Výsledky vyhledávání pro dotaz hlavn�� m��sto

Výsledky vyhledávání v sekci: Cestopisy

Dánsko - Dánské království

Dánsko bylo od starověku osídleno Germány, kteří odtud v 6. a 7. století mohutně expandovali na území dnešní Velké Británie a Německa. Zhruba v 10. století se Dánsko stálo základnou pro Vikingy, kteří odtud podnikali významné výboje směrem na západ.O sto let později vznikla rozsáhlá a mocná říše (tzv. Imperium mari nordici), jejíž součástí byla kromě Dánska také Anglie a Norsko. V následujících staletích bylo Dánsko spojeno s okolními severskými státy, jednotlivá uskupení se ale různě měnila. Postavení velmoci si Dánsko nicméně uchovalo až do třicetileté války, která stála severské země mnoho sil.V krutých časech první světové války bylo Dánsko neutrální. Ve druhé světové válce ho obsadila armáda nacistického Německa. Během německé okupace, v roce 1944, se od Dánska definitivně odtrhl Island. Po vyhlášení míru v roce 1945 se Dánsko vydalo na cestu k prosperitě. V současné době patří k Dánsku také samosprávná území Faerské ostrovy a Grónsko. V obou však existují tendence k vyhlášení samostatnosti.PODNEBÍKlimatické podmínky: Dánsko má mírné klima bez extrémních teplot v létě a zimě. Během letních měsíců v červenci a srpnu, kdy je zároveň nejvyšší počet slunečních dnů, činí průměrná denní teplota okolo 19,5 °C. Naopak nejchladnějším měsícem je únor, kdy průměrná teplota klesá na 1,2 °C. Díky tomuto mírnému podnebí má metropole Kodaň obdobné klimatické podmínky jako například Londýn nebo Amsterodam.Aktuální předpověď počasí na pět dní dopředu najdete na adrese Dánského meteorologického ústavu www.dmi.dk/eng/index.html.Nejlepší doba návštěvy: Mnoho dánských turistických regionů ožívá už koncem dubna, kdy se začíná oteplovat a počet slunečných dnů se zvyšuje. Doba dovolených končí v říjnu, kdy se vše ukládá k zimnímu spánku. Období od dubna do října je proto pro návštěvu Dánska ideální.V květnu a červnu je v Dánsku velmi krásně, protože celá země je zelená a zaplavují ji květy nejrůznějších barev. Počasí je v této době příjemné, navíc se vyhnete hlavní turistické sezóně, která vrcholí v červenci a srpnu. V těchto letních měsících je v Dánsku nejtepleji a je nejvyšší počet slunečních dnů. Koná se celá řada festivalů a koncertů pod širým nebem, muzea a další památky mají delší otevírací hodiny. Tajným tipem na návštěvu je konec srpna, kdy je počasí stále velmi příjemné a davy turistů ze země pomalu mizí.NEBEZPEČÍCharakteristika: Dánsko je bezpečná země. Přesto na to doporučujeme nespoléhat, i tady dochází ke krádežím automobilů a jejich vykrádání, k drobnému zcizování osobních zavazadel, peněženek, dokladů a platebních karet. V noční Kodani je rozumné vyhýbat se Christianii a také drogovým uličkám kolem hlavního nádraží. Turisté by se také měli vyvarovat převážení stopařů přes německo-dánské hranice, protože jim může hrozit obvinění z pašování lidí.Drogová kriminalita: Nedovolená výroba, prodej, nákup, držení, vývoz a dovoz omamných a psychotropních látek jsou postihovány trestem odnětí svobody až 6 let. Pokud se jedná o zvláště nebezpečné látky, je možné uložit trest odnětí svobody až na 10 let.DOPRAVA DO ZEMĚLetecká: Je nejrychlejším a nejpohodlnějším způsobem dopravy do Dánska. Centrálním leteckým (a dopravním) uzlem je hlavní město Kodaň, u kterého se také nachází jedno ze tří dánských mezinárodních letišť.Kodaňské mezinárodní letiště (Kastrup) je situované necelých 10 kilometrů jihovýchodně od města. Moderní letiště je plné duty-free shopů, barů, restaurací (otevřených do půlnoci), směnáren a také půjčoven automobilů, které nabízejí své služby sedm dní v týdnu. Bližší informace o provozu kodaňského letiště a letových řádech najdete na internetových stránkách www.cph.dk.Kodaňské letiště má velmi dobré dopravní spojení s centrem metropole. Jezdí z něj rychlodráha do kodaňské centrální železniční stanice, odkud se koleje rozbíhají do všech koutů Dánska. Železniční stanice na letišti je situována vpravo od letištního terminálu, ve kterém si cestující vyzvedávají zavazadla. Jízdenku si můžete koupit u okénka DSB Travel Centre (DSB je dánská státní železniční společnost), které se nachází vpravo od východu.Jízda vlakem do centra Kodaně trvá se spojem Kystbanen přibližně 12 minut. Je možné využít i jiné spoje, například vlak Inter City, který jezdí přímo do regionů Funen a Jutsko s jedinou zastávkou v Kodani. O všech možnostech dopravy je dobré se informovat přímo na letišti nebo na internetových stránkách DSB www.dsb.dk.Z kodaňského letiště se do centra města dostanete i jinými způsoby dopravy, například autobusem. Jízda trvá přibližně 30 minut a autobusy odjíždějí každou čtvrthodinu. Před letištěm také stojí desítky taxíků.Druhé dánské mezinárodní letiště je u města Arhus (Aarhus). Letiště se nachází necelých 50 kilometrů od centra, dopravní spojení zajišťují pravidelné autobusové linky a taxíky. Na letišti se nachází duty-free shopy, banky, směnárny, pošty, restaurace a půjčovny automobilů. Bližší informace najdete na internetových stránkách www.aar.dk.Přiletět můžete i na mezinárodní letiště Billund. Jeho výhodou je, že se nachází necelé dva kilometry od známého Legolandu.Automobilová: Turisté potřebují řidičský průkaz ČR s textem také v cizím světovém jazyce (lepší je mezinárodní řidičský průkaz), zelenou kartu o pojištění pro zahraničí, doklady o vozidlu a mezinárodní označení CZ z vnějšku vozidla. U vypůjčených vozidel musí mít i notářsky ověřené potvrzení o zapůjčení, a to ve světovém jazyce.Po hlavních evropských silnicích se dostanete až do Kodaně (s pomocí nezbytných trajektů). Nejrychlejší cesta po silnici vede z České republiky do Dánska po komunikaci E 55 na trase Praha – Berlín – Rostock – Warnemünde, odkud jezdí několikrát denně trajekt do dánského přístavu Gedser. Jinou možností je zamířit do německého Lübecku a do přístavního města Puttgardenu, odtud pak trajektem do dánského Rodbyhavnu. Z tohoto přístavu vede až do Kodaně kvalitní dálnice. Bližší informace o trajektech do Dánska získáte na internetové adrese www.scandlines.de.Železniční: Kodaň spojuje s ostatním evropskými velkoměsty kvalitní železnice. Z České republiky je možné jet s přestupem v Německu. Nejrychlejší cesta vede podle některých informací přes Hamburk, kde je třeba přestoupit, dále přes Rostock, pak trajektem do dánského města Gedser a znovu vlakem až do Kodaně. Dánskou národní železniční společností je DSB (www.dsb.dk).Autobusová: Z České republiky jezdí do Dánska několik soukromých společností, většinou vyjíždějí několikrát týdně z Prahy.DOPRAVA V ZEMIAutomobilová doprava: Turisté potřebují řidičský průkaz České republiky s textem také v cizím světovém jazyce (lepší je mezinárodní řidičský průkaz), zelenou kartu o pojištění pro zahraničí, doklady o vozidlu a mezinárodní označení CZ z vnější strany vozu. U vypůjčených automobilů musí mít i notářsky ověřené potvrzení o zapůjčení ve světovém jazyce.V Dánsku je kvalitní silniční síť s perfektními dálnicemi. Transport mezi jednotlivými ostrovy zajišťují trajekty, které převážejí i automobily. Často je možné využít mosty. U dálnic jsou tísňové telefony, nebo je možné v případě nouze kontaktovat dánskou motoristickou organizaci Forenede Danske Motorejere (FDM), e-mail: fdm@fdm.dk. Podrobné informace je možné získat na adrese www.fdm.dk. FDM však nemá vlastní silniční službu, proto v případě tísně funguje non stop zhruba 200 pohotovostních center Falck a Dans Autohjaeopu.Pravidla silničního provozu a dopravní značení je mezinárodní. Jezdí se vpravo. Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,8 promile. Všichni cestující v automobilu musí být připoutaní, malé děti musí sedět v autosedačce. V Dánsku je povinnost jezdit i během letního dne s rozsvícenými světly. Pokuty za nedodržení dopravních předpisů se pohybují většinou od 200 do 1500 DKK.S benzinovými stanicemi není v Dánsku žádný problém, jsou na každém rohu. Často bývají otevřené non-stop, platit je možné i hlavními kreditními kartami. V Dánsku se setkáte i s automatickými pumpami, u kterých platíte za pohonné hmoty bankovkami v hodnotě 100 DKK pomocí platebního automatu.Upozorňujeme na hustou dopravu v hlavním městě Kodani. Lepší, než se trmácet v zácpách, je zaparkovat automobil na bezplatném parkovišti (navedou vás k němu informační cedule) a do centra se vydat hromadnou dopravou. Také můžete od dubna do října využít městská kola. Jednoduše si je půjčíte u speciálního automatu za poplatek 20 DKK a když kolo vrátíte, je vám poplatek vrácen. Bicykl je ostatně častým dopravním prostředkem v Dánsku, někdy to vypadá, že je co do počtu na druhém místě hned za osobním automobilem. Na silnicích jsou speciální jízdní pruhy určené cyklistům, na venkově se zase nacházejí stovky kilometrů cyklostezek v čarokrásné přírodě. Kolo se dá přepravovat v autobusech, ve vlacích, na trajektech i v letadlech na vnitrostátních linkách.Půjčovny automobilů: Pokud si budete v Dánsku půjčovat automobil, můžete využít služeb renomovaných mezinárodních společností i tuzemských firem. Minimální věk pro vypůjčení vozu je 20 let, ale mnohé společnosti požadují věk 25 let. Platit je možné v hotovosti i platebními kartami. Některé autopůjčovny poskytují speciální slevy na pronájem vozu o víkendech.Chcete-li zajistit pronájem vozu už z České republiky, navštivte internetové stránky Dánského turistického úřadu (Danish Tourist Board) www.visitdenmark.com. Na příjemných stránkách i v anglické mutaci najdete pod odkazem Car Rental databázi několika set kanceláří, ve kterých si můžete pronájem vozu předjednat. Jednoduše zvolíte region, ve kterém si chcete automobil pronajmout, a databáze vám připraví přehled kanceláří s adresou, cenami, kontakty a případně i s internetovými stránkami, na nichž je možné vůz rezervovat.ZDRAVOTNICTVÍCharakteristika zdravotnictví: Zdravotní péče v Dánsku je na excelentní úrovni, lékaři jsou profesionálové každým coulem. Turistům z České republiky je nutná první pomoc včetně hospitalizace poskytována zdarma. V jiných případech jsou poplatky za lékařskou konzultaci nebo ošetření poměrně drahé (až 500 DKK za konzultaci). Proto se vyplatí kvalitní zdravotní pojištění sjednané před cestou.V případě nouze mohou turisté volat linku tísňového volání 112 (záchranná služba, policie i hasiči, zdarma i z veřejných telefonních automatů). V Kodani funguje na čísle 38 88 60 41 lékařská služba v noci mezi 16 a 8 hodinou ranní, a to ve všední dny, o víkendech a veřejných svátcích. V turistických kancelářích nebo v hotelu dostanete kontakt na nejbližšího zubaře. Lékaře rovněž můžete hledat v dánských Zlatých stránkách na adrese www.degulesider.dk.Léky a lékárny: Nacházejí se na každém rohu, ve větších městech jsou dokonce otevřené non stop. Najdete je podle označení Apotek. Většina léků je na předpis.Další rady: Voda je v Dánsku pitná i z vodovodního kohoutku, protože Dánsko má údajně nejčistší vodu v Evropské unii. Pokud však dánským vodovodům nevěříte, můžete si koupit balenou pitnou vodu, a to v každém obchodě.UBYTOVÁNÍCharakteristika ubytování: V Dánsku není problém sehnat přijatelné ubytování. K dispozici máte stovky hotelů, kempů, hostelů i hostinců, které mají staletou historii. Nocovat můžete na farmách i v prázdninových chatkách u moře. A dokonce si můžete zajistit pobyt v dánské rodině.Sháníte-li ubytování individuálně, navštivte internetové stránky Dánského turistického úřadu (Danish Tourist Board) www.visitdenmark.com. Na příjemných stránkách (i v angličtině) pod odkazem Accommodation najdete databázi asi tisícovky ubytovacích zařízení v Dánsku.Jednoduše zvolíte typ zařízení a region, ve kterém se chcete ubytovat, a databáze vám připraví přehled podniků s charakteristikou, počtem hvězdiček, adresou, cenami, kontakty a případně i s internetovými stránkami, na nichž je možné pokoj rezervovat.Najít ideální ubytovací zařízení můžete i prostřednictvím jiných stránek, například na adrese www.dkhotellist.dk nebo www.hotels-in-denmark.dk. Kusé informace o dánských hotelech si můžete obstarat i na adrese www.aeroe.byportalen.dk.Hotely: V Dánsku nabízejí své služby stovky hotelových