Výsledky vyhledávání pro dotaz doprava

Výsledky vyhledávání v sekci: Cestopisy

Dánsko - Dánské království

Dánsko bylo od starověku osídleno Germány, kteří odtud v 6. a 7. století mohutně expandovali na území dnešní Velké Británie a Německa. Zhruba v 10. století se Dánsko stálo základnou pro Vikingy, kteří odtud podnikali významné výboje směrem na západ.O sto let později vznikla rozsáhlá a mocná říše (tzv. Imperium mari nordici), jejíž součástí byla kromě Dánska také Anglie a Norsko. V následujících staletích bylo Dánsko spojeno s okolními severskými státy, jednotlivá uskupení se ale různě měnila. Postavení velmoci si Dánsko nicméně uchovalo až do třicetileté války, která stála severské země mnoho sil.V krutých časech první světové války bylo Dánsko neutrální. Ve druhé světové válce ho obsadila armáda nacistického Německa. Během německé okupace, v roce 1944, se od Dánska definitivně odtrhl Island. Po vyhlášení míru v roce 1945 se Dánsko vydalo na cestu k prosperitě. V současné době patří k Dánsku také samosprávná území Faerské ostrovy a Grónsko. V obou však existují tendence k vyhlášení samostatnosti.PODNEBÍKlimatické podmínky: Dánsko má mírné klima bez extrémních teplot v létě a zimě. Během letních měsíců v červenci a srpnu, kdy je zároveň nejvyšší počet slunečních dnů, činí průměrná denní teplota okolo 19,5 °C. Naopak nejchladnějším měsícem je únor, kdy průměrná teplota klesá na 1,2 °C. Díky tomuto mírnému podnebí má metropole Kodaň obdobné klimatické podmínky jako například Londýn nebo Amsterodam.Aktuální předpověď počasí na pět dní dopředu najdete na adrese Dánského meteorologického ústavu www.dmi.dk/eng/index.html.Nejlepší doba návštěvy: Mnoho dánských turistických regionů ožívá už koncem dubna, kdy se začíná oteplovat a počet slunečných dnů se zvyšuje. Doba dovolených končí v říjnu, kdy se vše ukládá k zimnímu spánku. Období od dubna do října je proto pro návštěvu Dánska ideální.V květnu a červnu je v Dánsku velmi krásně, protože celá země je zelená a zaplavují ji květy nejrůznějších barev. Počasí je v této době příjemné, navíc se vyhnete hlavní turistické sezóně, která vrcholí v červenci a srpnu. V těchto letních měsících je v Dánsku nejtepleji a je nejvyšší počet slunečních dnů. Koná se celá řada festivalů a koncertů pod širým nebem, muzea a další památky mají delší otevírací hodiny. Tajným tipem na návštěvu je konec srpna, kdy je počasí stále velmi příjemné a davy turistů ze země pomalu mizí.NEBEZPEČÍCharakteristika: Dánsko je bezpečná země. Přesto na to doporučujeme nespoléhat, i tady dochází ke krádežím automobilů a jejich vykrádání, k drobnému zcizování osobních zavazadel, peněženek, dokladů a platebních karet. V noční Kodani je rozumné vyhýbat se Christianii a také drogovým uličkám kolem hlavního nádraží. Turisté by se také měli vyvarovat převážení stopařů přes německo-dánské hranice, protože jim může hrozit obvinění z pašování lidí.Drogová kriminalita: Nedovolená výroba, prodej, nákup, držení, vývoz a dovoz omamných a psychotropních látek jsou postihovány trestem odnětí svobody až 6 let. Pokud se jedná o zvláště nebezpečné látky, je možné uložit trest odnětí svobody až na 10 let.DOPRAVA DO ZEMĚLetecká: Je nejrychlejším a nejpohodlnějším způsobem dopravy do Dánska. Centrálním leteckým (a dopravním) uzlem je hlavní město Kodaň, u kterého se také nachází jedno ze tří dánských mezinárodních letišť.Kodaňské mezinárodní letiště (Kastrup) je situované necelých 10 kilometrů jihovýchodně od města. Moderní letiště je plné duty-free shopů, barů, restaurací (otevřených do půlnoci), směnáren a také půjčoven automobilů, které nabízejí své služby sedm dní v týdnu. Bližší informace o provozu kodaňského letiště a letových řádech najdete na internetových stránkách www.cph.dk.Kodaňské letiště má velmi dobré dopravní spojení s centrem metropole. Jezdí z něj rychlodráha do kodaňské centrální železniční stanice, odkud se koleje rozbíhají do všech koutů Dánska. Železniční stanice na letišti je situována vpravo od letištního terminálu, ve kterém si cestující vyzvedávají zavazadla. Jízdenku si můžete koupit u okénka DSB Travel Centre (DSB je dánská státní železniční společnost), které se nachází vpravo od východu.Jízda vlakem do centra Kodaně trvá se spojem Kystbanen přibližně 12 minut. Je možné využít i jiné spoje, například vlak Inter City, který jezdí přímo do regionů Funen a Jutsko s jedinou zastávkou v Kodani. O všech možnostech dopravy je dobré se informovat přímo na letišti nebo na internetových stránkách DSB www.dsb.dk.Z kodaňského letiště se do centra města dostanete i jinými způsoby dopravy, například autobusem. Jízda trvá přibližně 30 minut a autobusy odjíždějí každou čtvrthodinu. Před letištěm také stojí desítky taxíků.Druhé dánské mezinárodní letiště je u města Arhus (Aarhus). Letiště se nachází necelých 50 kilometrů od centra, dopravní spojení zajišťují pravidelné autobusové linky a taxíky. Na letišti se nachází duty-free shopy, banky, směnárny, pošty, restaurace a půjčovny automobilů. Bližší informace najdete na internetových stránkách www.aar.dk.Přiletět můžete i na mezinárodní letiště Billund. Jeho výhodou je, že se nachází necelé dva kilometry od známého Legolandu.Automobilová: Turisté potřebují řidičský průkaz ČR s textem také v cizím světovém jazyce (lepší je mezinárodní řidičský průkaz), zelenou kartu o pojištění pro zahraničí, doklady o vozidlu a mezinárodní označení CZ z vnějšku vozidla. U vypůjčených vozidel musí mít i notářsky ověřené potvrzení o zapůjčení, a to ve světovém jazyce.Po hlavních evropských silnicích se dostanete až do Kodaně (s pomocí nezbytných trajektů). Nejrychlejší cesta po silnici vede z České republiky do Dánska po komunikaci E 55 na trase Praha – Berlín – Rostock – Warnemünde, odkud jezdí několikrát denně trajekt do dánského přístavu Gedser. Jinou možností je zamířit do německého Lübecku a do přístavního města Puttgardenu, odtud pak trajektem do dánského Rodbyhavnu. Z tohoto přístavu vede až do Kodaně kvalitní dálnice. Bližší informace o trajektech do Dánska získáte na internetové adrese www.scandlines.de.Železniční: Kodaň spojuje s ostatním evropskými velkoměsty kvalitní železnice. Z České republiky je možné jet s přestupem v Německu. Nejrychlejší cesta vede podle některých informací přes Hamburk, kde je třeba přestoupit, dále přes Rostock, pak trajektem do dánského města Gedser a znovu vlakem až do Kodaně. Dánskou národní železniční společností je DSB (www.dsb.dk).Autobusová: Z České republiky jezdí do Dánska několik soukromých společností, většinou vyjíždějí několikrát týdně z Prahy.DOPRAVA V ZEMIAutomobilová doprava: Turisté potřebují řidičský průkaz České republiky s textem také v cizím světovém jazyce (lepší je mezinárodní řidičský průkaz), zelenou kartu o pojištění pro zahraničí, doklady o vozidlu a mezinárodní označení CZ z vnější strany vozu. U vypůjčených automobilů musí mít i notářsky ověřené potvrzení o zapůjčení ve světovém jazyce.V Dánsku je kvalitní silniční síť s perfektními dálnicemi. Transport mezi jednotlivými ostrovy zajišťují trajekty, které převážejí i automobily. Často je možné využít mosty. U dálnic jsou tísňové telefony, nebo je možné v případě nouze kontaktovat dánskou motoristickou organizaci Forenede Danske Motorejere (FDM), e-mail: fdm@fdm.dk. Podrobné informace je možné získat na adrese www.fdm.dk. FDM však nemá vlastní silniční službu, proto v případě tísně funguje non stop zhruba 200 pohotovostních center Falck a Dans Autohjaeopu.Pravidla silničního provozu a dopravní značení je mezinárodní. Jezdí se vpravo. Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,8 promile. Všichni cestující v automobilu musí být připoutaní, malé děti musí sedět v autosedačce. V Dánsku je povinnost jezdit i během letního dne s rozsvícenými světly. Pokuty za nedodržení dopravních předpisů se pohybují většinou od 200 do 1500 DKK.S benzinovými stanicemi není v Dánsku žádný problém, jsou na každém rohu. Často bývají otevřené non-stop, platit je možné i hlavními kreditními kartami. V Dánsku se setkáte i s automatickými pumpami, u kterých platíte za pohonné hmoty bankovkami v hodnotě 100 DKK pomocí platebního automatu.Upozorňujeme na hustou dopravu v hlavním městě Kodani. Lepší, než se trmácet v zácpách, je zaparkovat automobil na bezplatném parkovišti (navedou vás k němu informační cedule) a do centra se vydat hromadnou dopravou. Také můžete od dubna do října využít městská kola. Jednoduše si je půjčíte u speciálního automatu za poplatek 20 DKK a když kolo vrátíte, je vám poplatek vrácen. Bicykl je ostatně častým dopravním prostředkem v Dánsku, někdy to vypadá, že je co do počtu na druhém místě hned za osobním automobilem. Na silnicích jsou speciální jízdní pruhy určené cyklistům, na venkově se zase nacházejí stovky kilometrů cyklostezek v čarokrásné přírodě. Kolo se dá přepravovat v autobusech, ve vlacích, na trajektech i v letadlech na vnitrostátních linkách.Půjčovny automobilů: Pokud si budete v Dánsku půjčovat automobil, můžete využít služeb renomovaných mezinárodních společností i tuzemských firem. Minimální věk pro vypůjčení vozu je 20 let, ale mnohé společnosti požadují věk 25 let. Platit je možné v hotovosti i platebními kartami. Některé autopůjčovny poskytují speciální slevy na pronájem vozu o víkendech.Chcete-li zajistit pronájem vozu už z České republiky, navštivte internetové stránky Dánského turistického úřadu (Danish Tourist Board) www.visitdenmark.com. Na příjemných stránkách i v anglické mutaci najdete pod odkazem Car Rental databázi několika set kanceláří, ve kterých si můžete pronájem vozu předjednat. Jednoduše zvolíte region, ve kterém si chcete automobil pronajmout, a databáze vám připraví přehled kanceláří s adresou, cenami, kontakty a případně i s internetovými stránkami, na nichž je možné vůz rezervovat.ZDRAVOTNICTVÍCharakteristika zdravotnictví: Zdravotní péče v Dánsku je na excelentní úrovni, lékaři jsou profesionálové každým coulem. Turistům z České republiky je nutná první pomoc včetně hospitalizace poskytována zdarma. V jiných případech jsou poplatky za lékařskou konzultaci nebo ošetření poměrně drahé (až 500 DKK za konzultaci). Proto se vyplatí kvalitní zdravotní pojištění sjednané před cestou.V případě nouze mohou turisté volat linku tísňového volání 112 (záchranná služba, policie i hasiči, zdarma i z veřejných telefonních automatů). V Kodani funguje na čísle 38 88 60 41 lékařská služba v noci mezi 16 a 8 hodinou ranní, a to ve všední dny, o víkendech a veřejných svátcích. V turistických kancelářích nebo v hotelu dostanete kontakt na nejbližšího zubaře. Lékaře rovněž můžete hledat v dánských Zlatých stránkách na adrese www.degulesider.dk.Léky a lékárny: Nacházejí se na každém rohu, ve větších městech jsou dokonce otevřené non stop. Najdete je podle označení Apotek. Většina léků je na předpis.Další rady: Voda je v Dánsku pitná i z vodovodního kohoutku, protože Dánsko má údajně nejčistší vodu v Evropské unii. Pokud však dánským vodovodům nevěříte, můžete si koupit balenou pitnou vodu, a to v každém obchodě.UBYTOVÁNÍCharakteristika ubytování: V Dánsku není problém sehnat přijatelné ubytování. K dispozici máte stovky hotelů, kempů, hostelů i hostinců, které mají staletou historii. Nocovat můžete na farmách i v prázdninových chatkách u moře. A dokonce si můžete zajistit pobyt v dánské rodině.Sháníte-li ubytování individuálně, navštivte internetové stránky Dánského turistického úřadu (Danish Tourist Board) www.visitdenmark.com. Na příjemných stránkách (i v angličtině) pod odkazem Accommodation najdete databázi asi tisícovky ubytovacích zařízení v Dánsku.Jednoduše zvolíte typ zařízení a region, ve kterém se chcete ubytovat, a databáze vám připraví přehled podniků s charakteristikou, počtem hvězdiček, adresou, cenami, kontakty a případně i s internetovými stránkami, na nichž je možné pokoj rezervovat.Najít ideální ubytovací zařízení můžete i prostřednictvím jiných stránek, například na adrese www.dkhotellist.dk nebo www.hotels-in-denmark.dk. Kusé informace o dánských hotelech si můžete obstarat i na adrese www.aeroe.byportalen.dk.Hotely: V Dánsku nabízejí