Výsledky vyhledávání pro dotaz děti

Výsledky vyhledávání v sekci: Cestopisy

Dánsko - Dánské království

Dánsko bylo od starověku osídleno Germány, kteří odtud v 6. a 7. století mohutně expandovali na území dnešní Velké Británie a Německa. Zhruba v 10. století se Dánsko stálo základnou pro Vikingy, kteří odtud podnikali významné výboje směrem na západ.O sto let později vznikla rozsáhlá a mocná říše (tzv. Imperium mari nordici), jejíž součástí byla kromě Dánska také Anglie a Norsko. V následujících staletích bylo Dánsko spojeno s okolními severskými státy, jednotlivá uskupení se ale různě měnila. Postavení velmoci si Dánsko nicméně uchovalo až do třicetileté války, která stála severské země mnoho sil.V krutých časech první světové války bylo Dánsko neutrální. Ve druhé světové válce ho obsadila armáda nacistického Německa. Během německé okupace, v roce 1944, se od Dánska definitivně odtrhl Island. Po vyhlášení míru v roce 1945 se Dánsko vydalo na cestu k prosperitě. V současné době patří k Dánsku také samosprávná území Faerské ostrovy a Grónsko. V obou však existují tendence k vyhlášení samostatnosti.PODNEBÍKlimatické podmínky: Dánsko má mírné klima bez extrémních teplot v létě a zimě. Během letních měsíců v červenci a srpnu, kdy je zároveň nejvyšší počet slunečních dnů, činí průměrná denní teplota okolo 19,5 °C. Naopak nejchladnějším měsícem je únor, kdy průměrná teplota klesá na 1,2 °C. Díky tomuto mírnému podnebí má metropole Kodaň obdobné klimatické podmínky jako například Londýn nebo Amsterodam.Aktuální předpověď počasí na pět dní dopředu najdete na adrese Dánského meteorologického ústavu www.dmi.dk/eng/index.html.Nejlepší doba návštěvy: Mnoho dánských turistických regionů ožívá už koncem dubna, kdy se začíná oteplovat a počet slunečných dnů se zvyšuje. Doba dovolených končí v říjnu, kdy se vše ukládá k zimnímu spánku. Období od dubna do října je proto pro návštěvu Dánska ideální.V květnu a červnu je v Dánsku velmi krásně, protože celá země je zelená a zaplavují ji květy nejrůznějších barev. Počasí je v této době příjemné, navíc se vyhnete hlavní turistické sezóně, která vrcholí v červenci a srpnu. V těchto letních měsících je v Dánsku nejtepleji a je nejvyšší počet slunečních dnů. Koná se celá řada festivalů a koncertů pod širým nebem, muzea a další památky mají delší otevírací hodiny. Tajným tipem na návštěvu je konec srpna, kdy je počasí stále velmi příjemné a davy turistů ze země pomalu mizí.NEBEZPEČÍCharakteristika: Dánsko je bezpečná země. Přesto na to doporučujeme nespoléhat, i tady dochází ke krádežím automobilů a jejich vykrádání, k drobnému zcizování osobních zavazadel, peněženek, dokladů a platebních karet. V noční Kodani je rozumné vyhýbat se Christianii a také drogovým uličkám kolem hlavního nádraží. Turisté by se také měli vyvarovat převážení stopařů přes německo-dánské hranice, protože jim může hrozit obvinění z pašování lidí.Drogová kriminalita: Nedovolená výroba, prodej, nákup, držení, vývoz a dovoz omamných a psychotropních látek jsou postihovány trestem odnětí svobody až 6 let. Pokud se jedná o zvláště nebezpečné látky, je možné uložit trest odnětí svobody až na 10 let.DOPRAVA DO ZEMĚLetecká: Je nejrychlejším a nejpohodlnějším způsobem dopravy do Dánska. Centrálním leteckým (a dopravním) uzlem je hlavní město Kodaň, u kterého se také nachází jedno ze tří dánských mezinárodních letišť.Kodaňské mezinárodní letiště (Kastrup) je situované necelých 10 kilometrů jihovýchodně od města. Moderní letiště je plné duty-free shopů, barů, restaurací (otevřených do půlnoci), směnáren a také půjčoven automobilů, které nabízejí své služby sedm dní v týdnu. Bližší informace o provozu kodaňského letiště a letových řádech najdete na internetových stránkách www.cph.dk.Kodaňské letiště má velmi dobré dopravní spojení s centrem metropole. Jezdí z něj rychlodráha do kodaňské centrální železniční stanice, odkud se koleje rozbíhají do všech koutů Dánska. Železniční stanice na letišti je situována vpravo od letištního terminálu, ve kterém si cestující vyzvedávají zavazadla. Jízdenku si můžete koupit u okénka DSB Travel Centre (DSB je dánská státní železniční společnost), které se nachází vpravo od východu.Jízda vlakem do centra Kodaně trvá se spojem Kystbanen přibližně 12 minut. Je možné využít i jiné spoje, například vlak Inter City, který jezdí přímo do regionů Funen a Jutsko s jedinou zastávkou v Kodani. O všech možnostech dopravy je dobré se informovat přímo na letišti nebo na internetových stránkách DSB www.dsb.dk.Z kodaňského letiště se do centra města dostanete i jinými způsoby dopravy, například autobusem. Jízda trvá přibližně 30 minut a autobusy odjíždějí každou čtvrthodinu. Před letištěm také stojí desítky taxíků.Druhé dánské mezinárodní letiště je u města Arhus (Aarhus). Letiště se nachází necelých 50 kilometrů od centra, dopravní spojení zajišťují pravidelné autobusové linky a taxíky. Na letišti se nachází duty-free shopy, banky, směnárny, pošty, restaurace a půjčovny automobilů. Bližší informace najdete na internetových stránkách www.aar.dk.Přiletět můžete i na mezinárodní letiště Billund. Jeho výhodou je, že se nachází necelé dva kilometry od známého Legolandu.Automobilová: Turisté potřebují řidičský průkaz ČR s textem také v cizím světovém jazyce (lepší je mezinárodní řidičský průkaz), zelenou kartu o pojištění pro zahraničí, doklady o vozidlu a mezinárodní označení CZ z vnějšku vozidla. U vypůjčených vozidel musí mít i notářsky ověřené potvrzení o zapůjčení, a to ve světovém jazyce.Po hlavních evropských silnicích se dostanete až do Kodaně (s pomocí nezbytných trajektů). Nejrychlejší cesta po silnici vede z České republiky do Dánska po komunikaci E 55 na trase Praha – Berlín – Rostock – Warnemünde, odkud jezdí několikrát denně trajekt do dánského přístavu Gedser. Jinou možností je zamířit do německého Lübecku a do přístavního města Puttgardenu, odtud pak trajektem do dánského Rodbyhavnu. Z tohoto přístavu vede až do Kodaně kvalitní dálnice. Bližší informace o trajektech do Dánska získáte na internetové adrese www.scandlines.de.Železniční: Kodaň spojuje s ostatním evropskými velkoměsty kvalitní železnice. Z České republiky je možné jet s přestupem v Německu. Nejrychlejší cesta vede podle některých informací přes Hamburk, kde je třeba přestoupit, dále přes Rostock, pak trajektem do dánského města Gedser a znovu vlakem až do Kodaně. Dánskou národní železniční společností je DSB (www.dsb.dk).Autobusová: Z České republiky jezdí do Dánska několik soukromých společností, většinou vyjíždějí několikrát týdně z Prahy.DOPRAVA V ZEMIAutomobilová doprava: Turisté potřebují řidičský průkaz České republiky s textem také v cizím světovém jazyce (lepší je mezinárodní řidičský průkaz), zelenou kartu o pojištění pro zahraničí, doklady o vozidlu a mezinárodní označení CZ z vnější strany vozu. U vypůjčených automobilů musí mít i notářsky ověřené potvrzení o zapůjčení ve světovém jazyce.V Dánsku je kvalitní silniční síť s perfektními dálnicemi. Transport mezi jednotlivými ostrovy zajišťují trajekty, které převážejí i automobily. Často je možné využít mosty. U dálnic jsou tísňové telefony, nebo je možné v případě nouze kontaktovat dánskou motoristickou organizaci Forenede Danske Motorejere (FDM), e-mail: fdm@fdm.dk. Podrobné informace je možné získat na adrese www.fdm.dk. FDM však nemá vlastní silniční službu, proto v případě tísně funguje non stop zhruba 200 pohotovostních center Falck a Dans Autohjaeopu.Pravidla silničního provozu a dopravní značení je mezinárodní. Jezdí se vpravo. Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,8 promile. Všichni cestující v automobilu musí být připoutaní, malé děti musí sedět v autosedačce. V Dánsku je povinnost jezdit i během letního dne s rozsvícenými světly. Pokuty za nedodržení dopravních předpisů se pohybují většinou od 200 do 1500 DKK.S benzinovými stanicemi není v Dánsku žádný problém, jsou na každém rohu. Často bývají otevřené non-stop, platit je možné i hlavními kreditními kartami. V Dánsku se setkáte i s automatickými pumpami, u kterých platíte za pohonné hmoty bankovkami v hodnotě 100 DKK pomocí platebního automatu.Upozorňujeme na hustou dopravu v hlavním městě Kodani. Lepší, než se trmácet v zácpách, je zaparkovat automobil na bezplatném parkovišti (navedou vás k němu informační cedule) a do centra se vydat hromadnou dopravou. Také můžete od dubna do října využít městská kola. Jednoduše si je půjčíte u speciálního automatu za poplatek 20 DKK a když kolo vrátíte, je vám poplatek vrácen. Bicykl je ostatně častým dopravním prostředkem v Dánsku, někdy to vypadá, že je co do počtu na druhém místě hned za osobním automobilem. Na silnicích jsou speciální jízdní pruhy určené cyklistům, na venkově se zase nacházejí stovky kilometrů cyklostezek v čarokrásné přírodě. Kolo se dá přepravovat v autobusech, ve vlacích, na trajektech i v letadlech na vnitrostátních linkách.Půjčovny automobilů: Pokud si budete v Dánsku půjčovat automobil, můžete využít služeb renomovaných mezinárodních společností i tuzemských firem. Minimální věk pro vypůjčení vozu je 20 let, ale mnohé společnosti požadují věk 25 let. Platit je možné v hotovosti i platebními kartami. Některé autopůjčovny poskytují speciální slevy na pronájem vozu o víkendech.Chcete-li zajistit pronájem vozu už z České republiky, navštivte internetové stránky Dánského turistického úřadu (Danish Tourist Board) www.visitdenmark.com. Na příjemných stránkách i v anglické mutaci najdete pod odkazem Car Rental databázi několika set kanceláří, ve kterých si můžete pronájem vozu předjednat. Jednoduše zvolíte region, ve kterém si chcete automobil pronajmout, a databáze vám připraví přehled kanceláří s adresou, cenami, kontakty a případně i s internetovými stránkami, na nichž je možné vůz rezervovat.ZDRAVOTNICTVÍCharakteristika zdravotnictví: Zdravotní péče v Dánsku je na excelentní úrovni, lékaři jsou profesionálové každým coulem. Turistům z České republiky je nutná první pomoc včetně hospitalizace poskytována zdarma. V jiných případech jsou poplatky za lékařskou konzultaci nebo ošetření poměrně drahé (až 500 DKK za konzultaci). Proto se vyplatí kvalitní zdravotní pojištění sjednané před cestou.V případě nouze mohou turisté volat linku tísňového volání 112 (záchranná služba, policie i hasiči, zdarma i z veřejných telefonních automatů). V Kodani funguje na čísle 38 88 60 41 lékařská služba v noci mezi 16 a 8 hodinou ranní, a to ve všední dny, o víkendech a veřejných svátcích. V turistických kancelářích nebo v hotelu dostanete kontakt na nejbližšího zubaře. Lékaře rovněž můžete hledat v dánských Zlatých stránkách na adrese www.degulesider.dk.Léky a lékárny: Nacházejí se na každém rohu, ve větších městech jsou dokonce otevřené non stop. Najdete je podle označení Apotek. Většina léků je na předpis.Další rady: Voda je v Dánsku pitná i z vodovodního kohoutku, protože Dánsko má údajně nejčistší vodu v Evropské unii. Pokud však dánským vodovodům nevěříte, můžete si koupit balenou pitnou vodu, a to v každém obchodě.UBYTOVÁNÍCharakteristika ubytování: V Dánsku není problém sehnat přijatelné ubytování. K dispozici máte stovky hotelů, kempů, hostelů i hostinců, které mají staletou historii. Nocovat můžete na farmách i v prázdninových chatkách u moře. A dokonce si můžete zajistit pobyt v dánské rodině.Sháníte-li ubytování individuálně, navštivte internetové stránky Dánského turistického úřadu (Danish Tourist Board) www.visitdenmark.com. Na příjemných stránkách (i v angličtině) pod odkazem Accommodation najdete databázi asi tisícovky ubytovacích zařízení v Dánsku.Jednoduše zvolíte typ zařízení a region, ve kterém se chcete ubytovat, a databáze vám připraví přehled podniků s charakteristikou, počtem hvězdiček, adresou, cenami, kontakty a případně i s internetovými stránkami, na nichž je možné pokoj rezervovat.Najít ideální ubytovací zařízení můžete i prostřednictvím jiných stránek, například na adrese www.dkhotellist.dk nebo www.hotels-in-denmark.dk. Kusé informace o dánských hotelech si můžete obstarat i na adrese www.aeroe.byportalen.dk.Hotely: V Dánsku nabízejí své služby stovky hotelových zařízení, která se nacházejí ve všech hlavních přímořských regionech a městech. Dánské hotely jsou rozdělené do pěti kategorií, od jedné do pěti hvězdiček.Většina hotelů (a nejen jich) je sdružena v organizaci HORESTA (Asociace dánských hotelů, restaurací a dalších subjektů podnikajících v turistickém průmyslu). Bližší informace najdete na internetové adrese www.horesta.dk či www.danishhotels.dk. Pracovníky asociace můžete také kontaktovat na adrese Vodroffsvej 46, DK-1900 Frederiksberg C, tel.: 35 35 60 88, fax.: 35 35 93 76, e-mail: horesta@horesta.dk.Kempy: Kempování je v Dánsku velmi rozšířené. Tomu ostatně odpovídá také počet kempů. Registrovaných je přibližně 500. Zákazník potřebuje dánský karnet (v některých případech to není nutnost), který si může koupit přímo v kempu nebo v turistických kancelářích. V těch je také možné koupit brožuru s detailními informacemi o všech kempech v zemi, kterou vydává každý rok společnost Danish Camping Union. Bližší údaje o možnostech kempinku v Dánsku najdete na adrese www.dcu.dk.Ceny se odvíjejí od toho, kolik z maximálně možných pěti hvězdiček kempinkové zařízení má (dítě do čtyř let obvykle platí polovinu). Rozdělení kempů podle hvězdiček kontroluje dánská organizace kempinkových zařízení. Pětihvězdičkové kempy uspokojí i ty nejnáročnější hosty. Tříhvězdičková zařízení disponují sprchami, kuchyněmi a obchody. Jednohvězdičkové kempy většinou mají jen toalety a umývárny.Pozor na to, že v Dánsku je přísně zakázáno nocování pod širým nebem (volné kempování), a to na státní půdě, u silnic, na parkovištích, odpočívadlech u dálnic i na plážích. Pokud hodláte nocovat na soukromém pozemku, je to možné, ale až po svolení od majitele. Dánsko si rovněž chrání přírodu, a proto je zakázáno rozdělávat oheň mimo povolená místa.Hostely: Mladým turistům je v Dánsku k dispozici kolem 100 hostelů (vandrerhjem) po celé zemi, ve všech je nutná karta IYHF (ke koupi přímo v hostelech, je možné ji koupit i v Praze). Stejně jako v mnoha světových hostelech mají i v dánských ubytovacích zařízeních přednost studenti a lidé do 26 let.Hostely jsou rozdělené od jedné do pěti hvězdiček podle kvality služeb, které nabízejí. V zimě bývají často zavřené, během sezóny je lepší rezervace. Aktuální informace získáte v asociaci hostelů Danhostel na adrese Vesterbrogade 39, DK-1620 Copenhagen V. K dispozici máte i internetové stránky www.danhostel.dk.Hostince: Jsou velmi zajímavou možností ubytování. Hostinská zařízení (restauranty a hotely v jednom) byla vytvořena už na konci 13. století, kdy dánský král nařídil zprovoznit síť těchto podniků pod názvem kros. Dnes jsou rozseté po celé zemi.Setkat se můžete s tradičními hostinci, ve kterých se stále vaří a posluhuje podle starých zvyklostí (to ale neznamená, že špatně). V jiných hostincích vás zase překvapí moderní služby a vybavení včetně skvělé mezinárodní kuchyně. V sezóně se doporučuje rezervace.Prázdninové domy: Jsou obdobou našich rekreačních chat. Prázdninové domy stojí zejména na plážích (a vůbec v přímořských oblastech). Zpravidla si můžete pronajmout apartmán i pro deset lidí. V ceně pochopitelně nejsou žádné služby.Farmy: Ideální varianta pro milovníky ekoturistiky. Na klasických farmách je možné nocovat za poplatek jako v hotelu, ale obvyklejší je pronajmout si pokoj na delší dobu a začlenit se do běžného života na farmě (někde je to vyžadováno). Odměnou je nejen poznání života farmářů, ale možnosti jízdy na koni, rybaření ve vlastních rybářských revírech apod.Ubytování v soukromí: Zajímavá a v Dánsku velmi rozšířená možnost ubytování. Turisté si mohou pronajmout (většinou na noc) pokoj se sociálním zařízením, často se snídaní. Jedná se o levnější způsob ubytování. Na volné pokoje narazíte po celé zemi, obvykle je poznáte podle klasického označení Zimmer frei nebo dánsky Varelse. Informace o tomto způsobu ubytování můžete získat i v turistických kancelářích.Ubytování na oplátku: V Dánsku je velmi rozšířené bydlení na oplátku. V praxi to znamená, že se předem domluvíte s konkrétní rodinou, u které pak dohodnutou dobu bydlíte. Můžete se zapojit do jejího fungování, ale nemusíte. Záleží na domluvě. Na oplátku pak někdo z dánské rodiny přijede bydlet k vám. Mladí Dánové to praktikují převážně během letních prázdnin od konce června do srpna. Bližší informace i nabídky je možné získat na internetových stránkách www.bbdk.dk, které provozuje organizace HomeLink Denmark, Dansk Bolig Bytte, P.O. Box 53, Bernstorffsvej 71, DK-2900 Hellerup, tel: 39 61 04 05, fax: 39 61 05 25, e-mailová adresa bed@bbdk.dk.OBCHODY A SLUŽBYObchody: Jsou otevřené ve všední dny od 9 do 17.30 hodin, v pátek zůstávají otevřené až do 20 hodin. V sobotu zavírají kolem 14 hodin. V neděli bývají obchody zavřené. Řada obchodů v Kodani je otevřených dlouho po oficiální otevírací době.Supermarkety jsou otevřené od časného rána do pozdního večera, během turistické sezóny je navíc zavedena speciální otevírací doba dlouho do noci. Omezený sortiment potravin je možné koupit non stop v benzínových stanicích a v pouličních stáncích s občerstvením.Suvenýry: Turisté mají na výběr z mnoha suvenýrů. Typickou památkou na Kodaň je zdejší porcelán. Pro Bornholm je charakteristická keramika, pro Faerské ostrovy výrobky z přírodní vlny. Zapomenout nesmíme na krásné skleněné vázy, stříbrné šperky, kožešiny a samozřejmě na Lego.Pošty: Na budovu pošty narazíte v každém větším dánském městečku. Většinou jsou otevřené ve všední dny od 9 do 17 hodin, v sobotu do 12 hodin. Otevírací hodiny jsou ale stanovovány individuálně, proto se můžete setkat i s jinými časy. Pošta na hlavním nádraží v Kodani bývá otevřené ve všední dny od 9 do 21 hodin, v sobotu do 18 hodin, v neděli do 16 hodin. Dánské pošty jsou velmi kvalitní a poskytují precizní služby.Telefony: Telefonních automatů je mnoho, telefonovat je možné i z pošt a kanceláří Statens Teletjensete. V Dánsku se používají telefonní karty Telekort, které je možné koupit na poště, v prodejně s tiskem, na nádraží. Cena je 30, 50 a 100 DKK. Mezinárodní telefonní kód do Dánska z České republiky je 0045. Když voláte z Dánska domů, vytočte 00420 a předvolbu města bez nuly.Elektřina: Elektrické napětí je 220 V, 50 Hz. Používají se zásuvky našeho typu.AKTIVITYCharakteristika: Dánsko je od základu velice kulturní zemí s bohatou historií a nudit se tady rozhodně nebudete. Kromě klasických kulturních aktivit (návštěva festivalů, koncertů, muzeí, galerií a dalších zařízení) se můžete věnovat turistice, sportu nebo se pobavit v četných barech a diskotékách.Když navštívíte internetovou prezentaci Dánského turistického úřadu (Danish Tourist Board) na adrese www.visitdenmark.com (v angličtině) a zvolíte sekci Events, můžete si v přehledné databázi vybrat aktivitu, které se chcete v Dánsku věnovat – hudební koncert, sport, divadelní představení, kulturní festival, fotografickou výstavu. Jednoduše zvolíte požadovaný program, region nebo dokonce konkrétní město a datum. Databáze vám vyhledá konkrétní akci a pozor, někdy i na tři roky dopředu. A to i s internetovými adresami, na nichž se dozvíte více…Kultura: Centrem kulturního života Dánska je hlavní město Kodaň. Muzeum, divadlo, galerii či koncertní halu však najdete v každém větším městě. Během letních měsíců se navíc konají četné festivaly a kulturní akce pod širým nebem.Podrobné informace o možnostech kulturního vyžití najdete na adrese www.kulturdanmark.dk nebo www.kulturnet.dk. Na těchto stránkách jsou údaje o kulturních aktivitách, památkách a zajímavých projektech. V přehledné tabulce zvolíte požadovanou kulturní aktivitu a databáze vám vyhledá vše potřebné – muzea a odkazy na jejich stránky, knihovny, divadla, kina i vše o dánské televizi…Hudba: Pokud do Dánska míříte za hudbou, jste na správném místě. Koncertní haly najdete v Kodani a každém samosprávném městě. S hudební produkcí se setkáte také v kostelech, na zámcích nebo v měšťanských domech.Dánsko je bohaté na klasickou vážnou hudbu, kterou prezentuje celkem sedm symfonických orchestrů. Dánská opera sídlí ve městech Kodaň a Arthus. Pokud jste milovníky jazzu, můžete navštívit celou řadu klubů, stejně tak jste-li milovníky roku a popu. Rovněž folková hudba je velmi populární. Mísí se v ní vliv Skandinávie, ale také třeba irské a skotské hudby. Podrobné informace o dánské hudbě získáte na internetové adrese www.mic.dk. A pokud jste fandové moderní hudby, pak navštivte stránky momentálně nejznámější dánské popové skupiny Aqua (www.aqua.dk).Muzea: Stejně jako koncertních hal a galerií je v Dánsku i mnoho muzeí. Například v Kodani se nachází nejen proslulé botanické, geologické a technické muzeum, ale i další expozice. Při procházení dlouhého seznamu dánských muzeí máte pocit, že Dánsko má muzeum snad úplně na všechno. Jen namátkou jmenujme několik muzeí, které tu najdete: muzeum zvířat, muzeum zemědělství, muzeum Hanse Christiana Andersena, muzeum pekařství, muzeum hodin. Muzeí jsou zkrátka stovky a stovky. Podrobnosti najdete na adrese www.dmol.dk.Zábava: Stejně jako na kulturu je Dánsko bohaté i na zábavu. Turistům se nabízejí diskotéky, hudební kluby, restaurace, kina, prakticky vše, na co si vzpomenete. Největší počet zábavních podniků je samozřejmě v Kodani, ale ani další města nezůstávají stranou. Oblíbené jsou bary i pivnice, které nezřídka zavírají až k ránu. Nezapomeňme uvést noční kluby.Sport na souši: Dánsko je zemí sportu zaslíbenou. Mezi turisty je například velmi oblíbená cyklistika, protože v dánských městech i vesnicích jsou speciální jízdní pruhy pro cyklisty a v zemi je celá řada cyklistických tras. Podrobné mapy a průvodce koupíte v turistických informacích. Oblíbenou trasou je stezka nedaleko Kodaně, která je dlouhá necelých patnáct kilometrů a vede krásnou krajinou.Dánsko je také Mekkou fotbalu. Mnoho dánských fotbalistů hraje v renomovaných světových klubech a samotná dánská liga je velmi kvalitní. A když hraje národní tým, jedná se doslova o státní svátek. Snad nejznámějším domácím týmem je FC Kodaň (www.fck.dk).Významným dánským sportem je badminton, ve kterém dánští sportovci sklízejí úspěchy i na mezinárodní scéně. Badminton nabral vítr do plachet v roce 1987, kdy Dánové vyhráli turnaj All England Championship.Turisté se mohou věnovat i nenáročným sportům, například jízdě na koni. Na venkově je totiž více krav než koní, čemuž odpovídají poměrně mírné ceny za hodiny ježdění. Koně si můžete najmout za poplatek na farmách.Velmi rozšířeným sportem je golf, protože v Dánsku je téměř 130 golfových kurtů. Podrobné informace o golfu najdete na stránkách www.golfonline.dk (jsou i v angličtině).Rybaření: Stejně jako v celé Skandinávii je i v Dánsku velmi oblíbený rybolov. Ryby můžete chytat na moři, ale i na sladkovodních řekách a jezerech. Nutná je licence, kterou lze koupit na jednodenní, týdenní nebo roční rybaření. K dostání je v turistických informacích.Vodní sporty: Vodní radovánky mají v Dánsku výborné zázemí. Pláže jsou písčité, vybavené vším potřebným pro milovníky plavání, windsurfingu nebo třeba jachtingu. Rovněž je možné využívat vnitrozemské řeky a jezera a samozřejmě i četné vodní parky.Většina turistů se bude v dánských vodách hlavně koupat. Příznivé podmínky panují v letních měsících, kdy teplota vody vystoupá na 20 až 22 stupňů Celsia. Většina pláží se pyšní modrou vlajkou, která je důkazem kvality, čistoty a bezpečnosti. Nejkrásnější pláže najdete na severu Jutska a Sjaellandu. Obyvatelé Kodaně míří na jih na Ishoj strand.U dánského pobřeží se budete často setkávat s windsurfingem, který si Dánové velmi oblíbili. Vybavení se na plážích běžně půjčuje. Nejvíce půjčoven je na západě Jutska, právě tady vane příznivý vítr. Podrobnější informace najdete na stránkách Dánské windsurfingové organizace (www.dbo.dk). Bohužel ne všechny informace jsou v angličtině nebo jiné světové řeči.Jachting je možné provozovat na mnoha místech Dánska. Nejvíce jachet však uvidíte jižně od Sjaellandu, kde se nacházejí také četné půjčovny lodí. Jachtu si můžete zapůjčit s kapitánem i bez něj. Lodě se většinou půjčují na týden s veškerým vybavením.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tipy