zařízení, která se nacházejí ve všech hlavních přímořských regionech a městech. Dánské hotely jsou rozdělené do pěti kategorií, od jedné do pěti hvězdiček.Většina hotelů (a nejen jich) je sdružena v organizaci HORESTA (Asociace dánských hotelů, restaurací a dalších subjektů podnikajících v turistickém průmyslu). Bližší informace najdete na internetové adrese www.horesta.dk či www.danishhotels.dk. Pracovníky asociace můžete také kontaktovat na adrese Vodroffsvej 46, DK-1900 Frederiksberg C, tel.: 35 35 60 88, fax.: 35 35 93 76, e-mail: horesta@horesta.dk.Kempy: Kempování je v Dánsku velmi rozšířené. Tomu ostatně odpovídá také počet kempů. Registrovaných je přibližně 500. Zákazník potřebuje dánský karnet (v některých případech to není nutnost), který si může koupit přímo v kempu nebo v turistických kancelářích. V těch je také možné koupit brožuru s detailními informacemi o všech kempech v zemi, kterou vydává každý rok společnost Danish Camping Union. Bližší údaje o možnostech kempinku v Dánsku najdete na adrese www.dcu.dk.Ceny se odvíjejí od toho, kolik z maximálně možných pěti hvězdiček kempinkové zařízení má (dítě do čtyř let obvykle platí polovinu). Rozdělení kempů podle hvězdiček kontroluje dánská organizace kempinkových zařízení. Pětihvězdičkové kempy uspokojí i ty nejnáročnější hosty. Tříhvězdičková zařízení disponují sprchami, kuchyněmi a obchody. Jednohvězdičkové kempy většinou mají jen toalety a umývárny.Pozor na to, že v Dánsku je přísně zakázáno nocování pod širým nebem (volné kempování), a to na státní půdě, u silnic, na parkovištích, odpočívadlech u dálnic i na plážích. Pokud hodláte nocovat na soukromém pozemku, je to možné, ale až po svolení od majitele. Dánsko si rovněž chrání přírodu, a proto je zakázáno rozdělávat oheň mimo povolená místa.Hostely: Mladým turistům je v Dánsku k dispozici kolem 100 hostelů (vandrerhjem) po celé zemi, ve všech je nutná karta IYHF (ke koupi přímo v hostelech, je možné ji koupit i v Praze). Stejně jako v mnoha světových hostelech mají i v dánských ubytovacích zařízeních přednost studenti a lidé do 26 let.Hostely jsou rozdělené od jedné do pěti hvězdiček podle kvality služeb, které nabízejí. V zimě bývají často zavřené, během sezóny je lepší rezervace. Aktuální informace získáte v asociaci hostelů Danhostel na adrese Vesterbrogade 39, DK-1620 Copenhagen V. K dispozici máte i internetové stránky www.danhostel.dk.Hostince: Jsou velmi zajímavou možností ubytování. Hostinská zařízení (restauranty a hotely v jednom) byla vytvořena už na konci 13. století, kdy dánský král nařídil zprovoznit síť těchto podniků pod názvem kros. Dnes jsou rozseté po celé zemi.Setkat se můžete s tradičními hostinci, ve kterých se stále vaří a posluhuje podle starých zvyklostí (to ale neznamená, že špatně). V jiných hostincích vás zase překvapí moderní služby a vybavení včetně skvělé mezinárodní kuchyně. V sezóně se doporučuje rezervace.Prázdninové domy: Jsou obdobou našich rekreačních chat. Prázdninové domy stojí zejména na plážích (a vůbec v přímořských oblastech). Zpravidla si můžete pronajmout apartmán i pro deset lidí. V ceně pochopitelně nejsou žádné služby.Farmy: Ideální varianta pro milovníky ekoturistiky. Na klasických farmách je možné nocovat za poplatek jako v hotelu, ale obvyklejší je pronajmout si pokoj na delší dobu a začlenit se do běžného života na farmě (někde je to vyžadováno). Odměnou je nejen poznání života farmářů, ale možnosti jízdy na koni, rybaření ve vlastních rybářských revírech apod.Ubytování v soukromí: Zajímavá a v Dánsku velmi rozšířená možnost ubytování. Turisté si mohou pronajmout (většinou na noc) pokoj se sociálním zařízením, často se snídaní. Jedná se o levnější způsob ubytování. Na volné pokoje narazíte po celé zemi, obvykle je poznáte podle klasického označení Zimmer frei nebo dánsky Varelse. Informace o tomto způsobu ubytování můžete získat i v turistických kancelářích.Ubytování na oplátku: V Dánsku je velmi rozšířené bydlení na oplátku. V praxi to znamená, že se předem domluvíte s konkrétní rodinou, u které pak dohodnutou dobu bydlíte. Můžete se zapojit do jejího fungování, ale nemusíte. Záleží na domluvě. Na oplátku pak někdo z dánské rodiny přijede bydlet k vám. Mladí Dánové to praktikují převážně během letních prázdnin od konce června do srpna. Bližší informace i nabídky je možné získat na internetových stránkách www.bbdk.dk, které provozuje organizace HomeLink Denmark, Dansk Bolig Bytte, P.O. Box 53, Bernstorffsvej 71, DK-2900 Hellerup, tel: 39 61 04 05, fax: 39 61 05 25, e-mailová adresa bed@bbdk.dk.OBCHODY A SLUŽBYObchody: Jsou otevřené ve všední dny od 9 do 17.30 hodin, v pátek zůstávají otevřené až do 20 hodin. V sobotu zavírají kolem 14 hodin. V neděli bývají obchody zavřené. Řada obchodů v Kodani je otevřených dlouho po oficiální otevírací době.Supermarkety jsou otevřené od časného rána do pozdního večera, během turistické sezóny je navíc zavedena speciální otevírací doba dlouho do noci. Omezený sortiment potravin je možné koupit non stop v benzínových stanicích a v pouličních stáncích s občerstvením.Suvenýry: Turisté mají na výběr z mnoha suvenýrů. Typickou památkou na Kodaň je zdejší porcelán. Pro Bornholm je charakteristická keramika, pro Faerské ostrovy výrobky z přírodní vlny. Zapomenout nesmíme na krásné skleněné vázy, stříbrné šperky, kožešiny a samozřejmě na Lego.Pošty: Na budovu pošty narazíte v každém větším dánském městečku. Většinou jsou otevřené ve všední dny od 9 do 17 hodin, v sobotu do 12 hodin. Otevírací hodiny jsou ale stanovovány individuálně, proto se můžete setkat i s jinými časy. Pošta na hlavním nádraží v Kodani bývá otevřené ve všední dny od 9 do 21 hodin, v sobotu do 18 hodin, v neděli do 16 hodin. Dánské pošty jsou velmi kvalitní a poskytují precizní služby.Telefony: Telefonních automatů je mnoho, telefonovat je možné i z pošt a kanceláří Statens Teletjensete. V Dánsku se používají telefonní karty Telekort, které je možné koupit na poště, v prodejně s tiskem, na nádraží. Cena je 30, 50 a 100 DKK. Mezinárodní telefonní kód do Dánska z České republiky je 0045. Když voláte z Dánska domů, vytočte 00420 a předvolbu města bez nuly.Elektřina: Elektrické napětí je 220 V, 50 Hz. Používají se zásuvky našeho typu.AKTIVITYCharakteristika: Dánsko je od základu velice kulturní zemí s bohatou historií a nudit se tady rozhodně nebudete. Kromě klasických kulturních aktivit (návštěva festivalů, koncertů, muzeí, galerií a dalších zařízení) se můžete věnovat turistice, sportu nebo se pobavit v četných barech a diskotékách.Když navštívíte internetovou prezentaci Dánského turistického úřadu (Danish Tourist Board) na adrese www.visitdenmark.com (v angličtině) a zvolíte sekci Events, můžete si v přehledné databázi vybrat aktivitu, které se chcete v Dánsku věnovat – hudební koncert, sport, divadelní představení, kulturní festival, fotografickou výstavu. Jednoduše zvolíte požadovaný program, region nebo dokonce konkrétní město a datum. Databáze vám vyhledá konkrétní akci a pozor, někdy i na tři roky dopředu. A to i s internetovými adresami, na nichž se dozvíte více…Kultura: Centrem kulturního života Dánska je hlavní město Kodaň. Muzeum, divadlo, galerii či koncertní halu však najdete v každém větším městě. Během letních měsíců se navíc konají četné festivaly a kulturní akce pod širým nebem.Podrobné informace o možnostech kulturního vyžití najdete na adrese www.kulturdanmark.dk nebo www.kulturnet.dk. Na těchto stránkách jsou údaje o kulturních aktivitách, památkách a zajímavých projektech. V přehledné tabulce zvolíte požadovanou kulturní aktivitu a databáze vám vyhledá vše potřebné – muzea a odkazy na jejich stránky, knihovny, divadla, kina i vše o dánské televizi…Hudba: Pokud do Dánska míříte za hudbou, jste na správném místě. Koncertní haly najdete v Kodani a každém samosprávném městě. S hudební produkcí se setkáte také v kostelech, na zámcích nebo v měšťanských domech.Dánsko je bohaté na klasickou vážnou hudbu, kterou prezentuje celkem sedm symfonických orchestrů. Dánská opera sídlí ve městech Kodaň a Arthus. Pokud jste milovníky jazzu, můžete navštívit celou řadu klubů, stejně tak jste-li milovníky roku a popu. Rovněž folková hudba je velmi populární. Mísí se v ní vliv Skandinávie, ale také třeba irské a skotské hudby. Podrobné informace o dánské hudbě získáte na internetové adrese www.mic.dk. A pokud jste fandové moderní hudby, pak navštivte stránky momentálně nejznámější dánské popové skupiny Aqua (www.aqua.dk).Muzea: Stejně jako koncertních hal a galerií je v Dánsku i mnoho muzeí. Například v Kodani se nachází nejen proslulé botanické, geologické a technické muzeum, ale i další expozice. Při procházení dlouhého seznamu dánských muzeí máte pocit, že Dánsko má muzeum snad úplně na všechno. Jen namátkou jmenujme několik muzeí, které tu najdete: muzeum zvířat, muzeum zemědělství, muzeum Hanse Christiana Andersena, muzeum pekařství, muzeum hodin. Muzeí jsou zkrátka stovky a stovky. Podrobnosti najdete na adrese www.dmol.dk.Zábava: Stejně jako na kulturu je Dánsko bohaté i na zábavu. Turistům se nabízejí diskotéky, hudební kluby, restaurace, kina, prakticky vše, na co si vzpomenete. Největší počet zábavních podniků je samozřejmě v Kodani, ale ani další města nezůstávají stranou. Oblíbené jsou bary i pivnice, které nezřídka zavírají až k ránu. Nezapomeňme uvést noční kluby.Sport na souši: Dánsko je zemí sportu zaslíbenou. Mezi turisty je například velmi oblíbená cyklistika, protože v dánských městech i vesnicích jsou speciální jízdní pruhy pro cyklisty a v zemi je celá řada cyklistických tras. Podrobné mapy a průvodce koupíte v turistických informacích. Oblíbenou trasou je stezka nedaleko Kodaně, která je dlouhá necelých patnáct kilometrů a vede krásnou krajinou.Dánsko je také Mekkou fotbalu. Mnoho dánských fotbalistů hraje v renomovaných světových klubech a samotná dánská liga je velmi kvalitní. A když hraje národní tým, jedná se doslova o státní svátek. Snad nejznámějším domácím týmem je FC Kodaň (www.fck.dk).Významným dánským sportem je badminton, ve kterém dánští sportovci sklízejí úspěchy i na mezinárodní scéně. Badminton nabral vítr do plachet v roce 1987, kdy Dánové vyhráli turnaj All England Championship.Turisté se mohou věnovat i nenáročným sportům, například jízdě na koni. Na venkově je totiž více krav než koní, čemuž odpovídají poměrně mírné ceny za hodiny ježdění. Koně si můžete najmout za poplatek na farmách.Velmi rozšířeným sportem je golf, protože v Dánsku je téměř 130 golfových kurtů. Podrobné informace o golfu najdete na stránkách www.golfonline.dk (jsou i v angličtině).Rybaření: Stejně jako v celé Skandinávii je i v Dánsku velmi oblíbený rybolov. Ryby můžete chytat na moři, ale i na sladkovodních řekách a jezerech. Nutná je licence, kterou lze koupit na jednodenní, týdenní nebo roční rybaření. K dostání je v turistických informacích.Vodní sporty: Vodní radovánky mají v Dánsku výborné zázemí. Pláže jsou písčité, vybavené vším potřebným pro milovníky plavání, windsurfingu nebo třeba jachtingu. Rovněž je možné využívat vnitrozemské řeky a jezera a samozřejmě i četné vodní parky.Většina turistů se bude v dánských vodách hlavně koupat. Příznivé podmínky panují v letních měsících, kdy teplota vody vystoupá na 20 až 22 stupňů Celsia. Většina pláží se pyšní modrou vlajkou, která je důkazem kvality, čistoty a bezpečnosti. Nejkrásnější pláže najdete na severu Jutska a Sjaellandu. Obyvatelé Kodaně míří na jih na Ishoj strand.U dánského pobřeží se budete často setkávat s windsurfingem, který si Dánové velmi oblíbili. Vybavení se na plážích běžně půjčuje. Nejvíce půjčoven je na západě Jutska, právě tady vane příznivý vítr. Podrobnější informace najdete na stránkách Dánské windsurfingové organizace (www.dbo.dk). Bohužel ne všechny informace jsou v angličtině nebo jiné světové řeči.Jachting je možné provozovat na mnoha místech Dánska. Nejvíce jachet však uvidíte jižně od Sjaellandu, kde se nacházejí také četné půjčovny lodí. Jachtu si můžete zapůjčit s kapitánem i bez něj. Lodě se většinou půjčují na týden s veškerým vybavením.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tipy