své služby stovky hotelových zařízení, která se nacházejí ve všech hlavních přímořských regionech a městech. Dánské hotely jsou rozdělené do pěti kategorií, od jedné do pěti hvězdiček.Většina hotelů (a nejen jich) je sdružena v organizaci HORESTA (Asociace dánských hotelů, restaurací a dalších subjektů podnikajících v turistickém průmyslu). Bližší informace najdete na internetové adrese www.horesta.dk či www.danishhotels.dk. Pracovníky asociace můžete také kontaktovat na adrese Vodroffsvej 46, DK-1900 Frederiksberg C, tel.: 35 35 60 88, fax.: 35 35 93 76, e-mail: horesta@horesta.dk.Kempy: Kempování je v Dánsku velmi rozšířené. Tomu ostatně odpovídá také počet kempů. Registrovaných je přibližně 500. Zákazník potřebuje dánský karnet (v některých případech to není nutnost), který si může koupit přímo v kempu nebo v turistických kancelářích. V těch je také možné koupit brožuru s detailními informacemi o všech kempech v zemi, kterou vydává každý rok společnost Danish Camping Union. Bližší údaje o možnostech kempinku v Dánsku najdete na adrese www.dcu.dk.Ceny se odvíjejí od toho, kolik z maximálně možných pěti hvězdiček kempinkové zařízení má (dítě do čtyř let obvykle platí polovinu). Rozdělení kempů podle hvězdiček kontroluje dánská organizace kempinkových zařízení. Pětihvězdičkové kempy uspokojí i ty nejnáročnější hosty. Tříhvězdičková zařízení disponují sprchami, kuchyněmi a obchody. Jednohvězdičkové kempy většinou mají jen toalety a umývárny.Pozor na to, že v Dánsku je přísně zakázáno nocování pod širým nebem (volné kempování), a to na státní půdě, u silnic, na parkovištích, odpočívadlech u dálnic i na plážích. Pokud hodláte nocovat na soukromém pozemku, je to možné, ale až po svolení od majitele. Dánsko si rovněž chrání přírodu, a proto je zakázáno rozdělávat oheň mimo povolená místa.Hostely: Mladým turistům je v Dánsku k dispozici kolem 100 hostelů (vandrerhjem) po celé zemi, ve všech je nutná karta IYHF (ke koupi přímo v hostelech, je možné ji koupit i v Praze). Stejně jako v mnoha světových hostelech mají i v dánských ubytovacích zařízeních přednost studenti a lidé do 26 let.Hostely jsou rozdělené od jedné do pěti hvězdiček podle kvality služeb, které nabízejí. V zimě bývají často zavřené, během sezóny je lepší rezervace. Aktuální informace získáte v asociaci hostelů Danhostel na adrese Vesterbrogade 39, DK-1620 Copenhagen V. K dispozici máte i internetové stránky www.danhostel.dk.Hostince: Jsou velmi zajímavou možností ubytování. Hostinská zařízení (restauranty a hotely v jednom) byla vytvořena už na konci 13. století, kdy dánský král nařídil zprovoznit síť těchto podniků pod názvem kros. Dnes jsou rozseté po celé zemi.Setkat se můžete s tradičními hostinci, ve kterých se stále vaří a posluhuje podle starých zvyklostí (to ale neznamená, že špatně). V jiných hostincích vás zase překvapí moderní služby a vybavení včetně skvělé mezinárodní kuchyně. V sezóně se doporučuje rezervace.Prázdninové domy: Jsou obdobou našich rekreačních chat. Prázdninové domy stojí zejména na plážích (a vůbec v přímořských oblastech). Zpravidla si můžete pronajmout apartmán i pro deset lidí. V ceně pochopitelně nejsou žádné služby.Farmy: Ideální varianta pro milovníky ekoturistiky. Na klasických farmách je možné nocovat za poplatek jako v hotelu, ale obvyklejší je pronajmout si pokoj na delší dobu a začlenit se do běžného života na farmě (někde je to vyžadováno). Odměnou je nejen poznání života farmářů, ale možnosti jízdy na koni, rybaření ve vlastních rybářských revírech apod.Ubytování v soukromí: Zajímavá a v Dánsku velmi rozšířená možnost ubytování. Turisté si mohou pronajmout (většinou na noc) pokoj se sociálním zařízením, často se snídaní. Jedná se o levnější způsob ubytování. Na volné pokoje narazíte po celé zemi, obvykle je poznáte podle klasického označení Zimmer frei nebo dánsky Varelse. Informace o tomto způsobu ubytování můžete získat i v turistických kancelářích.Ubytování na oplátku: V Dánsku je velmi rozšířené bydlení na oplátku. V praxi to znamená, že se předem domluvíte s konkrétní rodinou, u které pak dohodnutou dobu bydlíte. Můžete se zapojit do jejího fungování, ale nemusíte. Záleží na domluvě. Na oplátku pak někdo z dánské rodiny přijede bydlet k vám. Mladí Dánové to praktikují převážně během letních prázdnin od konce června do srpna. Bližší informace i nabídky je možné získat na internetových stránkách www.bbdk.dk, které provozuje organizace HomeLink Denmark, Dansk Bolig Bytte, P.O. Box 53, Bernstorffsvej 71, DK-2900 Hellerup, tel: 39 61 04 05, fax: 39 61 05 25, e-mailová adresa bed@bbdk.dk.OBCHODY A SLUŽBYObchody: Jsou otevřené ve všední dny od 9 do 17.30 hodin, v pátek zůstávají otevřené až do 20 hodin. V sobotu zavírají kolem 14 hodin. V neděli bývají obchody zavřené. Řada obchodů v Kodani je otevřených dlouho po oficiální otevírací době.Supermarkety jsou otevřené od časného rána do pozdního večera, během turistické sezóny je navíc zavedena speciální otevírací doba dlouho do noci. Omezený sortiment potravin je možné koupit non stop v benzínových stanicích a v pouličních stáncích s občerstvením.Suvenýry: Turisté mají na výběr z mnoha suvenýrů. Typickou památkou na Kodaň je zdejší porcelán. Pro Bornholm je charakteristická keramika, pro Faerské ostrovy výrobky z přírodní vlny. Zapomenout nesmíme na krásné skleněné vázy, stříbrné šperky, kožešiny a samozřejmě na Lego.Pošty: Na budovu pošty narazíte v každém větším dánském městečku. Většinou jsou otevřené ve všední dny od 9 do 17 hodin, v sobotu do 12 hodin. Otevírací hodiny jsou ale stanovovány individuálně, proto se můžete setkat i s jinými časy. Pošta na hlavním nádraží v Kodani bývá otevřené ve všední dny od 9 do 21 hodin, v sobotu do 18 hodin, v neděli do 16 hodin. Dánské pošty jsou velmi kvalitní a poskytují precizní služby.Telefony: Telefonních automatů je mnoho, telefonovat je možné i z pošt a kanceláří Statens Teletjensete. V Dánsku se používají telefonní karty Telekort, které je možné koupit na poště, v prodejně s tiskem, na nádraží. Cena je 30, 50 a 100 DKK. Mezinárodní telefonní kód do Dánska z České republiky je 0045. Když voláte z Dánska domů, vytočte 00420 a předvolbu města bez nuly.Elektřina: Elektrické napětí je 220 V, 50 Hz. Používají se zásuvky našeho typu.AKTIVITYCharakteristika: Dánsko je od základu velice kulturní zemí s bohatou historií a nudit se tady rozhodně nebudete. Kromě klasických kulturních aktivit (návštěva festivalů, koncertů, muzeí, galerií a dalších zařízení) se můžete věnovat turistice, sportu nebo se pobavit v četných barech a diskotékách.Když navštívíte internetovou prezentaci Dánského turistického úřadu (Danish Tourist Board) na adrese www.visitdenmark.com (v angličtině) a zvolíte sekci Events, můžete si v přehledné databázi vybrat aktivitu, které se chcete v Dánsku věnovat – hudební koncert, sport, divadelní představení, kulturní festival, fotografickou výstavu. Jednoduše zvolíte požadovaný program, region nebo dokonce konkrétní město a datum. Databáze vám vyhledá konkrétní akci a pozor, někdy i na tři roky dopředu. A to i s internetovými adresami, na nichž se dozvíte více…Kultura: Centrem kulturního života Dánska je hlavní město Kodaň. Muzeum, divadlo, galerii či koncertní halu však najdete v každém větším městě. Během letních měsíců se navíc konají četné festivaly a kulturní akce pod širým nebem.Podrobné informace o možnostech kulturního vyžití najdete na adrese www.kulturdanmark.dk nebo www.kulturnet.dk. Na těchto stránkách jsou údaje o kulturních aktivitách, památkách a zajímavých projektech. V přehledné tabulce zvolíte požadovanou kulturní aktivitu a databáze vám vyhledá vše potřebné – muzea a odkazy na jejich stránky, knihovny, divadla, kina i vše o dánské televizi…Hudba: Pokud do Dánska míříte za hudbou, jste na správném místě. Koncertní haly najdete v Kodani a každém samosprávném městě. S hudební produkcí se setkáte také v kostelech, na zámcích nebo v měšťanských domech.Dánsko je bohaté na klasickou vážnou hudbu, kterou prezentuje celkem sedm symfonických orchestrů. Dánská opera sídlí ve městech Kodaň a Arthus. Pokud jste milovníky jazzu, můžete navštívit celou řadu klubů, stejně tak jste-li milovníky roku a popu. Rovněž folková hudba je velmi populární. Mísí se v ní vliv Skandinávie, ale také třeba irské a skotské hudby. Podrobné informace o dánské hudbě získáte na internetové adrese www.mic.dk. A pokud jste fandové moderní hudby, pak navštivte stránky momentálně nejznámější dánské popové skupiny Aqua (www.aqua.dk).Muzea: Stejně jako koncertních hal a galerií je v Dánsku i mnoho muzeí. Například v Kodani se nachází nejen proslulé botanické, geologické a technické muzeum, ale i další expozice. Při procházení dlouhého seznamu dánských muzeí máte pocit, že Dánsko má muzeum snad úplně na všechno. Jen namátkou jmenujme několik muzeí, které tu najdete: muzeum zvířat, muzeum zemědělství, muzeum Hanse Christiana Andersena, muzeum pekařství, muzeum hodin. Muzeí jsou zkrátka stovky a stovky. Podrobnosti najdete na adrese www.dmol.dk.Zábava: Stejně jako na kulturu je Dánsko bohaté i na zábavu. Turistům se nabízejí diskotéky, hudební kluby, restaurace, kina, prakticky vše, na co si vzpomenete. Největší počet zábavních podniků je samozřejmě v Kodani, ale ani další města nezůstávají stranou. Oblíbené jsou bary i pivnice, které nezřídka zavírají až k ránu. Nezapomeňme uvést noční kluby.Sport na souši: Dánsko je zemí sportu zaslíbenou. Mezi turisty je například velmi oblíbená cyklistika, protože v dánských městech i vesnicích jsou speciální jízdní pruhy pro cyklisty a v zemi je celá řada cyklistických tras. Podrobné mapy a průvodce koupíte v turistických informacích. Oblíbenou trasou je stezka nedaleko Kodaně, která je dlouhá necelých patnáct kilometrů a vede krásnou krajinou.Dánsko je také Mekkou fotbalu. Mnoho dánských fotbalistů hraje v renomovaných světových klubech a samotná dánská liga je velmi kvalitní. A když hraje národní tým, jedná se doslova o státní svátek. Snad nejznámějším domácím týmem je FC Kodaň (www.fck.dk).Významným dánským sportem je badminton, ve kterém dánští sportovci sklízejí úspěchy i na mezinárodní scéně. Badminton nabral vítr do plachet v roce 1987, kdy Dánové vyhráli turnaj All England Championship.Turisté se mohou věnovat i nenáročným sportům, například jízdě na koni. Na venkově je totiž více krav než koní, čemuž odpovídají poměrně mírné ceny za hodiny ježdění. Koně si můžete najmout za poplatek na farmách.Velmi rozšířeným sportem je golf, protože v Dánsku je téměř 130 golfových kurtů. Podrobné informace o golfu najdete na stránkách www.golfonline.dk (jsou i v angličtině).Rybaření: Stejně jako v celé Skandinávii je i v Dánsku velmi oblíbený rybolov. Ryby můžete chytat na moři, ale i na sladkovodních řekách a jezerech. Nutná je licence, kterou lze koupit na jednodenní, týdenní nebo roční rybaření. K dostání je v turistických informacích.Vodní sporty: Vodní radovánky mají v Dánsku výborné zázemí. Pláže jsou písčité, vybavené vším potřebným pro milovníky plavání, windsurfingu nebo třeba jachtingu. Rovněž je možné využívat vnitrozemské řeky a jezera a samozřejmě i četné vodní parky.Většina turistů se bude v dánských vodách hlavně koupat. Příznivé podmínky panují v letních měsících, kdy teplota vody vystoupá na 20 až 22 stupňů Celsia. Většina pláží se pyšní modrou vlajkou, která je důkazem kvality, čistoty a bezpečnosti. Nejkrásnější pláže najdete na severu Jutska a Sjaellandu. Obyvatelé Kodaně míří na jih na Ishoj strand.U dánského pobřeží se budete často setkávat s windsurfingem, který si Dánové velmi oblíbili. Vybavení se na plážích běžně půjčuje. Nejvíce půjčoven je na západě Jutska, právě tady vane příznivý vítr. Podrobnější informace najdete na stránkách Dánské windsurfingové organizace (www.dbo.dk). Bohužel ne všechny informace jsou v angličtině nebo jiné světové řeči.Jachting je možné provozovat na mnoha místech Dánska. Nejvíce jachet však uvidíte jižně od Sjaellandu, kde se nacházejí také četné půjčovny lodí. Jachtu si můžete zapůjčit s kapitánem i bez něj. Lodě se většinou půjčují na týden s veškerým vybavením.

