednou si řeknou dost. Ale proč by měli, když my sami za nimi každým rokem létáme a prosíme je výrobu věcí pro půlku civilizovaného světa? Nevadí nám, že zboží na pultech je levné. Je levné díky tomu, že banda Číňanů maká jako o závod za pár šupů. To my dělat nechceme. Chceme mít hezkou přírodu, manažerské platy a dovolenou desetkrát do roka. V tom problém nemáme. To nikoho nezajímá. Zajímá nás Olympiáda a opíráme se o Olympijské ideály, které se ztratily už nekdy ve středověku. Ale když se hodí, vytáhneme je z hlubin minulosti na povrch. Je to pár týdnů, co Čína vydala prohlášení, ve kterém zakazuje jakékoliv projevy, proti jejímu režimu. Kdokoliv něco takového udělá a snad dokonce v přímém přenosu, bude zbaven ocenění a případné medaile. Neřekla to hned. Stejně jako to dělá v obchodním styku. Pokaždé, když si něco necháte vyrobit.. jste vystaveni postupným změnám dohody, která Číně vyhovuje. Ona ví moc dobře, že ji potřebujeme a proto si diktuje svoje požadavky chytře. Každý to ví. A když to ví každý nýmand jako jsem já, je jasné, že špičkový vyjednavačí Olympijského výboru to věděli také. Kolují desítky historek o tom, jak se nechávají členové olympijského výboru uplácet a udělují Olympijské licence v závislosti na nenápadném daru na soukromá konta. Víme to všichni. Ale tahle Olympijská myšlenka je nám ukradená. Luxusní prostitutky a miliony dolarů. Čína má spousty peněz. A super prostituky, když na to přijde. Olympiáda je čistě obchodní tah s dobrým jménem, ve kterém se ideály ztatily už před mnoha lety. Osobně chápu, proč chce Čína pořádat prestižní sportovní klání. Chce se zase trochu víc přiblížit světu a otevřít si další obchodní kanály. Vím, že organizace bude dokonalá, uvítací ceremoniál bombastickou přehlídkou národního umění, které nemá až tak moc společného s komunismem. Vím, že Číně nedělá problém zbouratnové postavená sportoviště, případně je nechat zchátrat. Má prostoru dost. Má dostatek kapitálu, který přitéká z našich vlastních peněženek. Ví, že naše pokrytectví má svoje hranice a že nedokážeme překročit vlastní stín. Proč se vlastně dohadovat o hotové záležitosti. Brečet nad rozlitým mlékem je místy legrační a argumenty z úst neinformovaných a bezvýznamných lidí ostudné. Když už máme problém s Olympiádou, tak proč se k tomu nepostavíme čelem a neukážeme světu, že máme taky koule. Proč se sportovci nedhodnou a v přímých přenosech neukážou světu a celé Číně, která bude sedět u televizorů, že to co se tam děje není správné? Proč sprostě neodvedou svůj sportovní výkon a potom všem neukážou svojí hrdost naproti kamerám? Udělejme to. Nechme si odebrat medaile a tituly, které nic neznamenají. Ukažme Číně, jak se mají věci dělat, když se má lámat chleba. Medaile nemedaile. Vždyť Olympiáda není o vítězství. Olympijská myšlenka vždycky měla ukázat světu, že sport nemá nic společného s politkou a pokud už se do ní musí míchat, pak pouze tak, že svobodně ukáže celému světu svůj osobní postoj. A tohle dokáže udělat jen ten, kdo dokáže být hrdý na svoje názory a nebojí se konfrontace s nikým. I když má jít do křížku s největší, nejlidnatější a nejkontroverznější zemí světa. diskuze 1 příspěvků

Pokračovat na článek


PLITVICKÁ JEZERA

Psal se rok 1979, když Chorvatskem začaly létat špunty ze šampaňského. Nejkrásnější chorvatský park - Plitvická jezera - byl konečně zanesen do seznamu UNESCO. Ale ať už jsou Plitvická jezera třeba ve stovce seznamů, Češi je stejně budou mít zapsaná jako místo, kterým se proháněl Vinetou ve filmu Poklad na Stříbrném jezeře.Národní park Plitvická jezera, to je 16 překrásných modrozelených a křišťálově průzračných jezer, kolem nichž se tyčí hrozivé skály a lomozí burácející vodopády. Nejvyšší vodopád má kolem 75 metrů. A zatímco turisty fascinuje úchvatná příroda, výjimečná krása vodopádů a také procházky po lesních stezkách a dřevěných můstcích, pro odborníky jsou Plitvická jezera skutečným evropským unikátem. Důvod je jednoduchý. Plitvická jezera jsou totiž jedinečnou ukázkou toho, jak vzniká sedra neboli travertin - tzv. živá skála, která neustále roste, mění svůj tvar a vytváří bizarní vodopády, jezera, potoky i jeskyně! Vodní tok, který začíná pramenem Černé a Bílé řeky a pokračuje řetězcem 16 jezer a řekou Koranou, je bohatý na vápenec, magnézium a specifické druhy řas. Když se vápenec usadí na mechy, které rostou po korytech vodopádů, vznikne dutý kámen sedra.Tento kámen obkládá bělavou vrstvou kameny i kmeny pod hladinou a v očích turistů vytváří iluzi bílých soch stromů na dně jezer.Pojďme se ale na sedru a na celá Plitvická jezera podívat zblízka, a to v příjemné reportáži. Plitvická jezera na vlastní kůžiPřijíždíme k Plitvickým jezerům a krajina se prudce mění. Stává se stále zelenější a vzduch je křišťálově čistý, beze stopy po civilizaci - žádné pachy, jen typicky lesní vůně. Informační cedule u vchodu do parku nabízí několik tras, nakonec volíme tu nejdelší. Máme přece dost času! Rychle sestupujeme po úzké cestě k první zastávce, k vodopádům. Les se zničehonic otevírá a před námi se objevuje panorama zelenomodrých jezer, kaskád a desítek malých i velkých vodopádů. Drahnou chvíli trvá, než odtrhneme oči. Kolem nás proudí neskutečně čistá voda, z okolních skal s hřměním dopadají mohutné proudy vody. Kráčíme po úzkých dřevěných můstcích, které protínají celou oblast jezer. Docházíme až k největšímu vodopádu, který se nejmenuje jinak než vodopád Plitvice (Slap Plitvica). Voda padající z obrovské výšky nás znovu ohromuje a na dlouhé minuty spoutává. Okolní turisté v nás zase pění krev. Místo využívání dřevěných chodníčků se prodírají po kamenech k vodopádu. Někteří dokonce vstupují do jezírka a s triumfálním úsměvem se fotí. Nebudou první, kdo porušil předpisy národního parku. Okolí vodopádů zjevně dostává pořádně zabrat. Cedule, které žádají o dodržování stanovených tras v zájmu uchování přírodního bohatství, nejsou nic platné. Od vodopádu Plitvice míříme podél malebných jezer Kaluderova, Gavanovac a Milanovac až k největší vodní ploše národního parku, k jezeru Kozjak. Přeplouváme ho na elektrolodi, jejíž využití je v ceně vstupenky. Pluje až na druhou stranu jezera, k druhému vstupu do parku a k místům, jenž mají být vrcholem naší cesty. Vystupujeme u soustavy malých jezer, navzájem propojených drobnými kaskádami a vodopády.Ve spleti cestiček se dostáváme až k jezeru Galovac. Proudy turistů pomalu slábnou a nám dochází, že tato část zřejmě není pro většinu návštěvníků velkým lákadlem. To je ale kardinální chyba! Procházíme kolem pětice dalších jezer až velkému Prošcanskému jezeru. Tady už jsme úplně sami, což místu dodává téměř magické kouzlo. Ale návštěvní doba pomalu končí, a tak nám nezbývá, než dojít k nejbližší zastávce zvláštního vozítka. Je podobné vláčku, s tím rozdílem, že místo po kolejích sviští po asfaltové cestě. Jízda tímto auto-vláčkem, který jezdí přibližně každých 20 minut do všech částí parku, je opět v ceně vstupenky. A tak naposledy projíždíme podél všech jezer, vodopádů a kaskád a velikými okny sledujeme místa, kterými se proháněl statečný Vinetou. Vstupné a otevírací dobyNárodní park Plitvická jezera je otevřený po celý rok, ale největší nával turistů je samozřejmě v letních měsících. Vstupné je celkem příznivé, viz. tabulka pod článkem (ceny v amerických dolarech). Společně se vstupenkou dostanete hned několik informačních brožur a orientační mapku areálu. S její zmenšenou podobou se setkáte i na vstupence, kterou navíc zdobí nápis v češtině Buďte vítáni.