Peru - Peruánská republika

AREQUIPABílé město, takovou přezdívkou se pyšní Arequipa obklopená okázalými horami, ke kterým patří i sopka El Misti. Město je charakteristické množstvím krásných budov ze světlého sopečného kamene. Nejvíce fascinující náboženskou stavbou v zemi je Convento de Sanyta Catalina, která byla až donedávna domovem 450 jeptišek. Mnoho krásných městských domů, jako například Casa Ricketts, je nyní využíváno jako galerie či muzeum. Oblíbeným cílem výletů z Arequipy je Kaňon Colca, prokazatelně nejhlubší kaňon na světě.Východně od města leží ve výšce téměř 4000 metrů jezero Titicaca, nejvýše položené splavné jezero na světě. S délkou 170 kilometrů je také největším jezerem v Jižní Americe. Vzhledem k jeho nadmořské výšce je tu neobvykle čisté ovzduší a azurově modrá voda. Z Puna, nejvýznamnějšího přístavu na jezeře, se dají podnikat zajímavé výlety na loďkách.CUZCOArcheologické město je nejstarší souvisle obydlené město na kontinentu a tvoří důležitou část v dopravní síti Jižní Ameriky. Většina ulic ve městě je lemována kamennými zdmi, které stavěli Inkové. Město má velkolepou sbírku koloniálního umění, což dokládá například Katedrála z konce 16. století a Chrám La Merced.Východně od centra města se nachází zřícenina Coricancha, která byla kdysi pozlacená, a Museo de Arqueologia, jehož interiér je vyplněn zařízením z kovu a zlata, hrnčířskými a textilními předměty a najdete tu i několik mumií. Nedaleko odtud leží další čtyři zříceniny: Sacsayhuamán, Qenko, Puca Pucara a Tambo Machay. Největší renomé mezi cestovateli však má jednoznačně Machu Picchu ležící severně od Cuzca.Machu Picchu je tajemstvím opředené město nad řekou Urumbambou. Jeho objevitelem je archeolog Hiram Bingham, který měl tu čest poprvé spatřit zarostlé sídlo Inků vysoko v Peruánských Andách. Předpokládá se, že Machu Picchu bylo postaveno někdy v 15. století, tedy v době, kdy Incká říše zažívala doby největší slávy a rozmachu. Žilo v něm několik tisíc lidí a počet žen byl desetkrát vyšší než počet mužů. Sloužilo nejen jako dokonalý úkryt, ale také jako místo uctívání Slunce. Důkazem je i Sluneční kámen, na němž se vždy při slunečním slunovratu konaly sluneční obřady. Impozantní Machu Picchu dodnes udivuje svou přesností, s jakou tu byly jednotlivé mohutné kameny kladeny na sebe. Mezery mezi díly jsou totiž nepatrné. Stejně je tomu u obyčejných domů i chrámů zasvěcených Slunci, které tvořily velkolepý komplex plný zeleně, paláců i důmyslných vodních kanálů. Ty jsou dodnes skvěle zachovány, protože Machu Picchu zůstalo španělským dobyvatelům navždy utajeno. Záhadou však zůstává, proč ho původní obyvatelstvo v poklidu opustilo a nechalo zarůst neprostupnou džunglí, aby Machu Picchu zůstalo zachováno pro příští generace.CHAN CHANKdysi hlavní město tajemné a mocné říše Chinú leží poblíž pobřežního města Trujillo. Ve své době měl Chan Chan impozantní rozměry, rozkládal se na osmnácti kilometrech čtverečních. Na této ploše stálo několik stovek staveb, postavených z cihel adobe, které původní obyvatelstvo uplácalo ze zdejší žlutavé hlíny. Díky dokonalému systému zásobování vodou tady mohly žít tisíce lidí, v obydlích, z nichž mnohé možná byly pokryty bohatě zdobenými zlatými deskami. Dnes už je samozřejmě Chan Chan bez jediné cennosti, pokud ovšem nepočítáme historickou hodnotu města, kterou nelze vyčíslit. Založení města kolem 12. století se samozřejmě neobejde bez poutavých pověstí. První říká, že Chan Chan založil stvořitel slunce a měsíce. Druhá zase tvrdí, že Chan Chan založil tajemný muž Naymlap, který přišel odkudsi od moře, aby hned po vzniku města zase odešel.Dnes je jisté jen to, že město mělo obdélníkový tvar a jeho centrem byl chrámový hrad Čudi. V okolí byl jeden z nejbohatších okrsků města, obehnaný vysokou, asi devítimetrovou zdí. Dodnes se tu zachovalo velké množství staveb, jejichž střechy ale dávno odnesl zub času. Obzvláště vyhledávanou stavbou je Hala čtyřiadvaceti výklenků se stejným počtem sedadel. Podle odborníků jde o bývalý diskusní sál, v němž se možná rozhodovalo o osudech celé říše. Budova stále udivuje neuvěřitelnou akustikou. Mezi další zachovalé stavby patří okolní chaty, chatrče, vodní zásobníky i speciální plac, na němž se konaly náboženské obřady. Smaragdový chrám byl objeven teprve v roce 1923. Je proslulý zejména svou pyramidovou podobou a také desítkami poutavých reliéfů, které se zachovaly do současnosti. Za zmínku stojí i Chrám duhy nebo Chrám draka, oba bohatě zdobené.V okolí Trujilla je možné vidět i další zajímavosti, například Chrám slunce a Chrám měsíce poblíž řeky Moche. Oba jsou zřejmě starší než Chan Chan, archeologové je datují do 6. století a přičítají je příslušníkům kmene Mochiků. Chrám slunce má impozantní rozměry, leží vysoko nad řekou na plošině téměř 230 krát 140 metrů. V Chrámu měsíce jsou zase krásné fresky se zbraněmi, které mají lidské rysy. Poblíž byl nalezen prastarý hřbitov a mnoho dalších staveb.IQUITOSNedaleko od tohoto města se vody obrovské řeky Ucayali spojují s řekou Maranon, aby vytvořily působivou Amazonku. Tato pověstná řeka je dlouhá více než 3500 kilometrů a teče přes džungli do Atlantického oceánu. Největší řeka na světě je tak široká, že je někdy obtížné dohlédnout na opačný břeh.Iquitos je ideálním místem, odkud se vydat na průzkum této impozantní síly přírody. Z města je několik způsobů, jak spatřit mohutný vodní tok i džungli. Můžete plout po řece do typických chatek hluboko ve vegetaci nebo můžete navštívit vesnice Yagna a Bora, které si přísně chrání své původní zvyky. Rovněž můžete prozkoumat fascinující přítoky a ostrovy Amazonky nebo rybařit v řekách a jezerech. Tady v amazonské džungli je přírodní rezervace Pacaya-Samlrla, která oplývá panenskou florou a faunou.Město Iquitos nejvíce rozkvétalo během 19. století, což se projevilo v architektuře zdejších panství. Dnes nabízí bohatý noční život a typická jídla, která se skládají z množství ryb a exotického ovoce. Turisté by neměli vynechat Národní turistickou rezervaci Quistococha, aby si zaplavali v jezeře nebo si užívali klidu v izolovaných amazonských chatkách.LIMAHlavní město Peru je přeplněné, znečištěné, hlučné a často je zde špatné počasí. Přesto jsou jeho obyvatelé přátelští a pohostinní. V Limě je mnoho příležitostí k posezení nad dobrým jídlem, stejně jako k nočnímu životu. Lima má také velký výběr muzeí. V současnosti je v plánu obnova městského koloniálního centra, takže se metropole v blízké budoucnosti možná stane lákavějším cílem cestovatelů.Mezi hlavní památky patří Museo de Oro del Peru, které nabízí množství předmětů ze zlata, stříbra a drahých kamenů a Museo Nacional de Antropología y Arquelogía, známé výstavou Prehistorické Peru. Chrámy San Francisco a Santo Domingo poskytují vítaný odpočinek od venkovního ruchu. Většina obchodů v Limě, mezi nimiž stojí za zmínku Polvos Azules, je zaplavena množstvím řemeslnických výrobků. Je zde spousta náměstí, nádherné koloniální budovy a zoologická zahrada.NAZCATéměř mystické místo, které skrývá velké tajemství a které už zamotalo hlavu mnoha badatelům. Po nehostinné pouštní ploše o rozloze 500 kilometrů čtverečních je rozmístěno několik set geometricky dokonalých čar, které tvoří známé obrazce. K vidění tu je například pavouk dlouhý asi 45 metrů. Je z rodu Ricinulei, jednoho z nejvzácnějších druhů na světě, jehož příslušníci žijí pouze v nepřístupných místech v amazonské džungli. Je význačný tím, že má jednu nohu prodlouženou s pohlavním orgánem, což je vidět pouze pod mikroskopem. V peruánské Nazce je však zaznamenána s neskutečnou přesností i tato odchylka.Obří kolibřík udivuje přesností jednotlivých čar, která skládají fantastický obraz. Neuvěřitelně přesné spirály zase vytvářejí obraz obrovské opice, vysoké přesně sto metrů. Kondor má rozpětí křídel neskutečných 120 metrů, ještěrka měří ještě o šedesát metrů více. Ztvárněná tu jsou i další zvířata, například velryba, had, lama a dokonce i člověk se svatozáří. Nechybí tu desítky přesných čar, trojúhelníků i jiných geometrických obrazců. Nejpůsobivější pohled na umění dávných civilizací je buď z malých letadel, která startují z okolních letišť, nebo ze speciálně postavené vyhlídkové věže, odkud je výhled na tři obrazy.Vznik mystických kreseb nelze přesně určit, podle archeologů vznikaly průběžně po dlouhá staletí. Nejstarší však vznikly zhruba kolem přelomu letopočtu, nejmladší o šest set let později. Na svědomí je mají původní obyvatelé nehostinné krajiny, kteří za pomoci holých rukou odstranili tuny horniny, aby na tmavé poušti vytvořili světlejší čáry. Učinili to tak důkladně, že obrazy z povrchu země nikdy nezmizí. První písemné zmínky o zdejší podivuhodnosti jsou datovány do 16. století, podrobně je však spatřili až piloti prvních letadel na začátku 20. století. Okamžitě vznikla řada mýtů, k čemu mohly mistrně ztvárněné obrazce sloužit. Podle některých názorů jde o největší astronomickou knihu světa, kdy jednotlivé čáry znázorňují polohu a cesty jednotlivých planet. Podle nejbláznivějších představ jde o obrovský přistávací areál pro lodě mimozemšťanů. Otazník visí i nad tím, jak mohli starověcí obyvatelé nehostinné plochy načrtnout tak dokonale přesné obrazce, když jsou viditelné jen ze vzduchu. Podle některých teorií disponovali horkovzdušnými balóny, ale to se zdá nepravděpodobné.Rozloha: 1 285 221 km2Počet obyvatel: 23 milionů