Koupání v Olbersdorfu v německu, ideální pro rodiny.

OLBERSDORF (Německo)Cca 10 km od Žitavy.Ideální pro celé rodiny.Super cenyČistá vodaTobogán a jiné atrkaceKoupaliště pro děti, dospělé, vodní proudy, masážní proudy.Tento tip Vám dávám na základě své vlastní zkušenosti. Jelikož jsem z Českolipska, mohl bych Vám doporučit Máchovo jezero, ale neučiním tak. Naopak dám vám tip ka m jezdíme se svými ratolestmi již několik let. Místo se nachází směrem z České Lípy na Liberec, Před Jablonném v podještědí odbočíte směrem na Petrovice. Pak následuje rychlý přejezd Hranic. Po ceste se můžete zastavit na sklaním městečku Oybin v Žitavském pohoří. Zde se můžete svézt na kole, vláčkem, nebo pěšky. Možností máte vícero. Pokud budete pokračovat dostanete se zanedouho do Žitavy. Kde sei můžete kvalitně a dobře nakoupit. Pokud budeme pokračovat tak se dostaneme do Olbersdorfu. Zde Vás uvítá krásné velké parkoviště na jako v České Republice a ceny? Lidové. Parkovné 4 eura na celý den.Koupaliště je otevřeno v měsících květen až zaří v době od 09.00 do 19 hodin a v měsících červen - srpen 09.00 - 20.00 hod.Koupaliště je čisté, všude jsou atrkace pro děti, tobogán. V areálu je také občerstvení, toalety, převlékárna, hřiště na beach a další věci.Na kouplišti jsou samozřejmě plavčíci a výhodou je, že se domluvíte česky.Ceny jsou také lidové: 5 eruo dospělí, děti 2,50 k tomu máte rodinné vstupné a další slevy.Když to porovnám se zmiňovaným Máchovým jezerem, tak poměr cena / výkon včetně benzínu je jednoznačný: OLBERSDORF.Osobně vám doporučuji.Třeba se tam potkáme:)