Pokračovat na článek


Příprava a použití léčivých rostlin

S použitím léčivých rostlin souvisejí následující názvy a jejich definice:Obklady. Tento název dáváme rozdrceným listům nebo jiným částem rostlin (případně zahřátých), které použijete na zraněné nebo bolavé místo buď rovnou, nebo zabalené do látky, či papíru.Nálev, výluh, nebo čaj. Příprava léčivých bylin pro vnitřní nebo zevní použití. Vložte malé množství léčivé byliny do nádoby, zalijte ji horkou vodou a před použitím nádobu nechejte buď zakrytou, nebo odkrytou.Odvar. Výtažek ze svařeného, nebo povařeného listí bylin, nebo kořenů. Listy nebo kořeny bylin vložíte do vody. Přiveďte ji k trvalému varu, nebo ji zvolna vařte a tím se jejich chemikálie vylouhují do vody. Průměrná dávka je asi 28 až 56 gramů léčivé rostliny na 0,5 litru vody.Vytlačená šťáva. Tekutina nebo míza vymačkaná z rostlinného materiálu se používá buď přímo na poranění, nebo pro přetvoření na jiný lék. Mnohé přírodní léky účinkují pomaleji, než léky které znáte. Proto začněte menšími dávkami a ponechejte jim více času na zapůsobení. Přirozeně, že některé budou působit rychleji, než druhé.Typické lékyPrůjem. Na zastavení průjmu, pijte čaj uvařený z kořenů ostružin a jejich příbuzných druhů. Účinný je také čaj z kůry bílého dubu, nebo z jiné kůry obsahující tanin. Nicméně ho užívejte s opatrností, když není nic jiného k dispozici, kvůli možným negativním účinkům na ledviny. Průjem můžete také zastavit snědením bílého jílu, nebo popele z táborového ohně. Také účinkuje čaj udělaný z brusinek, klikvy bahenní, nebo listů lísky.Proti krvácení. Lék na zastavení krvácení zhotovíte přiložením obkladu z houby pýchavky, z listů banánovníku, nebo nejúčinněji z listů běžného řebříčku obecného, nebo úročníku bolhoje (Achilles bursa millefolium).Dezinfekční prostředky. Používají se na vyčištění zranění, vředů, nebo vyrážky. Můžete je zhotovit z vymačkané šťávy z divoké cibule, česneku, listů ptačince nebo z rozdrcených listů šťovíku. Dezinfekci můžete také vyrobit vyvařením kořenu lopuchu, listů nebo kořenů slézu, nebo kůry bílého dubu. Všechny tyto prostředky jsou pouze pro vnější použití.Horečky. Horečku léčíme čajem udělaným z kůry vrby, nálevem z květů nebo plodu černého bezu, čajem z lipových květů, nebo odvaru z kůry jilmu.Nachlazení a zánět hrtanu. Tyto nemoci se léčí odvarem udělaným buď z listí jitrocele, nebo z vrbové kůry. Můžete také použít čaj udělaný z kořenů lopuchu, květů či kořenů slézu, divizny, nebo listů máty.Bolest, přetažení a výron. Ošetřujte je zevně aplikovaným obkladem z jitrocele, ptačince, vrbového listí, česneku, nebo šťovíku tupolistého. Můžete také použít masti zhotovené z výše uvedených rostlin smícháním šťávy vymačkané z těchto rostlin se zvířecím tukem, nebo rostlinným olejem.Svědění. Na úlevu od svědění po bodnutí hmyzem, spálením sluncem, nebo na vyrážky z rostlinných jedů použijte obklad z chaluh (Impatiens biflora), nebo listů Vilínu virginského (Hamamelis virginiana). Šťáva z chaluh bude pomáhat při použití na vyrážky z jedu břečťanu, nebo píchnutí hmyzem. Na spáleniny od slunce působí stejně dobře, jako Aloe vera.Uklidňující prostředky (sedativa). Pomoc při nespavosti získáte uvařením čaje z mátového listí, nebo listů mučenky.Hemeroidy. Léčete je omýváním čajem z jilmové, nebo dubové kůry, z vymačkané šťávy listů banánovníku, nebo vývaru z kořenu kokoříku mnohokvětého.Zácpa. Zácpy se zbavíte pitím vývaru z listů pampelišky, šípků, nebo kůry vlašského ořechu.Červi nebo střevní parazité. Použijte umírněnou léčbu pomocí čaje z vratiče obecného (Tanacetum hrubý) nebo z natě mrkve.Plynatost a žaludeční křeče. Proti nadýmání užívejte čaj, udělaný ze semen mrkve. Žaludek uklidní čaj udělaný z mátového listí.Protiplísňové koupele. Na léčení plísní a onemocnění nazvaného "atletická noha" udělejte vývar z listů vlašského ořechu, nebo z dubové kůry či žaludů. Tyto koupele často používejte na postižená místa a střídejte je s vystavením postižených míst přímému slunečnímu světlu.Seznam jedlých a léčivých rostlinMedvědice lékařská Arctostaphylos uvaursiJedlé části:Její bobule jsou jedlé syrové a vařené. Z jejích mladých listů můžete připravit osvěžující čaj.Buk Odrůdy FagusJedlé části: Zralé bukvice snadno vypadávají ze svých tobolek. Tyto tmavě hnědé trojúhelníkové oříšky můžete jíst když nehtem odtrhnete tenkou skořápku a vyjmete bílé vnitřní sladké jádro. Bukvice jsou jedny z nejchutnějších ze všech přírodních ořechů. Jsou nejužitečnější jídlo pro přežití díky vysokému obsahu olejů v jádrech. Bukvice také můžete využít jako náhražku kávy. Upražte je tak, že jádra budou zlatě kaštanové barvy a úplně tvrdé. Potom jádra rozdrťte a po uvaření nebo vylouhování  v horké vodě budete mít dostatečnou kávovou náhražku.Ostružiník, Maliník a Ostružiník ježiník Odrůdy RubusJedlé části: Plody a oloupané mladé výhonky jsou jedlé. Chutě se velmi mění.Jiné využití: Listy můžete použít na přípravu čaje. Pro léčbu průjmu pijte čaj zhotovený vařením sušené kůry z kořene ostružiníku.Borůvka a Brusinka Odrůdy Vacciniuma GaylussaciaJedlé části: Jejich ovoce je jedlé syrové.Lopuch Arctium lappaJedlé části: Oloupejte křehké listové lodyhy a jezte je syrové, nebo vařené jako zeleninu. Kořeny jsou také jedlé vařené, nebo pečené.VAROVÁNÍ Nespleťte si lopuch s rebarborou, která má jedovaté listy.Jiné využití: Tekutina vyrobená z kořenů bude pomáhat vytváření potu a působí močopudně. Usušte kořen, zvolna ho povařte ve vodě, sceďte tekutinu a přecezenou tekutinu vypijte. Vlákna z usušených lodyh použijte na tkaní provazů.Orobinec Typha latifoliaJedlé části: Mladé, křehké výhonky jsou jedlé syrové nebo vařené. Oddenek je často velmi tuhý, ale je bohatým zdrojem škrobu. Roztlučením suchého oddenku získáte škrob a můžete ho používat jako mouku. Pyl je také výjimečný zdroj škrobu. Když je orobinec nezralý a ještě zelený, můžete uvařit samičí části (doutníky) a jíst je jako kukuřici z vařených kukuřičných klasů.Jiné využití: Sušené listy jsou znamenitým zdrojem tkalcovského materiálu, který můžete použít na zhotovení rohoží, zástěn, plavidel a vorů. Semena podobná bavlně jsou dobrá jako výplň polštářů a tepelná izolace. Chmýří z vyschlých „doutníků“ tvoří vynikající troud. Sušený orobinec je při spalování účinným odpuzovačem hmyzu.Čekanka obecná Cichorium intybusLokalita a rozšíření: Čekanku hledejte na starých polích, pustých oblastech, zaplevelených pozemcích a podél cest. Pochází z Evropy a Asie, ale roste také v Africe a většině Severní Ameriky, kde roste jak plevel.Jedlé části: Všechny části jsou jedlé. Mladé listy můžete jíst syrové jako salát, nebo je uvařit a jíst jako zeleninu. Kořeny vařte jako zeleninu. Pro použití jako náhražky kávy upražte kořeny až budou tmavě hnědé a pak je rozemelte.Šáchor Cyperus esculentusJedlé části: Hlízy jsou jedlé syrové, vařené, nebo pečené. Můžete je také rozemlít a používat  jako náhražku kávy.Pampeliška Taraxacum officinaleJedlé části: Všechny části jsou jedlé. Listy jezte syrové, nebo vařené. Kořeny vařte jako zeleninu. Upražené a rozemleté kořeny jsou dobrou náhražkou kávy. Pampelišky mají vysoký obsah vitamínů A a C a vápníku.Jiné využití: Bílou šťávu z kvetoucích stonků použijte jako lepidlo.Bez černý Sambucus canadensisJedlé části: Květy a plody jsou jedlé. Můžete připravit nápoj namočením květů na 8 hodin do vody, potom odstraňte květy a tekutinu vypijte.VAROVÁNÍ Všechny ostatní části rostliny jsou jedovaté a nebezpečné při snědení.Líska obecná Odrůdy CorylusJedlé části: Lískové ořechy zrají na podzim, kdy je můžete úderem otevřít a jíst jádro. Suchý ořech je velmi chutný. Vysoký obsah olejů dělá z lístkových oříšků dobrou potravinu pro přežití. V nezralém stavu, je můžete vyloupnout a jíst čerstvě jádro.Jalovec Odrůdy JuniperusJedlé části: Bobule a větvičky jsou jedlé. Bobule jezte syrové nebo opečené. Semena využijte jako náhražku kávy. Usušené a rozdrcené bobule použijte jako koření na maso. Z nasbíraných mladých větviček můžete uvařit čaj.VAROVÁNÍ Řada rostlin může být nazývána cedry ale ty  nesouvisejí s jalovcem a mohou být zhoubné. Abyste si byli jistí že jste našli jalovec, vždy hledejte bobulovité struktury, jehlovité listí a pryskyřičně vonící šťávu.Blatouch bahenní Caltha palustrisJedlé části: Všechny části jsou po uvaření jedlé.VAROVÁNÍ Jako všechny vodní rostliny, nejezte tuto rostlinu syrovou. Syrové vodní rostliny mohou nést nebezpečné organismy, které jsou odstranitelné pouze vařením.Kopřiva Odrůdy Urticaa LaporteaJedlé části: Mladé výhonky a listy jsou jedlé. Vaření rostlin po dobu 10 až 15 minut zničí ve štětinách žahavou látku. Tato rostlina je velmi výživná.Jiné využití:Zralé stonky mají vláknitou vrstvu kterou můžete rozdělit na jednotlivá vlákna a užívat je na tkaní nití nebo provazů.Dub Odrůdy QuercusJedlé části: Všechny části jsou jedlé, ale často obsahují velké množství hořčiny. Žaludy bílého dubu mají obvykle lepší vůni než žaludy dubu červeného. Žaludy nasbírejte a oloupejte. Namočte je na 1 až 2 dny do vody, aby se odstranily hořčiny. Proces vyluhování můžete urychlit tím, že do vody ve které máčíte žaludy přidáte popel ze dřeva. Žaludy můžete uvařit, nebo je semlít na mouku, kterou budete užívat na pečení. Jako náhražku kávy můžete použít žaludy upražené do tmavé barvy.VAROVÁNÍ Žaludům dodává jejich hořkou chuť kyselina tříselná. Jedení nadměrného množství žaludů s vysokým obsahem kyseliny tříselné může vést k selhání ledvin. Před jedením žaludů tuto chemikálii vyluhujte ve vodě.Jiné využití: Dubové dřevo je znamenité na stavění nebo pálení. Malé duby se mohou rozštípnout a nařezat na dlouhé tenké proužky (3 až 6 milimetru silné a 1,2 centimetru široké) a použít je na pletení rohoží, košíků, nebo kostry pro torny, saní, nábytku, atd..Dubová kůra namočená ve vodě vytvoří tříselný roztok používaný ke konzervaci kůží.Jitrocel (široký a kopinatý) Odrůdy PlantagoJedlé části: Mladé křehké listy jsou jedlé syrové. Starší listy by se měly uvařit. Semena jsou jedlá syrová nebo pražená.Jiné využití: Na ulehčení bolestem ze zranění a vředů, omyjte a nakrátko namočte celou rostlinu do vody a přiložte jí na zraněné místo. K léčbě průjmu, pijte čaj udělaný z 28 gramů listů jitrocele uvařených v 0,5 litru vody. Semena a slupky semen působí jako projímadlo.Rákos Phragmites australisJedlé části: Všechny části rostliny jsou v jakémkoliv ročním období jedlé syrové, nebo vařené. Sklízejte stonky jakmile se vynoří se z půdy a uvařte je. Můžete je také sklízet těsně předtím, než vytvoří květy, pak je usušit a roztlouct na mouku. Můžete také vykopat a uvařit podzemní stonky, ale ty bývají často tuhé. Semena jsou jedlá syrová nebo vařená, ale najdete je pouze zřídka.Šťovík menší Rumex acerosellaJedlé části: Rostliny jsou jedlé syrové nebo vařené.VAROVÁNÍ Rostliny obsahují kyselinu šťavelovou která může být po snězení velkého množství syrových rostlin škodlivá. Chemikálii pravděpodobně zničí vaření ve vodě.Stulík Odrůdy NupharJedlé části: Všechny části rostliny jsou jedlé. Plody obsahují několik tmavohnědých semen, které můžete pražit nebo opékat a pak rozemlít na mouku. Velké oddenky obsahují škrob. Vyhrabejte je z bahna, vnějšek oloupejte, a uvařte dužina. Někdy oddenek obsahuje velké množství velmi hořké látky. Vařením v několika vyměňovaných vodách se může hořkost odstranit.Jahodník Odrůdy FragariaJedlé části: Plody jsou jedlé čerstvé, vařené, nebo sušené. Jahody jsou dobrým zdrojem vitamínu C. Jíst můžete také listy rostlin, nebo je usušit a udělat z nich čaj.VAROVÁNÍ Jezte pouze bíle kvetoucí, pravé jahody. Ostatní podobné rostliny bez bílých květů mohou být jedovaté.Pcháč obecný (bodlák) Odrůdy CirsiumJedlé části: Oloupejte lodyhy, nařezejte je na malé kousky a potom je uvařte. Kořeny jsou jedlé syrové nebo vařené.VAROVÁNÍ Některé druhy bodláku jsou jedovaté.Jiné využití: Ke zhotovení silné nitě spleťte tuhá vlákna ze stonků.Ořešák (Vlašský ořech) Juglans speciesJedlé části: Jádro ořechu dozrává na podzim. Jádra vlašských ořechů získáte rozlousknutím skořápky. Jádra jsou vysoce výživná kvůli obsahu proteinů a oleje.Jiné využití: Vlašské ořechy můžete uvařit a vzniklý vývar používat jako protiplísňový (fungicidní) prostředek. Slupky nezralých vlašských ořechy vytvářejí tmavě hnědé barvivo, které můžete použít na barvení oděvů, nebo k maskování. Zelené slupky černých vlašských ořechy můžete použít jako rybí jed tak, že slupky rozdrtíte a vhodíte je do vody na mělčině rybníků, nebo stojatých vod..Leknín Nymphaea odorataJedlé části: Květy, semena a oddenky jsou jedlé syrové, nebo vařené. Abyste připravili oddenky k jídlu, oloupejte korkovitou kůru. Jezte je syrové, nebo je nakrájejte na tenké plátky, nechejte je usušit a usušené rozemelte na mouku. Semena usušte, upražte a rozemelte na mouku.Jiné využití:Tekutina ze silnějších kořenů vyvařených ve vodě se používá jako lék proti průjmu, nebo jako kloktadlo při bolestech v krku.Planá cibule a česnek Odrůdy AlliumJedlé části:Cibulky a mladé listy jsou jedlé syrové nebo vařené. Přidávejte je do polévek, nebo je používejte jako příchuť do masových jídel.VAROVÁNÍ Existuje několik rostlin s cibulkovitými hlízami, které jsou smrtelně jedovaté. Musíte si být absolutně jistí, že rostlinu kterou chcete použít je opravdová cibule nebo česnek. Nejezte cibulky, které nemají charakteristickou vůni česneku, nebo cibule.Jiné využití:Snědení většího množství cibule, nebo česneku dodá vaší kůži zápach, který pomáhá odpuzovat hmyz. Česneková šťáva funguje při poranění jako antibiotikum.Růže šípková (Planá růže) Rosa speciesJedlé části: Květy a pupeny jsou jedlé syrové nebo vařené. V případě nouze můžete oloupat a jíst mladé výhonky. Na přípravu čaje můžete uvařit ve vodě mladé, čerstvé listy. Po odpadu okvětních lístků jezte šípky, dužina je vysoce výživná a je znamenitým zdrojem vitamínu C. Mouku můžete získat rozdrcením, nebo umletím šípků.VAROVÁNÍ Jezte pouze vnější část plodu, protože semena určitých druhů jsou značně pichlavá a mohou způsobit vnitřní potíže.Šťavel kyselý OxalisspeciesJedlé části: Uvařte celou rostlinu.VAROVÁNÍ Této rostliny jezte jen malé množství, protože obsahuje poměrně vysokou koncentraci kyseliny šťavelové, která může být škodlivá.