Pokračovat na článek


Soutěsky na Kamenici - Hřensko

Pokud hledáte pro svůj výlet či dovolenou opravdovou divočinu a nechcete se trmácet do vzdálených zemí, měli byste zamířit na sever do našeho nejmladšího národního parku České Švýcarsko. Tajemná a rozervaná krajina pískovcových skal, rozkládající se na pomezí Čech a Saska, přitahuje lidi svou romantickou krásou odpradávna. K jejím nejzajímavějším částem patří hustě zalesněný kaňon řeky Kamenice, která na dvou místech vytváří soutěsky s klidnou vodní hladinou; pohled na ně představuje neobyčejný zážitek. Zdejší pískovce vznikly v druhohorách asi před sto milióny lety, kdy se z písečných usazenin na dně moře vytvořily až několik set metrů silné vrstvy. Později moře ustoupilo a sopečná činnost v třetihorách způsobila rozlámání pískovcových vrstev na mnoho částí. Vše dokonala větrná a vodní eroze, díky níž zde na mnoha místech vznikly útvary, které jinde nespatříte. Po dlouhou dobu byla oblast kolem Kamenice jen těžko přístupná a byla opředená tajemstvím. Místu, kde končila stezka a dál už pokračovaly jen skály a voda, se dokonce říkalo Konec světa. Pokusy proniknout dál považovali zdejší lidé za bláznovství či dokonce za bezbožnost. Soutěsky na Kamenici představovaly dlouhou dobu velkou překážku, kterou museli obyvatelé pravobřežních obcí Mezná a Vysoká Lípa každou neděli překonávat na cestě do kostela v Růžové. Řeka však sloužila také jako zdroj obživy; rybáři v ní chytali pstruhy a lososy a dřevaři jejího proudu využívali pro plavení dříví. Teprve koncem 19. století byla Kamenice lépe prozkoumána a zanedlouho sem přišli první turisté. Tomu však předcházela zajímavá příhoda – roku 1877 došlo v hřenské hospodě U Zeleného stromu k odvážné sázce, při níž se pět dobrodruhů rozhodlo, že Kamenici a její soutěsky zdolají na voru. Tři plavidla je skutečně bez větších problémů dopravila od Dolského mlýna až do Hřenska a tak vlastně vznikla tradice využití soutěsek pro turistické účely. O to, aby se sem lidé vůbec dostali a mohli si zdejší krásy užít komfortnějším způsobem než na voru, se zasloužil kníže Edmund Clary-Aldringen. Od osmdesátých let 19. století totiž vynakládal nemalé prostředky na zpřístupnění oblasti. Jako majitel zdejšího panství se snažil turistům jejich toulky zpříjemnit a obě soutěsky zpřístupnil. Povolal italské odborníky a pod jejich vedením pak na dvě stě dělníků – barabů – budovalo chodníčky, můstky, tunely, lávky a jezy. Barabové, jejichž jméno je odvozeno od jména biblického lotra Barabáše, byli původně železniční dělníci, kteří vykonávali nejtěžší práce při budování tunelů, například v Alpách. Byla to zajímavá komunita, proslulá svým kočovným životem, nebezpečnou prací a svéráznou tradicí. Tunely pro pěší v oblasti kaňonu Kamenice vykutali během několika zimních měsíců tak, že pískovcovou skálu nejprve zahřívali ohněm a pak ji prudce zchlazovali vodou, takže kámen popraskal a bylo možné ho vylámat. Na zpřístupnění soutěsek se podílel i Horský spolek pro České Švýcarsko. Jako první úsek byla roku 1890 otevřena asi 500  m dlouhá Edmundova neboli Tichá soutěska a v návaznosti vznikla i restaurace. Vody soutěsky tehdy brázdilo pět lodiček, které řídili převozníci s bidly, oblečení v námořnických stejnokrojích. O osm let později skončily úpravy i 250  m dlouhé Divoké soutěsky. Obliba této lokality i nadále stoupala, což dokládají i písemné prameny z dvacátých let 20. století. V té době zde turisty vozilo celkem 21 lodiček od brzkého rána až do tmy a ročně sem zavítalo asi 160 000 návštěvníků. Platily zde přísné předpisy, nesměly se tu pořizovat fotografie ke komerčním účelům, provozovat podomní obchod, vylepovat politické plakáty a přístup byl zakázán i žebrákům. Roku 1964 byly obě soutěsky s pomocí československé armády zrekonstruovány. Pokud se k soutěskám vydáte od parkoviště nedaleko hotelu Klepáč, musíte nejdříve po lávce překonat tok Kamenice a pak pokračujete dál proti proudu řeky. Asi po půlhodině chůze dojdete k přístavišti člunů v Edmundově soutěsce. Setkáte se i s označením „Tichá“, to ovšem pochází z doby socialismu, kdy jméno hraběte, zakladatele zdejší plavby, nebylo žádoucí. Plavba na pramici dlouhá necelý kilometr trvá asi 20 minut. Nečekejte žádné technické vymoženosti, vše je jako za starých časů. Převozník pohání i kormidluje loď bidlem a během projížďky vás upozorní na neobyčejné skalní útvary. Jejich jména pocházejí z období romantismu a zrodila se v hlavách prvních návštěvníků. Najdete tu třeba Vodníkovo křeslo, Lva, Sloní rodinu, Opici či Španělské balkónky. Záleží samozřejmě na vaší fantazii, zda objevíte a pojmenujete sami pro sebe nějaké další. Největší zdejší atrakcí je „provázková Niagára“, umělý vodopád, který obsluhuje a spouští sám převozník. Tím nejcennějším, co na vás v soutěskách čeká, je vzácná fauna a flóra. Díky klimatickým inverzím se zde projevuje tzv. zvrat vegetačních stupňů, kdy do chladného kaňonu Kamenice i přes nízkou nadmořskou výšku kolem 150  m sestupují horské a podhorské druhy. Na břeh vystoupíte na dalším přístavišti a dál pokračujete k Meznímu můstku. Odtud byste se mohli po některé z turistických značek vrátit zpět do Hřenska, ale nepochybně si nebudete chtít nechat ujít pokračování plavby Divokou soutěskou. Tady uvidíte další zajímavost, rybí přechod pro lososy, kteří se v Kamenici od roku 1998 znovu vysazují. Losos se zde zdrží rok či dva, poté Labem odpluje do moře a odtud se po dvou či třech letech vrací zpět, aby se ve svých rodných vodách vytřel. Od konce Divoké soutěsky vede cesta do obce Mezní Louka, odkud se lze vydat po červené turistické značce zpět k hotelu Klepáč nebo do Hřenska. Před výstupem z rokle ještě minete kapli vytesanou do skály na paměť obchodníka se dřívím Johanna Clara. Kromě nádherné procházky a projížďky, na kterou můžete navázat další túrou do Českého Švýcarska, je možné v soutěskách zažít i leccos jiného. Ke dni dětí se tu každoročně pořádá Pochod pohádkovou soutěskou a roku 2006 soutěsky zažily i první svatbu na lodičkách. Záleží zkrátka jen na vás, jak se svůj výlet do této podivuhodné krajiny rozhodnete pojmout. Hřensko Zdejší barokní kostel sv. Jana Nepomuckého vznikl v letech 1786–1787, údajně z podnětu budoucího císaře Josefa II., který tudy roku 1779 cestoval. Při silnici do Janova stojí pseudogotická kaple a poblíž uvidíte kapličku vytesanou ve skále. Zdejší socha sv. Jana Nepomuckého pochází z roku 1756. Labe u Hřenska protéká na hranicích nejníže položeným místem v České republice s nadmořskou výškou 115 m. Přístup Z Hřenska (silnice č. 62 Děčín – Hřensko) se vydejte krátkou odbočkou k parkovišti vzdálenému asi 300  m od začátku soutěsek. Oblast soutěsek a jejich okolí najdete na mapě KČT č. 12 Národní parky České a Saské Švýcarsko. Zajímavá místa v okolí  Labská vyhlídka Jižně od Hřenska, u soutoku Labe a Kamenice, můžete vystoupat na Labskou vyhlídku, odkud je nejkrásnější výhled na Hřensko. Národní park České Švýcarsko Krajinu známou také pod názvem Českosaské Švýcarsko vyhledávají turisté již od přelomu 18. a 19. století. Na jejím území se nacházejí dva národní parky, jeden na české a druhý na německé straně hranice. Národní park České Švýcarsko, vyhlášený roku 2000, má rozlohu 79 km2. Najdete zde pískovcová města, hluboká kaňonovitá údolí a divoké rokle se svislými skalními stěnami a věžemi. Zdejší flóra je značně rozmanitá, na suchých vrcholech skal a plošin se zachovaly řídké reliktní porosty a teplomilné druhy, zatímco ve vlhkých a chladných roklích rostou hlavně jedlové a smrkové porosty s mechy a lišejníky. Z větších savců tu žije rys ostrovid, jelen, srnec, divoké prase a vydra říční. Stříbrné stěny Přibližně 2  km severovýchodně od Hřenska se nachází strmý pískovcový masiv, jehož součástí je asi 400  m dlouhá kolmá stěna s pískovcovými věžemi na obou koncích. Místo je přístupné po neznačené cestě údolím potoka Suchá Bělá. Růžová V obci stojí kostel sv. Petra a Pavla se zvonicí s bedněným patrem a řada lidových staveb s podstávkami. Pravčická brána Největší přírodní skalní brána v Evropě, která se nachází v blízkosti státní hranice s Německem, je z Hřenska dostupná po červené turistické značce. Její šířka u dna je 26,5  m a výška otvoru je 16 m. Od roku 1980 není dovoleno vystupovat na vlastní oblouk brány, protože hrozí jeho zřícení, přístupné jsou ale vyhlídky v těsném okolí. Mezní Louka V 2. polovině 19. století zde byly lázně, později proměněné na hotel. Osada je v současnosti střediskem cestovního ruchu a východištěm do Českého Švýcarska. Sokolí hnízdo V blízkosti Pravčické brány vznikla kolem roku 1826 chatrč pokrytá dubovou kůrou, která fungovala jako výčep pro turisty. Roku 1881 byl na jejím místě vystavěn zámeček v alpském stylu, v němž Clary-Aldringenové ubytovávali své významné hosty. Dnes tu najdete stylovou restauraci a muzeum Národního parku České Švýcarsko. Šaunštejn Od Pravčické brány vede červená značka ke zbytkům skalního hradu, nazývaného také Loupežnický hrad. Byl založen zřejmě ve 14. století jako pevnůstka ochraňující Českou stezku, významnou komunikaci spojující v raném středověku Čechy a Sasko. V 15. století byl hrad opuštěn a po třicetileté válce se stal sídlem lupičů. Ze skalní plošiny, přístupné po železných žebřících, je pěkný výhled do okolí.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Magazín