Pokračovat na článek


Soutěsky na Kamenici - Hřensko

Pokud hledáte pro svůj výlet či dovolenou opravdovou divočinu a nechcete se trmácet do vzdálených zemí, měli byste zamířit na sever do našeho nejmladšího národního parku České Švýcarsko. Tajemná a rozervaná krajina pískovcových skal, rozkládající se na pomezí Čech a Saska, přitahuje lidi svou romantickou krásou odpradávna. K jejím nejzajímavějším částem patří hustě zalesněný kaňon řeky Kamenice, která na dvou místech vytváří soutěsky s klidnou vodní hladinou; pohled na ně představuje neobyčejný zážitek. Zdejší pískovce vznikly v druhohorách asi před sto milióny lety, kdy se z písečných usazenin na dně moře vytvořily až několik set metrů silné vrstvy. Později moře ustoupilo a sopečná činnost v třetihorách způsobila rozlámání pískovcových vrstev na mnoho částí. Vše dokonala větrná a vodní eroze, díky níž zde na mnoha místech vznikly útvary, které jinde nespatříte. Po dlouhou dobu byla oblast kolem Kamenice jen těžko přístupná a byla opředená tajemstvím. Místu, kde končila stezka a dál už pokračovaly jen skály a voda, se dokonce říkalo Konec světa. Pokusy proniknout dál považovali zdejší lidé za bláznovství či dokonce za bezbožnost. Soutěsky na Kamenici představovaly dlouhou dobu velkou překážku, kterou museli obyvatelé pravobřežních obcí Mezná a Vysoká Lípa každou neděli překonávat na cestě do kostela v Růžové. Řeka však sloužila také jako zdroj obživy; rybáři v ní chytali pstruhy a lososy a dřevaři jejího proudu využívali pro plavení dříví. Teprve koncem 19. století byla Kamenice lépe prozkoumána a zanedlouho sem přišli první turisté. Tomu však předcházela zajímavá příhoda – roku 1877 došlo v hřenské hospodě U Zeleného stromu k odvážné sázce, při níž se pět dobrodruhů rozhodlo, že Kamenici a její soutěsky zdolají na voru. Tři plavidla je skutečně bez větších problémů dopravila od Dolského mlýna až do Hřenska a tak vlastně vznikla tradice využití soutěsek pro turistické účely. O to, aby se sem lidé vůbec dostali a mohli si zdejší krásy užít komfortnějším způsobem než na voru, se zasloužil kníže Edmund Clary-Aldringen. Od osmdesátých let 19. století totiž vynakládal nemalé prostředky na zpřístupnění oblasti. Jako majitel zdejšího panství se snažil turistům jejich toulky zpříjemnit a obě soutěsky zpřístupnil. Povolal italské odborníky a pod jejich vedením pak na dvě stě dělníků – barabů – budovalo chodníčky, můstky, tunely, lávky a jezy. Barabové, jejichž jméno je odvozeno od jména biblického lotra Barabáše, byli původně železniční dělníci, kteří vykonávali nejtěžší práce při budování tunelů, například v Alpách. Byla to zajímavá komunita, proslulá svým kočovným životem, nebezpečnou prací a svéráznou tradicí. Tunely pro pěší v oblasti kaňonu Kamenice vykutali během několika zimních měsíců tak, že pískovcovou skálu nejprve zahřívali ohněm a pak ji prudce zchlazovali vodou, takže kámen popraskal a bylo možné ho vylámat. Na zpřístupnění soutěsek se podílel i Horský spolek pro České Švýcarsko. Jako první úsek byla roku 1890 otevřena asi 500  m dlouhá Edmundova neboli Tichá soutěska a v návaznosti vznikla i restaurace. Vody soutěsky tehdy brázdilo pět lodiček, které řídili převozníci s bidly, oblečení v námořnických stejnokrojích. O osm let později skončily úpravy i 250  m dlouhé Divoké soutěsky. Obliba této lokality i nadále stoupala, což dokládají i písemné prameny z dvacátých let 20. století. V té době zde turisty vozilo celkem 21 lodiček od brzkého rána až do tmy a ročně sem zavítalo asi 160 000 návštěvníků. Platily zde přísné předpisy, nesměly se tu pořizovat fotografie ke komerčním účelům, provozovat podomní obchod, vylepovat politické plakáty a přístup byl zakázán i žebrákům. Roku 1964 byly obě soutěsky s pomocí československé armády zrekonstruovány. Pokud se k soutěskám vydáte od parkoviště nedaleko hotelu Klepáč, musíte nejdříve po lávce překonat tok Kamenice a pak pokračujete dál proti proudu řeky. Asi po půlhodině chůze dojdete k přístavišti člunů v Edmundově soutěsce. Setkáte se i s označením „Tichá“, to ovšem pochází z doby socialismu, kdy jméno hraběte, zakladatele zdejší plavby, nebylo žádoucí. Plavba na pramici dlouhá necelý kilometr trvá asi 20 minut. Nečekejte žádné technické vymoženosti, vše je jako za starých časů. Převozník pohání i kormidluje loď bidlem a během projížďky vás upozorní na neobyčejné skalní útvary. Jejich jména pocházejí z období romantismu a zrodila se v hlavách prvních návštěvníků. Najdete tu třeba Vodníkovo křeslo, Lva, Sloní rodinu, Opici či Španělské balkónky. Záleží samozřejmě na vaší fantazii, zda objevíte a pojmenujete sami pro sebe nějaké další. Největší zdejší atrakcí je „provázková Niagára“, umělý vodopád, který obsluhuje a spouští sám převozník. Tím nejcennějším, co na vás v soutěskách čeká, je vzácná fauna a flóra. Díky klimatickým inverzím se zde projevuje tzv. zvrat vegetačních stupňů, kdy do chladného kaňonu Kamenice i přes nízkou nadmořskou výšku kolem 150  m sestupují horské a podhorské druhy. Na břeh vystoupíte na dalším přístavišti a dál pokračujete k Meznímu můstku. Odtud byste se mohli po některé z turistických značek vrátit zpět do Hřenska, ale nepochybně si nebudete chtít nechat ujít pokračování plavby Divokou soutěskou. Tady uvidíte další zajímavost, rybí přechod pro lososy, kteří se v Kamenici od roku 1998 znovu vysazují. Losos se zde zdrží rok či dva, poté Labem odpluje do moře a odtud se po dvou či třech letech vrací zpět, aby se ve svých rodných vodách vytřel. Od konce Divoké soutěsky vede cesta do obce Mezní Louka, odkud se lze vydat po červené turistické značce zpět k hotelu Klepáč nebo do Hřenska. Před výstupem z rokle ještě minete kapli vytesanou do skály na paměť obchodníka se dřívím Johanna Clara. Kromě nádherné procházky a projížďky, na kterou můžete navázat další túrou do Českého Švýcarska, je možné v soutěskách zažít i leccos jiného. Ke dni dětí se tu každoročně pořádá Pochod pohádkovou soutěskou a roku 2006 soutěsky zažily i první svatbu na lodičkách. Záleží zkrátka jen na vás, jak se svůj výlet do této podivuhodné krajiny rozhodnete pojmout. Hřensko Zdejší barokní kostel sv. Jana Nepomuckého vznikl v letech 1786–1787, údajně z podnětu budoucího císaře Josefa II., který tudy roku 1779 cestoval. Při silnici do Janova stojí pseudogotická kaple a poblíž uvidíte kapličku vytesanou ve skále. Zdejší socha sv. Jana Nepomuckého pochází z roku 1756. Labe u Hřenska protéká na hranicích nejníže položeným místem v České republice s nadmořskou výškou 115 m. Přístup Z Hřenska (silnice č. 62 Děčín – Hřensko) se vydejte krátkou odbočkou k parkovišti vzdálenému asi 300  m od začátku soutěsek. Oblast soutěsek a jejich okolí najdete na mapě KČT č. 12 Národní parky České a Saské Švýcarsko. Zajímavá místa v okolí  Labská vyhlídka Jižně od Hřenska, u soutoku Labe a Kamenice, můžete vystoupat na Labskou vyhlídku, odkud je nejkrásnější výhled na Hřensko. Národní park České Švýcarsko Krajinu známou také pod názvem Českosaské Švýcarsko vyhledávají turisté již od přelomu 18. a 19. století. Na jejím území se nacházejí dva národní parky, jeden na české a druhý na německé straně hranice. Národní park České Švýcarsko, vyhlášený roku 2000, má rozlohu 79 km2. Najdete zde pískovcová města, hluboká kaňonovitá údolí a divoké rokle se svislými skalními stěnami a věžemi. Zdejší flóra je značně rozmanitá, na suchých vrcholech skal a plošin se zachovaly řídké reliktní porosty a teplomilné druhy, zatímco ve vlhkých a chladných roklích rostou hlavně jedlové a smrkové porosty s mechy a lišejníky. Z větších savců tu žije rys ostrovid, jelen, srnec, divoké prase a vydra říční. Stříbrné stěny Přibližně 2  km severovýchodně od Hřenska se nachází strmý pískovcový masiv, jehož součástí je asi 400  m dlouhá kolmá stěna s pískovcovými věžemi na obou koncích. Místo je přístupné po neznačené cestě údolím potoka Suchá Bělá. Růžová V obci stojí kostel sv. Petra a Pavla se zvonicí s bedněným patrem a řada lidových staveb s podstávkami. Pravčická brána Největší přírodní skalní brána v Evropě, která se nachází v blízkosti státní hranice s Německem, je z Hřenska dostupná po červené turistické značce. Její šířka u dna je 26,5  m a výška otvoru je 16 m. Od roku 1980 není dovoleno vystupovat na vlastní oblouk brány, protože hrozí jeho zřícení, přístupné jsou ale vyhlídky v těsném okolí. Mezní Louka V 2. polovině 19. století zde byly lázně, později proměněné na hotel. Osada je v současnosti střediskem cestovního ruchu a východištěm do Českého Švýcarska. Sokolí hnízdo V blízkosti Pravčické brány vznikla kolem roku 1826 chatrč pokrytá dubovou kůrou, která fungovala jako výčep pro turisty. Roku 1881 byl na jejím místě vystavěn zámeček v alpském stylu, v němž Clary-Aldringenové ubytovávali své významné hosty. Dnes tu najdete stylovou restauraci a muzeum Národního parku České Švýcarsko. Šaunštejn Od Pravčické brány vede červená značka ke zbytkům skalního hradu, nazývaného také Loupežnický hrad. Byl založen zřejmě ve 14. století jako pevnůstka ochraňující Českou stezku, významnou komunikaci spojující v raném středověku Čechy a Sasko. V 15. století byl hrad opuštěn a po třicetileté válce se stal sídlem lupičů. Ze skalní plošiny, přístupné po železných žebřících, je pěkný výhled do okolí.

Pokračovat na článek


Výlety s dětmi: Za žralokem do nalžovských hor

Výlety s dětmi: Za žralokem do nalžovských horUmělé zříceniny se v Čechách stavěly v první polovině devatenáctého století, kdy chtěli naši obrozenci udělat krajinu romantičtější. Kamenný hrad v lesíku u Nalžovských Hor byl postaven z podobných důvodů. Majitel zdejšího panství pocházel z Irska a stýskalo se mu po zřícenině "rodného" hradu. Tak si ho nechal postavit na nízkém vrchu nad městečkem a jezdil k němu dlouhou alejí na pikniky. Holé návrší od té doby zarostlo lesem a krovy a střechy některých věží se rozpadají. Od hradu už do krajiny vidět není, ale najdete ho snadno, vede k němu turistická značka, byť na mapě tahle odbočka uvedena není. Prolézáním hradeb a věží stráví děti docela příjemné odpoledne. Umělá zřícenina ale není jedinou místní atrakcí. Pokud je chcete objevit, nesmíte spoléhat jen na turistické značky. Les je malý, v průměru má jen něco přes kilometr a terén je ideální, pokud si chcete vyzkoušet hru na stopaře, při stopování určitě objevíte nejrůznější zajímavosti. Naznačená cesta vás vyvede například i na samotný vrchol kopce, který se jmenuje Prašivice. Z malé skalky je dobrý výhled severovýchodním směrem. Ještě větší překvapení čeká vaše děti, když při pátrání narazí na obrovitého žraloka se zuby velkými jak školní trojúhelník. Nebojte se, žralok je kamenný, zuby dřevěné. To jen lidé z Nalžovských Hor pokračují v zavedené tradici a vyrábějí v lese nejrůznější atrakce. O kousek dál najdete ještě podobně vyvedenou želvu, žábu a navíc lesní jezírko. Tenhle tip podle nás není vhodný pro větší děti. Nemusíte se tím řídit, ale menší děti si tu asi přece jen užijí víc.Bezprostřední okolí městečka už žádné další příležitosti k výletům nenabízí, ale když vyrazíte po modré značce opačným směrem na jihozápad, dovede vás přes Kolínec až na hrad Velhartice (z Nalžovských Hor cca 16 km). A ten, spolu s romantickým údolím pod ním, kde nedaleko hradu minete u silnice chalupu, která patřívala herci Janu Werichovi, rozhodně za pozornost stojí. Pokud byste se chtěli vykoupat, docela slušná příležitost je u nedalekého rybníku Valcha (z Nalžovských Hor po silnici Č. 22 cca 5 km).

Pokračovat na článek


Výlet na Slaný ostrov - Sandön

Sandhamn,místo přírodní krásy, je obklopené ze tří stran vodou a ze čtvrtémořem", píše August Strindberg už v roce 1873 – a platí to dodnes.Právě moře dává švédskému městečku Sandhamn na ostrově Sandön(Slaný ostrov) typický charakter. Stejně tak moře písku na pobřeží.Stále živý záliv plný lodí a loděk, mořský vzduch, severskápříroda – a navíc cesta lodí ze švédské metropole. Takový je výletdo vesnice Sandhamn, kde uvidíte místní architekturu včetně dřevěnýchminidomečků, starých letních vil z přelomu 19. a 20. století a domů napilotech. Najíst se dobře můžete ve zdejších restauracích, hospůdkách aklubech. Jedna z vůbec nejstarších švédských hospod je Värdshuset,nepřetržitě otevřená od roku 1672. Zajímavostí je to, že nyní sloužítaké jako školní jídelna pro děti z ostrova.Outdoor aktivity jsou zde rozmanité – vybratsi můžete dlouhou procházku po pobřeží tichými lesy severských borovic,stejně jako si zaplavat nebo zaplachtit v zálivu, čímž je právě Sandhamnslavný. Pláže s jemným bílým pískem jsou přitažlivé pro děti,nejznámější je pláž Trouville. Co ještě stojí za vidění? DůmTullhuset (celnice) z roku 1752, Dance Hill, kaple, muzeum.....

Pokračovat na článek


Tip na výlet – Bludné skály – Polsko

Bludné skály (Błędne Skały) jsou malé skalní město, které se nachází na území Polska jen pár kilometrů za hraničním přechodem v Náchodě v nadmořské výšce 852 m.Je to krásné pískovcové bludiště plné různě širokých (či spíše úzkých) cest a cestiček, přičemž hlavní trasa je většinou zpevněna. Celková plocha skalního města je cca 21 hektarů a kromě dobrodružství v podobě několika úzkých průchodů nabízí úchvatné pohledy na různé skalní útvary, z nich ty nejzajímavější jsou pojmenované podle svého tvaru (Kuchnia, Stolowy Glaz, Okret, Kasa, Dwunozny Grzyb, Kurzi Stopka).Jak se tam dostanete:Zdatní turisté mohou využít turistické trasy (některé vedou i z České republiky), pohodlnější je však cesta autem. Po překročení státní hranice v Náchodě přijedete do malebného městečka Kudowa-Zdroj, z hlavní silnice odbočíte vlevo na Karlow, pojedete po silnici číslo 387 (Zdrojowa, 1.Maja). Asi po 6 km je po pravé straně parkoviště a vlevo je odbočka k Bludným skalám. Jsou dvě možnosti, jak se dostat ke vstupní bráně skalního města – buď autem, nebo pěšky. Pokud se rozhodnete pro cestu autem, najedete k závoře nebo se zařadíte do fronty aut, která dorazila před vámi. Silnice ke vstupní bráně je úzká, proto se jezdí kyvadlově 1x za hodinu (v každou celou hodinu směrem dolů a vždy „v půl“ směrem nahoru). Za vjezd se platí 10 Zlotých. Chcete-li jít pěšky, necháte auto na parkovišti – je zdarma, a vydáte se po modré značce. Cesta trvá přibližně hodinu (asi 4 km), ze začátku mírně stoupá, ale na konci je asi 1 km prudkého stoupání po cestě plné kamenů, proto dobře zvažte, kterou možnost zvolíte.Vlastní skalní město projdete cca za 0,5 – 1 hodinu, podle toho, jak moc se budete kochat krásnými skalními útvary a vyhlídkou, jak moc budete fotit a kolikrát se zaseknete v úzkých průlezech mezi skalami :-). Tipy a doporučení:V okolí hranic lze zpravidla platit jak polskými zlotými, tak i českými korunami.Na dolním parkovišti i nahoře pár desítek metrů od vstupní brány jsou WC – nám dobře známé zelené plastové budky. Překvapilo nás, že byly udržované v čistotě.Procházka skalním městem po vyznačené trase je bezpečná. Dejte ale pozor, pokud se rozhodnete jít i mimo vyznačené trasy – v lepším případě můžete zapadnout do bahna, v horším případě do úzké skalní průrvy, takže dejte pozor hlavně na děti.Mimo sezónu prý nelze vyjet nahoru autem – závora je zavřená a obsluha tam není. A pozor – stává se, že platba za vjezd je vyžadována jedině ve zlotých a české koruny neberou. Je to zvláštní, když vstupné do skalního města v korunách platit lze. Takže jistější je mít pro tento případ u sebe nejen naše koruny, ale i zloté.Pokud vám při bloudění ve skalách vyhládne, vřele doporučuji zajít na pstruhy. Je to taková polská specialita, která zaujme dospělé i děti. A určitě se nejen zabavíte, ale také si dobře pochutnáte :-). Podrobnosti napíši v dalším článku.Hodnocení:Výlet je v pohodovém tempu asi na půl dne, zbyde čas i na prohlídku městečka Kudowa-Zdroj. Pokud je příznivé počasí, je to opravdu moc hezký zážitek. Do skalního města si neberte žádné velké předměty (batoh ano, krosnu raději ne), některé průchody jsou opravdu úzké. Pokud s vámi budou i menší děti, rozhodně je dobře pobavíte, až budete s obtížemi prolézat tam, kde ony bez problémů prošly :-). Výlet do Bludných skal rozhodně doporučuji.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Magazín