Pokračovat na článek


Výlet na Slaný ostrov - Sandön

Sandhamn,místo přírodní krásy, je obklopené ze tří stran vodou a ze čtvrtémořem", píše August Strindberg už v roce 1873 – a platí to dodnes.Právě moře dává švédskému městečku Sandhamn na ostrově Sandön(Slaný ostrov) typický charakter. Stejně tak moře písku na pobřeží.Stále živý záliv plný lodí a loděk, mořský vzduch, severskápříroda – a navíc cesta lodí ze švédské metropole. Takový je výletdo vesnice Sandhamn, kde uvidíte místní architekturu včetně dřevěnýchminidomečků, starých letních vil z přelomu 19. a 20. století a domů napilotech. Najíst se dobře můžete ve zdejších restauracích, hospůdkách aklubech. Jedna z vůbec nejstarších švédských hospod je Värdshuset,nepřetržitě otevřená od roku 1672. Zajímavostí je to, že nyní sloužítaké jako školní jídelna pro děti z ostrova.Outdoor aktivity jsou zde rozmanité – vybratsi můžete dlouhou procházku po pobřeží tichými lesy severských borovic,stejně jako si zaplavat nebo zaplachtit v zálivu, čímž je právě Sandhamnslavný. Pláže s jemným bílým pískem jsou přitažlivé pro děti,nejznámější je pláž Trouville. Co ještě stojí za vidění? DůmTullhuset (celnice) z roku 1752, Dance Hill, kaple, muzeum.....

Pokračovat na článek


Irsko

Úřední jazyk: irština a angličtina Jak se tam dostat: Do irské metropole Dublinu létají každodenně hlavní evropské aerolinie a jezdí pravidelné autobusové linky. Cestování: V Irsku je nejvýhodnější pronajmout si auto v půjčovně, použít lze také spolehlivou a pohodlnou železniční i autobusovou dopravu. Cesta z Dublinu do oblasti Mayo trvá 6-7 hodin.Spropitné: Je vhodné nechávat v restauracích i taxikářům asi 10 procent z ceny. Upozornění: Počasí se v Irsku může měnit velmi rychle. Nehledě na roční období je proto vhodné vzít si s sebou teplejší svetr a deštník či pláštěnku. Tip: Po výletu na Horu sv. Patrika si nejlépe odpočinete v některé z mnoha hospůdek u irské whisky nebo černého piva Guinness.Zajímavost Každoročně Irové a příznivci Irska po celém světě nedočkavě očekávají 17. březen jako den bujarých oslav, průvodů, písní, tanců a hodování. Jeto den, kdy roku 461 zemřel sv. Patrik (česky Vlastimil), patron a věrozvěst Irů. Svatý Patrik se narodil roku 385 n. l. v Británii v rodině římského prefekta. V mládí vedl nezřízený a bouřlivý život. Poté byl unesen irskými piráty a prodán v Irsku do otroctví. Tato zkušenost ho obrátila k Bohu a on přijal křesťanství. Po dramatickém útěku z otroctví se rozhodl odjet do Francie, kde strávil několik let v klášterech. Roku 432 byl vysvěcen na biskupa a vyslán do Irska. Zde působil téměř 30 let. Cestoval, kázal, pokřtil přes 120000 lidí a založil více než 300 chrámů. Podle pověstí vykonal velké množství zázraků. Další pověst vypráví, že svatý Patrik vysvětloval pohanům dogma o svaté Trojici a použil přitom příkladu trojlístku jetele. Tento symbol je dodnes znakem Irska, stejně jako jeho zelená barva. Svatý Patrik zemřel v Glastonbury 17. března 461 a stal se irským národním světcem.

Pokračovat na článek


Jižní Morava: Od Nebojsy až po gazpacho

Dnes jsem tu znovu, a odhalím vám další dva důvody, proč návštěvu jižní Moravy už dál neodkládat! Viděli jste ten horor z osmdesátých let, který se tváří jako pohádka? Jmenuje se Nebojsa. Dobro zde zvítězí nad zlem, ale ve vás nejspíš zvítězí zaječí pud a budete zděšeně utíkat a utíkat, dokud vám nedojde dech. Pohádkové a kouzelné výjevy vás pak budou pronásledovat v nočních můrách ještě celé měsíce. Snad už jen Herzova Panna a netvor je děsivější. Ale k věci!Nebojsa byl natočen v milotickém zámku, stejně jako několik dalších filmů. A pokud navštěvujete Moravu kvůli zámkům, Milotice nesmíte vynechat! Už jen kvůli zachovalému, krásnému nádvoří. Pokud vlastníte nějaké ty potomky, ti se tady nejspíš budou bavit nejvíc – po zahradách se totiž volně procházejí pávi! Není zas tak těžké je přesvědčit, aby vám zobali z ruky. A pokud budete mít štěstí, třeba pro vás upustí nějaké to okaté pírko z ocasu.Dalším lákadlem od „M“ je Mikulov. Zdejší zámek asi ze všech nejvíc připomíná ten prototyp z pohádek, které začínají „za sedmero horami“ – má kuželovitou věžičku, pěstěné zahrady, fontány, jen tu princeznu už bohužel ne. Zato je ale Mikulov – na rozdíl třeba od Milotic, kde prohlídkou krásného zámeckého areálu končí veškerá zábava – sexy městečkem s historickými zákoutími a slušným výběrem cukráren a restaurací. Můžete si tady klidně dát i gazpacho, pokud byste na tom trvali. Jen na okraj dlužno podotknout, že všechny čtyři jihomoravské destinace, o kterých jsem se zmínila, se nacházejí v okruhu asi padesáti kilometrů. Za den to zvládne jen Chuck Norris, ale za víkend to zvládnete i vy. A bude to víkend nezapomenutelně  krásný, na to vemte jed!

Pokračovat na článek


Rümunsko

Hustota zalidnění: 94 lidí na km2Časové Pásmo: GMT 2 h ( 3 h v létě)Administrativní dělení: 40 žup a hlavní městoMěna: leu =100 bani Průmyslová odvětví: chemický, dřevozpracující, textilní, potravinářský prům.Zemědělství: pěst. kukuřice, pšenice, brambor, slunečnice, cukrovky, ovoce, vinné révy, chov ovcí, prasat, skotu, koníPřírodní zdroje: ropa, zemní plyn, zinek, olovo, měď, stříbro, zlatoNejvyšší hora: Moldoveanu - 543 m n. mNejnižší bod: Černé moře - 0 m n. mNejdelší řeka: Dunarea (v zemi 1.065 km)Největší město: Bukuresti (2.060.000 obyvatel)Přírodní nebezpečí: zemětřesení, sesuvy půdyPřístaviště: Braila, Constanta, Galati, Mangalia, Sulina, TulceaNáboženská příslušnost: římští katolíci 5%, pravoslavení 91% Rumunsko je 3. největší evropskou zemí. Rumunsko leží na pobřeží Černého moře. Nejvýznamnějším rumunským pohořím jsou Karpaty, jejichž oblouk vstupuje na rumunské území ze severu a postupně se stáčí k západu. Karpaty pokrývají asi třetinu povrchu země. Pásmo Karpat ohraničuje Transylvánii ležící na náhorní plošině na severozápadě Rumunska. Karpaty se dále v Rumunsku člení na Východní Karpaty, Jižní Karpaty (tzv. Transylvánské Alpy) a Západní Karpaty. Jejich geologická stavba je příčinou zemětřesení.Jižně od Transylvánských Alp až po řeku Dunaj se rozkládá relativně rovinatý region Valašska. Dunaj je nejvýznamnější rumunskou řekou. Velmi pestré je také zastoupení divoké zvěře. V Rumunsku žije neustále obrovské množství vysoké i černé, v horách můžete potkat medvědy (v Rumunských Karpatech žije 60% populace evropských medvědů) nebo rysy.V Rumunsku jsou i krásná jezera a pokud jedete po vlastní ose, tak se jistě u nich zastavíte. Uděláte si krásné snímky na památku stejně jak já s mojí Květinkou ...... Leží na rozhraní střední a východní Evropy a řadí se mezi balkánské krajiny. Je to známá, ale přece za poslední roky pro nás trochu zapomenutá krajina. Na její území kralují rozsáhlé hřebeny a kotliny Východních a Jižních Karpat. Překvapí Vás krásnou přírodou a vybudovanými horskými středisky. Významnou roli hraje řeka Dunaj, která protéká zemí v délce 1075 km a do Černého moře se vlévá deltou o rozloze 4340 km čtverečních.Většina obyvatel se hlásí k rumunskému pravoslavné víře.Pobřeží země je 245 km dlouhé, přičemž pro cestovní ruch je čerpaných necelých 45 km od města Constance směrem na jih.Po obnovení turistických středisek na černomořském pobřeží a vybudování infrastruktury by se mohlo stát turisticky vyhledávanou krajinou. Od města Constance směrem na jih jsou úzce propojeny letoviska - Neptun, Jupiter, Venus, Saturn a Mangalia. Jsou to letoviska s písečnými plážemi, dobrými hotely, včetně množství barů a restaurací, které nabízejí rybí speciality, ale i tradiční pokrmy.MangaliaJe nejjižnější oblast černohorského pobřeží Rumunska. Jeho název pochází ze staré řečtiny a znamená,, nejkrásnější ". Písčité a dostatečně velké pláže zaručují soukromí během pobytu v tomto středisku. Množstvo obchodů se širokým sortimentem zboží, obchůdků se suvenýry, restaurací a bufetů umožňuje zpříjemnit chvíle během večerních procházek. Delta Dunaje - za městem Tulcea mohutný tok Dunaje dělí svou sílu do tří ramen. Medzi nimi vznikl vodní ráj, který působí jako nedotčený ráj. Počas mnoha století příroda vytvořila desítky kanálů, ostrovů a ostrůvků, které neustále mění svou velikost i tvar. Všechno určuje výška hladiny vody v této známé řece, stejně jako množství nánosů, které přináší. Územie, velké více než 4 000 km čtverečních, se stalo domovem pro mnohé vzácné druhy ptáků i vodních živočichů. Nachádzame zde asi 1 200 druhů stromů a rostlin. Jak deltu navštívíte, zapomenete na auto. Je zde zbytečné, neboť většina zařízení je dostupná pouze na člunech a parníkem.MěstaAlba, Arges, Bihor, Brasov, Bucharest, Caras-Severin, Cluj, Constanta, Harghita, Hunedoara, Iasi, Maramures, Mehedinti, Mures, Neamt, Prahova, Sibiu, Suceava, Tulcea, Vâlcea, Vrancea, Arad, Bacau, Bistrita-Nasaud, Botosani, Braila, Buzau, Calarasi, Covasna, Dâmbovita, Dolj, Galati, Giurgiu, Gorj, Ialomita, Olt, Salaj, Satu Mare, Teleorman, Timis, Vaslui

Pokračovat na článek


Madeira

Madeira – „Ostrov květin“také „perla Atlantiku“, „zelený ráj“ tedy přírodní ráj… je to portugalský malý ostrov (na šířku měří pouhých 22 km a na délku 57 km). Madeira patří pod Portugalko, ačkoli leží hluboko v Atlantském oceánu. Je to ostrov sopečného původu je velký jen jako polovina Českého Středohoří. Pro své hornaté vnitrozemí budí Madeira dojem rozlehlého divokého ostrova. Na Madeiře je po celý rok příjemné subtropické podnebí, proto se zde daří jak květinám, zeleni, tak turistům. Jedinými obydlenými ostrovy zde - je přijíždějící na dovolenou sem - hojně navštěvovaná Madeira a menší Porto Santo.  Dovolená Madeira turisté si svou dovolenou právě sem vybírají také z důvodu velmi teplého a rozmanitého počasí po celý rok - mírné léto a mírná zima. Na ostrově nalezneme 2 písečné a několik oblázkových pláží, ale se vstupem do moře přes mola. Koupání v oceánu ocení turisté, kteří mají rádi vlny. Pokud chcete zažít opravdovou raritu, pak vyzkoušejte při Vaší dovolené koupel ve zdejších lávových jezírcích ležících na severozápadě ostrova, která jsou známa svými blahodárnými účinky na pleť. Jako v ráji se na Madeiře budou cítit milovníci pěší turistiky - celé vnitrozemí zaplňují dosti vysoké zelené kopce a hory, jenž jsou stejně příkré jako některé známé Kanárské ostrovy. Zajímavosti na dovolené Funchal - vilová čtvrť nad městem, zdejší botanické zahrady, jízda v proutěných saních po silnici do Funchalu za plného provozu. Porto Moniz – možnost koupat se v bazénu s mořskou vodou, vybudovaný ve skalách. Pico Ruivo - trek na nejvyšší vrchol ostrova Pico Ruivo. Santana - městečko známé tradičními domky se střechou ze slámy. Levady – možné procházky podél zavlažovacích kanálů. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Magazín