Máchův kraj - Doksy

Když se řekne Máchovo jezero, každému se vybaví písčité pláže, koupání a rekreace. Okolí Doks na Českolipsku ale nenabízí jen vodní radovánky a atrakce. Příznivci historie tu najdou gotické hrady i renesanční zámky, muzea a lidovou architekturu v rázovitých vesničkách. Sportovněji založení návštěvníci mohou dát pro změnu přednost zdejším cyklistickým i turistickým stezkám, vystoupit na některý z blízkých vrcholů vulkanického původu nebo se ponořit do ticha přírodních rezervací. Kdo se někdy toulal zdejší krajinou, jistě si alespoň jednou vzpomněl na našeho nejvýznamnějšího romantického básníka. Aby ne, vždyť jeho jméno nese nejen jezero, ale i celá oblast. Ovšem v době, kdy Karel Hynek tvořil slavný Máj, se největší vodní plocha severních Čech nazývala jinak.Tehdy se jí říkalo Velký rybník a vzhledem k početnému německému obyvatelstvu ještě častěji Grosser Teich. Byl to přesnější název, protože se opravdu jedná o rybník, který už roku 1367 nechal vybudovat Karel IV. Básníkovo jméno do názvu navrhl až těsně před 2. světovou válkou turistický spolek z Doks, ovšem příslušná jazyková komise tento nápad odmítla. Ani po osvobození, kdy už německý název nepřipadal v úvahu, nebylo nové pojmenování „jezera“ nijak oficiálně vyhlášeno, ale tak nějak potichu a postupně se vplížilo do map a turistických průvodců a dnes už je zcela zažité. Více než 80 let míří k jezeru na pohodovou dovolenou turisté, kterým vyhovuje pobyt na poněkud lidnatějších plážích a březích. Už roku 1920 tu byl na vodu spuštěn parník Greif, který tehdejším rekreantům nabízel jedinečnou možnost romantické plavby, a o deset let později se ve zdejších hotelech během jednoho roku ubytovalo více než 100 000 hostů. A co má nejnavštěvovanější rybník u nás společného s Karlem Hynkem Máchou? Nejspíš jen to, že leží v krajině, kterou měl básník rád. Podle historických pramenů tu byl za svůj krátký život celkem šestkrát; poprvé roku 1832 na pozvání spolužáka ze studií Eduarda Hindla. Máchově zasmušilé a rozervané duši zdejší krajina doslova učarovala. Její dominanta, hrad Bezděz, byl tehdy zcela opuštěný a Máchu inspiroval k napsání povídky Večer na Bezdězu. „Nade mnou se koupala veliká kulatá věž v čistém paprsku nového měsíce; okna zříceného kláštera v polosvětle míhala se pod ní; a vždy se mi zdálo, jako by vyhlídaly šedé hlavy zemřelých mnichů ze zřícené kobky své v tichou noc…,“ píše romantický poeta a z jeho slov je patrné, jak citlivě vnímal vše, co ho na cestách potkalo. I ke svému největšímu dílu, lyricko-epické básni Máj, čerpal inspiraci tady. Při jedné ze svých cest do okolí Doks vyslechl příběh otcovraždy a různé pověsti o loupežnících, které se v básni odrážejí. Známé a nesčetněkrát vydané dílo ale nemělo tak jednoduchý osud, jak by se dnes mohlo zdát. Mácha vydal Máj roku 1836 vlastním nákladem a musel si kvůli tomu vypůjčit značnou sumu peněz. Literární kritika dílo nepřijala a kvality této balady i dalších Máchových děl ocenila až další generace básníků v čele s Janem Nerudou a Vítězslavem Hálkem. O samotném Máchovi, který zemřel před sto sedmdesáti lety, toho moc nevíme. Velkou záhadou je i jeho podoba. Známá je pouze skutečnost, z níž vycházejí všechny portréty, že měl tmavé vlasy, plnovous, modré oči a křivý nos. Pověstná je také jeho rozervaná, marnivá, ješitná a nesnášenlivá povaha. Koneckonců vrstevníky byl považován za podivína a své milé Lori ztropil řadu nepěkných žárlivých scén. O to zajímavější může být návštěva nejstaršího domu v Doksech (čp. 150), roubené stavby se šindelovou věžičkou, kterou roku 1669 nechala postavit hraběnka Marie Františka Heissenštejnská pro staré a osiřelé. Dnes v něm najdete památník věnovaný životu a dílu onoho slavného rozervance. Kromě několika ukázek dobového oblečení a nábytku se tu vše točí kolem Máje. Nejznámější Máchovo dílo vyšlo v desítkách jazyků a v různých úpravách; mezi nejzajímavější exponáty patří třeba jeho překlad do esperanta nebo bibliofilské vydání vyzdobené grafickými listy předních výtvarníků. Nově otevřenou součástí památníku, která ovšem s Máchou příliš nesouvisí, je expozice Rybářství a rybníkářství na Českolipsku. Karel Hynek Mácha byl tulák s vnímavou duší. Pokud i vy dokážete vychutnat krásy přírody či tajemno hradních zřícenin, bude se vám v okolí Doks líbit. Podněty pro zajímavý výlet najdete v druhé části této kapitoly, ale to správné romantické rozpoložení si už budete muset navodit sami… Doksy Na náměstí Republiky stojí kostel sv. Bartoloměje a Nanebevzetí Panny Marie, založený roku 1638. V 18. století byl upraven v pozdně barokním slohu, později k němu přibyly postranní kaple sv. Barbory, Panny Marie a sv. Kříže. Zařízení interiéru je raně barokní s rokokovými doplňky. Soška Panny Marie Montserratské, tzv. Černé Madony, umístěná na hlavním oltáři z let 1670–1680, pochází z hradní kaple na Bezdězu. Ve středu náměstí uvidíte barokní mariánské sousoší z roku 1723. Radnice a některé domy na náměstí byly postaveny v empírovém slohu. V anglickém parku stojí renesanční zámek z 2. poloviny 16. století, jehož dnešní podoba je výsledkem úprav provedených kolem roku 1700; veřejnosti není přístupný. Zajímavou památkou je tzv. hraběcí čekárna, kterou najdete na železničním nádraží. Sloužila rodině Valdštejnů, jejichž zásluhou byly Doksy roku 1867 spojeny železnicí se světem. Na jižním okraji Doks se nad Čepelským rybníkem zdvíhá stejnojmenný vrch s kapličkou sv. Maří Magdalény. Máchovo jezero Již ve třetihorách bývalo v těchto místech jezero, které postupně zarůstalo a po poslední době ledové se proměnilo v obrovské rašeliniště. Ve 14. století nechal Karel IV. průrvu vytvořenou ledovcem zahradit, a tak roku 1367 vznikl Velký rybník, dnešní Máchovo jezero. Při jeho jihovýchodním břehu se nachází přírodní rezervace Swamp chránící zbytky zmíněného rašeliniště. Z vodní plochy vystupují Myší a Kachní ostrov, významné ornitologické lokality (vstup na ně je zakázán). Na Myším ostrově stojí zbytky tvrze z 15. století. Na severním břehu jezera se nachází tzv. Jarmilina skála, kde dřív stával pomník K. H. Máchy z roku 1936. O dva roky později ho nacisté shodili do jezera a dnes je umístěn na Hůrce v Bělé pod Bezdězem. V době K. H. Máchy mělo jezero rozlohu asi 350 ha a jeho jižní cíp sahal až k dnešnímu hotelu Grand (dnes má jen 280 ha). Jeho břehy lemují písečné pláže a můžete také využít nabídky okružní plavby po jezeře. Přístup Doksy a Staré Splavy leží na silnici č. 38 spojující Mladou Boleslav a silnici č. 9 (Česká Lípa – Mělník) a na železniční trati č. 080 (Bakov nad Jizerou – Jedlová). Oblast najdete na mapě KČT č. 15 Máchův kraj. DALŠÍ Zajímavá místa Máchova KRAJE Staré Splavy Z Doks vede červená turistická značka po břehu Máchova jezera do rekreační osady ležící u jeho severního okraje. V její blízkosti se tyčí výhledový kopec Šroubený (375 m), na který vede modrá značka. Braniborská jeskyně Západně od Splavů se můžete po zelené značce vydat k 44 m dlouhému skalnímu převisu, který v minulosti sloužil místním obyvatelům jako úkryt v době válek. Jestřebí Zdejší kostel sv. Ondřeje vznikl v letech 1780–1781 v rokokově-klasicistním stylu a o deset let později byl vyzdoben malbami Josefa Kramolína. Pozůstatkem staršího kostela je zvonice z 1. poloviny 16. století, do současné podoby upravená po roce 1768. Nad obcí se nachází zřícenina hradu, založeného na konci 14. století zřejmě Berky z Dubé. V 16. století hrad sloužil již jen hospodářským účelům a postupně chátral. Zachovaly se zbytky zdiva a schodiště ve skále; přístupná je vyhlídková plošina. Hradčanské bučiny Po modré značce se ze Starých Splavů můžete vydat do Hradčanských bučin, nazývaných někdy Prolomené hory. Jejich součástí jsou Hradčanské stěny se zajímavými skalními útvary a tajemnými roklemi a turistům nepřístupná obora s vysokou a mufloní zvěří. Břehyně-Pecopala Hlavním přítokem Máchova jezera je Břehyňský potok vytékající ze stejnojmenného rybníka. Ten je součástí přírodní rezervace Břehyně-Pecopala chránící vodní ptáky a vzácné rostliny. Bezděz Jedním ze symbolů Máchova kraje je zřícenina hradu, který v letech 1250–1280 nechal vybudovat král Přemysl Otakar II. Po roce 1621 patřil Albrechtu z Valdštejna, který zde založil klášter Panny Marie Montserratské, jenž se stal významným poutním místem. Císař Josef II. klášter roku 1785 zrušil a poté byl hrad opuštěn. Nejvýznamnější budovou areálu je raně gotická hradní kaple. Z Velké věže je nádherný kruhový výhled do okolí. Od Velkého Bezdězu je hlubokým sedlem oddělen Malý Bezděz, na němž se nacházejí zbytky předsunutého opevnění, tzv. Švédské šance. Bezděz je z Doks dostupný po červené značce. Králův stolec