Pokračovat na článek


Ukrajina

Na území dnešní Ukrajiny zasahovaly ve starověku výboje okolních kmenů, především Sarmatů a Skytů. Později bylo celé pobřeží kolonizováno Řeky. Přibližně v 5. století před naším letopočtem vznikla na pobřeží Azovského moře tzv. Bosporská říše, která se rozpadla až po dlouhých devíti stech letech. Následující staletí byla ve znamení bezvládí, kdy se po území Ukrajiny potloukaly stejně jako po území dnešního Ruska různé kočovné kmeny, mezi nimi i Slované.Právě Slovanům vyvstala velká hrozba, nájezdy vikingských kmenů. To byl hlavní důvod toho, proč se Slované v 9. století sjednotili, a tak vznikl první slovanský státní útvar, Kyjevská Rus, která se rozkládala na části dnešní Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Centrem říše byl starověký Kyjev, v němž v té době vyrostla celá řada významných staveb.Po rozpadu Kyjevské Rusi se území rozdělilo na početná knížectví, mimo jiné na Haličské, Kyjevské a Vladimirské, ale ve 13. století se velké části země zmocnily kmeny Polovců a později Mongolů (Tatarů), kteří ho začlenili do tzv. Zlaté hordy, tedy do obrovské mongolské říše. Po rozpadu Zlaté hordy byla dnešní Ukrajina rozdělena mezi Uhry, Polsko, Litvu a Moskevské knížectví. Jižních regionů se zmocnili krymští Tataři a Turci, část území zůstala samostatná (Halič a Volyň).V roce 1654 vznikla dohoda o sjednocení Ukrajiny a Ruska, které proběhlo v roce 1667. Poslední velký ukrajinských region, tzv. pravobřežní Ukrajina, byl k Rusku připojen v letech 1793 až 1795. Rusové sice Ukrajinu zbavili Turků, ale země přišla o autonomii a v podstatě se stala pouhou kolonií Ruska. Nic na tom nezměnila ani občanská válka v letech 1918 až 1920 ani polsko-ruská válka v letech 1920 a 1921. Ukrajina stále fakticky patřila k Rusku, jen Zakarpatská Ukrajina (Podkarpatská Rus) byla v té době částí Československa. V roce 1922 se Ukrajina stala součástí SSSR, a to dokonce jako jeden ze zakládajících členů. Během 2. světové války byla okupována Německem. Po válce byly k Ukrajině na základě ruského nátlaku připojeny také části patřící Polsku a Československu (Podkarpatská Rus). Nezávislost vyhlásila Ukrajina po rozpadu SSSR v roce 1991. V roce 1997 byly vyřešeny poslední sporné záležitosti s Ruskem ohledně Krymu. Z toho se stala autonomní republika v rámci Ukrajiny a zdejší námořní základny byly propůjčeny Rusku.PODNEBÍKlimatické podmínky: Ukrajina má mírné kontinentální podnebí, z něhož vybočuje pouze typické středozemní klima na pobřeží Krymského moře. Srážky jsou na území Ukrajiny velmi nerovnoměrné, více prší na západě a severu, méně pak na východě a jihovýchodě. Zima bývá velmi chladná, zato léto je na většině území dosti teplé, na jihu dokonce horké. Nejvíce ukazuje rtuť teploměru v červnu, červenci a srpnu, kdy teploty dosahují až 25 °C. Naopak nejchladněji je v prosinci, lednu a únoru, kdy teploty klesají často pod – 10 °C. Velmi chladno je však i v březnu a listopadu. Aktuální počasí na Ukrajině společně s předpovědí na další dny naleznete na adrese http://ukrainian.wunderground.com/global/UR.html.Nejlepší doba návštěvy: Nejvhodnější dobou pro cestování po Ukrajině je jaro (od konce dubna do začátku června), kdy jsou všechny květiny a stromy v rozkvětu. V tomto období zde ještě není mnoho turistů a i počasí je celkem příznivé, protože neprší tolik jako v létě. Pokud milujete slunce, které dopadá na holé hřbety polonin na Podkarpatské Rusi, přicestujte sem ve žhavých letních měsících, tedy v červenci a srpnu. Letní měsíce jsou ideální i pro pobyt na plážích v Oděse a na Krymu, které však v tuto dobu bývají přelidněné.Zima, konkrétně měsíce prosinec a leden, je chladná s velkým množstvím sněhových srážek. Zasněžená Ukrajina je také velice krásná. Při cestování v zimním období však doporučujeme zajistit si odpovídající ubytování a vybavení na cestu. Místy extrémní mrazy mohou být pro nezvyklého našince nepřekonatelnou překážkou.VSTUPNÍ PODMÍNKYUpozornění: Vstupní podmínky na Ukrajinu jsou velmi složité a nepřehledné. Proto doporučujeme kontaktovat před cestou ministerstvo zahraničních věcí a vyžádat si aktuální předpisy.Doklady: Nutný je platný cestovní pas, k němuž je nutné přikládat pozvání ověřené pasovou službou Ukrajiny nebo turistický voucher. Pokud dotyčný nevlastní ověřené pozvání či turistický voucher, musí mít v cestovním dokladu razítko AB SLUŽBOVA. Držitelé diplomatických a služebních pasů mohou cestovat pouze na své pasy – bez dalších formalit. Minimální vyžadovaná doba platnosti cestovního dokladu je jeden měsíc.V případě cesty motorovým vozidlem je nutné, aby řidič vlastnil mezinárodní řidičský průkaz (ukrajinské orgány však akceptují také české řidičské průkazy) a technický průkaz. Vyžadována je i tzv. zelená karta. Upozorňujeme na to, že je nutné prokazovat vlastnický vztah k automobilu. Pokud se jedná o vozidlo zapůjčené od fyzické osoby, je nutno celním orgánům předložit plnou moc k užívání vozu opatřenou ukrajinským (případně ruským) překladem. Při použití vozidel z půjčoven či od leasingových společností je nutno předkládat příslušnou smlouvu (opětovně s překladem).Vízová povinnost: Je zavedena. Občané České republiky potřebují vízum, které vydává velvyslanectví Ukrajiny v Praze (viz. Důležité kontakty). Zde také zjistíte aktuální informace a podrobnosti ohledně procedury před vydáním víza.Základní celní předpisy: Celní předpisy Ukrajiny tvoří nepřehledný konglomerát zákonů, vyhlášek, předpisů a rozhodnutí prezidenta, z čehož vyplývá, že se cizinec může setkat na různých hraničních přechodech s jejich různou interpretací. Z tohoto důvodu doporučujeme, aby se cestovatel před cestou informoval na patřičných místech. Rozumné je mimo jiné deklarovat veškeré cennější přivážené věci, zejména šperky, umělecké předměty a peníze. Při výjezdu ze země se celní orgány zaměřují především na kontrolu vývozu uměleckých předmětů (zejména ikon).NEBEZPEČÍBezpečnostní situace: Na celém území Ukrajiny je vysoká úroveň kriminality. Oblíbenými objekty zájmu kriminálních živlů jsou především cizinci, u nichž lze předpokládat finanční hotovost a zboží zahraniční výroby. Ve velkých městech je nutné dodržovat pravidla obdobná bezpečnostním pravidlům megapolisů v USA. Oblíbený cíl českých turistů – Podkarpatská Rus – je relativně bezpečná, ale i tady doporučujeme dodržovat základní bezpečnostní opatření, tedy neukazovat hotovost, nenechávat věci bez dozoru a vyvarovat se cestování v noci.Riziková je i automobilová doprava na území Ukrajiny. Silnice jsou v převážné většině ve velmi špatném stavu. Upozorňujeme především na množství dosti hlubokých děr a jam, které nejsou označené. Pro Ukrajinu je typická také značná nekázeň řidičů a nerespektování základních pravidel silničního provozu. Velmi často platí právo silnějšího a rychlejšího – vítězí tedy silné terénní vozy. Na silnicích mimo Kyjev se velmi často vyskytuje volně se pohybující dobytek a povozy. Proto nedoporučujeme jezdit v noci a při řízení ve dne být velmi obezřetný.Drogová kriminalita: Na území Ukrajiny se stále rozšiřuje obchod s narkotiky. Ukrajina je tranzitní zemí pro několik pašeráckých cest (zakavkazská, turecká, afghánsko-středoasijská). Ukrajinské orgány se snaží obchod s narkotiky a jejich výrobu postihovat, trestní sazby jsou poměrně vysoké. Proto je nutno se vyvarovat jakéhokoliv dovozu nebo vývozu omamných a psychotropních látek. Za nedovolenou výrobu a držení, eventuálně užívání omamných a psychotropních látek a jedů a šíření toxikomanie hrozí trest odnětí svobody na 3 až 10 let s možností zabavení majetku. Při přitěžujících okolnostech (například při spáchání trestného činu v organizované skupině nebo prodej drog nezletilým osobám) hrozí trest odnětí svobody na 8 až 12 let a zabavení majetku. V případě držení a výroby omamných nebo psychotropních látek pro vlastní potřebu je možné uložit trest odnětí svobody do 2 let nebo peněžitý trest do výše 300 minimálních mezd.DOPRAVA DO ZEMĚLetecká doprava: Letecky lze na Ukrajinu přiletět přímou linkou ČSA či ukrajinské letecké společnosti Aerosveet Airlines (www.aerosvit.com), a to na pravidelní lince z Prahy do Kyjeva. Národní letecká společnost Ukraine International Airlines (www.ukraine-international.com) do České republiky podle našich informací nelétá. Cestovat, byť s přestupem většinou ve Vídni, je možné i do dalších ukrajinských měst, například do Oděsy nebo Dnepropetrovsku. Do dalších měst se zpravidla dostanete z Kyjeva.Mezinárodní letiště Kyjev-Borispol International (www.ts.kiev.ua/kiev/transpor/air/bore.htm) leží asi 35 kilometrů od centra metropole. Letiště prošlo rozsáhlou rekonstrukcí, takže je dnes vybaveno nonstop bankou, směnárnou, duty free obchody, restauracemi, poštou, úschovnou zavazadel a lékárnou. Hromadná doprava na letiště je poměrně spolehlivá, ale lepší je si vzít taxi, které by vás mělo vyjít asi na 20 USD.Železniční doprava: Cestovat lze pravidelnou železniční linkou, která jezdí denně po trase: Praha – Olomouc – Vsetín – Púchov (SVK) – Žilina (SVK) – Ružomberok (SVK) – Poprad (SVK) – Košice (SVK) – Chop (Čop, hraniční přechod) Mukačevo (UA) – Lvov (UA) – Kyjev. V ideálním případě by cesta z Prahy do Kyjeva neměla trvat déle než 32 hodin. Tento způsob dopravy je sice o něco pohodlnější než cesta autobusem, zato je dražší a výrazně pomalejší. Mezinárodní vlaky přijíždějí na Ukrajinu ze sedmi zemí. Většina ukrajinských měst má denní železniční spojení s Moskvou. Můžete také jet z Berlína do Kyjeva přes Varšavu a Brest. Lvov je spojen s většinou východoevropských a ruských měst, nádraží se nachází necelé tři kilometry západně od centra. Přímé spoje jezdí i do Polska (Varšava), Maďarska (Budapešť) a Rumunska (Bukurešť).Autobusová doprava: Autobus je častým dopravním prostředkem českých turistů, kteří míří na Podkarpatskou Rus. Pro cestovatele, kteří chtějí jet dále na východ, je ale cesta autobusem příliš dlouhá. Na Podkarpatskou Rus vás zaveze celá řada pravidelných linek, které provozují různí dopravci. Počet spojů sice po zavedení oboustranné vízové povinnosti poněkud poklesl, ale stále existuje dostatek linek do celé řady měst, například do Mukačeva, do Lvova nebo jen do pohraničního Užhorodu. Některé linky míří z Prahy, lepší spojení ale zajišťují autobusy vypravované z Brna. Také je možné cestovat pravidelnou linkou do slovenských Michalovců, odkud jezdí do ukrajinského Užhorodu několik linek denně. Do dalších ukrajinských měst se dostanete bez větších problémů pravidelnými linkami nebo návaznými spoji železnicí.Výhodou cestování autobusem je na rozdíl od cestování vlastním automobilem fakt, že autobusy mají na ukrajinsko-slovenských hranicích přednost. Sice vás pravděpodobně donutí vystoupit z autobusu a nechat zrentgenovat zavazadla, ale přesto je to rychlejší způsob překročení hranic.Automobilová doprava: Jízdu osobním vozem na území Ukrajiny nedoporučujeme, protože tomuto druhu dopravy nepřeje špatná bezpečnostní situace v zemi, katastrofální stav mnoha komunikací ani další okolnosti, mimo jiné komplikace na celnicích. Pokud se přesto rozhodnete pro cestu osobním vozem, budete potřebovat mezinárodní řidičský průkaz (podle některých informací však ukrajinské orgány akceptují také české řidičské průkazy), doklady od vozidla, označení CZ na vnějšku vozu a technický průkaz. Vyžadována je i tzv. zelená karta.Upozorňujeme na to, že je nutné prokazovat vlastnický vztah k automobilu. Pokud se jedná o vozidlo zapůjčené od fyzické osoby, je nutno celním orgánům předložit plnou moc k užívání vozu opatřenou ukrajinským (případně ruským) překladem. Při použití vozidel z půjčoven či od leasingových společností je nutno předkládat příslušnou smlouvu (opětovně s překladem). U západních značek automobilů často dochází ke zdlouhavým kontrolám na hraničních přechodech, zda nejde o kradené vozidlo. Počítejte s tím, že dopravní prostředek s cizí státní poznávací značkou se smí používat na území Ukrajiny maximálně 10 kalendářních dnů. Po uplynutí této doby musí být dopravní prostředek registrován celnicí, která vystavuje potvrzení o registraci dopravního prostředku k jeho dalšímu použití na území Ukrajiny. Vyřizování formalit k prodloužení používání dopravního prostředku s českou poznávací značkou nad 10 dnů je zdlouhavé, komplikované a rovněž finančně náročné.Při cestě automobilem je nutno počítat se značným zdržením při odbavování na hranici, téměř jisté je vymáhání různých úplatků ze strany pohraničníků a celníků – pod záminkou platby připojištění, různých cel, ekologických daní, pokut za neodpovídající stav vozidla. Vymáhány mohou být i naturální dávky (alkohol, cigarety nebo čokoláda). Stejná situace se pak většinou opakuje na všech kontrolních stanovištích DAI (Dopravní policie). Upozorňujeme na to, že předpisy se mohou měnit, a proto doporučujeme před cestou kontaktovat české ministerstvo zahraničních věcí nebo přímo ukrajinskou ambasádu, která vám sdělí právě platné předpisy ohledně vjezdu na území Ukrajiny osobním vozem.Pokud zvládnete všechna úskalí, můžete do země vstoupit mimo jiné hraničními přechody Užhorod a Chop (Čop), které čeští motoristé používají nejčastěji. Hned za přechodem se setkáte s katastrofální kvalitou místních silnic. Doporučujeme proto okamžitě zmírnit tlak ve vašich pneumatikách.Námořní a říční doprava: Hlavním přístavem na Dunaji a Oděse je Izmail, který zajišťuje spojení do ruských přístavů Novosibirsk a Soči a do gruzínských přístavů Batumi a Suchumi. Největší význam z hlediska vnitrostátní říční dopravy má řeka Dněpr. Snadno dostupné jsou plavby po Černém moři kolem Krymského poloostrova, které jsou doporučovány.Většina lodí vyplouvá z Turecka, Bulharska a Rumunska a končí v Jaltě, ale některé z Jalty i vyplouvají. Hlavní mezinárodní destinace, které mají několikrát do roka spojení s Ukrajinou, jsou Haifa (Izrael), Limassol (Kypr), Pireus (Řecko) a Port Said (Egypt). Nejfrekventovanější a nejspolehlivější je plavba z Oděsy do Istanbulu.DOPRAVA V ZEMIAutomobilová doprava: Jízdu osobním vozem po území Ukrajiny nedoporučujeme, protože tomuto druhu dopravy nepřeje špatná bezpečnostní situace v zemi, katastrofální stav mnoha komunikací ani další okolnosti, mimo jiné komplikace na celnicích. Pokud se přesto pro cestu osobním vozem rozhodnete, budete potřebovat mezinárodní řidičský průkaz (podle některých informací však ukrajinské orgány akceptují také české řidičské průkazy), doklady od vozidla, označení CZ na vnějšku vozu a technický průkaz. Vyžadována je tzv. zelená karta. Vzhledem k obstrukcím v případě přechodu ukrajinských hranic za volantem osobního vozu (informace najdete v kapitole Doprava do země) doporučujeme necestovat na Ukrajinu vlastním vozem, ale případně si pronajmout vůz až v zemi. Upozorňujeme však na to, že pronájem vozu není na Ukrajině příliš běžný. Na autopůjčovny narazíte jen ve velkých městech či na letištích.Na Ukrajině se jezdí vpravo, auta s volantem na pravé straně jsou dokonce podle některých informací zcela zakázaná. Nejvyšší povolená rychlost v obci je 60 km/h, mimo obec 90 km/h a na dálnici 110 km/h. Pokud je z řidiče cítit alkohol, hrozí mu velmi vysoká pokuta. V zemi je téměř 180 tisíc kilometrů silnic. Hlavní ukrajinské silnice v současné době začínají splňovat slušné podmínky k jízdě, mnoho komunikací je bohužel stále v katastrofálním stavu. Výhodu mají vozidla s náhonem na všechny čtyři kola. V zimních měsících jsou často i hlavní silnice neudržované a najdete na nich celé plochy ledu. Pro Ukrajinu je typická i značná nekázeň řidičů, kteří nerespektují ani základní pravidla silničního provozu. Je s podivem, jaká vozidla dokáží Ukrajinci dostat na silnici, protože se tu běžně setkáte s archaickými žigulíky, volhami a moskviči. Upozorňujeme na to, že na ukrajinských silnicích jsou kontrolní stanoviště Státní automobilové inspekce (DAI), na nichž musí řidiči zastavit. Mohou se tu setkat i s tím, že po nich podnapilí policisté budou vyžadovat úplatek. Podle některých informačních zdrojů trpí Ukrajina nedostatkem pohonných hmot, které jsou jinak poměrně levné. Proto doporučujeme nevyrážet bez naplněných kanystrů.Autobusová doprava: V zemi funguje síť dálkových autobusových linek, které jezdí mezi většími městy. Nasednout je možné i do lokálních spojů. Na dálkových trasách jezdí poměrně kvalitní autobusy, ale na lokálních linkách narazíte většinou na archaické, hlučné, nepohodlné a pomalé stroje, které jsou velmi často přeplněné a špinavé. Jejich výhodou je, že jízdné je velmi nízké. Jízdenky se kupují přímo u řidiče nebo na autobusových terminálech. Jízdní řády autobusy příliš nedodržují a některé autobusové zastávky vůbec nenajdete. Na přesné místo zastavení autobusu a na přibližný jízdní řád je nejjistější zeptat se místních lidí. Vhledem ke kvalitě místních silnic a nedostatku financí na odklízení sněhu jsou některé spoje v zimních měsících provozovány jen částečně nebo jsou úplně zrušené. Do některých částí země se tedy musíte dostat po svých.Při cestování po Ukrajině je možné využít rovněž služeb místních podnikavců, kteří disponují vlastními autobusy či dodávkami. Jízdné je sice o něco dražší, ale na místě budete o poznání rychleji.