Výlety s dětmi: Zlatník - Horské rekreační středisko

V celém středisku je zdarma připojení k internetu a v každém apartmánu naleznete satelitní televizi. Služby navíc Po dobu pobytu je možné využít nabídku vstupu do krytého a vyhřívaného bazénu a sauny a rovněž programů pro děti dle dohody. Do Jizerských roubenek se budete vracet! Každý rodič jistě ocení dovolenou, která umožňuje výlety s dětmi. Takovou možnost dává například pobyt v rekreačním středisku Zlatník ve Zlaté Olešnici, kde jsou ideální podmínky na výlety s dětmi nejen po okolí. Zlatá Olešnice je situována v samém srdci okolních zajímavých míst, kam na výlety s dětmi lze vyrazit. Mezi nejoblíbenější výlety s dětmi patří Kozí farma v Pěnčíně a Bobová dráha v Janově. Dále můžeme doporučit výlety s dětmi zaměřené na turistiku, například pěší výlet na rozhlednu Štěpánku nebo Mumlavské vodopády u Harrachova. Kdo má raději sportovně zaměřené výlety s dětmi, uvítá lanové centrum ve Žluté plovárně na Malé Skále, kde si zasportuje celá rodina. Je zde ale také možnost si zapůjčit kola a absolvovat cyklistické výlety s dětmi nebo si můžete užít vodácké výlety s dětmi, pokud si zapůjčíte loďku nebo raft. Ideální je kombinovat výlety s dětmi s možností dobrého občerstvení a to je právě na Malé Skále výhodou, neboť zde je výborná restaurace s pizzerií ale i cukrárna, tolik vítaná pro mlsné jazýčky nejen u dětí. Mezi krásné a oblíbené výlety s dětmi v Jizerských horách patří bezesporu výlet na Ještěd, kam je možno dopravit se lanovkou nebo pěšky a při kochání se krajinou na samém vrcholu Ještědu si můžete pak připomenout všechny výlety s dětmi, které jste již společně absolvovali, neboť rozhled do kraje je nádherný ve všech směrech, dokonce i za polské hranice. Do Polska můžete vyrazit nejen za nákupy, ale to již není přeci jen na výlety s dětmi. Určitě však nezapomeňte v Liberci navštívit Zoo a Botanickou zahradu, tyto výlety s dětmi totiž Vás a děti nejen pobaví, ale zároveň i zajímavě poučí. Rovněž zábavné centrum Babylon v Liberci patří mezi často realizované výlety s dětmi, nabízí totiž zábavu pro celou rodinu. Najdete zde nejen vodní ráj, plný tobogánů a atrakcí, ale i různá oddělení zábavy, jako např. IQ park pro zvídavé, kam jezdí na výlety s dětmi i školy. Vyberete-li si některé z muzeí, například Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou nebo třeba Muzeum řemesel ve Vysokém nad Jizerou, pak zaručeně doplníte výlety s dětmi opravdovým a hodnotným poučením. Nemáte-li k dispozici auto, můžete na výlety s dětmi vyrazit autobusem nebo vlakem, ale některé výlety s dětmi jsou dostupné také pouze pěšky. Dopřejete-li si například procházky v místních lesích a spojíte je s hledáním hub či trháním borůvek, stanou se i tyto krátké výlety s dětmi radostným zpestřením Vaší dovolené. To máme na mysli samozřejmě podzimní pobyty, ať už týdenní či víkendové, kdy už to není na výlety s dětmi k vodě, avšak kouzlo lesa naladí Vás i děti přímo pohádkově. Jistě je dobré myslet na počasí a vybavit se na výlety s dětmi vhodným oblečením, popřípadě pláštěnkami, které se vejdou do každého batůžku a spolu s tatrankami na cesty zaručí, že Vaše výlety s dětmi dopadnou vždy dobře . Zdaleka jsme nevyčerpali všechny možnosti , jak trávit volný čas na dovolené v Areálu Zlatník ve Zlaté Olešnici, jde jen o některé tipy na výlety s dětmi, abychom Vás inspirovali, více se pak můžete dozvědět na stránkách www.arealzlatnik.cz přímo v sekci „Tipy na výlety“, kde si sami jistě vyberete a určitě se inspirujete, kam se na výlety s dětmi vydat. V zimním období jistě výlety s dětmi nahradí zimní sporty, neboť v okolí areálu je na všechny strany hned několik lyžařských středisek, konkrétněji se dočtete rovněž na našich stránkách v sekci „lyžařská střediska“. Výlety s dětmi Ještě máme pro Vás tip, jak získat příští dovolenou za bonusovou pouze padesátiprocentní cenu: pokud své výlety s dětmi z dovolené ve Zlatníku a z jeho blízkého i vzdálenějšího okolí zdokumentujete a pořídíte fotografie, které mohou být laděné jak poeticky tak vtipně a zašlete na naši emailovou adresu s krátkým doprovodným textem (stačí i jedna fotografie Vaší rodiny, která výlety s dětmi absolvovala), budete zařazeni do slosování o výše uvedenou cenu a to již jistě stojí za úvahu. Samozřejmě všechny uvedené výlety s dětmi lze absolvovat i bez dětí, ale pravdou je, že s dětmi si je i my dospělí více užijeme a můžeme se vrátit do svých dětských let… Přejeme Vám tedy, aby Vaše výlety s dětmi v jizerských horách přinesli spoustu radosti nejen Vašim dětem, ale celé Vaší rodině. Těší se na Vás personál areálu Zlatník ve Zlaté Olešnici, který Vám ochotně při problematice na téma „výlety s dětmi“ poradí .

Pokračovat na článek


Slatíňanská procházka - Slatiňany

Na rozhraní Železných hor a úrodného Polabí leží město Slatiňany, které díky svým památkám a okolní přírodě patří k oblíbeným a vyhledávaným výletním místům. Pokud máte rádi historii, koně a procházky nádhernými parky, o cíli svého dalšího výletu nemusíte přemýšlet. Ve městě i v jeho blízkém okolí najdete vše zmíněné a na své si určitě přijdou i děti. První písemné doklady o existenci Slatiňan pocházejí z konce 13. století, kdy zde stála dřevěná gotická tvrz vladyky Františka. Na sklonku 16. století ji koupil pražský měšťan Bohuslav Mazanec z Frymburka, který nechal na místě tvrze vystavět renesanční zámek. Z dalších vlastníků panství byli důležití zejména Auerspergové, za jejichž správy se Slatiňany proměnily v hospodářsky i kulturně významné místo. V 19. století zde vznikla řada průmyslových podniků a roku 1971 byly Slatiňany povýšeny na město. Zámek je dodnes jednou ze zdejších dominant. Základní podobu mu v 2. polovině 16. století vtiskl císařský stavitel Ulric Aostallis de Sala, současný vzhled však získal až v 19. století za Auerspergů. V téže době v jeho blízkosti vznikl anglický park, v němž se nachází druhá nejbohatší sbírka dřevin ve východních Čechách. Uvidíte zde sochu koně, která byla jedním z návrhů sochaře Bohumila Kafky pro pomník Jana Žižky z Trocnova na pražském Vítkově. Není tu náhodou, neboť po druhé světové válce bylo v prostorách zámku zřízeno Hippologické muzeum. Vzniklo zásluhou univerzitního profesora PhDr. MUDr. Františka Bílka, Dr.Sc., světově uznávaného genetika, který roku 1921 zakoupil tři koně Převalského. Dva z nich stáli na počátku chovu tohoto posledního druhu divokého koně, který je spjat zejména s pražskou zoologickou zahradou. Profesor Bílek rovněž realizoval projekt záchrany starokladrubského vraníka, jehož stádo bylo roku 1945 přemístěno právě do Slatiňan, do bývalých knížecích stájí, a navrhl zřízení koňského muzea ve zdejším zkonfiskovaném zámku. V následujícím období sem byly svezeny sbírkové předměty z více než 120 českých hradů, vysokých škol a výzkumných ústavů. Vzniklo ojedinělé muzeum, kde si dnes můžete ve 34 zámeckých místnostech prohlédnout největší evropskou sbírku exponátů a obrazů s koňskou tematikou. A poté máte samozřejmě ještě možnost potěšit se krásou živých koní v zámeckém parku. Zajímavé jsou však i samotné prostory zámku, zejména stará kuchyně, jídelna a knihovna s bohatě intarzovanými knihovními skříněmi. Jen ve dvou z nich jsou ale uloženy knihy z původní auersperské knihovny, ostatní díla se týkají koní. Po prohlídce zámku a hřebčína si nenechte ujít ani procházku po zámeckém parku a nedalekém lesoparku. Najdete zde romantickou stavbu Švýcárny a potěšeny budou i děti, kterým se zalíbí Kočičí hrádek, miniatura středověkého hradu, stojící na malé skalce. Pro své vlastní děti ho původně nechala vystavět kněžna Vilemína z Auerspergu, a v té době jistě netušila, že se stane pohádkovým královstvím pro mnoho dalších pokolení malých návštěvníků. Parkem vede okružní naučná stezka věnovaná ochraně přírody a koním. Druhou slatiňanskou dominantou je kostel sv. Martina. O jeho vzniku toho moc nevíme, snad jen, že byl založen v dobách Přemyslovců. V 15. století jej, stejně jako celé město, zničilo vojsko uherského krále Matyáše a až roku 1881 původní stavbu nahradil novogotický kostel vystavěný podle plánů Františka Schmoranze. Tento významný architekt, stavitel a restaurátor památek, známý svou zálibou v novogotickém stylu, žil od roku 1834 ve Slatiňanech. V blízkosti kostela se nachází socha sv. Jana Nepomuckého a morový sloup, postavený k uctění sv. Salvátora a připomínající krutou epidemii z konce 17. století. Vycházkou za historickými pamětihodnostmi poznávání tohoto kouzelného města zdaleka nekončí. Z jeho jihozápadního okraje se můžete vydat na Vrchlického návrší, zdvihající se nad zámeckým parkem. Známý básník zde na přelomu 19. a 20. století rád pobýval, a proto tu najdete jeho pamětní desku, kterou zhotovil sochař Otakar Španiel. Prohlédnout si můžete také obraz Panny Marie, umístěný v kamenném podstavci na křemencové skále. Pochází z roku 1444 a ze zbořeného kláštera v Dolních Rakousích ho přivezla kněžna Gabriela z Auerspergu. Místo je opředeno legendami o zázračné moci Panny Marie. Kněžna se tu prý jednou modlila tak usilovně, že zachránila panství před vzpourou sedláků. Jihovýchodně od návrší se nachází slatiňanská místní část Škrovád. Uprostřed obce stojí památník obětem obou světových válek. Do poloviny 20. století se v okolí Škrovádu těžil pískovec, dnes už opuštěné lomy slouží jen jako cvičné horolezecké terény. Ze zdejšího pískovce byla například vytvořena socha sv. Jana Nepomuckého stojící před slatiňanským kostelem a posloužil i při výstavbě zámku. Můžete se odtud vydat k nedalekým Kochánovickým rybníkům. Spolu s okolními mokřadními loukami, na nichž se vyskytuje mnoho vzácných rostlin a živočichů, tvoří součást Chráněné krajinné oblasti Železné hory. Podle zdejších slatin také vzniklo jméno města. Místem prochází naučná stezka Krajem Chrudimky, která začíná u Filipovského pramene Chrudimky a vede přes nejdůležitější historické a přírodní zajímavosti v okolí řeky až do Chrudimi. Její celková délka přesahuje 80  km, a proto poskytuje ideální příležitost pro poznávání kouzelné krajiny Železných hor a jejich okolí. Přístup Slatiňany leží na silnici č. 37 (Chrudim–Žďár nad Sázavou) a na železniční trati č. 238 (Pardubice–Havlíčkův Brod). Slatiňany najdete na mapě KČT č. 45 Železné hory. Zajímavá místa v okolí Chrudim Centrum historické části města tvoří Resselovo náměstí s chrámem Nanebevzetí Panny Marie z roku 1291. Presbytář kostela vznikl zřejmě ještě před založením města a původně sloužil jako kaple zeměpanského hradu. Dříve měl kostel dvě věže různých velikostí a tvarů. Levá Černá věž i pravá věž Trubačka roku 1702 vyhořely po zásahu bleskem a při rekonstrukci obě získaly dnešní vzhled. Sakristie, presbytář i lodě kostela jsou zaklenuty původními gotickými klenbami. Mezi nejcennější části interiéru patří křídlový oltář Panny Marie ze 16. století v severní lodi kostela a kamenná gotická kazatelna z poloviny 15. století. Uprostřed náměstí byl v letech 1719–1732 vztyčen monumentální morový sloup Proměnění Páně. Socha Nanebevzetí Panny Marie je dílem známého sochaře Františka Pacáka. Na jižní straně náměstí stojí nová radnice, původně dva domy, spojené roku 1883. Na opačné straně náměstí si můžete prohlédnou renesančně-barokní budovu staré radnice s vížkou (č. 1). Současný vzhled získala při přestavbě roku 1721. Na nádvoří se dochovaly renesanční arkády. Na náměstí najdete i několik dalších měšťanských domů s goticko-renesančními jádry, z nichž stojí za zmínku zejména Rozvodovský dům (č. 76) s empírovým průčelím na jižní straně. Nedaleko chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Břetislavově ulici upoutá pozornost nádherný renesanční Mydlářovský dům (č. 74), pojmenovaný po chrudimském měšťanovi Matěji Mydlářovi. Třípatrový dům směrem do ulice zdobí ve dvou patrech lodžie s pěti oblouky s bohatou figurální výzdobou v prvním poschodí; třetí patro tvoří dřevěná pavlač. Zadní fronta domu je opatřena arkádami a vystupuje z ní vyšší válcová věž v podobě minaretu nazývaná hvězdárna a nižší šestiboká věž. V budově je umístěno Muzeum loutkářských kultur založené roku 1972; expozice obsahuje přes 7 000 loutek z celého světa. Východně od Resselova náměstí si na Školním náměstí prohlédněte také bývalý kostel sv. Josefa s kapucínským klášterem, postavený roku 1665. Po 2. světové válce byl odsvěcen a v současné době v něm sídlí úřady města. Pod kostelem se nachází tzv. Boží hrob, který býval cílem poutníků při chrudimské pouti a při významných církevních svátcích. Jihovýchodně od kostela sv. Josefa můžete ve Sladkovského ulici navštívit novogoticky upravený kostel sv. Michala. Na křižovatce Husovy a Havlíčkovy ulice se nachází pozdně gotický kostel sv. Kateřiny z 2. poloviny 15. století. Na hřbitově ležícím jižně od historického centra na druhém břehu Chrudimky stojí v ulici Nejedlého kostel sv. Kříže. Jeho současná podoba je výsledkem novogotické úpravy z roku 1874. Severozápadně od Resselova náměstí se nachází Regionální muzeum, jehož dvě budovy vznikly na přelomu 19. a 20. století. Zatímco pseudorenesanční budova slouží muzejním účelům, v pseudobarokní budově s restaurací a vinárnou se konají různé společenské akce. V nedaleké ulici Čs. partyzánů poutá pozornost konstruktivistická budova divadla Karla Pippicha, pojmenovaná podle významného hudebníka, režiséra a divadelníka. Byla postavena v letech 1931–1934 podle projektu Jindřicha Freiwalda a Jaroslava Böhma. Dalším zástupcem moderní architektury je tzv. Sýkorova vila, nacházející se v jihozápadní části města ve Fibichově ulici (č. 27). Secesní stavba s prvky lidové architektury vznikla roku 1907 podle návrhu architekta Jana Kotěry. Kočí Nejcennější památkou v obci je původně gotický kostel sv. Bartoloměje postavený roku 1397, později novogoticky upravený. V jeho interiéru si můžete prohlédnout nástěnné malby ze 16. a 18. století, malovaný kazetový strop pocházející z roku 1678, kazatelnu z roku 1681 a tabulový obraz Korunování Panny Marie vytvořený na počátku 16. století. Kostel byl v 17. století rozšířen o dřevěnou zvonici jehlancovitého tvaru, krytou šindelem. Do ní ústí dřevěný krytý most s arkádami a valbovou šindelovou střechou, který překonává malý vodní příkop. Tři Bubny Zdejší kostel sv. Jiří byl postaven ve 14. století a v jeho interiéru se dochovaly nástěnné malby z 1. poloviny 15. století. Dva presbytáře kostela jsou zaklenuty křížovými klenbami. V okolí se nacházejí zbytky hvězdicovitého opevnění z prusko-rakouské války z roku 1778 s pětibokými bastiony. Zaječice V obci stojí socha sv. Jana Nepomuckého zhotovená roku 1737 a bývalá tvrz (čp. 64) se zbytky pozdně gotických okenních ostění.