Pokračovat na článek


KRAVAŘE

Krásný barokní zámek je dominantou obce Kravaře. Impozantní stavba byla postavena pro Jana Rudolfa z Eichendorfu v letech 1721 až 1728 na místě starého renesančního zámku. Na začátku 20. století byl zámek opraven, ale v roce 1937 ho čekala zkáza - celý vyhořel. Proto musel být v letech 1955 až 1970 zrekonstruován.V okolí zámku se ve druhé světové válce odehrávala významná bitva, Ostravská operace. Během sedmapadesáti dnů se v ní střetlo přes šedesát divizí. Vojenskou důležitost oblasti dokládají také četné pevnůstky v okolí.  Co se skrývá na zámku? Malebný zámek v Kravařích postihl v roce 1937 rozsáhlý požár, který zničil velkou část jeho vybavení a zařízení. Dnes je objekt domovem Zámeckého muzea a místního Kulturního střediska. Muzeum nabízí návštěvníkům v expozicích možnost nahlédnout do života obyvatel Kravař a Hlučínska v průběhu staletí. Mimo to zde najdete mnohé sbírky včetně sbírek řemeslných. Detailně se můžete seznámit také se způsobem bydlení rodiny Eichendorfů. Za pozornost stojí zámecká kaple, která jakoby zázrakem unikla řádění červeného kohouta.Po náročné prohlídce můžete zamířit za trochou klidu a odpočinku do zámeckého parku, který se rozkládá na rozloze 22 hektarů. Jen si dejte pozor, abyste nedostali zásah golfovým míčkem! Součástí parku je totiž i golfové hřiště. Kudy k zámku? Kravaře mají dobrou dopravní dosažitelnost vlakem i autobusem. Vhodné spojení najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Železniční zastávka je vzdálená půl kilometru od zámku, autobus staví kousek od zámecké brány. Motoristé mohou cestovat po silnici číslo 56 z Olomouce nebo Ostravy. Parkoviště pro automobily i autobusy je přibližně sto metrů od zámku.

Pokračovat na článek


ZÁMEK FRÝDEK

Zámek má velmi staré kořeny. Na jeho místě totiž původně stával gotický hrad, který byl postaven v první polovině 14. století. V letech 1636 až 1651 byla opevněná stavba přestavěna na raně barokní zámek. Poslední přestavba přišla na konci 18. století.Město Frýdek-Místek má zajímavou historii. Malé město Místek stál u brodu na obchodní stezce už ve 13. století. Ve druhé polovině 14. století bylo na druhé straně břehu založeno město Frýdek. Za třicetileté války byla obě města dobyta Dány a později i Švédy. V roce 1943 byly obě části sloučeny a vznikl Frýdek-Místek. Kromě zámku dnes ve městě můžete vidět mnoho krásných staveb. Především hlavní náměstí je plné pozdně renesančních domů. V jednom z nich se v roce 1781 sešli císař Josef II. a pruský král Fridrich II.  Čím se chlubí Frýdek? Malebný zámek Frýdek nabízí návštěvníkům hned několik prohlídkových tras. První z nich je věnována zámku samotnému a jeho majitelům. Prochází obytnými pokoji a salóny. Nabízí nahlédnutí do života šlechty v rozmezí 18. a 20. století, seznámí vás s dobovým zařízením. Jednou z nejpozoruhodnějších zastávek na této trase je Rytířský sál.Druhá trasa je muzejní. Okresní muzeum je tématicky věnováno především Beskydám, přírodě a lidem, lidovým řemeslům i samotným řemeslníkům. Třetí a poslední trasou je expozice v sakristii kaple sv. Barbory představující Frýdek jako poutní místo. V průběhu celého roku jsou na zámku organizovány početné kulturní a společenské akce, například jarmarky.  O zrádném Jurášovi Pánem Beskyd byl dlouhá léta zbojník Ondráš. Okrádal bohaté, ale chudým naopak dával. Asi nejvíce měl počíháno na frýdeckého vrchního. Právě on dal Ondrášovu otci vysázet pětadvacet lískovkou a Ondráše ta pohana velmi mrzela.Jednou jel frýdecký hrabě Pražma s chotí lesem, když ho přepadli zbojníci vedení Ondrášem. Pražmu si ponechali jako rukojmí a samotný Ondráš nasedl k hraběnce za kozlík a přijel na zámek. Tam si nechal zavolat vrchního. Vojáci chtěli nejdříve zbojníky zastřelit, ale hraběnka to zakázala. Vždyť v lese čekal její choť.Vrchnímu nezbylo, než nasednout do kočáru, který se vydal zpátky do houští. Už v bezpečí zbojníci vrchního přivázali na lavici a nasázeli mu přesně pětadvacet lískovkou. To bylo řevu, až se stromy třásly. Když bylo pomstě učiněno zadost, pustili zbojníci Pražmu i vrchního a utekli.Dlouhého života se ale Ondráš nedočkal. Když vrchnost poznala, že je v úzkých a že Ondráše nechytí, vypsali na jeho hlavu odměnu sto zlatých. Jednou seděl Ondráš s nejlepším přítelem zbojníkem Jurášem v krčmě a popíjeli. Juráš se ptá: "Poslyš, Ondráši. Čím to je, že tě ještě nikdo nedokázal chytit.""To máš tak," povídá Ondráš. "Ten, kdo by mě chtěl zabít, musel by nejdříve vzít můj čakan, omočit ho v mých slinách a pak mě třikrát praštit do hlavy." Později v noci, když byl Ondráš už úplně namol, vzal Juráš jeho čakan, omočil ho v Ondrášových slinách a pak buch, buch, buch. Slavný zbojník byl mrtev.

Pokračovat na článek


ZÁMEK DOLNÍ KOUNICE

Velmi zajímavá obec, jejíž dominantou je premonstrátský ženský klášter Rosa coeli. Církevní stavba byla založena na konci 12. století, její obyvatelky pocházely z českých Louňovic. Během husitských válek byl klášter vypálen, ale církev ho rychle obnovila. Největší doba slávy komplexu však definitivně pominula. Chudý klášter byl obýván ještě na začátku 16. století, ale pak byl premonstrátkami opuštěn. Místo jeptišek se sem nastěhovali příslušníci různých sekt - novokřtěnců, valdenských, českých bratří apod. Dnes klášter opět slouží svému účelu.Dolní Kounice stojí za návštěvu i kvůli ostatním historickým stavbám. Přímo nad obcí se například nachází malý gotický hrádek přestavěný na renesanční zámek. Ve městě zase stojí zříceniny bývalého klášterního kostela z konce 14. století. Krásná stavba na začátku 18. století totálně vyhořela a byla opuštěna. Dolní Kounice byly domovem mnoha Židů, proto tu najdete i krásnou synagogu.  Jaké je tajemství kláštera? Areál kláštera je prakticky celý přístupný, a tak jeho návštěvníci dnes mohou obdivovat rajský dvůr, křížovou chodbu, sakristii, kapli i věž. Oči turistů přitahuje také bohatě zdobený vstupní portál. Střecha hlavní lodi kostela už nebyla po požáru v roce 1703 obnovena, a tak chybí. Asi právě proto působí klášter na návštěvníky pocitem splynutí s přírodou a okolí. Pokud se vám poštěstí navštívit klášter v době konání některého z příležitostných koncertů, nebudete litovat. Jedná se famózní zážitek.  O papežské klatbě Založení kláštera je opředené zajímavou pověstí. Krutý rytíř, pan Vilém z Kounic, byl slavný voják, který mnohá vítězství zaznamenal a desítky soubojů vyhrál. Mezi jeho nejslavnější činy patří dobytí Vídně, kdy porazil mnohem silnější vojsko Rakušanů a poražené vojáky hnal až k branám rakouské metropole. Zajal tehdy i následníka trůnu knížete Lipolta a jeho dvě sestry.O mnoho let později se vydal opět na válečnou výpravu do Rakous. Postupoval vítězně a nebyl, kdo by ho zastavil. Jeho vojsko však vypálilo mnoho klášterů a jejich opati ho zato pomluvili u papeže. Ten se velmi rozzlobil, dal Viléma do klatby a nařídil všem věřícím, aby zprávu o klatbě šířili dál. To bylo velmi zlé, protože Vilém už nemohl do žádného kostela a žádný kněz se neodvážil k němu na hrad.Dlouho Vilém vzdoroval, ale nakonec vykonal pouť do Říma a požádal papeže o odpuštění. Hlava církve dlouze rozmýšlela, ale nakonec z něj klatbu sňala. Vilém však za to musel na Moravě zřídit klášter pro sto zbožných panen. Tak vznikla Rosa coeli.VSTUPNÉDospělý zaplatí 20 korun, děti mohou do útrob kláštera za 15 korun.JAK K ZÁMKUPřímo do Dolní Kounice vlak nejezdí, přiveze vás alespoň do tři kilometry vzdálené vesničky Moravské Bránice. Naopak autobusem se dostanete pouhých tři sta metrů od kláštera, stačí si jen najít vhodné spojení, například na www.jizdnirady.cz. Motorizovaní návštěvníci Dolní Kounice zpravidla volí cestu po dálnici D1, poté sjezd na Rosice/Ivančice (EXIT 182), dále do Ivančic po komunikaci číslo 394 a pak po silnici číslo 152 přímo do Dolní Kounice.

Pokračovat na článek


Klášter TEPLÁ

Klášter řádu premonstrátů v Teplé založil v roce 1193 blahoslavený Hroznata, který se později stal převorem kláštera. Osazenstvo kláštera tvořili řeholní kanovníci z pražského Strahovského kláštera. Klášter se krátce po svém založení dočkal nebývalého rozkvětu, stal se důležitým střediskem kolonizace okolního kraje.V roce 1467 byl vydrancován za věrnost králi Jiřímu z Poděbrad. Stejný osud čekal klášter několikrát i v 17. století, kdy byl silně poničen mimo také švédskou armádou. V polovině 16. století byla v klášteře založena latinská škola, která tu vydržela více než 200 let. Poté byla přesunuta do Plzně.Další armádou, která se postarala o dnešní žalostný stav jedné z nejvýznamnějších památek regionu, byla Československá lidová armáda. Ta ve své nekonečné moudrosti udělala v 50. letech z kláštera kasárny. V polovině devadesátých let dvacátého století byl klášter obnoven a dnes má dokonce stálé obyvatele.  Co nás čeká v klášteře? Areál kláštera je opevněný, dovnitř se dostanete branou z druhé poloviny 17. století. Nejvýznamnější památkou komplexu je původně románský Kostel zvěstování P. Marie z let 1197 až 1232 s gotickým chórem. Kostel byl na počátku 18. století barokně upraven, v polovině stejného století o výzdobu E. Dollhopfema. Další zajímavostí je barokní konvent, který vznikl v letech 1685 až 1721.Největší vzácností však je zdejší knihovna, která je údajně druhou největší klášterní knihovnou u nás s bezmála sto tisíci svazky. Na jedné z chodeb kláštera najdete vyobrazení komplexu v letech jeho největšího rozkvětu. Při pohledu na tento obraz zjistíte, že klášter byl téměř soběstačný. Jeho součástí byla také nemocnice a pivovar.Budovy včetně vlastního kláštera však nejsou v příliš dobrém stavu. Některé části jeho interiérů jsou poničené a pomalované vojáky, kteří tu trávili vojenskou službu. Příjemným zpestřením prohlídky kláštera je procházka rozlehlým parkem, který skýtá dostatek místa pro relaxaci a zamyšlení.  Vlakem, autobusem nebo automobilem? Vlakem přijedete nejblíže dva kilometry do Teplé, zbytek musíte dojít po svých. Autobusem se dostanete až ke klášteru, ale musíte počítat s tím, že spojení není příliš časté. Podrobné řády autobusů najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Vlastním vozem se do Teplé dostanete po silnici číslo 198 směrem z Plané. Ke klášteru je zapotřebí ihned na hranicích Teplé odbočit za železniční tratí vpravo. Parkování pro vozidla i autobusy je přímo před klášterem.OTVÍRACÍ DOBA II. až IV. denně od 9 do 15.30 hodin, V. až IX. denně od 9 do 17.00 hodin, X. až XII. denně od 9 do 15.30 hodin (v neděli jen do 11.00). Návštěva v jiných termínech je možná po předchozí dohodě. VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 40 korun, děti mohou do kláštera za 20 korun. 