Horizont na VIRTU

Dubrovník Celodenní výlet autokarem Výlet zahrnuje návštěvu historického města Dubrovníku, které je vedeno na seznamu světového dědictví UNESCO a patří z historického hlediska k jednomu z nejzajímavějších měst Evropy. Prohlídka města s odborným průvodce začíná na hlavní třídě Stradum. Navštívíte velkou a malou Onofriovu kašnu, Palác Sponza ze 16. století, dále pak na jižní straně náměstí Luža s Orlandovým sloupem a kostelem sv. Blažeje, Františkánský klášter a další pamětihodnosti. Po skončení prohlídky je individuální volno, které většina turistů využívá k prohlídce středověkých hradeb, které vedou kolem celého města. Určitě si nenechte ujít i posezení v některé ze stylových konob, které jsou rozmístěny v úzkých přilehlých uličkách a podávají se zde místní gastronomické speciality. Výlet je doprovázen česky mluvícím průvodcem. Orientační cena: cca 40,- € Korčula Celodenní výlet autokarem a lodí Při celodenním výletu navštívíte jeden z nejzajímavějších ostrovů v Jaderském moři. Prohlídku hlavního města s bohatou historií, které nese stejné jméno jako ostrov – tedy Korčula, budete absolvovat s místním průvodcem. Město Korčula je též nazýváno „Malým Dubrovníkem“ a patří k nejcennějším památkovým rezervacím Chorvatska. Historické centrum s pravidelně vybudovanými ulicemi obklopují mohutné středověké hradby. Dle místně dochovaných informací pochází z tohoto města legendární cestovatel Marco Polo, jehož údajný rodný dům můžete navštívit. Uvidíte zde i katedrálu sv. Marka, která je vyzdobena obrazem Zvěstování Panny Marie od Tintoretta. Dále je zde k vidění historická radnice, dóžecí palác a kostel sv. Marka. Výlet je doprovázen česky mluvícím průvodcem. Orientační cena: cca 45,- € Korčula, Mljet Celodenní výlet autokarem a lodí Spojení prohlídky historické Korčuly (podrobný popis ve výletě Korčula) a prohlídkou národního parku Mljet – přírodní rezervace. Výlet je doprovázen česky mluvícím průvodcem. Orientační cena: cca 90,- € Rybí piknik Celodenní výlet lodí Toto je typický dalmatinský výlet lodí, který je spojený především s koupáním, sluněním, hudbou, dobrou zábavou na lodi (ochutnávka místních nápojů) a tradičně dobrou kuchyní z produktů moře. Tento výlet Vám budou nabízet naši delegáti v jednotlivých střediscích. Výlet je doprovázen česky mluvícím průvodcem. Orientační cena: cca 25,- € Omiš a řeka Cetina Celodenní výlet autobusem Odjez do města Omiš - individuální prohlídka historické části města a místní tržnice. Projížďka po řece Cetina romantickým kaňonem dlouhým cca 7 km k Radvanovým Mlýnům. Tento kaňon se proslavil natáčením filmů o Vinnetouovi. Výlet je doprovázen česky mluvícím průvodcem. Orientační cena: 30,-€ Jako samostatný výlet lze na řece Cetina u místního průvodce objednat rafting. Medžugorje Celodenní výlet autokarem Cesta do tohoto poutního místa s mariánským kultem vede přes údolí řeky Neretvy, jejíž delta je přirovnávána k deltě řeky Nilu. Po překročení hranic do Bosny-Hercegoviny vede cesta do horské vesničky Medžugorje, které se od r. 1981 stalo jedním z nejznámějších poutních míst v Evropě a to na základě zjevení Panny Marie. Toto místo již navštívilo několik milionů poutníků z celého světa a modlí se zde. Během výletu se navštíví místní kostel a kopec zjevení. V místních obchodech lze zakoupit předměty s náboženskou tématikou. Výlet je doprovázen česky mluvícím průvodcem. Orientační cena: cca 25,- € Split, Trogir Celodenní výlet autokarem Během tohoto výletu navštívíte centra dvou historických měst. Split – nejkrásnější přístavní město Chorvatska je známe především Diokleciánovým palácem, který si dal vybudovat v roce 295 římský císař Dioklecián. Tento palác tvoří jádro města a je velmi zachovalý. Je zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO. V rámci prohlídky rozhodně stojí za návštěvu katedrála sv. Domnia, dále pak Peristyl - malé náměstíčko s kolonádami. Severně od Diokleciánova paláce je zlatá brána, za kterou stojí známá socha biskupa Grgura z Ninu. Pokud se dotknete jeho palce u nohy – splní se vám přání. Trogir je od r. 1997 zapsán do listiny světového kulturního dědictví UNESCO. Staré jádro je obklopeno zbytkem opevnění z 13. – 16. století jehož součástí je obranná věž sv. Marka. Hlavní památkou je románská katedrála sv. Vavřince, dále pak soudní dvůr, městská hodinová věž, románský kostel sv. Barbory, Knížecí palác a další pamětihodnosti. Výlet je doprovázen česky mluvícím průvodcem. Orientační cena: cca 85,- € Vodopády Krka Celodenní výlet autokarem Hlavní náplní tohoto výletu je návštěva národního parku Krka. Jedná se o přírodní ráj vodopádů a soutěsek. Tento přírodní úkaz je stejně zajímavý jako Plitvická jezera. Navíc zde bývá většinou méně turistů, takže pobyt v tomto parku je velice příjemný. Cestou k vodopádům Krka budou realizovány krátké zastávky v historicky zajímavých městech Primošten, Šibenik a Trogir. Výlet je doprovázen česky mluvícím průvodcem. Orientační cena: cca 50,- € Ostrov Vis a Modrá jeskyně Celodenní výletů organizovaný z ostrovů Hvar a Brač Návštěva exotického ostrova Vis, který je situovaný uprostřed otevřeného moře. Zastávka v přístavu Komiža s rázovitou architekturou a překrásnou pláží. Pokračování lodí na ostrůvek Biševo s prohlídkou podmořské jeskyně, která je pro svou krásu srovnávána s jeskyní na ostrově Capri v Itálii. Výlet je doprovázen česky mluvícím průvodcem. Orientační cena: cca 45,- € Rent a car Orientační cena za pronájem auta: 1.500,- až 2.000,- CZK Orientační cena za pronájem skútru: cca 450,- CZK/hod., cca 1.200,- CZK/ den

Pokračovat na článek


Levná Dovolená Keňa

Levná dovolená - Keňa - základní informace Africký klenot Keňa se nachází ve východní části Afriky u pobřeží Indického oceánu. Protože takřka jejím středem prochází rovník, můžeme zde při dovolené nalézt hned několik podnebních pásem. Od pouští vyprahlé krajiny až po svěží mangrové lesy. Pláže při pobřeží okouzlují svým vyběleným pískem a průzračné moře má azurovou barvu. Většina území je hornatá a při projíždění krajinou se neobejdete bez odolného džípu. Jistě to ale stojí za to, už proto, že většina lidí jezdí do Keni kromě dovolené k moři hlavně prozkoumat krásy tamější přírody. Je pravda, že na své si přijdou spíše milovníci fauny nežli flory, protože v těchto končinách se nejvíce daří asi obyčejné trávě. Zato živočišná část opravdu stojí za to. Kdo by neznal slavné safari. Mezi nejznámější a nejnavštěvovanější národní parky patří Masai Mara, Tsavo a Amboseli. Můžete si být jisti, že vám zde 100 % vyjdou vstříc. Na své si tu ale přijdou i milovníci dovolené plné potápění a vodních radovánek. V mořských hlubinách můžete potkat nejednoho delfína nebo velrybu. Na Keni je dosud znát nesmazatelná stopa britské kolonizace. Vedle svahilštiny je tu právě druhým úředním jazykem právě angličtina. V turistických letoviscích by proto pro vás při dovolené neměl být problém se domluvit. I většina cedulí, billboardů a ukazatelů je zde dvojjazyčně. Pokud se chystáte bydlet v nějakém luxusnějším hotelu, připraví vám zde rovněž pravý a nefalšovaný čaj o páté. Keňa je jedním z rájů dovolené na zemi, kde se můžete uchýlit na překrásnou pláž či do palmového háje, stejně jako prožít dobrodružnou dovolenou na safari. Na dovolenou zde jistě nikdy nezapomenete.

Pokračovat na článek


Francie

Francie je rozlohou 643.427 km2 největší zemí západní Evropy. V mnoha ohledech, zejména však v kultuře, ovlivnovala celý kontinent, adíky postavení koloniální velmoci, také celý svět. Francie má 60,2 mil. obyvatel a úředním jazykem je francouzština. Leží ve výhodné poloze omývána na západě Atlantským oceánem, severozápadě průlivem La Manche a na druhé straně, na jihu, mořem Středozemním. Hranici se Španělskem na jihozápadě tvoří Pyreneje, na jihovýchodě s Itálií Alpy a na východě se Švýcarskem pohoří Jura. Část hranice s Německem tvoří řeka Rýn. Pouze na severu a severovýchodě, kde nížiny a vrchoviny přecházejí do Belgie a Německa nelze hovořit o přírodní hranici. Francie po staletí představovala kulturní a vojenskou velmoc a v současnosti je druhým nejvýznamnějším členem Evropské unie. Na území Francie žili přibližně od 8.st. př. K. keltští Galové. Kolem roku 50 př. K. se však strategicky významné země zmocnili Římané. Jejich nadvláda trvala až do 5 st., kdy se říše Západořímská rozpadla, a tak vznikla Franská říše. Jedním z jeho nejvýznamnějších panovníků byl císař Karel I. Veliký (8. st.). Francie se musela v nadcházející stoleté válce potýkat s invazí Anglie, ale nakonec se z jejich nadvlády dokázala vymanit. Po dlouhou dobu byla Francie absolutistickou monarchií, nejznámnějším panovníkem je výstřední "král Slunce" Ludvík XIV. (17.st.), který si nechal zbudovat obdivuhodná honosná sídla. Občanské nepokoje vyvrcholily ve Velké francouzské revoluci (1789-99), která ve svém důsledku znamenala konec monarchie a nástup vojevůdce Napoleona Bonaparte. Po jeho porážce u Waterloo (1815) však došlo k obnovení království. I 19. a 20. století byla ve znamení překotných změn, o čemž svědčí vyhlášení několika republik - v pořadí Druhé (1848), Třetí (1875), Čtvrté (1946) a Páté (1958). Hlavním městem Francie je s více než 9,2 mil. obyvatel Paříž. Francouzská metropole , přezdívaná "město světla", byla osídlena už před 6,5 tisíci lety. Významnouetapou v historii Francie byl příchod Galů (300 př. K.) a zejména dobytí Římany v roce 52 př. K. Od nich dostalo město název Lutetia Parisiorum (tedy bažinaté místo). K Paříži neodlučitelně patří Eiffelova věž - 324 m vysoká dominanta (postavena roku 1889), Vítězný oblouk (druhý největší na světě, zbudovaný Napoleonem na počest vítězství u Slavkova, a to na bulváru Champs Elysées) i románsko-gotická katedrála Notre-Dame. Stejně jako by měl každý muslim alespon 1x za život navštívit Mekku, tak by si každý milovník umění a historie neměl nechat ujít rozsáhlé muzeum LouvreL´Arche de la Défense (expozice obrazů, soch, uměleckých předmětů zaměřených na antiku, středověk, renesanci,..) umístěné v nádherném palacovém komplexu. Zatoužíte-li po moderně, navštivte - novodobý "vítězný oblouk" pravoúhlých linií, vysoký 110 m, navržený Dánem von Spreckelsenem. Sídlí zde například ministerstvo dopravy a řada mezinárodních společností. Pestrá elegantní Paříž si získá každého na první pohled. Haute cotoure - aneb "vysoká krejčovina", se ve světě stala okřídlenou frází. Ano, řeč je o francouzském hlavním městě a uznávaném městě mody. O tom, že moda je pařížskou doménou, svědčí už úctyhodný počet modních salonů - v jediném městě jich najdeme více než 20! Chanel, Nina Ricci, Yves Saint Laurent, Christian Dior,.. Originální kousky jsou bohužel k mání za horentní sumy se spodní hranicí okolo 1 milionu korun :-) Pokud ochutnáte některou ze zdravých a přesto lahodných specialit, poznáte, že fakt, že francouzská kuchyně patří k nejlepším na světě, rozhodně není klišé. Základem je zdravá úprava pokrmů a používání množství zeleniny a bylinek (někdy se utvoří svazek tzv. bouquet garni, který se po tepelné úpravě z jídla vyjme). Hlavní chod nejčastěji tvoří telecí, králičí nebo skopové maso. Většinou se jako příloha podává nejrůzněji připravená zelenina (oblíbené jsou artyčoky, čekanka, chřest, baklažán,..). Každé menu nabízí speciality z plodů moře. Francouzi se nebojí experimentovat, a to rozhodně neplatí jen pro žabí stehýnka. Za ochutnání stojí například vydatné fondue z tučného rozehřátého sýra. O tom, že Francie je přední vinařskou velmocí, není pochyb, a tak nezbývá než se o tom přesvědčit. Hlavní vinařské oblasti jsou Bordeaux, Burgundsko, Champagne, Rhona. Mezi další typické nápoje se řadí calvados (dlouhozrající jablečná pálenka) a pastis (anýzovka).  