Železniční doprava: Železniční spojení mezi velkými ukrajinskými městy je v řadě případů lepší než autobusy. Vlaky jezdí poměrně často a jsou levné. Po celé Ukrajině vede téměř 23 tisíc kilometrů železničních tratí, které spojují většinu ukrajinských měst a pokračují dále za hranice. Ukrajinské vlaky jsou ale dosti pomalé, některá cesta vlakem může být příjemná, ale ve většině případů jde spíše o záležitost značně nepohodlnou. Ani bezpečnost není zaručena, vyskytlo se mnoho případů přepadení. Pokud cestujete v noci, nenechejte kupé bez dohledu.Letecká doprava: Nedostatek pohonných hmot způsobil omezení v letecké dopravě uvnitř Ukrajiny, ale v posledních letech se situace poněkud zlepšila. Přemalovaná letadla Aeroflotu ale mají ke komfortu daleko. Vnitrostátní linky provozuje letecká společnost Aerosveet Airlines (www.aerosvit.com) a rovněž národní letecká společnost Ukraine International Airlines (www.ukraine-international.com). Hlavní dopravním uzlem je tradičně Kyjev, ale letět lze i do Oděsy, Dnepropetrovsku, Donětsku nebo Charkova.Městská doprava: Městskou hromadnou dopravu většinou zajišťují autobusy, ale v Kyjevě je k dispozici i metro. Je čisté, levné a výkonné, ačkoliv v současnosti nejezdí tak často jako kdysi. Autobusy a trolejbusy jsou vždy velmi přeplněné, a tak je lepší se jim vyhnout. Taxíky jsou dostupné a poměrně levné.Velmi častým a levným způsobem dopravy ve městech i mimo ně je stopování, které se však nedoporučuje. Místní řidiči se po zastavení často změní v taxikáře a začnou smlouvat o ceně dopravy.ZDRAVOTNICTVÍCharakteristika zdravotnictví: Úroveň lékařské péče na Ukrajině je velmi nízká, naráží na absolutní nedostatek finančních prostředků. Technické vybavení nemocnic je silně zastaralé, vybavení lékařskými potřebami a léky zcela minimální. V některých nemocnicích je situace tak zoufalá, že si do ní pacienti musí přinést vlastní postel, ale to jsou samozřejmě extrémy. Běžnou samozřejmostí však je to, že si pacienti musí sami shánět a hradit léky, které lze volně zakoupit v lékárnách (jsou dosti rozšířené), ale nejsou k dispozici v nemocnicích. Stravování je v lékařských zařízeních absolutně nevyhovující. Vzhledem k těmto skutečnostem nemůžeme v žádném případě doporučit léčbu v ukrajinských státních zdravotnických zařízeních. Přípustné je pouze nezbytně nutné ošetření ve vážných případech, po němž doporučujeme okamžitý transport do lékařských zařízení na území České republiky.Druhou variantou je léčení v soukromých zdravotnických zařízeních, která se nacházejí především v Kyjevě (například firmy BORIS, MEDIKOM a další). Tyto instituce jsou schopny poskytnout komplexní služby včetně transportu nemocných. Ošetření v nich je však velmi drahé a je nutné u zaplatit v hotovosti ihned.Mezi Českou republikou a Ukrajinou stále platí smlouva o bezplatném poskytování lékařské péče. I přes existenci této smlouvy však ukrajinské orgány vyžadují, aby byli čeští občané připojištěni u ukrajinské pojišťovny. Cizinci tak mají povinnost zakoupit si při obdržení víza nebo při překročení státní hranice zdravotní pojistku vydávanou státní akciovou pojišťovací společností Ukrinmedstrach. Upozorňujeme na to, že ukrajinské pohraniční orgány nerespektují cestovní zdravotní pojištění sjednané občany České republiky s českými zdravotními pojišťovnami.Podle zkušeností zastupitelského úřadu České republiky v Kyjevě však na některých hraničních přechodech toto připojištění u ukrajinské pojišťovny prozatím nevyžadují (například na letišti Kyjev – Borispol). Na hraničním přechodu mezi Slovenskem a Ukrajinou u města Užhorod, přes který čeští turisté míří na Podkarpatskou Rus, celníci neuznávají pojišťění u české pojišťovny a turisté se musí pojistit na místě v malé kanceláři pojišťovny Ukrinmedstrach.Léky a lékárny: Počet lékáren na Ukrajině je dostatečný. Navzdory špatné situaci ve zdravotnictví jsou dobře vybavené a disponují kvalitním personálem. Mnoho léků, které tu můžete koupit, je ruské provenience. Platí se v hotovosti. Obvykle je otevřeno ve všední dny od 9 do 17 hodin. Mnohé lékárny však mají pohotovostní službu na zazvonění.Další zdravotnické rady: Upozorňujeme na výskyt některých infekčních onemocnění, která nejsou v České republice běžná. Pravidelně v letních měsících se v jižních oblastech Ukrajiny (Oděsa, Mariupol) vyskytuje cholera (omezený počet případů), běžný je záškrt, leptospiróza, TBC a TBC krav. Doporučujeme proto dodržovat zvláště v létě přísná hygienická opatření. Není bezpečné konzumovat mléko a mléčné výrobky zakoupené na trzích. Vzhledem k černobylské havárii nedoporučujeme konzumovat místní ryby, houby a dokonce ani vodu z vodovodů v okolí Kyjeva.V posledních letech se značně šíří také AIDS. Jeho výskyt je spojen s rozšířenou prostitucí a migrací námořníků (především Oděsa), ale také se stále stoupajícím počtem narkomanů. Podle některých odhadů se Ukrajina v této oblasti dostává na úroveň rozvojových afrických zemí.MĚNA A CENOVÝ KOŠCharakteristika: Měnovou jednotkou Ukrajiny je 1 hřivna (UHA) = 100 kopejek (kopiyka). Používají se bankovky v těchto nominálních hodnotách: 100, 50, 20, 10, 5, 2 a 1 hřivna. Mince jsou v oběhu v těchto hodnotách: 50, 25, 10, 5, 2 a 1 kopejka. Ukrajina je v drtivé většině případů zemí hotovosti. Místní obchodníci přijímají kromě ukrajinských hřiven také tvrdou západní měnu, eura a nejlépe americké dolary. Proto doporučujeme dovoz bankovek (nejlépe dolarů) v malých nominálech. Snadno se směňují a pokud nebudete mít hřivny, můžete s nimi klidně zaplatit. Bližší informace o ukrajinském bankovnictví a finančnictví získáte na stránkách Národní banky Ukrajiny (www.bank.gov.ua).Směna valut: Peníze lze vyměnit v pouličních stáncích, směnárnách nebo v bankách. Kurzy jsou různé, a proto je vhodné se na ně předem informovat. Některé banky a směnárny nechtějí přijímat poškozené (popsané, potištěné) bankovky nebo staré americké dolary. Rozumné je vyměnit vždy jen tolik peněz, kolik utratíte. Většina směnáren vám totiž vymění pouze dolary za hřivny, ale za hřivny od nich dolary ani eura nedostanete. Všichni směnárníci do jednoho unisono tvrdí, že jim tvrdá západní měna právě došla. V žádném případě nedoporučujeme směnu valut na černém trhu, protože to může být nebezpečné.Při výměně valut na Ukrajině máte k dispozici i tyto bankovní ústavy: United Commercial Bank (www.ucb.crimea.ua), Ukribank (www.ukrinbank.com) a Privatbank (www.privbank.com).Cestovní šeky, platební karty: Jsou akceptovány pouze v několika restauracích a hotelech, a to jen ve velkých městech. Ačkoliv počet zařízení, v nichž vám platební kartu nebo cestovní šek přijmou, stále stoupá, je jich stále velmi málo. Proto počítejte s tím, že v Kyjevě platební karty Visa, EuroCard, MasterCard a Diners Club uplatníte v nejluxusnějších podnicích, ale ve městečkách Podkarpatské Rusi vám je nepřijmou prakticky nikde.UBYTOVÁNÍCharakteristika ubytování: Ukrajina rozhodně není turistickou velmocí. Ze zájmu turistů se těší prakticky jen velká města a mořské pobřeží, kde najdete nejvíce ubytovacích možností. Třetím cílem je kouzelná příroda Zakarpatské Ukrajiny, ale tady cestovatelé vyhledávají spíše svobodné nocování po širákem. Pokud toužíte po noclehu pod střechou, můžete se ubytovat v hotelech, v soukromí nebo třeba v kempech. Někdy je však hledání velice těžké.Hotely: Kvalita ukrajinských hotelů je na mnohem nižší úrovni než v zemích s rozvinutějším cestovním ruchem. Nejlepší hotely jsou v Kyjevě, Oděse a přímořských oblastech Jalty. Tady seženete hotely srovnatelné s luxusními hotely v západoevropských zemích. Často však jde o obludné paneláky sovětského stylu. Mimo velká města kvalita hotelů rapidně klesá. V malých městech sice mohou být hotely neuvěřitelně levné, ale hygiena se v nich příliš nedodržuje. A navíc se v nich nevaří a hosté se ani nemohou vykoupat v teplé vodě. Hotel vyhovující vašim požadavkům můžete najít na adrese www.hotelsukraine.com.Ubytování v soukromí: Ubytování v soukromí je skvělým druhem nocování, protože zdejší lidé jsou přátelští a pohostinní a ceny jsou velmi rozumné. Bohužel tu neexistuje žádná organizace, která by tento druh ubytování zajišťovala. Návštěvníci se mohou poptávat po okolí, ale i zde je nutné dodržovat jistou obezřetnost. Ceny jsou pak spíše symbolické, záleží na dohodě. Lidé z České republiky využívají ubytování v soukromí především na Podkarpatské Rusi. Třeba ve vesnici Koločava, která je jejich častým cílem, lze nocleh pod střechou sehnat velmi snadno. Stačí se zeptat místních lidí, kteří vás nasměrují buď k učitelce Natálii Tumarecové, která je i dobrým průvodcem Koločavou, nebo k manželům Glebovým.Kempy: Na Ukrajině se kempy nacházejí na perifériích města a na pobřeží. Není jich mnoho, jejich kvalita navíc silně kolísá. Podle některých informací navíc mají absolutně nevyhovující hygienické podmínky. Stanování se kvůli vysoké kriminalitě nedoporučuje.STRAVOVÁNÍCharakteristika kuchyně: Ukrajinská kuchyně je známá pestrostí a kvalitou chutí a vůní. Snad v každé restauraci si můžete poručit polévku boršč z červené řepy nebo některou z jejích variant, které se připravují z masa, hub, fazolí a dokonce i sušených švestek. Neméně populární jsou i další druhy polévek, houbová, fazolová a hrachová, z nichž některé se podávají s noky. Tradičním jídlem Ukrajiny jsou holubci (plněná kapusta) a vareniky, což je něco jako škubánky s různými druhy náplně – s brambory, masem, sýrem nebo ovocem, například třešněmi nebo borůvkami. Vareniky jsou často zmiňované i v národních lidových písních, takže ochutnáním navíc poznáte i staré ukrajinské tradice.Ukrajinci mají rádi i mléčné výrobky, například chalupářský sýrový lívanec, rjazanku (zkvašené tuhé mléko) a nalysniky (plněné sýry). Žádné svátky se neobejdou bez pirohů, známé jsou také pampušky, baba a medové dorty. Ukrajinské omáčky jsou velice husté a syté a jejich druhy se liší region od regionu. Bližší podrobnosti o ukrajinské kuchyni se dozvíte na internetové adrese www.litech.lviv.ua/~guenon/cuisine.Nápoje: Oblíbeným nápojem ukrajinských rodin je víno, které v drtivé většině případů pochází z domácí produkce. Vynikající jsou krymská vína, zvláště potom dezertní víno Krasnyj Kamen (Rudý kámen). Pro cestovatele, kteří dávají přednost suchým vínům, doporučujeme Abrau nebo Mischako, což jsou skvělé značky kabernetu. Dalším skvělým nápojem je šampaňské Artjomov, které se vyrábí ve východní Ukrajině, nebo ochucená vína z Massandry, z nichž jedno nese velmi zajímavý název Černý doktor.Rozšířená je také domácí vodka, tzv. samohonka, která je velice silná a chuťově velmi zvláštní. Připravuje se podle zaběhlých receptů a její konzumace může pro neznalé cizince dopadnout katastrofálně. Na Ukrajině se také hojně pije pivo, a to místní i dovážené, které je dražší. Na Zakarpatské Ukrajině je to především pivo slovenské. Nealkoholickým nápojům pak kraluje čaj a silná káva. V létě jsou populární sladké limonády.Možnosti stravování: Především ve velkých městech naleznete kvalitní restaurace, které vám okamžitě připomenou restaurace u nás doma. I v menších městech kvalita stravovacích zařízení roste. V malých vesnicích vždy najdete alespoň jednu restauraci, výběr z jídel však budete mít velmi omezený. K dostání jsou zpravidla tradiční ukrajinská a ruská jídla. Ceny jsou nízké.OBCHODY A SLUŽBYObchody: Ekonomická krize se na Ukrajině projevila samozřejmě i v kupní síle obyvatelstva. Větší obchody najdete prakticky jen ve městech. V největších ukrajinských městech také vyrůstají supermarkety a výběr zboží je poměrně široký. Otevřeno mají ve všední dny od 8 do 19 hodin, v sobotu do 17 hodin. Nejlepší supermarkety mají otevřeno dlouho do noci.Ve venkovských vesničkách se většinou nachází pouze několik obchodů. Obvykle jsou všude k dostání základní potraviny, i když i u těch je dobré zkontrolovat datum spotřeby. Oblíbeným místem nákupů jsou trhy, které se pořádají alespoň jeden den v týdnu (většinou v sobotu) ve všech větších vesnicích. Nakoupit zde můžete levnou zeleninu a ovoce, mléko, víno a dále řadu věcí z dovozu, například sušenky, hygienické potřeby nebo oblečení. Někdy je možné nakoupit i léky. Cenová hladině je oproti České republice výrazně nižší.Pošty: Ukrajinské pošty nejsou na příliš vysoké úrovni. Často dochází k otevírání obálek, které slibují lákavý obsah. Proto doporučujeme nezasílat z Ukrajiny nic jiného než pohlednice a slabé dopisy. Na poštu narazíte ve větších městech, na vesnicích jsou maximálně poštovní schránky. Z pošty si většinou můžete i zatelefonovat.Telefony: Telekomunikační služby se na území Ukrajiny dynamicky rozvíjejí, takže ve větších městech jsou běžné digitální linky, pagery a mobilní telefony. Veřejné automaty ale bývají často rozbité a dovolat se z nich může být problém. Telefonní předvolba Ukrajiny je + 380.Suvenýry: Z Ukrajiny pochází celá řada hezkých suvenýrů. Fajnšmekři si odtud mohou přivézt umělecká díla, například obrazy vysoké kvality, keramiku nebo šperky, které můžete koupit o poznání levněji v galeriích nebo přímo od umělců na ulici. Vyhněte se státním obchodům, které prodávají nekvalitní zboží. Oblíbené jsou také tradiční výzdoby a zdobená vejce.Elektřina: 220 voltů, 50 Hz.AKTIVITYKultura: Ukrajina je zemí s bohatou kulturou, o čemž svědčí mimo jiné i to, že má kolem devadesáti profesionálních divadel, které zahrnují i operu, operetu, balet a loutková divadla. Na jevišti Národní opery se konala vynikající vystoupení ukrajinského a světového baletu, prvním byla v červnu 1994 Mezinárodní taneční soutěž Serge Lifara. Serge Lifar byl světově proslulý choreograf, který se narodil v Kyjevě. Přes 30 let vedl hereckou společnost legendární Velké opery v Paříži a Francouzskou taneční akademii v Paříži. Nejznámější ukrajinská hudební seskupení jsou Státní akademická skupina Dumka, Státní akademický chorál G. Verjovky a Státní akademický sbor lidového tance P. Virského.Opera se hraje v nádherně zdobených divadlech v Kyjevě, Lvově a Oděse. Ukrajinci mají hluboce zakořeněné muzikální tradice a zpívání je velmi populární. Většina měst má také výborná hudebně-komediální a baletní divadla. Postsovětská ekonomika bohužel způsobila, že mnoho divadelních a hudebních představení má velmi nízkou návštěvnost. Přední umělci vystupují především v obrovském kyjevském Ukrajinském divadle, kde je vyšší vstupné. A pokud jste milovníky galerií, máme pro vás jeden internetový tip: http://art.online.com.ua.Svátky a dny pracovního klidu: 1. leden – Nový rok, 7. leden – Pravoslavné Vánoce, 8. březen – Den žen, Velikonoční svátky, 1. a 2. květen – Svátek práce, 9. květen – Den vítězství ve 2. světové válce, poslední sobota a neděle v květnu – Kyjevské dny (platí jen pro Kyjev), Svátky svaté Trojice (červen), 28. červen – Den ústavy, 24. srpen – Den nezávislosti.Zábava: Kromě divadel, muzeí, baletu a hudebních představení jsou ve velkých městech i kina, diskotéky, hudební i noční kluby a pořádají se tu četné koncerty. Oblíbené jsou také tradiční poutě. Za zábavou lze zamířit i do restaurací nebo barů.Sport: Nejlepší podmínky pro turistiku, trekking a kempink jsou na Krymu a v Karpatech, u několika chráněných národních parků. Na jihozápadě Krymu vedou lehké turistické stezky k jeskynním městečkům Chuft-Kale a Manhup-Kale. Jiné turistické stezky vedou k 300 metrů hlubokému Velkému kaňonu a k vodopádům Dzhur-Dzhur a Uchansu. Pokud budete mít dobrou mapu, můžete se procházet kdekoliv v Karpatech, protože tu je neobydlená a velmi úchvatná krajina. Nejvhodnějším startovním bodem je Karpatský národní park vzdálený asi 55 kilometrů jihozápadně od Kolomyja a 500 kilometrů jihozápadně od Kyjeva. Cestovatelé z České republiky často míří i na Podkarpatsku Rus, bývalou součást naší vlasti. Vyhlášená je nejen příjemnými lidmi a odkazem Nikoly Šuhaje loupežníka, ale také krásnou přírodou. Vystoupat je možné na četné poloniny, tedy horské hřbety porostlé hustou trávou, na které si pochutnávají stáda koz a ovcí. Vyhlášenou poloninou je Krásná či Boržava, jejíž návštěvu je možné spojit s prohlídkou vesničky Koločava.Populárním sportem na Ukrajině je také lyžování. Ukrajinci lyžují v západní části Karpat, nejvyšší střediska jsou Jeremcha a Vorochta nedaleko rumunských hranic a Slavsko poblíž slovenských hranic. Podrobnosti naleznete mimo jiné na stránkách Karpatského lyžařského klubu (www.klk.lviv.ua).Nejoblíbenějším diváckým sportem je fotbal, ačkoliv mezinárodních úspěchů dosáhli rodáci z Ukrajiny i v jiných sportech, například Andrej Medveděv v tenise nebo Sergej Bubka v atletice. Ale co naplat, kopaná prostě vede. Možná je to i tím, že ve světové kopané září ukrajinská hvězda Andrej Ševčenko (www.andrishevchenko.com). Bližší informace o kopané naleznete na stránkách Ukrajinské fotbalové federace (www.ffu.org.ua).