Pokračovat na článek


ZÁMEK DOLNÍ KOUNICE

Velmi zajímavá obec, jejíž dominantou je premonstrátský ženský klášter Rosa coeli. Církevní stavba byla založena na konci 12. století, její obyvatelky pocházely z českých Louňovic. Během husitských válek byl klášter vypálen, ale církev ho rychle obnovila. Největší doba slávy komplexu však definitivně pominula. Chudý klášter byl obýván ještě na začátku 16. století, ale pak byl premonstrátkami opuštěn. Místo jeptišek se sem nastěhovali příslušníci různých sekt - novokřtěnců, valdenských, českých bratří apod. Dnes klášter opět slouží svému účelu.Dolní Kounice stojí za návštěvu i kvůli ostatním historickým stavbám. Přímo nad obcí se například nachází malý gotický hrádek přestavěný na renesanční zámek. Ve městě zase stojí zříceniny bývalého klášterního kostela z konce 14. století. Krásná stavba na začátku 18. století totálně vyhořela a byla opuštěna. Dolní Kounice byly domovem mnoha Židů, proto tu najdete i krásnou synagogu.  Jaké je tajemství kláštera? Areál kláštera je prakticky celý přístupný, a tak jeho návštěvníci dnes mohou obdivovat rajský dvůr, křížovou chodbu, sakristii, kapli i věž. Oči turistů přitahuje také bohatě zdobený vstupní portál. Střecha hlavní lodi kostela už nebyla po požáru v roce 1703 obnovena, a tak chybí. Asi právě proto působí klášter na návštěvníky pocitem splynutí s přírodou a okolí. Pokud se vám poštěstí navštívit klášter v době konání některého z příležitostných koncertů, nebudete litovat. Jedná se famózní zážitek.  O papežské klatbě Založení kláštera je opředené zajímavou pověstí. Krutý rytíř, pan Vilém z Kounic, byl slavný voják, který mnohá vítězství zaznamenal a desítky soubojů vyhrál. Mezi jeho nejslavnější činy patří dobytí Vídně, kdy porazil mnohem silnější vojsko Rakušanů a poražené vojáky hnal až k branám rakouské metropole. Zajal tehdy i následníka trůnu knížete Lipolta a jeho dvě sestry.O mnoho let později se vydal opět na válečnou výpravu do Rakous. Postupoval vítězně a nebyl, kdo by ho zastavil. Jeho vojsko však vypálilo mnoho klášterů a jejich opati ho zato pomluvili u papeže. Ten se velmi rozzlobil, dal Viléma do klatby a nařídil všem věřícím, aby zprávu o klatbě šířili dál. To bylo velmi zlé, protože Vilém už nemohl do žádného kostela a žádný kněz se neodvážil k němu na hrad.Dlouho Vilém vzdoroval, ale nakonec vykonal pouť do Říma a požádal papeže o odpuštění. Hlava církve dlouze rozmýšlela, ale nakonec z něj klatbu sňala. Vilém však za to musel na Moravě zřídit klášter pro sto zbožných panen. Tak vznikla Rosa coeli.VSTUPNÉDospělý zaplatí 20 korun, děti mohou do útrob kláštera za 15 korun.JAK K ZÁMKUPřímo do Dolní Kounice vlak nejezdí, přiveze vás alespoň do tři kilometry vzdálené vesničky Moravské Bránice. Naopak autobusem se dostanete pouhých tři sta metrů od kláštera, stačí si jen najít vhodné spojení, například na www.jizdnirady.cz. Motorizovaní návštěvníci Dolní Kounice zpravidla volí cestu po dálnici D1, poté sjezd na Rosice/Ivančice (EXIT 182), dále do Ivančic po komunikaci číslo 394 a pak po silnici číslo 152 přímo do Dolní Kounice.

Pokračovat na článek


Březno

Unikátní zajímavost v České republice. Právě v Březně se totiž nachází vzácné archeologické naleziště z pravěku, v němž archeologové nalezli krásné památky z dob únětické a knovízské kultury, stěhování národů a slovanské epochy.Vzhledem k bohatosti lokality na historické památky tu vyrostl experimentální archeologický skanzen vybudovaný jako součást výzkumného programu. Jeho návštěvníci si mohou vytvořit jasnou představu toho, jak vypadal život v dávnověku.  Jak se žilo u předků? Archeologická lokalita Březno nabízí návštěvníkům především ukázky různých typu obydlí a hospodářských staveb ze 4. tisíciletí před naším letopočtem, ze 6. a 9. století našeho letopočtu. Kromě unikátních rekonstrukcí objektů mohou lidé vidět i názorné ukázky toho, jak se kdysi stavěly domy, jak se tkaly látky a vyráběly zbraně.  S jízdenkou, nebo s řidičákem? Autobus a vlak jezdí do kilometr vzdáleného Března u Postoloprt, odkud už musíte po svých. Přesné jízdní řády najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé se do Března dostanou z nedalekých Loun po silnici číslo 7 mezi Louny a Chomutovem. Parkoviště pro osobní vozy a autobusy je v těsné blízkosti archeologického skanzenu.OTVÍRACÍ DOBA V. až IX. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. Návštěva v jiném termínu je možná, ale musí být sjednána předem pro telefonu. To samé platí i v případě hromadných návštěv.VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 10 korun, děti mohou za dědictvím předků za polovinu.

Pokračovat na článek


Zámek Krásný Dvůr

Jeden z nejpůvabnějších českých zámků s rozlehlým anglickým parkem. Původně renesanční dům postavil ve druhé polovině 16. století Jan Mašťovský z Kolovrat, jehož erb můžete vidět na obrázku. Ve polovině 17. století se panství stalo državou Černínů, kteří však neprojevovali přílišný zájem stavbu upravovat a rozšiřovat. V roce 1684 proběhly na domě jen malé stavební úpravy pod taktovkou Francesco Ceresolla. Zásadní přestavby se Krásný Dvůr dočkal s příchodem Františka Josefa Černína, který v roce 1719 pověřil architekta Františka Maxmilána Kaňku k přebudování domu na majestátní lovecký zámek. Základní přestavba v tomto duchu se uskutečnila v letech 1720 až 1724, další dílčí přestavby se pak uskutečnily koncem 18. století. Požár v roce 1870 silně poničil řadu hospodářských staveb v okolí zámku, většina z nich už nebyla nikdy obnovena.Chloubou zámku je jeho anglický park, kdysi zámecká obora. Za změnou obory v park stál Jan Rudolf Černín respektive zahradník Födische, který byl za tímto účelem poslán do Anglie na studia. Park samotný vznikl v letech 1783 až 1793 na pravém břehu Leskovského potoka. V následujících letech byl doplněn o řadu romantických a empírových staveb. Jde o jeden z prvních a zároveň největších anglických parků v Čechách.  Co najdete na zámku? Historické interiéry zámku se mohou pochlubit celou řadou dobře zachovalého dobového nábytku. Najdete zde vzácné sbírky skla a kameniny. Stěny jednotlivých pokojů a komnat vás zase formou obrazů seznámí s bývalými majiteli zámku, jejich předky i příbuznými. Krásný Dvůr je také známý knihovnou ukrývající mnohé cenné svazky.Proslulý zámecký park je skvělým místem pro trochu oddychu. Dobrým způsobem k jeho poznání je procházka po naučné stezce, která jím vede. Ta vás seznámí se všemi kouty parku, systémem zavlažování i jeho romantickými stavbami.  Jak do Krásného Dvora? Vlakem se dostanete do stejnojmenné obce, od železniční stanice je to přibližně půl kilometru k zámku. Autobus vás sveze také do vesnice, ale o přibližně dvě stě metrů blíže zámku. Jízdní řády najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Pokud nechcete učinit pěšky ani krok, nezbývá než jet automobilem. Do vesnice Krásný Dvůr je zapotřebí zabočit vlevo z komunikace číslo 224 směrem od Podbořan. Placené parkování je přímo u zámku.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu a neděli od 9 do 16 hodin, V. a IX. denně mimo pondělí a pátku od 9 do 16 hodin, VI. až VIII. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 40 korun, děti mohou za dědictvím předků za 30 korun.

Pokračovat na článek


Zámek Líčkov

Zámek Líčkov stojí na základech gotického hrádku ze 14. století. O změnu hradu na zámek se s největší pravděpodobností postaral Bohuslav Hrobčický, jehož erb můžete vidět na obrázku. Dnešní podobu však zámek získal až v roce 1765 s příchodem nového majitele Josefa Vonibalda z Ebenu. Ten vybudoval mimo jiné vstupní bránu a interiéry stavby vyzdobil rokokovými detaily.V roce 1807 se zámek stal vlastnictvím řezníka Thadeuse André ze Žatce, který začal areál využívat jako palírnu lihu. Po první světové válce se majitelem krásného objektu stal umělec Oskar Brázda, jeho ženě byl zámek vrácen v restituci.  Čím se chlubí Líčkov? Dnešní zámek nezapře původ gotického hrádku. Důkazem je zachovaná válcová věž, která je stále jeho součástí. Místní interiéry nabízejí velmi zajímavou historickou výzdobu a galerii někdejšího majitele zámku, malíře Oskara Brázdy. Jehož žena dokázala dílo na zámku Líčkov uchovat i během temné doby socialismu, a to přes veškerý útlak tehdejších mocipánů.Důležitou památkou je také kaple sv. Anny se zařízením z druhé poloviny 18. století. Trochu odpočinku a klidu pak najdete v původní zámecké zahradě.  Kudy do zámku? Vlakem se dostanete neblíže do pět kilometrů vzdálených Velenic. Autobus vás zaveze přímo do vesnice Líčkov, zastávka je necelých dvě stě metrů od zámku. Podrobné jízdní řády najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Cesta automobilem je poněkud komplikovanější, protože Líčkov stojí mimo hlavní silniční trasy. Vhodná cesta je přes Louny po silnici číslo 225 až do obce Drahomyšl, kde je nutné zabočit doleva na Dubčany a v Dubčanech doprava na Liběšice. Z Liběšic pak pokračujete přímo do Líčkova. Neplacené parkoviště pro osobní vozy a autobusy je dvě stě metrů od zámku.OTVÍRACÍ DOBA IV. až IX. v sobotu a neděli od 10 do 17 hodin. Návštěva v jiném termínu je možná po předchozí telefonické dohodě. VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 20 korun, děti mohou na Líčkov za 10 korun.

Pokračovat na článek


Záměk Lešná

Impozantní zámek je postavený na základech zámeckého objektu ze začátku 18. století, ve kterém působil jako vychovatel slavný rakouský básník Franz Grillparzer. Tento objekt však byl stržen, aby ho v letech 1887 až 1893 nahradil moderní areál, jeden z nejmodernějších u nás. Nejenže byl opatřen rozvodem elektřiny, ale disponoval vlastní vodárnou a vodovodem, domácím telefonem i ústředním topením. Jaké je kouzlo zámku? Vzhled zámku je tím prvním, co návštěvníky okouzlí. Důmyslná romantická architektura a rozlehlý anglický park působí až pohádkovým dojmem. Krásou však oplývají i zámecké interiéry. Ty jsou bohatě zdobené, zařízené unikátní dobovým zařízením. Nechybí ani celá řada sbírek. Mezi ty nejcennější patří sbírky porcelánu a archeologické vzácnosti.Po náročné prohlídce nezbývá než zamířit do malebného zámeckého parku s malou zoologickou zahradou. Jedná se o jeden z dendrologicky nejcennějších parků u nás.  O rusalčině pomstě Povídá se, že velmi dávno stál na místě dnešního zámku malý vodní hrádek. Pán lešenského majetku Dětřich zaslechl jednoho rána krásný zpěv od řeky. Píseň tak lahodila jeho sluchu, že nemeškal a vydal se k vodě. U staré vrby spatřil dívku tak krásnou, až mu zrak přecházel. Sotva ho však kráska zahlédla, zmizela. Tak to chodilo několik dlouhých týdnů, až jednou se Dětřichovi přece jen podařilo s dívkou promluvit. "Jsi tak krásná, že musíš být mou ženou. Vezmi si mě za muže a pojď se mnou na Lešnou. Nikdy tě neopustím a vždy tě budu věrně milovat," pronesl všechen oblouzněn.Dívčina odpověď mu naplnila srdce radostí. "I já na tě už dlouho myslím a přijímám. Jen mi musíš slíbit, že se nikdo nezeptá na můj původ," řekla krásná neznámá. Dětřich slíbil a přivedl dívku na Lešnou.Všem se líbila, ale sotva se ztratila v měsíčním třpytu, přitočil se k Dětřichovi jeho bratr Záviš a povídá: "Nic za to nedám, ale je to rusalka ze zámecké studny, o které mi kdysi vyprávěla chůva. Lem šatů měla kráska podivně lesklý, jakoby od vody." Také Závišova choť Dětřichovi lásku rozmlouvala a starý štolba Barnabáš jakbysmet.Dětřich přestal dívku navštěvovat a časem na ní zapomněl úplně. Když Záviš zemřel, musel Dětřich zachovat rod. Vybral si bohatou nevěstu, Hildegundu z nedalekého říkovského zámku. Svatba byla krásná, stoly se prohýbaly pod váhou skvělého jídla a vína. Ale manželství si Dětřich dlouho neužil. Když se ráno po svatební noci Hildegunda probudila, byl Dětřich na onom světě. Rusalka se pomstila za Dětřichovu zpronevěru.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu, neděli a o svátcích od 9 do 16 hodin, V. úterý až pátek od 9 do 16 hodin, víkendy od 9 do 17 hodin. VI. až VIII. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin, IX. denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin.VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 45 korun, děti zaplatí 25 korun.JAK K ZÁMKUVlakové spojení k zámku nebo do jeho blízkého okolí neexistuje, a tak nezbývá než vzít zavděk cestování autobusem. Ten staví necelého půl kilometru od zámecké brány. Vhodné spojení naleznete například na www.jizdnirady.cz. Po vlastní ose se k zámku dostanete po silnici 490 ze Zlína nebo Holešova do Fryštáku, kde je zapotřebí zabočit na silnici 489 a ve vesnici Lukov znovu zabočit k zámku Lešná.