Pokračovat na článek


Slatíňanská procházka - Slatiňany

Na rozhraní Železných hor a úrodného Polabí leží město Slatiňany, které díky svým památkám a okolní přírodě patří k oblíbeným a vyhledávaným výletním místům. Pokud máte rádi historii, koně a procházky nádhernými parky, o cíli svého dalšího výletu nemusíte přemýšlet. Ve městě i v jeho blízkém okolí najdete vše zmíněné a na své si určitě přijdou i děti. První písemné doklady o existenci Slatiňan pocházejí z konce 13. století, kdy zde stála dřevěná gotická tvrz vladyky Františka. Na sklonku 16. století ji koupil pražský měšťan Bohuslav Mazanec z Frymburka, který nechal na místě tvrze vystavět renesanční zámek. Z dalších vlastníků panství byli důležití zejména Auerspergové, za jejichž správy se Slatiňany proměnily v hospodářsky i kulturně významné místo. V 19. století zde vznikla řada průmyslových podniků a roku 1971 byly Slatiňany povýšeny na město. Zámek je dodnes jednou ze zdejších dominant. Základní podobu mu v 2. polovině 16. století vtiskl císařský stavitel Ulric Aostallis de Sala, současný vzhled však získal až v 19. století za Auerspergů. V téže době v jeho blízkosti vznikl anglický park, v němž se nachází druhá nejbohatší sbírka dřevin ve východních Čechách. Uvidíte zde sochu koně, která byla jedním z návrhů sochaře Bohumila Kafky pro pomník Jana Žižky z Trocnova na pražském Vítkově. Není tu náhodou, neboť po druhé světové válce bylo v prostorách zámku zřízeno Hippologické muzeum. Vzniklo zásluhou univerzitního profesora PhDr. MUDr. Františka Bílka, Dr.Sc., světově uznávaného genetika, který roku 1921 zakoupil tři koně Převalského. Dva z nich stáli na počátku chovu tohoto posledního druhu divokého koně, který je spjat zejména s pražskou zoologickou zahradou. Profesor Bílek rovněž realizoval projekt záchrany starokladrubského vraníka, jehož stádo bylo roku 1945 přemístěno právě do Slatiňan, do bývalých knížecích stájí, a navrhl zřízení koňského muzea ve zdejším zkonfiskovaném zámku. V následujícím období sem byly svezeny sbírkové předměty z více než 120 českých hradů, vysokých škol a výzkumných ústavů. Vzniklo ojedinělé muzeum, kde si dnes můžete ve 34 zámeckých místnostech prohlédnout největší evropskou sbírku exponátů a obrazů s koňskou tematikou. A poté máte samozřejmě ještě možnost potěšit se krásou živých koní v zámeckém parku. Zajímavé jsou však i samotné prostory zámku, zejména stará kuchyně, jídelna a knihovna s bohatě intarzovanými knihovními skříněmi. Jen ve dvou z nich jsou ale uloženy knihy z původní auersperské knihovny, ostatní díla se týkají koní. Po prohlídce zámku a hřebčína si nenechte ujít ani procházku po zámeckém parku a nedalekém lesoparku. Najdete zde romantickou stavbu Švýcárny a potěšeny budou i děti, kterým se zalíbí Kočičí hrádek, miniatura středověkého hradu, stojící na malé skalce. Pro své vlastní děti ho původně nechala vystavět kněžna Vilemína z Auerspergu, a v té době jistě netušila, že se stane pohádkovým královstvím pro mnoho dalších pokolení malých návštěvníků. Parkem vede okružní naučná stezka věnovaná ochraně přírody a koním. Druhou slatiňanskou dominantou je kostel sv. Martina. O jeho vzniku toho moc nevíme, snad jen, že byl založen v dobách Přemyslovců. V 15. století jej, stejně jako celé město, zničilo vojsko uherského krále Matyáše a až roku 1881 původní stavbu nahradil novogotický kostel vystavěný podle plánů Františka Schmoranze. Tento významný architekt, stavitel a restaurátor památek, známý svou zálibou v novogotickém stylu, žil od roku 1834 ve Slatiňanech. V blízkosti kostela se nachází socha sv. Jana Nepomuckého a morový sloup, postavený k uctění sv. Salvátora a připomínající krutou epidemii z konce 17. století. Vycházkou za historickými pamětihodnostmi poznávání tohoto kouzelného města zdaleka nekončí. Z jeho jihozápadního okraje se můžete vydat na Vrchlického návrší, zdvihající se nad zámeckým parkem. Známý básník zde na přelomu 19. a 20. století rád pobýval, a proto tu najdete jeho pamětní desku, kterou zhotovil sochař Otakar Španiel. Prohlédnout si můžete také obraz Panny Marie, umístěný v kamenném podstavci na křemencové skále. Pochází z roku 1444 a ze zbořeného kláštera v Dolních Rakousích ho přivezla kněžna Gabriela z Auerspergu. Místo je opředeno legendami o zázračné moci Panny Marie. Kněžna se tu prý jednou modlila tak usilovně, že zachránila panství před vzpourou sedláků. Jihovýchodně od návrší se nachází slatiňanská místní část Škrovád. Uprostřed obce stojí památník obětem obou světových válek. Do poloviny 20. století se v okolí Škrovádu těžil pískovec, dnes už opuštěné lomy slouží jen jako cvičné horolezecké terény. Ze zdejšího pískovce byla například vytvořena socha sv. Jana Nepomuckého stojící před slatiňanským kostelem a posloužil i při výstavbě zámku. Můžete se odtud vydat k nedalekým Kochánovickým rybníkům. Spolu s okolními mokřadními loukami, na nichž se vyskytuje mnoho vzácných rostlin a živočichů, tvoří součást Chráněné krajinné oblasti Železné hory. Podle zdejších slatin také vzniklo jméno města. Místem prochází naučná stezka Krajem Chrudimky, která začíná u Filipovského pramene Chrudimky a vede přes nejdůležitější historické a přírodní zajímavosti v okolí řeky až do Chrudimi. Její celková délka přesahuje 80  km, a proto poskytuje ideální příležitost pro poznávání kouzelné krajiny Železných hor a jejich okolí. Přístup Slatiňany leží na silnici č. 37 (Chrudim–Žďár nad Sázavou) a na železniční trati č. 238 (Pardubice–Havlíčkův Brod). Slatiňany najdete na mapě KČT č. 45 Železné hory. Zajímavá místa v okolí Chrudim Centrum historické části města tvoří Resselovo náměstí s chrámem Nanebevzetí Panny Marie z roku 1291. Presbytář kostela vznikl zřejmě ještě před založením města a původně sloužil jako kaple zeměpanského hradu. Dříve měl kostel dvě věže různých velikostí a tvarů. Levá Černá věž i pravá věž Trubačka roku 1702 vyhořely po zásahu bleskem a při rekonstrukci obě získaly dnešní vzhled. Sakristie, presbytář i lodě kostela jsou zaklenuty původními gotickými klenbami. Mezi nejcennější části interiéru patří křídlový oltář Panny Marie ze 16. století v severní lodi kostela a kamenná gotická kazatelna z poloviny 15. století. Uprostřed náměstí byl v letech 1719–1732 vztyčen monumentální morový sloup Proměnění Páně. Socha Nanebevzetí Panny Marie je dílem známého sochaře Františka Pacáka. Na jižní straně náměstí stojí nová radnice, původně dva domy, spojené roku 1883. Na opačné straně náměstí si můžete prohlédnou renesančně-barokní budovu staré radnice s vížkou (č. 1). Současný vzhled získala při přestavbě roku 1721. Na nádvoří se dochovaly renesanční arkády. Na náměstí najdete i několik dalších měšťanských domů s goticko-renesančními jádry, z nichž stojí za zmínku zejména Rozvodovský dům (č. 76) s empírovým průčelím na jižní straně. Nedaleko chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Břetislavově ulici upoutá pozornost nádherný renesanční Mydlářovský dům (č. 74), pojmenovaný po chrudimském měšťanovi Matěji Mydlářovi. Třípatrový dům směrem do ulice zdobí ve dvou patrech lodžie s pěti oblouky s bohatou figurální výzdobou v prvním poschodí; třetí patro tvoří dřevěná pavlač. Zadní fronta domu je opatřena arkádami a vystupuje z ní vyšší válcová věž v podobě minaretu nazývaná hvězdárna a nižší šestiboká věž. V budově je umístěno Muzeum loutkářských kultur založené roku 1972; expozice obsahuje přes 7 000 loutek z celého světa. Východně od Resselova náměstí si na Školním náměstí prohlédněte také bývalý kostel sv. Josefa s kapucínským klášterem, postavený roku 1665. Po 2. světové válce byl odsvěcen a v současné době v něm sídlí úřady města. Pod kostelem se nachází tzv. Boží hrob, který býval cílem poutníků při chrudimské pouti a při významných církevních svátcích. Jihovýchodně od kostela sv. Josefa můžete ve Sladkovského ulici navštívit novogoticky upravený kostel sv. Michala. Na křižovatce Husovy a Havlíčkovy ulice se nachází pozdně gotický kostel sv. Kateřiny z 2. poloviny 15. století. Na hřbitově ležícím jižně od historického centra na druhém břehu Chrudimky stojí v ulici Nejedlého kostel sv. Kříže. Jeho současná podoba je výsledkem novogotické úpravy z roku 1874. Severozápadně od Resselova náměstí se nachází Regionální muzeum, jehož dvě budovy vznikly na přelomu 19. a 20. století. Zatímco pseudorenesanční budova slouží muzejním účelům, v pseudobarokní budově s restaurací a vinárnou se konají různé společenské akce. V nedaleké ulici Čs. partyzánů poutá pozornost konstruktivistická budova divadla Karla Pippicha, pojmenovaná podle významného hudebníka, režiséra a divadelníka. Byla postavena v letech 1931–1934 podle projektu Jindřicha Freiwalda a Jaroslava Böhma. Dalším zástupcem moderní architektury je tzv. Sýkorova vila, nacházející se v jihozápadní části města ve Fibichově ulici (č. 27). Secesní stavba s prvky lidové architektury vznikla roku 1907 podle návrhu architekta Jana Kotěry. Kočí Nejcennější památkou v obci je původně gotický kostel sv. Bartoloměje postavený roku 1397, později novogoticky upravený. V jeho interiéru si můžete prohlédnout nástěnné malby ze 16. a 18. století, malovaný kazetový strop pocházející z roku 1678, kazatelnu z roku 1681 a tabulový obraz Korunování Panny Marie vytvořený na počátku 16. století. Kostel byl v 17. století rozšířen o dřevěnou zvonici jehlancovitého tvaru, krytou šindelem. Do ní ústí dřevěný krytý most s arkádami a valbovou šindelovou střechou, který překonává malý vodní příkop. Tři Bubny Zdejší kostel sv. Jiří byl postaven ve 14. století a v jeho interiéru se dochovaly nástěnné malby z 1. poloviny 15. století. Dva presbytáře kostela jsou zaklenuty křížovými klenbami. V okolí se nacházejí zbytky hvězdicovitého opevnění z prusko-rakouské války z roku 1778 s pětibokými bastiony. Zaječice V obci stojí socha sv. Jana Nepomuckého zhotovená roku 1737 a bývalá tvrz (čp. 64) se zbytky pozdně gotických okenních ostění.