Pokračovat na článek


Rusko

Hustota zalidnění: 8.7 lidí na km2Časové Pásmo: GMT (3-13 ) hAdministrativní dělení: 7 federálních okruhů: 21 republik, 6 krajů, 49 oblastí, 1 autonomní oblast, 10 autonomních okruhů, 2 statutární městaNezávislost od: 24. srpna 1991Měna: rubl (Rub) =100 kopějekÚřední jazyk: ruština Největší město: Moskva (8.675.000 obyvatel)Přírodní nebezpečí: vulkanická aktivita, jarní záplavy, lesní požáryPřístaviště: Aleksandrovsk-Sakhalinsky, Arkhangelsk, Astrakhan, De-Kastri, Indigirskiy, Kaliningrad, Kandalaksha, Kazan, Khabarovsk, Kholmsk, Krasnoyarsk, Lazarev, Mago, Mezen, Moscow, Murmansk, Nakhodka, Nevelsk, Novorossiysk, Onega, Petropavlovsk-Kamchatskiy, RostovNáboženská příslušnost: Pravoslavní 80%, muslimové 0%, ostatní 0%Rusko je největším státem světa, zaujímajícím téměř 12% světové souše. Většina území leží v oblastech pro život krajně nepříznivých, a je tudíž velmi řídce osídlena. Rusko sousedí na západě s Norskem, Finskem, Estonskem, Lotyšskem a Běloruskem. Dlouhou hranici má na jihu s Ukrajinou, dále s Gruzií, Ázerbájdžánem. Nejdelší pak s Kazachstánem, Mongolskem a Čínou, jen několik kilometrů se Severní Koreou. Na severu ho obklopují okrajová moře Severního ledového oceánu - Barentsovo a Karské moře, moře Laptěvů a Východosibiřské moře, na východě pak Tichý oceán s mořem Ochotským a Beringovým a na jihovýchodě moře Japonské. Kratšími úseky má Rusko přístup k Baltskému moři (Finský záliv) na západě, Azovskému a Černému moři na jihozápadě a vnitrozemskému Kaspickému moři na jihu.Přírodní poměry Ruska Nejrozlehlejší země světa. Je 1,5-krát větší než Evropa. Rozkládá se na kontinentech Evropa a Asie. Evropskou část zabírá východoevropské nížina rozčleněná pahorkatina. Na jihu ji ohraničuje vrásová pohoří Kavkaz. Na východě ji zase kruhové horské pásmo Ural odděluje od Západosibiřské nížiny. Mezi Jenisejem a Lenou se zvedá říčními údolími protkaná Středosibiřská plošina, ke které se na jihu připojují pásma Altaj a Sajan. Na východ od Leny náhorní plošiny, pánve a nížiny oddělují jednotlivé východosibiřské pohoří. Kamčatka se svými činnými vulkány již patří k tichomořskými vrásová systému.Rusko je možno rozdělit na pět hlavních fyzicko-geografických oblastí: Východoevropskou rovinu, rozkládající se od západních hranic Ruska až k Uralu, samotné pohoří Ural, Západosibiřskou rovinu mezi Uralem a Jenisejem, Středosibiřskou vysočinu - území mezi řekami Jenisejem a Lenou - a horské oblasti jižní a východní Sibiře.Podnebí Podnebí Ruska není tak rozmanité, jak by napovídala jeho obrovská rozloha. V zásadě převažuje chladné kontinentální klima s velkými teplotními rozdíly. Výjimku představuje na jihozápadě oblast Severního Kavkazu a krátké pobřeží Černého moře, které má téměř středomořské klima. Mírnější oceánské podnebí je charakteristické pro jižní část Přímořského kraje kolem Vladivostoku na Dálném východě. Na severovýchodní Sibiři v oblasti Verchojanska dosahují zimní teploty nejnižších hodnot na Zemi s výjimkou Antarktidy (absolutní maxima -70 °C). Přitom v krátkém létě mohou teploty i zde vystoupit až na 30 °C. Prakticky celá Sibiř a Dálný východ se nacházejí v pásmu věčně zmrzlé půdy, která působí značné problémy při výstavbě komunikací i sídlišť. Průměrné letní teploty se pohybují mezi 4-8 °C na arktickém pobřeží až k 25 °C kolem Kaspického moře. Povrch Východoevropská rovina zaujímá většinu evropského Ruska. Na jihu přechází do stepí Kubáňské nížiny ohraničené mohutnou bariérou Kavkazu, který zároveň tvoří hranici s Asií. Její pahorkatiny nikde nepřesahují výšku 500 m nad mořem. Na severozápadě ji omezuje Karelská jezerní plošina a hornatější poloostrov Kola, na severovýchodě Timanské vrchy. Na západ od Moskvy leží Valdajská vrchovina, kde pramení řada velkých řek včetně Volhy, Dněpru a Západní Dviny. Jihozápad vyplňuje rozsáhlá a nízká Středoruská vrchovina. Na východě vytváří přírodní hranici roviny pohoří Ural, které bylo odedávna předělem mezi Evropou a Asií. Na východ od Uralu leží jedna z největších nížin světa - bažinatá Západosibiřská rovina (více než 3 mil. km2), protékaná veletoky Obu s Irtyšem a Jenisejem. Středosibiřská vysočina, tvořená soustavou rozsáhlých plošin a nevysokých pohoří rozčleněných četnými toky, je z hornin, které patří k nejstarším na světě. Na jihu se zvedá ve vyšší Angarskou plošinu a naopak na východ se sklání do Středojakutské roviny v povodí Leny a Viljuje. Náhorní plošina je na severu přerušena bažinatou Severosibiřskou nížinou, za níž se zvedá nevysoké pohoří Byrranga, prostupující poloostrov Tajmyr až k arktickému pobřeží. Prodloužení této soustavy až za 80° severní šířky představují zaledněné ostrovy Severní země. Na jihovýchodě Západosibiřské roviny se zvedají pásma vrásných pohoří. Nejvyšší je Altaj s četnými ledovci na západě, který zasahuje na území čtyř států. Z Altaje vybíhá na východ nižší Západní Sajan a po hranicích s Mongolském divoké pohoří Tannu-Ola. Na mongolské hranici vrcholí další rozsáhlé horské pásmo - Východní Sajan. Na severovýchod od něj vyplňuje velkou příkopovou propadlinu jezero Bajkal, které svojí unikátní hloubkou, 1620 m, představuje největší zásobárnu sladké vody na světě a jedinečný ekosystém. Za Bajkalem se na rozsáhlém území střídají náhorní plošiny (Vitimská, Aldanská) s dlouhými horskými hřbety (Jablonový, Stanový) až k Ochotskému moři. Odtud na jih se rozkládá Burejské pohoří a podél pobřeží Japonského moře divoký Sichote-Aliň. Na severovýchodní Sibiři vyniká délkou téměř 2000 km Verchojanské pohoří. Výšku 3000 m překračuje ledovcové pohoří Čerského, od Ochotského moře za polární kruh se táhne Kolymské pohoří. Nejvýchodnější Čukotské pohoří prostupuje poloostrov Čukotka, kterou necelých 100 km široký Beringův průliv dělí od Aljašky. Podél Beringova moře se na jihovýchod táhne Korjacké pohoří, které na Kamčatském poloostrově přechází v pohoří oddělené sníženinou řeky Kamčatky od pásma vysokých a činných sopek lemujících pacifické pobřeží. Sopečné pohoří pokračuje dále k jihozápadu přes Kurilské ostrovy do severního Japonska. Téměř celá tato oblast včetně ostrovu Sachalin neblaze proslula nejtvrdšími trestaneckými tábory (GULAGy), zřízenými již za carské vlády a široce využívanými stalinským režimem. Celá zabajkalská a tichomořská oblast je také značně seismicky aktivní.Po celou dobu své dlouhé historie bylo Rusko křižovatkou euroasijského kontinentu. Ačkoli v dávných historických dobách bylo neustále ohrožováno nomádskými nájezdníky z Asie, vybudovalo v průběhu 16.-19. století obrovskou mnohonárodnostní říši.Dějiny Ruska Od 6. století si začali Chazaři (skupiny tureckých a íránských národů, které se stahovaly na sever) podmaňovat ugrofinské a slovanské obyvatelstvo, žijící v oblasti dnešního západního Ruska. Chazaři vytvořili prosperující říši, která zabírala většinu dnešní Ukrajiny a jižního Ruska, a roku 737 založili nové hlavní město Itil poblíž ústí Volhy do Kaspického moře. Mezitím si Vikingové, kteří dělali průzkumné výpravy ze Švédska, probojovali obchodní cestu od Baltského až po Černé moře a Konstantinopolis (dnešní Istanbul) s využitím řeky Dněpru (dněperská obchodní cesta). Nejdříve založili na severu Novgorod a pak postupovali na jih a zbudovali Kyjev. Kolem tohoto města se postupně sjednotilo množství slovanských kmenů, které vytvořily mocný stát Kyjevskou Rus. V roce 965 silný kyjevský kníže Svjatoslav (zemřel roku 972) konečné porazil Chazary. V roce 988 Svjatoslavův syn Vladimír (960-1015) přijal křesťanskou víru. Tato událost vytvořila pevné svazky s řeckou Byzantskou říší, jejíž civilizační vlivy sehrály základní roli při vytváření svébytné ruské kulturní identity. Vláda Vladimíra I. Svjatoslavoviče a jeho syna Jaroslava Moudrého (1019-1054) byla obdobím největšího rozkvetu Kyjevské Rusi. Časté nájezdy bojovných jižních sousedů jí však působily neustálé potíže. V roce 1235 se objevila nová hrozba z východu, když z asijských stepí začali postupovat tatarští a mongolští nájezdníci. Mongolský vpád do Ruska byl rozsáhlý a ničivý. Mongolové pálili města a vyháněli z nich obyvatelstvo, vraždili zajatce a vymáhali poplatky. Severozápadně ležící Novgorod unikl mongolským nájezdům, ale musel čelit útokům Švédů a Germánů ze západu. Legendární novgorodský kníže Alexandr Něvský (1220-1263) nakonec porazil své nepřátele ve dvou velkých bitvách; jednu svedl se Švédy na řece Něvě v roce 1240, druhou, proti Němcům, roku 1242 na zmrzlém Čudském jezeře. Tou dobou už ovšem Mongolové došli až do Evropy a založili říši Zlaté hordy, která měla své hlavní město v Sarajbatu (poblíž Kaspického moře). Zatímco východní oblasti Kyjevské Rusi zůstávaly pod vládou Mongolů, západní část zabraly Litva a Polsko. Avšak koncem 13. století začal růst nový mocný stát. Když se syn Alexandra Něvského Daniil Alexandrovič (1276-1304) stal knížetem moskevským, založil dynastii moskevských panovníků, kteří vládli následující tři století až do roku 1598. Během tohoto období se Moskva rychle rozpínala, zvláště za vlády Ivana III.(Ivan Veliký, 1440-1505), který nakonec v roce 1480 vymanil moskevskou oblast z mongolské poroby. V roce 1472 přijal titul "Vladař veškeré Rusi" a zavedl emblém dvouhlavého orla. V roce 1547 byl jeho vnuk Ivan IV. (Ivan Hrozný 1530-1584) korunován na prvního ruského cara. Mladý car přemohl Kazaňský chanát a zahájil velkou ruskou expanzi na východ. Během půl století byla ovládnuta Sibiř a v roce 1649 došli Jermakovi kozáci až k pobřeží Tichého oceánu. Po smrti Ivanova syna Fjodora I. (1557-1598) panoval ve funkci regenta tatarský šlechtic Boris Godunov. Jeho vláda byla v Rusku obdobím řady povstání a proslula pod názvem "doba těžkostí" (1595-1613); období hladomoru, celkem 18 občanských válek a povstání včetně polské invaze bylo ukončeno, když byl carem zvolen Michail Romanov (1596-1645), první zástupce dynastie, která pak v Rusku panovala nepřetržitě až do roku 1917. Petr. I. zvaný Veliký (1672-1725), veden snahou "otevřít se Západu" a poevropštit svou zemi, založil nové hlavní město Petěrburg při ústí řeky Něvy do Finského zálivu. Svými vojenskými úspěchy, zavedením západních technologií a tvrdými vládními reformami dokázal přeměnit Rusko ve velkou evropskou mocnost. Rozšíření vlivu země a její poevropšťování pokračovalo dále i za panování carevny německého původu Kateřiny II. Veliké (1729-1796). Kateřinin vnuk Alexandr I. (1777-1825) po většinu své vlády vedl válku s Napoleonovou Francií. Porážka Napoleona sice proslavila ruské hrdinství, ruská společnost však zůstala nadále feudální a v Krymské válce (1853-1856) vyšla najevo zaostalost jejího průmyslu. Alexandr II. (1818-1881) zrušil nevolnictví a snažil se o sociální a administrativní reformy. Avšak nespokojenost ruské inteligence stále rostla a vyvrcholila jeho zavražděním v roce 1881. Za vlády Alexandra II. si Rusko podrobilo Kavkaz a Kazachstán a proniklo hluboko do Střední Asie. Kolem roku 1900 vládlo obrovské mnohonárodnostní říši, která sahala až k hranicím Persie, Afghánistánu, Indie a Číny. Po katastrofální válce s Japonskem (1904-1905) přinutily domácí nepokoje cara Mikuláše II. (1868-1916), aby souhlasil se zřízením dumy neboli parlamentu. Jak se však ukázalo, tento ústupek nestačil a přišel pozdě. Situace se dále zhoršila po roce 1914, když se Rusko zapojilo do 1. světové války. V bojích padly miliony lidí, hospodářství se hroutilo a zásobování potravinami bylo vážně ohroženo. V březnu 1917, po povstání v Petrohradu, byl car přinucen k abdikaci ve prospěch Prozatímní vlády. V listopadu 1917 se převratem, který svrhl Prozatímní vládu, chopil moci vůdce bolševické strany Vladimír Iljič Lenin (původním jménem Uljanov, 1870-1924). Lenin okamžitě za cenu velkých ústupků ukončil účast Ruska ve válce a rozhodl o rozdělení půdy rolníkům. Následovalo období ničivé občanské války a intervencí (1918-1922), které skončilo v roce 1922 založením Svazu sovětských socialistických republik. Po Leninově smrti vyhrál boj o moc Josif Vissarionovič Džugašvili, zvaný Stalin (1879-1953), když nemilosrdně vyřadil ze hry své soupeře. V roce 1928 vyhlásil první pětiletý plán: etapu intenzivní industrializace a nucené kolektivizace ruského zemědělství. V jejím důsledku klesla zemědělská produkce a následný hladomor na Ukrajině v roce 1932 způsobil smrt milionů lidí. Mnoho těch, kteří se postavili proti Stalinově politice, bylo popraveno nebo deportováno do sibiřských pracovních táborů. V roce 1934 zahájil Stalin systematickou likvidaci všech svých politických odpůrců, včetně nejvyšších vojenských činitelů. Odhaduje se, že v rámci masového teroru let 1936-1938 zahynulo asi 8 milionů lidí. V roce 1941, po vypuknutí 2. světové války, která zastihla Sovětský svaz nepřipravený, byl okupován rozhodující díl evropské části nacistickým Německem. Jeho porážky bylo dosaženo za cenu obrovských obětí ruského lidu, které přesáhly 20 milionů životů. V prvních poválečných letech získal válkou poničený Sovětský svaz značný mezinárodní vliv vytvořením šesti satelitních komunistických režimů v sousedních státech střední a východní Evropy. Následující období studené války charakterizované vývojem atomových zbraní a závody ve zbrojení vedly k nastolení vojenské rovnováhy dvou hlavních světových velmocí, schopných se vzájemně zničit. V roce 1962, za vlády Nikity Chruščova, unikl svět jen o vlásek válce, když se Spojené státy a Sovětský svaz dohodly ve věci rozmístění sovětských nukleárních