Pokračovat na článek


Zámek Zlín

Krásný zámek v historické části města Zlína. Na jeho místě původně stávala malá gotická tvrz, která byla později přestavěna na renesanční zámek. Jeho majitelem byl Jan Cedlar z Hofu. V roce 1605 byl zámek dobyt vojskem uherských povstalců, poté se mu dostalo barokní přestavby. Nákladné stavební práce financoval hrabě F. A. Khevenhüller.Středověké městečko Zlín bylo připomínáno už na začátku 14. století. V roce 1427 ho dobyli husité, nájezdníci Zlín zpustošili i v roce 1600. Město se však rychle vzmohlo, ale třicetiletá válka mu přidělala mnohé šrámy na krásné tváři. V roce 1894 tu založil Tomáš Baťa továrnu na výrobu obuvi, v pozdějších letech se značka rozšířila do celého světa. Během druhé světové války byl Zlín velmi poničen. V roce 1949 ho komunistická vláda přejmenovala na Gottwaldov, tento název vydržel do roku 1989. Pak se z Gottwaldova stal opět Zlín.  Co ukrývají zámecké zdi? Zlínský zámek je v současnosti domovem Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně a Státní galerie ve Zlíně. V muzeu najdeme hned několik zajímavých expozic, například přírodovědnou a pravěkou expozici. Velkému zájmu se těší také expozice Pěti světadíly, která je věnovaná cestám známých cestovatelů M. Zikmunda a J. Hanzelky. Kromě toho tu najdete i pamětní síň věnovanou životu a dílu etnografa Františka Bartoše. Ve Státní galerii se ukrývá jedinečná expozice českého sochařství a malířství 20. století. Pod obrazy a sochami jsou podepsáni takoví velikáni, jako například J. Čapek, J. Zrzavý, B. Kubišta a další. Kromě stálých expozic zde máte příležitost navštívit celou řadu výstav, které jsou pořádány v průběhu roku. Pokud hledáte trochu odpočinku po náročné prohlídce, navštivte malebný zámecký park.  O kouzelné masti Kousek od Zlína stával kdysi hrad. Mladý hradní pán Miloš se rád toulal po rozlehlém panství, které mu patřilo. Jednou zabloudil k chudé chýši a u ohniště spatřil nádhernou dívku. "Kde ses tu vzala, růžičko krásná," otázal se. Liduška, tak se kráska jmenovala, mu po pravdě vyprávěla, že je sirotek a vychovala ji stará hodná chůva. Miloš byl tak okouzlen dívčiným zjevem, že ji začal často navštěvovat. Liduška však nebyla ráda, ale odporovat vrchnosti se neodvážila. Její srdce totiž patřilo chudému, ale hodnému Slávkovi.Jednoho dne přišel Miloš ve svých nejlepších šatech a požádal Lidušku o ruku. Dívka sebou trhla a zbledla. "Dávám ti tři dny na rozmyšlenou. Ale věz, žes mou poddanou." Pak odešel. Liduška se rozeštkala. Myslela jen na Slávka a teď si musela vzít muže nemilovaného.Uplynuly tři dny a Miloš tu byl jako na koni. Spatřil Lidušku u kamen, jak míchá podivný lektvar. "Co dobrého chystá moje líbezná růžička," zeptal se."Divotvornou mast vařím. Má takovou moc, že zahojí každou ránu. A já tě, můj pane, prosím, abys mi mečem setnul hlavu. Pak pomazej ránu mastí a já opět obživnu. Dala jsem slovo jinému a nechci zradit."Rytíř Miloš se zarazil, ale nakonec souhlasil. Vzal meč a jednou ranou srazil Lidušce hlavu. Pak vzal mast, ale ať mazal, jak mazal, nic se nedělo. Vytřeštil Miloš oči a s hrozivým řevem uháněl zpátky na hrad. Už nikdy se na jeho tváři neobjevil úsměv a nakonec se proklál mečem. Tím samým mečem, kterým zahubil krásnou Lidušku. Ani po smrti však nemá klid. Jeho duch se prý dodnes zjevuje u zlínského hřbitova. Sedí na ohnivém koni, veze bezhlavé dívčí tělo a v ruce má hlavu s vlajícími vlasy.OTVÍRACÍ DOBA Celoročně denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. VSTUPNÉMuzeum - dospělý zaplatí 20 korun, děti 10 korun, rodinné vstupné je 50 korun. Galerie - dospělý zaplatí 10 korun, děti 5 korun.KUDY DO ZLÍNA?Zlín má dobrou dopravní dosažitelnost vlakem i autobusem. Stačí najít odpovídající spojení na www.jizdnirady.cz. Železniční zastávka je přibližně tři sta metrů od zámku, autobus staví dvě stě metrů od zámecké brány. Motoristé mají při cestě do Zlína hned několik možností. Z Přerova mohou jet po silnici číslo 55 do Otrokovic a odtud po silnici číslo 49 do Zlína. Stejným způsobem, jen z opačné strany, lze do Zlína dojet z Uherského Hradiště. Ze směru od Vsetína lze cestovat po silnici číslo 69 do Vizovic a dále po komunikaci číslo 49 až do Zlína. Parkoviště pro osobní automobily je přibližně dvě stě metrů od zámku. 

Pokračovat na článek


Chebský hrad

Zříceniny hradu ve městě Cheb nad řekou Ohří. Kamenný hrad Cheb byl postaven v první polovině 12. století na základech slovanského hradiště z 9. století. Zakladateli byli páni z Vohnburgu, v jejichž době se Chebsko stalo součástí bavorské marky. Na příkaz císaře Fridricha Barbarossy doznal hrad mnoha přestaveb. V roce 1322, po připojení k Českému království, se stal královským hradem a za vlády Václava II. se dočkal souseda v podobě Václavského hradu na druhém břehu řeky. V 17. století byl hrad přestavěn na barokní citadelu s hradbami a kasematy. Od roku 1742 je vedený jako pustý.Město Cheb bylo založeno na místě starší osady v první polovině 13. století. V dobách husitských válek stálo na straně Zikmunda a sloužilo jako nástupiště křižáckých výprav. Ve městě se konala řada důležitých diplomatických schůzek, mezi nejvýznamnější patřilo setkání basilejského koncilu a Čechů. Významným místem jednání byl Cheb i za vlády Jiřího z Poděbrad.Město bylo postupně dobyto Sasy i Švédy za třicetileté války, později Francouzy za války o rakouské dědictví. V 17. století doznalo přestavby na barokní pevnost, která byla zrušena počátkem 19. století. Téměř do poloviny stejného století se Cheb řadil mezi pětici největších českých měst, později se stal jedním z prvních českých měst propojených s ostatními významnými sídly železnicí. Dnes je městskou památkovou rezervací s řadou výjimečných historických památek.  Co ukrývají hradby? V areálu hradu zaujme návštěvníky unikátní pozdně románská dvoupodlažní kaple a zbytky románského paláce se sdruženými okny. Zajímavé je i torzo Gordonova domu. Dominantou hradu i celého města je zdálky dobře viditelná věž zvaná Černá. Je upravena jako vyhlídka a nabízí skvostný pohled do okolí.Zajímavé jsou také hradní expozice, především výstava dokumentující archeologické nálezy. Poodkrývá roušku tajemství nad historií hradu i slovanského hradiště, na jehož základech bylo kamenné sídlo postaveno. Expozice o vývoji chebského kamnářství v barokních kasematech je dalším místem, které stojí za to navštívit.Pokud vám zbude trochu času, navštivte místní muzeum v Pachelbelově domě. Mimochodem, ve stejném domě byl roku 1635 zavražděn Albrecht z Valdštejna. Jeho krásný erb můžete vidět na obrázku.  O bláhovém koláři Chebský hrad je opředený poutavou pověstí, která se mezi lidmi začala šířit v 17. století poté, co tu zahynuli generálové věrní Albrechtu z Valdštejna. Podle obyvatel města na hradě straší duchové mrtvých.To se takhle jednou bavila místní chasa v krčmě pod hradem. Když došlo slovo na strašení, začal se mistr kolář mluvkům smát. "Vy jste chasa vystrašená. Kdože by to v noci na hradě strašil, když může klidně spát. Chcete-li, půjdu se o půlnoci sám na hrad podívat. Snad tam nějakého ducha potkám, popovídám si s ním a zítra vám převyprávím, jaké to tam je," smál se vychloubačně."Rouháš se a to se ti nevyplatí," říkali ostatní měšťané. Ale marně koláře zrazovali, marně ho prosili, jeho tvrdá makovice zvítězila. Když se ručička přiblížila dvanácté, dopil poslední korbel piva a vyrazil. Všude byla tma, ani hlásku. Co naplat! V koláři sice byla malá dušička, ale nechtěl ráno poslouchat výsměch chasy, jaký je zbabělec. A tak došel až k hradbám. Aby si dodal odvahy, vykřikl: "Nu, vzácní pánové. Dost bylo strašení."Ještě ani nedomluvil, když se brána hradu otevřela a vyjel z ní kočár tažený čtyřmi vraníky. Koním z nozder šlehaly plameny a podél kočáru jeli ozbrojení rytíři s tasenými meči. Za kočárem pak jel zajatec. Mistr kolář v něm s hrůzou poznal sám sebe. Jeho druhé já mělo oči podlité krví a tvář poznamenanou utrpením.Z hrozného zážitku se kolář probral až ráno a jen stěží došel domů. Ulehl do postele s horečkou a bolestí na prsou. Zima jím třásla a neměl na nic chuť. Tak to trvalo tři dny a tělu se stále přitěžovalo. Kolář nakonec pozval chasu z hospody, otřesný zážitek jim převyprávěl a zemřel. Od těch dob už o strašidlech nikdo nepochyboval. Cheb patří mezi největší česká města, a proto není žádný problém cestovat do něj autobusem či vlakem, stačí jen najít správný spoj. Ten hledejte na adrese www.jizdnirady.cz. Pokud jste se rozhodli cestovat vozem, dojedete do Chebu po silnici E 48 od Karlových Varů nebo po komunikaci číslo 21 od Plzně. Parkovat můžete na chebském náměstí i přímo pod hradem.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin, V. a IX. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin, VI. až VIII. denně mimo pondělí od 9 do 18 hodin. Mimo tyto termíny je návštěva možná po předchozí telefonické domluvě. VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 30 korun, děti mohou do hradu za 15 korun. Existuje speciální rodinné vstupné ve výši 40 korun.KUDY DO CHEBU?Cheb patří mezi největší česká města, a proto není žádný problém cestovat do něj autobusem či vlakem, stačí jen najít správný spoj. Ten hledejte na adrese www.jizdnirady.cz. Pokud jste se rozhodli cestovat vozem, dojedete do Chebu po silnici E 48 od Karlových Varů nebo po komunikaci číslo 21 od Plzně. Parkovat můžete na chebském náměstí i přímo pod hradem.

Pokračovat na článek


Hrad OSTROH

Ostroh (Seeberg) Původně románský hrad Seeberg byl založen na počátku 12. století. V roce 1322 ho získal král Jan Lucemburský, v 15. století se ocitl v rukou šlechty. V 15. a 16. století hrad doznal mnohých přestaveb, včetně přestavby renesanční. V roce 1635, v době třicetileté války, byl dobyt vojsky generála Königsmarka a poté opuštěn. Formálně ale patřil do panství Albrechta z Valdštejna, jehož erb můžete obdivovat na obrázku. Začátek 20. století se nesl v duchu rozsáhlých rekonstrukčních prací. V současnosti je opevněná stavba komplexně zrekonstruována a návštěvníkům nabízí mimo jiné i příjemné posezení ve stylové restauraci.  Za vůní černé kuchyně Areál hradu je tvořen dvěma částmi, předním a zadním hradem. Obě části odděluje hluboký příkop s mostem. Interiéry hradu se pyšní rytířským sálem a pro středověké hrady typickou černou kuchyní, ve které nechybí ani dobové vybavení. Zajímavý zážitek nabízí i vstup do sklepních prostor hradu.V prostorách bývalého Seebergu najdete i několik poutavých expozic. Výstava karlovarského porcelánu je doplněna národopisnou expozicí severozápadních Čech umístěnou v hradní stodole. Před samotným hradem jsou navíc soustředěny lidové stavby z blízkého okolí.Zbude-li vám ještě trocha času, navštivte původně gotický kostel sv. Wolfganga z 15. století. Krásná církevní stavba prošla barokní přestavbou, její chloubou jsou mramorové náhrobní desky ze 16. a 17. století.  Po silnici, či po kolejích? Vlakem se dostanete do tři kilometry vzdálené vesnice Hazlov, autobus vás zaveze do dva kilometry vzdálené vesničky Poustky. Podrobné informace najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Pokud jste motoristy, zamiřte po silnici číslo 64 z Františkových Lázní směrem na Aš a zabočte směrem na Poustky a Ostroh. Jen pár kroků od hradu je neplacené parkoviště pro automobily i autobusy.OTVÍRACÍ DOBA 15.III. až IV. a X. až 15.XI. denně 10-16, V. a IX. denně 10-17, VI. denně 9-17, VII. a VIII. denně 9-18.Mimo tyto termíny je návštěva možná jen po telefonické domluvě.VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 40 korun, děti mohou do hradu za 20 korun.

Pokračovat na článek


Klášter TEPLÁ

Klášter řádu premonstrátů v Teplé založil v roce 1193 blahoslavený Hroznata, který se později stal převorem kláštera. Osazenstvo kláštera tvořili řeholní kanovníci z pražského Strahovského kláštera. Klášter se krátce po svém založení dočkal nebývalého rozkvětu, stal se důležitým střediskem kolonizace okolního kraje.V roce 1467 byl vydrancován za věrnost králi Jiřímu z Poděbrad. Stejný osud čekal klášter několikrát i v 17. století, kdy byl silně poničen mimo také švédskou armádou. V polovině 16. století byla v klášteře založena latinská škola, která tu vydržela více než 200 let. Poté byla přesunuta do Plzně.Další armádou, která se postarala o dnešní žalostný stav jedné z nejvýznamnějších památek regionu, byla Československá lidová armáda. Ta ve své nekonečné moudrosti udělala v 50. letech z kláštera kasárny. V polovině devadesátých let dvacátého století byl klášter obnoven a dnes má dokonce stálé obyvatele.  Co nás čeká v klášteře? Areál kláštera je opevněný, dovnitř se dostanete branou z druhé poloviny 17. století. Nejvýznamnější památkou komplexu je původně románský Kostel zvěstování P. Marie z let 1197 až 1232 s gotickým chórem. Kostel byl na počátku 18. století barokně upraven, v polovině stejného století o výzdobu E. Dollhopfema. Další zajímavostí je barokní konvent, který vznikl v letech 1685 až 1721.Největší vzácností však je zdejší knihovna, která je údajně druhou největší klášterní knihovnou u nás s bezmála sto tisíci svazky. Na jedné z chodeb kláštera najdete vyobrazení komplexu v letech jeho největšího rozkvětu. Při pohledu na tento obraz zjistíte, že klášter byl téměř soběstačný. Jeho součástí byla také nemocnice a pivovar.Budovy včetně vlastního kláštera však nejsou v příliš dobrém stavu. Některé části jeho interiérů jsou poničené a pomalované vojáky, kteří tu trávili vojenskou službu. Příjemným zpestřením prohlídky kláštera je procházka rozlehlým parkem, který skýtá dostatek místa pro relaxaci a zamyšlení.  Vlakem, autobusem nebo automobilem? Vlakem přijedete nejblíže dva kilometry do Teplé, zbytek musíte dojít po svých. Autobusem se dostanete až ke klášteru, ale musíte počítat s tím, že spojení není příliš časté. Podrobné řády autobusů najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Vlastním vozem se do Teplé dostanete po silnici číslo 198 směrem z Plané. Ke klášteru je zapotřebí ihned na hranicích Teplé odbočit za železniční tratí vpravo. Parkování pro vozidla i autobusy je přímo před klášterem.OTVÍRACÍ DOBA II. až IV. denně od 9 do 15.30 hodin, V. až IX. denně od 9 do 17.00 hodin, X. až XII. denně od 9 do 15.30 hodin (v neděli jen do 11.00). Návštěva v jiných termínech je možná po předchozí dohodě. VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 40 korun, děti mohou do kláštera za 20 korun. 