Pokračovat na článek


Bobři - Svatá Kateřina

Pád železné opony po roce 1989 neznamenal větší svobodu jen pro obyvatele tehdejšího Československa, ale „těží“ z něho i některé druhy zvířat. Týká se to třeba bobrů, které byste dříve v oblasti Českého lesa či Šumavy hledali marně. Dnes se jim v západních Čechách výborně daří hned na několika místech, zejména v povodí Kateřinského a Farského potoka, jež se pomalu, ale jistě mění v bobří ráj. Jsou to tvorové velmi plaší a představit vám je můžeme jen díky fotografovi Ladislavu Vogeltanzovi, který se jejich „lovu beze zbraní“ věnuje už několik let. Bobři obývali české země od nepaměti, vždyť většinu našeho území kdysi pokrývaly husté lesy protkané tehdy ještě neregulovanými potoky a řekami. Mnoho přirozených nepřátel neměli, ostatně není nijak jednoduché ulovit zvířata, která velkou část života tráví ve vodě či v její blízkosti. Tak tomu ale bylo jen do chvíle, kdy se o bobry začali zajímat lidé. Nejvíce je lákala kvalitní kožešina a také aromatický výměšek žlázy u kořene ocasu, jenž se používal v lékařství a kosmetice. Zvýšená poptávka po těchto artiklech znamenala pro krásná zvířata ohrožení a asi od 12. století jich u nás začalo ubývat. V 18. století pak nastal „soumrak bobrů“ a přibližně v jeho polovině byli vyhubeni. Následovalo několik pokusů o jejich opětovné vysazení a kolem roku 1830 se prý vyskytovali dokonce i na pražských vltavských ostrovech. Jenže za nějaký čas bobři znovu zcela vymizeli. Co nedokázali napravit lidé, o to se nakonec museli postarat bobři sami. Koncem osmdesátých let 20. století byli na některých našich tocích spatřeni první jedinci, kteří k nám podél vody dorazili z Polska, Německa a Rakouska. A dnes je situace ještě lepší, nastálo obývají asi šest oblastí v Čechách a na Moravě. Kateřinský potok pramení nedaleko Lesné a pak teče směrem k jihu. Kousek od Rozvadova podtéká dálnici D5 a za Svatou Kateřinou se noří do hlubokých lesů. Tady se kolem roku 1990 objevili první bobři. Pronikli sem proti proudu potoka, který jen o několik kilometrů dál vtéká na území Bavorska. Prozradily je čerstvé i starší okusy a o několik let později, když se zde natrvalo usadilo několik párů, tu vyrostly i bobří stavby. Při procházce podél potoka určitě narazíte na nakousané či zporážené stromy a větve, a pokud budete mít štěstí, objevíte možná i bobří hrad. Na první pohled vypadá jako neforemná hromada roští, ale je to domov těchto přičinlivých zvířátek. Ovšem spatřit ohryzané dřeviny je něco jiného než vidět samotné bobry, kteří se při každém neznámém zvuku ihned ponoří do bezpečí pod vodní hladinu. Šanci můžete mít jen v případě, že zůstanete zcela v klidu a budete opravdu velmi trpělivě čekat. Musíte si však také vybrat ten pravý okamžik, v poledne byste číhali marně. Ve dne bobři spí a aktivní jsou jen v noci a brzy po ránu, takže jedinou možností, jak je spatřit, je vypravit se na místo už večer a strávit tu celou noc. Podobně to musel dělat i fotograf Ladislav Vogeltanz, díky jehož snímkům si můžete udělat představu, jak bobři tráví svou pracovní dobu i volný čas. Podívaná je to rozhodně zajímavá. Když vydržíte, ukáží vám bobříci mnoho ze svých zvyků. Nejvíce času věnují získávání potravy, případně stavebního materiálu. Ačkoliv jsou výhradně býložravci, jejich jídelníček je velmi pestrý. Patří do něj různé byliny, lýko a drobné větvičky, přičemž nejvíc jim chutná topol, vrba, olše, jasan a bříza. A dokonce si vytvářejí zásoby v podobě větviček, zapíchaných do dna tůněk. Nepohrdnou však ani zemědělskými plodinami a rádi si občas smlsnou na řepě nebo obilí. Jejich loupeživé výpravy na pole většinou prozrazují vyšlapané cestičky. Aby se dostali k tenkým větvičkám nebo mladé kůře, neváhají občas nějaký ten strom porazit; v tom jsou skutečnými mistry. Většinou se zajímají o dřeviny o průměru do 20 cm, ale v případě potřeby si poradí i s mnohem silnějším kmenem. Dokáží strom porazit tak, aby padl do vody, kde k němu mají lepší a bezpečnější přístup. Místo překousané bobry má typický tvar přesýpacích hodin a při bližším průzkumu na něm najdete otisky zubů ostřejších než dláto. Kácení křovin a stromů však bobrům neslouží jen k získávání potravy, opatřují si tak zároveň i stavební materiál pro své hrady a hráze. Stavějí je společně „tlapkou nerozdílnou“ členové celé kolonie a jsou nesmírně pracovití. Pokud o příbytek přijdou, během několika dní si dokáží vystavět nový. Budování hrází ve volné přírodě je spíše užitečné. Mění sice často charakter vodního toku, ale vznikající jezera zabraňují odplavování půdy a podílejí se na usazování důležitých sedimentů. V hrázích bobři spí a pečují o mláďata, která přicházejí na svět na jaře. Může jich být až pět a v mateřské kolonii zůstávají dva roky. Bobr evropský je po jihoamerické kapybaře druhým největším hlodavcem na světě. V dospělosti váží až 30 kg a jeho tělo pokrývá hustá černohnědá srst, impregnovaná tukovou hmotou ze žlázy v blízkosti ocasu. S pomocí výměšku z jiné žlázy si označuje své teritorium, které dokáže tvrdě bránit před vetřelci. Stejně jako některým dalším hlodavcům mu dala příroda do vínku částečně protistojný prst na předních končetinách, což mu umožňuje obratnou manipulaci s větvemi. Mezi prsty má plovací blány, takže se může výborně pohybovat pod vodou i na hladině. Pokud se vám někdy podaří pozorovat bobry zblízka, určitě si povšimnete jejich nejtypičtějšího znaku, kterým je široký ocas. Kromě toho, že slouží jako kormidlo, hodí se i v případě nebezpečí. Vyplašený bobr jím plácne o hladinu, čímž varuje všechny členy své rodiny před možným nepřítelem, a ponoří se do vody. Pak vám nezbude, než se znovu na dlouhou chvíli obrnit trpělivostí. Ovšem i dnes se najdou lidé, kteří vodní osadníky příliš nemilují. Obvyklou námitkou jsou škody, jichž se prý bobři dopouštějí na břehových porostech nebo zemědělských plochách, často se také argumentuje jejich přemnožením. Ve skutečnosti je však zatím bobrů tak málo, že o nějaké hrozbě pro přírodu nemůže být ani řeč. Spíše bychom měli být rádi, že u nás opět žijí – koneckonců, zdejší krajina jim kdysi patřila možná více než nám, prostě se jen vrátili domů. Svatá Kateřina Místo je prvně zmíněno už roku 1306, kdy zde stávala poustevna. Koncem 16. století tu Švamberkové založili sklárny a z domků sklářů se později vyvinula zemědělská osada. Své jméno získala podle kostela sv. Kateřiny, který vznikl přestavbou kaple založené ve 14. století benediktiny z Kladrub. Kolem roku 1792 získal kostel barokní vzhled. Bohatý interiér pochází z 18. a 19. století. V podlaze kostela jsou zasazeny náhrobky císařských výběrčích cla z Rozvadova. Na místním hřbitově si můžete prohlédnout řadu kovaných křížů. O necelý kilometr jižněji se zachovaly zbytky opevnění z třicetileté války. Svatá Kateřina je dnes místní částí obce Rozvadov. Přístup Svatá Kateřina je přístupná odbočkou z dálnice D5 (exit 145 Kateřina) vedoucí z Plzně na hraniční přechod Rozvadov/Waidhaus. Oblast najdete na mapách KČT č. 28 Český les-sever a č. 29 Český les-jih. Zajímavá místa v okolí  Český les Český les je horský masív, který v délce asi 80 km tvoří přirozenou hranici mezi Českou republikou a Německem. Dělí se na několik částí: Dyleňský les, Přimdský les, Kateřinskou kotlinu a Čerchovský les. Jeho nejvyšší horou je Čerchov (1 042 m), do roku 1990 nepřístupný. Na vrcholu stojí 24 m vysoká kamenná rozhledna z roku 1905 s výhledem až k Alpám. Na pravěké osídlení Českého lesa odkazují drobné nálezy učiněné například na úpatí vrchu Přimda. Ve středověku jeho územím procházela důležitá obchodní stezka spojující Prahu a Norimberk. Od 13. století zde Chodové střežili hranice státu a za to měli četná privilegia. Až do 2. světové války bylo asi 90 % zdejších obyvatel německé národnosti. Po válce se velká část území stala součástí nepřístupného pohraničního pásma a více než 20 vesnic zaniklo. Díky četným rašeliništím je Český les významnou zásobárnou vody. Jeho převážnou část odvodňuje Mže, významnými toky jsou také Hamerský, Bezděkovský a Kateřinský potok. Původní porosty tvořily bukové lesy se silnou příměsí jedle, většina z nich však byla vykácena a z 80 % je nahradily smrkové monokultury. Hojně se zde vyskytuje vysoká a černá zvěř, ojediněle rys ostrovid. Roku 2005 byla v části území o rozloze 473 km2 vyhlášena CHKO Český les. Přibližně středem masivu prochází dálnice D5, která ho rozděluje na dvě samostatné části, neboť blízké okolí dálnice je z CHKO vyčleněno. Předmětem ochrany je zachovalá krajina, která paradoxně díky vyhlášení pohraničního pásma unikla větší devastaci. Součástí CHKO je 18 přírodních rezervací. Lesná Zdejší kostel sv. Mikuláše, založený ve 14. století, získal svou současnou podobu roku 1774, kdy sloužil jako rodinná hrobka rodu Schirndingerů, tehdejších majitelů obce. Uvnitř si můžete prohlédnout jejich náhrobky. V současné době je kostel využíván pravoslavnou církví. V zámku, roku 1787 barokně upraveném, dnes sídlí obecní úřad a konají se tu společenské akce. Socha sv. Jana Nepomuckého pochází z roku 1752. Jihozápadně od obce si můžete projít okružní naučnou stezku Sklářství v okolí Lesné, která začíná u bývalé Staré Knížecí Huti; má 13 zastavení a měří asi 10 km. Hošťka Obec se pod názvem Hosskowo prvně připomíná roku 1482 jako ves přimdských Chodů, kteří střežili zdejší část hranice. Dominantou obce je kostel sv. Margarety, přestavěný z kapličky založené na počátku 18. století. Zařízení kostela je převážně rokokové z doby kolem roku 1744. V obci stojí dvě sochy sv. Jana Nepomuckého. Rozvadov Obec je známá hlavně díky blízkému hraničnímu přechodu do Německa. Už roku 1115 je v historických pramenech zmíněna obchodní stezka vedoucí těmito místy do Bavorska, existence osady je však doložena až k roku 1581. Od roku 1613 tu fungovala císařská celnice. Zdejší kostel sv. Vavřince, založený roku 1816, je dnes neudržovaný. Milíře Na kopci (550 m) u obce Milíře najdete radiokomunikační věž z roku 2001 s vyhlídkovou plošinou ve výšce 25 m. Je celoročně přístupná. Diana Jihovýchodně od Přimdy byla již roku 1933 vyhlášena přírodní rezervace Diana, která ochraňuje původní bučiny a bažiny Kateřinského potoka. Zdejší porost je stářím asi 260 let údajně nejstarším na území Českého lesa. Roste zde také mnoho vzácných teplomilných i podhorských bylinných druhů a v mokřadech hnízdí chráněné vodní druhy ptáků. Při jihozápadním okraji rezervace stojí lovecký zámeček Diana, který nechal v 1. polovině 18. století postavit hrabě František Kolowrat podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Zámeček má půdorys rovnoramenného kříže a jeho střed tvoří pavilon zakončený kupolí s kovovým sedícím jelenem. Největší síň zámečku zdobí fresky znázorňující mytologické výjevy s bohyní Dianou. K zámku přiléhá rozsáhlý anglický park s běžnými listnáči i exotickými jehličnany; celkem zde roste přes 80 druhů dřevin. Dřevěnou kapli nechal roku 1939 postavit Jindřich Kolowrat, jehož potomkům dnes patří zdejší pozemky. Zámeček není využíván.