raket na Kubě. Chruščovovy pozdější snahy o zlepšení vztahů se Západem byly roku 1964 násilně ukončeny jeho odvoláním vedením Komunistické strany, v níž se moci brzy chopil Leonid Iljič Brežněv. Když se Brežněvovi nepodařilo urovnat rostoucí roztržku mezi Sovětským svazem a komunistickou Čínou, snažil se uzavřít mír se Západem. Avšak sílící brežněvovská náboženská i politická perzekuce, týkající se zvláště Židů, způsobila odliv sympatií Západu a sovětská invaze do Afghánistánu v roce 1980 vyvolala všeobecné mezinárodni odsouzení. Tato situace pokračovala až do března roku 1985, kdy se stal generálním tajemníkem Komunistické strany Michail Sergejevič Gorbačov. Zavedl nový, otevřenější styl vedení, zaměřený na přestavbu vlády a ekonomiky. V roce 1988 stáhl sovětská vojska z Afghánistánu a inicioval odzbrojovací rozhovory se Západem. Doma se však musel vyrovnávat se stagnující ekonomikou, zvětšujícími se rozdíly mezi jednotlivými republikami, sílícími snahami o dlouho potlačovanou národní suverenitu a s etnickými konflikty, které začaly vypukat na mnoha místech Ruska. Koncem 80. let, kdy se zhroutily komunistické režimy po celé Evropě, žádal Gorbačov vyšší prezidentské pravomoci ve snaze zabránit rozpadu Svazu. Boris Jelcin a další radikální reformátoři varovali před "novou diktaturou". Začátkem roku 1990 se však Komunistická strana prakticky vzdala mocenského monopolu a se ztrátou podpory většiny obyvatel ztratila i schopnost ovládat dění v zemi. V důsledku toho se v květnu 1990 Jelcin stal prvním svobodně zvoleným prezidentem Ruské federace. Mezitím Gorbačovovův politický úspěch ve Spojených státech a Velké Británii signalizoval skutečný konec studené války a další snižování zbrojení. Jakkoliv byl Gorbačov oblíbený v zahraničí, doma jeho popularita rychle klesala. Zatímco první svazové republiky vyhlašovaly svou nezávislost, Gorbačov usiloval o zachování určitého stupně centrální autority na základě nové svazové smlouvy. V srpnu 1991 se však skupina konzervativních zastánců tvrdé linie pokusila o uchopení moci. Následující masové demonstrace v Moskvě a Leningradě nedovolily skalním komunistům převrat dokončit. Gorbačov, který byl zadržen v domácím vězení na Krymu, se vrátil do hlavního města, kde však již jeho mocenskou pozicí otřásl Jelcin, který se zde rozhodně postavil proti puči. Neúspěch pučistů potvrdil, že autorita Komunistické strany je zlomena a obrovský monolit Sovětského svazu se začal hroutit. Formálně byl rozpuštěn v prosinci 1991 a 11 z 15 svazových republik s výjimkou pobaltských států a Gruzie vytvořilo Společenství nezávislých států (SNS). Gorbačov neměl jinou volbu než rezignovat. Od té doby vede Rusko zápas o transformaci své ekonomiky, reformu politického systému a o nalezení nové pozice ve světové politice. Přes nesmírné těžkosti, vyvolané Jelcinovými reformami, vyjádřil ruský národ v lidovém referendu v dubnu 1993 jeho vedení podporu. Pokračující rozvrat hospodářství a citelný pokles životní úrovně většiny obyvatel změnil opět politickou situaci. Po srážkách Jelcina s konzervativním parlamentem v říjnu 1993 vítězí v následujících prvních svobodných parlamentních volbách populistický Vladimír Žirinovskij, vůdce nacionálně fašistické orientace. Roku 1996 byl ve volbách zvolen Boris Jelcin, roku 2000 byl zvolen Vladimir Putin.Obyvatelstvo Ruská federace sdružuje na svém území obrovské množství národu, národností i nepočetných etnik. Žije tu více než 100 různých národností a etnických skupin (vedle dominantních Rusů však pouze 6 má více než 1 milion příslušníků a jen Tatarů je více než 5 milionů), které patří zhruba ke 4 hlavním jazykovým skupinám (větvím). Součástí indoevropské skupiny je více než 130 milionů převážně rusky mluvících slovanských obyvatel obývajících území od Baltu až k Pacifiku (vedle Rusů jde především o Ukrajince a Bělorusy). Ostatní tři jazykové skupiny jsou: ugrofinská, rozšířená v oblastech evropské tajgy a tundry (Karelové, Komijci) a v Povolží (Mordvini, Marijci a Udmurti); turkickými neboli turkotatarskými jazyky se hovoří místy na severním Kavkaze, a zejména v Povolží (Tataři, Baškirci, Čuvaši) a Asii, a konečně kavkazská skupina, kam patří jazyky, kterými se mluví na západním Kavkaze a v Dagcstánu. Relikt v této oblasti představuje mongolský jazyk Kalmyků. Ruská většina se od množství neslovanských etnik výrazně liší kulturou, náboženstvím i jazykem. Ve slovanské populací přežila silná pravoslavná tradice, je tu také mnoho baptistů a mnohé národnosti si zachovaly svá tradiční náboženství: islám u některých turkotatarských a kavkazských národů a buddhismus u mnohých Kalmyků a Burjatů. Migrací neustále ubývá židů. V posledních třech letech prodělává Rusko obrovský pokles porodnosti, který vyústil v takový úbytek obyvatel přirozenou měnou, jaký nemá na světě obdoby. Počínaje rokem 1993 ani rozsáhlá imigrace nedokáže zabránit snižování počtu obyvatel.Hospodářství Ruska Rusko soustřeďovalo rozhodující potenciál bývalého Sovětského svazu. Jeho obrovské energetické a další nerostné zdroje zajišťovaly přísun energie a surovin průmyslovým i jiným odvětvím všech ostatních svazových republik i východní Evropy. Ohromná rozloha země a nepříznivé přírodní podmínky však vždy představovaly velkou překážku rozvoje. Přes své ambiciózní a velkorysé zemědělské programy musí Rusko stále ještě dovážet potraviny a jeho zastaralý průmysl nemůže dobře soupeřit s pokrokovými technologiemi vyspělých průmyslových států.Průmysl Páteří ruského hospodářství je těžký průmysl, zpracovávající obrovské množství surovin, které země poskytuje. Nejdůležitější z hlediska fungování celého hospodářství je těžba energetických surovin, jejichž vývoz je rozhodujícím zdrojem příjmů. Severozápadní Sibiř má vedle oblasti Perského zálivu největší zásoby ropy a zemního plynu na světě. Ropa se dále těží mezi Volhou a Uralem (Tatarstán), na severním Kavkaze a ostrově Sachalin. Největší jsou také zásoby černého i hnědého uhlí na střední a východní Sibiři (Jakutsko), v Kuzněcké a Kansko-ačinské pánvi. Největší ložiska zemního plynu jsou na severu Západosibiřské roviny u polárního kruhu a na Jamalském poloostrově. Problémem je těžba paliv v extrémních podmínkách, místy za polárním kruhem, velké ztráty při těžbě a těžké poškozování životního prostředí. Obavy vyvolává velký pokles těžby ropy. Velké jsou i zásoby železných rud, zejména v oblasti Kurské magnetické anomálie při hranicích s Ukrajinou a na jižní Sibiři. Na Urale lze nalézt většinu rud barevných kovů, ale ložiska některých jsou již z velké části vyčerpána. Velmi významná je těžba zlata na východní Sibiři a Dálném východě, světově důležitá je produkce niklu (Norisk, poloostrov Kola), mědi (Ural), bauxitu (Ural, východní Sibiř), polymetalických rud (Kuzbas a Ural), wolframu (jižní Sibiř), cínu (Zabajkalsko) a platiny (Ural, Sibiř), z nerudných surovin pak azbestu, apatitů (poloostrov Kola), diamantů (Jakutsko), draselných solí, slídy a tuhy. Ohromné jsou zásoby vodní energie. Největší vodní elektrárny jsou na Jeniseji s Angarou a Volze. Na výstavbu dalších chybějí finanční prostředky. Program výstavby atomových elektráren byl pozastaven v roce 1986, když výbuch reaktoru v Černobylu na Ukrajině odhalil bezpečnostní slabiny řady zařízení. Za sovětského systému zabezpečovalo Rusko rozhodující část průmyslové produkce a potřeb celého svazu. Charakteristická byla převaha těžkých odvětví, materiálově a energeticky velmi náročných, zaměřených na produkci výrobních prostředků, výroba spotřebního zboží byla druhořadá. To je také jedním z důvodů velkého poklesu průmyslové produkce, po které není v současnosti poptávka. Jen nejvyspělejší technické výrobky jako letadla, některé druhy zbraní, případně další dopravní prostředky a strojní zařízení vybavené mikroprocesorovou technikou mohou být konkurenceschopné na světových trzích.Zemědělství Zemědělství Ruska má i přes obrovskou rozlohu relativně omezené agroklimatické zdroje. Orná půda zabírá pouze 8 %, louky a pastviny dalších 5 % plochy území. Naprostá většina orné půdy se nachází v jižních oblastech evropské části Ruska. Rostlinná výroba má menší význam a její produkce není schopna zajistit dostatek obilovin pro vlastní potřebu. Nejdůležitější plodinou je pšenice (4. místo na světě), významná je produkce ječmene, žita a ovsa, méně kukuřice. Rusko je stále největším světovým producentem brambor. Z technických plodin má největší význam pěstování slunečnice, cukrové řepy a lnu. Stavy hospodářského zvířectva (skotu, vepřů, drůbeže a ovcí) patří k nejvyšším na světě, ale produktivita je nízká a výroba v posledních letech upadá. I přes velké změny kolchozně sovchozní sektor stále hospodaří asi na polovině zemědělské půdy. Skutečně soukromá hospodářství (farmáři) obhospodařují asi 5 % zemědělské půdy. Ruské rybářské loďstvo, které operuje od polárních vod až po Tichý oceán, patří k největším na světě a také v produkci ryb patří Rusku jedno z předních míst. Rusko má také největší zásoby dřeva na světě. Jednoznačně dominují jehličnaté dřeviny, na prvním místě modřín.Doprava a komunikace Doprava v podmínkách Ruska, tj. především ohromných vzdáleností míst produkce (surovin a potravin) a spotřeby, hraje mimořádnou důležitost. Po destrukci centrálního plánování a rozpadu SSSR se stala doprava jedním z nejslabších míst, která ohrožují ekonomickou transformaci. Často se stává, že i potraviny, které je nutné ve značných objemech dovážet, se zkazí ve skladech či při transportu, dříve než se dostanou ke spotřebiteli. Základem ruské dopravy je železniční systém, který slouží přepravě nákladů na velké vzdálenosti a dociluje i přes její velký pokles stále největších výkonů na světě. Železniční doprava je rozvinuta především v evropské části s radiální sítí tratí směřujících z Moskvy do všech důležitých center Ruska i blízkého zahraničí. Ještě větší význam má železniční doprava pro spojení evropské části se Sibiří a Dálným východem, který zabezpečuje již po celé délce zdvojená sibiřská magistrála. Její severní větev - Bajkalsko-amurská magistrála (BAM), vybudovaná s obrovskými náklady, není plně využita. Automobilová doprava sice přepravuje mnohem více nákladů, ale jen na malé vzdálenosti, takže výkony jsou srovnatelné s přepravou po železnici. Silniční síť je rozsáhlá, skutečně kvalitních silnic je však relativně málo. Automobilizace je nízká, ale počet osobních aut se rychle zvyšuje (výroba osobních aut představuje jediné odvětví, které roste). Svůj význam si uchovává levná doprava nákladů po řekách, zejména na Volze a sibiřských veletocích. Velmi rozsáhlá je potrubní doprava, která přepravuje naprostou většinu ropy i zemního plynu, a to ze západní Sibiře až do střední Evropy. Zahraniční obchod je většinou uskutečňován osvědčeným obchodním loďstvem. Na dalekém severu a východě představuje námořní doprava často jediné spojení mezi komunitami roztroušenými po zhruba 50 000 km dlouhém pobřeží. Některé přístavy v zimě zamrzají, jiné, např. Murmansk, fungují celý rok. Největšími přístavy jsou Novorossijsk na Černém moři, St. Petěrburg na Baltu a Nachodka na Dálném východě. Síť leteckých linek byla nejdelší na světě. Se vzrůstem cen paliv a letenek doprava silně poklesla. Stále však pro četné oblasti představuje jediný druh spojení.Zdravotnictví, sociální péče a školství Za sovětského režimu byla v celé Ruské federaci lékařská péče zdarma a široce dostupná, přesto např. naděje dožití byla zejména u mužů velmi nízká. Životní úroveň obyvatel nebyla vysoká, velmi špatné byly podmínky bydlení. Na druhé straně prakticky neexistovala nezaměstnanost. Zhroucení sovětského systému způsobilo chaos ve staré síti sociální péče. Rusko se nyní potýká se stejnými problémy, jakými trpí řada rozvojových zemí: s vysokou inflací, nezaměstnaností a prudkým vzestupem kriminality. Hyperinflace na začátku 90. let způsobila prudké snížení životní úrovně a stále více Rusů se ocitá pod hranicí životního minima. Zastaralá mašinérie systému sociální péče se musí potýkat s obrovským nárůstem bezdomovců, uprchlíků a zbídačených lidí a v současnosti i nezaměstnaných. Roste i kojenecká úmrtnost, zhoršuje se zdravotní i psychický stav obyvatel, extrémní je nárůst alkoholismu a sebevražd.Informace o krásách, životě a kultuře Ruska nás za minulého režimu bombardovali na všech stupních škol. Všichni jsme se učili rusky, v prvopisech četli ruskou poezii a dopisovali jsme si s korespondenční kamarády ze Sovětského Svazu. Naše soužití s Ruskem však bylo nenáviděným ideologií a tak všechno, co přicházelo z východu, se nám příčilo. Svou negace jsme dali najevo v posledním desetiletí, kdy jsme se k Rusku otočili zády a otevřely se západnímu světu. Cestujeme po Evropě, vydáváme se na výpravy do zemí všech kontinentů a Rusko se nám rok od roku vzdaluje. Až nyní si začínáme uvědomovat, že se tento kdysi nesympatický region pro nás stává exotickou krajinou, jejíž přitažlivost nevyzvedl palmy nebo orientální nádech, ale naše školní znalosti a touha navštívit stát, kde zítra znamenalo včera. Objevte Rusko jako zemi čárů, spisovatelů, ledových jezer tonoucích v hlubokých lesích, ale také neuceleným venkově a nepovedených stavebním experimentů. Věříme, že nabídka poznání historických památek a duchovního bohatství Vás osloví stejně jako špičkových sportovců nalákali do Ruska cinkání zlaťáků novodobých ruských bohatýrů......... 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tipy