Pokračovat na článek


Zámek HORŠOVSKÝ TÝN

Zámek je nejvýznamnější památkou stejnojmenného města, Horšovského Týna. Předchůdcem nynějšího zámku bylo obyčejné dřevěné tvrziště, respektive opevněný biskupský dvorec. Ve druhé polovině 13. století tady stál kamenný hrad, který dále upravovali arcibiskupové Arnošt z Pardubic a Jan z Jenštejna. Právě jemu patřil erb na obrázku.Jan z Jenštejna byl zvláštní postavou naší historie. Studoval v Římě a připravoval se na dráhu duchovního. Záhy dosáhl titulu míšeňského biskupa a pražského arcibiskupa, ale spíše než na duchovní záležitosti se zaměřoval na zájmy světské. Trávil mnoho času na honech, účastnil se divokých pitek a otáčel se za každou sukní. Navíc byl nesnesitelný, často a rád vyvolával pře. Postupem času zabředl do svárů s králem Václavem IV. Dokonce na něj žaloval papeži, ale marně. Nakonec se musel před královým hněvem ukrýt v Římě, kde zemřel a s ním i celý rod. Ale zpátky do Horšovského Týna.Hrad v roce 1547 vyhořel a musel být přestavěn, tentokráte renesančně. Další úpravy, jenž mu vtiskly definitivní zámecký ráz, přišly v 17. století. Po stavovském povstání se Horšovského Týna zmocnil levně Maxmilián Trautsmansdorf, který stál celý život věrně při Habsburcích. Poslední přestavba zámek čekala v 19. století, kdy Horšovský Týn získal novorenesanční háv.  Kudy půjdeme s průvodcem? Návštěvníci mají možnost prohlédnout si areál zámku a hradu v Horšovském Týně celkem v pěti placených trasách. Návštěvníci proházejí raně gotickou biskupskou kaplí, renesančními interiéry, zbrojnicí i gotickým sklepením. V dalších trasách se věnují zámku a nahlížejí do života a způsobu bydlení šlechty od 16. do počátku 20. století. Za návštěvu stojí i kuchyně, která hostí stálou výstavu historického nádobí a porcelánu, osvětlovacích těles, osobních i cestovních potřeb a textilu. V jiné trase se turisté seznámí s historickými interiéry purkrabského paláce, jízdárnou a ochozovou chodbou.Kromě placených tras můžete navštívit zámecký park v krajinářském stylu nebo jižní parkán, který obývá roztomilý mýval Ronýš. Po náročné prohlídce se nabízí možnost dát si kávu nebo něco na zub v zámecké restauraci.  O bílém jelenovi Na zámku býval starý hrabě Trautsmandorf. Byl vdovec a jeho jedinou láskou byl lov. Chodil jen v loveckém oblečení a celý den se dokázal kochat pohledem na trofeje vystavené v zámeckých chodbách. Jednoho dne mu přivezli vzácného bílého jelena, kterému hrabě věnoval veškerý čas a péči. Chodil ho krmit a osobně dohlížel na to, jakou stravu mu sluhové připravují.Mezi lidmi se však začaly šířit zvláštní povídačky. Stará kuchařka v krčmě například říkala, že v jelenovi je zakletý duch hraběte. A opravdu to tak vypadalo. Od té doby, co se hrabě staral o jelena, jen chřadl. Tváře mu zbělely, záda rozbolela a zrak už mu tak nesloužil.Když si jelen na nové prostředí zvykl, rozhodl se hrabě, že ho pustí do zámecké obory. Každý den pak z okna vyhlížel, jestli se jelen nevrací. A skutečně, čas od času se u zámeckých zdí mihl bílý stín.Jednoho rána se hraběti udělalo opravdu zle. Ulehl do postele a věrný sluha Johan rychle volal pro doktora. Marně mu lékaři pouštěli žilou, marně ho obkládali poduškami, marně mu vařili bylinkové čaje. Bylo vidět, že přichází zubatá. "Johane, celý život jsi mi věrně sloužil. Teď tě požádám o poslední službu. Přines mi tu nejlepší brokovnici, ale nabitou," řekl hrabě.Pak se i s puškou přestěhoval k oknu a čekal. Už se setmělo, když k zámecké hradě přiběhl bílý jelen. Podíval se směrem k hraběti, ozval se výstřel. Vystrašený Johan přiběhl k hraběti, ale ten už byl mrtev. Druhý den ráno našli bílého jelena, v jeho srdci zela krvavá rána. "Já to povídala, že v jelenovi je zaklet zámecký duch. Kdyby hrabě jelena nezastřelil, nemohl by z tohoto světa," říkala pak stará kuchařka.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu a neděli od 9 do 15 hodin, V. a IX. denně mimo pondělí od 9 do16 hodin, VI. až VIII. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. 25. XII. až 1. I. denně od 10 do 15 hodin. Jindy je možné objednat pouze prohlídku pro skupinu nad 10 osob.VSTUPNÉPrvní trasa: dospělí 30 korun, děti 20 a 5 korun. Druhá trasa: dospělí 40 korun, děti 30 a 10 korun. Třetí trasa: dospělí 25 korun, děti 15 a 5 korun. Čtvrtá trasa: dospělí 30 korun a děti 20 a 5 korun. Pátá trasa: dospělí 20 a děti 10 a 1 korunu.CESTOU NECESTOUDo Horšovského Týna se dostanete vlakem i autobusem. Stačí jen najít vhodné spojení. To naleznete například na www.jizdnirady.cz. Vhodná cesta pro motoristy vede z Plzně po silnici číslo 26 vedoucí až do městečka. Osobní automobily mohou parkovat na parkovišti v těsné blízkosti areálu  

Pokračovat na článek


TACHOVSKÝ Klášter

Půvabná církevní stavba na dřívějším Špitálském předměstí. Františkánský klášter tu byl postaven už v roce 1466, ale hlavních úprav se dočkal až v letech 1686 až 1690. V temných časech druhé světové války byl silně poškozen bombardováním. Obnova byla sice možná, ale klášter navždy přišel o věž.Druhou krásnou památkou Tachova je hrad přestavěný na zámek. První opevněná stavba se tu nacházela už za knížete Soběslava v polovině 12. století. Hrad v pravém slova smyslu tady však vyrostl až o sto let později. V časech, kdy na českém trůnu seděl Přemysl Otakar II., se tachovský hrad dočkal prvních stavebních úprav. Největší období slávy však objekt čekalo až za vlády Karla IV., který si Tachov obzvláště oblíbil. Naopak temná stránka minulosti hradu přišla v roce 1427, kdy byl po desetidenním obléhání dobyt.V polovině 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek, práce zaplatil tehdejší majitel Hanuš Pluh z Rabštejna. Jeho erb vidíte na obrázku. Zdá se, že přeměna na zámek nepřinesla Tachovu mnoho štěstí - roku 1536 ho totiž postihl katastrofální požár. Objektu se tehdy ujali Lobkovicové, kteří zámek opravili a vtiskli mu novou barokní podobu, ale ani k nim se štěstí neobrátilo čelem. V roce 1770 Tachov vyhořel podruhé.Novým majitelem zpustošeného zámku se stal J. M. Windischgrätz, který ho nechal přestavět klasicistně. K zemi se přitom poroučela vysoká věž i ostatní památky na doby, kdy hrad patřil mezi pevná obranná sídla.  Klášter, nebo muzeum? Tachovský klášter je v současné době domovem Okresního muzea Tachov. Návštěvníci si tak mohou prohlédnout nejen prostory kláštera, ale také zajímavé expozice muzea. Mezi nejpůvabnější části prohlídky klášterního areálu patří bezesporu křížová chodba, kostel sv. Maří Magdaleny a jídelna s hodnotnými nástěnnými malbami.Chloubou tachovského kláštera je píšťalový orchestrion s měchy ve funkčním stavu a sousoší Poslední večeře páně provedené v životní velikosti. V prostorách muzea najdeme expozici věnovanou historii regionu, četné přírodopisné a řemeslné sbírky, expozici věnovanou přírodě Českého lesa nebo sbírku kamenných plastik a zbytků stavebních památek.  Kudy do Tachova? Vlakem i autobusem se do Tachova dopravíte bez problémů. Vhodné spojení najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Železniční stanice je od kláštera vzdálená přibližně jeden kilometr, z autobusové zastávky vás čeká cesta o polovinu kratší. Motoristé mohou do Tachova zamířit po silnici 198 z Plané nebo po silnici číslo 199 ze Stříbra. Z Prahy je cesta nejrychlejší po dálnici E 50 směr Plzeň-Rozvadov, tady sjet na silnici číslo 199 do Tachova (EXIT 128). Zaparkovat automobil nebo autobus můžete v těsné blízkosti kláštera.OTVÍRACÍ DOBA I. až VI. a IX. až XII. od pondělí do pátku od 9 do16 hodin, VII. a VIII. od pondělí do pátku od 9 do 17 hodin, v neděli od 10 do 16 hodin. Jindy po předchozí dohodě.VSTUPNÉDospělý zaplatí 10 korun, děti 5 korun. Cizinci zaplatí za dospělého i za dítě 20 korun.

Pokračovat na článek


Hrad CHOUSTNÍK

Dominanta kraje, zříceniny mohutného středověkého hradu. Choustník založil po roce 1262 šlechtic Beneš, poté psaný z Choustníka. Právě jemu patřil erb na obrázku. Mimochodem, jde zřejmě o jeden z nejstarších šlechtických erbů v Evropě, protože podle kronikáře Dalimila erb získal prapředek rodu při dobývání Milána už v roce 1158. Ale zpátky k Choustníku.V roce 1322 přešel hrad do rukou Rožmberků a pánové z Choustníka se odstěhovali do jiných hradů. Rožmberkové pevnost v roce 1430 přestavěli a využívali jí až do roku 1579. O padesát let později je Choustník pustý a neobydlený. Začíná chátrat.   Tajemství, jež jsou skrytá v hradu Rozlehlá zřícenina Choustníku se do dnešních dob dochovala v celkem dobrém stavu. Turisté tak mohou obdivovat například krásnou čtverhrannou zeď vysokou osmnáct metrů, ze které je skvostný rozhled do kraje. Dobře zachovaná studna překvapuje svou hloubkou. Na hradě však nejsou žádné zvláštní expozice, jde jen o dobře opravené ruiny.  Jakpak na Choustník? Autobusem nebo pěšky? Do Choustníku se dostanete autobusem i vlakem, zastávky jsou necelý kilometr od zříceniny. Vhodné spojení najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé se do Choustníku dostanou nejlépe z Tábora po silnici E 55 na České Budějovice. V Plané nad Lužnicí je třeba zabočit na okresní cestu do vesnice Košice, odtud vede k hradu dobře značená komunikace. Dobré značení je i na silnici z Chýnova. Parkoviště pro vozidla a autobusy je několik set metrů pod hradem.OTVÍRACÍ DOBA V., VI. a IX. v sobotu, neděli a o svátcích od 9 do 17 hodin, VII. a VIII. denně od 9 do 17 hodin. Počítejte s tím, že pokud budou padat trakaře, jak se říká, najdete hradní brány zavřené. Hromadné skupiny mohou Choustník navštívit i mimo otvírací dobu, ale musí se předem objednat.VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 15 korun, děti mohou do hradu za 5 korun.

Pokračovat na článek


Hrad KÁMEN

Krásně zachovalý hrad nedaleko Pacova. První zmínky o objektu pocházejí z roku 1316, ale největší doba slávy čekala Kámen až za časů Karla IV. To se hrad skvěl jako královské léno v plné kráse. Ve druhé polovině 14. století patřil Jindřichu z Ziegelheinu, který ho v letech 1356 až 1366 podrobil rozsáhlé přestavbě. Nový háv v té době dostal především hlavní palác.Od roku 1523 patřil Kámen Malovcům z Malovic, kteří se pyšnili erbem na obrázku. V jejich rukou získal hrad novou podobu, v letech 1640 až 1677 ho totiž nechali přestavět na honosný barokní zámek. Ani to však nebyla poslední přestavba, která zámek čekala. V letech 1860 až 1870 ho totiž majitelé nechali upravit tak, aby získal poněkud romantičtější vzezření.  Co to duní v Kameni? Jak už bylo řečeno, hrad-zámek Kámen je dnes ve skvělé formě. Je krásně opravený a kromě nádherných exteriérů návštěvníkům nabízí také zajímavé expozice. První pojednává o historii hradu. Mnohem zajímavější však je druhá sbírka, která se skládá z desítek starých motocyklů s temně dunivými motory. Největší cenností je motocykl Laurin & Klement z roku 1898.  O třech sestrách Na hradu Kámen žil kdysi bohatý a vlivný muž. Měl tři dcery, o které se velmi dobře staral. Když zemřel, zbyl po něm rozsáhlý majetek. Tři dcery se ale ne a ne shodnout, kdo bude mít na Kameni hlavní slovo."Já jsem tu nejrozumnější, já budu na Kameni vládnout," křičela ta nejstarší, ošklivá stará panna. "Já mám nejlepší vzdělání," oponovala prostřední, taktéž bez muže i nápadníků. Jen ta nejmladší mlčela. Byla to hodná dívka, milá a usměvavá. Už za otcova života za ní jezdil krásný rytíř, kterého jí sestry záviděly.Ostré hádky mezi sestrami nebraly konce, až jednou tu nejmladší napadlo: "Zasadíme každá pod hradem tři lípy. Které z nás bude lípa vzrostlejší a košatější, té bude Kámen patřit." Obě sestry na okamžik zmlkly. "Dobře, necháme lípy růst po tři léta a pak se uvidí. Ale do té doby se žádná z nás nesmí vdát," povídá nakonec ta nejstarší.Nejmladší nemohla oponovat, a tak se boj o lípy rozhořel silou nebývalou. Každá chodila ráno lípu zalévat. Dvě nejstarší z touhy po majetku, ta nejmladší z lásky k přírodě. Po třech letech rostly pod hradem tři krásné stromy, ale nejkrásnější lípu vypěstovala nejmladší sestra. Jak jí ty dvě záviděly. Nakonec se rozhodly, že to tak nenechají. Vsadily nejmladší do hradní věže a utrápily ji k smrti. A aby se to nikdo nedozvěděl, nechaly její tělo zazdít v nejtemnější částí Kamene.Po čase je však stihly výčitky svědomí. "Ty a tvoje lakota jste zabily naši hodnou sestřičku," plakala prostřední. "Ne, to ty a tvoje hamižnost to byla," pokřikovala na ni nejstarší. Hradní čeládka Kámen opouštěla po tuctech, nikdo už nemohl snášet věčné hádky. Sestry nakonec na hradě zůstaly samy, dočista pomatené. Až po dlouhých letech našli dělníci při opravách hradu zazděnou lidskou kostru, ale o už byly vražednice dávno po smrti.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu, neděli a o svátcích od 9 do 16 hodin. V. až IX. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. Návštěva v jiném termínu je možná po předchozí domluvě.VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 40 korun, děti mohou do hradu za 20 korun.JAK KE KAMENIK hradu se dostanete poměrně jednoduše autobusem, protože stanice je sto metrů od hradních bran. Železniční stanice je proti tomu daleko, až v pět kilometrů vzdálené obci Obrataň. Jízdní řády najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé se k lokalitě dostanou nejlépe po trase Praha - Humpolec - Pelhřimov. Nesmí však minout odbočku na silnici číslo 19, která je spolehlivě dovede až ke Kameni.    

Pokračovat na článek


Hrad KOZÍ HRÁDEK

Zříceniny středověkého hradu nad potokem, který se zve Kozí. První zmínky o hradu pocházejí z roku 1377, kdy patřil šlechtici Vlčkovi z Kozího. V letech 1412 až 1414 na hradě pobýval i mistr Jan Hus. Právě tady napsal mnoho známých spisů, mimo jiné proslulou Postillu.Už o necelých dvacet let později se však Kozího hrádku zmocnili vojáci, hrad vypálili a tak ho zcela zničili. První archeologické práce tu začaly v letech 1899 a přehouply se i do dalšího století.   Tajemství Kozího hrádku Návštěvníci hradu se musí připravit na to, že tu nenajdou žádné expozice ani výraznější části opevněného objektu. Uvidí tu však pozůstatky hospodářských staveb, palisádové hradby nebo mohutného hradního příkopu.  Za volantem, nebo za sklem autobusu? Přímo ke Kozímu hrádku nejezdí autobus ani vlak, nejbližší zastávka je asi tři kilometry odtud v Sezimově Ústí. Podrobné informace najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé se sem dostanou nejlépe z Tábora po silnici na Turovec. Po pravé straně je odbočka na Červený dvůr a dále na Kozí hrádek. Parkoviště je hned po hradem.OTVÍRACÍ DOBA V. až IX. denně mimo pondělí od 9.30 do 16 hodin. Návštěva v jiném termínu je možná pouze po předchozí domluvě.VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 20 korun, děti mohou do hradu za 10 korun.