Pokračovat na článek


ŠPILBERK

To, co je pro naši metropoli Pražský hrad, je pro Brno Špilberk. Dominantní, nově opravený hrad, je velmi starý, protože první obranné stavby tu vznikly už v období Velkomoravské říše. První kamenné budovy však začaly na místě dnešního Špilberku vyrůstat zřejmě až ve 13. století. Na začátku 17. století byl Špilberk přestavěn na mohutnou barokní pevnost, která od konce 17. století do roku 1858 sloužila jako státní vězení smutně známé od doby Velké francouzské revoluce. V první polovině 19. století tu nuceně pobývalo mnoho evropských revolucionářů. Vězni se na Špilberk nastěhovali i v období první a druhé světové války. Dnes už je Špilberk jen připomínkou temných časů, kdy v jeho útrobách zvonily okovy a trestanci ve špinavých mundůrech čekali na milost.Město Brno leží v místech, které byly osídleny už za Velkomoravské říše. Postupem času se stalo důležitým obchodním centrem, o němž hovoří písemné prameny už v 11. století. O dvě staletí později už bylo Brno obehnané hradbami a na konci 14. století se stalo hlavním městem Moravy.Během třicetileté války se ho Švédové snažili dobýt, což se jim nepovedlo. Brno však bylo těžce poškozeno. Stratégové si ve druhé polovině 17. století dobře uvědomovali, že Brno je důležitým městem, a proto ho nechali přestavět na mohutnou pevnost zrušenou až v roce 1861. Později byl v Brně nastartován velký rozvoj řemesel, především textilního průmyslu. Za druhé světové války bylo Brno silně poničeno, ale obyvatelé ho rychle obnovili. Dnes je druhým nejdůležitějším městem země.Turisté mohou v Brně vidět mnoho zajímavostí, jejichž výčet by si vyžádal mnoho a mnoho stránek textu. Jmenujme například dóm svatého Petra a Pavla, gotickou Měnínskou bránu nebo dům pánů z Lipé, jejichž erb můžete vidět na obrázku. Za zmínku stojí také bývalý kapucínský kostel známý hrobkou s mumifikovanými pohřbenými. Mezi nimi leží i známý velitel pandurů baron Fr. Trenck.  Co chrání pevnost Špilberk? Prohlídka hradu je možná několika trasami. První vás provede světem barokního pevnostního stavitelství a vězeňstvím josefské doby. Druhá trase je procházkou temnou dobou v historii hradu, kdy byl neblaze proslulý jako žalář národů. Dále na hradě najdete expozici Brno na Špilberku, která dokumentuje historii pevnosti i celého města. Další z výstav pojednává o současné tváři města. Pokud si Špilberk důkladně prohlédnete a zbude vám trochu a času a elánu, pak neváhejte zamířit do vnitřního města. Rozhodně má co nabídnout.  Kudy do Brna? Do Brna se dostanete vlakem i autobusem. Stačí vybrat z desítek spojení to pravé, například na www.jizdnirady.cz. Motoristé směřující do Brna od Prahy využijí dálnici D1, stejně tak motoristé z Olomouce. S parkováním je to jako v každém velkém městě složité. Možností je parkování na náměstích. To bývá zpravidla zpoplatněné formou parkovacích automatů.

Pokračovat na článek


HRAD LEMBERK

Hrad přestavěný na zámek nad malou vsí Lvová. Hrad založili Markvartici ve 13. století, ale v dalších staletích získal Lemberk novou renesanční zámeckou podobu. Majitelem zámku se stal i slavný Albrecht z Valdštejna, jehož erb můžete vidět na obrázku. Právě on nechal zámek znovu přestavět, pracemi byl pověřen známý stavitel Niccola Sebregondi. Jeho odkaz byl ten úplně poslední, protože Lemberk se nám dochoval v prakticky stejné podobě, jakou mu vtiskl italský mistr.Samostatnou kapitolou Lemberka byla přítomnost Zdislavy z Lemberka, která tu dlouhá léta žila. Odkazu této ochránkyně trpících a nemocných je také v zámku věnována samostatná expozice.  Co se skrývá za branou? Návštěvníkům je přístupný prakticky celý areál stavby. Na pozůstatky hradu je možné narazit jen zřídka, protože Lemberk je dnes téměř čistokrevným zámkem. Turisté v něm mohou vidět mnoho zajímavostí. Prohlídka zámku je rozdělena dvou okruhů. V rámci první trasy je možné obdivovat historické expozice, především renesanční a barokní interiéry, kapli nebo kuchyni. Druhá trasa vede do muzea Zdislavy z Lemberka včetně jejích místnůstek. Zapomenout však nesmíme ani na výstavu moderního uměleckého sklářství.  Jak dobýt Lemberk? Na Lemberk se dostanete poměrně snadno, protože autobus i vlak jezdí do nedaleké Lvové. Zastávky jsou necelý jeden kilometr od zámku. Přesné spojení zjistíte na internetové adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé se k zámku dostanou po silnici číslo 13 z Jablonného v Podještědí, od kterého je Lemberk vzdálený asi tři kilometry.

Pokračovat na článek


Zámek Vizovice

Městečko bylo sídlem cisterciáckého kláštera Smilheimu založeného roku 1261 rytířem Smilem ze Střílek. V dobách husitských válek byl klášter poničen, ale církev ho po čase obnovila. Po roce 1500 však klášter definitivně zanikl a místo něj byl po roce 1570 vystavěn renesanční zámek. Tato podoba mu zůstala pouhých dvě stě let, pak dostal barokní háv s rysy francouzského klasicismu.Město Vizovice utrpělo velké škody během valašského povstání a také ho v roce 1663 poničili Turci. Za druhé světové války se ve Vizovicích usídlily jednotky SS, které odtud podnikaly útoky na vsi podílející se na odboji.  Co skrývá zámek? Barokní zámek Vizovice nabízí návštěvníkům pozoruhodné interiéry s unikátní výzdobou. Mezi nejzajímavější prostory zámku patří hlavní sál, knihovna a zámecká kaple. Tyto místnosti se stejně jako některé další mohou pochlubit zajímavou malbou. Samotné pokoje a salónky jsou vybaveny z velké části ve stylu Ludvíka XVI. Najdete v nich hned několik zajímavých sbírek včetně starého nábytku a porcelánu nebo rozsáhlou obrazovou galerii s díly A. Dürera, L. Cranacha a dalších. Zámek obklopuje malebný anglický park se sochařskou výzdobou z dílny O. Schweigla. Pokud se tedy po náročné prohlídce budete cítit znaveni, lepší místo nelze doporučit.  Kudy vede cesta? Vizovice mají dobré dopravní spojení vlakem i autobusem. Stačí najít odpovídající spojení na www.jizdnirady.cz, koupit jízdenku a nastoupit. Z železniční stanice vás čeká půl kilometru pěšky k zámecké bráně. Autobus vás zaveze o dvě stě metrů blíže. Motoristé by měli do Vizovic zamířit po silnici číslo 49 ze Zlína směrem na Vsetín. Parkoviště pro osobní automobily i autobusy je jen pár kroků od zámecké brány. 

Pokračovat na článek


KAMÝK NAD VLTAVOU

Zřícenina kdysi významného královského hradu zvaného původně Vrškamýk. Důležité sídlo založil na začátku 13. století pravděpodobně král Václav I. Hrad však byl dokončen zřejmě až za krále Přemysla Otakara II., jemuž patřil erb na obrázku.Vrškamýk, dnes Kamýk nad Vltavou, bohužel nepatřil k hradům, které by se těšily slávě celá staletí. Už v průběhu první poloviny 14. století ho totiž vojáci a obyvatelé opustili a mohutný objekt rychle zanikl.Stejnojmenné městečko je staré stejně jako hrad, který ho původně střežil. Návštěvníci dnes mohou obdivovat především hezké domy a také židovský hřbitov ze 17. století, který se nachází na nedalekém kopci Radobýl. Roku 1887 byl u města postaven první most přes řeku ve středním Povltaví.  Co se skrývá v troskách? Návštěvníci Kamýku nad Vltavou mohou vidět jen kusé zbytky toho, čemu se dříve říkalo významný královský hrad. Prakticky se zachovaly jen obvodové zdi a části čtvercové hlavní věže. Krásná hradní kaple a roubené místnosti jsou vidět jen náznakem. Úplně zaniklo důmyslné horkovzdušné topení, kterým byl hrad opatřen.JAK NA HRAD?Do Kamýku nad Vltavou se dostanete nejlépe autobusem, správné spojení hledejte na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé se do města dostanou nejlépe ze silnice číslo 18 mezi Příbramí a Sedlčany, odbočka na silnici číslo 102 do městečka je u vsi Obory. K hradu už je třeba dojít pěšky. VSTUPNÉ Kamýk nad Vltavou je čistokrevnou zříceninou, žádné vstupné se proto neplatí.

Pokračovat na článek


Hrad OKOŘ

Zříceniny hradu nad malebným Zákolanským potokem za hranicemi Prahy. První opevněné budovy stály na místě dnešního hradu už ve 13. století, ale základní kámen nynější Okoře byl položen až před rokem 1359. Stavitelem se stal bohatý pražský občan František Rokycanský. V následujících staletích měl hrad dva významné majitele, pány z Donína a Bořity z Martinic, jejichž erb můžete obdivovat na obrázku. Příslušníkem tohoto rodu byl i nechvalně proslulý Jaroslav Bořita, který bojoval proti stavovské opozici tak dlouho, až byl v červnu 1618 svržen z okna České kanceláře. Ale zpátky na Okoř!Za třicetileté války byl hrad vážně poničen. Jeho noví majitelé, jezuitská kolej u sv. Klimenta na Starém Městě pražském, nechali Okoř barokně přestavět. V roce 1773 však byl řád zrušen císařem Josefem II. a hrad začal chátrat. V 19. století nastalo jeho slavnější období, protože si zřícenina díky své malebnosti získala obdiv mnoha umělců a malířů, kteří Okoř malovali asi nejvíce z českých hradů. Mimochodem, tvořil tu i slavný Antonín Slavíček.  Co ukrývají hradby? Okoř byla dlouhá léta veřejnosti nepřístupná, to se změnilo teprve před několika lety, kdy se dočkala větší rekonstrukce. Dnes sem návštěvníky láká především romantická podoba ruiny. Dochované je torzo hranolové věže se zbytky výstavní raně gotické kaple. Lidé mohou vidět i poslední části opevnění a mohutných bašt.Na konci 15. století se hrad rozrostl o pivovar, jehož základy leží v předhradí. Ve stejné době nechali majitelé hradu zřídit umělý rybník, který Okoř obklopil ze tří stran. Dnes je místo něj fotbalové hřiště.  Na Okoř je cesta… Autobus staví necelých tři sta metrů od Okoře, ale železniční stanice je až ve dva kilometry vzdálených Noutonicích. Správný spoj hledejte na adrese www.jizdnirady.cz. Pokud se na hrad chystáte vozem, zvolte trasu po spojnici Praha - Roztoky - Velké Přílepy - Lichoceves - Okoř. Placené parkoviště pro osobní automobily a autobusy je dvě stě metrů od hradu.OTVÍRACÍ DOBA IV. a V. v sobotu a neděli od 10 do 16 hodin, VI. až VIII. denně mimo pondělí od 10 do 16 hodin, IX. a X. v sobotu a neděli od 10 do 16 hodin. Jindy jen za příznivého počasí.VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 25 korun, děti mohou do hradu za 15 korun.

Pokračovat na článek


zámek NÁMĚŠŤ NA HANÉ

Krásný zámek byl původně malým hradem ze 13. století, který však téměř zcela zanikl. Místo něj dělníci v 16. století vystavěli tvrz, na jejímž místě později vznikl dnešní Dolní zámek. Za třicetileté války byl poničen, ale po roku 1665 byl obnoven. Největší doba slávy však už minula, protože od roku 1768 byl Dolní zámek využíván jen jako textilní manufaktura. Pozdně barokní Horní zámek pochází z šedesátých let 18. století.   Čím se pyšní zdejší zámek? Zámecký areál přitahuje turisty hned několika lákadly. Jsou to především historické interiéry převážně z 18. století vybavené unikátním dobovým zařízením. Dalším cílem návštěvníků je sbírka obrazů převážně českých umělců z 19. století. Skutečnou perličkou je pak ojedinělá sbírka kočárů olomouckých biskupů. Místem, kam mnoho návštěvníků zamíří pro trochu oddychu, je kruhovitý park obklopující zámek s lipovou alejí starou více než dvě stě let.  Kudy k zámku? Do Náměště na Hané se dostanete vlakem i autobusem. Stačí jen najít odpovídající spojení na adrese www.jizdnirady.cz. a koupit jízdenku. Zastávka autobusu i vlaku je vzdálená od zámku asi jeden kilometr. Motoristé mohou přijet po silnici E 442 mezi Olomoucí a městečkem Mohelnice a odbočit k Náměšti na Hané, tedy na silnici číslo 449. Po stejné silnici lze pochopitelně přijet i z druhé strany, tedy od Prostějova. Parkoviště pro osobní automobily je vzdálené jen kousek od zámeckých bran. Autobusy mohou zaparkovat asi půl kilometru od zámku na vyznačeném stání.OTVÍRACÍ DOBA I. až IV. v sobotu a neděli od 9 do 15 hodin. V.až X. denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin, XI. a XII. v sobotu a neděli od 9 do 15 hodin. Návštěva v jiných termínech je možná po předchozí dohodě.VSTUPNÉKaždý dospělý zaplatí 50 korun, děti 25 korun.