Pokračovat na článek


TACHOVSKÝ Klášter

Půvabná církevní stavba na dřívějším Špitálském předměstí. Františkánský klášter tu byl postaven už v roce 1466, ale hlavních úprav se dočkal až v letech 1686 až 1690. V temných časech druhé světové války byl silně poškozen bombardováním. Obnova byla sice možná, ale klášter navždy přišel o věž.Druhou krásnou památkou Tachova je hrad přestavěný na zámek. První opevněná stavba se tu nacházela už za knížete Soběslava v polovině 12. století. Hrad v pravém slova smyslu tady však vyrostl až o sto let později. V časech, kdy na českém trůnu seděl Přemysl Otakar II., se tachovský hrad dočkal prvních stavebních úprav. Největší období slávy však objekt čekalo až za vlády Karla IV., který si Tachov obzvláště oblíbil. Naopak temná stránka minulosti hradu přišla v roce 1427, kdy byl po desetidenním obléhání dobyt.V polovině 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek, práce zaplatil tehdejší majitel Hanuš Pluh z Rabštejna. Jeho erb vidíte na obrázku. Zdá se, že přeměna na zámek nepřinesla Tachovu mnoho štěstí - roku 1536 ho totiž postihl katastrofální požár. Objektu se tehdy ujali Lobkovicové, kteří zámek opravili a vtiskli mu novou barokní podobu, ale ani k nim se štěstí neobrátilo čelem. V roce 1770 Tachov vyhořel podruhé.Novým majitelem zpustošeného zámku se stal J. M. Windischgrätz, který ho nechal přestavět klasicistně. K zemi se přitom poroučela vysoká věž i ostatní památky na doby, kdy hrad patřil mezi pevná obranná sídla.  Klášter, nebo muzeum? Tachovský klášter je v současné době domovem Okresního muzea Tachov. Návštěvníci si tak mohou prohlédnout nejen prostory kláštera, ale také zajímavé expozice muzea. Mezi nejpůvabnější části prohlídky klášterního areálu patří bezesporu křížová chodba, kostel sv. Maří Magdaleny a jídelna s hodnotnými nástěnnými malbami.Chloubou tachovského kláštera je píšťalový orchestrion s měchy ve funkčním stavu a sousoší Poslední večeře páně provedené v životní velikosti. V prostorách muzea najdeme expozici věnovanou historii regionu, četné přírodopisné a řemeslné sbírky, expozici věnovanou přírodě Českého lesa nebo sbírku kamenných plastik a zbytků stavebních památek.  Kudy do Tachova? Vlakem i autobusem se do Tachova dopravíte bez problémů. Vhodné spojení najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Železniční stanice je od kláštera vzdálená přibližně jeden kilometr, z autobusové zastávky vás čeká cesta o polovinu kratší. Motoristé mohou do Tachova zamířit po silnici 198 z Plané nebo po silnici číslo 199 ze Stříbra. Z Prahy je cesta nejrychlejší po dálnici E 50 směr Plzeň-Rozvadov, tady sjet na silnici číslo 199 do Tachova (EXIT 128). Zaparkovat automobil nebo autobus můžete v těsné blízkosti kláštera.OTVÍRACÍ DOBA I. až VI. a IX. až XII. od pondělí do pátku od 9 do16 hodin, VII. a VIII. od pondělí do pátku od 9 do 17 hodin, v neděli od 10 do 16 hodin. Jindy po předchozí dohodě.VSTUPNÉDospělý zaplatí 10 korun, děti 5 korun. Cizinci zaplatí za dospělého i za dítě 20 korun.

Pokračovat na článek


Hrad KÁMEN

Krásně zachovalý hrad nedaleko Pacova. První zmínky o objektu pocházejí z roku 1316, ale největší doba slávy čekala Kámen až za časů Karla IV. To se hrad skvěl jako královské léno v plné kráse. Ve druhé polovině 14. století patřil Jindřichu z Ziegelheinu, který ho v letech 1356 až 1366 podrobil rozsáhlé přestavbě. Nový háv v té době dostal především hlavní palác.Od roku 1523 patřil Kámen Malovcům z Malovic, kteří se pyšnili erbem na obrázku. V jejich rukou získal hrad novou podobu, v letech 1640 až 1677 ho totiž nechali přestavět na honosný barokní zámek. Ani to však nebyla poslední přestavba, která zámek čekala. V letech 1860 až 1870 ho totiž majitelé nechali upravit tak, aby získal poněkud romantičtější vzezření.  Co to duní v Kameni? Jak už bylo řečeno, hrad-zámek Kámen je dnes ve skvělé formě. Je krásně opravený a kromě nádherných exteriérů návštěvníkům nabízí také zajímavé expozice. První pojednává o historii hradu. Mnohem zajímavější však je druhá sbírka, která se skládá z desítek starých motocyklů s temně dunivými motory. Největší cenností je motocykl Laurin & Klement z roku 1898.  O třech sestrách Na hradu Kámen žil kdysi bohatý a vlivný muž. Měl tři dcery, o které se velmi dobře staral. Když zemřel, zbyl po něm rozsáhlý majetek. Tři dcery se ale ne a ne shodnout, kdo bude mít na Kameni hlavní slovo."Já jsem tu nejrozumnější, já budu na Kameni vládnout," křičela ta nejstarší, ošklivá stará panna. "Já mám nejlepší vzdělání," oponovala prostřední, taktéž bez muže i nápadníků. Jen ta nejmladší mlčela. Byla to hodná dívka, milá a usměvavá. Už za otcova života za ní jezdil krásný rytíř, kterého jí sestry záviděly.Ostré hádky mezi sestrami nebraly konce, až jednou tu nejmladší napadlo: "Zasadíme každá pod hradem tři lípy. Které z nás bude lípa vzrostlejší a košatější, té bude Kámen patřit." Obě sestry na okamžik zmlkly. "Dobře, necháme lípy růst po tři léta a pak se uvidí. Ale do té doby se žádná z nás nesmí vdát," povídá nakonec ta nejstarší.Nejmladší nemohla oponovat, a tak se boj o lípy rozhořel silou nebývalou. Každá chodila ráno lípu zalévat. Dvě nejstarší z touhy po majetku, ta nejmladší z lásky k přírodě. Po třech letech rostly pod hradem tři krásné stromy, ale nejkrásnější lípu vypěstovala nejmladší sestra. Jak jí ty dvě záviděly. Nakonec se rozhodly, že to tak nenechají. Vsadily nejmladší do hradní věže a utrápily ji k smrti. A aby se to nikdo nedozvěděl, nechaly její tělo zazdít v nejtemnější částí Kamene.Po čase je však stihly výčitky svědomí. "Ty a tvoje lakota jste zabily naši hodnou sestřičku," plakala prostřední. "Ne, to ty a tvoje hamižnost to byla," pokřikovala na ni nejstarší. Hradní čeládka Kámen opouštěla po tuctech, nikdo už nemohl snášet věčné hádky. Sestry nakonec na hradě zůstaly samy, dočista pomatené. Až po dlouhých letech našli dělníci při opravách hradu zazděnou lidskou kostru, ale o už byly vražednice dávno po smrti.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu, neděli a o svátcích od 9 do 16 hodin. V. až IX. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. Návštěva v jiném termínu je možná po předchozí domluvě.VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 40 korun, děti mohou do hradu za 20 korun.JAK KE KAMENIK hradu se dostanete poměrně jednoduše autobusem, protože stanice je sto metrů od hradních bran. Železniční stanice je proti tomu daleko, až v pět kilometrů vzdálené obci Obrataň. Jízdní řády najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé se k lokalitě dostanou nejlépe po trase Praha - Humpolec - Pelhřimov. Nesmí však minout odbočku na silnici číslo 19, která je spolehlivě dovede až ke Kameni.    