Větrný mlýn - Partutovice

Krajině, kterou na svém horním toku protéká řeka Odra, se kdysi říkalo „Moravské Holandsko“. Důvodem byl velký počet větrných mlýnů, jejichž koncentrace tu bývala tak vysoká, že průměrně připadal na každou vesnici jeden. Tak tomu ovšem bylo před 150 lety, následná průmyslová revoluce totiž nakonec sebrala práci i soukromým mlynářům. Část z těchto staveb, které měly štěstí a unikly zkáze, byla v poslední době změněna na rekreační objekty nebo upravena na historické expozice. Původní a dosud funkční větrné mlýny, jejichž lopatkami opravdu otáčí vítr, byste dnes spočítali na prstech jedné ruky. Jeden z nich můžete zblízka prozkoumat v Partutovicích nedaleko Hranic na Moravě. Jeho majitel Jan Kandler sice už obilí nemele, ale o unikátní připomínku mlynářského řemesla se stará vzorně. A pokud bude foukat vítr, budete se moci přesvědčit, co lopatky a soukolí jeho mlýna dokáží… Kdysi dávno lidé používali k drcení obilných zrn ruční mlýnky nebo žernovy poháněné zvířecí silou. Později se naučili využívat i další zdroje energie v podobě vody či větru. Vodní mlýny se rozšířily dříve než větrné a byly také efektivnější, protože vodní toky zpravidla nekolísají tolik jako větry, které často mění svůj směr a intenzitu. Ne nadarmo sestrojili první větrné mlýny lidé v persko-arabské oblasti, kde bývá nedostatek vody. Některé z těchto staveb jsou staré až tři tisíce let. Také do Evropy se větrné mlýny dostaly díky Arabům, kteří v 8. století ovládali část Pyrenejského poloostrova. K jejich rozšíření ale přispěly i zprávy vojáků vracejících se z křížových výprav v 11. a 12. století. V té době už vznikaly větrné mlýny ve Francii, Holandsku a Německu a ve 13. století pak i u nás – první z nich stál zřejmě na pražském Petříně nedaleko kostela sv. Vavřince. Na Moravě se „větřáky“ či „povětrňáky“ začaly budovat ve 2. čtvrtině 14. století a jejich rozmach přišel v 18. století, kdy zde rostly jako houby po dešti. Podle dobových záznamů jich v té době stálo na Moravě a ve Slezsku asi 700. Vybrat správné místo pro větřák ale nebylo jen tak. Zatímco pro vodní mlýn stačilo trochu místa u nějakého stálejšího toku, větrník měl větší nároky. Především potřeboval ideální větrné podmínky, neboli vítr, který „hučí hložcem, ale jedle neohýbá“. Nešlo tedy ani tak o jeho sílu, jako spíše o jeho pravidelné proudění bez větších výkyvů. V horských oblastech, kde hrozilo nebezpečí vichřice a zničení celé stavby, se větřáky nebudovaly vůbec, mnohem vhodnější byla rovinatá krajina. A druhým významným požadavkem byl právě nedostatek vodních toků, u nichž by hrozila konkurence vodních mlýnů. Tyto podmínky u nás nejlépe splňovala oblast Moravské brány, kterou po velkou část roku proudí pravidelné severovýchodní a jižní větry. Naopak v Čechách, uzavřených horskými oblastmi, vzniklo větrných mlýnů mnohem méně. Na hřebeni nad Partutovicemi kdysi stály tři větrné mlýny, dnes tu bohužel najdete jen jediný. Stojí v nadmořské výšce 555 m a je od něj krásný výhled. Mlýn postavil roku 1837 Antonín Mocek, ale jak ukazuje letopočet na jednom z trámů, použil k jeho stavbě materiál ze staršího větřáku. Koncem 19. století se majitelem mlýna stal Benedikt Maršálek, a proto se mu dodnes říká také „Maršálkův“. V mlýně se šrotovalo i mlelo obilí na mouku a krupici, ale jen do třicátých let 20. století, neboť cesta do Hranic vedla kopcovitým terénem a doprava zboží byla příliš drahá. Poslední mouku tu tehdejší majitel František Maršálek vyrobil roku 1940 a poté byl jeho mlýn jako většina ostatních zaplombován. A po 2. světové válce už doba větřákům nepřála, nahradily je šrotovníky a další moderní technika. Partutovický mlýn ale zůstal v rodině Maršálků a v padesátých letech se dočkal první rekonstrukce. Stavba má čtvercový půdorys o straně dlouhé necelých 6 m, šindelovou střechu, zastřešenou pavláčku a větrné kolo o průměru téměř 16 m. Sekerníci, kteří většinou mlýny stavěli, však metrické míry neužívali – měřili na sáhy, střevíce a cóly, tedy palce. Mlýn v Partutovicích je německého typu, což znamená, že se mohl otáčet, aby zachytil optimální směr větru. Základem stavby je dřevěný kříž, do jehož středu je zapuštěn nosný sloup, tzv. tatík nebo otec. Ten vlastně spolu se vzpěrami zvanými apoštolové nese tíhu celé stavby. Mlýn se otáčí za pomoci dlouhé voje zvané též ocas, zaklíněné mezi sedlové trámy. K jejímu vyčnívajícímu konci je přivázáno lano, jež se navíjí na přenosný rumpál. Technickým provedením se Maršálkův mlýn příliš neliší od jiných větřáků, zato však vyniká uměleckým ztvárněním svého interiéru. Za pozornost stojí zejména krásně vyřezávané čelo moučnice s vyobrazení srdce s iniciálami IHS, slunce, měsíce a hvězd, nebo vyřezávaná hlava brzdy větrného kola. Jan Kandler vám také rád vysvětlí, jak to v mlýně všechno fungovalo – kde je zanáška či násypka, kde se skrývají mlýnské kameny nebo k čemu sloužilo palečné kolo. Největším zážitkem při návštěvě Maršálkova mlýna je ale okamžik, kdy se jeho soukolí dá do pohybu. Tolik klapání, bouchání a vrzání jinde asi neuslyšíte. Ke zdejšímu větřáku ale samozřejmě patří, vždyť jeho jedinečnost spočívá právě v tom, že přesně takhle se otáčí celých 170 let. Partutovice V obci si můžete prohlédnout kostel sv. Mikuláše, založený roku 1625 a do dnešní podoby přestavěný na konci 18. století. Přístup Partutovice jsou přístupné ze silnice č. 441 (Odry – silnice R 35) nebo ze silnice č. 440 (Hranice – Potštát). Nejbližší železniční stanice se nachází v Hranicích (cca 9 km). Partutovice a jejich okolí najdete na mapě KČT č. 60 Moravská brána a Oderské vrchy.  Zajímavá místa v okolí: Kyžlířov Nejcennější památkou obce je barokní kaple z 18. století, v níž je umístěna gotická Madona pocházející z 15. století. Lipná V obci, která se dříve nazývala Lindava, stojí dřevěný kostelík sv. Jana Křtitele se šindelovou střechou s malou zvoničkou uprostřed. Svůj současný barokní vzhled získal při rekonstrukci roku 1746. Potštát Historické centrum města se rozkládá v okolí čtvercového Bočkova náměstí. V jeho středu stojí původně renesanční hodinová věž, která pochází z konce 16. století a kolem roku 1660 byla barokně přestavěna. Prostor náměstí zdobí ještě morový sloup z roku 1715, polygonální kašna z roku 1881, barokní socha sv. Floriána a sousoší Kalvárie. Někdejší gotická tvrz byla přestavěna na renesanční zámek, později necitlivě empírově upravený. Z původní stavby se zachovaly jen zbytky renesančních sgrafit. Prostory zámku dnes slouží jako škola a archiv. Kostel sv. Bartoloměje, postavený v 16. století, byl několikrát přestavován a dnes má barokní vzhled. Nad městem stojí hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie ze začátku 2. poloviny 17. století; v interiéru se dochovaly barokní fresky. Potštátské skalní město Jihovýchodně od Potštátu si můžete prohlédnout Potštátské skalní město, nacházející se na strmých svazích nad potokem Velička. Tvoří ho zajímavé skalní útvary s romantickými jmény, např. Svatební kámen, Čertova kazatelna či Trpasličí domek. Střítež nad Ludinou Zdejší kostel sv. Matouše byl založen roku 1822 na místě starší stavby. Před ním stojí socha Panny Marie z roku 1874 a socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1773. Na návsi si můžete prohlédnout čtyři kaple z počátku 20. století obrácené do všech světových stran. Kaple Panny Marie Pomocné byla postavena roku 1816 a poté několikrát upravována. Hodnotnou památkou jsou dva vodní mlýny – Humplíkův (čp. 2), zmíněný již roku 1569, a Pečivův (čp. 10), založený kolem roku 1830. Puchart Nad údolím Veličky se nachází zřícenina hradu Puchart (Potštát), který býval jádrem potštátského panství. Vznikl na skalním ostrohu nad vsí Boňkov při cestě vedoucí ze Slezska k Hranicím. Hrad byl ze tří stran chráněn skalami a potoky, na čtvrté straně valem a příkopem. V polovině 14. století se majiteli potštátského panství stali páni z Kunštátu a z roku 1377 pochází první písemná zmínka o hradu. Počátkem 15. století bylo sídlo zřejmě za bojů mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem dobyto a rozbořeno. Do současnosti se dochovaly pouze příkopy, valy a zbytky hradeb a věže. Jindřichov Obec vznikla roku 1953 sloučením Pustých Žibřidovic a několika dalších osad. V Žibřidovicích si můžete prohlédnout hodnotný barokní kostel sv. Máří Magdalény z roku 1735 s oltářním obrazem od Ignáce Raaba. V místní části Nové Losiny stojí také barokní kostel sv. Isidora, vybudovaný v letech 1711–1714, a v jeho blízkosti sousoší Kalvárie z poloviny 19. století. Olšovec V obci stojí za pozornost bývalé fojtství (čp. 17), postavené kolem roku 1700 z tzv. „bochanců“, a kaplička Panny Marie, pocházející z 18. století.

Pokračovat na článek


Harrachov

Zimní sporty se v Harrachově začaly provozovat brzy poté, co hrabě Harrach přivezl do Čech první lyže (v 19. století). V roce 1908 byl založen „Spolek zimních sportů“. První skokanské můstky, které Harrachov tolik proslavily, vznikly v roce 1920. V roce 1923 se v Harrachově konaly první mezinárodní lyžařské závody, kterých se zúčastnili nejlepší lyžaři z mnoha zemí Evropy, i z USA. Od roku 1954 se konají Mezinárodní lyžařské závody již pravidelněji.V roce 1980 byl skokanský a běžecký areál zrekonstruován, přičemž byl postaven nejvyšší lyžarský můstek na světě - mamutí můstek K-185. V 90. letech byla zrekonstruována lanovka na Čertovu horu. Mezi nejnovější turistické atrakce patří například bobová dráha.Vzdálenosti 34 km východně od Liberce (kraj)86 km severně od Hradce Králové33 km severně od Semil (okres)123 km severovýchodně od PrahyDopravaHarrachovskou částí Nový Svět prochází významná a frekventovaná silnice I. třídy č. 10 Praha-Turnov-Harrachov , která je z Prahy do Turnova rychlostní komunikací R10. V lesích, 3 km severně nad Harrachovem najdeme důležitý hraniční přechod Harrachov-Jakuszyce. V lokalitě „Na Mýtě“ při soutoku Jizery a Mumlavy se tato silnice křižuje se silnicí I. třídy č. 14 v trase Liberec - Jablonec nad Nisou - Tanvald - Rokytnice nad Jizerou - Vrchlabí - Trutnov - Úpice - Náchod - Nové Město nad Metují - Dobruška - Rychnov nad Kněžnou - Vamberk - Ústí nad Orlicí - Česká Třebová - Anenská Studánka. Železniční dopravu reprezentuje ozubnicová železnice Tanvald-Harrachov, které v 90. letech vážně hrozilo zrušení. Tato trať dříve ještě pokračovala do Polska. Dnes všechny vlaky končí v Harrachově, ale trať do Polska fyzicky ještě stále existuje a je pro vlaky zatím i sjízdná. Existují velkorysé plány SŽDC, s.o. na přestavbu této tratě s vybudováním odbočky až do města a dále vedením mnoha podhorskými tunely do Rokytnice nad Jizerou. V současné době (listopad 2008) byla podána žádost o spolufinancování projektu Revitalizace železniční tratě Szklarska Poręba - Harrachov z Operačního programu evropské přes hraniční spolupráce Hromadnou dopravu zajišťují především autobusy. Na harrachovském autobusovém nádraží je ukončeno mnoho dálkových i místních linek. Od nádraží (které je se nachází v lesích, skoro 4 km od centra města), přes Nový Svět a centrum Harrachova do Rýžoviště jezdí autobusová linka, která by se s trochou nadsázky dala nazvat „městskou hromadnou dopravou“.

Pokračovat na článek


Levné cestování po Evropě

Student mívá občas a většinou trvale hluboko do kapsy. Proto je každá ušetřená koruna dobrá. Velkou položkou jsou o prázdninách cestovní náklady. Přestože jako student, mládežník nebo vlastník nějaké studentské karty má mladý člověk různé slevy, cestování je přece jen dost nákladný koníček. StopemStopování bohužel má mnoho nevýhod a rizik. Je značně zprofanované a neumožňuje prověření a seznámení se s cestujícím nebo řidičem. Obě strany vstupují do poměrně značného rizika. Dalším problémem je nevypočitatelnost cestovních možností. Stopování znamená naprosto neodhadnutelný časový předpoklad a stopař nemůže vědět, kdy se dostane na místo určení. Existují proto lepší možnosti.Výběr předemStačí si na internetu zadat nějaké klíčové slovo jako spolujízda a hned se objeví mnoho možností. Na výběr je poměrně mnoho destinací a termínů. Weby tuto službu poskytují zdarma a je tedy jen na studentovi, aby si vybral. Přibližně se dá odhadnout, že ze dvou třetin jsou ve výběru poptávky a z jedné třetiny nabídky. Většinou je doprava zpoplatněná, ale mnohem nižší částkou než autobus, letadlo nebo vlak. A lidé se mohou předem domluvit na podmínkách.Jak postupovatDát si poptávku není špatné a je také vhodné uvést cenu. Zatím sice tyto služby nejsou masové a lidé nevyužívají volných kapacit svých aut. Tady ale nehrozí nějaká výjimečná překvapení a podmínky je možné si dohodnout předem. Také z chování a domluvy se dá usoudit, s jakým člověkem pojedete na dovolenou, brigádu nebo do školy. Proto by bylo potřeba tuto službu více popularizovat a možná ji udělat mnohem jednodušší. Mohly by ji nabízet cestovní kanceláře, které by tak snížily svoje náklady na dopravu. Přesto je pro studenta i přes menší výběr dost možností, jak cestovat přibližně za polovinu běžných částek a mnohem bezpečněji než stopem. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Magazín

Katar - Katarský stát

V 7. století byl součástí Arabské říše, pak o něj soupeřily sousední státy, Persie a Osmanská říše. V 18. století došlo ke vzniku emirátu, který byl až do první poloviny 20. století součástí Osmanské říše. Poté byl Katar pod britskou správou. V roce 1971 byla vyhlášena nezávislost, když Katar odmítl stát se součástí Spojených arabských emirátů.KDY A JAKZima dokáže být v Kataru neuvěřitelně studená, na jaře tu zase vládnou časté písečné bouře. V létě se teploty šplhají až ke 45 °C. Nejvhodnější dobou návštěvy proto zůstává podzim, kdy jsou teploty snesitelné a nepříjemný vítr minimální, přitom si však můžete pořádně vychutnat zdejší úžasné moře.Cesta do Kataru je poměrně komplikovanější, protože na mezinárodní letiště u hlavního města Dauhá létají jen některé společnosti. Využít můžete například přesedání v Londýně, odkud let trvá zhruba sedm hodin. Pozemní cesta vede přes Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty, což se však kvůli časové náročnosti nedoporučuje.NEMOCNICE, SLUŽBYZdravotnická péče je na dobré úrovni. Základní ošetření i náročnější zákroky se provádějí ve státní nemocnici Hamad (Hamad Medical Corporation 392222, Hamad Medical Corporation Emergency 393507). Provedené úkony jsou však drahé a lékaři očekávají platbu v hotovosti. Proto nezapomeňte na kvalitní pojištění, počítejte však s tím, že náklady na léčbu vám budou proplaceny až po návratu do vlasti.Katar není zrovna levnou zemí pro cestovatele. I při maximální úspoře peněz a stravování ze svých zásob budete potřebovat kolem 40 USD denně. Reálnější denní útrata ovšem bude činit spíše kolem 80 USD. Pro náročného cestovatele není problém utratit i 300 USD denně. Měnit peníze můžete v Kataru bez problémů v husté síti bank, oficiálních směnáren i na černém trhu na ulici. Platební karty i cestovní šeky jsou akceptovány ve většině podniků.Ubytování v Kataru si můžete zajistit bez nejmenších starostí, protože slušné hotely fungují i v malých městečkách. Většina ubytovacích zařízení vás plně uspokojí, jejich ceny však trochu podráždí vaši peněženky. Naštěstí tu existují i tříhvězdičkové, cenově příznivější hotely.V Kataru existuje hojnost restaurací, která servírují jídla mnoha národních kuchyní – západní, čínská, indická, thajská i syrská. V hotelích mají kvalitní podniky, v nichž podávají výborné pokrmy. Využít však můžete i desítky stravovacích zařízení mimo hotely – bary, restaurace i pouliční občerstvení. Jejich počet však klesá úměrně ke vzdálenosti od metropole. Alkohol je v Kataru zakázaný a nesmí se pít na veřejnosti. Lepší hotely ale mají k prodeji alkoholických nápojů oprávnění. Elektrické napětí je 230 V, 50 Hz.DOPRAVA, ČASPro řízení osobního vozu na území Kataru potřebujete mezinárodní řidičský průkaz, ale měli byste zažádat o místní licenci, kterou vám úřady vystaví po předvedení řidičského průkazu. Tuzemské i mezinárodní půjčovny nabízejí své služby ve větších městech a na letištích. Jezdí se vpravo. Stav silniční sítě je všeobecně dobrý, ale během dešťů se rapidně zhoršuje. Silnice v Dauhá a katarský dálniční systém je dobře plánovaný, ale nezvyklé místní zvyklosti mohou návštěvníky těžce potrápit. Ve venkovských územích je navíc chudé osvětlení a po silnicích se neustále prohání velbloudi a koně.Klasická autobusová doprava v Kataru neexistuje, proto je dobré využívat k cestování vozidla taxislužby. Řidiči používají taxametry, ale můžete si je najmout i na celou hodinu za paušální poplatek. Železniční doprava v Kataru nefunguje. Čas je plus dvě hodin.NEBEZPEČÍKatar je zemí s velmi nízkou mírou kriminality. Cestovatelům tady proto hrozí pouze drobné krádeže, ani s těmi se ovšem prakticky nesetkají. Násilná trestná činnost je v Kataru událostí, která plní titulní stránky novin.OSOBNÍ ZKUŠENOSTIPokud do Kataru míříte během horkého léta, zabalte si jen lehké letní bavlněné prádlo. Na nepromokavé oděvy nezapomeňte, pokud sem jedete v zimě.