Pokračovat na článek


Hrad KAŠPERK

Zřícenina hradu na vysoké skalní ostrožně, ze které je skvostný pohled na centrální Šumavu. Kašperk založil roku 1346 král Karel IV. Hrad měl chránit nedaleké obchodní stezky a doly. Panovník, jehož erb můžete vidět na obrázku, se však ke Kašperku choval poněkud macešsky, protože ho často zastavoval a hrad pomalu, ale jistě pustl. Na začátku 17. století získalo Kašperk město Kašperské Hory, ale v té doby byl hrad už opuštěný a polorozpadlý. Poslední rána objekt čekala v roce 1655, kdy vydal Fedinand III. příkaz k boření hradů, tedy i Kašperku. Částečná oprava přišla až v 19. století. Co se skrývá za hradbami? Hradní areál je celý otevřený turistům, kteří tu mohou vidět skutečně mnoho. Kašperk má totiž zajímavou podobu. Vlastně se jedná o palácovou budovu sevřenou dvěma mohutnými věžemi. V jedné z nich byla zřízena vyhlídka, ze které je možné obdivovat široké okolí.Na Kašperku jsou však také zajímavé expozice. V paláci purkrabství sídlí výstava dějin a postupného vývoje hradu. Hradní správci nezapomněli ani dobu Lucemburků, k nimž patřil zakladatel hradu Karel IV., ani na těžbu zlata, kvůli jejíž ochraně byl Kašperk postaven.  O nelítostném purkmistrovi Býval kdysi na Kašperku zlý purkmistr. Každého kupce, který mýtné nezaplatit, vsadil do vězení. Každému zloději nechal ruku useknout a každého pytláka bez milosti popravil. Kašperský kat měl stále spoustu práce. Lidé se purkmistra báli a i pánové z nedalekých měst říkali, že by měl v sobě objevit alespoň kapku soucitu. Marně, purkmistr dbal na svěřené statky rukou tvrdou a nemilosrdnou.Jednoho dne osedlal koně a vyjel do hustého lesa poblíž řeky Vydry, kde se měly nacházet ještě neobjevené zlaté doly. Krokem procházeli les, pod nohy se jim motal věrný pes, až dojeli ke skále. V tu chvíli se kůň zastavil a odpíral poslušnost. Purkmistr na to nedal a zaryl koni ostruhy hluboko do slabil. Vraník zaržál a vyrazil vpřed tak rychle, až oba zmizeli ve skále a slehla se po nich zem. Na Kašperk se vrátil jen kňučící pes.Paní purkmistrová propadla zoufalství. Na její příkaz se manžela vydaly hledat desítky jinochů, statných mužů i vetchých kmetů. Všichni se ale vraceli s nepořízenou. Marně nabízela peníze, marně příslib bohatství. Až jednou v noci se jí zdal zvláštní sen. V místnosti stanul purkmistr s krvavým šrámem na čele a povídá: "Nehledej mě. Za své zlé skutky musím navěky hlídat zlaté poklady uvnitř kašperských hor. Zachránit mě může jen čistá duše. Člověk, který nikdy nikomu neublížil. Když v pravé poledne chytne za uzdu mého koně před skálou, ve které jsem navždy zmizel, budu spasen."Mnoho lidí koně vidělo a pěkná řádka z nich se pokusila oře chytnout za uzdu. Všichni však měli špatné svědomí a uzda je šeredně popálila, jako by v ní byl zakletý samotný ďábel. Zlý purkmistr tak stále čeká na vysvobození. Jak na Kašperk? Přímo na Kašperk nejezdí autobus ani vlak. Nejbližší autobusová zastávka je v kilometr vzdálené vesničce České domky nebo v Kašperských Horách, nejbližší železniční stanice je v Sušici. Podrobné informace najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Motoristé mohou přijet od Sušice po úzké silnici přes Albertice a Nezdice na Šumavě až do Českých domků, odkud vede na Kašperk uzoučká polní cesta. Příjezd je možný i přes město Kašperské Hory, a to nejlépe z Vimperka po silnici číslo 145. V Kašperských horách je třeba odbočit doprava do Českých domků. Parkuje se na polní cestě pod hradem.OTVÍRACÍ DOBA IV., V. a IX., X. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. VI. až VIII. denně mimo pondělí od 9 do 18 hodin. Návštěva v jiných termínech je možná po předchozí telefonické domluvě.VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 30 korun, děti mohou na hrad za 20 korun.

Pokračovat na článek


Zámek VIMPEK

Hrad, který byl později přestavěn na dnešní zámek, vyrostl na návrší u stejnojmenného města ve druhé polovině 13. století. Zakladatelem byl zvíkovský purkrabí Purkart z Janovic, jehož erb můžete vidět na obrázku.Ve 14. století hrad několikrát změnil majitele. Mezi jeho vlastníky patřil mimo jiné i slavný vojevůdce Václav Vlček z Čenova nebo Kaplíř ze Sulevic. V letech 1530 až 1560, během éry Rožmberků, se hrad dočkal důkladné renesanční přestavby v zámek. Středověkou minulost zámku tak dnes připomíná jen Vlčkova věž, která nepochybně pochází z 13. století.V roce 1611 nechal pravděpodobně Volf Novohradský z Kolovrat zřídit evangelickou kapli. Na konci dvacátých let 17. století byl zámek dobyt a zpustošen, v letech 1622 až 1624 byl znovu obnoven a dokonce rozšířen.O další úpravy zámku se postarali jeho budoucí majitelé, například Adam František Schwarzenberg v polovině 18. století. V roce 1857 postihl zámek rozsáhlý požár, který zasáhl především divadlo a velký sál. Po požáru byl zámek obnoven do podoby, v jaké ho můžete vidět dnes.  Co najdete na zámku? Zajímavá je už samotná architektura zámku, která je jakousi mozaikou stavebních stylů a představ jednotlivých majitelů. Interiéry zámku zase skrývají celou řadu zajímavých expozicí. Najdete tu například výstavu šumavská přírody, dějin města, sklářství a knihtisku. Dalšími expozicemi, které stojí za návštěvu, jsou technické památky a historie řemesel.  O nešťastném havíři Jáchymovi V dobách, kdy měl Vimperk ještě podobu čistokrevného hradu, byli hradní páni jedna ruka s králem. Však mu také z nedalekých zlatých hor přiváděli cenné bohatství. Hluboko v zemi však na pány dřeli havíři. V dusných prostorách, bez jídla, jen s nejnutnější výbavou. Neustále hrozilo, že je zahubí zával. Mezi horníky byl i chudý Jáchym, který se staral o sebe a nemocnou matku.Jednou se král rozhodl, že Vimperk navštíví. Dostalo se mu vřelého uvítání, skvělého jídla a příjemného lože. Ráno král pravil, že navštíví i doly. Marně ho hradní pánové varovali, že tam je špatné ovzduší a mohl by ochořet. "Na cestu si vezmu zkušeného horníka, třeba tebe," a ukázal na Jáchyma.Mladík ho provedl pečlivě všemi štolami, ukázal mu mnoho zajímavého a nakonec ho ve zdraví dostal ven. Za to dostal od krále váček se zlatým prachem, velké to bohatství. Večer vyprávěl ostatním horníkům všechny podrobnosti, jen o odměně se raději nezmínil. Bylo tehdy mezi hornickou chasou mnoho závistivců.Už pozdě v noci přišel s velkou radostí domů. "Podívej matko, co jsem dostal od krále za odměnu," ukazoval váček se zlatem. Oba dlouho přemýšleli, jak s bohatstvím naloží. Nakonec se rozhodli, že Jáchym zlato ukryje, dokud ho nebudou opravdu potřebovat.Mladík se hned odebral do opuštěné štoly a ukryl váček pod velkým kamenem. Co čert nechtěl, uviděl ho přitom jeden z horních pánů. Druhý den byl Jáchym povolán, aby vysvětlil, co pohledával ve staré štole. Mladík nelhal a popravdě vše pánům vylíčil. Vyslaní poslové opravdu na určeném místě zlato nalezli. Horní pány však lesk zlata omámil a nařkli Jakuba z toho, že zlato ukradl. "Kdo to kdy viděl, aby král odměnil takového chuďase. Za trest budeš svržen do nejhlubší štoly, kde bídně zahyneš," řekli a zlato si rozdělili.Marně se Jáchym bránil, nikdo mu neuvěřil a kat ho bez milosti shodil dolů. Když se to dozvěděla Jáchymova nemocná matka, rychle se přibelhala na místo neštěstí. "Proklínám vás, horní páni, protože jste zabili nevinného. Ode dneška vám hory nepřinesou ani smítko zlata."A opravdu. Doly přestaly jako mávnutím kouzelného proutku plodit zlato, horníci odešli za lepším a horní páni zchudli. Jáchymovi však život nikdo nevrátil.OTVÍRACÍ DOBA V. až X. denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin. VSTUPNÉKaždý dospělý musí zaplatit 20 korun, děti mohou do zámku za 5 korun.KUDY NA VIMPERK?Do Vimperku se dostanete autobusem i vlakem. Vhodné spojení najdete na adrese www.jizdnirady.cz. Železniční i autobusová zastávka je vzdálená přibližně půl druhého kilometru od zámku. Motoristé by měli do Vimperku zamířit po komunikaci číslo 4 ze směru Praha - Dobříš - Strakonice - Volyně. Druhou možností je příjezd od Českých Budějovice po silnici E 49, ve vesnici Češnovice zahrnout na silnici 145, která vede do Vimperka. Parkování pro osobní vozy je půl kilometru od zámku.   

Pokračovat na článek


Klášter VYŠŠÍ BROD

Klášter cisterciáků založený v roce 1259 na stezce do Horních Rakous. Zakladatelem nebyl nikdo jiný než Vok z Rožmberka, jehož erb můžete obdivovat na obrázku.Výstavba se protáhla téměř do konce 14. století. Klášter se během relativně krátké doby stal duchovním centrem jižních Čech. Jeho význam rostl i v oblasti kultury a hospodářství. Zdejší mniši se starali o chod samotného kláštera a také o rozvoj rozličných řemesel. V 15. století klášter obklopilo mohutné opevnění a klášterní areál se tak stal zcela uzavřeným. V 17. a 18. století byl klášter znovu rozšířen o některé stavby. V roce 1941 vyhnali mnichy z kláštera nacisté, v roce 1950 zase komunisté. Po roce 1989 se duchovní opět do kláštera vrátili a dnes se věnují mimo jiné i jeho opravám.  Co se skrývá za opevněním kláštera? Jedním z nejcennějších míst kláštera je kostel Nanebevzetí Panny Marie dokončený v roce 1326, kapitulní síň z konce 13. století a křížová chodba. Zajímavá je také obrazová galerie evropského malířství 17. a 18. století.Klášterním klenotem je knihovna čítající na 70 tisíc svazků. Je třetí největší sbírkou knih u nás. Opomenout byste neměli ani Rožmberskou hrobku. Krásné jsou také varhanní koncerty, které jsou v klášteru příležitostně pořádány. O datech konání je dobré se předem informovat telefonicky.  Kudy a jak? Do Vyššího Brodu se dostanete bez problémů vlakem i autobusem, stačí najít vhodné spojení například na adrese www.jizdnirady.cz. Ze železniční i autobusové zastávky je zapotřebí ujít asi pět set metrů pěšky. Vhodná cesta pro motorizované návštěvníky vede po mezinárodní komunikaci E 55 až do pohraničního městečka Dolní Dvořiště a odtud po silnici číslo 163 do Vyššího Brodu. Další možností je cesta z Českého Krumlova po silnici číslo 160, pak odbočit doleva na silnici číslo 163 vedoucí do Vyššího brodu. Z Českého Krumlova můžete jet i po silnici číslo 39 do vesnice Černá v Pošumaví a odtud pokračovat po silnici číslo 163 až do Vyššího Brodu. Placené parkoviště pro osobní automobily je nedaleko kláštera.OTVÍRACÍ DOBA V. až IX. út-so od 9 do 17 hodin. V neděli od 13 do 16 hodin. Návštěva v jiných termínech je možná po předchozí telefonické dohodě.VSTUPNÉDospělý zaplatí 50 korun, dítě 25 korun. Děti v rámci školní prohlídky zaplatí 20 korun. Dospělý cizinec zaplatí 100 korun za sebe a 50 korun za dítě.

Pokračovat na článek


Hrad ZVÍKOV

Hrad nad soutokem Vltavy a Otavy, severně od Písku v těsném sousedství obce Zvíkovské Podhradí. Královský hrad na skalním ostrohu byl založen pravděpodobně už Přemyslem Otakarem I. První písemné zmínky o hradu se však váží až k roku 1234. Přemysl Otakar II. nechal hrad podstatně rozšířit. Důmyslné opevnění společně se strategicky výhodnou polohou činily hrad takřka nedobytným, o čemž se přesvědčili mimo jiné husité.Později se hrad stal majetkem Rožmberků a ještě poději Švamberků, jejichž erb můžete vidět na obrázku. V 16. století se hrad dočkal rozsáhlé renesanční přestavby, která jej přiblížila zámku. V roce 1618, za povstání českých stavů, se posádka hradu čítající 140 mužů úspěšně bránila čtyřtisícové přesile. Na počátku třicetileté války, v roce 1622, byl hrad znovu obléhán. Tentokráte ho ale vojáci dobyli a vyrabovali. Kníže Jan Oldřich z Eggenberga ho proto musel nákladně obnovovat.Další pohromou byl požár v roce 1751, po kterém následovaly rozsáhlé opravy. Strategicky výhodnou polohu Zvíkov ztratil vybudováním Orlické přehradní nádrže. Začátkem 19. století postupně pustl a chátral, čemuž částečně zabránily až úpravy provedené Schwarzenberky. I ve 20. století se Zvíkov dočkal renovací a dnes je majetkem českého státu.  Co ukrývají hradby? Návštěvníkům je přístupný prakticky celý areál hradu. Už zdálky vás zaujme věž Hláska. Má typický válcový tvar. Dominantou hradu je královský palác s arkádovým ochozem. Další věže nesou jména Hlízová a Červená. Zajímavé jsou i hospodářské prostory a Železná brána.Interiéry hradu jsou zdobené malbami, často zobrazující život svatých. Z tohoto pohledu jsou nejimpozantnějšími místnostmi kaple sv. Václava a svatební, erbovní a korunní síně. V hradu najdete i poutavou expozici o historii Zvíkova a výstavu archeologických nálezů.Z dobového zařízení hradu toho příliš mnoho nezbylo, ale i to málo stojí za pozornost. Před opuštěním hradu se nezapomeňte pokochat výhledem na soutok Otavy a Vltavy, je skutečně krásný.  O ševci Matějovi Dlouhá léta stojí nad soutokem Vltavy a Otavy mohutný hrad Zvíkov. V krutých časech třicetileté války se do něj nastěhovali císařští vojáci, aby odtud střežili široké okolí. A protože během patrolování poničili mnohé boty, najali si chudého ševce Matěje a nastěhovali ho do malého domku na hradě. Matěj byl starý mládenec, ale za práci vzít uměl, jen co je pravda. Zlaťáky se k němu hrnuly, ale on byl spořivý a šetřil si na stará kolena. Mnohokráte se mu v hospodě smáli.Jednoho dne se chasa v krčmě rozhodla, že Matějovi něco provedou. "Nechejte to na mě. Schovám se v peci a až bude půlnoc, tuze ho vystraším," holedbal se kominík. Posilnil se ještě několika žejdlíky piva a vyrazil k hradu. Proklouzl kolem stráží, potichu vešel do světničky a zalezl do kamen. Matěj byl tak zabrán do práce, že si ničeho nevšiml.Odbyla půlnoc, kominík se nadechl a vyrazil z pece s takovým řevem, že se Matějovi postavily vlasy hrůzou. Odhodil boty a upaloval z hradu, až se mu za patami prášilo.Doběhl až na nedaleký palouk, kde se samou únavou složil k zemi. Jaké však bylo jeho překvapení, když zaslechl hudbu a zpěv. Ze Zvíkova vyšel průvod vzácných pánů a dam, dorazil až na palouk a všichni začali tancovat. Matěj měl oči navrch hlavy.Zábavu pokazila až nehoda, jedné paní se zlomil střevíček. Matěj sebral veškerou odvahu, která v něm zbývala, a nabídl dámě pomoc. "Opravím vám střevíček, vzácná paní, jsem totiž švec." Kde se vzal, tu se vzal, objevil se před ním verpánek a Matěj se dal do díla. Za chvíli měl střevíček spravený. "Je to hotové, střevíček vám vydrží dalších sto let."Vzácná paní se usmála a povídá: "Děkuji ti, ševče Matěji. Střevíček opravdu musí vydržet takovou dobu, protože tu musíme každých sto let tancovat za to, že jsme kdysi o Štědrém dnu na Zvíkově tančili a tak propadli peklu." A odměnila Matěje plnou zástěrou zlatých.Říká se, že panský průvod by měl dodnes tančit za své provinění. Od té doby, co byla louka zaplavena vodou, však už nemá kde.OTVÍRACÍ DOBA IV. a X. v sobotu, neděli a o svátcích od 9.30 do 15.30 hodin, V. a IX. denně mimo pondělí od 9.30 do 16 hodin, VI. až VIII. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. VSTUPNÉKaždý dospělý zaplatí 40 korun, děti 20 korun.JAK NA ZVÍKOVPokud nehodláte cestovat autobusem, který vás zaveze půl druhého kilometru od hradu, nezbývá než dojet vlakem do vesničky Dolní Ostrovec, odkud je to k hradu přibližně sedm kilometrů. Vlakové i autobusové spojení můžete vyhledat například na www.jizdnirady.cz. Motoristé mohou k hradu zamířit po silnici číslo 4 směrem z Prahy a ve vesničce Rakovické Chalupy zabočit doprava na silnici číslo 121, která je dovede až do vesnice Zvíkovské podhradí. Druhou z možností je cesta z Tábora po silnici číslo 19 a odbočit na silnici číslo 29 směrem na Písek. V obci Dolní Záhoří je pak nutné zabočit vlevo na komunikaci číslo 138, která vede až k hradu.

Pokračovat na článek