Pokračovat na článek


Hrad ZVÍKOV

Hrad nad soutokem Vltavy a Otavy, severně od Písku v těsném sousedství obce Zvíkovské Podhradí. Královský hrad na skalním ostrohu byl založen pravděpodobně už Přemyslem Otakarem I. První písemné zmínky o hradu se však váží až k roku 1234. Přemysl Otakar II. nechal hrad podstatně rozšířit. Důmyslné opevnění společně se strategicky výhodnou polohou činily hrad takřka nedobytným, o čemž se přesvědčili mimo jiné husité.Později se hrad stal majetkem Rožmberků a ještě poději Švamberků, jejichž erb můžete vidět na obrázku. V 16. století se hrad dočkal rozsáhlé renesanční přestavby, která jej přiblížila zámku. V roce 1618, za povstání českých stavů, se posádka hradu čítající 140 mužů úspěšně bránila čtyřtisícové přesile. Na počátku třicetileté války, v roce 1622, byl hrad znovu obléhán. Tentokráte ho ale vojáci dobyli a vyrabovali. Kníže Jan Oldřich z Eggenberga ho proto musel nákladně obnovovat.Další pohromou byl požár v roce 1751, po kterém následovaly rozsáhlé opravy. Strategicky výhodnou polohu Zvíkov ztratil vybudováním Orlické přehradní nádrže. Začátkem 19. století postupně pustl a chátral, čemuž částečně zabránily až úpravy provedené Schwarzenberky. I ve 20. století se Zvíkov dočkal renovací a dnes je majetkem českého státu.  Co ukrývají hradby? Návštěvníkům je přístupný prakticky celý areál hradu. Už zdálky vás zaujme věž Hláska. Má typický válcový tvar. Dominantou hradu je královský palác s arkádovým ochozem. Další věže nesou jména Hlízová a Červená. Zajímavé jsou i hospodářské prostory a Železná brána.Interiéry hradu jsou zdobené malbami, často zobrazující život svatých. Z tohoto pohledu jsou nejimpozantnějšími místnostmi kaple sv. Václava a svatební, erbovní a korunní síně. V hradu najdete i poutavou expozici o historii Zvíkova a výstavu archeologických nálezů.Z dobového zařízení hradu toho příliš mnoho nezbylo, ale i to málo stojí za pozornost. Před opuštěním hradu se nezapomeňte pokochat výhledem na soutok Otavy a Vltavy, je skutečně krásný.  O ševci Matějovi Dlouhá léta stojí nad soutokem Vltavy a Otavy mohutný hrad Zvíkov. V krutých časech třicetileté války se do něj nastěhovali císařští vojáci, aby odtud střežili široké okolí. A protože během patrolování poničili mnohé boty, najali si chudého ševce Matěje a nastěhovali ho do malého domku na hradě. Matěj byl starý mládenec, ale za práci vzít uměl, jen co je pravda. Zlaťáky se k němu hrnuly, ale on byl spořivý a šetřil si na stará kolena. Mnohokráte se mu v hospodě smáli.Jednoho dne se chasa v krčmě rozhodla, že Matějovi něco provedou. "Nechejte to na mě. Schovám se v peci a až bude půlnoc, tuze ho vystraším," holedbal se kominík. Posilnil se ještě několika žejdlíky piva a vyrazil k hradu. Proklouzl kolem stráží, potichu vešel do světničky a zalezl do kamen. Matěj byl tak zabrán do práce, že si ničeho nevšiml.Odbyla půlnoc, kominík se nadechl a vyrazil z pece s takovým řevem, že se Matějovi postavily vlasy hrůzou. Odhodil boty a upaloval z hradu, až se mu za patami prášilo.Doběhl až na nedaleký palouk, kde se samou únavou složil k zemi. Jaké však bylo jeho překvapení, když zaslechl hudbu a zpěv. Ze Zvíkova vyšel průvod vzácných pánů a dam, dorazil až na palouk a všichni začali tancovat. Matěj měl oči navrch hlavy.Zábavu pokazila až nehoda, jedné paní se zlomil střevíček. Matěj sebral veškerou odvahu, která v něm zbývala, a nabídl dámě pomoc. "Opravím vám střevíček, vzácná paní, jsem totiž švec." Kde se vzal, tu se vzal, objevil se před ním verpánek a Matěj se dal do díla. Za chvíli měl střevíček spravený. "Je to hotové, střevíček vám vydrží dalších sto let."Vzácná paní se usmála a povídá: "Děkuji ti, ševče Matěji. Střevíček opravdu musí vydržet takovou dobu, protože tu musíme každých sto let tancovat za to, že jsme kdysi o Štědrém dnu na Zvíkově tančili a tak propadli peklu." A odměnila Matěje plnou zástěrou zlatých.Říká se, že panský průvod by měl dodnes tančit za své provinění. Od té doby, co byla louka zaplavena vodou, však už nemá kde.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu, neděli a o svátcích od 9.30 do 15.30 hodin, V. a IX. denně mimo pondělí od 9.30 do 16 hodin, VI. až VIII. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. VSTUPNÉKaždý dospělý zaplatí 40 korun, děti 20 korun.JAK NA ZVÍKOVPokud nehodláte cestovat autobusem, který vás zaveze půl druhého kilometru od hradu, nezbývá než dojet vlakem do vesničky Dolní Ostrovec, odkud je to k hradu přibližně sedm kilometrů. Vlakové i autobusové spojení můžete vyhledat například na www.jizdnirady.cz. Motoristé mohou k hradu zamířit po silnici číslo 4 směrem z Prahy a ve vesničce Rakovické Chalupy zabočit doprava na silnici číslo 121, která je dovede až do vesnice Zvíkovské podhradí. Druhou z možností je cesta z Tábora po silnici číslo 19 a odbočit na silnici číslo 29 směrem na Písek. V obci Dolní Záhoří je pak nutné zabočit vlevo na komunikaci číslo 138, která vede až k hradu.

Pokračovat na článek


zámek KONOPIŠTĚ

Hrad později přestavěný na zámek poblíž Benešova. Hrad nad velkým rybníkem byl založen koncem 13. století pražským biskupem Tobiášem nebo samotným králem. Prvním písemné zmínky o hradu se váží k roku 1318, kdy patřil rodu Benešoviců. O devět let později se stal majetkem Šternberků, jejichž erb můžete vidět na obrázku.Po obléhání, které začalo v roce 1466, hrad o dva roky později dobyl Jiří z Poděbrad. Začátkem 16. století se Konopiště dočkalo prvních úprav. Rozsáhlé renesanční práce, jejichž důsledkem byla postupná přeměna hradu v zámek, byly započaty v polovině stejného století a pokračovaly i na začátku 17. století.V polovině 17. století byl zámek dobyt Švédy. O necelých sto let později, v roce 1725 došlo na základě příkazu Jana Josefa Vrbaty k rozsáhlé barokní přestavbě. V roce 1887 koupil Konopiště následník trůnu František Ferdinand d´Este, pro kterého jej razantním způsobem upravil Josef Mocker v letech 1889 až 1894. V této podobě můžete dnes zámek vidět.Koncem 19. století byl v okolí zámku založen rozlehlý park v krajinářském stylu s půvabnou Růžovou zahradou s italskými plastikami. Po první světové válce se Konopiště stalo majetkem Československého státu, během druhé světové války byl cvičištěm jednotek SS. Dnes je majitelem Český stát.  Kam vás pozve kastelán? Největší turistickou atrakcí Konopiště jsou jeho interiéry, které jsou doslova napěchovány cennostmi. Je to především sbírka zbraní z 16. a 18. století nebo lovecké trofeje. Bohatstvím a krásou zase oplývají reprezentační salóny a soukromé pokoje Františka Ferdinanda d´Este. Historicky nevyčíslitelnou hodnotu má i zdejší knihovna a kaple. Prohlédnout si navíc můžete císařovu střelnici nebo galerii sv. Jiří. Nejen malé návštěvníky potěší pohled na medvědy, kteří jsou chování ve výběhu při vstupu do zámku.Prohlídka zámku je rozdělena do tří okruhů. V rámci první trasy je možné vidět reprezentační salóny, v rámci druhé trasy rozsáhlé sbírky a v rámci třetí vše, s čím měl něco do činění následník habsburského trůnu d´Este.Po náročné prohlídce zámku je ideálním způsobem relaxace v podobě procházky místním parkem nebo projížďka loďkou po zdejším rybníku.  Autobusem nebo vlakem? Vlakem i autobusem se dostanete do Benešova, odkud je to k zámku dva kilometry. Podrobné jízdní řády najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé se mohou na Konopiště vydat po dálnici D 1 a po odbočení na silnici E55 do Benešova, dále podle ukazatelů k zámku. Placené parkoviště pro automobily i autobusy je půl kilometru od zámecké brány.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. od úterý do pátku od 9 do 15 hodin, v sobotu a neděli od 9 do 16 hodin. V. až VIII. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. IX. denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin. Návštěva v jiných termínech je možná, ale jen po předchozí telefonické dohodě. VSTUPNÉAbsolvování první trasy přijde dospělého na 70 korun, dítě na 35 korun, rodinné vstupné činí 175 korun. Druhá trasa přijde dospělého na 70 korun, dítě na 35 korun, rodinné vstupné činí 175 korun. Třetí trasa je vůbec nejdražší, dospělý i dítě zaplatí shodně 130 korun.

Pokračovat na článek


Klášter CHOTĚŠOV

Klášter ve stejnojmenném městečku jihozápadně od Plzně. Klášter premonstrátek byl založen v roce 1200 blahoslaveným Hroznatou a jeho sestrou Vojslavou. Rozšíření se klášter dočkal ve 14. století. Později byl vypálen a vydrancován husity. Ve druhé polovině 15. století byl znovu obnoven. Ani poté se však nedočkal klidu, byl několikrát dobyt a vydrancován, mimo jiné i polskými a švédskými vojsky. Vždy byl ale znovu opraven.V 17. století se klášter dočkal vrcholně barokní přestavby pod taktovkou známého architekta J. Augustona. Z původní gotické architektury se zachovaly pouze gotické sklepy. V roce 1782 byl klášter Josefem II. zrušen a později pronajat řádu Navštívení Panny Marie.Za druhé světové války se stal domovem totálně nasazených žen, v roce 1950 byl přestavěn na kasárna Československé armády. Působení vojáků se však notně podepsalo na dnešním žalostném stavu. Po roce 1989 byl vrácen sestrám řádu Navštívení Panny Marie a na požádání je přístupný veřejnosti.  Co tají řádové sestry? Po předchozí domluvě je možné navštívit prakticky celý areál kláštera, tedy budovu konventu s postranními věžemi, čtvercový dvůr, východní a západní pavilón, prelaturu s kaplí a farní kostel. Interiéry kláštera tvoří barokní a rokoková výzdoba, místy silně zdevastovaná. Najdete tu i poutavou expozici o historii kláštera a celého městečka.  Jak do Chotěšova? Městečko Chotěšov má dobré dopravní spojení, a tak není problém do něj přijet vlakem nebo autobusem. Stačí jen najít odpovídající spoj na adrese www.jizdnirady.cz. Ze zastávky vlaku i autobusu je to ke klášteru pouhých několik kroků. Motoristé mohou ke klášteru zamířit po komunikaci číslo 26 z Plzně nebo z Domažlic. Parkoviště pro automobily i autobusy je sto metrů od bran kláštera.OTVÍRACÍ DOBA VI. až IX. v neděli od 13 do 17 hodin, jindy po předchozí domluvě.VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 20 korun, děti mohou do kláštera za 10 korun.

Pokračovat na článek


Hrad ŠVIHOV

Krásně zachovalý vodní hrad byl založen zřejmě v první polovině 14. století jako malá vodní tvrz. Postupem času byla přestavěna na mohutný hrad. Největší zásluhu na přerodu hradu měli Švihovští z Rýzmberka, jejichž erb můžete vidět na obrázku.V roce 1547 získal hrad Herold Kafka z Říčan, jehož potomci Švihov prodali příslušníkům rodu Černínů. V roce 1655 vydal Ferdinand III. příkaz, podle něhož měla být zbořena většina českých hradů. Tento osud měl čekat i Švihov, ale naštěstí byla se zemí srovnána jen část vnějšího opevnění. V pozdějších časech byl hrad využíván jen k hospodářským účelům. Dříve honosné paláce sloužily jako sýpka. První rekonstrukční práce přišly až v 19. a 20. století.  Co se skrývá na Švihově? Švihov je významným hradem obehnaným nejen mohutnými hradbami s baštami, ale také vodním příkopem. V případě nouze bylo v minulosti možné zatopit velkou část okolí. Díky tomu patřil Švihov mezi prakticky nedobytné pevnosti.Návštěvníci dnes mohou vidět nejen všechny hlavní budovy, ale také zajímavé expozice. V bývalých stájích jsou například umístěny gotické předměty ze sbírek Národní galerie v Praze. Krásné jsou i samotné interiéry hradu, například kaple s freskou sv. Jiří a sbírkou gotických plastik, taneční sál s unikátním kazetovým stropem opětovně dovezeným ze zámku v Bělé pod Bezdězem, nebo zbrojnice.  Jak na Švihov? Autobus i vlak jede přímo do městečka Švihov, zastávky jsou necelých sto metrů od hradu. Podrobné informace najdete na stránkách www.jizdnirady.cz. Také motoristé mají celkem snadnou cestu, protože Švihov leží na hlavním tahu, na silnici E 53 na trase Plzeň - Přeštice - Švihov - Klatovy. Parkoviště pro automobily i pro autobusy je sto metrů od hradu.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. denně mimo Po 9.30-15, V. a IX. denně mimo Po 9.30-16, VI. až VIII. denně mimo Po 9.30-17 hodin. Návštěva v jiných termínech je možná po předchozí telefonické domluvě.VSTUPNÉ1. trasa: dospělí 40 korun, děti 25 korun. 2. trasa: dospělí 30 korun, děti 25 korun. Výstavy jsou pro dospělé za 20 korun a pro děti nebo školáky v rámci školních výprav za polovinu.

Pokračovat na článek