Pokračovat na článek


EGYPT - Památky

Šestimilionová metropole Egypta je často výchozím bodem pro pozvávání jedinečných staroegyptských památek. Egyptské muzeum bylo založeno Francouzem Augustem Mariettem, který tak chtěl zabránit vyvezení artefaktů egyptské historie do celého světa. Prohlídka muzea vám bez problémů zabere celý den. Vystavuje se zde více jak 150 000 exponátů dokumentující staroegyptskou civilizaci v období od 3. tisíciletí p. n. l. po středověk.GÍZAKomplex zdejších pyramid byl již ve starověku považován za jeden ze sedmi divů světa. Cheopsova, Chefrónova a Mykerinova pyramida byly postaveny v polovině 3. tisíciletí p. n. l. jako gigantické hrobky. Posmrtný klid hlídá Velká Sfinga, největší socha vytesaná z jediného kusu kamene.LUXORLuxor byl vystavěn na místě starodávných Théb. Nejvyhledávanějšími památkami jsou dochované chrámy, nejslavnější z nich je Hapšesovetin chrám. Světoznámé jsou také Memnonovy kolosy.ÚDOLÍ KRÁLŮ Jednodenní výlet do LuxoruCelodenní výlet za úchvatnými památkami staroegyptské civilizace do Théb, dnešního Luxoru, které se v minulosti stalo jedním z hlavních měst Egypta. Cesta vede přes poušť do údolí řeky Nilu. Nejprve navštívíte chrám v Karnaku na východním břehu Nilu, poté následuje západní břeh Nilu  -  zastavíte se u Memnonových kolosů, prohlédnete si Údolí králů a chrám královny Hatšepsut. V ceně výletu je zahrnut oběd, průvodce a doprava pohodlným klimatizovaným autobusem.Jednodenní výlet do KáhiryJednodenní výlet do metropole Egypta. Uskutečníte prohlídku Egyptského národního muzea, Velkých pyramid a Sfingy v Gíze. Návrat do Hurghady ve večerních hodinách. Tento výlet se nabízí pouze pro klienty z letovisek na pevninské části Egypta.Jeep Safari Dobrodružný výlet v terénních vozech přes tajuplnou poušť, s horami v pozadí, do beduínské vesnice. Tento akraktivní adrenalinový výlet se nabízí téměř ve všech letoviscích.Ostrov Giftun, šnorchlováníVyplouvá se ráno z Hurghady, cestou je zastávka na otevřeném moři u korálových útesů s možností šnorchlování. Plavba pokračuje směrem k ostrovu Giftun, na jehož písečné pláži jsou výborné podmínky pro relaxaci a příjemné koupání. V ceně je zahrnut oběd na lodi. Zapůjčení potřeb ke šnorchlování - zdarma.Plavba katamaranemDvouhodinový prosklenou lodí po modrých vodách Rudého moře. Úchvatná podívaná - možnost pozorovat rozličné druhy korálů a pestrobarevných ryb. Tento výlet se uskutečňuje téměř ve všech letoviscích.Šnorchlování pro začátečníkyBěhem chvíle se naučíte hlavní zásady šnorchlování a pod dohledem zkušených instruktorů se budete moci otápět ke korálovým rifům a pozorovat zdejší bohatý podmořský život. Tento výlet nabízejí všechna letoviska.

Pokračovat na článek


Zámek Líčkov

Zámek Líčkov stojí na základech gotického hrádku ze 14. století. O změnu hradu na zámek se s největší pravděpodobností postaral Bohuslav Hrobčický, jehož erb můžete vidět na obrázku. Dnešní podobu však zámek získal až v roce 1765 s příchodem nového majitele Josefa Vonibalda z Ebenu. Ten vybudoval mimo jiné vstupní bránu a interiéry stavby vyzdobil rokokovými detaily.V roce 1807 se zámek stal vlastnictvím řezníka Thadeuse André ze Žatce, který začal areál využívat jako palírnu lihu. Po první světové válce se majitelem krásného objektu stal umělec Oskar Brázda, jeho ženě byl zámek vrácen v restituci.  Čím se chlubí Líčkov? Dnešní zámek nezapře původ gotického hrádku. Důkazem je zachovaná válcová věž, která je stále jeho součástí. Místní interiéry nabízejí velmi zajímavou historickou výzdobu a galerii někdejšího majitele zámku, malíře Oskara Brázdy. Jehož žena dokázala dílo na zámku Líčkov uchovat i během temné doby socialismu, a to přes veškerý útlak tehdejších mocipánů.Důležitou památkou je také kaple sv. Anny se zařízením z druhé poloviny 18. století. Trochu odpočinku a klidu pak najdete v původní zámecké zahradě.  Kudy do zámku? Vlakem se dostanete neblíže do pět kilometrů vzdálených Velenic. Autobus vás zaveze přímo do vesnice Líčkov, zastávka je necelých dvě stě metrů od zámku. Podrobné jízdní řády najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Cesta automobilem je poněkud komplikovanější, protože Líčkov stojí mimo hlavní silniční trasy. Vhodná cesta je přes Louny po silnici číslo 225 až do obce Drahomyšl, kde je nutné zabočit doleva na Dubčany a v Dubčanech doprava na Liběšice. Z Liběšic pak pokračujete přímo do Líčkova. Neplacené parkoviště pro osobní vozy a autobusy je dvě stě metrů od zámku.OTVÍRACÍ DOBA IV. až IX. v sobotu a neděli od 10 do 17 hodin. Návštěva v jiném termínu je možná po předchozí telefonické dohodě. VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 20 korun, děti mohou na Líčkov za 10 korun.

Pokračovat na článek


Hrad KAŠPERK

Zřícenina hradu na vysoké skalní ostrožně, ze které je skvostný pohled na centrální Šumavu. Kašperk založil roku 1346 král Karel IV. Hrad měl chránit nedaleké obchodní stezky a doly. Panovník, jehož erb můžete vidět na obrázku, se však ke Kašperku choval poněkud macešsky, protože ho často zastavoval a hrad pomalu, ale jistě pustl. Na začátku 17. století získalo Kašperk město Kašperské Hory, ale v té doby byl hrad už opuštěný a polorozpadlý. Poslední rána objekt čekala v roce 1655, kdy vydal Fedinand III. příkaz k boření hradů, tedy i Kašperku. Částečná oprava přišla až v 19. století. Co se skrývá za hradbami? Hradní areál je celý otevřený turistům, kteří tu mohou vidět skutečně mnoho. Kašperk má totiž zajímavou podobu. Vlastně se jedná o palácovou budovu sevřenou dvěma mohutnými věžemi. V jedné z nich byla zřízena vyhlídka, ze které je možné obdivovat široké okolí.Na Kašperku jsou však také zajímavé expozice. V paláci purkrabství sídlí výstava dějin a postupného vývoje hradu. Hradní správci nezapomněli ani dobu Lucemburků, k nimž patřil zakladatel hradu Karel IV., ani na těžbu zlata, kvůli jejíž ochraně byl Kašperk postaven.  O nelítostném purkmistrovi Býval kdysi na Kašperku zlý purkmistr. Každého kupce, který mýtné nezaplatit, vsadil do vězení. Každému zloději nechal ruku useknout a každého pytláka bez milosti popravil. Kašperský kat měl stále spoustu práce. Lidé se purkmistra báli a i pánové z nedalekých měst říkali, že by měl v sobě objevit alespoň kapku soucitu. Marně, purkmistr dbal na svěřené statky rukou tvrdou a nemilosrdnou.Jednoho dne osedlal koně a vyjel do hustého lesa poblíž řeky Vydry, kde se měly nacházet ještě neobjevené zlaté doly. Krokem procházeli les, pod nohy se jim motal věrný pes, až dojeli ke skále. V tu chvíli se kůň zastavil a odpíral poslušnost. Purkmistr na to nedal a zaryl koni ostruhy hluboko do slabil. Vraník zaržál a vyrazil vpřed tak rychle, až oba zmizeli ve skále a slehla se po nich zem. Na Kašperk se vrátil jen kňučící pes.Paní purkmistrová propadla zoufalství. Na její příkaz se manžela vydaly hledat desítky jinochů, statných mužů i vetchých kmetů. Všichni se ale vraceli s nepořízenou. Marně nabízela peníze, marně příslib bohatství. Až jednou v noci se jí zdal zvláštní sen. V místnosti stanul purkmistr s krvavým šrámem na čele a povídá: "Nehledej mě. Za své zlé skutky musím navěky hlídat zlaté poklady uvnitř kašperských hor. Zachránit mě může jen čistá duše. Člověk, který nikdy nikomu neublížil. Když v pravé poledne chytne za uzdu mého koně před skálou, ve které jsem navždy zmizel, budu spasen."Mnoho lidí koně vidělo a pěkná řádka z nich se pokusila oře chytnout za uzdu. Všichni však měli špatné svědomí a uzda je šeredně popálila, jako by v ní byl zakletý samotný ďábel. Zlý purkmistr tak stále čeká na vysvobození. Jak na Kašperk? Přímo na Kašperk nejezdí autobus ani vlak. Nejbližší autobusová zastávka je v kilometr vzdálené vesničce České domky nebo v Kašperských Horách, nejbližší železniční stanice je v Sušici. Podrobné informace najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé mohou přijet od Sušice po úzké silnici přes Albertice a Nezdice na Šumavě až do Českých domků, odkud vede na Kašperk uzoučká polní cesta. Příjezd je možný i přes město Kašperské Hory, a to nejlépe z Vimperka po silnici číslo 145. V Kašperských horách je třeba odbočit doprava do Českých domků. Parkuje se na polní cestě pod hradem.OTVÍRACÍ DOBA IV., V. a IX., X. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. VI. až VIII. denně mimo pondělí od 9 do 18 hodin. Návštěva v jiných termínech je možná po předchozí telefonické domluvě.VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 30 korun, děti mohou na hrad za 20 korun.

Pokračovat na článek


Hrad ZVÍKOV

Hrad nad soutokem Vltavy a Otavy, severně od Písku v těsném sousedství obce Zvíkovské Podhradí. Královský hrad na skalním ostrohu byl založen pravděpodobně už Přemyslem Otakarem I. První písemné zmínky o hradu se však váží až k roku 1234. Přemysl Otakar II. nechal hrad podstatně rozšířit. Důmyslné opevnění společně se strategicky výhodnou polohou činily hrad takřka nedobytným, o čemž se přesvědčili mimo jiné husité.Později se hrad stal majetkem Rožmberků a ještě poději Švamberků, jejichž erb můžete vidět na obrázku. V 16. století se hrad dočkal rozsáhlé renesanční přestavby, která jej přiblížila zámku. V roce 1618, za povstání českých stavů, se posádka hradu čítající 140 mužů úspěšně bránila čtyřtisícové přesile. Na počátku třicetileté války, v roce 1622, byl hrad znovu obléhán. Tentokráte ho ale vojáci dobyli a vyrabovali. Kníže Jan Oldřich z Eggenberga ho proto musel nákladně obnovovat.Další pohromou byl požár v roce 1751, po kterém následovaly rozsáhlé opravy. Strategicky výhodnou polohu Zvíkov ztratil vybudováním Orlické přehradní nádrže. Začátkem 19. století postupně pustl a chátral, čemuž částečně zabránily až úpravy provedené Schwarzenberky. I ve 20. století se Zvíkov dočkal renovací a dnes je majetkem českého státu.  Co ukrývají hradby? Návštěvníkům je přístupný prakticky celý areál hradu. Už zdálky vás zaujme věž Hláska. Má typický válcový tvar. Dominantou hradu je královský palác s arkádovým ochozem. Další věže nesou jména Hlízová a Červená. Zajímavé jsou i hospodářské prostory a Železná brána.Interiéry hradu jsou zdobené malbami, často zobrazující život svatých. Z tohoto pohledu jsou nejimpozantnějšími místnostmi kaple sv. Václava a svatební, erbovní a korunní síně. V hradu najdete i poutavou expozici o historii Zvíkova a výstavu archeologických nálezů.Z dobového zařízení hradu toho příliš mnoho nezbylo, ale i to málo stojí za pozornost. Před opuštěním hradu se nezapomeňte pokochat výhledem na soutok Otavy a Vltavy, je skutečně krásný.  O ševci Matějovi Dlouhá léta stojí nad soutokem Vltavy a Otavy mohutný hrad Zvíkov. V krutých časech třicetileté války se do něj nastěhovali císařští vojáci, aby odtud střežili široké okolí. A protože během patrolování poničili mnohé boty, najali si chudého ševce Matěje a nastěhovali ho do malého domku na hradě. Matěj byl starý mládenec, ale za práci vzít uměl, jen co je pravda. Zlaťáky se k němu hrnuly, ale on byl spořivý a šetřil si na stará kolena. Mnohokráte se mu v hospodě smáli.Jednoho dne se chasa v krčmě rozhodla, že Matějovi něco provedou. "Nechejte to na mě. Schovám se v peci a až bude půlnoc, tuze ho vystraším," holedbal se kominík. Posilnil se ještě několika žejdlíky piva a vyrazil k hradu. Proklouzl kolem stráží, potichu vešel do světničky a zalezl do kamen. Matěj byl tak zabrán do práce, že si ničeho nevšiml.Odbyla půlnoc, kominík se nadechl a vyrazil z pece s takovým řevem, že se Matějovi postavily vlasy hrůzou. Odhodil boty a upaloval z hradu, až se mu za patami prášilo.Doběhl až na nedaleký palouk, kde se samou únavou složil k zemi. Jaké však bylo jeho překvapení, když zaslechl hudbu a zpěv. Ze Zvíkova vyšel průvod vzácných pánů a dam, dorazil až na palouk a všichni začali tancovat. Matěj měl oči navrch hlavy.Zábavu pokazila až nehoda, jedné paní se zlomil střevíček. Matěj sebral veškerou odvahu, která v něm zbývala, a nabídl dámě pomoc. "Opravím vám střevíček, vzácná paní, jsem totiž švec." Kde se vzal, tu se vzal, objevil se před ním verpánek a Matěj se dal do díla. Za chvíli měl střevíček spravený. "Je to hotové, střevíček vám vydrží dalších sto let."Vzácná paní se usmála a povídá: "Děkuji ti, ševče Matěji. Střevíček opravdu musí vydržet takovou dobu, protože tu musíme každých sto let tancovat za to, že jsme kdysi o Štědrém dnu na Zvíkově tančili a tak propadli peklu." A odměnila Matěje plnou zástěrou zlatých.Říká se, že panský průvod by měl dodnes tančit za své provinění. Od té doby, co byla louka zaplavena vodou, však už nemá kde.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu, neděli a o svátcích od 9.30 do 15.30 hodin, V. a IX. denně mimo pondělí od 9.30 do 16 hodin, VI. až VIII. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. VSTUPNÉKaždý dospělý zaplatí 40 korun, děti 20 korun.JAK NA ZVÍKOVPokud nehodláte cestovat autobusem, který vás zaveze půl druhého kilometru od hradu, nezbývá než dojet vlakem do vesničky Dolní Ostrovec, odkud je to k hradu přibližně sedm kilometrů. Vlakové i autobusové spojení můžete vyhledat například na www.jizdnirady.cz. Motoristé mohou k hradu zamířit po silnici číslo 4 směrem z Prahy a ve vesničce Rakovické Chalupy zabočit doprava na silnici číslo 121, která je dovede až do vesnice Zvíkovské podhradí. Druhou z možností je cesta z Tábora po silnici číslo 19 a odbočit na silnici číslo 29 směrem na Písek. V obci Dolní Záhoří je pak nutné zabočit vlevo na komunikaci číslo 138, která vede až k hradu.

Pokračovat na článek


Klášter VRCHLABÍ

Krásný barokní klášter augustiniánů poustevníků s kostelem sv. Augustina. Dělníci ho v potu tváře vystavěli v letech 1705 až 1725, aby bezprostředně poté začal sloužit církevním účelům. Klášter nečekaly žádné příliš kruté časy, proto se do dnešních dnů zachoval prakticky v původní podobě.Zato město Vrchlabí prošlo mnoha změnami. První zmínky o původně dřevorubecké osadě pocházejí z poloviny 14. století. V letech 1546 až 1614 byl na místě staršího vodního hrádku postaven renesanční zámek s anglickým parkem, v němž je dnes malá naučná stezka. Po roce 1624 se ve Vrchlabí začaly vyrábět palné i chladné zbraně. Výrobu zahájil nový majitel panství Albrecht z Valdštejna. Jeho erb můžete vidět nejen na stránkách BONGO BONGO, ale i na mnoha místech Vrchlabí.  Co se skrývá za zdmi? Barokní klášter dnes slouží především jako sídlo Krkonošského muzea. Jeho součástí je také unikátní expozice Kámen a život, která popisuje přírodu a kulturu Krkonoš. Za zmínku stojí i ekologická expozice Příroda Krkonoš s modelem horského potoka s tekoucí vodou. Milovníci fauny tu najdou i živé exponáty obojživelníků a plazů, ostatní potěší velkoplošné promítání audiovizuálních programů o přírodě Krkonoš. V křížové chodbě kláštera je stálá výstava Člověk a hory pojednávající o historii osídlování Krkonoš a krátkodobé výstavy. A pokud do Vrchlabí přijedete v červenci nebo srpnu, zamiřte do klášterního kostela. Každou neděli od 19 hodin se tu konají zajímavé varhanní koncerty.  Kudy do Vrchlabí? Přímo do města jezdí autobus i vlak, aktuální jízdní řády najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé mohou přijet po kvalitní silnici číslo 14 z Turnova, odbočka z obchvatové komunikace do centra je dobře značená. Druhou možností je silnice z Nové Paky směrem na Turnov, v Horce u Staré Paky odbočit doleva na silnici číslo 293 směrem na Studenec a v Rovnáčově odbočit doprava na silnici číslo 295, která vede až do Vrchlabí.OTVÍRACÍ DOBA I. až IV. a X. až XII. denně mimo pondělí od 8 do 17.15 hodin, V. až IX. denně mimo pondělí od 8 do 17.30 hodin.VSTUPNÉVýše vstupného je následující: 40 korun pro dospělé, 20 korun pro děti, 60 korun pro dospělé cizince, 30 korun pro děti cizince. 

Pokračovat na článek