Pokračovat na článek


Zámek LEMBERK

Hrad přestavěný na zámek nad malou vsí Lvová. Hrad založili Markvartici ve 13. století, ale v dalších staletích získal Lemberk novou renesanční zámeckou podobu. Majitelem zámku se stal i slavný Albrecht z Valdštejna, jehož erb můžete vidět na obrázku. Právě on nechal zámek znovu přestavět, pracemi byl pověřen známý stavitel Niccola Sebregondi. Jeho odkaz byl ten úplně poslední, protože Lemberk se nám dochoval v prakticky stejné podobě, jakou mu vtiskl italský mistr.Samostatnou kapitolou Lemberka byla přítomnost Zdislavy z Lemberka, která tu dlouhá léta žila. Odkazu této ochránkyně trpících a nemocných je také v zámku věnována samostatná expozice.  Co se skrývá za branou? Návštěvníkům je přístupný prakticky celý areál stavby. Na pozůstatky hradu je možné narazit jen zřídka, protože Lemberk je dnes téměř čistokrevným zámkem. Turisté v něm mohou vidět mnoho zajímavostí. Prohlídka zámku je rozdělena dvou okruhů. V rámci první trasy je možné obdivovat historické expozice, především renesanční a barokní interiéry, kapli nebo kuchyni. Druhá trasa vede do muzea Zdislavy z Lemberka včetně jejích místnůstek. Zapomenout však nesmíme ani na výstavu moderního uměleckého sklářství.  Jak dobýt Lemberk? Na Lemberk se dostanete poměrně snadno, protože autobus i vlak jezdí do nedaleké Lvové. Zastávky jsou necelý jeden kilometr od zámku. Přesné spojení zjistíte na internetové adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé se k zámku dostanou po silnici číslo 13 z Jablonného v Podještědí, od kterého je Lemberk vzdálený asi tři kilometry.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu, neděli a o svátcích od 9 do 16 hodin, V. až IX. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. Návštěva v jiných termínech je možná, ale pouze po předchozí telefonické dohodě. VSTUPNÉNávštěva zámku je možná ve dvou okruzích. První trasa přijde dospělého návštěvníka na 40 korun a dítě na 20 korun. Druhá trasa přijde dospělé na 40 korun a děti na 20 korun. Rodinné vstupné činí 100 korun.

Pokračovat na článek


Zámek HORNÍ BRANNÁ

Renesanční zámek ve Vrchlabské vrchovině, který stojí na místě původní mohutné dřevěné tvrze. Zámek vyrostl v letech 1533 až 1582 na popud Zdeňka z Valdštejna. Horní Branná měla původně velké dřevěné patro, které však Švédové v roce 1646 podpálili a nenávratně zničili. Krásná sgrafitová výzdoba naštěstí jejich řádění přečkala. Ale o trochu zpátky do historie, k jednomu z nejslavnějších období v dějinách zámku. V letech 1627 a 1628 se tady totiž ukrýval před svým odchodem do exilu Jan Amos Komenský. Útočiště mu poskytl Václav Záruba z Hustířan, tehdejší majitel zámku a nositel tohoto krásného erbu. Ve čtyřicátých letech 20. století prošla Horní Branná rekonstrukcí, skvěle zrekonstruována byla mimo jiné i sgrafitová výzdoba.  Co se skrývá za zdmi? Návštěvníci dnes mohou v útrobách zámku obdivovat především odkaz Jana Amose Komenského. V roce 1957 byla otevřena pamětní síň a památník Učitele národů. Za zmínku stojí také krásný zámecký park plný romantiky. A pokud jste milovníky heraldiky, na východním průčelí zámku můžete obdivovat erby stavebníků z konce 16. století a stejně staré česko-latinské nápisy.  O CHUDÁKU HANESOVI Městečko Horní Branná je opředené poutavou pověstí o hrbáči Hanesovi. Když v kraji vypuklo těžařské šílenství a páni najímali chudáky na těžkou práci v dolech, najali také Hanese. Dostal jako zálohu pár šestáků a rozhodl se, že se s nimi pochlubí svému příbuznému právě v Horní Branné. Dorazil do městečka, zabušil na dveře chalupy a dostalo se mu příjemného přijetí.Co ale čert nechtěl, v noci se v Branné rozzuřil červený kohout. Běhal po střechách domů a zapaloval jednu chalupu za druhou. Zámecký pán chtěl po ohnivé noci najít viníka a nechal si na zámek přivolal všechny, kteří v městečku nebydleli. Hanes byl mezi nimi. Zámecký pán ho okamžitě nařkl ze žhářství a uvrhl do vězení. Marně se Hanes hájil, marně padal na kolena, marně prosil o milost. Pravdy se nedovolal, protože jeho příbuzný se k němu neznal. Měl strach, že také skončí ve vězení.Zámecký pán byl s ortelem rychle hotov, vyřkl smrt. Hanes měl zemřít na šibenici na nedalekém vrchu Principálka. Druhý den ráno se na Principálce sešlo mnoho lidí, kteří s popravou nesouhlasili. Strach je však nenechal promluvit. Hanes ještě jednou prosil zámeckého pána o milost, ale zbytečně. Nakonec se otočil směrem ke Krkonoším a v zoufalství promluvil k nejvyššímu pánu krkonošských hor, ke králi Zlatohlavovi. "Pomoz mi, Zlatohlave, jsem nevinen." A král Zlatohlav jeho prosbu vyslyšel. Sestoupil z nebes a hrozivě se podíval na zámeckého pána. "Slyšte mne, krále Zlatohlava. Netrestejte nevinného chudáka, nebo se má zloba obrátí proti vám." Zámecký pán zbledl strachy a udělil Hanesovi milost. A Hanes? Ten utíkal, seč mu nohy stačily.OTVÍRACÍ DOBA Otevřeno celoročně po předchozí dohodě. VSTUPNÉVstupné je 10 korun pro dospělé, 5 korun pro děti.CESTOU NECESTOUDo Horní Branné se dostanete vlakem i autobusem, stanice se nacházejí jen kousek od zámku. Informace o jízdních řádech najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé se do Horní Branné dostanou z Vrchlabí po silnici číslo 295 směrem na Novou Paku. Z opačné strany vede silnice z Jičína na Novou Paku, pak po silnici číslo 16 na Trutnov, v Horce u Staré Paky je odbočka vlevo na silnici číslo 293, v Rovnáčově odbočka vpravo na silnici číslo 295 směrem na Vrchlabí

Pokračovat na článek


Hrad BEZDĚZ

Jeden z nejvýznamnějších českých hradů na kopci Velký Bezděz v Dokeské pahorkatině. Stavbu Bezdězu na čedičové homoli zahájil Přemysl Otakar II. v roce 1264. V roce 1279 byl na hradě Otou Braniborským vězněn mladý král Václav II. i s matkou Kunhutou. Právě za vlády Václava II. byl hrad kompletně dokončen.Ve dvacátých letech 17. století začal s přeměnou původně raně gotického hradu na moderní pevnost Albrecht z Valdštejna. Nositel krásného erbu, který můžete vidět na obrázku, však později od záměru upustil. V roce 1624 tu založil klášter gustiniánů poustevníků, který byl o jedenáct let později přesunut do Bělé pod Bezdězem.Ferdinand III. daroval hrad v roce 1637 emauzskému klášteru, v jeho vlastnictví zůstal až do roku 1785. V 17. a 18. století složil jako poutní místo a sídlo montserratských mnichů. Josef II. později klášter zrušil a Bezděz osiřel. Řadu let byl místem rekonstrukčních prací, jejichž výsledkem je dnešní podoba hradu a areál přístupný veřejnosti.  Co střeží hradní strašidla? Pouť k bráně hradu je tvrdou zkouškou fyzické kondice. Cesta do prudkého kopce zabere asi čtyřicet minut, námaha však stojí za to. Hradní areál je téměř celý otevřený turistům a ti toho mohou vidět skutečně mnoho. Na první pohled zaujme opevnění hradu, které je vzácně zachovalé. V areálu hradu se těší největšímu zájmu návštěvníků královský palác, purkrabství a unikátní raně gotická kaple. Velkým lákadlem je také Velká věž hradu, z níž se otevírá kouzelný pohled na oblast Českého středohoří. Dodejme, že hrad je národní památkou a mnohokráte sloužil jako inspirace umělcům.  O myším hrádku Na Bezdězu prý kdysi sloužíval chudý rytíř Pancíř. Bydlíval nedaleko odtud na dřevěné tvrzi Klučku. Ostatní rytíři na Bezdězu měli každý svůj vlastní hrádek, jen Pancíř ne. Raději se toulal světem od bitvy k bitvě. Jen na krátký čas se vracel do Klučku a svým hospodářům vždy říkal: "Proč bych měl hrad, když bych v něm stejně téměř nebyl. Neustále mě něco žene do světa."Časem ho však takové živobytí omrzelo a, popravdě řečeno, začal závidět ostatním rytířům. Jejich stodoly byly plné obilí a v maštalích ržáli krásní vraníci. Proto se rozhodl, že si postaví svůj vlastní hrad. Vybral si místo na dokeské skále nedaleko od Klučku. Když to hospodáři slyšeli, začali se křižovat. "Co sis to vybral za místo, pane? Vždyť je posedlé duchy a straší tam!" Ale Pancíř se jim jen smál. "Co je to za divné řeči, vy strašpytlové."Najal čeládku a začal stavět. Nový hrádek rostl jako z vody a Pancíř se na něj brzy odstěhoval. Neměl ani lesy, ani louky, ani pole, přesto jeho majetek stále nabýval. Mezi lidmi se rychle začaly šířit zprávy o tom, že se dal na loupežnictví. A opravdu. Pancíř se svými muži vyrážel každé ráno na daleké obchodní stezky. Tam číhal na pocestné a obchodníky a bez milosti je okrádal. Jen málokdo vyvázl živý.Jednoho dne zaplavila celý kraj pohroma - stádo žravých myší. Pustošily úrodu a lidé říkali, že se nezastaví ani před člověkem, také ho sežerou. Ale Pancíř se jen smál. "Ke mně na hrádek se stejně nedostanou."Ale pravda to nebyla. Myší armáda postupovala cíleně až k hrádku a k naloupeným zásobám. Marně Pancíř zvedl padací most, myši ho rychle překonaly. Rytíř i s čeládkou mlátili myši hlava nehlava, ale jakmile první řady padly, hned je zastoupily další. Nakonec se Pancíř uchýlil do věže. Myši zatím spořádaly zásoby a pustily se i do povlečení a obleků.Na Bezdězu byli rádi, že se jim pohroma vyhnula a ještě dlouhá léta poté se na Myší hrádek nikdo neodvážil. Není divu, že hrdé rytířovo sídlo chřadlo a začalo se rozpadat. Padací most ztrouchnivěl, hradby popadaly, věž ohlodal zub času. A Pancíř? Toho už nikdo nikdy neviděl.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu, neděli a o svátcích od 9 do 16 hodin, V. až IX. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. Návštěva v jiném termínu je možná po telefonické dohodě. VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 50 korun, děti mohou do hradu za polovic.JAK NA BEZDĚZ?Vlakem se dostanete do Bělé pod Bezdězem, odkud je to k hradu přibližně tři a půl kilometru. Autobus vás zaveze až do vesnice Bezděz, pak vás čeká asi kilometr a půl cesty pěšky. Jízdní řády autobusů a vlaků najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Pro motoristy vede cesta k hradu po komunikaci číslo 38 spojující Bělou pod Bezdězem a Doksy, je nutné zabočit k vesnici Bezděz. Placené parkoviště pro automobily i autobusy je kilometr a půl od hradu.

Pokračovat na článek


Skanzen ZUBRNICE

Kam jinam byste se chtěli vypravit za tradiční venkovskou architekturou Českého středohoří než do vsi Zubrnice. Právě tady se nachází nádherný skanzen, který tvoří jedinečný komplex lidových staveb. Zajímavé je, že většina z nich se nachází na místě, kde stála odjakživa. Pouze některé budovy sem odborníci přepravili. Zděné, hrázděné i roubené stavby, to všechno je tu možné vidět. Dominantou Zubrnice je kostel sv. Maří Magdaleny.   Co se skrývá za roubením? Skanzen Zubrnice je na zajímavosti bohatý. Návštěvníci tu mohou obdivovat soubor lidových staveb typických pro České středohoří, které tvoří jednu útulnou vesnici. Nechybí tu vesnický obchod, zemědělské usedlosti, stará škola, kostely a vodní mlýn. V mnoha stavbách je možné vidět předměty, které v minulosti pomáhaly chudým lidem překonat každodenní starosti. Na starém zubrnickém nádraží se nachází malé železniční muzeum. Největší zajímavostí však je to, že právě v Zubrnici je poslední funkční teplovzdušná sušárna ovoce v regionu.A pokud vás prohlídka skanzenu zmůže natolik, že zatoužíte po chvilce odpočinku, můžete zavítat do příjemné hospůdky ve starém stylu. Místní obsluha je více než příjemná stejně jako většina nápojů, které tu servíruje.   S jízdenkou, nebo s řidičákem? Autobus jezdí do Zubrnic téměř až ke skanzenu, nedaleko odtud je i železnice. Přesné jízdní řády najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé mají také snadnou cestu, protože Zubrnice leží na frekventované silnici číslo 260 mezi Úštěkem a Povrty u Ústí nad Labem. Parkoviště pro osobní vozy a autobusy je u skanzenu.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. denně mimo pondělí a úterý od 9 do 16 hodin, V. až IX. denně mimo pondělí od 9 do 18 hodin. Návštěva v jiném termínu je možná po telefonické dohodě.VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 20 korun, děti mohou za dědictvím předků za 15 korun. Rodinné vstupné činí 55 korun.

Pokračovat na článek